• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Je normální mít takový strach v těhotenství?

20. února 2012 
Ahojky, čekám první mimčo, jsem teprve ve 20tt a už teď mám až panický strach úplně ze všeho. Než jsem otěhotněla, myslela jsem, že se budu hrozně moc na vše těšit a užívat si to, už z toho důvodu , že mi nedávali moc šancí. Jenže je to nějak jinak, pokaždé když si přečtu něco o porodu hned brečím a strašně se tím stresuju. Můžete mi někdo poradit co pro to udělat a jestli jsem normální, když místo užívaní si takového štěstí na to takto reaguji. Děkuji
20. únor 2012 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Normální jsi, udělat se nedá nic, to není ovlivnitelné, neboť zafungovaly hormony a s každým mávají trochu jinak.
Myslím ale, že to odezní a držím palce, ať s tím nemusíš bojovat až do konce. No a nečti teda ani o porodu, ani o těhotenství, max. požadavek tvé porodnice, co si máš přinést s sebou a dost, pokud tě to tak děsně stresuje.
20. únor 2012 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
uvidis ze to prejde... ne kazdy porod je hrozny... ja mela krasny porod.. uplne sem si ho uzivala.. ta prectava ze pri kazdym zatlaceni je moje miminko blize a blize k tomu abych ho mela v naruci me hoodne posilnovalo.. neboj urcite vse zvladnes.. ten pocit je k nezaplaceni..
20. únor 2012 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Rozhodně nic nečti,každý porod je jiný a v tomto případě jsou zkušenosti nepřenositelné.Každá to cítíme jinak a to co jedné může připadat strašné je pro jinou v pohodě.Myslím,že to přejde s postupem těhotenství.Ty poslední měsíce většinou nestojí za nic a pak se žena začne přirozeně těšit,až to skončí a hlavně,až uvidí to svoje mimi.
20. únor 2012 v 10:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Někdo má větší, někdo menší strach, zkus si to moc nepřipouštět, nemyslet na to, příp. si o tom popovídej se svou gynekoložkou, možná máte v okolí nějaký předporodní kurz, kde tě se vším seznámí, vysvětlí a díky znalosti už třeba takový strach mít nebudeš, lidé se většinou bojí neznáma.
Další věc, pokud na to věříš, zkus třeba homeopatika, tady to máš pěkně popsané i před porodem, v těhu, porod a kojení: http://www.vseprozdravi.cz/homeopatika-monokomponentni/tehotenstvi-a-kojeni.html
A přímo na úzkost se doporučuje GELSEMIUM SEMPERVIRENS 15 nebo 30 CH.

Jo a jedna maličkost, porod bolí, o tom žádná, ale nezapomeň, že každá máme hranici bolesti jinde, každý porod je jiný, každá máme jinou stavbu těla, takže nečti a neposlouchej hrůzostrašné historky o porodu, na každý takový podnět reaguj tím, že si na to počkáš sama, nenech se tím zbytečně stresovat, budeš mít i nervozní miminko :wink:
A opravdu to není tak šílené, chvilkama se ti to možná bude zdát, ale vždycky si vzpomeň na chlapy, jak úpí při teplůtce a buď hrdá na to, že my jako ženské zvládneme všechno, i bolest u porodu, protože všechna bolest jednou skončí a navíc je vykoupená zlatíčkem, které jsme 9 měsíců piplaly v našem bříšku a ono se nějak ven dostat za námi chce a musí. :dizzy_face:

Držím palečky a přeji rychlý porod a zdravé miminko :wink:
20. únor 2012 v 10:20  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já myslím, že v momentě kdy se člověk rozhodne mít dítě, stane se strach neoddělitelnou součástí jeho života a už nikdy nepřejde. Strach zda otěhotním, zda mimi bude zdravé, strach z porodu a pak se to ještě vystupňuje na strach zda mimi prospívá, zda bude zdravé, šťastné, najde si kamarády, partnera, práci.....a tak se dá pokračovat donekonečna. K tomu trochu rozbouřených hormonů a už se vezeš:slight_smile:....dobrá zpráva je, že i když se strachu už nikdy nezbavíš, naučíš se s ním žít. Až se po pár měsících po porodu hormony zklidní, občas na něj možná dokážeš i na chvilku zapomenout. Tento příspěvek nemá vyznít nijak negativně, prostě tak to je. Pokud tě strach zahání do nějakých extrémů je samozřejmě dobré snažit se opravdu vyhýbat všem hrůzným historkám a raději se snažit nějak odreagovat, případně si s někým fundovaným promluvit.
Já se taky porodu bála, ale dobrá zpráva je, že až uvidíš toho svého drobečka na většinu z toho pravděpodobně rychle zapomeneš.
Jinak mě samotnou síla strachu, ale i lásky a vůbec všech podobných emocí s miminkem související, také zaskočila. Ta láska je tak velká, že mám někdy strach, že mi až pukne srdce. Ale i s tím se člověk naučí žít :wink:
A jedna úsměvná historka na závěr. Když jsem krátce po příchodu z porodnice doma kojila malou, přišel manžel a našel mě jak u toho brečím a ptal se co se děje....a já mu zcela vážně řekla, že jí hrozně miluji a strašně moc si přeji aby byla v životě zdravá a šťastná a protože v tu chvíli /a i teď/ mi přišlo jako největší štěstí, že ji mám a můžu ji chovat v náručí, tak jsem manželovi řekla, že pláču, protože jí hrozně přeji, aby si jednou taky našla hodného manžela a mohla s ním mít miminko a já mám strach, že to třeba nebude tak jednoduché a že to jsou zrovna věci, s kterými jí nebudu moc pomoci....no manžel na mě chvilku vyjeveně koukal a pak mi řekl, že trochu předbíhám a i když to neřekl, asi si myslel, že mi trošku přeskočilo :grinning: No došlo mi, že bych se z těch všech strachů mohla zbláznit a tak teď myslím jen na to, co se nás aktuálně týká.
20. únor 2012 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
Já to mám taktéž jako ty uplně totéž!...Ale neměj strach...To určo přejde já se s tím teď nezatěžuji a myslím na lepší věci než na toto :slight_smile:
20. únor 2012 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
neboj se to zvládneš já měla první císaře a druhý přirozený porod a přirozený porod je o hodně lepší a je to užasné to víš bolí to ale je to krásná bolest protože váíš že za chvílí skončí a pak tlačení je už v pohodě každým kouskem víš že to už bude u konce a uvidíš svoje miminko neboj naše těla jsou na to připravené a ten adrenalin co se vleje do těla tě hodně podrží já měla hrozný stzarch než se to rozjelo fuet sem nevědlajak dlouho to bude trvat atd.ale oak tui je vše jedno už se těšíš na miminko apo narození už nemyslíš na nic jiného než na miminoo a starost okolo miminka zvládneš to je automatické to víš budou chvíle kdy nebudeš třeba vědět ale je to normální a na vše si přijdeš takže hlavu vzhuru čeká tě ten nejkrásnější nezapomenutzelný zažitek v životě:slight_smile:)
20. únor 2012 ve 23:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek