Vše o porodu
marki
10. kvě 2006

Jaký byl porod

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... :-o Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek
majenka
19. dub 2007
Alčátko, úžasný popis x-) . Všem přeji moc zdravíčka a štěstíčka. Vždycky jsem tvrdila, že manžela budu muset mít u porodu a teď jsem o tom ještě přesvědčenější 🙂
kajule
19. dub 2007
Musím přiznat, že taky bulím jak želva. Jak říkáš, Alči, byl to mazec, ale stál za to. Napsala jsi to moc hezky, moc vám gratuluju. Doufám, že to zvládneme taky tak dobře. Ještě jednou moc gratuluju. 🙂
janav
Odpověď byla odstraněná
lusinta
21. dub 2007
holky,tak to je mazec..Mám úplně husí kůži,když tady dočítám ty vaše popisy jaké to bylo...i když jsem to neuměla tak skvěle popsat,jako vy,cítila jsem to úplně stejně...všechno...
Jen mi teď nějak připadá,že to šestinedělí je ještě mnohem horší než porod... Porod je jen 1den,bolest se zapomene a miminko vše vynahradí...Ale ta únava teď,když malá strašně plače,ty nervy a psychické vyčerpání,to je děs...Ale i teď platí to,že se to dá díky tomu človíčku zvládnout...Když vidím,jak spinká,nebo jak se poránu na mě usmívá,mám zase sílu na další den...Teď mi například spinká v šátku na prsech a je tak nádherná!!!
mít dítě je největší štěstí v životě!!!!
A všem nám ženám přeju na to štěstíčko hodně sil!
janav
21. dub 2007
Lusi, neboj, po šestinedělí určitě bude líp... u nás se to urovnalo teda až koncem 3. měsíce, ale teď je Páťa miliónovej 🙂 ... brzy navykneš na málo spánku a neustálý kolotoč, pak už se ani nebudeš cítit unavená... krátce po porodu jsem vždycky usnula, když malej spinkal, večer jsem tuhla u televize... a teď? Kdepák, jsem vzhůru do 11, přes den to už je svátek, když zalehnu taky... nejvíc si odpočinu na procházce s kočárem, kupodivu...
kazu
24. dub 2007
Ahojky,tak konecne jsem se rozhoupala napsat svuj zazitek.
V Ne rano jsem zjistila,ze jsem zacala spinit,tak jsem se hnedka sla poradit tady na konika,co by to mohlo byt. Byla to velikonocni Ne a zrovna tu asi nikdo moc nebyl,takze jsem nakonec volala do porodnice. Tam mi rekli,ze pokud nemam pravidelne kontrakce,tak mam byt v pohode. Nicmene jsem mela tento gelovity krvavy vytok az do UT - to ze se jedna o hlenovou zatku jsem se dozvedela tady od sud:). Krom toho me porad bolelo bricho jako pri MS.
Ve Ct jsem poprve sla na monitor a do poradny. Tam jsem se docela bavila.Doktor,aniz by se me na cokoli zeptal,napsal: Pacientka se citi dobre. Tak jsem mu teda rekla, tom krvavem gelu a to jste meli videt. Najednou jsem jeste tyz den musela na odbery krve na predoperacni vysetreni a hnedka v Po na UZ,jak je maly veliky a zda se naaahodou neotocil. No a pak jsem se ptala,jak to je s tim cisarem. Tak pan doktor mi rekl,ze pokud je dite do 3,5kg,tak se pry rodi! tak jsem mu rikala,ze nam porodni asistentka na kurzech rikala,ze si muzem rict. On rikal,ze do 3,5 rodi a nad je cisar. No asi jsem vypadala dost vylekane,protoze mi setra pri odchodu rikala,ze v Po tam budou po teto strance lepsi doktori. tak jsem spokojene odesla. Fakt jsem nechtela riskovat drobeckovo zdravi.
Odpoledne jsme jeste sli s manzelem na foceni do atelieru (fotecky samo dodam🙂) a tam jsem zase zacala pocitovat tu znamou bolest v podbrisku (porad jsem nevedela,ze jsou to kontrakce).
V 19hod jsme dorazili domu a to uz mi prislo,ze me to boli skoro porad,tak jsem si rovnou napustila vanu. To jsem uz tusila,ze to jsou asi ty kontrakce(uz byly po 5 min),ale manzel pred tim mluvil s mamcou a ta mu rikala,ze bych nejprve musela mit po 10 min,takze jsem si rikala,asi poslicci.
Tak jsme sli spat. No spise manzel,ja jsem uz zacala prodychavat kontrakce a uz jsem si je zacala merit.jeste jsem si udelala 2 vany,ale nejak to nezabiralo😞.
Manzel se porad ptal,tak co jedem? A ja mu rikala,ze ja preci nemuzu rodit v pa 13.😃. Pak jsem opet zacala krvacet,tak nakonec jsme se dohodli,ze vyrazime.
Pani doktorka na prijmu byla velice hodna,ale desne se divila,proc jsem tak dlouho cekala,ze jsem otevrena a mam skoro zaslou branku. Myslite,ze mi nekdo rekl,ze kdyz mam maleho KP,tak nemam cekat na ty 5min kontrakce???? NE.
Pak privolala nejakou jinou doktorku,ktera mi udelala UZ,kuli velikosti a ptala se,zda cisarem.
Maly mel vahovy odhad 3400g. Tak si jeste zavolala asistenta a pri mem velikem stesti,tam prisel pan doktor z rana! Ja myslela,ze me omyji! nastesti mu pani doktorka rekla,ze ma 3500g,ale stejne me premlouval,ze to budem rodit. No mohu vam rict,kdyby tam nebyl manzel,tak bych snad uz i souhlasila.
No a pak to slo desne rychle. Zacny krystyr,ale rovnou na sal a kuli pokrocilemu stadiu mi museli cisare delat v celkove narkoze. No snazila jsem se jeste anesteziolozku premluvit,ale rekla,ze opravdu neni cas. No bylo mi to desne lito,protoze z toho vlastniho porodu jsem valstne nic nemela a ani maleho ani manzela jsem nevidela. Maleho jsem videla az druhy den v 7 rano (narodil se ve 3:31),takze docela pozde a to jsem si o nej musela rict. No vlastne jsem si na JIP,kde jsem byla den a pul,musela o nej rikat pokazde! Chtela jsem toho me vlasate klubicko mit u sebe a ne po 4-6hod na 5 min. Taky manzela jsem videla az druhy den odpoledne😞.
Nicmene jsem ted nespokojenejsi mamina na svete!!!! a jeste ted nedokazi popsat ten zazitek kdyz mi ho porve prinesli ukazat! Sly se mi stestim kutalely po tvarich a ted tomu neni jinak!😃
slevik
24. dub 2007
Katko - nádherně popsaný, hltala jsem každé slovo...a jsem z toho naměkko x-) Parádně jste to zvládli 😉!
kajule
24. dub 2007
Káťo, koukám, že ti ten doktor dal asi pořádně zabrat, ale zvládli jste to skvěle. 😉 Ještě jednou moooc gratuluju k Tomáškovi. x-)
berenika1
24. dub 2007
Káťo, krásně napsané, já už zase bulím jak želva 😢
Ještě jednou móóóc gratuluji a aŤ Vám malej Tomášek dělá jen samou radost a roste vám jako z vody 😉 🙂
verculka
25. dub 2007
Katko ještě jednou gratuluji ale že to bylo všechno zmatené, že?Ale Tomášek je v pořádku a má se čile k světu a to je SUPER 🙂
kony
25. dub 2007
Káťo, i přes veškeré nepříjemnosti ( nevycválaný doktor z rána u porodu ]-( ) jsi to krásně zvládla! Hodně štěstí do dalších dnů!!!
kazu
25. dub 2007
Jojo vse to bylo desne narychlo,zmatene,ale nakonec myslim zvladnute na jednicku.
Moc Vam dekuji a preji Vam taky takova zlaticka. ten muj je fakt straaasne hodne mimi. :-N Taky doufam,ze to tak i nadale zustane. Skoro nebreci a takovym knouranim se pouze hlasi o papani. Je pravda,ze na zacatku to bylo trosku peklo,jak mel zloutenku a nechtel jist a kdyz nejdl,tak se mu zase zhorsila a musel na ozarovani.
No a asi nejlepsi je,kdyz se napapa,tak se tak krasne usmeje. Ty usmevy fakt jsou uzasne,ale vyfotit je to kumst,protoze porad meni jeden vyraz za druhy 🙂 .
terra
25. dub 2007
Katuš moc velká gratulace k Tomáškovi - zvládli jste to super a byla jsi moc odvážná.
Přeji ať prcek roste a dělá jen samou radost :o)
janinac
25. dub 2007
Káťo moooc blahopřeju 🙂 Ať Vám dělá Tomášek jenom samou radost 🙂
karotky
29. dub 2007
Ahojky!
Už jsem doma z porodnice,tak Vám napíšu pár řádků z porodu a pobytu v porodnici.
V pátek 20.4. jsem byla na poslední kontrole u svého obvodního gynekologa Peršína.Zjistili mi bílkovinu v moči a na měřili tlak 140/90.Při prohlídce se ve mě sice doktor snaživě povrtal,ale bolesti vydržely jen do večera.Pan doktor mě nazítří poslal do porodnice na kontrolní monitor.Přišli jsme tam v 9h.Na točili mi monitor a po změření tlaku si mě nechali na oddělení pro rizikově těhotné.
Tam jsem ležela do pondělka 23.4.Ráno mi napíchli kapačku s oxitoxinem a natočili mo monitor.Začala jsem mít bolesti jako při MS,ale do oběda to opět přešlo.Nedělala jsem si žádné velké naděje,že bych ten den začalala rodit.
Když kolem 15té přušel Peršín do služby,natočili mi opět monitor,kde už "konečně" byly vidět nějaké kontrakce.
Pak mě Peršín poslal s PA na porodní sál a manžela(který za mnou přišel na návštěvu)jsem poslala na 2 h. domů.
Na sále mě oholili,vypláchli mi střeva a šla jsem do sprchy.Od 16ti h. do 17.30h. jsem chodila po sále a zaznamenávala jsem nepatrné bolesti,které přicházely po 5ti minutách.Pak mi doktor napíchnul vodu a bolesti se začaly stupňovat.
Po 15ti minutách mi napíchli kapačku s glukózou a pak přišel manžel.Byla jsem po dalším monitoru a doktor mi ještě dovolil chodit.Dokud jsem jen chodila,tak to šlo,ale pokud jsem si sedla na židli a pak vstala,vyhrknul za mě proud plod.vody.Chudák manžel-lítal za mnou s hadrem a uklízel tu spoušť,co jsem tam napáchala. 😃
Moc dlouho jsem chodit nemohla,protože doktor začal mít pocit,že mimčo má nedostatek kyslíku a tak mě donutil,abych si po zbytek 1.doby porodní nehybně lehla a zavedli mi pochvou do dělohy sondu,která měla mimčo hlídat.Jenže stačil malý pohled a sonda začala houkat a tak jsem musela strnule v bolestech a ještě na monitoru ležet 5h.Nepředstavitelná muka. 😞
Byla jsem ráda,že jsem se dočklala půlnoci a doktor mi povolil tlačit.
Asi na 7 zatlačení(během 13ti min.)byl Adámek vynku.
Byla jsem tak vyřízená,že jsem ani tak nepociťovala radost s narozeného miminka,jako velkou úlevu,že už to mám za sebou. 😉
Adámka hned po narození odnesli na vážení a měření.Já na sále zůstala s doktorem,který porod dokončil.Pak mi ho přinesli a nestačila jsem věřit vlastním očím,že je to takový macek. :-N
Pak Adama ovdezli na dětské oddělení a manžel tam se mnou zůstal ještě do 2.30h.Když odcházel z porodnice,zjistil,že mu někdo ukradl kolo,tak musel domů pěšky.
Mě odvezli na oddělaní šestinedělek a v zápětí mi od manžela přišla SMS:
"Tak jsem šel domů pěšky,
protože mi uradli kolo.
Ale na kolo prdím.
Hlavně,že nám to dopadlo s Adámkem.
Bud radši jezdit s kočárkem."
A víte,jak to nakonec s kolem dpadlo?Nedaleko baráku si ho zpátky koupil v bazaru za 1000kč. 😃 Neměl od něho doklady,tak bylo zbytečné,hlásit to někde na policii.
A jak to pokračovalo se mnou a Adámkem?
Měla jsem šílené trable s kojením,ale nakonec jsem se rozkojila. 😉
Když už jsem si na Adámka začala zvykat,zjistili mu žloutenku a na 48h.mi ho sebrali a dali na sluníčko.Vidět jsem ho mohla jen každé 3h.,kdy jsem ho šla nakojit.Bylo to hrozně málo a strašně se mi po něm stýskalo.Hodně jsem to obrečela,protože jsem se musela dívat na svoje dvě spoluležící,které si mohly svoje miminečka užívat a já si připadala pouze jako kojná.Ani jsem se s Adámkem nemohla pomuchlat a hned mi ho zase vzali. :-S
Včera mi ho konečně vrátili a já byla nejšťastnější člověk na světě. 🙂
Dneska nás konečně pustili domů.Manžel se na nás moc těšil a já se zase těšila domů,až se všichni vzájemně užijeme.
Porod jsem si sice představovala jinak(podle toho,jak mi ho doktor slíbil 😉 ),ale nevadí mi,že jsem si to vytrpěla se vším všudy.Stálo to za to a určitě mě to neodradí od toho,abych měla v budoucnu další děti.
Touto cestou bych chtěla poděkovat manželovi,který mi byl a je velkou oporou,dále skvělému porodnímu personálu v Pardubické porodnici a doktorovi Peršínovi,který mě odrodil.Připadala jsem si jak v seriálu "Ordinace v růžové zahradě". 😃
Trochu jsem měla problém s jednou dětskou sestrou,která ze mě udělala málem krkavčí matku,když se mi nedařilo se rozkojit(dost mě tím vydeptala :-S ),ale jinak sestřičky na dětském a šestinedělí jsou fajn.
Adámek je zlaté dítě.Stačí ho nakrmit a spinká jako zabitý.A když nespinká,tak se na nás pořád směje.Jsem ráda,že ho mám. 🙂
sisstin
29. dub 2007
karotky:Gratulace k Adámkovi x-) x-) x-)
lazenka
30. dub 2007
Tak holky,místo odpočinku vám jdu napsat,jaké to bylo.Možná padnu únavou,tak se neděste,kdyby to nemělo konec 😃
V neděli 22.4. jsem šla na pětihodinovou vyháněcí procházku na doporučení Mudry.Od pátku jsem měla slabé kontrakce po 10ti min.ale nebolelo to,věděla jsem to jen díky monitoru.Večer si šla ve 23hod lehnout a pohoda jazz,nic mi nebylo.Za hodinu jsem se probrala,jakože mě bolí břicho,ale myslela jsem si,že mám zaražené prdy 😃 Jenže ty "zaražený prdy"byly tak nepříjemný,že jsem nemohla spát a postupem času ani ležet v posteli,protože začaly být zaražený po pěti minutách.Pořád jsem si nebyla úplně jistá,jestli je to ono,protože to zase tak nebolelo.Šla jsem si sednout na balón a Koníkovat sama se sebou 😃 protože ležet se fakt nedalo.Nevím,jak rychle to postupovalo,ale brzy jsem si začala uvědomovat,že už to ono bude.Něvěděla jsem,jestli mám mít teda radost,když jsem na to tak dlouho čekala,spíš mě přepadnul strach,nebo něco takovýho.Byla jsem dost vyjukaná.Řekla jsem si,že se budu snažit vydržet doma co nejdéle,protože doma je doma a v nemocnici je v nemocnici.Voda mi neodtekla.Manžu jsem nechalaspát,ten nic netušil.Říkala jsem si,ať je alespoň jeden z nás vyspalej.Kontrakce sílily a sílily,v 6hod ráno už jsem lezla doma po zdi,balón nepomáhal,to bylo ještě horší,ani sprcha nic moc,takže jsme vyrazili a v 7hod byli v porodnici u Apolináře na příjmu.
jen jsem se modlila,aby už si mě tam nechali a neřekli,že jsou to jen hustý poslové a šupaj domů.Byla jsem už otevřená na tři a kontrakce byly po třech min,takže to začalo.Příprava,klystýr,sprcha,tam manža nebyl-měl štěstí,protože ta hodina cca od 8-9hod byla krizovka,asi bych ho zabila,mít ho po ruce,co mi to způsobil za bolest 😃 a pak už jsem se dobelhala na sál,rozhodnutá,že chci Epidural,protože tobyl fakt nářez!!!Nedali miho hned,ale pak to byla úleva.Žádná spása,ale trošku jsem si odfrkla.Otvírala jsem se postupně a krásně,takže v 11,30hod jsem šli tlačit.To teda byla fuška.Nejdůležitější věc-holky před porodem-poslouchat na slovo slova PA a Mudr!Malá byla větší,než se čekalo vzhledem k mojí pánvi,takže mě dóst nastřihli,jsem sešitá až na záda 😃 ale moc mi to pomohlo.Nástřih je oproti kontra pohoda.No a v 11-01 Nelluš vylezla.Byla to úleva jako prase,euforie největší,extáze a ograsmus dohromady,prostě pocit nepopsatelnýho štěstí a uvolnění.První,co jsem si řekla,bylo uf-když jsem zvládla tohle,tak už zvládnu všechno na světě!Mám v sobě pořád milion pocitů,ale špatně se to tady ventiluje.Napsala bych o tom knihu 😃 Jinak,manžel byl skvělej,vůbec se se mnou nemazlil,nenechal mě fňukat a byl dost tvrdej,to já potřebuju.Ani na vteřinu mě nenechal pochybovat o tom,že to nedokážu a hodně mě hecovat,až mě jakoby naštval,pořád dělal,jakože nic,že jsem snad u zubaře na trhání,nebo co 😃
Jediný,co mi vadilo-chtěl mě pořád hladit atd a já vůbec nesnesla,aby na mě šmatal.Chtěla jsem se soustředit a tiu bolest zpracovávat sama.Prostě a jednoduše,byl to mazec,masakr motorovou pilou,zážitek jako prase,bolest veliká,ale krásná.Stojí to za to a já jsem nesmírně šťastná,že to všechno dobře dopadlo,Nella je úžasná,miluju ji od první vteřiny celým svým já a rozhodně se ještě více prohloubil můj vztah k manželovi.Jsme teď prostě přes ten malý krásný uzlíček spojeni na věky,i kdyby náš vztah nevyšel.....
makak21
30. dub 2007
Teda Laz, napsala jsi to nádherně. Jsem v práci, tak můžu být ráda, že tu jsem sama, zvlhly mi očička :-N Gratuluju k Nellince, jsem kouzlená a ty úžasně silná. Hodně štěstíčka vám všem a hlavně zdravíčko a at vám Nelluš roste do krásy 🙂
makak21
30. dub 2007
Oprava. Já nejsem kouzelná 😃 ale Nelinka ano 😃 x-)
macanet
30. dub 2007
Laz hezky napsaný, koukala jsem ti do alba a souhlasím s tebou, masakr :-N Ale za tu bolest Nellinka opravdu stála, je nádherná 😉 Tak hodně štěstí a ať vám hezky roste a dělá jen radost.Taky už se těším, nejspíš manželovi zlámu ruku 😃
lazenka
30. dub 2007
Ještě bych snad dodala,že na konci,když už Nelluš odnesli,jsem ještě asi třikrát zatlačila a placenta krásně,už bez bolesti vylezla.Šití bylo nepříjemný,trošku to štípalo,ale oproti tomu všemu předešlému už to byla fakt pohoda.Neznám na světě většího poseru,než jsem já,takže holky-co to máte před sebou,nebojte se-to dáte....Nebudu zastírat,že to bolelo a hodně,že jsem ráda,že už to mám za sebou a na další děti se fakt nechystám 😃 ,ale dá se to přežít a stojí to za to,takže vám všem držím palce a hlavu vzhůru-hodně sil 😉 A pokud ještě můžete,tak odopčívejte,protože pak už si neodpočinete a to já mám exrémně hodný dítě 🙂
kajule
30. dub 2007
Laz napsala jsi to vážně moc krásně. x-) Celou dobu jsem na tebe myslela a jak tak koukám zvládli jste to s manželem i Nellinkou parádně. 😉
kajule
30. dub 2007
Karotky i tobě velká gratulace k Adámkovi. Jak jsem si to tak přečetla musela to být celý vážně síla, ale zvládla jsi to a teď máš Adámka u sebe. 😉 I když už má manžel kolo zpátky, tak si myslím, že i tak teď bude radši jezdit s kočárkem. x-)
lazenka
30. dub 2007
Jéééé,čau Kajule.Tak jsme so obě dočkaly,viď 😉 já Nellinky a ty příběhu-jaké to bylo 😃
Jestě doplňuju.V té předtlačící fázi jsem byla na porodní stoličce,protože,když jsem ležela,měla jsem tendenci stahovat půlky k sobě,jako když vám leze ho... ven a vy se bojíte,že se po.... 😃 a to je právě špatně.Člověk má sice pocit,že mu to otrhne prdel i s podvozkem,ale to je dobře.Takže když přijde kontra,je dobrý na tý sloličce tlačit jako na stolici 😃 tím se to dítě posune dolů a taky přirozeně pomáhá přitažlivost zemská,což je v leže nesmysl.....Takže si kdyžtak řekněte o porodní stoličku,mně moc pomohla!
macanet
30. dub 2007
No Laz, vzhledem k tomu, že si nechávám dávat injekci i na vrtání, mám se na co těšit :-N ale jak říká moje holička, trochu to píchne a je po všem, docela frajerka 😃 Manža koukal do tvýho alba, když jsem si to prohlížela a říkal"masakr, asi sebou fláknu" a to nejdřív machroval, že má za sebou pitvu a nehody atd, tak jen doufám, že já nějaký fotky pak taky dodám 😃
kajule
30. dub 2007
Laz 😉 Stejně se ale nejvíc těším, až se dočkám toho, že budeme mít Prcka u sebe. x-) Teď mi dává pěkně zabrat, týden jsem měla bolesti, pak najednou zesílily a měla jsem je pravidelně a v krátkých intervalech, už to vážně vypadalo, že pojedeme. Doktorka mi řekla, že navíc kvůli streptokokovi mám jet dřív, jenže jak to myslela. Každopádně teď mám jeden den ty bolesti a druhý den ráno Prcek kope jakoby se nic nedělo a takhle se to střídá. Dělá si z nás pěkný prdelky. 🙂 Doufám, že až to doopravdy přijde, tak to poznám a zvládnu to stejně dobře jako ty. 😉
kajule
30. dub 2007
Macanet, buď ráda, že tam Laz nemá fotku placenty. Tu má vyfocenou ségra a když jsme byli u ní s Péťou na návštěvě tak mu ji ukazovala na foťáku a ještě mu řekla, že mu ji klidně ukáže v televizi, aby to měl větší. No samozřejmě, že nechtěl, bylo mu zle už když to viděl v tom menším provedení.
lazenka
30. dub 2007
Macanet-neflákne.Můj manžel řve,jen ho píchne v zádech.Je to taková ufňukáná baba a zvládnul to a to původně k porodu jít nechtěl,dotáhla jsem ho tam tak trochu násilím.Vůbec nechápu,kde v sobě vzal tolik odvahy,já sama bych tyhle roznožkový 😃 fotky neudělala a nakonec i přestřihnul pupeční šňůru,no to jsem se málem skácela,jak se k tomu hrnul 😃
Kajule-to poznáš,až to bude ono,to si piš 😃 😃 vzpomeneš si na mě 😃
anddy
30. dub 2007
Lazenko, gratuluji k Nellince, ty tvoje fotky me dostaly asi vic nez ten pribeh. :-o Jsem stejna posera jako ty, to uz jsme si psaly. Vcera jsem se byla divat na porodici ve ktere budu rodit ja a normalne jsem tam celou prohlidku probulila jako mimino. A to je ta porodnice krasna, nova, cista a ukazali nam usmevave maminky i s miminkama, nic nepomohlo. A dnes ty fotky a zase slzicky. 😃
Ale uz jsem O.K. a dekuji za pribeh. Jinak Laz jak je to s tim epi? Muzes chodit, kdyz ti ho pichnou?
kajule
30. dub 2007
Laz, v to doufám, že to poznám. Až tady budu sedět v noci s bolestma a koníkovat sama se sebou, určitě si na tebe vzpomenu. 😉

Začni psát odpověď...

Odešli