Myšlenky v těhotenství
Zkrátka řečeno, jsem prvorodička a pomalu se na miminko připravujeme. Myslím si, že jsem docela zodpovědná takže spoustu věcí už mám nastudováno. I když je mi jasné, že nastane hodně situací kdy nebudu vědět přesně co a jak. Momentálně si užívám pohybů miminka v bříšku a nedokážu si představit jaké to bude. Když koukám na ty pidi oblečky vůbec si to nedovedu představit. Prostě se moc těším, trochu se bojím toho nového ale nedovedu si to představit je tu někdo podobných pocitů?
Já myslím, že je to normální.Čekáme přírustek už v říjnu a pořád lítám jako hadr na holi,dvě práce,koníčky a mimčo řeším nějak přirozeně a pořád si říkám, vychovaly děti válečné generace v šílených podmínkách,tak já to musím dát s prstem v nose,protože se v současnosti máme fakt jak prasata v žitě a mimčo je pořád člověk, jen s dočasně specifickými potřebami. 🙂
Já bych řekla, že to je naprosto normální a přirozený 🙂 mě už tyto myšlenky přešly, ted je téma číslo jedna porod, péče o mimčo bude intuitivní, celých devět měsíců se na tuto roli pripravujeme, tím se uklidnuji 🙂
Já jsem teprve ve druhém měsíci a už teď jak tady čtu různé diskuze si říkám: "Sakra! To přece nemůžu zvládnout!" 😀 Takže myslím, že je to úplně normální. Hlavně se z toho nezbláznit. Nikdo nejsme dokonalý a nikdo nejsme hned od porodu super matky, který zvládnou výchovu na jedničku. Prostě důvěřovat svým instinktům a podle toho jednat. Já se třeba nejvíc bojím toho, že mi dítě spadne nebo že, jak je křehký tak mu nějak ublížím 😀 Vím, že je to blbost, ale při představě, že bych ho měla dát na přebalovací pultík jsem docela šílená takže budu asi přebalovat na dece na zemi, kde se mi maximálně skutálí na stranu 😀