Jsem těhotná a místo radosti mám v hlavě zmatek
Ahoj holky, asi se mi budete smát, ale nevím komu se svěřit a kdo mi může poradit. Je mi 24. S přítelem plánujeme v říjnu svatbu. Už od mala jsem byla mateřský člověk. A když se ségře v mých 15 narodila dcera tak pro mě byla spíš jako moje dítě. Už poslední 2 roky na VŠ jsem si moc přála dítě, ale kvůli mým nervům při státnicích jsme to nechali až skončím. v červnu jsem školu skončila. Mamka mě děsila tím, že jí trvalo 10 let než otěhotnila. Tak jsme to hned začali zkoušet. Teď mám 14 dní zpoždění a pozitivní testy. K doktorovi jdu až zítra. Jenže od té doby co jsem to zjistila mám hlavě zmatek. Nevím zda mám na to být mámou, zda jsme si užili co jsme měli ( kromě týdenní dovolené v létě a jednou za rok víkend po čechách nikam nejezdíme protože přítel je v práci), jestli už na to mám vhodný věk. Dříve když jsem viděla miminko tak jsem se nad ním rozplývala a teď to se mnou nic nedělá naopak. Měla jste to některá podobně? Ach jo. Místo toho abych se radovala pořád nad tím dumám a jsem na všechny kolem protivná ale bojím se to komukoliv říci. Ještě mmožná zmíním, že přítelovi je 30 let. Děkuji
@barbet neboj, jsi naprosto normální. zažíváš běžnou věc. jedna věc je něco chtít a druhá je se pak srovnat s tím, že se to asi stane realitou. to člověku začnou docházet věci, které dřív neřešil, bojí se věcí, které dřív neřešil...my jsme miminko chtěli, já si myslela, že ho nebudu moct mít a když jsem našla // a oznámila to příteli, tak jsem začala i brečet. on se chudák lekl, že jsem si to rozmyslela a miminko najednou nechci. ale bylo to prostě jen moc emocí. moc těšení a zároveň moc strachu. a ono už to jiné nebude. celé těhotenství, ale i celé mateřství je potom o těch stejných pocitech 😉 prostě je to velká věc, ale neboj...zvládnete všechno. když budete chtít, tak i užívat si budete, nic vám neuteče, užívat se dá i s dětmi. přeji ti, aby jsi to brzy vstřebala, hormony se uklidnily, budoucí manžel to s nadšením přijal a aby byl po tvém boku celé těhotenství, porod i mateřství. aby to s tebou sdílel a vše, aby bylo, jak si přejete.
děkuji moc, mě spíš zaskočilo to že dřívávejc jsem nahlížela i do cizích kočárků a teď je obcházím velkým obloukem...
@barbet neboj...zase budeš nahlížet a budeš se těšit na ten váš "výtvor", jen si to teď potřebuješ srovnat v hlavě i v srdci. a hlavně...počkej až ti dr. potvrdí těhotenství, až tam uvidíš tu malou fazolku a tlukoucí srdíčko...to se to v tobě celé obrátí 😉
Ahoj, měla jsem to úplně stejně. Miminko jsme plánovali, a když jsem na testu objevila dvě čárky, ani radost jsem z toho neměla. Jediný co mi běhalo hlavou bylo to, co všechno nebudu moct dělat a že už nikdy nebudeme sami dva, že se o sebe budeme muset dělit. Dokonce jsem potvrzení těhotenství i obrečela. První 4 měsíce jsem proležela a prozvracela, takže žádný těšení taky neproběhlo. Teď jsem ve 31.tt a pomalu se těšit začínám, ale myslím si, že až se nám mimčo narodí, tak to bude úplně něco jiného.
@barbet Buď v klidu tyhle pocity přejdou a začneš se těšit. Měla jsem to úplně stejně, s tím rozdílem, že mě strašila gyndařka, že mám počítat, že hned neotěhotním a mám spíš počítat, že to bude trvat rok. V práci to bylo akorát tak půl roku co jsem postoupila dál a slíbila, že nebudou muset hned hledat náhradu. No a jak to dopadlo, podařilo se hned. Ten zmatek a rozporuplný pocity se nedají popsat. Najednou mě to vytrhlo z toho všeho, z těch všech plánu atd. A to navíc nejsem ani mateřský typ, takže bych řekla, že první miminko co jsem držela v ruce byla ta moje 🙂 Ono ti postupem času dojde, že to je doopravdy a začneš se těšit a užívat si těhu a bát se, aby se to hlavně v pořádku narodilo.
děkuji nějak se v sobě nevyznávám...=( budu doufat, že se to zlepší... a jsem ráda, že v tom nejsem sama.
To zvládneš!!! Mě je taky 30 a kdyby bylo podle mě, mám už asi 5 dětí... No zatím bohužel žádné! Buď ráda, že čekáš vaši touhu- miminečko, myslím, že všechny maminky tyto pochybnosti někdy přepadli, a všechny to zvládly! Posílám ❤️ Na sílu;)! Hlavně pozitivně!!!
denisko mně je 24 příteli je 30 ale moc děkuji a budu držet palce ať vám to klapne...
je mi sice 30, čekám druhé dítě, manžel je také pořád v práci,,, nikam nejezdíme, ale máme svůj dům a svoji rodinu.... nejezdíme proto, že já nenávidím balení věci a jsem ráda doma na zahradě a děláme výlety do okolí... budeš super máme a super manželka pro svého nej chlapa na světě....
Nebooj se ničeho...my miminko chtěli a taky, jak jsem našla na testu ty dvě čárky, propadla jsem v takový hysterický pláč a zoufalství, že jsem ani dýchat nemohla 😀...naprostá hysterie, že to nezvládnu...je fajn být mladou maminou 🙂, každý to prožívá jinak.
Neboj se! Já vždycky chtěla velkou rodinu a chci pořád, ale když jsem na testu měla dvě čáry, tak jsem taky měla celkem smíšené pocity. A když jsem potkala kamarádku s miminem, říkala jsem si, že je to trochu nechutný - kojení, pak to dítě furt slintá a zvrací a kadí a smrdí to a tak. A tohle trvalo celé těhotenství. A ty pocity, jestli jsme udělali správně a jestli jsme neměli ještě počkat, jsem měla i v šestinedělí. Jako že jsme ještě nebyli na dovolené tam nebo tamhle a že všichni chodí večer někam ven a já nemůžu a že je to napořád a co když to nezvládnu. Ale jsou to jen hormony a obavy z obrovský změny. Teď, když se na mě malá usměje nebo něco zažvatlá, tak vím, že tohle je přesně to, co jsem chtěla. 🙂 Bejt máma je skvělý.
Uplne normalni. Prvni tehotenstvi, moc chteny a vytouzeny. Prvni moje veta nad //: "Do prdele!" 😀 Druhy moc moc vytouzeny, vyslo po ruce a pul zkouseni a trapeni, moje prvni veta nad//:" Smarjaaa neeee je to tu!" 😀 Takze asi tak. Bojim se a raduju zaroven. A nekdy mam i ted stavy kdy koukam na prvni jak mi mava pred skolkou a nechapu ze je fakt doopravdy moje, vzdyt jsem teprve pred chvili koukala na ty dve carky 😉 Uzivej si to, kazdy dite je zazrak, to uvidis ze za par mesicu az budes mit miminko 😵
Buď naprosto v klidu, to jsou zcela běžné pocity! My jsme se snažili několik let, vystudovala jsem, měla jsem praxi v práci, máme zázemí, hodně jsme cestovali a nepřáli si nic jiného, než miminko 😉 . No a když jsem zjistila, že jsem skutečně těhotná, přepadly mě stejné myšlenky 😀 . Že na to nebudu mít, že jsme si měli víc užívat cestování, že to nezvládneme....To asi k tomu zjištění, že se povedlo, patří 😉. Neříkám, že je to vždy růžové, třeba u mě šestinedělí děs a hrůza, ale jinak nelituji, je to to nejkrásnější, co nás mohlo potkat a syna milujeme nade vše 😵 . Užívej si těhotenství! 😉
@barbet To je taky normální!! V těhotenství mě ostatní děti přestaly zajímat a dřív jsem se nad každým dítkem rozněžňovala 😉. Dokonce jsem někde slyšela, že dřív se dávalo přednost učitelkám v MŠ, které byly bezdětné, protože ty s dětmi neměly děti tak rády 😉 . Nevím, co je na tom pravdy, ale na tyto pocity by to sedělo 😉 .
mám to uplne stejně a to čekám dítě už třetí a měla jsem to i u druhého. Od chvíle kdy vím že jsem těhotná veškěré nadšení z dětí zmizelo a dokonce mi občas lezou na nervy i ty co už doma mám. Miminka v kočárku ani na fotkach uz mě nedojímají a vlastně si říkám proč jsem se do toho zase pouštěla. Vím že to přejde už a dokonce už brzy.........ty hormony jsou prostě peklo
děkuji moc jste zlaté=)
@barbet zvládneš to a je pochopitelné,že strach máš což je v pořádku!🙂
Prožívala jsem to samé....zvládnu to nezvládnu to?! Říkala jsem si to i u druhého i třetího těhu! 😀
Prožívej a užívej si pupek!!🙂Krásné těhotenství bez komplikací!🙂