Porod
marki
10. kvě 2006

Jaký byl porod

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... :-o Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek
hruska22
19. kvě 2007
ahoj maminy tak pridávam aj ja svoju skusenost ak možem.porod trval od prvej kontrakcie 26hodín(som prvorodička a asi aj naposledrodička) :-S museli mi prasknut vodu až v nemocnici a to som si myslela že su to tie bolestivé kontrakcie ale to som bola hodne naivná.všetko sa ale dalo ako tak vydržat ale ked mi dali infuziu na podporu stahov tak to začali tie pravé bolesti najhoršie bolo že mi povedali že mám skákat na míči a nemám skušat tlačit lenže ono ma to strašne nutilo myslela som že mi to dietatko vybehne von iným otvorom ako by malo,najkrajší pocit bol ked mi porodná asistentka povedala ked ma prišla skontrolovat že už začína tá posledná fáza tlačenia v tom momente zabudneš na všetku tu bolest pri kontrakciách a snažíš sa maximálne spolupracovat malý bol na štyri zatlačenia vonku a najvačšia ulava bola ked šli nožičky a malý prvý krát zaplakal.tatinko mu zrátal všetky prstíky a išiel ho odfotit.a ešte jedna vec hrozne som sa pred porodom bála nástrihu ale cítila som až ked ma šili to trochu bolí ale to ani nevnímaš pretože ti dajú do ruky tvoje mimi a ty si uplne mimo.nechcem tu zbytočne strašit fakt to bolí ale každý porod je iný a zaleží na psych.pohode maminky ale stojí to za to.mám nádherného synčeka tak držím všetkým rodiacim palce nebojte sa a hodne sil!
api
19. kvě 2007
martinko24
Rodila jsem v Brně- Bohunicích a máme ji vzdálenou asi 45 km. Já se poučila a teď už vím, že bych klidně i z té garáže volala sanitku. Ten strach, že ti nikdo nepomůže, vážně síly nepřidá. O tom, že tě sanitka odveze do nejbližší nemocnice, jsem nic neslyšela. Je to možné, ale taky si myslím, že pokud člověk trvá na svém, tak jim nic jiného nezbyde (zkušenost jedné známé). Doktorka mi taky radila, že pokud to půjde rychle, tak si mám zavolat sanitku a nic o tom, že by mě vezla jinam, než do Bohunic, mi neřekla. A moc dobře věděla, že chci rodit tam.
Jinak všem Bohunice vřele doporučuji. I přes ten můj 6minutový porod se všichni (asi 5 lidí kolem mě pobíhalo) dokázali rychle zmotat a dali mi tu nejlepší péči. Na novorozenecké už bych si mohla trošku postěžovat, ale nejsem náročná.
macanet
19. kvě 2007
hrusko moc hezky napsaný, máš čerstvý zážitek a doma krásný malinký miminko 😉Api tak s tou sanitkou je to asi všude jinak, tady je porodnice vzdálená 30 km a druhá 45, takže přijede sanita z nejbližšího místa, což u nás ve městě záchranka je a odveze tě do tý nejbližší porodnice, pokud je všechno v pořádku , můžou tě ještě převézt do té, kde chceš rodit, pokud ne, máš prostě smůlu 😞 A nebo to jde udělat taky tak, že pokud ordinuje gynekolog, tak se necháš odvízt tam, on zkoukne situaci a napíše saniťákoj papír, že pacientka je schopná převozu do vzdálenější porodnice. Je to blbý, ale je to tak.Záleží ne tom, jestli je taky sanita soukromá, nebo státní.
martinka24
19. kvě 2007
Mejviz, jak to víš , jsem z Tachovska....
belda
19. kvě 2007
holky, nevím jak kde to funguje, ale když jsem poslední měsíc chodila do nemocnice, kde jsem měla rodit, tak jsem měla v těhot.průkazu napsaný číslo sanity, která by mě měla odvýst do porodnice, kterou jsem si vybrala x-) nemáte to taky tak?
macanet
19. kvě 2007
beldo, já právě do porodky chodit na kontroly nebudu, protože má všechno doktor v ordinaci a do porodnice pojedu jen rodit.Sanita mě odveze místní, naštěstí tam, kam chci já, protože to je blíž.
belda
19. kvě 2007
to u nás má doktorka taky.myslela jsem, že se to tak praktikuje všude.. :-N
martinka24
19. kvě 2007
Beldo, mám v průkazce jen číslo na sanitu , která by pro m ě přijela z nejbližšího okolí a právě mi bylo řečeno, že nemám zaručený kam mě odvezou....a záchranku (155) mám volat, kdybych krvácela nebo mi odtekla plodová voda, tak jsem z toho jelen =-)
macanet
19. kvě 2007
No právě že je u nás porodka těch 30 km a kdyby měly všechny těhulky pak jezdit na kontroly tam, tak by se z toho v porodce zbláznily 😃 😃 Taky jsem se na to ptala doktora, kdy začnu chodit na kontroly tam a on říkal, že nikdy 😃 , že tam pojedu jen rodit.To číslo mi snad dá, nebo mi nezbyde nic jinýho, než volat SOS strejcovi, kterej dělá saniťáka, nebo přímo 155 😃
belda
19. kvě 2007
tak v tomhle vám opravdu neporadím.já sem to měla vyřešený.rodila jsem ve městě, kde jsem bydlela 🙂 :-|
macanet
19. kvě 2007
No uvidíme, já doufám, že bude manža doma.Naštěstí jedu do tý porodky, co je blíž, jinak bych se asi nechala odvízt od někoho z rodiny, ale to nechci ani teď, kdyby nebyl manža doma, tak volám sanitu.Znám je , všechny by jančili a volali mi každou chvíli, já to plánuju tak, že jim zavolám, nebo napíšu, až bude po všem 😉
martinka24
20. kvě 2007
Mejviz, kam jsi se poděla?Čekám na Tvojí odpověď....... :-p
mejviz
20. kvě 2007
martinko no kvůli tý vzdálenosti do porodnice 🙂 když zavřeli Planou 🙂
mejviz
20. kvě 2007
já mám z Tachova příbuzný a vím že pořád nadávají :-|
martinka24
20. kvě 2007
Tak to se trefila přesně!!!!Dík za odpověď, snad dojedu do porodnice včas 😃
mejviz
20. kvě 2007
martinka - a kam chceš do porodnice? do Plzně asi že jo? do vojenský? já budu asi rodit na Slovanech
martinka24
20. kvě 2007
MEJVIZ, JÁ CHCI TAKY RODIT NA SLOVANECH, SICE TAM NENÍ ŽÁDNÝ KOMFORT, ALE ZATO NEJLEPŠÍ PÉČE - HROZIL MI TOTIŽ PŘEDČASNÝ POROD, TAK BY MĚ STEJNĚ VEZLI TAM, TEĎ UŽ JSEM SICE V 39.TT, ALE STEJNĚ BYCH NEJRADŠI JELA NA SLOVANY....TAK DOUFÁM, ŽE TO VYJDE, ALE PRÝ STOD TAKY NENÍ ŠPATNÝ (TAM MĚ MOŽNÁ POVEZOU, PROTOŽE JE TO BLÍŽ) ALE UVIDÍME, V TU CHVÍLI MI TO BUDE ASI STEJNĚ JEDNO , HLAVNĚ KDYŽ DOJEDU VČAS :-S
kajule
21. kvě 2007
Tak jsem se taky rozhodla, že se vám pokusím popsat svoji zkušenost z porodu. 🙂
V 37.tt jsem měla pozitivní GBS. Doktorka mi řekla, že jakmile mě bude někde bolet břícho, ať jedu. Tím mě naprosto dostala, pže já šílený nervák, jsem se začala každou chvilku pozorovat. No a v noci z 7.5. na 8.5. mě v noci začalo bolet břicho, ne nijak pravidelně. Říkala jsem si tak počkáme do odpoledne. Sice se to trochu zlepšilo, ale pořád jsem to občas cítila, tak jsem se po konzultaci tady s holkama na MK rozhodla, že teda pojedeme, jistota je jistota a aspoň budu klidná, maximálně mě pošlou domů. Péťa mi říkal, že vezmeme tašku do porodnice a já říkám na co, stejně mě určitě ještě pustí, pže jako porodní bolesti mi to teda nepřišlo. Nakonec jsem ho ale poslechla a svolila, aby ji do toho auta dal.
Potom co jsme dorazili do porodnice mě doktorka prohlídla, ale musím říct, že pořádně. Prošťouchla mě tak, že jsem myslela, že jí z tý kozy vyskočím. ]-( Sestřička mi říkala, uvolněte se a zhluboka dýchejte, ale copak to šlo. Byla jsem ráda, že jsem z ní vůbec slezla. Od tý chvíle to začalo, měla jsem bolesti v podbříšku a doktorka říkala, že jestli se to do rána nerozjede, že mi natočí monitor a možná ještě pustí domů. Vzhledem k tomu, že už jsem takový bolesti měla jsem si říkala, že stejně zase přejdou. Jenže večer, když jsme se šli dívat na Ordinaci, jsem tak tak seděla, to jsem je měla tak po třech minutách, ale ještě se dali snést. V noci za mnou každou chvilku chodila sestřička si poslechnout ozvi a zkontrolovat, jak se otvírám. Nemohla jsem vůbec spát, snažila jsem si odpočinout mezi jednotlivýma kontrakcema. Před půl šestou přišla zase sestřička, prohlídla mě a řekla, že už půjdeme na sál a že už můžu zavolat Péťu. No tak jsem šla. Sestřička mi dala Yal a ani mě neholila, pže o to už jsem se pokusila doma a prý docela úspěšně. 😎 Pak jsem šla na sál, jelikož předporodní pokoje byli už plný. Aspoň že mi ten míč donesli. Poskakovala jsem tam na míčí, když vešel Péťa v tom fialovým hábitu, musela jsem se začít smát, vypadal v tom vážně roztomile, ale po chvíli mi při bolesti strnul úsměv. Pak přišla PA a říkala mi, ať při kontrakci zkusím polohovat a lehnu si na bok, aby malý správně dorotoval, jenže to ta bolest byla ještě silnější. Pak už jsem si sice nemohla ani sednout na ten míč, ale říkám, pořád se to ještě dalo celkem v klidu snášet. Péťa mi musel každou chvilku nosit studený obklady jak jsem se potila. Před osmou přišla PA s doktorkou a zeptali se mě jestli mi můžou píchnout zbytek plodový vody, že pak se to buď rozjede nebo začnou slabší bolesti a budou sílit. Byla jsem otevřená na 4-5cm, tak jsem souhlasila. Jakmile mi ji píchli, začali šílený bolesti, který jsem vážně s těží prodýchávala. Během pár minut jsem byla na 7cm a Péťa se mohl se studenýma obkladama uběhat. Snažila jsem se nevšímat si pocitu na tlačení, jak mi to vštěpovala PA. Po pár minutách jsem ale začala cítit hlavičku a říkám Péťovi, ať pro ni jde a řekne jí, že už to nevydržím, že prostě musím tlačit. Tak pro ni došel, koukla se jak jsem otevřená a řekla, že až přijde kontrakce ať to zkusím, že mi řekne, jak mám tlačit. No první pokus jsem ještě pořádně nevěděla, jak dýchat, ale na podruhý už to bylo dobrý. Po celou tu dobu Péťa seděl na míči, ale pak mu ho vzali. Jelikož ho znám, tak jsem mu řekla, že jestli nechce ať jde na chodbu, aby se mu neudělalo špatně a nemuseli se pak starat ještě o něj. Byl to ale hrdina a říkal, že nikam nepůjde, že tam bude se mnou. 🙂 Pak přišel doktor a začalo to běžet rychle. Jednou, dvakrát jsem zatlačila, pak řekl, že má malej vlásky, to se Péťovi ulevilo, nebude plešatý jako maminka. 🙂 A pak řekl no tak teď napotřetí už bude venku, já jeho optimismus moc nesdílela, ale jakmile přišla kontrakce pevně jsem se chytla a zatlačila co nejvíc to šlo a najednou jsem cítila jak hlavička vyklouzla ven a hnedka za ní tělíčko. x-) Najednou jsem necítila vůbec žádnou bolest. x-) To naše prdítko začalo hned šíleně křičet a sestřička mi ho dala na bříško. Péťa to chtěl všechno vyfotit, ale jak byl zmatený, tak to místo toho natočil, ale to nevadí. x-) Pak si ho sestřička vzala a Péťa běžel hnedka za ní a koukal, jak to naše prdítko važí apod. Mezitím mi doktor řekl, ať ještě jednou zatlačím. Já myslela, že jsem ještě ani nezačala a on řekl, dobrý to stačí je venku a ukázal mi placentu, ještěže Péťa byl u malýho. 😎 Jelikož mě doktor při tý poslední kontrakci trochu nastřihl, tak mě pak ještě sešil, ale pochválil mě jaký to byl krásný a pohodový porod na prvorodičku. K tomu se přidal i Péťa vzhledem k tomu, že shlídnul v televizi v pár filmech porod, kde ty ženský šíleně křičeli, tak mi řekl, jak jsem to skvěle zvládla a že jsem ani nekřičela. No jo chlapy, já jsem říkala, že kdyby měli ty bolesti, co já tak by jim to zase taková pohoda taky nepřipadla. Takový opravdu velký bolesti jsem ale měla asi půl hodiny, kže to vážně ještě šlo a navíc v tu chvíli už nám přivezli Páťu, kže jsem měla už úplně jiný "starosti". x-) Byl tak nádherný a když jsem viděla Péťu s jakým výrazem ho pozoruje (s takovým tím jako já jsem vždycky pozorovala fotky z UTZ, kdy jsem si připadala jako cvok), tak jsem byla šťastná. x-) Musím říct, že jsem moc ráda, že tam Péťa se mnou šel. Vím, že to pro něj asi nebylo lehký, bála jsem se, že to nezvládne, jelikož jemu se dělá špatně jakmile vejde do nemocnice, ale zvládnul to na jedničku, moooc mi pomohl a já mu za to děkuju. Můžu říct, že tohle byl jednoznačně nejkrásnější zážitek v mým životě a ráda si ho zopakuju znovu i přes ty všechny bolesti, pže to stojí za to. x-)
Všem maminkám tady přeju zdraví a hodný miminka a těhulkám pohodový a bezproblémový porod. 😉
kajule
21. kvě 2007
Teda jaktak koukám, mohla jsem se trochu víc snažit s tím zkrátit to. :-N
macanet
21. kvě 2007
Kajul moc hezky napsaný a manža je fakt chlap, protože ač se mu dělá blbě, jak píšeš, vydržel a zůstal až do konce a byl ti oporou 😉
smoulinda
21. kvě 2007
Kajule to je tak hezkýýýý 🙂 🙂 🙂 Chválím všechny 3 😉
kajule
21. kvě 2007
Holky děkuju, vážně musím říct, že nebýt Péti, tak bych to vážně tak dobře nezvládla. S tím jak se rozhodla zůstat, i když už neměl dá se říct žádnou oporu na kterou by si mohl sednout, tak mě překvapil a to doopravdy mile, pže jsem to ani trochu nečekala.
terra
21. kvě 2007
Kájouši krásně jsi to sepsala :o)
Přeji pohodové miminko,moře společné lásky a ať Vám Patriček dělá jen samé radosti :o)
morusa
21. kvě 2007
Tak jsem se taky rozhodla ,že napíšu, jaké to bylo. Termín jsem měla 30.dubna, ale našemu malému se na svět nechtělo ani týden poté, tak mi pan doktor udělal v pondělí ráno 7.5. Hamiltona s tím,že by to mohlo pomoci. Odjela jsem domů a doufala, že do pátku se to rozjede, jinak bych musela nastoupit na vyvolání, a to jsem fakt nechtěla.
Během dne mi ale krom Hamiltona začala odcházet hlenová zátka ,tak jsem zajásala, že snad. No a večer v sedm hodin začaly bolesti, nejdřív jsem si myslela, že se jedná o poslíčky, jelikož jsem docela kvalitně poslíčkovala už čtrnáct dní každý večer, ale vzhledem k tomu, že nepřestávaly ani po hodině, tak mi bylo jasné ,že je to tady a začali jsme zapisovat. Byla jsem rozhodnutá zůstat doma co nejdéle, i když přítel chtěl jet do porodnice už o půlnoci, tak jsem pro jeho uklidnění tam volala a bylo nám řečeno přijet,až budou kontrakce po pěti minutách. Celou noc jsem strávila sedící a pohupující se na míči u notebooku, protože spát se nedalo, vanu jsem dala už několikrát, to zabralo vždy jen na chviličku, no prostě míč a notebook bylo to pravé Kolem čtvrté jsem zahřešila a udělala si dvě kafe s mlíkem a cukrem za sebou, abych udržela oči a v šest jsme vyrazili směr Podolí. Na příjmu se mnou sestřička vyplnila nějakej dotazník, pak mě vyšetřila doktorka s výsledkem, že jsem otevřená jen na jeden prst a pak nás odvedli na porodní sál, kde jsem se převlíkla do noční košile, vybalila další věci a říkala si, že jestli ty bolesti budou takhle celou dobu , tak je to větší pohoda, než jsem si myslela. No jenže postupně se to začalo rozjíždět, bolesti se zintenzivňovaly, takže jsem na radu PA střídala sprchu s míčem, sprcha mi ale moc nevyhovovala, takže jsem pak seděla a rozdejchávala jsem to na míči. Kolem jedenácté jsem myslela,že už se zakousnu do stolu, každou kontrakci jsem pořádně prodejchávala přesně jak nás to učili v předporodním kurzu, kde mi to přišlo spíš směšné, tak ted se to náramně hodilo a hlavně to zabíralo. Nejhorší byly chvíle, kdy mě upíchli na lehátko, natáčeli monitor a já musela kontrakce prodýchávat vleže. Tam mi byl přítel opět velkou oporou, jelikož mi otíral obličej mokrým ručníkem ,dával napít a hlavně mě při každé kontrakci, které ted už po píchnutí plodovky přicházely každé tři minuty, držel za ruku. V téhle fázi jsem už nebyla schopná moc komunikovat, jelikož jsem byla už hodně vyčerpaná, chtělo se mi spát a hlavně sotva jsem rozdýchala jednu kontrakci, tak přišla druhá, na dotazy PA jsem nebyla schopná moc reagovat a s přítelem jsem komunikovala hlavně očima.Následující tři hodiny byly asi ty nejhorší, vůbec jsem si nedovedla představit, kde vezmu ještě sílu na tlačení, naštěstí kolem druhé hodiny mi PA nabídla možnost epiduralu, v tašce už jsem měla předvyplněný a podepsaný dotazník pro případ, že bych ho potřebovala, takže jsem Petovi naznačila jen očima, at ho přinese a za patnáct minutek už u mě byla anestezioložka a za dalších patnáct minutek epidural zabral.Musím říct,že úleva byla obrovská, najednou jsem opět mohla komunikovat a měla jsem spoustu síly, asi hodinu na to mi začali pomalu rozjíždět kontrakce a že budeme tlačit. Tlačení mi šlo samo, proti tomu všemu mi to přišlo už jako strašná pohodička, přítel mě povzbuzoval a tlačil mi hlavu dolů, PA chválila jak mi to jde a že jde už vidět hlavička ,to si jen pamatuju ,že jsem příteli říkala ,at se neopovažuje se tam podívat(samozřejmě neposlechl), no a najednou jsem zabrala a malej byl venku na jedno zatlačení-pohlaví jsme si dopředu říct nenechali, takže to bylo překvápko,musím ale říct, že v tu chvíli mě ani nenapadlo se zeptat, jestli je to holčička nebo chlapeček,jen jsem chtěla vědět,jestli je vše v pořádku.Celý ten konec mám já jak v oparu,co si ale pamatuju zcela přesně je to, jak tam přítel stál,klepala se mu brada, tekly slzy a dokolečka opakoval, že je to kluk. Byl z toho tak mimo, že kdyby mu sestřička nepřipomněla foťák, tak žádné čerstvé fotky nemáme. No a to je asi tak všechno, každopádně musím ještě napsat, že to bylo dlouhých 21 hodin a že jsem moc ráda ,že jsem měla sebou svého chlapa. Sice mi nepomohl od bolesti, ale psychicky ano a to hrozně moc a vůbec si myslím, že je dobře, že viděl, čím jsem si musela projít a hlavně ten okamžik, kdy jsme byli oba společně u zrození našeho dítěte je neuvěřitelném.
macanet
21. kvě 2007
morus moc hezké!!Ať Matyášek hezky roste a dělá rodičům jen radost 😉
lazenka
21. kvě 2007
Holky moje,tak tu teď sedím-s Nellinkou v náručí a dočítám vaše příběhy.Valí se mi slzy dojetí a připomínám si okamžiky toho svýho porodu.Měsím utekl,jako snad ještě nikdy nic,takovou rychlostí.Úplně mě mrzí,že nemáme ten porod na videu.Zkoukla bych to jako telenovelu 😃 Tak jsme se toho bály a nakonec to přeci zvládne každá.Kajul,Moruso,krááááásně napsaný,fakt.Je to zážitek co a za tu trochu bolesti 😃 to určitě stálo!!!
belda
21. kvě 2007
kajule, co je to gbs?
jinak holky, napsaly jste to krásně, morusa, u tvého příspěvku mi vyhrkly slzičky.gratuluju k mimískům a přeji mnoho sil a zdravíčka 🙂 😉
majkeela
21. kvě 2007
morusa - moc krásně napsané. I když to byl dlouhý porod, připadá mi neskutečně pohodový🙂 Všechny budoucí maminky by takovéhle popisy měly číst, aby se nebály🙂 Gratulujeme - Majka a Emmča
kajule
21. kvě 2007
Beldo, já jsem měla gbs pozitivní, to je to výsledek z kultivace, znamená to, že jsem měla streptokoka.
belda
21. kvě 2007
kajule, díky, jsem zas o něco chytřejší 🙂