Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Láska ke staršímu dítěti... Přišla postupně?

1. črc 2020

Zdravím všechny! Chtěla bych se zeptat na vaše názory a zkušenosti ohledně lásky k dítěti, vlastnímu dítěti. Čekáme s přítelem miminko, o které jsme se dlouho snažili a moc se na něj oba těšíme. Poslední dobou mě ale trápí otázka, jak to bude, až bude malému víc roků, prostě až bude starší. Jde o to, že já se moc těším na to miminko, budu se samozdřejmě snažit být mu dobrou maminkou, ale už si neumím představit, jak to bude, až bude starší. Prostě se na to období tolik netěším. Mám ráda malé děti. NEchci tím říct, že ho nebudu milovat, ale stalo se vám některé, že láska přišla postupně? Já si myslím, že to tak bude, ale s jistotou to říct nemůžu když jsem žádné dítě ještě neměla. Nebo jsou to prostě jen obavy z toho, co bude? Jsou lidi, co to maj obráceně, jako že "překonají" to období, kdy je mimčo malé a těší se z toho, že už odrostlo a mají se starším víc zážitků a víc toho společně zvládnou, já jsem bohužel opak. Tak jen poprosím o vaše zkušenosti. Díky.

rnika
1. črc 2020

Tohle jsou jen obavy z toho co bude ( vezmi to podle sebe, myslíš, že rodiče tě už nemají rádi, protože jsi dospělá...? ). Já také nejvíc zbožňuju to miminkovské období ( když se mě někdo ptá, tak můj nejoblíbenější věk je od narození do půli roka). Ale u starších jsou zas ty zážitky jiné... ( třeba náš skoro tříleťák začal mluvit později a pořádně mluví až teď a je u toho taaak sladkej. Naši větší kluci mají zas takové to zvídací období ... co jak funguje a proč to tak je. Kdyby se mě někdo zeptal, které své dítě mám nejraději, tak to prostě rozdělit nejde, všechyn stejně a rozhodně se to nemění ( nejstaršímu bude 7 ... takže jak to bude dál, uvidím až to přijde... jde jen o to, srovnat se s tím, že děti odrůstají).

autor
1. črc 2020

@rnika Děkuju!!! Moc ti děkuju. Já vím, že ho budu milovat, jen si prostě to období nedokážu představit a dohání mě obavy. Vím zas na druhou stranu, že na to období se těší víc přítel. Takže si každej asi najdeme to hezký.....

krtcice
1. črc 2020

Asi takhle, mám 3 děti. Nejstarší je 8,5 roku a absolutně si neumím představit pubertu ☹ nevím jak s ní budu komunikovat, jak zvládnu její nálady aniž by nám to poškodilo vztah a tak ☹

madbetka
1. črc 2020

Jak dítě roste, tak se mění i tvůj vztah k němu. My máme tři děti a mě fascinuje každý maličký pokrok, který udělají. Jak rostou, učí se, je s nimi větší legrace, lepší domluva, stávají se z nich parťáci, jak víc a víc věcí umí samy...Jak se vyvíjí ten vztah mezi nimi navzájem, to bych se úplně roztekla ❤️
Neboj se, ono to všechno nějak přijde s tím dítětem a s tím, jaké bude. Postupně se vlastně poznáváte navzájem, vztah k dítěti se mění a je to moc fajn 🙂

rozitta
1. črc 2020

Ahojky, to je roztomilé takové obavy 🙂 ten čas tak rychle letí že i snad ještě v 18 ti letem dítěti, budeš pořád vidět to svoje malé miminko. Když jsi s dítětem dennodenně, tak ani nepostřehneš, že se vzhledově mění. Jen je čím dál šikovnější, samostatnější. A pak najednou na dortu 18 svíček a ty jen koukáš, kam se ztratilo to tvoje miminko. Mám doma 3,5 leťáka a je to čím dál větší parťák ❤️

bramarfi
1. črc 2020

Láska k dítěti je absolutní a všepohlcující. A ano, podle vlastních zkušeností i zkušeností mých nejbližších, s nimiž o tom tématu mluvím, neustále sílí. Věřím tomu, že až bude tvé dítě růst, bude starší a starší, větší, vzpomeneš si na tenhle dotaz se shovívavým úsměvem 🙂

autor
1. črc 2020

Díky moc všem. Bála jsem se tady spíš ukamenování. Ale já tím vůbec nemyslela nic špatného, spíš je mi ouzko, když si uvědomím, že takový obavy mám. Taky věřím, že bude moje láska rostoucí s dítětem, i když si už teď, když je v břiše, nedovedu představit, že ho dokážu milovat ještě víc. Jsem ráda, že se můžu trochu uklidnit......

cekypetra
1. črc 2020

Jeee, ja mela podobne obavy, taky miluju malinkaty miminecka a desi me, jak to rychle leti a oni rostou rychlosti blesku. Ja mam momentalne trileteho chlapecka a 10ti mesicni holcicku. Holcicka je drobna a porad je miminkovska, chlapecek uz je kluk jak buk. A neboj, miluju je oba strasne moc. S obema je to bozi, i kdyz uz nejsou, hlavne klucik, ta miminka. Laska se nezmnenila, je porad neskutecna, rozhodne ne mensi. Taky me napada, jake to bude, az budou skolaci, pubertaci a dospelaci...ale uz nemam pochyby a strachy. Nemuzu rict, ze se tesim, nejradeji bych zastavila cas, ale ten zivot to zaridil chytre. Kazde obdobi je necim vyjimecne a vzdy to bude tve "mimco" milovane. Ja spis ted resim, ze se citim nedorozena, nedokojena a touzim jeste po jednom prckovi...jestli bude, to se uvidi. Ale neboj, urcite ho budes milovat porad.

autor
1. črc 2020

@cekypetra Hezky napsané, děkuju 🙂 Už se přestávám bát! Teda bát, on to není strach o to dítě, ale já nechci zklamat..... snad udělám vše dobře. Sama sobě neustále slibuju, že se budu snažit dělat vše nejlíp, jak to půjde!!!

me_druhe_ja
1. črc 2020

Já to mám naopak. Já se naopak těším, až bude větší. Až bude chodit, mluvit, až se bude dát podnikat spousta věcí...To bude super....Mě ty miminka zas moc neberou. 🙂 Ale miluju ho od prvního dne. 🙂

takyjedna
1. črc 2020

Tak ja to mam asi presne naopak.. Malinky mimina, co se jenom koji, spi nebo rvou, me moc neberou.. Kdyz se podivam na svoji 3,5 letou, srdce by se mi laskou rozskocilo. Je to moje partacka pro vsechno, smysl meho zivota. Mam k tomu ted jeste novorozene. Je to muj mazel a nedokazu si představit, ze bysme ho nemeli, ale cestu si k nemu teprve hledam a verim, ze to taky prijde postupně casem, jako u prvniho ditete..

anina32
1. črc 2020

Neboj se, rodičovská láska nemá mezí. Mému staršímu je už 17 a pořád ho člověk miluje. Tak jako jsem se bála když zkoušel první krůčky, aby si nenabil. Tak úplně stejně se člověk bojí, když se mu dítě prvně posadí na kolo a nebo v našem případě už s čerstvým řidičákem na motorku...

areh
1. črc 2020

Jak tady holky psaly, každé období má něco do sebe a je něčím výjimečné. Miminko je prostě miminko. Je to náročné a všechno nové a v tom je to krásné. Taky jsem si myslela, že lepší to být nemůže. Teď je synovi 2 a 3/4. Krásně se s ním domluvím, ty jeho hlášky jsou neuvěřitelný. Nikdy bych si nemyslela, že takhle malý dítě je schopný takhle komunikovat a všemu rozumět. Každý den mě udivuje 🙂
Ale za sebe musím říct, že ta opravdová láska nepřišla hned, ale až po pár dnech možná týdnech. Do té doby to bylo prostě krásný roztomilý miminko, který jsem nakrmila, přebalila a uspala. Ale něco tomu chybělo,měla jsem výčitky, jestli není něco špatně. Pak na mě jednou usnul a to byl nepopsatelný okamžik, takovou lásku jsem nikdy necítila. Někdo to zažije hned po porodu, mě to trvalo a jak jsem pak zjistila, nejsem sama. Ale ta láska je neuvěřitelná a sílí snad s každým synovým úsměvem ❤️

janedv
1. črc 2020

@takyjedna mam to podobne. Zrovna ted me 5lete dokonale dite krasne ji obed, premita, nad geometrickymi tvary, vola me na obejmuti a rika,ze mi dekuje, ze jsem ta nejlepsi mama na svete. Jen tak. Do toho uspavam mimino, ktere miluji nadevse, zivot bych klidne dala, ale zaroven si sobecky preji, at uz je probuh trochu vetsi, od 2-3let to zacina teprve byt partak a parada.
Je to sobecke a taky se tim trochu trapim, aby mimino nejak necitilo tyhle me myslenky.
Takze je to normalni - netrap se, autorko, jen si za 5 let na tuhle diskusi vzpomen a zasmej nahlas

autor
1. črc 2020

Ještě jednou děkuji všem. Nečekala jsem, že se setkám s tolika pozitivními zrávami a spíš jsem se bála, že mě tady většina lidí odpoví, že jsem si raději neměla dítě pořizovat. Proto píšu až teď, v 7. měsíci. Je fajn vědět, že to měl někdo stejně, někdo naopak vidí "plusy" ve starším dítěti a že vám dodá dobrou náladu a pozitivní myšlení jen pár vět. Budu vám věřit, že bude vše dobré. Stejně už mi nic jiného nezbyde, protože si nedovedu představit, že by tady ten mrňous za chvíli nebyl s námi 🙂

azanka
1. črc 2020

Když mi dali prvního syna do ruky, říkala jsem si dobrý, porod jsme zvládli a co teď? Prvních pár týdnů jsme se v tom placali a láskou bych to úplně nenazvala. Spis bezpodmínečnou péčí. Ale každým dnem to bylo lepší a lepší a dnes jsou mu tři a půl a miluju ho strašně. Na druhé miminko jsem se těšila, zamilovaná jsem byla hned po porodu a ted se tak trochu těším, az povyroste a bude s nim větší sranda, lepší dohoda a řekne mi, co ho trápí. Každý období má něco.

peleta
1. črc 2020

Řeknu ti to, co mě řekla jedna paní před x lety, když jsem si nedokázala představit, že taková sobecká mrcha jako já, bude schopná milovat a všechno obětovat dítěti. Pokud přemýšlíš o tom, jestli budeš dobrá máma, tak je to první znamení, že dobrá máma budeš. Protože špatná máma se něčím takovým vůbec nebude zaobírat 😀

barulina
1. črc 2020

Mam 8 letou a 2mimesicni a miluju je oba. Silene a moc a stejne

autor
1. črc 2020

@peleta To ti řekla pěkně 🙂 Děkuju!

misicka1988
1. črc 2020

Mám 3 děti, 20 let, 15 let, a 3,5 roku. Miluji je všechny úplně stejně. Ta nejstarší ještě studuje, a už teď se hrozím až bude chtít opustit "rodné hnízdo". Strašně mi bude doma chybět. Je to nejenom dcera, ale i kamarádka a parťačka. Prostřední syn ten je řádný puberťák, někdy je to s ním těžké. Často vzpomínám když byl malý, tulivý a na mě závislý. To mi někdy chybí. Často spolu hledáme společnou řeč.. Vše mi ale vynahrazuje ta nejmladší, do teď jí občas nazývám mým miminkem 😄 Čas tak rychle plyne, dětí rostou doslova před očima. Já si zase neumím představit, že jednou budeme s mužem doma sami. Ale díky nejmladší dceři je ta doba ještě daleko 😊 I když.. Občas bych dala kdoví co, aby jsme byli s mužem alespoň chvíli o samotě, což se nám s tak početným osazenstvem moc nedaří 😄

patapuf
2. črc 2020

U mě láska k dceři rostla postupně s dcerou. Dnes má 4 roky, pořád mi připadá sladká a bezbranná a mám velkou potřebu ji chránit a učit. A když člověka obejme a řekne že jsem maminka milovaná, tak jsem úplně naměkko. Po miminku znova netoužím, teď si to užívám víc.