• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Změna povahy v těhotenství. Máte podobnou zkušenost?

20. února 2008 
Ahoj holky,máte někdo podobnou zkušenost?
Mě se zdá že jsem ted uplně jiná, vím hormony a tak působí.
Ale já mam např. rodiče 300 km daleko odsud kde bydlíme a dřív se mi horzně stýskalo a ted co jsem těhule, spíš tedy ke konci tak je mi to jedno. Spíš jsem ráda. A někdy mi přijde že jsem až zlá. CHtěj hned po porodu přijet i segra z brachou se zahraničí, prej mi pomoct, já si ale neumím představit že tu budou až třeba dýl ale s malým mimčem? To z toho budu sama vyjukaná a ještě poslochat rady od jiných. Chceme si to s manžou užít sami.....Díky za příspěvky.
14. únor 2008 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
vendeta, nemyslim, ze by se ti az tak zmenily povahove rysy. spis se ti jinak skladaji priority. vic myslis na sebe, svoje pohodli a predevsim na bezpeci mimca. chces ho chranit pred okolim. v prvnim tehu mi kamaradi hodne vytykali, ze se od nich distancuji, ze jsem nepristupna. no, asi to tak bylo. podvedome jsem se chranila. s rodici se to urcite po narozeni mimca srovna :slight_smile:
14. únor 2008 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vendeto, měla jsem úplně to samé, ke konci těhotenství jsem byla pod hrozbou předčasného porodu izolovaná doma a nechtěla jsem nikoho vidět ani s nikým komunikovat - včetně rodičů a kamarádek. Byla jsem až trochu agresivní, obtěžoval mě každý telefonát. A s tím šestinedlím také - nechtěla jsem žádné návštěvy, dokud se sama nevzpamatuju a nezvládnu nové povinnosti. Nakonec to bylo kratší, už tři týdny po porodu jsem byla ok.
Paolin, určitě máš pravdu, je to svým způsobem přirozená reakce. Umím si ale představit, že někdo jiný to cítí jinak a např. neumí si to představit bez maminky za zády.
14. únor 2008 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
vendeta: ahoj jsem na tom podobně. Sice uvažuju že po porodu si na chvíli pozvu mamku aby mi pomohla, mám strach že budu vyjukaná a nebudu vědět co s malou, ale jinak ti můžu říct, že k našim ani tolik nejezdím jako dřív. Bydlej 40 km od nás a dřív jsme tam byli jeden až dva víkendy v měsíci. Ted je to tak jeden víkend za dva měsíce. Nějak mi nechybí a naopak mě máti štve se svejma radama (ty se netýkají mimi nebo výchovy), tak jí vždycky taktně upozorním že už je mi 30 a budu mít svoje dítě....Jsem asi někdy hnusná ale jsem prostě jiná no... :unamused:
15. únor 2008 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, taky jsem to cítila a cítím podobně. Zvlášť člověka vytáčejí ty "zaručené" rady babiček typu "brečí ti, dej mu na dudlík med," ony to myslí dobře, ale mě to dokáže naprudit. Neměla bych nervy se pořád jakoby obhajovat, proč dělám tohle tak a ne jinak, proč taky, je to moje mimi a moje věc. Proto se s nimi teď raději i vídám míň. A nejsem kvůli tomu zlá, nebo si tak aspoň nepřipadám.
15. únor 2008 ve 23:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
hihii ahojky ja jsem byla v tehotenstvi strasne agresivni, protivna, neprijemna, naladova a strasne moc uprimna...nebyla jsem zrovna na sebe pysna, ale jinak to neslo...to ty hormony, aspon to je na co svest...hihi...mela jsem rada klid, pohodicku,nejlepe nekde sama...jeste k tomu jsem travila 2,5 mesice pred porodem sama bez pritele, takze to mi taky moc nepomohlo,takze mi bylo i hodne smutno,ale to se vsechno spravi neboj...mimi uz je na svete a ja jsem zase jako driv... :grinning:
16. únor 2008 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky se přidám, občas sama sebe nepoznávám. Manžel se snaží pro mě dělat maximum a já se taky vždycky přistihnu, že jsem protivná a občas i zlá. Raději jsem mu to řekla, sice občas nechápe, ale co se dá dělat. Přece za to nemůžeme ne? :wink:
16. únor 2008 ve 14:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
diky za příspěvky. Jak jsem psala má přijet sestra ze zahraničí. Mám termín porodu a ona v týdnu po tom termínu jede k rodičům a pak k nám na dva dy. Je v zahraničí. No jo jenže já chci tuhle dobu kolem porodu a miminka ty první dny prožít s manželem....sama! Jak to mám sestre napsat? Poradte. Mam ji jjinak moc rada. Ale nechci a bych třeba přenášela a ona tady byla když pujdu do porodnice. určitě by chtěla jít se mnou a nebo bych byla pár dní doma s mimčem a ona u nás, sice dva dny. Ale chci být fakt s manžou sama. Možná je to spbecký, ale já to tak cítím. Holky poradte. jak jí to npasat?????????????????????díky :wink: :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2:
16. únor 2008 v 17:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
vendeto, jestli je tvoje ségra normální, což předpokládám, že je, tak pochopí, když jí napíšeš, že nechceš tu její návštěvu plánovat, protože vůbec nevíš, co bude a že bude nejlepší, když se domluvíte dle aktuální situace. Můžeš přenášet a mít těsně před porodem, nebo můžeš taky ještě ležet v porodnici. Taky se může stát, že už budeš dávno doma a třeba se tvé pocity změní a nakonec budeš ráda, že tě navštíví, nemusí u vás hned spát. když jí vysvětlíš, že to prostě nechceš teď domlouvat a že se domluvíte potom, že máš obavu, jak ti bude a že možná budeš chtít být sama s manželem, tak se přece ségra neurazí, ale bude se tě snažit pochopit, jednou může mít pocity stejné. neboj, jen do toho, to bude dobré :wink:
16. únor 2008 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jenžespát asi u nás bude, přiletí ze zahraničí...
Nic jineho ji nezbyde než se tím smířit. S manželem se na tohle období těšíme mooc. Ona je trošku povahou oraganizátorka takže yb to bylo hrozný :grinning:
16. únor 2008 v 17:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
No já teda nevím, myslím, že zrovna období po porodu je takový hektický, než se s miminkem sžijete.
Já osobně bych sestře napsala ať přijede třeba tak měsíc po porodu, vždyť by ses jí ani nemohla věnovat! V tomhle bych byla nekompromisní, nedala bych se :grinning:
17. únor 2008 v 08:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
vendeta:Tak já bych teda ani za nic tu návštěvu neplánovala,což ona musí pochopit,buďto bych to přesunula na dobu až se s miminkem trošku zžijete a užijete si první dny a okamžiky jako rodina,což ona musí pochopit!!!Nebo bych to jak píše Zuzik domluvila až dle situace:slight_smile:určitě patří první dny a týdny s miminkem jenom Vám a né,aby si se ještě strarala o někoho dalšího a měla depku z toho,že sis to představovala jinak a že nemáš čas na sebe a nemůžeš dělat to co ty bys chtěla,za to Ti ty dva dny určitě nestojí:slight_smile:každopádně tohle přeci musí pochopit,že v době,kdy se vrátíte z porodnice se nemůžeš starat ještě o další lidi,ale že se musíte s miminkem sžít a poznat:slight_smile:určitě se neboj a řekni ji o svých pocitech a obavách!Určitě se neurazí,když návštěvu posunete na dýl:slight_smile:já osobně se těším na to,že první týdny a dny budeme jenom spolu,já manžel a miminko,nebudu otvírat nikomu,ať se třeba všichni stavěj na hlavu,ale dokud já nepujdu ven,tak mě prostě nikdo neuvidí,možná to zní trochu sobecky,ale není,spíš je sobecké,že Tě chce v době,kdy máš mít klid a odpočívat a vůbec,někdo navštěvovat,"otravovat" atd,to všechno přece počká,jde o Tebe a o Tvůj klid a o to,abys byla spokojená a šťastná.Já si pustim maximlně mamku nebo mamku s taťkou od manžela,ale ani to nevim jistě,uvidíme podle stavu,každopádně to spíš vidím,že Nás prostě uvidí až za nima pujdeme procházkou:grinning: tak se držte a určitě si to udělej podle sebe,nemůže se za to na Tebe nikdo zlobit!!!
17. únor 2008 v 08:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak moje sestra to nepochopila. Napsala jsem jí to vše slušne. Ze se chceme zžít s mimčem první dny doma s manželem sami. Jako rodina atak dale atd.
NO a segra to nepochopila. Prej rpoto chtěla přijet, protože budu v te době citlivá, tak aby mi prej dělala oporu. tak jsem jí řekla že mám oporu v manželovi.
Ona si myslí že jsem jí prej vyškrtla z rodiny, a ted jsem špatná já. :confused:
20. únor 2008 v 16:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hm, tak k tomu asi není slov. Ale vůbec bych se tím netrápila, když to nedokáže pochopit, její chyba!
20. únor 2008 v 16:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
taky si říkám její problém. Já jí to slušně, hezky citlivě napsala a ted je to vše proti mě. Rešit už to nebudu.pa díky.Napsala , ale já jsem také rodina, přece. No prostě bez komentáře..............
20. únor 2008 v 17:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek