icon

Dilema s miminkem během boje s rakovinou děložní sliznice

avatar
tyna2121
21. dub 2025

Dobrý den, celý život jsem chtěla stát se matkou, myslela jsem si, že mám i vhodného partnera, ale čekala jsem 14 let a nic. Vloni mi zjistili rakovinu děložní sliznice.
Hormonální nádor, který mají ženy od 60 let a jsou nemocné ( diabetik, vysoký tlak, cholesterol ….), mě bylo při nálezu 41 let, žádné léky neužívala jsem, kromě rakoviny jsem úplně zdravá.
0) Miminko: vzhledem k tomu, že bych chtěla miminko beru léky od onkologa Provera 400 mg.
1) Histologie: zachyceny fragmenty G1, atypická komplexní hyperplasie přecházející v struktury invazivního dobře diferencovaného emdometrialniho karcinomu B 9929.
2) Magnetická rezonance: nádor neprorůstá mimo sliznici a není vytvořený ,,pavouček”.
3) Histologie o 3 mesice později: EIN, již bez karcinomu.
4) Histologie o další 4 měsíce později: zachyceny fragmenty G1 endometriálního karcinomu.
5) karcinom ne malý a těžko viditelný, přišlo se na něj náhodně, při odebírání vzorku z myomů a sliznice byla natekla, tak vzali vzorky. Já, žádné příznaky typické pro tohle onemocnění neměla.
6) Genetika: vyšla mi špatně, mám lynčův syndrom, mám 28% přepoklád pro rakovinu, dělohy, vaječníku a prsou. 58% předpoklad pro rakovinu tlustého střeva a konečníku. A pak jsou tam další předpoklady jako je močový měchýř rakovina, nádory v hlavě, ledviny, …..
Ale každý má rakovinu v genetice, jenom je otázkou, zda se probudí či zůstane spát lidově řečeno.
7) Na počátku po domluvě s onkologem a po všech vyšetřeních, se pokoušejí zachránit dělohu, abych mohla mit miminko. Takze prášky 400 mg Provera, kdyz po pul roce to nedopadne říká onkolog dáme jeste 3 mesice. Kdyz mi dorazila genetika a ptala jsem se onkologa zda mi vezmou i vaječníky - doktor říká neni důvod jsou zdravé.
A nyní po poslední histologii, nejlépe odstranit dělohu, vaječníky a vstřiknou kontrastní látku a když se rozviti sentinelové uzliny tak je odstraní.
Prý má léčba prášky 70% úspěšnost.
Prý kdyby mi bylo po třicítce, tak by jednali jinak, ale jak to mi neřekli.

Bylo mi nabídnuto, že mohu si nechat zamrazit vajíčka, ale ex partner chce miminko se mnou a ne ho dat do náhradní matky, takže musím mrazit prázdná vajíčka a ne embrya, což znamená pokud se zamrazí 20 vajíček, tak některá se poškodí při rozmrazení, další selekce bude testováni na lynčův syndrom a pak další vyřazení budou embrya co je holčička a možná zbyde 1 či 2 embrya s chlapečkem, možnost uchycení vajíčka tak malého množství je pravděpodobnost velmi malá v náhradní matce.

Takže jsem se rozhodla, že mrazit vajíčka nebudu, dám si 3 měsíci plus na Provera 400 mg a budu chtít další histologii a pak se rozhodnu co dál.
Protože jak mi řekl onkolog bez mého souhlasu mi odebrat orgány nemohou.
IVF v Česku mě přijmou jenom, když budu zdravá.
Ale IVF v jiné zemi, když zamlčím můj zdravotní stav, tak nic nepoznají a budu moci otěhotnět. Ale problem je, že je pro mě nebezpečné velké množství hormonu co dávají kliniky IVF, kdyby se to uskutečnilo v ČR, tak by to bylo pod dozorem a stimulovali by mě opatrně.

Mám životní dilema, je možné otěhotnět, ale nikdo neví, jaké riziko to může přinést. Nemají na to studie.
Život bez dítěte a nikdy nemoci slyšet mami mi trhá srdce.
Bývalý partner se kterým jsem byla 14 let stále sliboval miminko a já jsem byla tak důvěřivá a tak jsem ho milovala, že jsem si stale říkala, dobře není vyzrály a tak nemohu být sobecká 😰, 3x jsem chtěla ho opustit, ale vždy mě přesvědčil ať zůstanu, ale všechno byla lež, jenom se mnou manipuloval, věděl cely čas co se mnou byl, ze děti nechce a až nyní když jsem nemocna a už nejsme spolu, nabídl se, že sperma mi dá, ale když budu moci otěhotnět já, ale náhradní matku nechce, protože to nese komplikace a on je natolik sobecky že mi to nedovolí. Bohužel jakmile chcete náhradní matku musíte se vdát a když se miminko narodí a náhradní matka po 6 týdnech se zřekne miminka, tak musí proběhnout soud a i když náhradní matka měla moje vajíčko a partnerovo sperma, tak já si musím miminko adoptovat se souhlasem náhradní matky a otce dítěte.
Takže touto cestou jit nemohu.
Vajíčka mrazit prázdná nemá smysl.
Když bych se uzdravila, tak dostanu povolení od onkologa, ale když se neuzdravím musela bych do zahraničí a podstoupit riziko. Ale bere mě zpět myšlenka pokud to nedopadne dobře, tak je tu možnost, že miminko za nějakou dobu bude beze mě protože se může stát, že onemocním vážně a už mi nepomohou ani operace.
Zase na druhou stranu si říkám, třeba je to znamení, že na to přišli včas a je to možnost mít miminko buď teď nebo nikdy.
Těžko mi radit co mám dělat.
Každý mi budete radit myslete na vlastní život - zdraví a dítě není důležité. Ja doufala, že když jsem volná, budu mít čas max ještě 3 roky, abych našla partnera a otěhotněla jsem, ale už to tak také nejde.
Život není fér a hodným lidem se dějí špatné věci.

Upřímně jsem na jednu stranu zoufalá a toužím po dítěti, smrti se nevim proč už nebojím, ale zase pokud bych měla dítě, chtěla bych ho vidět vyrůstat a užívat si s ním, ale bojím se, že bych nemusela tady být dost dlouho, abych ho vychovala.
Hodně moc myslím, že podstoupím IVF v jiné zemi, ale bojím se o budoucnost dítěte.
Říkám si, nikdy jsem nebyla sobecká a poprvé bych sobec chtěla být, ale je tu to ale.

Strana
z2
avatar
tyna2121
autor
23. dub 2025
@westie

@tyna2121 Píšeš, že bys chtěla být víc sobecká, ale to ti tu snad všichni vymlouváme - ano, ve vztahu je dobré myslet na sebe a opečovat se, ale ne v otázce mít dítě pro uspokojení vlastní touhybez ohledu na okolnosti.
Píšeš hodně fatalisticky, což je pochopitelné, máš logickou snahu svou situaci přijmout a vidět racionálně, ale to nepůjde ze dne na den. To je práce na delší dobu.
Ty máš teď naprosté právo si svou situaci probrečet, vztekat se, nadávat, nechat ten hněv vyjít na povrch. Očistí tě to a až potom můžeš přemýšlet co dál.
Jak se hrozně snažíš nebýt zapšklá a nepřející, tak se motáš v kruhu, kdy v jedné zprávě dohromady zamotad osud, naději, naštvání a je vidět, že sama vůbec netušíš.
Nikdy nevíš, kdy a jak se tvůj život obrátí - sama píšeš, že se může tvůj stav zhoršit, zlepšit, nikdo neví.
Nikdy nevíš, kdy i jako staré, jak píšeš, ti přijde do života někdo s dítětem.
Tvoje situace není lehká a upřímně bych se zamyslela nad terapií s někým, kdo tě tou situací provede, aby sis ji prožila, jak potřebuješ a když ti bude zdravotně lépe, aby to bylo dobře i na duši.

@westie
Dobrý den
ano mate pravdu. Všichni mi vymlouváte mimi a hlavne být zdravá a sobeckosti moc nedosáhnu, kdyz mimi tu bude a ja pak uz ne, uvědomuji si, že to nemohu udělat, ale vzdát se myšlenky na dítě 😰, je těžké.

Jsem zmatena, naštvaná a nevim co všechno, bojuji sama se sebou a obavám se jaky člověk bude ze me, kdyz půjdu na operaci.
Ano snaha vidět vse realisticky je, ale i je tam naděje - doufání 😓
Bohužel si uvědomuji, že budu muset vyhledat odborníka kdyz půjdu na operaci, neumím se s tim vyrovnat. Je to jako zrada ex, meho těla, lékařů( vim, ze mi chteji pomoci a udělali pro to co mohli, ale vědomi, ze jde udělat i něco jiného a ja nevim co, protože hláska kdyby vám bylo po třicítce tak jednáme take jinak😓), zlobim se na všechny a hlavne na sebe.

Plácám se. Snažím se najít odpovědi.
Ale odpovědi jsou od vás všech jasne. Zachran sebe a pak řeš to ostatní. 😔

avatar
zuzkasim
23. dub 2025

@tyna2121 Bude to ode mne možná znít necitlivě, ale zkus si to přečíst bez emocí, jen jako informaci, třeba se ti podaří to časem zpracovat.

Mít dítě není něco, co bychom měli od života požadovat, na co bychom měli přece mít právo. Je to výsada, která není dána každému. Tak to bylo vždy, i v historii a bude to tak do budoucna. Každý mít děti zkrátka nemůže. Je lepší to vzít jako fakt, smířit se s tím. Každý se nenarodil do země s dostatkem jídla, do země, kde je mír a nic s tím neudělá. Každému je tu vyměřeno něco jiného. Kým a proč, to teď není potřeba rozebírat. Důležité je, že to tak je, jsou to věci, které nemůžeme ovlivnit a proto je lepší se s nimi smířit. Počítat s tím, jaké karty nám byly rozdány. Ano, prozatím to vypadaná na velkou pravděpodobnost, že ti nikdo nebude říkat "mami". Na druhou stranu, pokud teď nebudeš zbytečně riskovat, dáš vše do svého uzdravení, můžeš si najít chlapa s dítětem a může ti říkat mami tak jako tak... Ano, pravděpodobně nebudeš ty sama těhotná, neucítíš pohyby miminka v sobě. Nebo se na to můžeš podívat tak, že nebudeš trpět šílenou únavou, ranníma nevolnostma, které mohou ráno protáhnout na celý den, nevytahá se ti břicho, nepoklesne pánevní dno... Rozumíš? Vše má své pro i proti. Záleží, jak se k tomu postavíš ty, z jaké strany se budeš chtít dívat. Buď bude sklenice poloprázdná nebo do půlky naplněná...

Mám kolem sebe ženy, které děti nemají. Některé z vlastního rozhodnutí, některé kvůli zdraví, jiné kvůli absence partnera ve vhodnou dobu. Mají krásný život. Nemají to, co my s dětma, mají hromadu jiných věcí. Nemají ani lepší ani horší život, mají ho jiný.

Předpokládám, že s partnerem jsi byla šťastná, jinak bys s ním nebyla. Poslední dobou už to asi tak úžasné nebylo, ale po těch letech, přiznejme si to, to není jednoduché nikde. Zvlášť, pokud jsi od něj měla trochu jiné očekávání a chtěla ho jako otce, čemuž se on bránil.

Momentálně jsi důležitá ty a tvoje zdraví. Máš nelehkou situaci, určitě ti v ní může pomoct i nějaká terapie. Provést teď tím těžkým obdobím, ujasnit si v sobě priority, smířit se s věcmi, které jsou dané. Možná i pomoct nasměrovat dál. Momentálně jsi bolavá, cítíš se zrazená, ublížená, to ti síly ubírá. Pokud je možnost, že ti v tom někdo pomůže, využij ji, kvůli sobě, ty za to stojíš.

avatar
filija
23. dub 2025
@levandule_k

Ach jo, co ti na to říct. Dle toho, co píšeš, se tvůj zdravotní stav zhoršuje, máš nevyléčenou rakovinu a ty uvažuješ o IVF v cizině.... Nepíšeš o partnerovi, ale o ex partnerovi, který ti dá milostivě spermie, ale klade si podmínky, že dítě odnosíš ty, ne náhradní matka.

Sebrala bych poslední zbytek hrdosti, kopla ex do ři*i. Určoval ti život dost dlouho. Tvůj ex se chová jak rakovina, úplně tě ovládá, ničí, i když je ex.

Soustředila se na záchranu dělohy a zpracovaní svých křivd s pomocí psychologa, že jsem mu dala svoje nejlepší roky.

Zvážila bych pěstounskou péči.

@levandule_k děti v pp jsou extrémně náročné chováním, určitě nedoporučuji nemocné ženě.

avatar
journals
23. dub 2025

Nezazněly tu dvě celkem zásadní věci. Tedy aspoň pro mě by byly velmi zásadní. Nechci aby to bylo bráno necitlivě, uvědomuju si jak těžké téma to je.

První věcí je to, že i když se do IVF pustíš, tak je bohužel velká pravděpodobnost, že ho budeš muset podstoupit několikrát, na první dobrou se to povede jen zázrakem. Ne že by takové případy nebyly, ale spíš bych s tím nepočítala. Což znamená jednak mnohonásobně víc hormonů, celé se to opakuje a jednak další čas, který ty už moc nemáš. Znovu bych chtěla napsat, že bych nerada aby to bylo pochopeno špatně, ale když pominu diagnózu, tak i věkově to řešíš hodně pozdě, je ti 42, i kdyby ses do toho pustila teď a vše vyšlo, budeš rodit třeba ve 43, ale třeba taky ve 45, 46... což je za mě už opravdu opravdu pozdě.

Druhou věcí je to, že tu píšeš několikrát o tom, že jsi nikdy nebyla sobecký člověk a vždy jsi myslela na ostatní a teď je tedy možná na čase sobecká být a myslet hlavně na sebe. Jenže to je právě ten omyl který se ti tu snažíme vysvětlit. To celé není vůbec o tobě, to není mířeno "na oplátku" všem ostatním. Sobeckost to je jen vůči dítěti. Vůči nikomu jinému, sobecká bys byla jen vzhledem k tomu malému a dvojnásob když víš, že neplánuješ "řešit" otce. Promiň, ale to je absolutní NO WAY. Dítě má rodič chránit, ne ho vystavit takové situaci. A píšu to s naprostým vědomím celé té situace. Tohle je jedna z mých nočních můr, že tu moji kluci zůstanou bez maminky. Ne, že bych si tak fandila jak skvělá máma jsem, to ani malinko, ale vím, jak důležitou roli v jejich životě máma je. A kdyby tu na světě měli zůstat úplně sami... z toho je mi hodně ouzko.

avatar
levandule_k
24. dub 2025

Fakt nechceš zkusit toho psychologa, který ti pomůže zpracovat to, čím procházíš?? Kdy se cítíš jako oběť okolností. Máš strach navazovat další vztah, protože předchozí vztahy tě traumatizovaly, opakuje se ti tam nějaký vzorec typu nejsem dost dobrá, který ti zrcadlí partner, který tě nemiluje.
Eventuálně to zkombinovat s nějakou alternativou, jestli na to jsi.

Sobeckost ve smyslu postavím sebe na první místo v životě, proč ne. Dá se to aplikovat třeba na kolegyni v práci, že za ní odmítnu vzít směnu, protože chci mít volno, ale aplikovat tenhle přístup na dítě podle mě nelze.

Hledáš odpověď na otázky, jaký je smysl života? Smysl života je takový, jaký mu ho dáme, ale hlavně tobě musí dávat ta odpověď smysl. Nemáme děti s partnerem, protože se nám to nepodařilo, ale mám u sebe nastaveno, že nemůžu vnímat dítě jako jediný smysl života, protože pak odpovědnost za svoje štěstí přenáším na dítě a nutím dítě, aby mě činilo šťastnou.

Strana
z2