Dilema s miminkem během boje s rakovinou děložní sliznice

Vzhledem k tomu, že celá procedura IVF je sama o sobě dost riziková právě co se třeba rakoviny týče, si vůbec neumím představit, jak obrovské riziko by to bylo právě pro tebe. Chápu touhu po dítěti, ale kdo se o něj pak postará, pokud se ti zdravotní stav zhorší? Vzhledem k tomu, že jsem měla kamarádku, po které tu zůstala čerstvě šestiletá holčička a k rakovině pravděpodobně dost přispělo IVF, to vidím asi víc realisticky. Ta kamarádka měla milujícího manžela, který s ní to dítě chtěl a teď je s holčičkou už x let sám, pomoc obou babiček... Řekla bych ti, zachraň sebe.

Kdo se bude o dítě starat v případě že se ti nemoc zhorší? Tohle je velmi sobecké....každý prostě dítě mít nemůže a přesto může žít krásný život.

@tyna2121 Naprosto chápu tvojí touhu mít dítě, ale tohle co píšeš, to opravdu není sranda a IVF je opravdu hormonální masakr. Jestli máš pocit, že bez dětí tvůj život není naplněn, zkusila bych možná Pěstounskou péči. Ale nevím jaké tam jsou teď podmínky.

Ach jo, co ti na to říct. Dle toho, co píšeš, se tvůj zdravotní stav zhoršuje, máš nevyléčenou rakovinu a ty uvažuješ o IVF v cizině.... Nepíšeš o partnerovi, ale o ex partnerovi, který ti dá milostivě spermie, ale klade si podmínky, že dítě odnosíš ty, ne náhradní matka.

Sebrala bych poslední zbytek hrdosti, kopla ex do ři*i. Určoval ti život dost dlouho. Tvůj ex se chová jak rakovina, úplně tě ovládá, ničí, i když je ex.

Soustředila se na záchranu dělohy a zpracovaní svých křivd s pomocí psychologa, že jsem mu dala svoje nejlepší roky.

Zvážila bych pěstounskou péči.

Je mi to moc líto, co se Ti stalo. Ale napíšu totéž jako nade mnou. Nastal čas se chovat velmi racionálně. Tedy maximálně se soustředit na svoje zdraví. Až se uzdravíš, tak bych řešila, co dál. Jaké jsou Tvoje fyzické možnosti. A pokud to nepůjde, tak je spousta dalších možností. Pěstounství, dělat tetu pro někoho v dětském domově, najít si partnera s dětmi, realizovat se v jiných oblastech... Toho exa bych odstranila ze svého života a vůbec s ním nepočítala. Je to takový kok-t, že ani jako dárce spermatu se nehodí. Soustřeď se teď na sebe a nechej si pomoct od lékařů. Tvůj život má cenu obrovskou a to i bez mateřství, i když chápu, že je těžké to tak vnímat, v této situaci.

Ahoj, většina byla řečena, že nejdůležitější je tvé zdraví. Nikde není napsáno, že časem nepotkáš někoho s dětmi, či se nestanou jiné pěkné věci, o kterých tu ostatní mluví.
Chápu touhu po dítěti, nicméně... není to tak dávno, co tu byla prosba od maminky, která je na syna sama a nyní je vážně nemocná a hledá pro syna náhradní rodinu.
Můžu říct, že dodnes mnou její prosba rezonuje.
Sama mám malého syna a ačkoli díky bohu jsme v rámci možností zdraví, tak mě někdy přepadají chmury, co by se stalo, kdyby se mi něco stalo...
A to mám nejen manžela, který by se o syna rozhodně perfektně postaral, ale i širší rodinu, kde by taky syn dostal skvělou péči. Nicméně, nebyl by se mnou...

A tvého ex bych taky poslala, kam slunce nesvítí... ono taková psychosomatika taky má svůj vliv...

A riskovat zákrokem někde v zahraničí se zatajeným zdravotním stavem je už samo o sobě šílenství. Takhle se stalo, že ženská věděla, že kvůli ledvinám není dobrý jít na kosmetickou plastickou operaci. No udělala podvod, že použila moč své dcery, šla na tu operaci, no a zůstala jim na stole...
No jasně, na jednu stranu to může být kachna, ale věřím, že někdo je i tohodle schopen...

Jo a na jednu stranu třeba opravdu potkáš partnera, co s tebou půjde i do možnosti s náhradní matkou 🙂 A budeš moc v klidu zabojovat s nemocí.

A nakonec... nevím, jestli jsi podobnou pomoc nevyhledala, ale možná by stálo za zvážení najít si odborníka na duši 🙂

A je mi jasné, že my všichni tu můžeme sdělovat názory, případně zkušenosti, ale pro tebe je prioritou miminko a rozumím tomu. Rozhodně to není lehká situace...
Budu držet palce, at to dopadne dobře, at se rozhodneš jakkoli 🍀

opravdu nechci, aby to vyznělo zle, ale podle mě sis nechala ujet vlak. Chtěla jsi dítě, ale 14 let jsi dávala šance chlapovi, který o ně evidentně neměl zájem. I kdybys byla zdravá, tak otěhotnět v tvém věku není žádná sranda - mám to vyzkoušené. První 2 děti prakticky na první pokus, teď jsme se snažili skoro 3 roky. Ta pravděpodobnost donošení je v tomhle věku nízká a IVF ji nijak nezvyšuje. Na tvém místě bych se teď soustředila na svoje zdraví - tady je to i o tom, že čím déle budeš léčbu odkládat, tím hůř a fakt se nechceš potýkat se zdravotními problémy a tím spíš se smrtelnou nemocí, když máš dítě.

Je to pěkně na hovno a je mi to líto. Já bych se na tvém místě na dítě vykašlala a soustředila se na svoje zdraví. Třeba časem poznáš skvělého chlapa, který už děti má, nebo se společně rozhodnete pro adopci.

@tyna2121 Je mi to moc líto a naprosto chápu touhu po dítěti,ale takhle ne,riskuješ svůj život a nedej bože bude dítě vyrůstat bez maminky. Je to smutné,ale v tuhle chvíli řeš sebe,ne dítě.

To je mi moc líto, ale myslím, že sama víš, že miminko v této situaci je sobecká hloupost.

Celé je to moc smutné čtení. Nezlob se na mě za názor, ale miminko v takové situaci ne.
Máme v ulici holčičku které maminka umřela v šesti letech na rakovinu a věř mi, že tohle svému dítěti nechceš udělat. Bylo to opravdu moc smutné a holčičky mi bylo velmi líto. Dobrovolně bych tito dítěti neudělala

@marketa1218
Dobrý den, pěstounem může být každý, ale bohužel neuměla bych se vyrovnat s tím, kdyby mi někoho dali a já bych se nafixovala a pak by šlo pryč. Na tohle jsem také uz pomyslela, ale citově by to bylo psycho.
Adopci nemohu, nemam partnera a manžela uz vůbec.
Ja vim, že jsou možnosti jak udělat i cizi děti šťastné ja sama jsem adoptovaná. Takže vím jaké to je když dítě chce novou rodinu a kdyz ji dostane jak je šťastné. Ja si tímto prošla a mela jsem štěstí na moc hodne nove rodiče a milující. Jsou jediná rodina co mam. Stará rodina pro mě neexistuje.

@lencaa11
Dobrý den. Nechci ohrozit zdraví pokud bych měla dítě, chtěla bych tu pro mimi zůstat. Je to těžké v tom, že na jednu stranu řeknou lékaři je to možné, ale pokud se neuzdravím z prášků tak to nepovolil. Kdybych se uzdravila dovolí to a IVF bude stimulovat opatrně, protože máte pravdu ty hormony co dávají bohužel můžou způsobit rakovinu.
Aby byly metastáze tak to trvá déle, záleží na agresivitě nádoru, já mám low risk, prý jeden z těch hodnějších nádorů. Ale poslední histologie a plus genetika, tak chtějí udělat razantní zákrok, aby udělali prevenci před tím co by mohlo a nemuselo přijít. Tím, že jsem i po magnetické rezonanci, tak vědí, že nádor je na jednom místě a je stále u sebe, neprorostl nikam protoze je v počátku.
Jste odvážná, že jste podstoupila operaci.
Jak dlouho jste si zvykala na náhradní hormonální léčbu? Po operaci mi nabízeni prášky či sprej, ale prý sprej je účinnější.
Děkuji za Váš názor ♥️

Je mi líto, v jaké jsi situaci. Nechci být neuctívá nebo necitelná, ale celá situace mi zavání rizikem, že by z tvého dítěte mohl být sirotek. A s kým by dítě vyrůstalo, kdyby se to nedejboze stalo? Myšlenka, kdo by se o dítě staral ve chvíli, kdy by to nebylo dobře, musela bys být v nemocnici apod., už tu padla. Zdá se mi to strašně sobecké v takové situaci. Chápu, že ty se svojí smrti nebojíš, ale já třeba jako máma hrozně řeším, jak by to bylo pro děti strašné, kdybych tady nebyla, jak by měli náročný život apod. a dobrovolně bych v tvé situaci dítě na svět nepřivedla (a to jsem byla v situaci, kdy jsem si osm let myslela, že děti mít nebudu, takže vím, jaká je to představa).

@zuzkasim
Dobrý den.
Máte pravdu, IVF stimulace je zbytečné velká a opravdu nese riziko vyvolání rakoviny. Ale IVF také nemusí stimulovat tak silně a mohou šetrněji.
To mě velmi mrzí, že jste přišla o přítelkyni a máte pravdu mohly to způsobit hormony z IVF kliniky. I to, že manžel a dcera zůstaly bez ní, tohle je opravdu hrozné. 😢
Ja si uvědomuji, že se muže stát, že dítě se narodí a já za chvíli mohu odejít a nebýt součástí života dítěte a to nechci.
To právě také zvažuji.
Ale pak i to, kdy si říkám, budu tady buch vi jak dlouho a budu litovat rozhodnutí poslechnout lékaře a bojím se, abych se nestala špatným člověkem, zahořklým a nepřejícím. 😓
Sama jsem velmi empatická a hodna k lidem a závist cítím nyní až když mi uniká možnost mít rodinu, vidím matky alkoholičky, drogově závislé a jiné moc dobré matky a začínám jim závidět, že ony mají dítě a neváží si toho a nestarají se tak jak mají, ale zase když vidím maminku co je laskavá a je s dítětem, tak závidím i ji, že je maminkou a já to nepoznám a nikdy neuslyším mami a nikdo mě potřebovat nebude.
Ja vim, že zdravi, ma byt na prvním místě, ale jaký účel tady pak člověk má, když nemůže se stát rodičem? Užívat si život a mít prázdný život? Mam kamaradky a nejsou na tom ekonomicky dobre, ale i tak jsou šťastné, že maji děti. Až s nemoci jsem zjistila, že buď teď nebo nikdy. Ale mate pravdu neni důležité dat život někomu, ale byt tady pro toho človíčka.
Opravdu me velmi mezi Vaše ztráta. 😔

@fire85
Dobrý den.
Uvědomuji si riziko, že by to mohlo dopadnout špatně a já bych mohla zemřít a dítě zůstane samo, vychovali by ho hodni lide ( sestra ex partnera, nema děti a ona by se postarala).
Ale nechci také tento scénář.
Ale chtela bych samozřejmě já sama hlavne.
Nikdy jsem sobecka nebyla a mam pocit proč nemohu jednou být sobecká já a mít to po čem jsem toužila celý život? Je to špatné, ze nikdy jsem nemyslela na sebe, vzdy jsem upřednostnila co chtěli druzí a pomohla jsem mnoha mim znamim, kdyz měli problémy a me to dostávalo do finančních problémům, jen abych jim pomohla. Nikdy jsem sobec nebyla.

Každý mi říká žít bez dětí se dá, je to pravda mam kamarádku, která děti nikdy nechtěla a mít nebude, ale ji bavi cestovat po světě a nakupy oblečení.
Ja jsem uz cestovala a nevidím v tom uz radost roky a nakupy mi nic neříkají.
Jaky smysl života je bez rodiny?

@tyna2121 na metastáze není nic na dlouho i když je vyšlo že nízká možnost tak opravdu nikdo vám žádnou záruku nedá já byla na konizaci čípku závěr CIN 2 vše vzato a rok od konizace jsem šla na hysterektomii právě že mi lékař řekl že mám HPV který je zákeřný v tom že leze do čípku a taky jsem spinila mimo Ms ,bolesti po sexu atd ...byla jsem na vyšetření nelíbilo se jim i děložní stěna po operaci jsem právě zjistili že v čípku byl nález o kterém nikdo nevěděl + prave jihyperplazie endometria to byla otázka kdy by se ukázala rakovina a tím pádem vím že jsem se zachránila ...ano léky taky lékaři nejake zmiňovali ale sami řekli že rakovina zrovna ženských orgánů je los do loterie a tím pádem rozhodnutí bylo jasné ven děloha atd ...proto bych šla cestou vše pryč jsem ve skupince kde jsou ženy po hysterektomii vše mají venku a jsou spojeni ano nektere mají sprej na hormony ...ale jsou i ženy které nic neberou to je hodně individuální ....a pokud už teď napsali že to chteji aby to šlo ven mají k tomu důvod opravdu nikdo neví jak se bude váš stav vyvíjet já bych koukala na to že život pro vás nekončí a vzala bych si z toho to nejdůležitější že jste živá a zdravá kolik žen tu bojuje o svuj život o své místo tady aby dal mohli žít proč čekat na to až se něco probudí a bude to horsi nečekala bych na nic ...je to na vás ale já to asi i beru z pohledu že jsem měla sestru která svůj boj o život měla 2.5 letech skrze akutní Leukémii a tam je to taky znát ano je to jiný typ atd ..ale v rámci všeho taky není na co čekat pak u sebe když jsem řešila nález na čípku a operaci ...atd ...taky jsem čekala na to zda není neco v uzlinách atd...držím vám palečky jinak po operaci jsem necele 2 roky a jsem spokojená 🍀🍀

@tyna2121 zde je skupinka zde jsou ženy též z vaší diagnózou myslím že by vám mohli poradit https://facebook.com/groups/togetherwithhope/ a tady jsou ženy po operaci - https://facebook.com/groups/885637678247097/ - https://facebook.com/groups/302488365256919/

Myslete predevsim na sebe - na svoje zdravi. Uzdravte se. Zamrazte si vajicka. Pak teprve reste umele oplodneni. Vy jste priorita. Muzete najit smysl zivota i bez deti nebo s adopci nebo si najit partnera s ditetem, nikdy nevite, co zivot prinese. Vas zivot je priorita …

@levandule_k
Dobrý večer
😰 bohužel máte pravdu. Ex je rakovina a i nyní mi určuje co smím a co ne 😓.
Ale bohužel bez jeho spermatu, nemohu mit po čem toužím cely život. Od chvíle co vim, ze jsem nemocna, straním se seznámeni i přesto, ze možnosti jsou, ale neni fer, abych někoho využila protoze jsem sama a nemocna. To nemohu nikomu udělat a nechci nikomu ublížit. Nejsem až takový sobec, abych někoho uměla využít a mít z toho legraci. To nedokážu a nechci.

Bohužel i když se mi podaří zachránit dělohu, tak musím okamžitě podstoupit umělé oplodněni a po porodu - 6 nedeli by mi dělohu a to ostatní vyoperovali. I kdyby jsem měla možnost zachránit dělohu, tak musím mít s kým to mimi budu mít a to je problem.
Nemohu nikomu lhát a i kdybych nekoho poznala a řeknu mu co se děje, tak uteče, prece si s cizi ženskou nikdo neudělá dite jenom proto, že je to buď teď nebo pro ní nikdy. Jsem v pasti s ex i když on dite také nechce, ale cítí vinu a proto by mi to dítě umožnil.
Je pro něj důležité, že spolu už nejsme, dítě nikdy vidět nechce, takže sice bude táta, ale nikdy dítě neuvidí.
Tím by pak pro mě už on skončil a já bych mela to oč mě okradl a ja byla hloupá, že jsem mu věřila a doufala v něco co on nikdy nechtěl udělat.

Pred měsícem mel dorazit na IVF kliniku dat sperma, ale ja se dozvěděla, ze jsem stále nemocna, tak jsem mu dala vědět at tam nechodí. Sami lékaři, věřili, ze budu zdravá.

Zdravotní stav se nezhoršil, je stále stejný i když při jedné z histologii to vypadalo, že nádor se utlumuje.

Mate pravdu, nyní se soustředím na své uzdravení a přestala jsem se trápit a jsem zpět pozitivní.
Ale mám v hlavě zmatek, v srdci bolest, strach z operace - nikdy už nebudu jako dřív, mám strach, že se ze mě stane zlý člověk co neuměl závidět a teď bude závidět každému, protože kam se podíváte tam jsou děti a rodiny.

Pěstounem mám strach, že se nafixuji na svěřené dítě a pak ho dají jinam a nechci, aby se mi střídaly deti, děti mají z toho zmatek a lidé, kteří chtějí milovat a starat se o ně trpí pak také.
Nevim, jak to dneska chodí s tim pěstounstvím, někdo má štěstí a dítě zůstane do dospělosti, ale když ne 😓 je to pak smutné.

@erchia
Dobrý večer
Mate pravdu, nevim co me v budoucnu čeká. Ale po životních zkušenostech mám obavy, že přitahuji spíše ty co umí manipulovat a ty kteří mysli více na sebe než na ty druhé. Viz ex 14 let 🤣. Ale oni se umí chovat tak dobře, že já nepoznala, že je to sobec 😓.
Viním z toho vztahu i sebe, protože jsem měla mít rozum a odejít dokud jsem byla zdravá a mladá a neměla jsem dovolit svému srdci milovat špatného člověka.
Mám už strach dovolit někomu otevřít srdce a nechci, aby mi další člověk ublížil. Vloni jsme se rozešli a dva měsíce na to mi zjistili, že jsem nemocná.

Mate pravdu, že bych měla vyhledat pomoc psychologa, ale nevim jak mi může pomoci se vyrovnat s variantou nemít dítě a ještě přijít o orgány a ve 42 letech spadnout do přechodu.

To mě mrzí, že se ta maminka dostala do situace, kdy má obavu kdo se postará o jejího syna a je vážené nemocna a nemá oporu v rodině. To je hrozné. 😞

Vím, že každá maminka která má dítě a onemocní má hlavně obavu o děti.
Jsi dobrá maminka, když takto přemýšlíš.
Každý z vás kdo tu píše je dobrým rodičem, když v první řadě myslíte na své děti.
Ja mam pocit, že bývaly mé o tuto možnost připravil a je to i ma vina, nechala jsem se zmanipulovat, že mame cas 🤣, ale me cas dosel.

Je pravda, že je velké riziko zatajit zdravotní stav, protože velká stimulace hormony mi ublíží a z mini nádoru se může stát bejem par mesicu průser a ja ani své dítě nevychovám. Uvědomuji si, že by to bylo nezodpovědné a špatné.
Ale co když by se vše povedlo a dobře dopadlo.

Ja zkusím nyní zůstat na svých lécích a přestanu se trápit a pokusím se být šťastná, aby i tělo se mohlo uzdravit.
Budu doufat, že nejsem až takový smolař a třeba léčba bude fungovat a půjde to i s dovolením onkologa tady v ČR. Byla bych mnohem klidnější.

Ja si moc vážím všech Vašich názoru.
Dává mi to pohled do reality a ne jenom abych uklidňovala svůj mozek falešnými nadějemi.

Moc děkuji a také doufám, že léčba závěre, každé tělo je jiné a u někoho to jde rychle a u někoho to trvá déle.
Uvidim jak to bude.

Ale opravdu jsem moc rada za Váš názor.

@biciklissie
Myslet na zdraví. To jsem vždy dělala, nikdy jsem nebyla nemocná a nikdy jsem nemusela jíst léky, kromne anginy 🤣 to jsem si zobla antibiotika
. Ale proč když jsem ,, zdravá “ musim dostat nemoc, která chodí až v pozdním věku? Bohužel genetika, mam ji tak na prd, že si i sama říkám, že sice mám touhu a spoustu lásky a chtěla bych moc dát péči, lásku a … ale díky genetice možná je to osud, že mi bere moznost stát se mámou a nemá se to stát.

Nebo možná, že je to osud a říká teď nebo nikdy.

Bohužel po operaci budu sterilní. Ja sama dítě nemohu mit a vaječníky mi chtějí pro jistotu v budoucnu vzít hned take i presto, že jsou zdravé a na to ze mi je 42 let, tak na jedné straně mam 6 vajíček a na druhé cca 8-9 vajíček. K mému věku mi lékař řekl, že produkuji dosti vajíček. Ale z preventivních důvodů a genetickým předpokladům, chce onkolog vzít pro jistotu všechno.
Divím se, že mi nechtějí uříznout prsa, protože mám i předpoklad na rakovinu tam.
Ale to se onkolog zasmál a řekl, nyní to není třeba, stejně budete do konce života hlídaná onkologickým centrem prevence, protože mám genetiku na prd.
Ja se nechci bát co přijde a nežit jenom proto, že genetika je špatná, vždyť se to může a nemusí probudit ty ostatní rizika.

Jediné co mě trápí je, že když dám zmrazit vajíčka pro budoucnost, je možné, že z 20 vajíček eliminací zbyde málo a tim, že už vaječníka mít nebudu, tak nemám šanci dát svoje vajíčka ( mohu použít darované, ale jaký chlap to udělá, že půjde do náhradní matky, jenom letitý partner, ale ne nový) a i kdybych našla hodného muže, tak je dítě se mnou komplikované a kdo mi mohl chtít me takovou jaká budu uvnitř prazdna, bez možnosti me i partnera udělat šťastného a se stresem náhradní matky, která si to muže rozmyslet a dítě mi nikdy nedat a jenom nás pak vydírat. 😰 i takové případy jsou. Ale i takové co miminko dají. Ale neni to se mnou snadné, nechci hodnému člověku ublížit. A když řeknu pravdu o sobě, kdo by mě mohl milovat když budu v přechodu, bez možnosti potomka, a další věci častou je frigidní - protože jak píšou v odborných článcích a i zkušenosti mnohých žen jsou pochva se zůží - zmenši a často je sex bolestivý, 😥, ja si to neumím představit, me to boli nyní, protoze mam malou vaginu, natož potom. Kamarádka mi říkala co na tom zákroku byla, že jestli ona sama chce 2x za rok tak je to moc a že nic necítí krom nepříjemného bolesti a je rada, ze je po akci.
Každé tělo je jiné, vím, ale často ženy píší, ze s tim mají problém.
Ja se toho bojím a mam i strach z nového vztahu, nyni kdyz jsem nemocna, tak nic nehledám. Flirtováni chlapu beru jako legraci a nepustím si nikoho k tělu, za prvé je to brzy a nemam dořešenou nemoc a nikdo by nechtěl stres co to obnáší i kdyz je to male riziko, včas podchycené bez možnosti díky lékům aby se to zvětšilo či prorůstalo někam. Ale neni fér někomu lhát.

Nikdy nebudu mámou když to nedopadne. Vždy budu tetou, ale neni to tvoje dítě. Neuslyším mami a ani nechceš od děti co ztratili maminku, aby říkali mami tobě, tohle oslovení a vzpomínka patří mamince co byla.
Muž a dětmi, já nikoho neznám a stepovat pred školkou či školou 🤣, to bych byla ubožák zoufalý - divná 😓, to take nejde.
Vím, že lidé v životě mají smůlu a stává se neštěstí hodným lidem jak se tady už psalo, že maminky onemocněly a manžel zůstane sám s dítětem či dětmi a je to tragické, ale přece nejde je začít hledat. 😓

Ano ex je přesně to jak jste ho nazvala. Je toxický.

Ale ja jsem nyni toxická také, zoufala.
Mam strach jak se změním morálně, jestli zůstanu taková jaká jsem byla a nebo zahořknu a budu zla.
Můj mozek bojuje s informacemi a snaží se najít východisko, abych zůstala sama sebou, ale vím, že když mi lékaři všechno vezmou i to co nemusí kvůli prevenci, tak mám strach, že mě to změní a budu špatným člověkem. Protoze jsem uměla ostatním pomáhat, uměla jsem být srdečná, hodna. Ale co jsem nemocna, stáhla jsem se do sebe, protoze jsem dostala životní kopance od lidi co jsem považovala za přátele a mám štěstí, 3 přátele mi zůstali a mohu se o ně opřít, ale znají mi jinou než cim začínám nyni být, posedlost mít dítě - protoze už nikdy ta možnost po operaci nebude, vědomí, že o všechno co jsem jedine chtěla v životě mít nebudu, protoze jsem si to sama nechala ukrást.
Hodne často brečím po nocích a při psaní všech odpovědí mi tečou slzy z myšlenek o které se tady s vámi mohu podělit.

Moc děkuji za vaši upřímnost a realitu.
Mate všichni pravdu mam upřednostnit zdraví.
Ale nechci žít prázdný život. Děti utvářejí plnost - úplnost života a i kdyz je s nimi hodne starosti, stejne je milujete a dýcháte pro ně.
To je podle me smysl života.
Ja jsem si to nechala vzít a budu litovat do konce života.

@suzanna123
Dobrý večer
Nezní to zle. Je to pravda.
Honím ujíždějící vlak. Jen jsem nevela drive, že se tohle muže stát, kdyz rodí zeny i v padesáti letech. A ja onemocním zrovna tímto způsobem a vše jde do kopru.
Myslela jsem si, tim ze jsem byla zdravá mam čas najít partnera a mít s nim rodinu. Ale vše je pryč. Zbyl mi ex a to je sobecky kreten, který mi nikdy nepřiznal, že dítě nechce a stále je čas 🤣 a nakonec když se rozejdeme a já onemocním, nabízí mi sperma a při otázce proč nyni, proč to nešlo drive - sobectví dítě place a musel by se o mě dělit. 😱
Hajzl.

Jsem z nej znechucena a hodne ho nenávidím, ale pokud bych se vyléčila sperma si vezmu. On dite nechce a nikdy se s ním nesetká. Tak to on chce. A me to vyhovuje.

Mate pravdu, vek hraje roli v plodnosti, ale IVF dopomůže vajíčku jit rovnou na sliznici v děloze a i kdyz to nemusí vyjít na první pokud vyjde to jednou.
Mam známou a ta šla na IVF v 50 letech a az 12 té vajíčko se uchytilo, porodila zdravou holčičku.
Dneska je hocice 6 let a i kdyz je maminka starsi nevypadá na ten věk.
Přírodní cestou ve vysim veku je těžké otěhotnět, to mate pravdu.

Léčbu mám v prášku, nemůže se to zhoršit, zůstane to stejné několik let pokud se rozhodnu brát léky a nepůjdu na operaci to jsou slova onkologa. Neni můj stav akutní proto mam na výběr. léky stále beru od loňského roku, ale byla naděje, tím, že je to v ranném stadiu, že se ten karcinom změní na neagresivní a budu mít čas, abych mohla mit dite. Ale poslední histologie nedopadla dobře. Ja stále beru léky a neriskuji zdraví nyni.
Pokud bych přestala brát prášky, 💊 tak ano to bych ohrozila sebe.

Ale k čemu si nechat dělohu a brát prášky, když s prášky nejde otěhotnět.
A pak sice je hezké, že chtějí eliminovat budoucí riziko, ale to mam vnitřně zestárnout a ze dne na den mam mít přechod - menopauza jen proto, že je lepší mě vybrakovat kompletne. Lhala mi onkolozka v březnu kdyz dostala genetiku a tvrdila, ze nejí důvod vaječníky odstranit a po posledni histologii najednou vezmeme všechno, i kdyz je histologie stále stejna jako ta první.
Samozrejme zasedlo konzilium a onkolog i tim nerozhodl sam, ale na zaklade dohody s ostatními odborníky, ale vzít vse nejom pro prevenci, tak at si vezmou i prsa, tlusté střevo a nevim co, kdyz pro prevenci. To me můžou rovnou celou vybrakovat at je prevence kompletní.
Každý jednou musi tam nahoru ci dolu, díky lékařům žijeme déle, mame stesti, ze žijeme v této době a ne dříve když neměli lékaři takové možnosti jako dneska.
Ale preventivně mi vzít orgány. Nelíbí se mi to.

@lvl16
Dobrý večer
Bohužel máte pravdu je to na ….
Zdraví je důležité kort když by byla zodpovědnost za malého človíčka. A to, že bych byla zdravá po porodu není jisté. Proto mám v sobě válku. Na jednu stranu bych chtěla jednou být sobecká já, ale neni to fér k dítěti když tu pro něj pak nebudu a co by mi to dalo, výčitky svědomí před skonem života, že sice mimi mam, ale nemohu tu zůstat.
Rodina ex by se postarala, ma hodnou sestru s manželem a nemají dítě, ona bohuzel nemohla, ale jsou to hodní lidé. Ale chci být mámou a ne krátce a pak ho dostanou příbuzní. 😓

Jsem tele a možná vám všem připadám lehkomyslná.
Neni tomu tak, ale neumím si přestavit, že mi ten vlak opravdu ujel. Nechci si to připustit na 100%, že ta možnost je pryč, trhá mi to srdce.

@journals
Dobrý večer
Ani ja tohle nechci svému dítěti udělat.
Je to velmi smutné, když odejde milující maminka a ještě horší je, že umírá s myšlenkou jak bude postaráno o její dítě a aby bylo milováno a melo vše co by ona pro své dítě chtěla kdyby tady mohla být déle.
Je tragédie, když vás tohle potká ve vašem okolí a smutné pro všechny kdo rodinu zná. Neni to správné, když se tohle stane, je to hrozné. 😞

@westie
Proto jsem nechala prodloužit léčbu o 3 mesice a budou věřit, že se uzdravím a ono to půjde, už jednou se karcinom změnil na neagresivní.
Zapomela jsem napsat do příběhu, že jsem během Vánoc a cca do jednoho měsíce přibrala 15 kg - sladkosti, původní váha byla 42-45 kg jsem menšího vzrůstu 155 cm. a já měla v lednu 60 kg, změnu zpět na agresivní karcinom mohl způsobit rychlý nárůst hmotnosti a hlavně jedla jsem ve velkém sladkosti 😓, nikdo mi neřekl, že nesmím a já dostala nutkání sníst vše a nemohla jsem přestat. Až když jsem cítila na sobě, ze se nemohu ohnout pres břicho a neni mi vůbec nic z mého oblečení jsem si uvědomila, že musim přestat.

Vim, že neni správné provést na svět miminko, aby bylo pak beze mě. To nechci ani já.
Ale prece musi se stát zázrak a snad když teď ty 3 mesice shodím váhu dolu a zase budu pozitivně myslet, tak věřím, že by tu mohla být samce na možnost bezpečně otěhotnět, porodit a zůstat zdravá.

@lencaa11
Dobrý večer
Vážím si všeho co jste napsala. Děkuji za váš příběh. A moc mě mrzí , že jste nemoc zažila vy sama a je hrozné co potkalo vaši sestru a chápu každého kdo se bojí této nemoci.
Ja když jsem to zjistila - bylo mi to oznámeno po telefonu a že se musím okamžitě vrátit do české republiky, myslela jsem si, ze umřu, oplakala jsem to a v městě kde jsem původně žila, jsem se rozloučila se všemi. Pak jsem v nemocnici zjistila jak na tom jsem, s tim, ze jsem zvolila variantu zachránit dělohu.
Vse vypadalo velmi slibně. Dokonce jsem uz si zařizovala IVF kliniku na doporučení lékařů.
Zůstala jsem v ČR, abych byla pod lékařským dohledem, vše jsem podstive podstoupila co po mě chtěli, každému lékaři jsem vždy dala kopie zpráv od jiných lékařů, věřila jsem, že vše bude ok.

Asi jsem se moc upnula na myšlenku, že miminko půjde a nedokážu to opustit.
Neumím se s tím vyrovnat a nechci být těch 30% kterým to nevyjde.

Je to těžké, vím, že musím zůstat zdravá, aby mimi mělo mámu, ale zůstat zdravá znamená nechat si všechno vzít, ale nemít to po čem toužím ceky zivot, věděla jsem vždy, že chci dítě, jen jsem si musela byt jistá, ze je to s tim ,,pravým”, dneska vim, ze žádný ,,pravý” mužský neexistuje a pokud je je jich tak málo, že ženy co je maji jsou ty šťastné a maji štěstí. A tihle muži sami nezůstávají, maji stabilní rodinu.

Nyni tim, že jsem po rozchodu a nemocna, si neumím představit, že někdo hodný čeká i na mě, protože 14 let a byl to sobec a ja to nechtěla vidět a věřila jsem mu a doufala.

Uz nechci, aby znovu mi někdo ublížil, mám pocit, že když ztratím orgány nyni než budu mit dite, tak ztratím sama sebe. Bojím se zahořknuti, nepřejícnosti, zloby, nenávisti a hlavně vnitřní moje peklo, uz jsem si během léčby prošla několika stresy a očistec je prdlajs, psychicky stav je horší a bolest co působíme sami sobě přes samo tyrani se a obviňování je očistec a peklo zároveň.
Vždy chvíli trvá, než jsem se s tim srovnala a až pak mohla dělat rozhodnutí, nejde jenom o moje zdraví tělesné, ale psychické také a já mám pocit, až přijde den a dám souhlas k odebrání orgánu, zlomí mě to a mám strach kým se stanu.

Dnes když vím, že se 7 měsíců léčby nepodařilo a měla bych jít na operaci, koukám na ženy zle, ale na děti ne, ale zároveň jim závidím a jsem divná. Nikdy jsem se cizím lidem nekoukala na děti a neobdivovala se jejich roztomilosti. Nyni to dělám. Mam pocit, že se ze mě stane zahořklá ženská. Mám sama ze sebe strach kým se stanu.

Děkuji za webové stránky skupiny, podívám se tam na příběhy a poctu si.

Moc děkuji za Vás příběh a že jste ho se mnou a s těmi co tu píšou sdílela.

@martina1317
Dobrý večer,
děkuji za příspěvek nejen Vám, ale i všem co mi napsali. Děkuji
Omlouvám se za dlouhé psaní moje 😓. Snazim se odpovědět vsem, ale odpovědi vim, jsou moc dloube 😓

Snazim se myslet poprvé na sebe, ale chtěla bych být sobecká.
Vim, ze to nejde.
Zamrazit vajíčka prázdná - nejsou to embrya je zbytečné, probrala jsem to s IVF klinikou kam jsem původně chtěla jít, bohužel prázdná vajíčka zmrazit, ale vždy po rozmrazeni se poškodí nějaká a potom kvůli lynčova syndromu musí dát vajíčka co jsou nositelem pryč a pak vyřadit holcicku, smí být pouze chlapec, aby neměl moji genetiku rakoviny pro ženské orgány a proto to musí být chlapec.
Šance NM - náhradní mateřství je malá.
Proto jsem se rozhodla nemrazit vajíčka.

Po trpké zkušenosti a věrnosti k bývalému partnerovi a naivity, že se dočkám, mám srdce prázdné pro nový vztah.
Byl to můj 3 parner v životě a vždy když byl rozchod byla jsem pak sama. 1 odešel on a ja byla dlouho sama, 2 jsem vztah ukončila já a také jsem zůstala sama dlouho a pak jsem poznala toho s kým jsem byla 14 let a myslela jsem si, že mam štěstí, konečně člověk s kým bych miminko chtěla a měla jsem pocit, ze jsme jeden druhému souzeni, ale pravda to nebyla.
Teď i v budoucnu už nikdy nikomu věřit nebudu, tohle je velmi trpké a i kdyz jsem se ze ztráty vztahu vzpamatovala, neumím se vyrovnat s myšlenkou, že nebudu mámou.
A jestli někdy otevřu svoje srdce někomu, nebude to brzy a já už můžu být stará 😰
Z téhle rány životní se nevim jak budu muset vylízat a uzdravit psychiku, ale jak dlouho to bude trvat …

Každá z vás co je maminka, mi dá za pravdu, i když mate starosti, tak nikdy nelitujete, že mate dítě i děti.
Vidím to u svých znamich co mají děti, jsou nešťastné ze života - životních překážek, ale nelituji, že mají děti. To od žádné mami neuslyšíte, že by litovala, že má dítě, často lituji s kým ho maji, ale jsou statné, že to dítě maji.

@tyna2121 Píšeš, že bys chtěla být víc sobecká, ale to ti tu snad všichni vymlouváme - ano, ve vztahu je dobré myslet na sebe a opečovat se, ale ne v otázce mít dítě pro uspokojení vlastní touhybez ohledu na okolnosti.
Píšeš hodně fatalisticky, což je pochopitelné, máš logickou snahu svou situaci přijmout a vidět racionálně, ale to nepůjde ze dne na den. To je práce na delší dobu.
Ty máš teď naprosté právo si svou situaci probrečet, vztekat se, nadávat, nechat ten hněv vyjít na povrch. Očistí tě to a až potom můžeš přemýšlet co dál.
Jak se hrozně snažíš nebýt zapšklá a nepřející, tak se motáš v kruhu, kdy v jedné zprávě dohromady zamotad osud, naději, naštvání a je vidět, že sama vůbec netušíš.
Nikdy nevíš, kdy a jak se tvůj život obrátí - sama píšeš, že se může tvůj stav zhoršit, zlepšit, nikdo neví.
Nikdy nevíš, kdy i jako staré, jak píšeš, ti přijde do života někdo s dítětem.
Tvoje situace není lehká a upřímně bych se zamyslela nad terapií s někým, kdo tě tou situací provede, aby sis ji prožila, jak potřebuješ a když ti bude zdravotně lépe, aby to bylo dobře i na duši.