Vše o porodu
marki
10. kvě 2006

Jaký byl porod

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... :-o Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek
lenkabu
26. zář 2007
balsiger: tak to je docela hrůza....neodradilo mne to ,neboj, jen se mi zdá že se to v té nemocnici trochu nepovedlo. Moc ti přeju ať vám to Annika vynahradí.
parybka
26. zář 2007
balsiger: mrzí mě, žes měla takovou zkušenost :-| Ale držím palce, aby radost z dítěte převážila a měli jste spokojený společný život.
Takový umělých zásahů se docela bojím.... Ach jo... vševědoucí doktoři...
adamka
26. zář 2007
balsiger gratuluji ke krásné zdravé holčičce 🙂 . Ale jinak je to tedy sílá,musela sis hodně vytrpět,taková doba skoro před koncem a pak císař,který měl být vysvobozením a on ti neumrtví bříško tak jak má. Docela amatér. Tady se vidí,že ženská vydrží opravdu stašně moc. Hezky si to užijte a hodně zdraví 🙂
balsiger
26. zář 2007
holky, vsem vam dekuju...vsak my si to uzivame, mala mi dela radost, zatim zadna krize...tak to snad rozchodime :-p :-N
hanulee
26. zář 2007
Simi, tak to je teda sila! Jsi moc statecna!!! Myslim, ze ti dokotori to asi pekne po...
Preju vam, at na to vsechno co nejdrive zapomenete a Annika vam dela porad takovou radost!! x-) x-)
koc
26. zář 2007
balsinger, gratuluji a přeji hodně zdraví tobě a malé... 🙂
pecule
27. zář 2007
Ahoj.
Holky mám hrůzu z porodu a čas se blíží.Včera dávaly na čt2 porod a podle toho jak řvala,tak to asi bolí.Myslela jsem ,že samotnej porod je už spíš o tlaku a pak už jenom úleva.Já se snad zašpuntuju 😃 Jsem hroznej srab!
veendula
27. zář 2007
panebože :-o nejdu rodit...
pecule
27. zář 2007
já taky ne! Ten můj mi říká,že to zvládnu a až to na mně příjde,že budu ráda že už to mám za sebou.Ten je chytrej,ted má rýmu a řeší to už tři dny a je s toho hrozně špatnej 😃

veendula: hold nás to nemine,tak at to máme rychle a bez problému.Hodně štěstí a drž se. x-)
balsiger
27. zář 2007
holky, neplaste, pro mne byly prvni 2hodiny porodu fakt ok, chodila jsem na kurs,jak spravne dychat,atd..a fakt to pomohlo....u mne se to bohuzel casem uz nedalo prodychavat, protoze jsem mela strasne silne a neprirozene kontrakce!!lavu vzhuru, ja na moje prvni 2hodky porodu vzpominam v hezkem, dokonce jsem si myslela, ze jestli to takhle krasne budu zvladat,nedam si dat tu PDA, bohuzel to u mne slopak z kopce...
ale porod je krasnej zazitek!!!!ja taky byla svrab a ono neni se ceho bat!!myslete na to, ze to vsechno behem max 1dne zmizi a utece to jako voda no a pak uz mate v naruci vase nejkrasnejsi a nejvzacnejsi zlaticko!!!!
pecule
28. zář 2007
balsiger:já se nervuju víc a víc a pořád se uklidnuju,že to bude ok.Nevím čeho se mám bát víc,jestli kontrakcím nebo porodu,ale už to nebudu nějak hrotit jinak se z blázním.
adamka
28. zář 2007
pecule kontrakce nejsou nic příjemnýho,ale když je správně prodýcháš tak to jde, no a k porodu až ti řeknou že se jde rodit tak to je věta na kterou budeš čekat a budeš ráda,že už je to k porodu. Samotný porod bych řekla,že nebolí a je to vysvobození a ta odměna na konci ta stojí za to. Neboj se,uvidíš že to zvládneš dobře.
pecule
28. zář 2007
adamka:dík, taky si to takhle nějak myslím 😉 Nejsem první ani poslední kerá bude rodit x-)
sisstin
28. zář 2007
pecule: já se taky strašně bojim...a stresuju :-|
balsiger
28. zář 2007
adamka ma pravdu...pokud umite prodychat kontrakce, tak je to fakt pohoda! proste je dulezite se nestahovat,ale uvolnit se a dychat zhluboka a pravidelne, pokud mozno dlouhe nadechy a vydechy...tim se vam podari tu bolest zmirnit o dost! bohuzel o samotnem porodu vam neporadim, ten jsem nemela...
berry07
28. zář 2007
pecule neboj! mám za sebou kleště a u toho porodu na čt2 jsem posmrkávala, jak to ta paní měla krásné a v poho... ! Spíš tě asi vyděsil ten pohled "zezdola", ale ty si uvidíš jen na svoje krásné bříško a pak na miminko ! Tato poslední fáze porodu je opravdu úlevná... I po mém komplikovaném porodu je den narození mojí dcery tím nejhezčím v životě ! Je to nářez ! NEBOJ ! My ženský něco vydržíme !
myska
28. zář 2007
Teda Balsiger, běhá mě mráz po sádech, když to čtu, ale hlavně, že jste obě dvě v pořádku. Malá ti to všechno vynahradí
berry07
28. zář 2007
Jo holky, nesmíte se tím strachem blokovat, spíš se tomu poddat, těšit se a jakoby "otevřít" - před porodem i během něj... Když si budete říkat nechci - nechci, tak i to tělo bude jakoby proti...
Mně ty kleště dělali, protože malá měla slabé ozvy a já byla ještě k tomu v jednom místě zúžená. Ale je to fakt zážitek. Teď jsem máma a síly mám jak lvice...
Hodně dejte na svoje pocity, já trvala na tom, že chci dýchat u otevřeného okna, venku byla v dálce bouřka, dovnitř trochu pršelo, tak tam sestra hodila na parapet prostěradlo, já se pěkně opřela...a moc mi to pomohlo...Nebojte se říct, co vám ulehčí ten proces...Ale taky poslouchejte, co vám radí... Končim. 😉
m.c.
29. zář 2007
ahoj holky,
tak vám taky popíšu jak probíhal můj porod.
večer 24.9. (12 dní do TP) jsme se s manžou hrozně pohádali kvůli autu. Teda, on se moc nehádal, ale já jsem nadávala že naše auto, do kterýho chce investovat další tisíce, je sice krásný sporťák, ale úplně nevhodné auto pro dítě. Řekl že ho nikdy neprodá, na nový nemáme, tak mě to zase rozhodilo a obrečela jsem to. V 11 večer, když jsem si šla lehnout, jsem ucítila jakoby mě někdo zespodu kopl do břicha. A za chvíli jsem cítila že ze mě vytéká plodová voda. Nebylo jí moc, tak jsem si nejprve říkala že je to jenom výtok. Ale když jsem si vyměnila slipovku a za chvíli to teklo znovu, tak už to bylo podezřelý. Šla jsem pro manžu a v klidu mu říkám že mi asi odtekla plodová voda, ale ta přední, tak nemusíme plkašit, ale radši už pojedem do porodnice.
Tam mě natočili monitor, stahy skoro žádný, otevřený jsem byla na 1 cm, tak mi doktor řekl že to byla plodová vioda, ale na porod to vůbec nevypadá, že mě dají na pokoj ať zkusím usnout, že se to rozjede asi až ráno nebo dopoledne. Tak jsem manžu poslala domů a o půlnoci jsem se dostala na pokoj.
Protože jsou porodnice přeplněný, hned mě dali na pokoj s paní, která už měla u sebe holčičku. Už jsem začala trochu cítit stahy, ležet jsem nevydržela a bylo mi blbý hekat před ní, tak jsem furt chodila na záchod. Kontrakce se stupňovaly a v 1 ráno už jsem měla silnější bolesti co 4 minuty.
Šla jsem za doktorem říct mu, že určitě neusnu, že mám púravidelné kontrakce, vyšetřil mě a říká že to postupuje rychlejš než čekal, už jsem otevřená na č cm. A poslal mě za sestrou na klystýr a oholit, že už pudu na porodní box. Ale že to stejně může trvat dlouho, ale pokud chci, ať zavolám manželovi. Stahy byly čím dál horší, klystýr jsem v sobě v těch bolestech dlouho neudržela, zavolala jsem manžovi a o třičtvrtě na 2 jsem byla na porodním boxe. Sestra mi řekla ať jdu do sprchy, skáču na baloně atp., prostě se uvbolňuju. Manža přišel ve 2, to už jsem měla stahy asi po 2 min, snažil se mě dle rad z kurzu masírovat, ale řvala jsem po něm ať na mě nešahá. Doktor mě vyšetřil a už jsem byla otevřená na 8 cm, tak začali chystat postel k porodu. O půl 3 už mě to nutilo tlačit, tak jsem vylezla na kozu a začala poslední fáze. Doktor byl skvělý, moc mě uklidňoval, manža mi držel ruku, protože jsem blbě dýchala a vysílila se, dával mi mezi stahama kyslík. No a 2:58 byla Petruška na světě (3220 g, 51 cm). Doktor mě musel nastřihnout, protože jsem měla moc tuhou hráz (moc jsem nemasírovala). Hned mi malou dali na břicho a manža přestřihl pupeční šňůru. Po chvíli nám malou odnesli na vyšetření a za čtvrt hod nám ji donesli zpátky, tak jsme se s ní mazlili, nechali nám ji asi hodinu. Pak mě poslali na pokoj a manžu domů. A hned v 8 ráno mi ji dovezli na pokoj.

Musím říct, že na takovýto porod budu časem vzpomínat v dobrém (až zapomenu na tu bolest a zahojí se mi jizva po nástřihu🙂).

Takže moje rada pro ty co teprve na porod čekají - stres před porodem vyvolá a urychlí porod 😃 !

Jo a sorry za takový román, musela jsem se vykecat 😎
nikitka26
29. zář 2007
M.C.: krásný, taková porod Ti bude každá závidět 😉
nikitka26
29. zář 2007
Balsiger:měla jsi to asi hodně hustý, to mě mrzí 😞 Mě porod taky vyvolávali, ale jen jednou gel a rozjelo se to za 4 hodiny a do 3 hodin jsem porodila a nepřišlo mi nějak nepřirozené. I když je pravda, že když mi přišly první kontrakce, tak rovnou po 2 minutách, ale dalo se to zvládnout a hlavně to netrvalo dlouho 😉
Tak ať na to brzo zapomeneš a prďousek Ti to všechno vynahradí 😉
angua27
30. zář 2007
niki, m.c. krásny opis pôrodu. balsiger je mi ľúto, že to u Teba dopadlo tak zle, ale malá Ti to časom všetko vynahradí. ja som práve zistila, že som ešte nikde nepísala priebeh môjho pôrodu, ktorý považujem za v celku pozitívny zážitok.
ak mám pravdu povedať, začiatok ma trošku prekvapil, väčšinou veľké udalosti vycítim, ale toto som nečakala. ráno okolo druhej som bola na WC s tým, že sa mi zdalo, že mám nejaké mokrejšie nohavičky, ale keďže som bola dosť spotená, brala som, že to je pot a znova som zaspala. o piatej ma prebralo niečo ako únik tekutiny, ale nie odtiaľ odkiaľ by som čakala. išla som na WC a tam som zistila, že zo mňa naozaj niečo tečie a ja to neviem ovládať. bolo jasné, že je to plodová voda. jediné, čo ma zarazilo bolo, že je mierne ružovej farby, čo podľa mojich info môže znamenať, že niečo nie je v poriadku somnou prípadne odlupovanie placenty. snažila som s byť kľudná. zobudila som drahého, zavolali sme švagrovi, či by nás mohol odviezť a kým prišiel hodili sme obidvaja sprchu a dobalila som tašku (aj tak som kopec vecí pozabúdala). na príjme v nemocnici som nou nerobili nič, iba mi vypísali papiere, nechali ma prezliecť sa a šup do pôrodnice. tam ma dali na čakačku a cca. po pol hoďke ma zavolali na prehliadku. lekári sa nevedeli zhodnúť, či som otvorená na 0.5 cm, alebo na 2 cm, ale že mi ak nie som proti, prasknú obaly, pretože to ako voda tečie je iba nejaké presakovanie. keďže cesty boli pripravené, súhlasila som. voda, ktorá po prasknutí odtiekla bola číra, čo znamenalo, že tá prímes krvi je z pôrodných ciest a to je ok. poslali ma znova na izbu na monitor.
cca. do dvanástej sa nič moc nedialo, voda mi odtekala neustále, kontrakcie veľmi málo, veľmi slabé, veľmi nepravidelné. po dvanástej však začali naberať na intenzite a pravidelnosti. pri kontrole o pol druhej poobede som bola otvorená na 4 cm a tak ma začali pripravovať na pôrod (klystír, sprcha, holenie som zvládla pár dní pre tým sama). klystír som v sebe vďaka kontrakcii moc dlho neudržala, takže som sa trošku obávala nehody, ktorá však našťastie nebola. zavolala som drahému, že môže prísť, pobalila som si veci a odviedli ma do pôrodného boxu. to už začínali kontrakcie každé 4 minúty. podali mi skúšobnú dávku epi, aby zistili, či nebudem mať nejakú negatívnu reakciu a konečne ku mne pustili drahého. to bolo zhruba niečo okolo tretej hodiny. napojili ma na monitor a nechali nás s drahým samých. kontrakcie sa začali stupňovať, cca. 20 minút prichádzali každé 2 minút a potom už každú minútu a 45 sekúnd (drahý to stopoval). sem tam ma prišla omrknúť sestrička, drahý ma rozptyľoval a rozosmieval a ja som mu mohla drtiť ruku pri kontrakciách. epi začala účinkovať - bolesti som síce mala, ale nezhoršovali sa a ja som ich celkom slušne dokázala rozdýchavať. v momente keď znova prišla antesteziologička, že mi doplní dávku epi som však už mala potrebu tlačiť a to nielen pri kontrakciách. zavolala mi pôrodnú asistentku a tá len jemne čiahla dovnútra a s prekvapením výrazom v tvári povedala: "No mamička, ideme rodiť." zavolala zbytok týmu, zrazu bolo okolo mňa cca. 10-12 ľudí, keďže v tomto momente sme boli jediný pôrod. dovolili mi tlačiť. anesteziologička mi ešte rýchlo niečo pichla, cez ten vývod na epi, drahý sa mi postavil za hlavu, vyložili mi nohy a išli sme na to. od tohto momentu sa mi mnohé veci zlievajú. čo si pamätám je, že som vnímala iba hlas môjho drahého, že mi podopieral hlavu pri tlačení a hovoril mi aká som úžasná, že aj PA ma povzbudzovali, že mi to ide dobre. kedy prišiel na sál pôrodník a kedy ma nastrihli si nepamätám. ale zrazu sa mi jedna PA položila na brucho. vedela som, že to nie je dobré a že buď ja zle tlačím, alebo sa nechce von malému. všetci ma však uisťovali, že tlačím dobre a mám pokračovať. bohužiaľ malý sa nejak štorcol a vždy keď som ho na niekam vytlačila, tak v momente, keď som sa pripravovala na ďalšie tlačenie zaliezol znova dovnútra. gynekológ nariadil vákuovú pumpu. s ňou bol drobček na svete cca. na 3-4 zatlačenia (čas pôrodu 15:45). to, že bola pumpa použitá som sa dozvedela, až po pôrode. ako som už napísala, veľa si s toho celého nepamätám a príde mi to ako jeden sen. veľkou úľavou pri kontraciách bol fakt, že môžem tlačiť.
malého po narodení zobrali hneď preč, museli mu dať kyslík, ale podľa vyšetrení, bol bez kyslíka, iba veľmi, veľmi krátku dobu a vyzerá, že je všetko v poriadku.
pôrod placenty a šitie už bola brnkačka. keďže som o vákuovej pumpe a oživovaní malého v tom čase ani netušila, počas šitia som dokonca vtipkovala s personálom.
veľkú podporu som vo všetkom mala v mojom drahom, bez neho by som to zvládala oveľa, oveľa ťažšie a som aj rada, že všetky negatívne informácie mi dávkoval až neskôr a postupne. keby som sa to všetko dozvedela na pôrodnej sále, asi by som bola dosť nešťastná, takto som sa dozvedela info, až keď som mala malého pri sebe a vedela som, že je ok.
vcelku, aj napriek komplikáciám, ktoré nastali považujem môj pôrod za pozitívny zážitok. veľmi si vážim prácu pôrodníka aj celého týmu, pretože podľa názorov iných pôrodníkov som mohla kľudne skončiť pri cisárskom reze. oni sa však snažili, aby k tomu dôjsť nemuselo a aby sme boli obidvaja, čo najskôr v poriadku.
pecule
1. říj 2007
Holky všem díky ,můžu říct,že jste mně trochu uklidnily a snad to bude o.k.
sisstin:to zmáknem,ne? 😉
betka007
3. říj 2007
Ahojky všetkým. Skoro celé tehotenstvo som horlivo sledovala skúsenosti s pôrodom vás ostatných a pripravovala sa na ten svoj deň D. Predstavovala som si aké to bude, pretože som sa pôrodu veľmi bála. Chcem sa s vami podeliť o môj zážitok z pôrodu.

Minulý rok (11/2006) mi zistili karcinógenné bunky na čipku maternice. Vysadila som antikoncepciu, kvôli tomu, že ma koncom mesiaca museli čo najskôr operovať. Prebehli kompletné predoperačné vyšetrenia, operácia bez problémov. Po prepustení z nemocnice som sa hlásila u svojho gynekológa. Sťažovala som sa mu, že nemám menzes. Vravel, že mam sliznicu vysoko, že to čoskoro príde. Došla som na ďalšiu kontrolu zhruba po 10. dňoch. Menzes sa stále nedostavil, tak mi povedal, že ma znovu vyšetrí a podľa nálezu mi pichne vyvolavačku. Bolo to tri týždne po operácii. Mala som sa dozvedieť aj výsledky z histológie. Tie ešte doktor nemal, vyšetril ma a oznámil mi, že som tehotná 🙂. Ja som tam od šťastia plakala. Tehotenstvo sme plánovali vtedy ešte so snúbencom presne na to obdobie ,ale skomplikovalo sa to mojím nálezom na maternici a operáciu. Bála som sa, že po tej operácii už možno ani neotehotniem, ale dr. mi nedoporučili otehotnieť pred operáciu, kvôli tomu, že by nádor praskol pri pôrode do okolitých orgánov a to by vraj bol môj koniec. Hrozné obdobie, pred operáciou som podpísala papier, že mi môžu operovať iba kŕčok a ak by bol nádor rozsiahlejší, tak to majú nechať tak, že by som sa rozhodla neskôr, či podstúpim ďalšiu operáciu. Videla som všetko čierne, takže moje reakcie pri dozvedení sa tej novinky boli fakt emocionálne. Snúbenec ma vtedy čakal v aute pred ordináciou. Sadla som si a ukázala som mu sono. Nechápavo na to civel a hľadal tam výsledok z histológie 🙂. Potom mu to docvaklo a strašne sa tešil. Celú cestu domov trúbil klaksónom od šťastia. Bola som v 6.týždni, čo znamenalo, že som otehotnela dva týždne pred operáciou. Samozrejme nasledovali vyšetrenia a konzultácie s genetikmi, pretože ma operovali v celkovej anestézii, brala som po operácii hormóny a to mohlo ovplyvniť negatívne vývin dieťaťa. Musela som ísť okamžite na kontrolu ku onkogynekológovi, aby ma skontroloval, či som ok, ale ten ma vyhodil z ambulancie, lebo som sa nenechala operovať v nemocnici, o ktorej on rozhodol a ja som zvolila slobodný výber zdravotníckeho zariadenia. Aj to sa stáva. Genetička mi pri prvom stretnutí oznámila, že ak by sa nám narodilo dievčatko, tak bude mať anomálie genitálu. Urobila závery ihneď, ale pri ďalších stretnutiach už mala výsledky z teratologického centra, kde mi oznámili, že je minimálne riziko postihnutia, lebo som bola na začiatku tehotenstva a vajíčko ešte nebolo zahniezdené v maternici. Vraj by som potratila do 3. mesiaca, ak by bol plod vadný. Cele tehotenstvo ma kontrolovali, pri dr. som bola každé dva týždne. Absolvovala som 3 genetické screeningy, všetky negatívne. Snažila som sa nepripustiť si, že by bábätko nemalo byť v poriadku a užívala som si tehotenstvo ako sa dalo. Kvôli tej mojej oneskorenej menštruácii (ktorá už ani neprišla) som mala dva termíny pôrodu. Prvý bol 15.07.2007 podľa poslednej menštruácie a podľa sona som mala termín 08.08.2007- ten bol smerodatnejší. Dr. mi vraveli, že musím v tehotenstve veľa ležať a odpočívať, aby som nepotratila, že mi hrozí predčasný pôrod a ja som prenášala 2 týždne po druhom termíne.

20.08.2007 som nastúpila na indukciu pôrodu. Bol pondelok ráno. Vyšetril ma dr na príjme, šla som na oddelenie zložiť sa a potom mi na vyšetrovni dr. zaviedol vaginálnu tabletu. Spôsobila malé bolesti, ktoré sa k večeru stupňovali. Vtedy som bola hrdina a hovorila si, keby to tak bolelo aj pri pôrode. Mala som kontrakcie asi po troch minutach, ale neotvárala som sa. Sestry ma sledovali celú noc, vyšetrovali ma a pichli mi injekciu od bolesti, ktorá nezastavuje otváranie sa, ale že sa aspoň trochu vyspím. Po poslednom vyšetrení sestrou mi odišla hlienová zátka. Bolo asi 5 hod ráno. Sprchovala som si bruško, aby som si uľavila od bolesti. O 07:00 ma vyšetrila dr, ktorá povedala, že mám vzostuplú bránku a že v ten deň porodím. To sa mi nechcelo veriť, lebo sestry mi v noci tvrdili, že to vôbec nevyzerá na pôrod. No a zrazu som si sťahovala veci na pôrodný box 🙂. Celý ten čas som bola v pohode a aj bolesti boli znesiteľné. Bála som sa čo ešte príde. Na pôrodnom boxe mi zaviedli ešte jednu tabletu do pošvy a kontrakcie sa okamžite rozbehli, pravidelné, po minúte, akurát, čo som si vydýchla, tak tu bola ďalšia. šla som do sprchy, že skúsim teplú vodu, ktorá mi tentokrat vôbec nepomáhala. Mala som nehorázne bolesti a pripadala som si v tej sprche ako divé zviera v klietke. Po pol hodine som vyšla zo sprchy a ľahla si na stôl, kde tiež nebola žiadna úľava. Prosila som (už) manžela, aby zavolal pôrodnú asistentku, aby so mnou niečo robila, prosila som o epidural alebo nech mi spravia cisarsky rez, že to nezládnem odrodiť. Sestra bola ako anjel a splnila mi všetko, čo mi videla na očiach. Vyšetrila ma, bola som otvorená tak na tri prsty, šlo to pomalšie. Vysvetlila mi, že tie bolesti mám preto tak silné, že som mala v tehotenstve spomínanú konizáciu a že mám asi na čipku zrasty. Tým pádom sa aj čípok otváral pomaly. Ale ona bola aktívna, pichla mi kanylu, z ktorej hneď odobrala krv na zrážlivosť, aby mi mohli zaviesť epidurál. Do tej kanyli mi tiekla infúzia,ayb ma pred zavedením epiduralu zavodnili. Potom zavolala dr. , aby mi pichol plodovú vodu, že to pôjde rýchlejšie a to teda išlo 🙂 fakt rýchlo. Pichnutie som vôbec necítila, iba to ako mi odtekala voda. Ako by som sa počúrala. Hneď potom prišla anesteziologička, pichla mi epidural, ale nejako jej to nevyšlo a bol z toho spinal. Necítila som si telo od pŕs dolu. čo mi vôbec nevadilo, lebo som vôbec necítila bolesť a bola som vysmiata. No, ale bábätku z toho spinalu začali padať ozvy, nejaké lieky sa dostali do placenty. Museli mi zaviesť sondu na hlavičku bábätka, aby zistili, či je dostatočne okysličené. Dr sa to nedarilo, sonda jej stále padala z hlavičky, lebo som bola otvorená na 6 prstov a to zavádzanie je najlepšie pri 4 prstoch. Dr ma rozdilatovala tou sondou na 8 prstov, podarilo sa jej uchopiť na polhodiny sondu na hlavičku. Bábätko bolo ok. Dali mi infúziu s oxytocínom, aby sa zosílili kontrakcie ešte viac, postupne mi odoznieval spinal a už to bol iba epidural a ja som necítila žiadne bolesti iba tlak na konečník. Asistentka vravela, že už to dlho trvať nebude. Manžel ma držal v podpaží , aby som nespadla a ja som stala na nohách a tlačila som na konečník. Tým šla hlavička rýchlejšie dolu. Stála som tak asi 15 minút a potom som poprosila asistentku, aby som si ľahla, že skúsim tlačiť v leže. mala som ešte oslabené nohy po spinále. Hodiny ukazovali 15:00, keď som si ľahla, asistentka sa pozrela medzi nohy a hovorila, že vidí vlásky. Začala som tlačiť. Manžel stál vedľa asistentky a obaja ma povbudzovali a hovorili kedy mam tlačiť a ako dýchať. Asistentka vravela, že mala je vlasatá 🙂 , manžel sa usmieval, mne to dodávalo viac síl. Hlavička bola úplne vpredu a asistentka ma radšej nadstrihla, lebo by som sa mohla trochu nadtrhnúť, že sa nádstrih lepšie hojí. No čo, mala som menší otvor a malinká väčšiu hlavičku, takže nám pomohla 🙂. Nádstrih som vôbec necítila. Pokračovala som v tlačení. Celkom ich bolo asi 10, určite nie viac. Naša láska bola na svete za 1 5minut. Narodila sa 21.08.2007 o 15:16 hod.

Celý pôrod hodnotím pozitívne aj napriek komplikáciam, ale na tie bolesti pri pravých kontrakciach už radšej nemyslím. Je dôležité akých ľudí mate v tej chvíli okolo seba. Personál bol super. Manžel bol úžasný. Placenta mi odišla v pohode, asistentka ju trochu potiahla, aby to bolo rýchlejšie, šitie bolo tiež v pohode. Stehy mi vypadali za 2 týždne, žiadnu jazvu nie je vidieť. Zvládla som to aj ja 🙂

Svojím príspevkom som chcela poukázať na to, že aj medicína sa niekedy mýli. Narodila sa nám chvalabohu zdravá dcéra Laura. Tehotenstvo bolo komplikovanejšie, ale aj tak krasné obdobie, po ktorom prišlo to najkrajšie, ktoré prežívame s našou milovanou dcérou.

Rodeniu zdar a prajem veľa síl všetkým nastavajúcim mamičkam 🙂
nyky
3. říj 2007
betka, jsem to četla se zatajeným dechem!! Laurinka je nádherná x-)
Ať se vám holky daří!
sisstin
3. říj 2007
pecule: myslíš? :-N
pecule
3. říj 2007
sisstin ,nic jinýho nám nezbývá 8-(
včera jsem byla v podolí na monitoru na příjmu a mají to tam hezký,že se tam i člověk nějak uklidní.Určitě záleží na prostředí a personálu.
sisstin
3. říj 2007
pecule:jj..hezký prostředí určitě uklidní..ale mě tady ty porodní příběhy moc neuklidnují teda =-) :-N
pecule
3. říj 2007
sisstin,tak je nečti,já to taky nečtu to tě ještě víc rozhází a ani nekoukej na porody.
betka007
3. říj 2007
nyky dik 😉

sisstin : ja som sa porodu bala ako cert svetemnej vody 🙂 ,ale posledne tyzdne som uz bola kludna a vyrovnana, nejako to prislo samo a odovzdala som sa tomu. V porodnici som bola tiez ok, cakala som co pride a tesila sa na to, ze to bude konecne za mnou, ze uvidim Lauru na vlastne oci 🙂

Začni psát odpověď...

Odešli