• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Poporodní deprese, máte zkušenost?

6. října 2012 
Ahoj holky
celou dobu jsem se těšila na mimi a ted jsem 10dní po porodu a jsem mimo. Vůbec se z miminka neumím těšit spíš si někdy přijdu ,že mě spíš obtěžuje a nic nezvládam nebo jsem na něho sama. Nemužu spát ani jist a nic mě netěší. Máte někdo z depresema po porodu zkušenosti a co vám pomohlo?
6. říj 2012 v 07:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj :slight_smile: ,
to je mi moc líto, ale snad to bude jen chvilkový stav.pokud máš někoho kdo může miminko povozit, využij toho, pak spi, odpočívej, dělej co tě těší....chce to oddych :wink: .
miminko převrátí život vzhůru nohama, na to se ani připravit nejde, ale vše se časem srovná...v podstatě je to na tohle určené šestinedělí....pak už si vytvoříte s maličkou nějaký režim :wink:.
pokud by se to ale nelepšilo, či naopak horšilo, určitě bych se nebála vyhledat odbornou pomoc....nebyla by jsi první ani poslední :wink: .
držím palce ať je brzy líp a můžete si jedna druhé užívat naplno :dizzy_face:
6. říj 2012 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bojuj, ten první měsíc je nejhorší, každé zaplakání - trauma. Nebyla jsem moc dlouho venku? Mi to vůbec nejde.. Souhlasím naprosto s příspěvkem od ined77. Nevzdávej to, ty hormony jsou prevíti..
6. říj 2012 v 18:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj lili, zkus vydržet, přesně tyto dny jsou nejhorší... já si poporodní depresí prošla. je fakt, že u mě neschopnost jíst a spát vedla k opravdu silnému vyčerpání a pak žaludek už vše vracel.. nemohla jsem ani spát, když vzal přítel malého ven na procházku, nemohla jsem usnout, za každým dětským zavoláním z venku jsem hned slyšela pláč malého a ten jsem hrozně špatně nesla. kojení se nám nerozjelo atd atd.. měla jsem sama sebe za neschopnou-ve všem... a na to se nabalovalo větší psychické vyčerpání. řekla jsem příteli, ať me odveze k doktoru, už jsem se jen třásla a brečela, nemohla jsem nic.. týden jsem v nemocnici odpočívala a snažila se znova přimět tělo přijímat jídlo, ze všeho se vybrečela.. také proběhly sezení s psycho. kde člověk nahlas řekl vše a trocha podpory taky dostal. lehké nebylo nic, ani odloučení od dítěte, přesto, že ty pocity byly přesně jak je popisuješ. bála jsem se i vrátit domů, ale šlo to překonat. nové začátky nebyly lehké, ale šlo to líp, měla jsem už víc energie a snažila jsem se tolik "nehrotit" domácnost i vše.. hormony jsou pořádný prevíti, zamotají člověku celý svět. Pokud chceš, více mohu napsat do IP. Jde to zvládnout, věř mi :slight_smile: Jak mi říkala sestřička v nemocnici " to nic, to se utřepe" :slight_smile:... spousta maminek si tím projde a to hodně bouřlivě, jen o tom nemluví..
6. říj 2012 ve 23:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek