• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Vrtule, " užila jsi si", ale i z tvého popisu je moc povzbuzující, že i když je porod těžký a dlouhý, to štěstí potom za to stojí :grinning: :grinning:

Užívejte si zdraví a štěstíčka :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
31. črc 2007 v 07:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
No vidím, že máme skoro všechny podobné pocity...hned po porodu jsem si říkala: nikdy více, ale dnes už se na to dívám úplně jinak a dokonce se i těším až si to ještě jednou zopakuji :grinning:
31. črc 2007 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, posílám i můj zážitek z porodu v českých Budějovicích. Varuji všechny, asi to nebude krátký příspěvek...

Takže začnu koncem - Martínek se narodil 28.7.2007 ve 23:56 v Českých Budějovicích, vážil 3110g a měřil 49 cm:slight_smile:

Všechno ale začalo už 26.7., kdy jsem na spodním prádle zpozorovala pár kapek čehosi čirého. (Vzhledem k tomu, že všude píšou, že na konci těhotenství se zvětšuje sekrece, jsem tomu nevěnovala další pozornost.) další den se to opakovalo a 28.7. zase, o něco víc. Vyvrcholilo to v 17:30 (koukali jsme na film, a že pojedeme od 18 na tenis). Zvedla jsem se z postele a ucítila hoodně mokro:grinning: Tak jsem dolezla do sprchy, abych nic neznečistina a nenamočila a sotva jsem se tam pohla, tak znova. (Volám na Michala – mého partnera-, že teda na ten tenis asi nepojedem, že jedeme do nemocnice, že mi odtekla voda, a Michal na to "ale nene, furt jenom strašíš a nic, to nic určitě neni" :slight_smile: (optimista) Tak jsem zvedla telefon a volam do nemocnice, co když mam podezření... (měla jsem strach, že kdyby se to nepotvrdilo, tak by si mě tam zas Bůh-ví-jak-dlouho nechali jen tak) At přijedem, že udělají test. 18:30 jsme byli v nemocnici,(Michal se odjel na tenis podívat, stejně by tam za mnou hned nemohl) natočili mi monitor, stahy žádný, žádný bolesti, jen ten test se prý potvrdil. Na vyšetření doktorka - no, tady je to krásně připravený na porod - jste na 2a půl cm otevřená, píchneme vám zbytek té vody, aby přišly kontrakce a nemuseli jsme porod vyvolat uměle, nebojte, nebolí to. Tak mi tam tomu paní doktorka pomohla, voda odtekla a říká, že budu muset znova na monitor. Po 5 minutách už jsem se začínala v křesle trochu kroutit. To už bylo 19:30, kroutila jsem se mnohem víc a začínala myslet na dýchání. Navíc začaly křížové bolesti. Pak mě poslali do sprchy, tak jsem tam hopsala na míči a sprchovala se, mezitím volala s Michalem, jak mi je atd. (Pro zajímavost - od 18hod do 20:15 měli doktoři frmol, narodilo se jim tam za tu chvilku 5 dětí, takže jsem tam pak byla už sama) Před 20 hod už jsem se ve sprše modlila, aby pro mě někdo přišel, aby mě zkontrolovali, jak na tom jsem...,už jsem skoro nemohla stát, už vůbec né sedět. Stalo se tak za 20 minut, porodní asistentka mě navigovala na křeslo, vyšetřila mě a začal zmatek - že prý aby zašla branka tak 1cm, že to partner asi nestihne, že mě vyšetří doktor vedle, at po cestě volam partnera, aby přijel. Volam volam, at chvátá, že to asi nestihne, že branka už je skoro zašlá. Vyšetřil mě doktor a prý - "tady se někdo spletl, tady jsme na 4cm" (aby branka byla zašlá, tak je 10cm), takže jsem šla na přípravu - o klistýr jsem poprosila, ten byl v pohodě, akorát od samého začátku už na tom monitoru bolesti po 3 min. a čím dál tím větší. Mezitím přijel Michal, mně bylo jedno, v jak moc dezolátním stavu mě uvidí, jen aby byl co nejdřív u mě. Tak byl se mnou i v té přípravné místnosti, pak jsme šli na monitor znova a to už jsem byla hodně špatná z té polohy - v sedě jsem měla křížové bolesti 100x horší. Prý jsem tam i Michalovi řekla, že se myslim, že tam asi zdechnu. mezitím připravili porodní sál - nejnovější nejlepší porodní box, co tam měli - rodila jsem sama, tak chtěli mít pohodlí i oni. Michal mě sprchoval, já už nemohla ani sedět na míči a hopsat, jen jsem se držela madla a Michal mě sprchoval, jak jsem ho instruovala. Bolesti pořád sílily, čas od času jsem při kontrakci už nestačila prodýchat a párkrát jsem tam hýkla. Pak už jsem ale byla TOTAL a nemohla ani stát, nohy mě už nedržely. Michal šel pro por. asistentku, že už mam "tlaky na konečníK" (tzn. že už asi branka bude v tahu), každopádně jsem pořád nesměla tlačit. Položili mě, vyšetřili...prý kousek ještě zbývá. Snažili se mi ulevit vším možným. Zkoušeli jsme porodní stoličku, sotva jsem dosedla, málem jsem chcípla, tak hned jsem vstala. Tak prý ať si zkusim sednout obráceně, k opěradlu čelem, zkusila, trošku lepší, ale pořád blbý. Tak jsem měla stát a opírat se o křeslo a pohupovat se v kolenou. Nešlo, lezla jsem pořád na špičky a bolest pořád hrozná. Začala jsem je prosit, abych si mohla lehnout. Prý se tak porod ale zpomalí. Kontrakce po 1 min .Další 2 kontrakce jsem přežila tak nějak že jsem padala k zemi a Michal mě držel. To už jsem ale byla fakt v koncích a málem upadla. Už jsem skoro nevnímala. Pomohli mi na postel a Michal mi řekl o kyslík. Dostala jsem k puse masku a hurá,mohla jsem si mezi bolestma i trošku odpočinout. Ležela jsem na boku a dalších asi 5-7 minut jen prodýchávala…ikdyž se říká, jak to bolí, tohle byla jiná bolest. Strašně ale opravdu strašně jsem měla pocit na tlačení, ale prý nemam tlačit. Jen dýchat..tím prý pomůžu malýmu na svět víc. Tak jsem dýchala, na vrcholu bolesti to ale nešlo, najednou jsem měla pocity dávení se, snažila jsem se nadechovat, nešlo to, takže to prý znělo jako hýkání. No a pak už jsem se otočila na záda a už to jelo. V pauze mi řekli, co mam dělat, jak se nadýchnout, zavřít oči, pusu, hlavu přitisknout na hruď a tlačit  Michala jsem držela levou rukou za ruku, zapírala jsem se tím o něj, on mi pomáhal držet hlavu a povídal mi, co dělat. Vlastně tlumočil doktora, co byl ode mě dál. V pauzách jsme si dělali srandičky, jestli to prý stihnem do půlnoci, nebo ne..Měli jsme na to 15 minut, tak to prý záleží na mě..Doktor – no, ale já myslim, že jo…Vám to jde moc dobře…(Stihli jsme to za 11  ) Michal už pak před koncem hlásil, že už vidí malinko hlavičku, a že má blonďatý vlásky…to mi dodalo síly a šla jsem na max!! Když jsem viděla, že sestra má v ruce injekci a je u mojí ruky, tak jsem prý vyvalila oči, Michal mi ale bleskurychle otočil hlavu k sobě, abych se dívala na něj..Píchli mi oxytocin, prý jim tam vysvětlil, že nesnášim dobře ani odběry krve a že nemam ráda ostré předměta…Hráz prý byla už napnutá moc a nepustila by hlavičku, tak mě museli nastřihnout.. Doktor prý na Michala – „Tak to uděláme nějak aby to neviděla.“ No, ale nějak jsem zrovna měla otevřený oči a viděla, že má v ruce nůžky….:frowning2: Při kontrakci mě teda nastřihnul, cítila jsem to, ale šlo to…trošku jsem přitlačila a hlavička byla venku. Celkem se mi ulevilo, všichni mě tam povzbudili, já ještě asi 2x zatlačila (to myslim bylo i trochu hlasitější) a pak jsme slyšeli tak 3 vteřiny křik a hned mi Martínka položili na bříško ke mně. Byla to nádhera. Hladila jsem si ho, Michal fotil, asi po 2 minutách ho odnesli o kousek vedle, očistit, změřit, zvážit. Tu chviličku, co byli pryč tak šla ven ještě placenta a bylo. Porodní asistentka ještě promačkala břicho aby vytlačila zbytky a doktor mě zkontroloval a začalo šití. To bylo celkem dost nepříjemný, naštěstí jsem kromě nástřihu nic jinýho zraněnýho neměla. Asi 3 stehy vzal „zaživa“ a když jsem se celkem vrtěla, tak se ptal, jestli to tak bolí, nebo se bojim té jehly…No, tak že mi to může umrtvit, ale bude to o 3 vpichy víc. Ty jsem přežila a pak už to bylo v pohodě. Prý jsem šitá málo (5 vnějších stehů) (Pozn.-nástřih se šije ve více vrstvách, takže v těch dalších vrstvách jich mam dalších 20) Celkem teda 25. Martínka nám oblékli a zabalili, celej tým co byl na sále spolu se mnou nakonec přemluvili Michala, aby se nechal s Martínkem vyfotit.Je to úplně suprová fotka, jsem moc ráda, že se nechal vyfotit! Přinesl mi ho a sestra nám pomohla s prvím přisátím. To se mu ale nechtělo, tak jsme ho chovali a dívali se, po chvilce ho dali vedle postele do takovýho boxu, aby se trošku prohřál a zrůžověl a hned jsme zase zkusili se přisát a už to šlo. Bumbal a bumbal asi 10-15 min. Pak ho zase dali do toho boxu a my měli chvíli pro sebe. 00:50 jsme posílali SMSky a Michal odjížděl někdy v 1:30 a já zůstala s maličkým na sále do 2 hod.
2. srp 2007 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tyvogišu Martinko (a ostatní holky) je to mazec!!! já teda teprv teď vysazuju HA, ale už se na ten den D těším!!
úplně mě z těch vašich příběhů běhá mráz po zádech!!
Tak ať se daří prťatům :o)
3. srp 2007 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jsem se rozhodla, že vám taky napíšu náš porodní příběh.

Toníček se narodil v sobotu 21. 7. 2007, 16:20, v Brně-Bohunicích. Měl 3600g a 50 cm. Porod byl ukončen kleštěmi pro hrozící hypoxii miminka.

V sobotu ráno jsem po snídani dostala chuť na buchtu, takže jsem šla píct. Břicho mi tvrdlo, jako ostatně už i pár dní předtím, takže jsem tomu nepřikládala žádný zvláštní význam.
Potom jsme šli s manželem nakoupit - plánovali jsme na neděli malé grilování. Takže jsme šli do obchodu, tam už mě to břicho mezi těma regálama tuhlo o něco víc, ale pořád jsem tomu nevěnovala nijak zvlášť velkou pozornost. To až na cestě zpět domů - máme to do kopce. To jsem se musela i párkrát zastavit a prodýchnout....
Doma to začalo být čím dál silnější. O půl jedenácté jsem to už fakt přestávala zvládat ignorovat, napustila jsem si vanu a hulákala jsem na manžela pokaždý, když to přišlo, aby měřil čas. Bylo to po osmi minutách. Ve vaně jsem byla asi hodinu, za tu dobu se interval zkrátil na pět minut a délka kontrakce byla kolem padesáti vteřin.
Takže manžel zavolal do porodnice, vylíčil jim situaci a bylo mu řečeno, ať se přijedem ukázat.
No - nastal docela zmatek, abysme nic nezapomněli :grinning:
A zhruba v jednu hodinu jsme vyjeli. Cestou v autě se mi kontrakce zkrátili z pěti na tři minuty. To bylo docela krušný...
O půl druhé jsme dorazili na porodní sál, tam mě napojili asi na půl hodiny na monitor, potom mě dr. vyšetřila a řekla, že už si nás tam nechají. Takže jsme se přesunuli na porodní box. Žádný nadstandart volný nebyl (já věděla, proč se na tu představu nemám upínat).
Nechali mě převlíknout do toho "andělíčka" a znovu mě por.as. vyšetřila. Nabídla mi nálev, což jsem přijala a dobře jsem udělala. Fakt to vlastně nic není, ale ohromě to pomůže.Takže jsem se přesunula na záchod, kde jsem teda nějakou dobu strávila... :wink: Pak mě por. as. zase vyšetřila a řekla, že to hezky postupuje, že jsem otevřená na tři.
Potom mi nabídli, že můžu jít do sprchy hopsat na balon - což bylo taky moc fajn, i proto, že záchod byl hned vedle. Takže jsem zhruba od půl třetí byla ve sprše, seděla jsem na balonu a sprchovala si chvilku břicho a chvilku bolavý záda, manžel tam byl se mnou, seděl za tou zástěnou, držel mě za ruku a pomáhal mi prodýchávat kontrakce.
Pořád jsem si říkala, že to ještě nic není, že to bude mnohem horší, že do půlnoci je ještě moc daleko (myslela jsem si, že se nám miminko narodí až v neděli nebo hodně pozdě v noci).
Před čtvrtou hodinou na nás zaťukala por.as., jestli bysme pomalu nepřišli zase na box, aby mě mohli vyšetřit, jak to postupuje.
A odteď už to mám hodně v mlze...
Došli jsme na box, já si lehla na to lůžko, dovezli monitor, pak se tam najednou začalo rojit moc lidí, mezi nimi i dr., co nás přijímala, řekla, že mi píchne vodu... Jakmile to udělala, přišly asi dvě nebo tři šílený kontrakce a moje tělo začalo samo tlačit - fakt to nešlo ovlivnit! Volali na mě, že ještě ne, že nesmím, že si ublížím. Snažila jsem se to rozdýchat, ale vůbec mě to neposlouchalo. Ani jsem nepostřehla, že to lůžko přestavěli na to porodní.
Píchli mi cosi do žíly, dali dva čípky a už to frčelo. Na sále asi osm lidí okolo... raději jsem zavřela oči. Plácli mi na obličej kyslíkovou masku, slyšela jsem dr., že mě bohužel musí nastřihnout, pak říkala něco v tom smyslu, že není čas čekat na kontrakci, že to musí udělat hned (to jsem taky cítila). A pak najednou, že musí miminko dostat co nejrychleji ven, celý na jednu kontrakci.....
Já si pamatuju jen to, že tam bylo fakt moc lidí, že jsem cítila šííílený tlak, že mě manžel držel za ruku, dýchal se mnou, tlačil mi hlavu na hrudník a nohu k břichu, uklidňoval mě, že to zvládnu...
A pak najednou úleva a něco těžkého a teple mokrého na břiše (jak na mě Toníčka položili). Ale nedokázala jsem otevřít oči... neměla jsem sílu...
Myslela jsem, že manžel přestřihne pupeční šňůru, ale na to nebyl čas, hned miminko odstřihli a začali ho křísit - to jsem ještě netušila, až po nějaké chvíli jsem zvládla ty oči otevřít, viděla jsem všechny ty lidi, každý něco dělal, a úplně fialovýho Toníčka, jak ho křísí - vůbec se nehýbal, vůbec neplakal... (a já v tu chvíli ani nevěděla, že je to kluk), jen jsem se ptala, proč nepláče... Tak mě uklidňovali, ať chvilku vydržím, že za chvilku bude... ale přišlo mi to jako věčnost než poprvé zakřičel!
Pak mi ho letmo ukázali a že ho musí odvést na zahřátí... A všichni odešli...
Ležela jsem tam, manžel mě držel za ruku a říkal, ať se nebojím, že to bude v pořádku.
No a pak mě doktorka začala zašívat. Říkala, že toho bude bohužel hodně, že se mi omlouvá, ale jinak to nešlo, že to budu muset vydržet, že mě na to uspávat nebude.
A to byl zážitek.... Pomalu bych řekla, že horší, než celý porod! (no jo, to už jsem byla zcela při smyslech, žádný hormony, ani mlha...). Sice mi to ještě umrtvila... ale i tak...
No, šila to skoro hodinu. Prý jsem byla natrhlá i vevnitř, nějaký steh musela udělat i na konečníku... bohužel... Až teď jsem se dozvěděla, že použili kleště... :frowning2: (ještě že jsem měla celou dobu zavřený oči!)
Když to došila, přišla nějaká sestřička pro manžela, jestli chce miminko vidět, že se může jít podívat. A zůstala jsem tam úplně sama... Jen občas někdo přišel něco uklidit...
Docela divný pocit...
A na můj vkus to trvalo docela dlouho. Nejhorší byla ta nejistota, jestli je Toníček v pořádku...
Ale potom mi ho přivezli, zabalenýho, koukal na nás očičkama a vypadal docela spokojeně.

Celý porod, od nástupu pravidelných kontrakcí, trval šest hodin. Druhá doba porodní prý obvykle u prvorodiček trvá hodinu, u mě deset minut.
Apgar score měl Toníček 4-6-9

Kdyby mi to sobotní ráno, při pečení té buchty, někdo řekl, že odpoledne bude miminko na světě, myslela bych si, že se zbláznil! :grinning:
3. srp 2007 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Honzi, je to víc než rok a půl, co jsi mi na beremese dávala kontakt na pana Michala, co nás obě česal na svatbu :slight_smile: A dnes už jsi maminka malýho Toníčka :dizzy_face: Letí to jako hrom :grinning: Moc Ti gratuluju k narození synka! Zase mi ukápla slzička. Neměla jsi to jednoduchý, ale hlavně že je Tonda v pořádku. Mějte se krásně :slight_smile:
3. srp 2007 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Uf, tak úplně mi běhá mráz po zádech :confused:
3. srp 2007 v 17:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jé, Luci, takže tě nakonec fakt česal? No paráda! :slight_smile:
3. srp 2007 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda Honzi, jak tak čtu, tak jste si s Toníčkama pěkně užili. Držím palce, aby byl prďolka v pohodě a vy všichni šťastná rodinka :wink:
3. srp 2007 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Honzino, taky mi ukápla slza...přesně jako ty jsem měla od určitého okamžiku porodu mlhu a dnes si sama sebe uvědomuji jako bych byla ve snu. Taky jsem nesměla tlačit...ale tlačilo se to sama a říkali mi, že ubližuji sobě i miminku, že nemá kyslík (mě dali kyslík, abych vůbec nějak dýchala) a už chtěli provést operaci...jsem ráda, že ji nakonec dr. vytlačila rukama...jinak bych asi skončila u těch kleští nebo u císaře :unamused: Ale nakonec máš krásného syna a vše dobře dopadlo :dizzy_face:
3. srp 2007 v 19:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a taky mě mrzí, že přítel nepřestřihl pupeční šňůru...vůbec se neptali, jestli chce...miminko taky odstřihli hned.
3. srp 2007 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
V Bohunické porodnici to prý normálně tatínkům sami nabízejí, aby přestřihli pupeční šňůru, ale u nás šlo o minuty, takže na to fakt nebyl čas.
4. srp 2007 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
V Ostravě to taky nabízejí, ale taky spěchali...
4. srp 2007 v 11:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Honzi, tý bláho :confused: Valím očka...Ještě, že to takhle nakonec dopadlo a ty i malej Toníček jste v pořádku :wink:
4. srp 2007 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Honzino, teda všichni tři jste si museli hodně vytrpět. Ale hlavní je, že to dobře dopadlo a jste v pořádku. Ať vám dělá Toníček jenom samou radost!
4. srp 2007 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky tak už to mám také pár týdnů za sebou a musím říct,že strach teda byl.

Stalo se to tři dny před vyvolávaným termínem.V pátek jsem si posekala zahradu,pomuchlovala s manželem.A ráno kolem sedmé,jsem zpozorovala krvavý hlen,ale ne moc jen takový nahnědlý.Tak jsem si řekla že uvidíme co bude dál.Manža odjel do práce a já začínala mít kontrakce po pěti minutách.Nedávala jsem tomu moc velký význam,protože jsem stahy cítila už od šestého měsíce a před porodem měla dvakrát poslíčky.Které jsem vždycky rozchodila. :slight_smile:
Kontrkce se daly snést a já si v klidu vařila obědy na pár dní dopředu,poněvadš jsem měla nastoupit v úterý na vyvolání,tak aby manžel měl se synem co papkat.Uvařila jsem kontrakce stále silnější tak volám manžovi at jede že se bude rodit a rychle jsem kontrolovala jestli mám v tašce vše potřebné.
Když manžel přijel nandala jsem vše do mrazáku a to už bylo kolem druhé hodiny.Manžel drobet plašil ale šlo to ,kontrakce se pořád dali vydržet a byli už po třech minutách.Zbalila jsem synovi vše k babi a že jedem do porodnice.V porodnici jsme byli kolem půl třetí šoupli mě na monitor a manžel odjel dát kluka k babi,s tím že se do dvou hodin vrátí.Po půl hodině mě řekli že monitor musí natočit znovu a že tam nic nejde vidět,a od kolika že mám ty kontrakce já že od sedmi ráno,sestřička na to řekla že tohle tam napsat nemůže že kontrakce ted skoro žádné nemám tak jak je můžu mít od rána. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Tak jsme tam nakonec napsali od jedné. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Píchli mě antibiotika kvůli streptokokovi a odpojili konečně ten monitor! :unamused: Podotýkám že sestra žákinka neuměla píchnout kanilu,tak přišla jiná sestra a ta mě rejdila v té ruce a žílu nenapíchla.Tak zavolali nějakou starší a ta to píchla už mě bylo mdlo.Já už bolesti měla pořádný,tak mě řekli že zase natočí monitor ale už na porodním sále.V tom přijel manžel a šel semnou na PS. :astonished:
Tam už ani monitor nedělali protože jsem rodila.Žádnej nástřich ale potrhala jsem se.Manžel plakal bylo něco nádherného vidět ho jak je štastný.

tak jsem porodila ve čtvrt na sedm malá měla 3200g a 49cm :grinning:
4. srp 2007 ve 22:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím děvčata, Kubíček usnul, tak se můžu i já podělit se svým zážitkem z porodu.
Termín jsem měla 17.7.ale nic se nedělo, doktor mi v poradně řekl, že jestli neporodím do příštího týdne, tak už mám dojít do poradny 24.7. i s taškou na příjem.Celý týden jsem se modlila ať se to rozběhne, gruntovala jsem, dokonce jsem byla na hodinové vycházce po lese a prcek pořád nic.Nastalo úterý, tak jsem si vzala taška a vyjela do porodnice.Převlíkli mě do nemocniční sexy košile a rovnou mě napojily na ozvy a dali mi kapačku se zátěžovým testem.PA mě chodila kontrolovat, ptala se mě jestli něco cítím, tak jsem jí odpověděla že ne a ona že mi to pěkně tuhne.Doktor mě prohlédl a řekl, že od minula žádnej pokrok, jsem otevřená tak na 1cm.Jelikož měli na oddělení dost narváno, zůstala jsem ležet na jednom pokoji přímo na porodních sálech.Večer mě natáčeli znovu a to už jsem cítila, že mi v pravidelných intervalech tuhne břicho, ale nic mě nebolelo.Tak jsem přečkala noc v naprostém klidu, když pominu neustálé lítání co půl hodiny na WC.Ráno mě prohlédl doktor a řekl, že to vypadá dobře, že jsem na 3cm a že to dneska bude.Pak mi udělal Hamiltona aby tomu pomohl, to teda byl docela mazec a mě začaly nepravidelné kontrakce.Ale pohodička.Pak řekl sestřičce ať mi udělá klystýr.Kdo říká, že se mu ulevilo a že to nic není tak teda pěkně kecá.Já osobně jsem ten klystýr snášela snad hůř než celej porod.Když jsem asi po třičtvrtě hodině strávené na WC vylezla celá zpocená, PA mi ještě jednou udělala Hamiltona, aby prý to neusnulo a šla jsem hopsat na balon.Asi v jednu hodinu mě přesunuli na porodní box.Přítel pracoval, ale volal mi každou hodinku co a jak, tak jsem ho stále informovala.Řekl, že tak kolem třetí by mohl být u mě.Tak jsem říkala že v pohodě, že to tak rychlý nebude.No ale ve dvě hodiny mi začaly opravdu silné kontrakce, to už fakt tak po minutě a jak skončila kontrakce tak mě chytly křížový bolesti, takže už jsem nevěděla jak si mám ulevit.Klečela jsem na čtyřech na žíněnce to mi pomáhalo trochu.Pak mě přišla zkontrolovat PA, prohlédla mě a řekla, že jsem na 6cm.Ve 14:30 mi praskla plodová voda, tak jsem se mezi kontrakcema dobelhala to oznámit sestřičce a ona že mě prohlédne a napojí na monitor.Řekla jsem jí že ale nejdřív jdu do sprchy trochu si ulevit.Pak mě napojila na monitor, to už se fakt ale nedalo vydržet ležet jen tak a do toho jsem začala mít děsný tlaky na konečník, tak jsem jí říkala, že už jdu rodit.Prohlédla mě a řekla jo jdeme na to.Přítel mi akorát volal, že už je na cestě tak jsem mu říkala že už rodím.Dobelhala jsem se na křeslo, pak přišel doktor a začal mi pomáhat tlačit na břicho.Asi tak šestkrát, sedmkrát jsem zatlačila (to je taky mazec) a malej byl venku.Narodil se v 15:20, vážil 3170g a měřil 49cm.Ta úleva když vyplul ven, to se ani nedá popsat.Položili ho na mě, tak jsem cítila jak je krásně teploučkej a za chvilinku začal plakat.Odnesli ho na zvážení a změření.Přítel se dořítil akorát v okamžiku když mi ho přinášeli zpět na první přisátí, chudák byl spocenej víc než já.Moc ho mrzelo, že to nestihl,ale vzhledem k tomu že to bylo tak rychlý mi to ani nepřišlo nějak líto.Pak mi ještě vytáhli placentu, to trochu tahalo, a pak se přiřítil doktor na sešití.Nastřihnout mě museli.Tak jsem posloužila jako pokusný králík nějaké mladé doktorce, ten doktor stál u mě a radil jí jak mě má zašít a vtipkoval při tom ještě se mnou.To šití bylo sice nepříjemné ale jen to tahalo.Takže to byl můj zážitek z porodu.Řeknu vám, že druhý den už jsem si na žádnou bolest z kontrakcí ani nevzpomněla.Opravdu dobře to příroda zařídila. :wink:
5. srp 2007 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jé Sosedo, tak on to manža nakonec nestihl :confused: Ale hlavně, že to dopadlo takhle a bez problémů :wink: Přeju vám s Kubíčkem do života hodně sluníčka :slight_smile:
5. srp 2007 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
No nestihl, ale co se dá dělat. Jinak děkuji za přání.A nápodobně. :wink:
5. srp 2007 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky,to je tak krásný tohle číst! :slight_smile: zvláště jak popisujete jek ti naši chlapi pak vyměknou! :grinning: můj manžel by chtěl k porodu jít,ale jak vidí krev tak jde k zemi,takže nevím nevím...a ještě se chci zeptat:po porodu vás už nebolelo nic?kromě jizvy samozřejmě,myslím třeba při vyšetření,močení atd.jestli to bolí :confused:
5. srp 2007 v 19:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, jak si vás tak čtu, je to mazec! Já mám druhý termín zítra (podle PM, ten podle UTZ jsem měla 3.8.), takže jsem už pěkně nervozní, zítra jdu k doktorovi na kontrolu tak jsem zvědavá co mi poví. monitor mi teda bohužel nedělá, ale tak snad je vše v pořádku...
Je super že to sem popisujete, aspoň víme my těhule na co se máme připravit a jak to asi probíhá. Takže díky a všem hodně štěstíčka a zdraví!!!!
5. srp 2007 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Po porodu už fakt nic nebolí. Veškerá bolest končí, když miminko "vyklouzne" ven, ve vteřině absolutní klid...alespoň pokud mohu hovořit za sebe. Jinak šití je asi hodně individuální - někoho bolí, někomu je nepříjemné, někdo ho nevnímá...
Bolest při močení je zřéjmě taky individuální. Šitá jizva bolí, ale není to nic hrozného, přežít se to dá :slight_smile:
7. srp 2007 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
kaceenka, šití mě osobně bolelo docela dost - celkem se na mě vyřádili (prý jsem v jednu chvíli začala tlačit dříve než začala kontrakce, a tak jsem se potrhala :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:). Řepíková mast to ale dost rychle zahojila :wink:

Jinak jsem do popisu zapomněla napsat, že mi nestihli dát ani klistýr nebo yal, který jsem si přinesla. A na sprchu nebo bazén či skákání na míči kvůli tomu fofru taky nedošlo :confused: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
7. srp 2007 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak i já přidám jaké to bylo u nás. Předem se omlouvám, ale nikdy jsem neuměla psát slohy stručně:o).
Takže popořádku. Termín porodu jsem měla po přepočítání podle ultrazvuku na 22.7.. 17. jsme šla na kontrolu a vše kromě tlaku bylo ok. Druhý den jsem musela na přeměření a stále 150/90. Dali mi ještě jednu šanci ve čtvrtek, ale měla jsem už přijít s taškou pro případ, že tlak bude stále vysoký si mě tam nechají. No s takovouhle představou mi samozřejmě neklesl, takže jsem ve čtvrtek nastoupila. Nedělali se mnou téměř nic, jen mi 3x denně měřili tlak. Jelikož mi začal klesat, pustili mě v sobotu ráno na propustku domů, ale v neděli opět nástup. Bohužel se nedělo stále nic a nález byl úplně stejný jako při poslední kontrole a tlak byl dobrý.
V pondělí mi udělali zátěžový test, ale zas tak nic se po něm nedělo, takže to na porod rozhodně nevypadalo. V úterý ráno mě opět pustili domů a nástup ve čtvrtek 26.7. v 19:00. V nemocnici jsem se uvelebila do postele, vzala si časopis a ve 20:00 mi praskla voda, no hurá! Bohužel můj nález byl stále stejný, tj. úplně zavřená a kontrakce žádný. Píchli mi něco na spaní s tím, že mi doktor řekl, že s takovýmto nálezem mě ráno nechce vidět :slight_smile: .
Snažila jsem se trochu vyspat a těšila se, že druhý den už budeme mít broučka u sebe. Spala jsem celkem asi 5 hodin, ale aspoň něco.
Ráno jsem se modlila, aby se můj nález změnil, ale opak byl pravdou. Prý jsem si vybrala tu nejhorší možnou variantu - prasklá voda, kontrakce nikde a úplně zavřená. V 7:00 mi píchli antibiotika a oxytocin a dali na monitor. Kontrakce začali, ale jen slabé a nepravidelné. V 8:00 přijel manžel, kontrakce zesilovali a byli po 2-3 minutách :frowning2: . Nějak jsem přestala vnímat čas, jelikož jsem byla téměř pořád na monitoru a kontrakce po 2 minutách. Někdy během dopoledne mi přišel doktor nabídnout epidurál, což jsem s radostí přijala. Něco se jim na monitoru u malého nezdálo, prý se tlačí někam kam nemůže, já otevřená na 1 prst a prý by to mohlo trošku pomoci. Epidural je bájo, ale účinkoval jen hodinu:o(. Po něm mě opět dali na monitor, což bylo něco hrozného. Jak odcházel epidural, kontrakce byli čím dál silnější a jelikož jsem se nemohla moc hýbat, tak jsem se kroutila na posteli jak had. Přišlo mi, že jsem měla kontrakce pořád. Pak přišlo vyšetření a opět zklamání. O trošku se to pohlo, ale jak říkal doktor "tohle je neštěstí":o(. Nicméně nevím co, ale něco udělal a od té doby se to postupně začalo hýbat. Vůbec nevím jak jsme na tom byli s časem, ale víceméně se stále opakoval monitor, vyšetření a hlavně neustále kontrakce. Začalo to být horší a jelikož to podle doktorů ještě potrvá tak mi někdy mezi 12-13 dali další dávku epidurálu a šla jsem na balon. Druhá dávka neúčinkovala tak jako ta první, ale i tak to byla úleva. S manželem jsme ještě vtipkovali jak asi dlouho to ještě potrvá a jelikož bylo 27.7. tak prý v 17:07 by to bylo fajn. Dobrej vtip!!
Asi ve 13:30 mě přišel doktor vyšetřit a jeho slova "už to nebude dloho trvat" byla super. Jen jsem si pod tím "dlouho" neuměla nic představit.
No následoval opět balon a opět vyšetření. A doktorova slova "mamko dojděte si na záchod, za chvilku rodíme". Byla jsem vykulená jak blázen a mezi kontrakcema se smála s manželem. Nastalo další vyšetření od PA na posteli a další šok, prý mám při kontrakci zatlačit, ona mi pomůže a bude to! Prý už vidí vlásky. Nějak to ale nešlo. Tak mě poslala na balon a prý ještě tak dvě tři bolesti počkáme a pak půjdem na to. Prý dvě tři ha ha. Sedla si na balon a začala mít strašný pocit na tlačení, nešlo to vůbec vydržel. Zakřičela jsem jen na manžela ať jde pro PA nebo, že tam porodím na balonu.
Najednou to šlo ráz na ráz. Jen tak tak jsem se přesunula na křeslo, PA mi říkala, že ještě nemám tlačit jen to prodýchávat, ale nějak mě to tělo neposlouchalo. Když jsem viděla doktora byla to spása.
První kontrakci jsem pršvihla a tlačila málo, ale při druhé mě doktor povzbudil a já zatlačila jak to šlo a najednou slyším "hlavička je venku, tak ještě jednou a budou i ramínka". Takže jsem do toho dala úplně všechno a Kryštůfek byl na světě. Drželi ho za bříško a on byl tak malinkej a krásnej. Hned ho vzali na ošetření a museli říct i taťkovi, protože se nějak nemohl pohnout:o).
Musím říct, že jsem nástřih hráze cítila tedy fest, takže i když malej vylezl tak to úleva nebyla a to šití potom pro mě bylo snad ještě horší než celej porod.
Nicméně jsem z křesla měla přímo výhled na manžela jak drží Kryštůfka a jak si spolu povídají. V tu chvíli i když jsem se kroutila bolestí jsem měla oči plné slz a byla strašně šťastná. Musím také dodat, že si nedovedu představit, že bych manžela neměla u sebe. Pomohl mi strašně psychicky a na jeho šťastný pohled,když držel Kryštůfka nikdy nezapomenu.
Kryštůfek nakonec vykoukl ve 14:35, měl 51cm a vážil 3300g. Za dva dny jsem potkala PA, která měla noční ze čt na pa. Prý to nakonec bylo celkem rychlé, ona sama si myslela, že tam budu ještě večer:o(.
11. srp 2007 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky,to jsou zážitky,taky neustále vzpomínám na den 27.6.2007,který jsem tu popisovala.Kralik a holky,docela Vás lituju,které jste cítili nástřih a šití,na mě měl doktor na nástřh tupý nůžky :grinning: a kdyby mě o tom neinformoval,tak o tom ani nevím a o šití jsem taky ani nevěděla,ještě jsem se ptala jestli už začal šít :slight_smile: pak mě akorát informoval,když šil citlivá místa,to maličko píchlo,ale jen,že jsem to cítila.Hrozně jsem se divila,protože si o sobě myslím,že jsem docela bolístko,ale bylo to fakt v pohodě.Všem kdo čekáte na ty svoje štěstíčka přeju pohodové a co možná nejmíň bolestné porody :wink:
12. srp 2007 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Luci, díky za větu : "o šití jsem taky ani nevěděla,ještě jsem se ptala jestli už začal šít" páč já mám největší strach právě z toho šití :frowning2: A to hlavně kvůli tomu, že to tu čtu. :wink:
12. srp 2007 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Leela: stejne tak i ja. Je to tu vzdy zdurazneno, ze to je to nejbolestivejsi z celeho porodu :confounded:
12. srp 2007 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj:slight_smile:tak ja vas taky utesim,pro me siti rozhodne nebylo to nejbolestivejsi!po porodu mi bylo uz uplne jedno jestli me neco nekde malinko stipne!mela jsem po bolestech a maleho v naruci,tak mi bylo nadherne:slight_smile:
ps.ale nebyla jsem potrhana uvnitr.
12. srp 2007 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
mne siti nebolelo, umrtvila mi to a sila na 2 vrstvy..bylo to v pohode, jen mi byla strasna zima, tak jsem mela deku
12. srp 2007 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,
taky bych se ráda podělila o zážitek z porodu, ale hned na začátku musím uvést, že tedy pro mě v životě nic horšího nebylo...a to toho dost vydržím!začlo to tím že ve stejný den kdy jsem rodila, rodilo dalších 6 maminek, a sály byly jen 2!a místnost se sprchou a míčem jen jedna (na té jsme se mimochodem všechny musely nějak vystřídat)!personál strašně chvátal a byl dost neochotný!roztažený by měl být člověk na 10 ale tady jim vůbec nevadilo že jsem teprve na 7 i tak už šlo mimčo ven aby stíhali další maminy!tak strašně chvátali, že nedali manželovi ani přestříhnout pupeční šňůru našeho drobečka!a vrcholem toho všeho bylo když jsem 14 dní od porodu v sobě našla vesele zašité 2 dreny...takže jsem dostala antibiotika na infekci!dále mě nechali natrhnout a pak mě ještě roztřihli, takže do teď samozřejmě nemůžu ani sedět...nemalé problémy mám i s vyprazdňováním stolice!...takže prostě já jsem od miminek teď na douho odrazená!a to jsme s manželem chtěli ještě aspoň další 2 a teď budu ráda, že máme tohohle jednoho drobečka, možná už kvůli té infekci nebudu moci mít děti!nechci nikoho děsit, ale pro mě byl prostě porod nezapomenutelným zážitkem, tak silným že se mi o něm už 14 dní zdá!!!
12. srp 2007 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek