• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

26. září 2017 
Ahoj Gabi, díky, už je dobře :dizzy_face:
Hele dědičný to je, ale četla jsi kolik jsme s manžou měli my a nikdo v rodině takový metráček :grinning: nebyl.My měli na utz ve 33tt 1900g takže naprosto dle tabulek, prý nejvíc nabere mímo v posl.měsíci. podle mě by se prostě mělo chodit ještě na jeden v 38tt, aby se předcházelo takovým porodům!!!!!!
Držím palečky, ať je u Tebe vše v pohodě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
17. led 2008 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kim, tak to je fajn, ted už si prcka budeš jenom užívat :wink: No a právě jsem četla, že jste byli takoví drobínci a ted takový těžký miminko... ale je fakt krásnej a koukala jsem, že už si i projela Perego (nevím, zda si pamatuješ, psaly jsme si v disk. o tomto kočárku) :grinning: jinak díky, už se mi to taky blíží, tak začínám pročítat porody, ale jsem optimista nebo spíš naivní, věřím, že my komplikace určitě mít nebudeme :grinning: :grinning: :grinning: pak určitě taky přihodím příspěvek....
17. led 2008 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky ,já rodila v 36tt a malý měl 3,600 kg (díky bohu je v pořádku a pořádné šídlo) ale kdzbych rodila v termínu tak máme macíka jako Kim.Jinak moc gratuluju. Já rodila všeho všudy asi hodinu,předtím žádné bolesti jen mi praskla plodová voda.Přála bych všem at mají rychlí a bezproblémoví porod :grinning:
17. led 2008 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdeni teda ty ses měla závidím nás to teprve čeká:grinning: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
17. led 2008 v 18:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj já jsem měla vyvolávanej porod v 41tt.Nástup do nemocnice 11.1 2008.Druhý den v 9.30 zavedli čípek.V 10.00 začly křížopvé bolesti po 2 minutách.Bolesti sílely, když jsem byla otevřená na pět prstů .tak mě píchli vodu.Pan doktor říká, že za hodinu to bude zamnou.Jenže jsem dostala hned nutkání tlačit,tak jsem stála u bradel a řekli at tlačím.Hned mě skontrolovali a řekli dem na to.Malinkej se narodil za 20 minut.Tak že 15.35 má 3302g měří 48cm.Měla jsem šestihodinový porod.Nebylo to tak hrozné horší je šití,aspoň co se mě týče.
17. led 2008 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Milwa-strašně moc hezky jsi popsala porod.-) :dizzy_face:
18. led 2008 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terko ještěrko-taky pěkně napsané!Měla jsi to teda dost těžký!Já tlačila jen asi 10-15minut a bohatě mi to teda stačilo k vysílení!Gratuluju k mimču!.-)
18. led 2008 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
I já přidám svůj román :slight_smile:
Rodila jsem 9 dnů po TP (pondělí). Den před plánovanou indukcí. V neděli mi bylo docela divně, hlavně jsem pořád seděla na záchodě s průjmem. Šla jsem spát docela brzo a po půl hodině mě vzbudila první kontrakce (cca 22hod), to jsem ještě nevěděla, že to je ono. Od půlnoci to začalo být pravidelné co 5 min. Dýchala jsem a uvažovala, jestli je to ono nebo zase jenom poslíci jako předchozí noc. A konzultovala to s holkama na MK a začínala mít strach. Moc děkuju Aje a Míši (Mihapiha), že to se mnou pár hodin vydržely.
Ve dvě jsem si dala ještě sprchu, ale nic se nezměnilo. Ve tři jsme dorazili do porodnice (Ostrava - Vítkovice). Jediný negativní zážitek byla doktorka na příjmu, když jsem jí řekla, že mám PP a chci rodit přirozeně - byla dotčená jako Mázl v Ordinaci :grinning:
Byla jsem otevřená na 2 cm. Byla klidná noc, na porodních sálech byla jen jedna mamina. Sepsali jsme papíry a šli na sál. Monitor mi natočili na boku - strašná poloha, kontrakce šly špatně prodýchat a od té doby jsem se boku vyhýbala. Kdybych jenom tušila...
Klistýr jsem nedostala, protože jsem byla totálně prázdná a na můj dotaz, jestli mi to pomůže, MUDr. opovržlivě odvětila "vždyt ho nechcete, tak ho nemusíte dostat" (v PP jsem měla podle situace :wink:). Byla vážně hodně dotčená :grinning:
V 6 hod se měnila služba a my dostali novou PA - byla velice příjemná a při porodu mi moc pomohla, tichá autorita. V 7 vizita - otevřená jsem prý na 8 cm (ale do papírů primář napsal jen 5 - jsem se dověděla později). Úplně jsem to obrečela, že to jde tak dobře. PA mi doporučila, že ted by stálo za to píchnout vodu. Nechtěla jsem dirupci, váhala jsem a manžel rozhodl (za mého tichého souhlasu), že ještě počkáme... čekali jsme další dvě hodiny. Pak jsem si nechala vodu píchnout (to už jsem fakt byla na těch 8). Voda byla čistá, ozvy pořád v pořádku. Kontrakce jsem prodýchavala nejčastěji na balonu. Monitor mi dělali taky na balonu, takže jsem nemusela ležet.
Po odtoku vodu jsem ani nezpozorovala, že by se kontr. nějak zhoršily. Otevřela jsem se na 9 a nějakým hmatem mi PA pomohla a už jsem byla na 10. Mimčo bylo hodně vysoko, tak jsem ještě nemohla tlačit, aby první nešla pupeční šňůra. Tak jsem šla na záchod, aby mimčo lépe sestoupilo. PA mi radila, že dobrá poloha je na boku, že pěkně sestoupí, ale té poloze jsem se pořád bránila. Prý když kontrakce hodně bolí, tak jsou mnohem účinnější. A já se bolesti bála - proto jsem nechtěla dirupci, ani oxytocin. Ale bylo mi jasné, že bez bolestí to nepůjde (a bude hůř) a že to nějak musím zvládnout, protože není cesty zpět a CŘ jsem vůbec nebrala v úvahu.
Na záchodě to začalo být maso, začaly i tlaky na konečník, ale jen zvolna, pak mě PA přesvědčila na polohu na boku, zvládla jsem asi 3 kontrakce a zase vstala. Ve stoje jsem to už vůbec nedávala, nohy mi vypovídaly službu. Tak zase na záchod. Snažit se nohy mít roztažené... to sakra bolelo, ale vědomě jsem se snažila je udržet od sebe. Málem jsem jim rozrazila zeď, jak jsem do ní tlačila. Madlo jen na jedné straně, manželova ruka na druhé - chudák. Pak začly tlaky na konečník pořádně, záchod, na boku... jsem to tak střídala, ale pak i přechod mi dělal problémy. Mezi každou kontrakcí jsem musela vypít aspon lok vody, jsem měla totálně vysušeno. Čas jsem už vůbec nevnímala. Nakonec jsem zůstala ležet na boku a tlačila a prodýchávala. Kontr. jsem prý měla krátké a ne tak často, jak by bylo třeba. Ojoj...!! Byla jsem tak vysílená, že jsem neudržela ani poloprázdnou 0,5l pet lahev. Mezi kontr. jsem usínala s otevřenýma očima, jenom občas mě manžel probudil, ať dýchám, ať se k malému dostane kyslík. Fakt jsem byla úplně mimo.
Při kontr. jsem pak už tlačila na konečník, hlavička několikrát povylezla a zase se schovala. Manžel se šel kouknout na hlavičku, já si mohla šáhnout, ale bylo mi to naprosto jedno. Jen jsem věděla, že to musí jít. Naštěstí měl malý ozvy pořád dobré. Pak jsem pochopila, co to je při kontr. předechnout a tím se kontr. prodloužila a já hlavičku vytlačila aspon tak, že už nezalezla. Otočili mě na záda do pololehu - polosedu, nohy do madel (nepřivazovali) - aspon jsem neměla nutkání dát nohy k sobě. PA mě chválila, že krásně tlačím a já se snažila dát do toho co nejvíc. Čas jsem vůbec nesledovala, ale na konečník jsem tlačila snad dvě hodiny.. kdeže nějaké dvě tři kontrakce :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Zatlačila jsem ještě jednou dvakrát asi s dvěma předechama a to jsem fakt do toho dala všechno a najednou to šplouchlo, takový divný zvuk i pocit - a malý byl venku. Žádné hlavička, pak ramínka... na jeden zátah vyletěl celý :grinning: Placenta vyšla do 5 minut sama, ukázali nám ji i s plodovými obaly. Malý tam tam ležel a chroptěl - dětská sestra mi řekla, že se nadýchal plodové vody, jestli ho může odsát (v PP jsem nechtěla rutinní odsávání) - samozřejmě jsem souhlasila.
Šití proběhlo jakžtakž v klidu, manžel to zkontroloval, jestli je spokojený a nebude později reklamovat :grinning: Takže jediná chemie při porodu byla umrtvení při šití.
Ondrášek se narodil 7.1.2008 v 13.10, vážil 3800g, měřil 52 cm (změřeno asi 4. den). Trvalo mi chvíli, než jsem pochopila, že jsem porodila našeho syna a vlastně se snažím tomu uvěřit doteď. Ondrášek je krásný, dokonalý, hotový a takový malilinký.
Jsem ráda, že jsem si porod "užila" takový, jaký byl, že jsem oxytocin odmítla. Trval sice 14 hodin (mohl být kratší - 2 hodiny oddálení dirupce, nějaké hodiny, kdybych si nechala dát oxyt.), ale fakt jsem ráda, že to šlo víceméně "samo".
Na šestinedělí jsme zůstali 8 dnů, protože malý měl žloutenku. Byl i na fototerapii.
Všichni byli super - šestined. sestry i novorozenecké. Kojit jsme se naučili s kloboučkem, protože se mi tak nalily prsa, že malý nezvládl narvat moje prso do pusinky. Ale i to pomaličku odbouráváme. Krizovku (hormonální) jsem měla 3. den.. to jsem probrečela snad celý den, protože malý měl hlad a já oteklá prsa a dohromady nám to nešlo.

Každý říká, jak porod bolí.. a má pravdu, ale kdo to nezažil, tak si to nedokáže představit. Já jsem na to byla naprosto nepřipravená. Je to velice individuální, já byla tou bolestí a tlaky byla velice překvapena, ale smířená. Ještě chvilku budu říkat, že další dítě už nechci, ale ... i to přejde :sweat_smile:
21. led 2008 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Gratuluju, Parybko! Ke krásnýmu synáčkovi i k tomu, že sis dokázala prosadit přirozený porod. Zmiňuješ se o šití, ale nepíšeš o nástřihu, nechali tě přirozeně natrhnout? Jak hodně?
21. led 2008 v 15:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
minea: děkuju, nástřih byl, PA mě přesvědčila, že to je hodně napnuté, že by nátrh určitě byl... jenom to štíplo, já raději pořádně tlačila, ať to necítím :slight_smile:
mám asi 4 vnitřní a 4 venkovní stehy
21. led 2008 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Parybkol,krásný popis. :slight_smile:

A ted Já. ROdila jsem o 10 dní později než Parybka,ale na stejném místě :wink:

Ve středu 16.1, jsem měla kontrolu v nemocnici, přenášela jsem 3 dny. Dr. mi sdělil, že se nic nemění, že jsem zavřená na 2cm. v Pondělní nastoupit na indukci.
Přišla jsem domů a byla jsem celkem k.o. tak jsem lehla a spala, pak mě vzbudili divné tlaky v podbříšku,asi kolem 14hod. to se táhlo do večera a kolem 20:30 jsem začala mít pravidelné stahy co 5 min, trvající tak 10-15s. Toto období jsem se snažila vydržet do půlnoci, protože jsem nevěděla jestli to je "ono",tak jsme se vydali do porodnice.
Na příjmu vše v poho, dr, mi řekl, že to jsou poslíčci a jsem stále zavřená. Dali mi prášek s tím, že počkáme co se z toho vyvrbí zda se porod rozběhne nebo si odpočinu. Po 2 hod čekání odjel MM z porodnice s tím, že ho pak někdy zavolám. Odjel ve 4 ráno, já se snažila mezi těma posly spát,ale nešlo to, byla jsem unavená,ale nešlo to. V 7 ráno jsem dostala indukční tabletu, stahy zesílily,ale nic se pořád nedělo. stále zavřená na 2cm, v 11hod další tabletka a ve 15 hod se můj stav hnul na otevření půl prstu, prostě to nešlo. Nekonečné čekání, bolesti a únava. Řekla jsem PA, že budu chtít epidurál, tak mi zavedli kanylu a vstřikli testovací látku, která mi docela pomohla od křížových bolestí a já si asi na 20 min odpočinula a usla. v 17 hod mi rupla voda a pořádně se to rozjelo, MM jsem volala at přijede na 19 hod, to už jsem měla slušné kontrakce, ale pořád se to dalo vydržet,snažila jsem se je prodýchávat, ale křížové bolesti byli slušné. v 20hod mi dr. řekl, že jsem otevřená tak na 6 cm, tak jsem prosila o ten epidurál, že už to nemůžu vydržet, šílená poloha na boku a při měření kontrakcí se nedala pro mě vydržet, dr, to jen okomentoval tím, že za hodku máme miminko na světe, jestli ten epi opravdu chci, tak jsem řvala, že jo. Přišla anestezioložka, píchla epi a do 15 min přišla nádherná úleva, křížové bolesti byli fuč a zůstali jen stahy, které se krásně prodýchaly ve sprše na balonu, pak na pytli. Odpočinula jsem si do 21 hod, hodně mi to pomohlo, protože jsem byla opravdu vysílená a řekla bych, že i docela hysterická. Pak jsem anestezioložce děkovala za pokrok vědy :slight_smile:
Jelikož epi trošku zbrdil kontrakce, dostala jsem oxytocin a začaly další stahy, a to postupně na konečník, řekla bych opravdu nejhorší fáze porodu, tlačení byla brnkačka. Zase mě nutili na polohu na boku, točili monitor, já se držela madel,snažila se dýchat. volala jsem na PA at přijdou, že tlačím a nechci, tak mě vyšetřily a řekly, že ješte tlačit nemůžeme, že je mimi vysoko. Tak zase na bok a zase dýchání, hodně mi pomohlo držení za ruce a dýchání zároven s PA, prostě at tam někdo se mnou je, MM si nevěděl holt rady. ale snažil se mi masírovat záda a zadek s nohou, protože mi přišlo, že mi ta noha upadne. Zase tlaky takové, že jsem křičela, že tlačím a nechci tlačit, následovalo vyšetření a zkusit zatlačit, mimi se vrácelo, ale tlaky sílliy, pro mě šílený stav. S pomocí PA a mého tlačení asi na 6 krát byl malý venku, PA mi tlačila na břicho, jsem ji za to vděčná, v tu chvíli jsem to prostě chtěla mít za sebou. Hugo se mi opravdu šprajcl v porodních cestách, tak to šlo z tuha, ale vykoukl přesně v 22hod, měl hematomek na hlavičce a zlomenou klíční kost, já měla nástřih + roztrhnutí, ale byla jsem štastná,trošišku zaplakal, PA mi ho dali na bříško, a to byl ten nejkrásnější pocit na světě,tak na mě koukal a vůbec neplakal. PO té mi ho oblekly a nechali nás všechny 3 pohromadě 2 hodiny na sále, kde dr. šil a my se kochali prckem a snažili přikládat k prsu, malý se sice přisát moc nechtěl, ale kojení krásně zvládáme.
Po dvou hodinách si malého odnesli a já se měla vysprchovat, což se nekonalo, protože jsem se vyvrátila, tak mě odvezli na šestinedělí, kde mě co 2 hod kontrolovala sestřička a stlačovala mi dělohu, měla strach, že krvácím do vnitř, fundus nechtěl klesnout.
Malého jsem měla u sebe cca 2 den po porodu, první dny mi ho nosili jen na kojení, ale zvládli jsme to !!!
Má představa porodu byla daleko naivnější než vlastní zážitek, chtěla jsem rodit bez epi, ale nakonec jsem to nevydržela, s nástřihem jsem měla jasno, že raději nástřih než roztrhnutí, měla jsem obojí.
Obdivuji všechny maminky s porodním plánem a s chutí a sílou se ho držet, já jsem ho sice neměla, ale určitou představu ano, ale ta vymyzela po tak dlouhých bolestí a byla jen motivace ta at už je to rychle za mnou.
Asi by to bylo jinačí, kdyby to byl porod hotový za 8-10 hod, ale na mě to bylo docela dlouho.
¨Tím jsem dospěla k názoru, že porod se naplánovat nedá. :slight_smile:

Personál Vítkovické nemocnice chválím na jedničku s hvězdičkou... jak na porodních sálech, tak na šestinedělí a novorozencích.
23. led 2008 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
liaa: diky :slight_smile:
23. led 2008 ve 23:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Miha paráda.-)Hezká a pravdivá myšlenka,že ne vše se dá při porodu plánovat.

Parybko gratuluju!.-)
25. led 2008 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kristýnka se narodila v pondělí 21.1.2008. Můj porod byl doslova POROD :slight_smile:. Začalo to v pátek 19.1. (začínala jsem 40tt), po půlnoci malá asi hodinu řádila v bříšku poněkud divočeji než obvykle. Celou noc jsem nemohla spát, měla jsem poslíčky, pak v půl páté ráno ze mě začala „ucmrndávat plodovka“. Z moudré knihy jsem se dočetla, že mám počkat, až bude plodovkou nasáklá aspoň jedna vložka a pak jet do porodnice. Při kontrole na WC jsem ovšem já trubka zapomněla, že vložka není lepící a při sundávání kalhotek mi obloukem hodila šipku do toalety, takže vzorek byl v tahu. Dala jsem novou vložku a hodiny čekala, protože jsem jen občas lehce ucrmdla. Do toho stále posly. V poledne jsem rozhodla, že raději zajedem do porodnice, ať to okouknou. U Apolináře se opravdu potvrdilo, že mi pomalinku odchází plodovka, ale řekli mi, že rodit můžu při tomhle tempu za hodně dlouho, nějaké kontrakce na monitoru byly, ale já se cítila fit. Domů mě kvůli infekci nepustili, jen jsem odpoledně dostala anitibiotika a šoupli mě na hekárnu, kde už 3 dny čekaly dvě maminy, u kterých se nedařilo vyvolání. Byla jsem plná optimismu, porodu jsem se nebála, pila maliník, jedla semínko, cvičila … no, člověk všechno neovlivní. Pak to šlo pořád dokola – monitory, poslech srdíčka, vyšetření. Byla jsem otevřená jen na prst a malá se cpala pod žebra, jakoby neznala správný směr :slight_smile:
Od půlnoci se nepravideln kontrakce bohužel změnily v neustávající křížové bolesti, chodila jsem to rozhánět do sprchy na balon, což se dalo. Ranní monitor (20.1.) byl dle doktorů skvělý, odpoledne prý bude malá na světě, otevřená na tři prsty. Bohužel milé vodárny přestaly asi na tři hodiny dodávat teplou vodu a nemohla jsem si tlumit zádové bolesti, takže odpoledne jsem byla úplně ztuhlá a vyčerpaná, protože jsem nemohla ležet ani sedět, měla za sebou dvě probdělé noci a monitory ukázaly, že kontrakce slábnou. Stále jsem se snažila být aktivní, cvičila na míči, mazala si záda olejem …
Večerní monitor ukázal zase slabé kontrakce, seděla jsem tam napojená na přístroj a začala strašně plakat, protože jsem měla pocit, že jsem jako matka naprosto selhala, že své dítě neumím porodit. Když sestřička přišla na pokoj, beze slova mě pohladila po vlasech, protože viděla, že už melu z posledního. Ale nevzdala jsem to, rozhodlo se, že nejpozději ráno se porod vyvolá, zatím bych se měla trošku prospat, takže jsem vyfasovala prášek, ale bohužel zádové bolesti mi nedovolily usnout a výsledek byla, že jsem seděla ve sprše na baloně, při kontrakcích si sprchovala horkou vodou a mezi nimi ledovou, abych neomdlela, protože jsem několikrát začala únavou sjíždět k zemi. To už bylo k nesnesení, zase jsem hrozně plakala a šla za sestrou říct jí, že zavoláme mé doktorce, že už nemám na porod síly, ať mě kuchnou. A jakoby se příroda rozhodla mi pomoct, praskl mi na vyšetřovně konečně sekundární vak blan. Strašně se mi ulevilo, následovala veselá scénka, kdy jsem se přískoky snažila dostat do vyšetřovacího křesla a lila ze mě voda jak Niagara. Navíc jsem se tomu začala smát, takže jsem podlahu zlila ještě víc. Stále otevřená na tři, ale sestra řekla, že teď už doktorku zavoláme a trošku tomu pomůžeme. To bylo před půlnocí. Volala jsem rychle miláčka k porodu, dostala klystýr a uvolňovačku. Pak si vše pamatuji dost matně … stále pod vlivem prášku na spaní si mě zfetovanou vyzvedl Míra a pomohl mi na sál, byla jsem na čtyři a KONEČNĚ dostala epidural, protože záda mě bolela nepřetržitě už celý den. Ta úleva … Poprosila jsem doktorku, aby mě nechala vyspat, i když se tím porod zpomalil, protože jsem cítila, že nemám sílu na závěrečné tlačení. V polomdlobách jsem spala asi tři hodiny, doktorka chodila kontrolovat otvírání, dali mi ještě oxytocin a cosi, ani nevím … Kolem sedmé ráno jsem byla otevřená na devět, takže jsme šli na to. Malá musela ještě dorotovat, takže následovalo šílených 20 minut, kdy jsem musela prodýchávat kontrakce na boku s nohou v madle a netlačit. No to se nedalo, netlačte, když máte pocit, že vám vnitřkem projíždí vlak. Míra mi dával pít vodu trubičkou, dýchat kyslík, počítal se mnou a pořád mě otíral mokrou plínkou. Pak přišla doktorka a šli jsme do závěru, vedle akorát rodila jiná paní a rozhodly jsme se tenhle malý závod vyhrát a taky ano. Nic jsem neslyšela raději, než že můžu tlačit. Na jedinou kontrakci = asi pět zatlačení byla malá venku. Asistentka mi pomáhala a lehala na břicho a doktorka chválila, že tlačím a dýchám jako zkušená rodička. Vydala jsem poslední zbytek sil, co jsem měla a viděla tu naši princeznu, jak ji zvedají. Neskutečný adrenalin na pár vteřin, nemohla jsem vůbec uvěřit, že naše dcera je tu. Prý jsem na závěr řekla :“Au, to je úleva.“ Jinak jsem měla pocit, že jsem při porodu sténala a křičela, ale prý jsem jen tak hekala a nehysterčila … tak aspoň něco. Malou šli ošetřit a Míra se s ní vrátil v náručí a zářil jako sluníčko a hrozně mi děkoval, že to byl nejkrásnější zážitek v jeho životě a že nás hrozně miluje. Pak mě asi půl hodiny šily, to jsem už ani necítila, protože jsem odpadala, ale později jsem zjistila, že můj porod byl označen jako rizikový a celá jsem se potrhala až k hrdlu + jsem byla nastřižená. Ale to mi bylo fuk, protože Kristýnku nechali přisát a teď už ji mám doma v náručí a klidně bych tenhle hrůznej porod dala jestě jednou, protože ty tři dny bolestí jsou nic proti tomu naplnění, které cítím. :slight_smile:
30. led 2008 v 16:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
peťu krááásný :wink:
30. led 2008 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a ještě chci dodat, že za dobu mého pobytu jsem si tam začala připadat jak stálý inventář, všechny sestry už mě znaly a narodilo se tam mezitím asi dvacet dětí. Některé byly fakt rychlovky (půl hodiny rekord). Personál u Apolináře byl skvělý a všichni mi pomáhali a dík jim za to!
30. led 2008 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky já tu u těch porodů bulím :slight_smile:)) to je krásný...úplně si vybavuju svůj porod :slight_smile:) a přitom utekl už celý dlouhý rok :slight_smile:)
moc gratuluju a držím palečky všem :dizzy_face:
30. led 2008 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda Péťo .. a já už zase brečím... tak nás to čeká zítra nejpozději pozítří..
všem, které to čeká, přeji krásný porod a šťastné a zdravé miminko..
30. led 2008 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
ufff, tak to jsi moc statecna....gratuluju :dizzy_face:
30. led 2008 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jé, Petrolejko, já u těchle příspěvků moc nebrečím, ale ten tvůj mě dojal, moc gratulu, přeju ať jste všichni zdraví a ať vám malá dělá jen radost!!Moc gratuluju!!! :dizzy_face: :dizzy_face:
30. led 2008 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Šimonek usnul, takže mám na chvíli propustku a podělím se i já o své zážitky ze dne, kdy přišel náš miláček na svět.
V 39. týdnu mi postupně několik dnů odcházela hlenová zátka (sem tam s krví) a protože mě to jako prvorodičku znepokojovalo, otravovala jsem stále dokola doktora, jestli je vše v pořádku. Ten už se mnou v pátek na kontrole v 11hod. přestal mít trpělivost, a tak mě dost bolestivě třikrát prohmatal, jakože vyšetřuje. Nic mi pořádně neřekl, jen jsem zaslechla, jak sestře jen tak mimochodem říká, že mě nemusí na pondělí objednávat, že už to do pondělka bude. Tak jsem zmatená odcházela, nevěděla jsem, jestli miminku nebo mi neublížil, jestli vlastně mluvil se sestrou o mně, jestli, jestli ...
Kolem 14hod. mě začalo pobolívat břicho. Byla to taková neznámá bolest, ale připomínalo to tlak, jakože na záchod. Za 20min znova, pak hned asi za 15. Začalo jsem nenápadně sledovat čas. Kamilovi jsem nic neřekla, bála jsem se, že to zakřiknu, že to není ONO. Po chvilce znova, opakovalo se to po cca 6, 7 min. Tak jsem se radovala, ale pořád jsem měla pochybnosti. Představovala jsem si tu bolest horší. Když jsem z rohu vytáhla cvičící balon, který zatím ležel víceméně ladem, manžel hned pochopil. Vzal papír a tužku a zodpovědně zapisoval další a další kontrakci. Šlo to rychle, ani jsme se nenadáli a bylo to pravidelně po 5min. Já jsem pořád měla strach uvěřit, že se těším zbytečně, že nás v porodnici trapně vyvedou z omylu, ale Manžílek si byl neuvěřitelně jistý. Kolem 18hod to začlo už dost bolet, hopsala jsem na balonu ze všech sil, zkusila všechny uvolňovací cviky, co mě napadly. Pak se mi objevilo i trochu krve, tak jsem se dost vyděsila. Bolestivé kontrakce po 4min. Tak jsme slavnostně popadli tašku a vyrazili. Do porodnice je to 5min autem. Po osmé jsme dorazili, prošli povinné příjmové martyrium a pak to začlo. Vyšetření, ultrazvuk, klystýr, ozvy. Kamila už ani nepustili domů, paní doktorka řekla: Do půlnoci to bude. Nechali mě asi půl hodiny sedět na záchodě, gravitace prý zrychlí sestoupení hlavičky. Vzali mi krev, něco píchli, dali infúzi, protože mám streptokoka. Praskli mi vodu, aby tomu ještě víc pomohli. Bylo mi tam příjemně, vychutnávala jsem si to, těšila se na miminko. Bolelo to, pekelně, moc nepomáhal ani balon, ani jak mi manžílek masíroval záda, ale poctivě jsem prodýchával, snažila se při kontrakci co nejvíc uvolnit a pomoct tak Šimonkovi na svět. Klečela jsem, nebo seděla na balonu. Představovala jsem si, jak se otvírám, že to jde snadno a rychle a ono to tak bylo. Kolem 22hod jsem měla intenzivní pocit na tlačení. Tak přišla paní doktorka, musela jsem na záda. Dosud šlo všechno hladce. Tak jsem začla tlačit. Já a tlačení. Mám problém vytlačit cokoli natož miminko. Tak jsem tlačila. Tlačila. Tlačila. A ono pořád nic. Už jsem byla tak unavená, že jsem jakoby začala ztrácet vědomí. Měla jsem jakýsi třes, třásla jsem se, až jsem nadskakovala na křesle. Skoro jsem nevnímala, co se se mnou děje. Jen matně jsem slyšela, jakoby z dálky, jak porodní asistentky křičí: Tlačte! Trvalo to věčnost. Mlhavě jsem viděla, kolik je tam lidí. Čekaly tam už i sestry z novorozeneckého oddělení, ale Šimonek pořád nikde. Byla jsem tak vyčerpaná, zesláblá, mimo sebe, že jsem si myslela, že umřu. Bála jsem se o miminko, o sebe, byla jsem zoufalá. Všechny mé pokusy byly marné, tlačila jsem opravdu, jak nejlépe jsem mohla. Najednou se tam objevil starší doktor, který porod převzal. Tlačení se ale stále nedařilo. Doktorka mi skákala na břicho, až jsem vyjekla, měla jsem pocit, že mi zlomila žebra. Tak doktor rozhodl, nedá se nic dělat, jdeme na kleště. Kleště! Já, která jsem několikrát během těhotenství Kamilovi vtloukala do hlavy: všechno jen ne kleště, mám panickou hrůzu a představu, že se hlavička zdeformuje a miminko bude vypadat jak mutant. Manžel tedy začal poslušně protestovat, vzpomněl si, jak se kleští bojím. Sehnul se ke mně a ptal se, jak dál, jestli to dovolím. Já jsem na odpověď neměla sílu, jen jsem přikývla. Hrozně jsem se o Šimonka bála. Tak musel Kamil na chvíli ven, doktor mě nastřihl, hlavičku obemkly kleště a při kontrakci jsem opět tlačila, on pomalu vytahoval. Po asi dvou nebo třech zatlačení byl Šimonek venku, začal plakat a já jsem sebrala poslední síly a zachroptila jsem otázku: Je v pořádku?! Všichni si oddechli, všechno bylo OK, Kamil šel fotit vážení a ošetřování, poctivě to zdokumentoval. Že bych rodila ještě placentu skoro nevím. Pak mi HO přivezli ukázat, dali k prsu. Ale já jsem cítila jen obrovskou úlevu. Žádná radost, cit. Hrozně jsem se styděla a stydím ještě teď, ani se mi to nechce přiznávat. Mateřský pud mi naskočil, až když mi ho na druhý den donesly a já ho držela v náručí. Ten nádherný, malinkatý uzlíček, moje miminko. Spinkal, byl jako andílek, nedokážu popsat, co se ve mně odehrávalo. Byl tak miloučký a byl můj. Moje miminko, můj Šimonek. Doktor mi pak přišel vysvětlit, že za ty kleště nemůžu, že měl dvakrát omotanou šňůru kolem krku a začínal se dusit. Okouknul mu hlavičku, po kleštích ani památky. Chodil se pak dívat každý den, byl pyšný, jak se mu to povedlo.
30. led 2008 v 17:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
TAk Petrolejko snažím přes slzy něco tady napsat ,ale no koment!!a díky za optimistický závěr ,protože mě to ještě čeká!!! :wink:
30. led 2008 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, to se krasne cte! :dizzy_face:
1. únor 2008 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
moc krásný!!!! :dizzy_face: těším se na svůj porod ale zároven mám strach. :confounded:
1. únor 2008 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je srašidelný ty vaše příběhy ... :grinning: ... budu muset popsat svůj, abych nastavající maminky taky trochu uklidnila. Já si vás číst před porodem, tak snad rodit ani nejdu .. to, že po porodu nastoupí pocit štětsí je jasný, ale to by mě neuklidnilo! :grinning:
1. únor 2008 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Byla jsem druhý den po termínu, když už asi 5 den říkali, že je vše připraveno, ale kdy to příjde neví nikdo. Už mě asi 5 den odcházela hlenová zátka, ale jinak mě nic nebylo. V den porodu mě naštval soused, tak jsem se vzteky vydala pěšky a tramvají /podotýkám, že mě ani tam ani domů nikdonepustil sednout,musela sem si o toříct, pač trhavé pohyby tramvaje mě moc dobře nedělaly/ do města prcka vyhnat. Bylo asi 7 večer a mě tak nějak bolelo bříško, jako při menstruaci. Při zpáteční cestě domů jsem si říkala, že už se to asi do zítra rozjede. Menstruační bolesti nepřestaly a kolem 22:30h byly po 8 minutách a pravidelně. Tak jsem oznámila mamince, že si jdu dát horkou vanu a uvidíme co se stane. Ve vaně jsem vydržela 30minut a v 0:30h jsem šla probudit maminku, že mám asikontrakce po 5 minutách. Pořád to bolelo jako menstruační bolesti jen to bylo v intervalech. V 1:00h jsem volala manželovi, že ať vyrazí do Brna /měl to 80km/, že už asi rodíme. V 1:30h začaly kontrakce po 3 minutách a pořád byly takový jako menstruační. Rozdýchávala jsem je asi tak, jak když člověk vyfukuje kouř z cigarety často po sobě. Ve 2:00h jsem lezla po zemi a hledala foťák, pač bez něj jsem odmítala odjet /vypadl mně z kabele/. :slight_smile: Moje sestra na mě koukala jak na zjevení, že kontrakce po 3 minutách už jsou jako dost, ať neblbnu a frčím do porodky, že odmítá rodit doma.:slight_smile: Tak jsme s maminkou vyrazily ve 2:30h do porodnice. V autě jsem si teprve uvědomila, že mě něco bolí, pač v závodním sedadle naší Suzuki se fakt blbě kontrakce rozdýchává. :slight_smile: V porodnic jsme nechali auto na parkovišti, pač já se rozhodla, že těch 300m dojdu pěšky a ještě jsem tam nějaké ťamance vysvětlovala, že netušímjak se vnoci dostane od tam domů, že nevím co tam jede za busy a že nemám čas to s ní rozebírat, pač rodím. :slight_smile: V porodnici mě dali na monitor a zkonstatovali, že už je porod rozjetý a že jsem si teda dávala na čas, než jsem přijela. Než jsem se dostala na pokoj byly 4:00h a manžel akorát přijel. To už kontrakce začaly trochu zesilovat, občas jsem si čupla, abych ji líp rzdýchala nebo se opřela o něco a předklonila. Hlásila jsem na příjmu hned, že chci rodit do vody nebo EPI, ať mně řeknou co mám zvolit. Porod do vody jako prvorodičce mě nedoporučili /jsem zato ráda/ a rozhodli jsme se tedy pro EPI. Byla jsemotevřená na 2-3 prsty, takmě vzali krev a v době čekání na výsledky jsem se sprchovala a plánovala s manželem mezi kontrakcema jeho párty, jelikož už bylo jasný, že už brzo porodíme. V 6:00h mně píchli EPI. Kontrakce úplně ustaly a já si dokonce 15 minut na stole porodní schrupla. V 7:30h zase začaly pomalinku najíždět kontrakce a sestra naznala, že už jsem otevřená na 8cm, tak že píchne vodu, která mě neodtekla a můžeme začít pomalinku rodit. Chvíli po píchnutí vody začaly kontrakce skoro nerozdýchatelný již na konečník a jiné než před tím, co nutí tlačit. Rodit jsme začali kolem 8:30h a prcek se narodil v 9:23h. Nebudu lhát, že porod bolel hodně moc, ale jakmile prcek vypadne, tak je rychle po bolesti a člověku se strašně uleví, což je na tom velmi pozitivní. :slight_smile: Pak ještě placenta, to je takový nepříjemný poct a šití, které nebolí pokud doktor pěkně umrtví co má. No a mozek následně vyšle ten krásný pocit štěstí, že už je to za námi a vlastně všechno před námi. :slight_smile:
1. únor 2008 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
arietisko, díky, já jsem z těch, které jsi uklidnila :wink:
1. únor 2008 v 15:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, když si čtu vaše příspěvky, tak vás všechny musím pochválit za vaší statečnost. Přeji si mít vše také za sebou a malého v náruči. Těším se až budu i s malým doma a budu vám moci v květnu napsat svůj příspěvek. Chtěla jsem se zeptat, když jste měli EPI, zda na samotný porod vám ho také nechali? Nebo, aby jste správně tlačili tak vám ho vzali :frowning2:
1. únor 2008 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Termín porodu jsem měla 22.1.08 – nevím proč, ale čekala jsem, že budu přenášet a hrozně se toho bála – no, v noci z 12. na 13. ledna jsem se krátce po půlnoci vzbudila a měla mezi nohama vlhko, vstala jsem, vyteklo pár kapek a nic! Došla jsem si na záchod a šla zase spát, to samé se opakovalo ještě dvakrát zhruba po hodině a půl – napotřetí jsem se osprchovala a vzala si vložku, protože už jsem začala mít podezření, že jsem se nepřipočůrala, ale že by to mohla být plodová voda, ale nechtěla jsem moc plašit. Psala jsem smsky kamarádkám, o kterých vím, že jim taky odtekla plodovka, jaký to bylo a jestli je to ono – jedna z nich mě k ránu přesvědčila, abych neblbla a do porodnice odjela, že mě maximálně pošlou zpátky domů. A tak jsme kolem deváté ráno dorazili do porodnice, zazvonila jsem, oznámila, že mi asi odtekla voda, chtěli vložku, na který nebylo vůbec nic – porodní asistentka mi řekla, ať si vezmu jejich vložku (neřekla kde!) a odešla, pak mě jiná připojila na monitor a čekala jsem.
Po 30 minutách přišla zase ta první a chtěla vidět vložku, kterou jsem neměla, tak mi skoro vynadala, dala mi ji a řekla ať čekám na doktora – čekala jsem docela dlouho, když přišel, tak mě vyzval ať jdu na kozu na vyšetření, strčil do mě špejli s vatou, asistentka to polila vodou a řekla, že nic, tak do mě strčil druhou špejli, tentokrát hlouběji a asistentka prohlásila, že na tom nic není, že jsem se asi počůrala a v tom vata zezelenala – což znamenalo, že to byla plodová voda, tak mi řekli, ať si jdu pro věci a že tam zůstanu.
Ubytovali mě na „hekárně“, kde byla ještě jedna paní, ale ta byla ve 26tt a zastavovali jí porod, aspoň jsem tam nebyla sama, protože se nic nedělo. Napíchli mi antibiotika kvůli streptokokovi a čekala jsem na kontrakce, které prostě ne a ne přijít. Druhý den ráno mě vyšetřil doktor a dotrhl mi plodovou vodu, prý se mi ten vak natrhl někde hodně vysoko a tak ho dotrhne a třeba to vyvolá kontrakce – NIC! v devět ráno mi dali kapačku s glukozou a oxytocinem na vyvolání kontrakcí – během pěti minut to začalo, kontrakce po dvou minutách, zatím jen tak pohodový, klídek – cítila jsem jen takový tlaky... pohoda trvala asi do tří odpoledne – pak už jsem se začala při kontrakcích válet po zemi a mezi kontrakcema jsem cupitala kolem toho stojanu s kapačkou. Šla jsem do sprchy, ale nepřišlo mi to jako žádnej zázrak... – jo, taky jsem byla celej den hrozně naměkko, kdykoli mi přišla sms, tak jsem se rozbulela dojetím, když se na mě někdo blbě podíval, tak mi tekly slzy – vlastně mi vadilo ležet, při ležení a vyšetřeních jsem se cítila nejhůř – bylo mi hrozně trapně, když ze mě při vyšetření tekla krev a ušpinilo se prostěradlo, chtěla jsem ho prát v ruce aby to nebylo vidět anebo ho vzít vyprat domů a to se jim pochopitelně nelíbilo, ale já magor jsem se prostě hrozně styděla a nechtěla, aby to někdo viděl! Kdykoli mi kapačku odpojili, tak se mi kontrakce zastavily, takže jsem ji musela mít od začátku do konce. Kolem pátý hodiny mi začalo být podstatně hůř a asistentka mi doporučila míč a sprchu, šla jsem tam spíš, abych jí udělala radost, ale hrozně se mi tam ulevilo a ani se mi tam nechtělo brečet =0) Mezitím se na pokoji zabydlela další rodička – sprchu a záchod tam měli pro dva – kdyby náhodou chtěla do sprchy a vzít mi můj míč, tak bych asi vraždila, ale naštěstí tiše trpěla na posteli. V šest hodin se měnila služba sester a asistentek a přišla paní, která se mi na první pohled nelíbila a na druhý jsem se do ní zamilovala – byla úžasná, byla na mě hrozně hodná, když bylo potřeba, tak i rázná, ale kupodivu to ve mě už nevyvolávalo žádný slzy, ale chápala jsem to... Když mi řekla, že půjdem za chvíli na sál, tak jsem tomu nevěřila, říkala jsem si proč tam budu ještě kolik hodin blbákovat, když porod je v nedohlednu... Na sál se mezitím přesunula i ta druhá paní – boxy jsou sice oddělené, ale ne úplně – ta druhá paní dostala nějaký čípky na bolest a já se jich honem dožadovala taky, ale nechtěli mi je dát, píchli mi nějakou injekci, která mi malinko ulevila, ale ne moc. Vyšetření – ani nevím kolikátý už – prý je to dobrý, jsem na 7-8cm otevřená, už to nebude na dlouho... přišel druhý doktor – mladá paní, jste na 5 cm – COŽE?!!!
Po nějaký době zase přišel ten první a říká, je to dobrý, 9 cm, do hodiny máte odrodíno... Bylo osm večer, za chvíli přišel zase ten druhej a říká, no jo, to vidím tak na zítra ráno, možná až na poledne! Byla jsem úplně hotová, celodenní kontrakce po dvou minutách se začaly stupňovat do jedné velké, která se jen zmírňovala a zase zesilovala, navíc se bolesti přesunuly do kříže a s tím nešlo dělat nic. Když přišel ten první doktor, tak jsem ho prosila, ať mi dá okamžitě epidurál nebo jdu do jiný porodnice, on mi vysvětlil, že ten se dává, když jsem otevřená tak na 4 cm a ne na 9, já na to, že ten druhej čičmunda mi řekl, že jsem na 5 a že ho prostě chci, že mu nevěřím, že je porod za dveřma, ale on trval na svým a zase odešel... Pak přišla asistentka a řekla, ať tlačím... to jsem nechápala, protože jsem necitíla vůbec, že bych měla tlačit, tak jí to říkám a ona, že mi slábnou kontrakce, že to vytlačím ať se nebojím a když přijde kontrakce tak ať prostě tlačím... Kontrakce přišla, já se celý těhu hrozně bála, že se při porodu poseru!, tak jsem tlačila a tlačila, ale do hlavy (oči mám ještě 18 dní po porodu místy červený nebo žlutý – neměla jsem vůbec vidět bělmo, všechno bylo rudý), tak mě upozornili, že tohle k ničemu nevede a napodruhý už jsem tlačila dobře a dostala pochvalu, po dalších dvou tlačeních mi řekli, že vidí vlásky a já na ně, že to není možný, že já mám plešatý miminko – a oni že ne, že vidí vlásky, tak jsem si povzdechla a oni, co se mi na tom nelíbí a já, že plešatý miminka jsou hezčí a že u nás se po generace rodíme plešatý a od přítele taky, tak nechápu, jaktože máme vlasatý mimi a že se mi vlasatý nelíběj... Asistentka říkala ať neblbnu, že zase tak vlasatý není, a že vlasatý jsou nejhezčí – tohle jsme prosím řešili mezi kontrakcema =0) no asi na 5 zatlačení a Terezka byla venku, ani mi to nějak nedošlo, říkali, že mám krásnou holčičku a já se jak blbec ptala, jestli už je opravdu venku! Pak mi bylo všechno jedno, odnesli ji a za chvíli ji přinesli zabalenou, byla ještě celá od toho mázku a byla nádherná i když vlasatá! Koukala na mě a pak se, samozřejmě nevědomky, usmála a já se zamilovala! Chtěla jsem ji do náruče ale nedali mi ji, jen ji drželi a já ji hladila a líbala, chtěla jsem ji k prsu ale ona usnula a řekli, že to nemá cenu, když spí =0( tak ji odnesli a doktor mi porodil placentu, to mi připadalo jako sen, spodek celej bolavej a placenta krásně hladká a teplá, prostě mě pohladila na tom bolavým a kdyby měla 20 metrů tak jsem si libovala =0), pak přišlo šití asi 12 stehů... jo, ještě vím, že jsem zaslechla, že je Terinka droboučká a že má 2,7kg. Trochu mi splývá čas a nevím, kdy se co přesně událo, jestli bylo nejdřív šití a pak jsem viděla Terku nebo naopak, že jsem volala a psala smsky, že už je kočička venku – jo venku byla ve 21.05, takže ten první doktor měl pravdu, že bude do hodinky venku. Po porodu jsem nemohla vůbec usnout, byla jsem tam místo dvou hodin tři, na pokoj jsem se dostala po půlnoci, to mi princeznu přinesli a zkusila jsem kojení, ale nešlo to, malá se nechtěla přisát. Asi po 15 minutách mi ji zase odnesli a přinesli ráno před pátou a zase odnesli a nakonec ráno v osm mi ji už dali napořád.
Druhý den v noci mi začaly horečky dost vysoký a malá začala být žlutá, takže jsme se viděly jen při kojení, bylo mi hrozně, ale vydržely jsme to, uzdravila jsem se já i malinká a po 9 dnech jsme šly domů – teď spinká a je úžasná, hodná a nejkrásnější na světě =0)
2. únor 2008 v 18:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
simlenko: popis krásnej, jen mně mate že v máš nastaveno že čekáte chlapečka Jakuba a narodila se Terezka?
2. únor 2008 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek