Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Nevím, jestli chci dítě

velie
8. srp 2015

Ahoj děvčata, chtěla bych od Vás slyšet názor na moje smíšené pocity. Je mi čerstvých 36 let, jsem vdaná za úžasného muže, ale poslední dobou hodně přemýšlím nad dítětem. Nikdy jsem neměla pocit, že dítě nechci, že bych je neměla ráda, ale ani je nijak nevyhledávám. Nekoukám se do kočárků a když jdu na kafe s kamarádkou co děti má, tak radši bez nich. Můj vztah je neutrální, ale děti svých sourozenců vždycky moc ráda vidím a jsou skvělý. No a já sama nevím jestli dítě jo a nebo ne. Na jednu stánku mi život bez dětí připadá super, ale na druhu stránku si to bez nich neumím představit. Vůbec nevím jestli zvládnu být matka ( nemyslím se o dítě postarat), jestli ho budu mít ráda a dnešní děti jsou tak jiné než jaký jsme byli my. Bojím se, že když budu dítě mít, že budu litovat a když ho mít nebudu tak taky. A můj manžel? No tak ten je na tom úplně stejně jako já. Vím, že když budu chtít tak do toho půjde, ale že by nějak moc chtěl miminko tak to se říct nedá. Kolem mě už mají děti snad úplně všichni a když ne tak se aspoň snaží a to jsou i mladší než my s manželem. Mám z toho takový divný pocit, aby jsme něco neprošvihli a nelitovali. Finančně zajištěný jsme a vlastně nám nic nechybí. Mám na vás otázku, je tu mezi vámi někdo, kdo to měl stejně a jestli svého rozhodnutí později nelitoval? Myslíte, že to je normální? Já se totiž v poslední době zabývám otázkou jestli jsem normální, když nevím co chci :(
Proto anononym, děkuji K

rituska88
9. srp 2015

Já otěhotněla neplánovaně. Taky jsem předtím neměla k dětem žádný vztah, spíš jsem v jejich přítomnosti byla nervózní, nevěděla jak s nima jednat...prostě jsem přítomnost dětí nijak nevyhledávala, vůbec mě to nebralo, dokonce ani miminka v kočárku. Někdy v budoucnu jsem děti chtěla (asi spíš proto, že je to prostě ,,normální" 🙂 ), ale zatím mi biologické hodiny ještě netikaly, tak jsem to prostě neřešila. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, strašně se to ve mně bilo, nedovedla jsem si představit, že budu mámou. Vlastně až do porodu jsem to nějak moc neprožívala a spíš byla ze všeho nervózní. Ale jak se malej narodil, přišlo to všechno tak nějak samo, vůbec to nechápu, ale je to tak a vlastně už od začátku si život bez něho nedovedu představit. Musím říct, že v mateřství jsem se našla a rozhodně nechci zůstat u jednoho dítěte. Asi kdybych neotěhotněla neplánovaně a čekala na nějaký impulz, na nějakou vnitřní touhu, tak bych možná děti nakonec vůbec neměla (plánovali jsme si pořídit kočku, cestovat...) a nepoznala, jak je to fajn. Opravdu, s dítětem jsem poznala, že jsem o hodně věcí přicházela, že jsem některé věci neviděla, s ním je to prostě jiné, ale to pochopíš, až ty děti mít budeš 🙂
Ale samozřejmě, každý to má jinak, někdo se dokáže v životě dost dobře realizovat i bez dětí a necítí, že by mu něco chybělo. Mám sestřenici, které je 35, vdaná je už hodně let a děti neplánují, místo toho chovají psy. Taky se určitě najdou ženy, které mateřství berou jako oběť, dítě jako přítěž...není jich moc, ale jsou. Každopádně být mámou nemá jenom pozitiva nebo jenom negativa, ale záleží, z jaké stránky se na to díváš. Já hledám spíš ty pozitiva - když se usměje, když hezky spinká, když se naučí něco nového, když mě obejme - to je k nezaplacení a nenahradí to nic jiného 🙂 Ale pokud to nepoznáš a místo toho si pořídíš třeba psa, tak Ti to ani chybět nebude 😉 Jestli budeš nebo nebudeš mít dítě si musíš rozhodnout sama, v tom Ti nikdo neporadí. A jaké to bude, poznáš, až to bude 🙂 Každopádně, znám víc ženských, které dítě třeba ani nechtěly a teď jsou šťastné, že ho mají, než těch, které se matkou staly nějak ,,omylem".

akankeo
9. srp 2015

@velie ja si jeste dovolim pridat, ze je dulezite nenechat se zblbout propagandou dnesnich medii a udelat si to po svem, pokud do deti pujdete. Opravdu nemusis byt doma 3 roky s ditetem v domacnosti, pokud ti to nebude vyhovovat, opravdu je moc fajn zajistit si hlidani a aspon jednou dvakrat tydne mit dve hodky pro sebe, na vycisteni si hlavy. A taky si zajistit cas jenom pro sebe s manzelem. Proste kdyz ty budes spokojena a zajistis si to tak, abys mohla treba zacit podnikat nebo si splnit nejaky svuj sen, na ktery si doted nemela cas a kdyz dokazes upustit trochu od sveho ega a budes ochotna se od toho maleho drobka i necemu priucit, treba jeho bezprostrednosti, pak bude pro tebe vychova malickeho obohacujici at uz jsi povahove jakakoliv, jsou zeny, co vychova miminka naplnuje, jsou zeny, ktere potrebuji mit i prostor pro sebe, ale to neni vubec spatne, deti se od nas nejvic uci tim, ze sleduji nas zivot a kdyz my dokazeme byt i v tech tezsich obdobich spokojene a vyrovnane, tak je to ta nejlepsi skola a vychova, nez kdyz se prekonavame nad necim, co vylozene delat nechceme a vsichni tvrdi, ze je to pro nase dite to nejlepsi... Drzim palce, at se rozhodnete spravne a at pripadne zmenu ustojite v pozitivnim duchu, nekdy je to totiz i o nahledu na svet, nekdo vidi jen ta negativa a nechce zmeny, nekdo si z toho umi naopak jenom vzit to dobre a obohatit se, vztah s detmi umi byt stejne neli jeste vic obohacujici nez partnersky vztah, ale plati to pouze pokud to dovolime a udelame po svem, ne jak knihy kazou

lu777
9. srp 2015

@velie naprostý souhlas s @akankeo, napsala přesně to co bych jinak napsala já 😉

naprosto Tvoje pocity chápu a určitě jsou Tvoje pocity normální.... plno žen otěhotní třeba neplánovaně a pocity mají nejrůznější - viz mnoho diskusí tady na MK 😉

ono těžko takhle na dálku radit a u ženy je ošemetné to, že když se pro dítě nerozhodne, tak později už to nejde změnit 😔

pokud máte dobrý vztah a děti Ti vyloženě nevadí, tak bych asi šla do jednoho dítěte... s tím, že bych si dopředu domluvila např. 2x týdně dopoledne nějaké hlídání a uvidíš jak to bude - buď to využiješ na to, aby sis vyčistila hlavu a nebo začneš pracovat nebo se jinak realizovat i při MD...
ono těžko odhadovat dopředu - já dítě chtěla moc, bylo to po komplikacích a čekali jsme už na adopci a přesto pro mě byla MD hodně náročná, sešlo se toho vícero (nejen zdr potíže ale i finanční krize když muž přišel opakovaně o práci).... zpětně hodnoceno jsem měla vybrat spoření, sehnat paní na hlídání za každou cenu a jít do práce dřív...
jenže já měla za to, že když moje mamka byla doma velmi ráda se 4 dětmi a jsme si docela podobné, tak že to budu mít stejně... nemám... a byla blbost na sebe tlačit a mít pocit, že když doma nezůstanu tak nejsem dobrá matka apod... to jsou předsudky, které máme natlačené do hlavy společností 😉

každopádně jedno dítě je zvladatelné pokud budeš mít někoho k ruce, na tom bych nešetřila, udělá to divy, když člověk může někomu zavolat a s někým dospělým si popovídat... a nebo vypadnout ven a jít cvičit - to báječně vyčistí hlavu 🙂

jinak bych se nebála že dítě nebudeš mít ráda... ono to tak nějak přijde, někdy pomalu, jindy rychle, ale myslím, že pokud člověk nemá negativní zkušenost z dětství nebo vyloženě nějakou poruchu, tak to prostě přijde... a to jsou ty nádherné okamžiky, kdy dítě řekne něco hlubokého, já to zažívám poslední dva tři roky se synem a je to úžasné... 😵 i když mi někdy řádně leze na nervy a občas řeknu, že mám dost i teď, když se děti pořád perou, sbalím fidlátka a třeba jdu na kolo nebo na výstavu apod... 😉

asi bych byla v pohodě i bez dětí, jenže těžko to hodnotit, když člověk neví jaké to je s dětmi...
hlavně těžko říct jaké bys to měla Ty, protože každé dítě je jiné 😉 já mám dvě a jsou opravdu dost jiní, starší přemýšlivý s neuvěřitelnými otázkami občas, neustále s ním něco řeším, je občas trošku z jiné planety, ale velmi si rozumíme.... kdežto mladší je taková průrazná amazonka, sportovní typ, tu obdivuju zase za úplně jiné věci.... teď už jsou větší a uvědomuju si velmi výrazně jak na mě mají vliv, jak se od nich učím.... děti jsou pak i parťáci 🙂
každopádně to je nový člen rodiny vždycky... ta životní změna je velká, ale člověka to i dost naučí opravdu, vidí věci z jiné perspektivy a je tam plno aspektů, o které jsem ráda, že jsem nepřišla....
není to pokaždé jednoduché... to ale manželství taky není.... každopádně dítě vztah prověří, což je i dobře 😉

těch myšlenek co zvážit je mnoho... třeba i to, že když má člověk někoho rád, tak dítě je něco co ho s ním spojuje a to dítě může být do velké míry po tom partnerovi...

mysicka_lb
17. srp 2015

Ahojky, nečetla jsem komenty, tak nevím, jestli to tu už nepadlo. Ale dítě, ve smyslu malého dítěte, které je na tobě závislé a nad kterým se každý rozplývá, je to jen pár let. To uteče jako voda. Nerozhodovala bych se zrovna podle toho, jestli mám k tomuto věku dětí nějaký vztah, jestli šišlám nad kočárky a dojímají mě miminečka. Vždyť dalších 50 let Tvého života to už žádné miminko nebude! Jde spíš o to, jestli chceš mít v padesáti čtrnáctiletého puberťáka a v 80ti dospěláka, co se o Tebe (snad🙂 postará. Dítě převrátí život naruby, v prvním roce velmi pravděpodobně o více požitků přijdeš, než získáš, ale je to taková investice do budoucna. Neptala bych se, co chci teď, jestli vozit kočárek nebo cestovat, ale co chci za 10, 20 let?

kecalka2
29. srp 2015

Já nikdy na cizí děti nebyla ani teď nejsem. Když nějaká kamarádka porodí miminko pochvalim ale už si ho nepochovam. Nejsem prostě taková ta matka která na všechny miminka co vidí šišla. Nedělám to ani u svého dítěte. Moje těhotenství bylo plánované ale jakmile sem otěhotněla jak kdyby se ve mě něco zlomilo a začala se bát a když to řeknu hnusně skoro litovat toho že jsem třeba ještě nějaký rok nepockala. Bála sem se jestli to malé budu mít vůbec ráda když ostatní děti i když jsem to měla za pár mi nic pořád neříkaly. V okamžiku kdy sem porodila syna to byla láska na první pohled. Je neuvěřitelné jak ti tak malý človíček dokáže vyplnit celé tvoje srdce láskou až tě to bolí. Je to to nejkrásnější co ti život může dát. Zakladatelko jdi do toho určitě budeš skvělá maminka. Je ti 36let abys už moc dlouho neváhala aby se pak vůbec zadarilo. Přeci bys pak nechtěla stárnout úplně sama bez svých dětí a vnoučat který ti do života přinesou spoustu lásky a radosti

lu777
31. srp 2015

@misimisi moc hezky napsáno 😵 naprostý souhlas...

za mě s odstupem v době kdy už mám školáka: byla to makačka, ale jsem moc ráda, že ty děti mám! 🙂
měla jsem lecjaké krize, ale kdyby mi teď bylo skoro 40 a neměla jsem ani jedno dítě, tak si nemyslím, že bych byla šťastnější... třeba bych nebyla nešťastná, ale jak tu někdo napsal, myslím, že by to na mě padlo později...
z toho co dotyčná píše, tak mi přijde, že proti dětem až tak není a do jednoho dítěte bych šla 🙂

a už teď vidím, že opravdu ta doba, kdy je dítě malé, kdy člověk řeší každou drobnost od vyrážky po zuby, spaní a nespaní, odplenkování atd... - je to fakt krátký úsek v životě!!!!
jen ho prožíváme intenzivně, je tam hodně emocí a většina českých matek je s dětmi doma, tak to holt řešíme a možná to vypadá složitější než to je....
já miluju jak už si fakt s dětmi pokecám, obzvlášť s tím starším... malá miminka mě taky nikdy moc nebrala, pomazlili jsme se, ráda jsem je chovala a nosila, ale dvakrát mi to stačilo, určitě nešišlám do kočárků 🙂 i když je fakt, že ty miminka si ocením jinak než před dětmi...
ne každá žena je rozená supermatka, ale co, děti se od ní můžou naučit třeba zase něco jiného 🙂

bylinka36
31. srp 2015

@dileandra Jsem úplně stejná, nedokázala jsem si vybudovat ani vztah s mou 3,5 roku starou neteří od manželovy sestry, prostě mě nikdy děti ostatních nebraly. Taky z toho měl manžel trošku obavy, ale teď když mě vidí jak si láskyplně vykládám s malou v bříšku a jak ji chystám výbavičku už strach vůbec nemá, ví, že ji budu po celý život milovat a udělám vše proto aby byla spokojená a šťastná 😉...

stekkna
2. zář 2015

Osobně ne ale kamarádka mojí mámy velmi lituje. Děti nechtěla a pak bylo pozdě. Dnes zůstala sama. Neustále si to vyčítá

misula29
2. zář 2015

@mon_88017 tleskám za upřímnost.Takto na rovinu by to asi dokázal říct málokdo

velie
autor
2. zář 2015

Vsem Vam dekuji za prispevky. S manzelem jsme o tom hodne mluvili a po Vanocich zkusime 🙂 Je pravda, ze ani jeden jeste moc nechceme, ale ani nechceme jednou litovat. Kdyby mi nekdo rekl, ze ve 39 otehotnim bez problemu tak to jeste 3 roky nechame byt.🙂 😉 Oba jsme se shodli na tom, ze to nemame tak, ze vubec deti nechceme, ale mame jeste tolik veci co by jsme chteli....No jak uz jsem psala....vhodny cas nebude nikdy a tak to nechame za par mesicu osudu.

merope
7. zář 2015

@velie Pokud máte kupu věcí, co byste chěli, věřím tomu, že 90% z nich jde dělat i bez dětí. Musím říct, že když mě včera v Julských Alpách předešel manželský pár s cca rok a půl holčičkou v nosítku, tak jsem si říkala, že takovou fyzičku bych chtěla mít a současně že je vidět, že s dětmi lze fakt skoro všechno, když se chce. Ano, jistá omezení to má, ale myslím, že to zase umí vrátit odjinud a jde s nimi to, co by člověk sám nedělal či se cítil trapně (půjdeš si sama stavět hrad z písku?).