Neplánovaně těhotná. Nevíme, jestli si dítě nechat
Zajímalo by mě, jestli má některá z vás podobnou zkušenost jako já. S manželem jsme si koupili na hypotéku byt a po dvou letech marného snažení se mi díky IUI podařilo otěhotnět a porodit našeho vysněného krásného a zdravého chlapečka. Vzhledem k finanční vytíženosti a toho, že nám "nefungují" babičky, jsme se rozhodli, že si druhé dítě nepořídíme. Ovšem po 8,5 měsících po porodu jsem zjistila, že jsem těhotná a my se rozhodujeme, jestli si jej nechat nebo ne ☹ . Zajímal by mě názor maminek, které se rozhodovali v podobně situaci, jak ji vyřešily a jestli svého rozhodnutí někdy litovaly, ať už ve smyslu, že se nesmířily s interupcí nebo naopak jsou na pokraji zhroucení, protože situaci nezvládají. Obou situací se děsím a mrzí mě, že jsme podcenili ochranu před otěhotněním, ale už to nelze vrátit zpět. Moc děkuji za příspěvky.
@vojteska1 Ahoj, já jsem na tom byla podobně jako ty. První dítě IVF, v roce syna jsem zjistila, že jsem těhotná přirozeně. Upřímně moc radost jsem z toho neměla, syn byl VELMI náročné dítě, neustále křičel snad až do prvních narozenin, já problémy se zády. Finančně jsem věděla, že zvládneme druhé dítě, ale zase máme málo místa, malý byt. Teď má dcera 1,5 roku, už si spolu se starším hrají a bylo to to nejlepší co nás mohlo potkat. Že dítě nic nestojí, není pravda, snad jen v prvním půl roce života pokud maminka kojí, ale určitě se to dá zvládnout. První měsíce jsou velmi náročné, ale to se zlepší, přeji hodně štěstí a správné rozhodnutí!
Holky/ maminky, nedá mi to, abych ještě něco nedopsala. Zachovejte prosím klid! 😀 Všechny strany. Tohle je diskuze, takže se tady může diskutovat a psát k danému tématu cokoliv.
Bylo zde řečeno, ať člověk necituje svůj osobní život, co zvládl, že zadavatelka je v situaci jiné, třeba..............Ale od čeho máme brát názory ohledně mateřství, když ne sami od sebe nebo od maminek z okolí? 🙂 Jasně že každý je v jiné situaci, tak ale třeba i zadavatelce pomůže, přečíst si příběhy jiných.
Já jsem tedy asi moc nepomohla, protože jsem napsala o nás, kdy jsme si i přes otěhotnění přes HA malého nechali, a zároveň o kamarádce, která při druhém neplánovaném otěhotnění na potrat šla.
A v obou případech se zdá, že rozhodnutí vedlo ke spokojenosti................
Mimochodem, zadavatelka se ptá těch maminek, které mají stejnou zkušenost jako ona - neplánované otěhotnění v době, kdy člověk má doma už jedno ,,ještě'' miminko 😉
Takže moc nechápu potřebu psát sem, od maminek s dětmi, mezi kterými mají 3+ věkový rozdíl........
@zuzana_ka máš pravdu, ty nepřesvědčuješ, jen trochu drsněji prezentuješ svůj názor. Ok.
@michaela_2 já jsem pochopila, že jde spíš o nechtěné těhu a finance. Ano, jde i o věk dětí, do čehož nemám co mluvit 😉 Máš pracdu.
@vojteska1 nebyla jsem ve stejné situaci jako Vy,ale přesto se mě to týká.Moje mamka se snažila o miminko 2roky než otěhotněla.Narodil se jí chlapeček s vrozenou vývojovou vadou,za pár měsíců neplánovaně otěhotněla.Naštěstí pro mě,před 30lety nebyla interupce tak běžná a dostupná jako dnes.Byl to pro ní šok,asi jako pro Vás,neuměla si představit starat se o miminko i nemocného bratra.Finančně taky na tom byla špatně,ale rozhodla si mě nechat.První roky byly určitě náročný,jsme s bratrem o rok a dva měsíce.Bratr měl do 5let kolostomii.Nechci Vás zde soudit či přemlouvat.Jen jsme chtěla napsat náš příběh.Dnes mi mamka říká,jak je šťastná,že mě má...
@lilithka Děkuji, myslím, že ty jediná mě tady aspoň trošku chápeš. Já se prostě bojím toho, že když zůstanu na všechno sama a ocitnu se na dně (myslím po psychické stránce), tak nám nikdo nepomůže a manžel na mě kvůli práci taky čas mít nebude (ne proto, že nechce!!!). Spousta nepochopila, že se nebavím jen o financích, ale o tom psychickém náporu, který přijde a na který budeme sami. Bojíme se toho oba dva. Vím, že je scestné uvažovat nad tím, tak to raději zabijeme? Je to morální hnus, ale hnus je i koukat na rodiny, které si pořídí děti, neumí se o ně postarat, chlastají, řvou a děti bijou. Paardon, ale já bych takový život jako dítě nechtěla a byla bych raději, kdyby mě máma potratila, než bych zažívala tyhle útrapy. Ale s názorem, že dítě můžu donosit a dát k adopci, bych neudělala. Když se rozhodnu pro dítě, tak proto, že ho chci na celý život a že se o něj dokážu postarat.
@lilithka tak ono jde tak nějak o všechno dohromady, i o ty finance apod. souvisí s tím vše 🙂 ale ten věkový rozdíl určitou roli hraje, když bylo dceři 2,5 roku, syn měl akorát 7 měsíců. Říkala jsem si, že se měl narodit až tehdy 😀 dcera už byla moc šikovná, sama jedla, chodila na nočník............do těch 3 let je na dítěti znát každý měsíc, co si budeme povídat 🙂 a zadavatelka by měla věkový rozdíl ještě menší než my, takže mazec by to určitě byl.
Na druhou stranu po těžkých začátcích už by se to jenom zlepšovalo.......švagrová má děti od sebe 16 měsíců, staršímu je teď 5 a je úžasné, jak vše dělají dohromady. Už je společně berou na kolo, na lyže.......a i ten denní program se snadněji přizpůsobuje podobně starým dětem, ráno oba do školky apod.
Nikdo, žádná z Vás nemá právo nikoho odsuzovat. Nikdy nevíte jestli podobnou situaci nebudete muset třeba řešit, a ačkoli ted jste si naprosto jisté svým názorem tak už za měsíc, rok může být vše jinak...
@xmarg04 hezky jsi to napsala...
ale musím dodat, že ne každý zvládne totéž 😉
ne každý máme stejně silné zdraví a psychiku 😉
a ne každý máme stejné děti...
je velký rozdíl mít dvě děti, které jsou na pohodu a nebo mít doma hyperaktivní dítě... já když vidím miminka, která v klidu spí a nemají potíže s trávením do roka, tak jen tiše závidím dodneška....
mě osobně zabralo tohle hodně energie - neustále jsme řešili nějaké zdr. potíže (díky bohu nic vážného, ale i tak speciální dieta, rehabilitace, logopedie, motorické potíže)... navíc starší velmi citlivě reaguje na stres, takže plno věcí jsem musela omezit a ani jsem nepracovala z domu (jak jsem si původně plánovala), protože jsem se potřebovala věnovat jemu, abychom dotáhli vše potřebné před tím než nastoupil do školky a teď do školy....
některé dny to byl masakr a řešila jsem to pak v pedagog. psych. poradně, jak to všechno skloubit s mladší, která je velmi akční, aby to bylo zvladatelné dlouhodobě pro všechny...
neustále mi zní v hlavě věta od manželské poradkyně (kam jsme chodili rok a moc nám pomohla):
"nejčastější chyba párů je v tom, že si toho nabírají moc a pak se diví, že nemají energii na vztah ani na sebe"
zpětně s ní musím velmi souhlasit... 😒
nejsem pro interrupce, ale na druhou stranu si nemyslím, že je dobré řešení (za každou cenu) dítě mít a pak být ve stresu, přetažená, na dítě nemít čas a ještě pak řešit partnerské potíže, které bohužel velmi často dorazí jako následek po nějaké době....
pokud svoje děti miluju, tak potřebuju i čas a energii na manželský vztah, protože tím dětem dávám to nejcennější - klidné zázemí v dětství a blízkost toho druhého rodiče každý den....
velmi soucítím se zakladatelkou diskuse, nechtěla bych mít před sebou její rozhodování 😔
ono pokud jsou peníze, tak se dá najmout paní na úklid třeba na začátku a i to pomůže první půlrok rok... nebo se dá najmout paní na pohlídání dětí a jít do práce....
ale někdy to prostě finančně opravdu nevychází a není to jednoduché 😔
(my jsme nakonec museli prodat byt i auto, protože jsme opravdu neměli na jídlo když muž přišel o práci..... do práce jsem šla jen díky tomu, že jsem si náhodou promluvila s paní co tu dělala v soukr. předškolce a když viděla v čem jsme až po uši tak mi nabídla velkou slevu, takže se pak už vyplatilo jít do práce.... malé bylo 2.5 roku, přišlo mi to tehdy brzo, ale zpětně fakt nevím co bychom dělali kdyby jsme neměli tuhle kliku)....
občas je člověk opravdu v situaci, kdy některé věci jsou skoro nemožné.... je dobré si to rozmyslet, protože za mě lepší mít třeba pak 1 dítě ale v pohodě než 2 vystresované....
vyrostla jsem v rodině kde byly 4 děti a vím co to je když nejsou peníze opravdu (ne na nějaké kroužky nebo hory, ale opravdu na základní potřeby)....
@vojteska1
@michaela_2 Myslíš, že maminky, které mají větší věkový rozdíl mezi dětmi, nemusely řešit obdobné problémy? Moje děti jsou od sebe 10,5 roku. A ten výpadek jednoho platu je sakra znát, na rozdíl třeba od mé ségry, kdy neteři je 3,5 roku a za chvilku bude rodit druhé. Dvě malé děti najednou prostě nestojí tolik, podědí po sobě, ale když máš už skoro puberťačku, která se chce taky hezky oblékat, která chce chodit na kroužky, jezdit s ostatními na školy v přírodě, na jazykové pobyty... Kdybych měla obě holky hodně brzo po sobě, byl by to nápor na nervy, takhle je to nápor na finance, protože ta starší stojí podstatně víc, než by mě stály obě dohromady v miminkovském/batolecím věku. A mít děcka brzo po sobě, tak školní léta už táhnu zase z normálního platu a ne z mateřské, potažmo rodičáku. To jen tak na vysvětlenou...
No ještě že ty potraty máme, jinak by se rodičové nechtěných dětí museli uskromňovat a to by nechtěli.
Jsem zastánce potratů, ale z opravdu dobrého důvodu a zakladatelka nenapsala vůbec pádný důvod.
Hypotéka na byt, nefunkční babičky, stres, první dítě malé - to jsou opravdu pádné argumenty?
Nechápu důvod zakládání tohoto tématu. Když jsem napíše víc ženských co podstoupilo potrat a jsou spokojené, tak zakladatelka taky do toho půjde a naopak?
Omlouvám se jestli má někdo dojem, že soudím, ale hrozně mě vadí, když někdo napíše "dítě, ale né za každou cenu" a ještě to napíše s takovou lehkostí, jak kdyby se jednalo o nějakou samozřejmost.
Podle mě znakem dospělosti je postavit se problémům čelem a co jsem si nadrobil to si sním. A né "sakra dítě, hmm ted se to nehodí, šup s ním pryč"
@zuzana_ka Já si taky nevšimla, že by zakladatelka napsala, že na ten potrat půjde. Já myslím (a narážím tu na to docela často, že někdo se chce vypovídat a ostatní chtějí ukázat, jak moc jsou morálně na výši a ví víc než chuděra nestvůra s problémem), že zakladatelka má své strachy a ocitla se v situaci, kterou absolutně nečekala a není lehké o tom mluvit s kýmkoli. Tak holt chce trochu povzbuzení, nechce rozhřešení. Chce slyšet, že někdo si tím taky třeba prošel, že měl své obavy, že zauvažovat nad možností jít na potrat není hrdelní zločin, ale že nakonec všechno dopadne dobře - protože jiným to taky dobře dopadlo.
Já osobně si ani nemyslím, že by na ten potrat nakonec šla. A taky si osobně myslím, že dost velký podíl na tom, že o interrupci přemýšlí, má manžel. Takové to chlapské dávání rukou pryč, aby jednou mohl říct "já ti to říkal, že když si holku/kluka necháme, nebudu ti moct pomáhat!" To asi moc podporu ženě s 8,5 měsíčním dítětem nedodá. A taky vím (a to hodně dobře a tak, jako si tu valná většina z vás neumí představit), jak lehce se menší finanční nepohodlí může změnit v boj o holý život pitomou náhodou. V situaci, kde jsem se já kdysi ocitla, bych nedoporučila dítě přivést na svět nikomu. A to jsem přitom velký zastánce toho, že když je milující rodina, finance jsou to nejmenší.
@zuzana_ka To já se nejen tady pozastavuju hodně a dost mě někdy děsí, že mezi takovými lidmi žiju. Viz. debata u Paterčat, to někdy přemýšlím, že se odregistruju, protože jsem se sice zaregistrovala hlavně pro praktické rady do budoucího mateřského života, ale tak taky ráda čtu drby a to se pak nestačím divit, co jsou lidi schopní v anonymním prostředí vyprodukovat za fekálie. A že by mi pak měli tihle lidé dávat praktické rady, no to nevím tedy. Ale zase nemůžu říct, že to, že někdo uvažuje jinak než já, je špatně. Tak to prostě je.
@zuzana_ka Mimochodem, příspěvky, které mi nepřipadají jako prosté pozastavování, ani reakce na úvodní příspěvek zakladatelky, ale jako čiré moralizování a odsuzování té konkrétní osoby za něco, co JEŠTĚ ANI NEUDĚLALA, rovnou z tvých "úst":
"Omlouvám se, ale budu zlá.
Píšeš že si musela podstupovat IUI a že se narodil vysněný chlapeček. Jistě to bylo spousta nervů a běhání po doktorech a ted když se ti podařilo otěhotnět přirozeně i když neplánovaně, tak to dáš pryč?
Akorát čirá sobeckost!!!!!"
"At si zakladatelka jde na iterupci. Až se jim to bude hodit, tak zase otěhotní, popřípadě to umělé oplodnění jistí - hradí to přece pojištovna."
Později bych si pořizovat dítě opravdu nechtěla, v tom mám už jasno. (zcela jasno jsem neměla v době, kdy jsem otěhotněla). Už kvůli věku. A to že by byl můj syn jedináček mě už netrápí, znám spoustu takových, kterým to nevadí. Spíš to vidím tak, že se stalo, co se stalo a asi bychom to měli brát tak, že to asi i takhle mělo být a snad se s tím dokážeme porvat, jen je hrozně důležitá podpora a já nevím, jestli se mi ji dostane. Člověk musí řešit i to, že v životě přijdou i špatné chvíle, život není jen o tom krásném a chce vědět, že se bude moci v nouzi na někoho obrátit, ale my na ty špatné chvíle budeme sami a to je pro mě deprimující. To je vše
já přidám jen pro info jak to bylo s financemi u nás, protože mě opravdu přijde, že to druhé dítě brzy po sobe tolik nestoji, 1. když jsem zjistila ze jsem znovu tehotna, premenila jsem si rodicak ze 3 let na 2 už to mě umožnilo si pár penez usetrit, a na situaci se pripravit. to byl rozdíl 4000kč měsíčně 2. sla jsem znovu na materskou= spousta peněz navíc 😀 vím, nemá to každý,to uznávám. 3. po narození dítěte jsme nekupovali nic. měli jsme opravdu na první půlrok vše. oblečení, postýlku, autosedačku kočár, pleny jsem měla látkové,kojila jsem. s tím , že jsem měla mateřksou jsme si žili o dost líp než před narozením mimča. 4. od půlroka do roka a půl- peníze za jídlo se nám příliš nezvýsily, asi jsme zacali více premýslet co kupujeme, ale proste kazdý mesic si dám stranou co mám na jídlo a vycházíme s tím stejně, jako to bylo s jedním dítětem. oblečení malá dědí,nebo něco dostane od babiček, stejně tak odrážedla , boty, hračky chce jen bráchovy, takže co má nové , jsou spíše jen dárky od ostatních. zvedla se nám trochu spotřeba vody- ne nejak výrazně. jediné co jsme kupovali tak nějak dražšího navíc byla autosedačka.A to přinesl ježíšek babička. teďka začal malý chodit do školky, tak je to 800kč měsíčně víc, ale na druhou stranu, kdybych na tom byla finančně fakt tak špatně, tak ho nechám doma a půjde do školky za rok až se segrou a já půjdu do práce.A nic strašnýho by se nestalo. Navíc manžel nosí domů o tisicovku víc jako slevu na daních za druhé dítě, roční vrácení daní za manželku a hypotéku nás taky trošku zachrání,začínám na bazárku prodávat věci po dětech co už se neupotřebí a za to zas nakoupím něco nového. a za mě, opravdu jsme dosud finančně výrazně nepocítili, že máme druhé . Samozřejmně, že čím je díte starší, tím je fin. náročnější, ale to už budou dva platy... Co utratím si opravdu zapisuju, takže to nejsou žádné nesmysly, ale podložená realita. 🙂 Samozřejmně, když pak chlap přijde o práci nebo se něco stane, je něco jiného, ale to je průser i s jedním dítětem.
Ze je mít dve deti po sobe nárocne vím také moc dobre, ale oni nám to za cas vratí 🙂 aspon doufam...a budeme za to rádi,ze maji k sobe blizko. To pouto tam byva o hodne silnejsi nez pri velkem rozdilu veku.
Tot vse k cemu jsem se jeste chtela vyjadrit.
A budte tu na sebe hodný.🙂
neplánovaně jsme otěhotněla se třetím dítětem,kdyby stále před rozhodnutím u druhého dítka,byť s hypotékou,to má dnes každý,tak bych ho nikdy pryč nedala,příjde mi to malicherné,nevím proč byjste neutáhli dvě děti?A hlavně znám mnoho žen co děti dali pryč z důvodu že se zrovna nehodilo a jsou to dnes už některé staré ženy a dodnes je to v nich jako bolestná vzpomínka kterou si nemoho uodpustit,já bych s tím taky neuměla žít..strašné by bylo udělat to kdyby bylo nemocné,ale zdravé dítě...
@veruska007 řekla si to naprosto výstižně!!
dítě je dar,vždy je to dar,když dar nechci,mám možnost se chránit,na to jste evdentě kašlali,teď si daru nevážíte,a to jste kvůli prvnímu rozhodně korunkami nešetřili!Dej dar pryč,já bych nechtěla taky být dítětem v takové rodině,můj manžel by mně na potara nehnal ani s desátým dítětem,darů si vážíme..
A doufám že už k vám žádný dar nebude chtít jít a najde si rodiče kde ho s láskou očekávají,vysi to nezasoužíte,neslyšela jsme od vás jediný pádný důvd nemít dítě,prostě se vám nechce
mít děti dva roky od sebe není žádná tragedie,naopak docela ideál,když to jde i po roce....
@saminomimino drsně si to napsala 😀
tady se opravdu těžko radí... Nečelta jsem celou diskuzi, jen posledních pár příspěvků a řeknu jen jedno - poslouchej své srdce... to ti nejvíce poradí, jak se zachovat a co dělat... Je fakt, že přirozené otěhotnění už se vám podařit nemusí a bohužel (pro někoho bohudík) to tak prostě funguje, že ve chvíli, kdy se člověk začne soustředit na něco jiného, začne řešit bydlení, starat se o vytoužené miminko po IUI a vypne veškeré programy typu "chci otěhotnět", tak se to podaří... A často právě neplánovaně... Finance, psychika, "být na vše sama" jsou silné argumenty pro jedno či druhé rozhodnutí... A bohužel člověk nikdy neví, zda bude či nebude schopný to zvládnout. Já jsem neplánovaně otěhotněla rok a čtvrt po porodu, děti od sebe budou 2 roky, vrátila jsem se akorát do práce, splácíme nemalou hypotéku, taky se bojím, že 2 děti s takovým věkovým rozestupem nezvládnu, taky jsem bohužel v situaci, kdy jsem většinou na všechno sama, navíc jsem já ta, která přináší do domácnosti víc peněz, takže výpadek příjmu půjde hodně znát, ale přesto jsme se rozhodli že miminko si necháme, ani nás nenapadlo uvažovat o potratu... Říkáme si, že to zvládli jiní a za daleko horších podmínek (finančních, bytových, psychických), tak mi to prostě musíme zvládnout taky nějak... Tak se prostě ukromníme, hlavně aby měly děti co jíst, co si obléct a nepřišli jsme od střechu nad hlavou, naše pohodlí prostě půjde na chvíli stranou. Podotknu jen, že čekáme 3. dítě... Ale rozhodovalo za nás srdce a víra, že když to zvládla spousta jiných (v horších situacích), tak my také... Kdybych měla poslechnout rozum, tak nejsem 2 měsíce před porodem...
A jestli si pořád nejste jistí, udělejte si tabulku, napište si pro a proti, zvažte možnosti co jste schopní zvládnout a co nikoliv a podle toho se rozhodněte... Myslím, že tu v diskuzi máš spoustu různých příběhů ať už s takovým nebo oním rozhodnutím - a pro spoustu z těch lidí bylo jejich rozhodnutí to správné a nelitují ho, ať už bylo jakékoliv.
Přeji, ať je i to vaše rozhodnutí správné a nikdy ho nelitujete.
holky, nechci být za nějakou jezinku, ale podle mě je interupce hnus. Nepopírám, že na ni ženy mají právo, asi jo, ale... Umělé přerušení tehotenství je tak trochu zavádějící název, nic se nepřeruší, ale zabije. A to je prostě fakt a neoddiskutovatelný. Pokud je dítě v děloze nemocné, ohrožuje svoji matku apod., to je něco jiného, to dokážu pochopit a na potrat bych šla. Ale pokud je všechno ok, nerozumím tomu a příjde mi to až zvrácené. navíc, pokud spolu lidí mají sex, vždycky z toho může být i dítě. Ale na regulaci počtu dětí v rodině slouží antikoncepce a né interupce. Ale jak už jsem psala, je to každýho věc. Jen si neodpustím poznámku, že o životě nebo neživotě svých dětí můžu rozhodovat před početím, pak už moc ne...
Myslím, že tu jde jen o to říct svůj názor, ne přesvědčovat, že když jsem to zvládla já, zvládne to taky.
Možná je základem toho nedorozumnění to, že jinak chápem, co se tu v téhle diskuzi od nás očekává.
Já bych si netroufla nikoho na nic přesvědčovat, protože ten život pak nebudu žít já.