• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak zkušenosti matek ovlivnily váš přístup k porodu?

20. listopadu 2009 
Dnes mne napadlo, jak je nas postoj k porodu silne ovlivnen tim, co se o nem dozvime, nez to sami prozijeme. Docela me prekvapila reakce mych kolegyn, kdyz sem je zvala na specialni promitani dokumentu "The Business of Being Born", ktery v podstate informuje o soucasne situaci v porodnictvi v USA a odhaluje "tajemstvi" prirozeneho porodu. V podstate vsechny byly zdesene a citila sem jak jejich postoj k porodu je velmi odlisny od toho meho - strach, hruza, nejistota... Tak me napadlo do jake miry nas ovlivni hlavne pristup nejblizsi zeny naseho zivota - nasi maminky.

Za sebe tedy musim rict (a mamince take in memoriam podekovat), ze mi predala v podstate velmi pozitivni nahled a pristup. Nikdy me tim nestrasila a naopak ve me tak nejak podporovala zdravou zenskou odvahu a silu, ze je to silny a narocny, ale krasny a jedinecny stav a prozitek.

V budoucnosti bych to same chtela predat dale, pokud budu mit dceru(y).

Do jake miry je to podle vas dulezite a jake mate vy zkusenosti? Jak vas vase maminky ovlivnily? Zda se vam to dulezite?

Tesim se na vase prispevky.
12. lis 2009 v 18:36  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
nevěstinko, moc pěkné téma :dizzy_face:
Mně osoboně mámino vyprávění o porodu nevystrašilo, nikdy mi neřekla nic, kvůli čemu bych se porodu bála :wink: Skoro celé těhotenství proležela v nemocnici s nohama nahoře, ale když na to vzpomíná říká, že to bylo docela fajn období, protože byly na pokoji skvělá parta a přečetla za tu dobu hrozně moc knížek :grinning: Porod byl docela rychlý, 14 dní před termínem :slight_smile: Horší to bylo s mou mladší sestrou, která ležela v bříšku napříč, což se nevědělo předem, protože se ještě nedělal utz, takže ji přetáčeli v břiše až během porodu, což prý bylo dost šílené, ale pak už taky rychlovka. Na svůj první porod jsem se těšila, nebála jsem se a porod byl opravdu úžasný a nezapomenutelný zážitek, nic silnějšího se v životě prožít nedá :dizzy_face: Teď mě čeká co nevidět druhý porod a těším se ještě víc :dizzy_face: A své dceři budu jednou vyprávět o porodu přesně tak, jako o něčem moc krásném a jedinečném :dizzy_face:
12. lis 2009 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Nevěstinko :slight_smile:

Já,abych řekla pravdu,tak jsem se mojí maminky na detaily z porodů nikdy moc nevyptávala,ale vím,že první porod,s bráchou měla hodně těžkej,i celý těhu,ale nakonec to dopadlo dobře a za půl roku byla těhu zase,se mnou,to prý bylo hooodně rychlý,ale hooodně bolestivý,ale říkala,že nejvíc jí vadil vlažný přístup sester,ležela na hekárně a měla obrovský bolesti a než se tam někdo uráčil přijít a odvést jí na sál,tak tam skoro porodila sama :confounded: a třetí porod,se ségrou,po 10-ti letech,byl taky náročnější,pže jí odtekla plodovka a museli jí píchat vyvolávačku a ve finále jí při šití chytla neskutečná křeč do lýtka a musela to vydržet,než jí došili a pomohli :rolling_eyes:. Ale já jsem se na svůj porod neuvěřitelně těšila,hlavně na ten první okamžik,kdy mi dají syna na bříško a my ho s přítelem opláčeme,bolestí jsem se vůbec nebála a absolutně jsem si nepřipouštěla,že by se mohlo něco zkomplikovat,ale bohužel.....závěr byl celkem drsnej,nakonec mi museli udělat akutní CS a malýho jsem viděla až za několik hodin a přítele až druhý den :frowning2:. Nicméně se na další porod,až to bude aktuální,zase těším a věřím,že si budu moct "užít" i přirozenej porod :wink:. Obavy před porodem jsem asi neměla z toho důvodu,že moje mamka neměla zrovna pohodový porody a i přesto má tři děti a zvládla to a mě pořád říkala,že to zvládnu taky,a že narozdíl od ní,tam budu mít velkou oporu a podporu,svýho chlapa :dizzy_face:
12. lis 2009 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
moje mamka mě říkala jaký měla porod, ale nijak mě tím nestrašila. Neměla tedy nijak těžký porod, porodila cca do pěti hodin po odtoku vody (tím ji porod začal), ale i tak si samozřejmě užila bolestí, musela ležet (dřív žádné možnosti volného pohybu nebyly :wink: ), nechali ji samotnou na sále při otevřeném oknu (byl březen a venku ještě sněžilo) a jí bylo tak zle, že to okno ani nedokázala zavřít, pak když to na ni přišlo tak byl doktor zrovna na obědě a sestra ho nemohla sehnat, takže jen hystericky řvala - proboha netlačte, netlačte a tak to musela vydržet skoro hodinu než doktor přišel, pak ji skákali po břiše, protože ji z toho ustaly kontrakce a z dlouhého a namáhavého tlačení měla popraskané žilky nejenom v očích, ale až na hrudníku. Ale vždy když mě o tom vyprávěla tak to říkala tak klidně a vždy mávla rukou, že to prostě nic nebylo a dnes je doba úplně jiná a přístupy jiné atd., že to na mě žádné újmy nezanechalo :wink: Spíš mě to utvrdilo v tom, že chci dítě privést na svět co nejpohodověji,nejpřirozeněji, v co největším klidu, v porodnici kde si mě budou všímat, kde je budu zajímat a udělají vše pro to abych já i dítě byla vpořádku. A to se mě také povedlo :slight_smile:
12. lis 2009 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jsem přesvědčená že záleží hodně moc na tom jak makta porod podá. Moje to líčí jako něco co se dá v pohodě přežít,skoro to vyzní jako že si odskočila na svačinu :grinning: Je pravda že rodila max hodinu a půl a to mně protože jsem se oproti bratrovi "flákala" :grinning: Já se na porod těšila,s tím šla do porodnice a bylo to takový jak líčila máma :slight_smile:
12. lis 2009 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
moja vzdy hovorila ze volala Pana Boha...a to je ateistka :D
13. lis 2009 v 07:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje mamka ségru dorila cca 5 hodin a mně tak hodinku :grinning: Tak nebylo ani čím strašit :grinning: Porodu jsem se bála, byla to velká neznámá. Ségra ze svého byla na prášky a pak porodila do 3 hodin :grinning: Malá se narodila 3 týdny před termínem. Vsadila bych se, že to bylo hlavně tím stresem :unamused:
13. lis 2009 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Z vyprávění mojí mámy vyplývají dobové souvislosti - nedostatek informací, absolutní autorita lékaře a nízké sebevědomí rodičky. Její příprava na porod s tou mojí se nedá absolutně srovnat (to jí nevytýkám, tak to tehdy bylo, nebyl internet, žádné předporodní kurzy atd.). Na porody máma nemá úplně nejlepší vzpomínky a i mě se po porodu zeptala, jestli to "bylo strašný" :grinning: :sweat_smile:
13. lis 2009 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
damy, dekuji za vase zajimave prispevky.
Je dobre videt, ze v nekterych pripadech i kdyz byly zkusenosti ze strany matky spise negativni tak vlastni pristup k porodu jste mely jiny.

Jinak sem si vzpomnela, ze v den mych 20tych narozenim mi mamka rekla, ze se ji te noci zdalo, ze me zase rodila a ze si to pekne prozila znovu. :wink: A ano, i z jejich vypraveni znam ten system, hekarnu, preplnene porodnice. O to silnejsi ty nase mamky byly, ze to zvladly v takovych podminkach :wink:
13. lis 2009 v 09:26  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nevěstinko - něco na tom určitě bude.
Moje mamka měla první porod dost děsný (ten se mnou :slight_smile: ) , protože jsem lezla zadkem napřed, byla jsem rozená o 6 týdnů dřív a navíc byla děsně šitá, ale když to popisovala vždy říkala, že se všechno dalo přežít a vydržet a důkazem je to, že má další 2 děti :grinning:
Já se porodu nebála a měla jsem ho v pohodě.
:grinning:
14. lis 2009 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já určitě jsem ovlivněná tím, co mi říkala mamča, rodila 3 krát, já byla první a všechny porody byly prý v pohodě, samozřejmě že to bolelo, ale vše se dalo vydržet, takže ani já se porodu nebojím, těším se, až bude Karolínka venku, vím, že ven stejně musí, takže nač se stresovat. :slight_smile: A doufám, že i porody jsou v genech a že to budu taky pohodový a rychlý, jako to měla moje máma! :dizzy_face:
15. lis 2009 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nebudu vyprávět zkušenost mojí, ale mojí kamarádky, která má roztroušenou sklerózu a je veliká bojovnice. Její mamka jí porody strašila děsně, při jednom jí zlomili žebro u druhého kostrč...a kamarádka měla naprosto pohodový a rychlý porod, dodnes na ten úžasný okamžik, kdy jí přiložili vymodlený pokládek na prsa, vzpomíná s dojetím :dizzy_face: .
15. lis 2009 v 19:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
My zijeme v cizine, na porod jsem si zavolala mamcu k nam, abych v tom nebyla sama. Nikdy jsme se o porodech do detajlu spolu nebavily a kdyz jsem vyvadela pri kontrakcich, nevedela jsem o kolik vetsi bolest mam cekat atd, mamka me drzela za ruku a smutne na me koukala a rikala: 'Vendulko ja nevim, ja ti neporadim zlaticko moje, vydrz...' Mamca mela dva planovane cisarske rezy (ze zdravotnich duvodu) :slight_smile: Zvladli jsme to
15. lis 2009 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje maminka mě nijak neovlivnila.O svých porodech se se mnou nikdy nebavila a o ten můj se taky nezajímala.Jediné,co jí zajímalo bylo to,jak moc mám popraskané břicho a když jsem se před ní odmítla svléknout,šla mě přepadnout do koupelny,když jsem se sprchovala. :sweat_smile:
Jinak já se v těhu na porod těšila,protože mě to přiblížilo k miminku.Rozhodně jsem se toho nebála.Při dalším to bude horší,protože už budu vědět,do čeho půjdu. :grinning:
16. lis 2009 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
karotky> :sweat_smile:
to je dobre, ze ses na porod tesila
20. lis 2009 v 10:10  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
nevestinka2010,.....................rozhodně se v budoucnosti vyvaruju jakéhokoliv strašení nastávajících maminek.Kolegině v práci to měli neustále jako žhavé téma a fakt už se to nedalo poslouchat. :sweat_smile:
20. lis 2009 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak moje maminka mě porodem nikdy nestrašila, vlastně její porod byla rychlovka, rodila mě asi 2h jenom, byla jsem narozená ve 32tt. Porod prej měla super, akorát pak strávila 3 měsíce v porodnici se mnou,byla jsem malinká a měla jsem silnou žloutenku takže mi několikrát měnili krev...Takže z pohledu mojí maminky byl porod pohoda. Pak jsem si vyslechla několik porodů kamarádek, a ač jej některé líčily velmi katastrofálně tak mě to neodradilo vůbec, přeci jen porod je u každé ženy jiný... Takže když mi praskla plodovka tak jsem jela do porodnice s nadšením že za chvilinku budu mít v náručí naši dcerušku, moc jsem se na ni těšila. Malá byla venku za 4h od prasknutí plodovky :wink:
20. lis 2009 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek