• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Pepi, moc moc gratuluji k narození Pepína :wink: Je krásnej :dizzy_face:


A nedělej si iluze o klystýru při kontrakcích, bylo mi doporučeno vydržet aspoň 5 minut a já jsem sotva doběhla na záchod, takže ani né minuta :sweat_smile:
1. zář 2008 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Protože jsem sem chodila číst, abych věděla co mě čeká přidám vlastní zážitek
Začalo to všechno myší… i když to není tak úplně pravda. O půlnoci mě probudila ostrá bolest a škrábání které jsem slyšela mě donutilo vstát. Po chvíli se mi podařilo zjisti odkud zvuk jde. A hele myš – v mých lněných semínkách a nemůže se vyškrábat ven. Nic na to nesahám – tak jsem poprvé vzbudila manžela…..
Ležet už nešlo – bolesti se daly snášet jen za pochodu. Nejlíp nahoru do schodů. Takže další 3 hodiny jsem strávila na schodech. To už byly po 4-řech minutách – takže jsem se začala pakovat a probrala manžela. Ptal se mě co mi ještě chybí že to dobalí – hlásím „piškoty“ co jsi měl koupit kdyby byl na sále hlad – nikde jsem je nenašla“ Šel najisto ke kabeli a hrábl vedle – pravda sáček vytáhl – bohužel piškoty už spořádala myš. :stuck_out_tongue_closed_eyes: potvora jedna.
Nic – vyjeli jsme směr Kyjov. Bolesti co 3 minuty nešly vydržet v sedě v autě – ještě že bylo tak brzy, houby provoz a tak jsme prostě každé 3 minuty zastavily prošli a jelo se dál.
Čím blíž ke Kyjovu tím častěji jsme stavěli, nakonec už to bylo po minutě.
Na porodním natočili vstupní monitor, bolesti přestaly být tak časté jak jsem ležela na zádech ale co mě se týče obešla bych se i bez monitoru.
Závěr zněl vše připraveno k porodu –otevřeno na prst. (super – tak tohle byl výsledek prohlídek posledních 14 dnů… to bude na dlouho proběhlo mi hlavou že jsme přijeli moc brzo)
Bolesti se vrátili k intervalům minuty a každou další hodinu další prohlídka. Závěr stále stejný – na prst. Nakonec jsem skončila na infuzi a monitoru aby se něco začalo dít a Dr. šli tam kde se něco dělo. Nechápu kdo vymyslel že se u monitoru musí ležet – ta doba byla nekonečná. Cca za necelou nekonečnou hodinu jsem prohlásila že musím na záchod ať manžel požádá PA o odpojení na chvíli. Vyhověli nám. Před napojením zpět mě PA znovu kontrolovala a prohlásila že je na plno otevřeno a rodíme a mazala sehnat doktora – ten se divil že už? Vysvětlil mi co po mě chce a pak ještě na chvilku někam zmizel.
Dál už je to všechno jaksi napřeskáčku a nedokážu srovnat pořadí záblesků co mi zbyly. Manžel se postavil na místo Dr. a PA prohlásila že jdeme na to. Dostala jsem kyslíkovou masku protože se zdálo že to neudýchám.
Pak si vybavuju Dr. opřeného o stěnu jak to pozoruje a hlásí že to jde dobře. Nakonec malou Dr. zapíral přes břicho aby se mi stále nevracela zpět. Celé to prý trvalo čtvrt hodiny….
A potom – děsná klepavka, zima. Dr. vtipkoval že už se třepu na šití… nakonec se díky epi-nu dostalo jen na 2 stehy co potrhaly ramínka.
Manžel se účastnil vážení a měření a nakonec mi malou přinesl zpátky.
Ze sálu jsme jeli okamžitě – v porodnici byl nátřesk, takže 2 hodiny pod kontrolou jsme strávily na chodbě. Dostala jsem k tomu rohlíky a sýr s čajem – takže to nebylo zas až tak nejhorší.
No a nakonec přesun na šestinedělí. Ale to už je jiná kapitola. 
2. zář 2008 v 15:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
No a ještě přidám popis toho samého očima mého manžela (poprosila jsem ať holkám v diskuzi dá vědět a on to udělal po svém :wink: )
"Ahoj holky,
chci vám popsat zážitky
ve 12 hodin, ale ne v poledne jestli jste si to mysleli... pěkně s probuzením o půlnoci mě něco zmáčklo . Ještě že mám kolem sebe vodu a zrovna jsem netrénovala motýlka jen v klidu plavala. Naštěstí to za chvíli povolilo a já se mohla zase v klidu protahovat a plavat . No tohle!!!!! Ani ne 10 minut a znova - v pohodě už to tady bylo ... nevím co nacvičujou ale to znám už to tu bylo, někdy i 30 minut, nejlépe se nenechat vyprovokovat a v klidu si plavat ( mimochodem mám to natrénováno už si plavu docela dlouho ). A pozor, vstáváme už to poznám to příjemný houpání při chůzi. Ještě že se mnou chodí a příjemně houpaj jinak by mě to mačkání vážně štvalo .... nevím nevím dnes je o nějak dlouho už víc jak hodinu a furt dokola .. no nic zkusím usnout.... si snad někdo dělá legraci!!!! dvě hodiny ráno každej normální v klidu spí a já? skoro každejch pět minut jsem jak sardinka , asi vzbudím taťky takhle to dál nejde... No super už pochodujem všichni, ze spaní dnes nic nebude ....
Další dvě hodiny pryč a míso aby byl klid tak mě mačkaj už každejch 5 minut ... pozor něco se děje !!! aha to taky znám jedeme v autě. Tak už dost žádný mačkání!!!!! teda dnes na mě nikdo nebere ohledy ... takhle to teda nenechám poslechli pěkně vystoupit projít a pohoupat. JJ takhle se mi to líbí. A jedem dál ... ne ne ne už nejedem zase zastavit... správně už jsem je to naučila .... minuta pryč už můžeme jet dál. Zastavit zastavit, teda nějak neposlouchaj budu si do toho mačkání muset kopnout. Už stojíme mamce se to kopnutí vůbec nelíbilo, ale mě je to jedno chtěla jsem zastavit a nechat se pohoupat. Jo prý za to může taťka, vymlouvá se na svodidla že jsou po obouch stranách silnice a prý nebylo kde zastavit, takový keci !!! až vám to budou tvrdit tak jim nevěřte zastavit se přece dá i uprostřed silnice...Ještě párkrát zastavujem a už jsme asi na místě. Cože? Jsem myslela že jedem na výlet a on doktor .... to taky poznám.. všechny ty vyšetření. Teda nevím co plánujou ale už je 7 ráno a je to pořád horší a horší... Ještě že je mamka statečná chodí se mnou a houpe mě jinak by mě to každý tři minuty vážně vadilo ... no a teď si navíc lehne - žádný příjemný věci.... že by zas monior asi jo - to se mi vůbec nelíbí a mamči? té už se to nelíbí déle ..No co je zas toto berou mi vodu , no tak to já tu nezůstanu na to zapomeňte. Asi fakt ne, zas to ztvrdlo a tlačí mě to pryč, ne ne ne přemýšlej co dělat - natáhnout ručičky a pěkně se zapřít - já nikam jinam nechci, uf ještě že jsem se udržela no néééééé zase, s takovou to nezvládnu
a ještě slyším doktorku jak říká až to přijde tak zatlačte - už i mamka je asi proti mě... musím to ještě vydržet přece mě odsud nevyhodí tak snadno. Ze samé dřiny ztrácím pojem o čase ale myslím že se držím docela statečně už půl hodiny .. A zase to tu je néé néé už mě to tlačí pryč jsem v háji tady se už nemám o co zapřít, brzdím to jen hlavičkou, ale to není ono a zase to tlačí ..
Co to je? zhasněte to světlo.. a co ten rámus okolo ( dřív jsem tam měla taky rámus ale jinej lepší) a je mi zima. Zima slyšíte!!! a přeštaňte na mě civět!!!, že jsu pěkná holka dávno vím to mi nemusíte říkat, zima slyšíte!!!! no konečně mě aspoň dali mamince na bříško ..
Au!!! oni mě ustřihli od maminky...
Tak teď už musím být statečná už jsu sama sebou .
Jsem se vám zapomněla představit jsem Elena a míry mám lepší než modelka 90-60-90 - ty jsou takový hloupý, že? Já je mám mnohem lepší 3,25Kg/50cm .
Tak už mě znáte - poprosila jsem taťky aby to napsal (dal si na čas, že píše až dnes - a na světě jsem od pátku) Příště vám napíše mamka jen jak se vrátíme domů z porodnice.
Tak se mějte fajn a hýčkejte prcky co máte v bříšku ( vím o čem mluvím, mě tam bylo fajn teď když něco chci tak musím křičet , ale nebojte zvládám to třeba i 5x za noc )
Tak se mějte fajn a držte se!!!! "
2. zář 2008 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tedy Lanka,
velka pochvala tvemu manzilkovi. Takhle popsany porod jsem jeste necetla, je to moc hezke a zajimave. Zase jiny pohled na to vsechno. Vam vsem 3 preji hodne zdravicka a stesticka.
2. zář 2008 ve 22:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
JAKÉ TO BYLO???

Termín porodu jsme měli 18.7., ale dny plynuly a prckovi se ven nechtělo. Obden kontroly a stále žádná změna-vše je krásně přichystáno a může to být kdykoliv.To jsem ale slýchala už měsíc před termínem, tak mě to nechávalo chladnou.27.7. jsem šla v neděli opět na kontrolu a jelikož se stále nic nezměnilo, tak jsem dostala papír, že se mám ráno dostavit do porodky na vyvolání. 28.7. jsem ráno nacupitala do ambulance, proběhla prohlídka, monitor srdíčka, ultrazvuk a s přáním rychlého porodu mě odeslali na rizikovku, kde se vyvolávalo. Bylo kolem 10:30 když jsme se převlečená a s křížovkama uvelebila do postele a čekala, co se bude dít. Pak si mě pozvali na vyšetření, zkonstatovali, že jsem na 1cm (což jsem věděla) a řekli mi, že mi píchnou injekci na uvolnění porodních cest. Jak řekli, tak udělali, ale vše v pohodě. Najednou bylo 11:30 a já si šla dát oběd a po něm jsem dál pokračovala s esemeskování nedočkavým holkám :wink: a luštění křížovek :grinning: Bylo 13:15 když mi zavedli první tabletku. Tak jsem se opět uvelebila a čekala, co se z toho vyvrbí :sweat_smile: Nějakou dobu se nedělo nic. Kolem 15-16hod (čas mi trochu splývá) nastoupili MS bolesti, ale jinak pořád v pohodě...nic, co by mě nějak vyvedlo z míry. Chodily nepravidelně, tak jsem to moc neřešila. Kolem 17:30 ale zesílily a začaly chodit pravidelně- po 7min, pak už po 5min, ale byla tam "super" sestra, která mi tvrdila, že je to jen příprava a pokud zvládám koukat na hodinky, tak se nic neděje (btw vedle mě ležela paní s kontrakcema mezi 80-110 a podle ní měla jen poslíky-ona pak porodila ten den jako já!! :grinning:) Naštěstí se měnily směny, páč se měnily i bolesti. Do toho se mi začal dost zvedat žaludek, tak jsem věděla, že bude ještě legrace. Ale ta nová sestřička (byla fakt super) mi řekla, že si to dělám sama tím, že špatně dýchám a jak jsem opravila dýchání, bylo to o trochu lepší a ustála jsem to. Byl to hokut, ale s touhle sestřičkou bylo hned líp aspoň na srdíčku.Tahle, když viděla, jak se kroutím, tak se mě zeptala, jak často to chodí a na mojí odpověď, že snad furt, přivezla monitor a že mě natočí. Kontrakce mezi 90-120 snad pořád. Bylo 19:30 a ona zavolala doktora, aby mě prohlédl. Došourala jsem se na vyšetřovnu a nález zněl-stále jen na 1cm!!! Odploužila jsem se zpátky na pokoj a později přišla sestra s injekcí, že mudr. usoudil, že mě nechá vyspat a že ona mi píchne injekci na zastavení kontrakcí a mám se vyspat na další den. Bylo 21:30, když dorazila sestra, že mudr.změnil názor a že si mám sbalit věci a půjdeme rodit!!! :astonished: Na moji otázku proč ta změna, mi sestrička řekla, že kvůli mým kyčlím, abych byla raději pod dohledem. Tak jsem se v kontrakcích sbalila (injekce teda fakt nezabrala :grinning:) a odšourala jsem se za pomoci sestry na porodnici. Uvelebili mě na porodní box a čekalo se, co se bude dít. Podotýkám,že jsem během chvilky, i přes správné dýchání, začala zvracet, jak jsme předpokládala, tak mi dali infuzi něčeho na uklidnění žaludku, ale nějakou dobu jsem si tam prozvracela, než to zabralo. To taky při kontra moc nepřidá :grinning: Přišla paní doktorka (byla super :dizzy_face:, prohlédla mě, po několikáté za den jsem slyšela, že jsem jen na 1cm a pak mě odveleli na klystýr. Kroutila jsem se fakt slušně, byl to mazec. Klystýr v pohodě, jen udržet to v sobě tak dlouho bylo fakt nemyslitelný :sweat_smile: Do toho jsem ještě zvracela, fakt super :stuck_out_tongue_closed_eyes: Pak jsem si vlezla do sprchy, ale v té mi to moc dlouho nehrozilo, tam mi to fakt nedělalo vůbec dobře :stuck_out_tongue_closed_eyes: Pak jsem se v předklonu šourala zpátky na box (šlo se mi tak dobře) a ze zadu mě nějaká sestřička lechtala a měla z toho děsnou prču, že když se prý nenarovnám, tak mě prý budou bolet záda :astonished: myslela jsem, že jí trefím!!! Kravka!!! No po klystýru následovalo další vyšetření a na mě začaly dopadat depky, když jsem slyšela, že jsem stále na 1cm!!!! :astonished: Žebrala jsem o epi, ale bylo mi řečeno, že až budu na 3cm. Navíc jsem musela celou dobu ležet, aby hlídali malýho, páč mu občas slábly ozvy :frowning2: Ještě se to jakžtakž dalo snést
na zádech a skoro v sedě, ale oni po mě chtěli, abych ležela na boku, což bylo pro mě horší jak smrt :frowning2: Najednou přišla paní doktorka a že mi píchne vodu. Bylo 0:45 (to vím z propouštěcí zprávy). Ale už jí i tak bylo dost málo,tak doktorka se ve mě hrabala spodem, asistentka mi tlačilo na břicho směrem k ní dolů a nakonec se podařilo píchnout ten zbytek vody, co jsem v sobě měla.A já pořád čekala, kdy konečně budu na ty vysněné 3cm, abych dostala to slíbené epi. O něco později mě opět prohlíželi a hle-najednou jsem byla na 6 a tudíž jsem epi nedostala, že už bylo pozdě!!!! :astonished: (stejně je podezírám, že to udělali schválně :grinning:) Ale od bolesti mi pomohly infuzí s nějakým "koktejlem", jak tomu říkala asistentka. O tom, že by to zabralo jsem chtěla polemizovat, ale jelikož jsem na konci zvládala cca na 30sekund usínat mezi kontrakcema, tak to asi fakt zabralo :grinning: Najednou se mi chtělo děsně tlačit a ta moje asistentka do mě hrábla a v klidu mi oznámila, že už můžu :grinning: že je všechno připravené. Najednou se kolem mě nahrnula i doktorka, dětská doktorka, dostala jsem instrukce, jak správně tlačit a šlo se na věc. Jen se mi to tom mém koktejlu prodlužovaly intervaly mezi kontrakcema, tak mi do infuze přidaly i oxitocin,ale to jsem nepocítila. Zkrátím to...po několika zatlačeních, po několika hopsání na břiše a po nástřihu ze mě vyklouznul ten náš malý poklad. :dizzy_face: Bylo 2:10!! Na bříško mi ho nedaly, ale paní doktorka mi ho ukázala, nechala mě ho pohladit a už ho předávala dětské doktorce. Dětská doktorka mi nahlásila 50cm a 3260g. Během toho, jak ho doktorka balila, ze mě doktorka ještě vytáhla placentu a pak se vrhla na šití. No povím vám, zažila jsem mnohem lepší věci!! Dětská mudr.malýho zabalila a na chvilku mi ho dala, abychom se pomazlili, ale brzy si ho vzala a dala do inkubátoru, který ovšem postavila vedle mě, tak během šití jsem celou dobu držela Adámka za ručičku a on na mě koulel očka :dizzy_face: Byl to pocit k nepopsání! :dizzy_face: Šití trvalo docela dlouho, páč jsem dost krvácela, tak přišli na řadu pytel na břicho, led na břicho, jehly do břicha...no zkoušeli co mohli, aby se děloha rychleji zatáhla a přestala jsem krvácet. Pak přišel jiný mudr. zkontroloval mě, udělal ultrazvuk a pak konstatoval, že naštěstí ve mě nic nezůstalo a že už to bude dobrý. Pogratuloval mi (byl to ten samý, co mě večer z rizikovky poslal rodit) a odešel a my konečně zůstali s Aďulkou sami :dizzy_face: Museli jsme zavolat tatínkovi a ten byl neskutečně šťastný. Pořád dokolečka se ptal, jak malý vypadá a stále opakoval, jak moc nás oba miluje. Pak ještě telefonát mamče a už jen rozeslání nezbytných sms a už jsme si jen užívali jeden druhého. Ve 4hod nás převezli na pokoj a od té doby jsme byli pořád spolu :dizzy_face:

Jen pro shrnutí. Porod (jak to tak po sobě čtu) byl relativně rychlý, ale já tu bolest mizerně snášela, tak pro mě to byl horor nad horory. Je možné, že je to tím, že byl vyvolávaný a že bolesti nepřišly nějak moc postupně, ale přišli skoro naráz. Jasně, že ten brouček za to všechno stojí a stál, ale já osobně bych to fakt nerada zažila znova :astonished: :sweat_smile:

Tatínek u porodu: Vždycky jsem ho tam moc chtěla mít a jsem moc ráda, že tam nebyl :sweat_smile: Měla jsem dost svých starostí sama se sebou a nebyla bych dobrý parťák. Bývala jsem zlá a i pro něj by to nebyl dobrý zážitek :grinning: Škoda je, že nás neviděl dřív po porodu, ale to jsme nějak zvládli :wink: a o to krásnější byla jeho nedočkavost, když ho viděl odpoledne.

Moje velké díky patří super asistentce, která tím vším prošla se mnou :dizzy_face: byla jsem chvílema fakt asi na zabití, ale
ona byla super :dizzy_face: Dokázala mě usadit i uchlácholit, prostě to, co bylo právě potřeba :sweat_smile:

SUma sumárum...za sebe říkám, jednou a dost :grinning:
3. zář 2008 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
vsetkym vam tu blahozelam, ked to citam behaju mi zimomriavky po tele a aj slzicka obcas od dojatia vyskoci... :grinning:

nebali ste sa porodu, myslim ci ste sa nebali ked ste vedeli ze termin je za tyzden, dva dni a pod...alebo si na ten pocit clovek zvykne?
4. zář 2008 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
modrica, s tim velkym briskem a vsemi legrackami okolo je kazda rada, ze uz bude rodit :grinning: :wink:
4. zář 2008 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
modrica: to víš, že na mě občas padl trochu strach, hlavně před prvním porodem. Připadala jsem si jako v rozjetém vlaku z kterého už nemůžu vystoupit :sweat_smile: . Ale pak jsem si představila toho drobečka jak ho budu držet v náručí, pohladila jsem si bříško a řekla si - už aby to bylo :wink: :slight_smile:
4. zář 2008 v 15:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak i já už se můžu přidat do diskuse jaký byl porod....termín porodu byl 7.9., v úterý 26.8. v poradně se pan MUDr. divil, že už mám za týden termín, že to vůbec nevypadá, že je vše ještě zavřené. Přišla sobota 30.08. a kolem oběda mi začaly divné bolesti jako při menstruaci, ale nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, odpoledne už byly silnější, ale sbírali jsme s manželem švestky na zahradě, tak jsem si vždycky na chvilku odpočinula a dál se věnovala práci, večer jsme jeli k rodičům grilovat, tam už jsem si šla teda dát vanu, že jako zkusíme, jestli jsou to poslíci nebo ne. Před devátou jsme přijeli z grilovačky domů a začala jsem krvácet, tak jsme sbalili věci a jelo se. V nemocnici nás přijali ve 21.00 hodin, tam mi PA řekla, že jsem už otevřená na 7-8 cm, nechtělo se mi tomu věřit, půl hodiny jsem ležela na monitoru a sestřička vypisovala papíry, všechno bylo v poho, kontrakce se daly v poho vydržet. Pak mě zavedli na porodní box a prý, že se píchne voda a už to bude, tak jsem pořád nevěřila, furt jsem se ptala, kdy jako přijdou ty hrozný porodní bolesti, PA se mi smála, že to už jsou ony, že co bych jako pořád chtěla. Tak mi píchla vodu a asi 8x jsem zatlačila a malej byl na světě. Na porodním boxu jsme strávili přesně 38 minut, malej se narodil ve 22.08 hodin. Do dneška tomu nemůžu věřit, že tohle byl vlastně porod, připravovala jsem se na hrůzy, četla tu Vaše zážitky a ono nic takového nepřišlo. Bolesti se daly úplně v poho vydržet. Přála bych takový porod Vám všem, které to ještě čeká.
5. zář 2008 v 17:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
paolin ty si to vystihla :wink: ja som sa pri malej tiez tesila na porod :astonished: lebo som nevedela o co ide. Teraz viem, a zase sa tesim, uz by som rada malu pri sebe, a to brusko mi zavadzia, vadi mi ze sa nemozem poriadne najest, mala mi tlaci na zaludok a taaaak rada by som si vymenila termin s niekym, kto ma rodit teraz. Ale co uz. Snazim sa uzit si teho, lebo dalsie babo uz neplanujeme, tak viem ze je to naposledy, ale tazko sa to da uzivat pri paleni zahy, zaludocnych kyselinach v krku atd atd.

No a aky bol moj porod? pcheee.

do porodnice som sla s bolestami (to som este nevedela co su prave bolesti :sweat_smile: ) po 5 minutach v noci z nedele na pondelok ( presne na termin), no po prichode a natoceni na monitore, sestricka zadrela, ze som na 2cm, ze to nic neni a ze mam tam ale ostat. Tak si ma tam nechali na porodnici v izbe s kockou ktora celu noc prevzdychala a prestonala, mna od strachu porad presli bolesti, a zastavili sa aj tie mini kontrakcie, ktore boli :grinning: Tak som tam ostala pekne cely tyzden, lebo po termine ma nechceli uz pustit domov, tak som tam isla dusu vypustit, liezlo mi to tam na nervy. Stale sa nic nedialo. No a vo stvrtok vecer, uz som mala nejaky divny pocit, ked tam bol moj muzik, uzasne sestricky ho nechali nech tam je so mnou, odchadzal nejak o pol osmej, ja som ho odprevadila po schodoch, dala som si 3 krat hore-dole na piate a o osmej mi zacali zase bolesti, tak som sa prechadzala, sledovala cas. Neskor som si lahla, ze idem spat, no trt som spala, lebo kontrakcie sa zhorsovali, boli to silne menzesove bolesti, po 7-8 minutach, celu noc, rano o pol piatej som sla za sestrickami ze nemozem spat, ze mam bolesti, tak ma natocili, kukol ma doktor, to som bola na 2,5cm, kontrakcie zacali po 5 minutach, ale ozajstne, rozdychavala som 2minuty a za tri minuty zase :angry: o siestej ma zase pozrel lekar, ze stale na 2,5, skoro ma vystrelo, nevyspata unavena, zakazali mi pit, vlastne celu noc som nepila. Tak som poprosila lekara, ci sa tomu neda "pomoct" no a vtom on mi zacal "babrat" krcok, baby bolest, jak slak, som tam stonala jak koza, no a to sa sestricka zacala rehotat, ze hehe, ze ved to bude este viac boliet :confused: :confused: :confused: moje tesenie sa na porod v momente pominulo, no ale nic, tak ma poslali na izbu, ja urevana, unavena, som volala muzovi, ze neviem kedy to bude, atd atd. O po. osmej rano ma pozrel zase docent Korbel, ktory mi oznamil, ze supeeer, ze sme na 3,5cm a ideme rodit, tak som sa zbalila a prestahovali ma na porodnicu, spravili mi klistir, oholili, a dosiel muzik, asi o deviatej, ci pol desiatej. Medzitym mi lekarka pustila vodu, zacali zabijace kontrakcie bolestive jak slak, asi po 3 minutach, co jedna trvala vyse minuty, takze unavena, smadna a ubolena som trpela a pytala si EPI, no dokyna skonstatovala ze som len na 5cm a je to malo, nasledne ma pozreli asi az za vyse hodiny, kedy som mala kontrakcie po 2 minutach, no hrozne bolestive, asi to moje vnimanie bolesti ovplyvnila aj unava a celkovy stav, skratka ked ma pozreli, uz som bola na 8 cm, a ze ved zachvilu rodime, do pol hodky, ze to vydrzim bez EPI, no to bolo asi o pol jedenastej, nakoniec doktorka odisla na obed, a ostal tam len jeden lekar, ktory tam nieco pisal, nikto ma nekontroloval, nevsimal si ma, az na urgovanie mojho muza, ma pozrel, zistil ze este nie je branka uplne zajdena, tak ma dali na bok, ze na tri minuty, haha, nechali ma tak pol hodinu (nasledok vychylena kostrc, co mi zistili 2 tyzdne po porode, ekdy mi museli pre ulavu pichnut EPI) ja som nevnimala, dodnes si niektore pasaze nepamatam, skratka ignoracia. Moj muz uz na lekara krical ze tri minuty davno pradavno presli a nech so mnou nieco robia, lebo ja som uplne mimo, tak ma skontrolovali a ze ved my uz rodime, a kolotoc, zbehlo sa tam kopec ludi, vyvyiazali mi nohy a malu som na 2 potlacenia porodila, o 13:09 (to eln pre porovnanie ze ta uzasna lekarka tvrdila ze do pol hodky je mala vonku :frowning2: :frowning2: ) V takom stave som bola uz nejakych 20 minut a len vdaka priprave na porod, som zadrziavala tlacenie a udrzala to. Hned malu zobrali, kym mi ju doniesli uz aj placenta bola vonku, , vsetko bolo fajn, pichli mi injekciu do nastrihu, a doniesli malu, bola krasna, ja som sa velmi tesila. Sitie som citila, bolo to nic moc, ale dalo sa. Potom sme volali, pisali sms, a manzelik o nejakej tretej odisiel.Ja som tam zaspala od unavy, dali mi napit a o siestej som sa dostala na izbu, skorej to neslo, bolo plno :confused: O pol siedmej mi doniesli ukazat malu, bola kraaaaaaaaaaasna, a velmi som sa tesila ze to mam za sebou, aj ked ma vsetko bolelo :unamused:

A za par tyzdnov ma to caka znova, ale verim ze teraz to potrva kratsie, v kazdom pripade jedno viem, akeee su skutocne bolesti a do poordnice rozhodne nepojdem skorej, nez to bude nutne :grinning: :grinning: :grinning: lebo na psychiku to bolo horsie to ze som tam tvrdla od pondelka a mala sa narodila az v piatok 13. Pockala si na krasny datum :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: Uz nech je november, nech to mame za sebou :wink: :wink: :wink:
5. zář 2008 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja som zacala mat kontrakcue v sobotu kolo 20h. do porodnice sme sli v nedelu rano okolo 5h a mala sa narodila v nedelu vecer 21:05,potom ako mi dali 2x tablety na vyvolavanie porodu,pustili vodu,klistir,infuzia nic nepomahalo,bolesti strasne,EPI som mat nemohla koli zlemu krvnemo obrazu :frowning2: ,pak ked už slo do tuheho mi sli nastrihnut hraz,no pri prvom zareze zistili že skalpelje akosi tupy takže k porodnym bolestiam som mala aj tieto-dost to bolelo,vysetrenie doktorom-strasna bolessi,s mužom sme boli ku koncu taky unaveny že sme medzi kontrakciami pospavali,niektore casti si vobec nevybavujem,ale nakoniec sa nam narodila kraaaasna zdrava a vlasata holka :grinning:
6. zář 2008 ve 02:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hih tak jsem se konečně odhodlala sepsat svůj porod, malá pěkně spinká v postýlce, tak je čas... :slight_smile:

Kristýnka se měla narodit 28.7., ale evidentně se jí ode mě nechtělo, takže doktor stanovil termín na 6.8. Potěšilo mě, že bude mít narozeniny ve stejný den, jako kamarád Jirka. :slight_smile:
Nastal inkriminovaný den, bylo před šestou ráno, a já v autě přemýšlela, že takhle jsem si svůj odjezd do porodnice fakt nepředstavovala, myslela jsem, že budu sedět na zadním sedadle a tvářit se jak bych rodila ježky, místo toho jsem byla vepředu, klepala se hrůzou a peskovala manžela za nedovolenou rychlost. :grinning: Dojeli jsme do Vítkovic a naklusali na příjem, se mnou ještě jedna mamča, která šla taky na vyvolání. Sepsali s náma nějaké listiny a pak nás odveleli na porodní sál, že nás vyšetří. Manžely poslali do práce, ať nezahálí. Natočili mi monitor, do toho se usměvavá sestřička ptala, jak se bude jmenovat a do toho mamka vedle na posteli hekala. Pak jsem se dozvěděla, že jí taky porod vyvolávají, jenže už od včerejška a ona už tam heká 24 hodin. :unamused: Vlilo mi to do žil nezměrnou dávku optimismu. A když následovalo zavolání uklízečky: "Tak sestři, já tam na dvojce vytřu tu krev ( :fearful: ), ať tam můžou jít ty mamky, už mi bylo úplně fajn. Tak teda vytřela tu krev a naklusala jsem já, prý že přijde doktorka, která mě vyšetří a uvidí se, jak to vypadá. Přišla ženská, která by klidně mohla suplovat babu Jagu, šáhla do mě tak, že jsem málem řvala a potěšila mě hláškou, že tam jsou ještě zbytky čípku a že nejspíš porodím tak v pátek - byla středa. Začla jsem se smiřova s tím, že narozeninové svíčky společně s kamarádem Jirkou malá asi sfoukávat nebude. Dala mi tam tabletu na vyvolání, řekla že kdyby něco, mám přijít hned a když ne, tak v 11, sepsala se mnou nějaké papíry, seřvala mě, že jsem blbě brala železo (sice přesně podle pokynů sestry z hematologie, ale co už...) a pak jsem si šla lehnout do pokoje na gynekologii a strašně se litovala, jakou zrovna já to mám smůlu.
Zachvíli přišla i ta druhá mamka, co jsem ji potkala na příjmu, tak jsme aspoň začaly kecat a začla mě opouštět blbá nálada. Zato začly přicházet nějaké bolesti zad. Bylo asi kolem deváté. Kolem desáté už mě bolelo i břicho, v pravidelných a příšerných intervalech asi po 3 minutách. Začala jsem pochodovat po pokoji a modlit se, ať už je jedenáct. Před jedenáctou už jsem se musela chytat postelí, abych chodila, a připadalo mi, že ty bolesti mám snad po půl minutě. Přesně v 11 jsme obě vypálily a kolíbaly se k porodnímu sálu. Stoply nás sestry z gynekologie, že to tam nemůžem jen tak přijít, že na sále mají fofry a že si pro nás přijdou tak za 10 minut. Myslela jsem, že budu vraždit. Mezitím ze mě odešly zbytky čípku. Ženské měly nějaký špatný pojem o čase, bylo půl dvanácté a já tam umírala na pokoji. Dorazila jen baba, že máme jít obědvat. Příbor jsem málem vyhodila z okna a doufala, že tam neporodím. Konečně pro mě dorazili asi ve třičtvrtě na 12. Zase mi udělali monitor a sestřička, že mě zas vyšetří paní doktorka. Když jsem to uslyšela, kontrakce zesílily, ale naštěstí dorazila nějaká mladá, a že jsem otevřená na 4 prsty, klystýr a tatínka!!!
Převezli mě na teď už definitivně můj porodní box. Vedle soustavně křičela nějaká maminka. Bledla jsem hrůzou. Klystýr se sestříčkou a tatínek s vyjukaným pohledem dorazili téměř současně. Klystýr do mě nalila (když lila a já měla kontrakci, myslela jsem, že ji ohodím), manžel se taktně odstěhoval k oknu a já se zavřela na záchodě, kde jsem úpěla takovou půlhodinku.
Poučena radami z porodních kurzů jsem se následně rozhodla, že si dám sprchu a hopsání na baloně. Lila jsem na sebe vodu, trošku kroužila pánví a drtila manžovi ruku u kontrakcí, ale nic mi neulevilo, připadalo mi, že bych klidně mohla sedět na kaktusech a bylo mi už všecko jedno.
Zase dorazila sestřička, že už mám pomalu vylézat, že mi zas udělaj monitor. Mřela jsem při představě, že budu muset ležet. Řekla jsem manžovi, že má koukat na ty čísla, jakou mají intenzitu kontrakce, věděla jsem, že porodní jsou tak kolem 100 a on tam prý viděl něco kolem 70... Plodovku mi píchli, ale už nevím kdy :grinning: Přišla zase mladá mudra, a zírala, že jsem otevřená na 8 cenťáků a že rodíme!!! a ve chvíli, že když už mě to bude nutit tlačit, tak že můžu. Nic mě nenutilo, tak jsem jen funěla jak lokomotiva. A najednou jakoby jo! Tak jsem zařvala a zatlačila. Sestra mi poradila, že když to, co dám do křiku, dám do tlačení, že to bude lepší.
Na a fakt, měla pravdu... A že už vidí vlasy!!! To mě povzbudilo úplně šíleně :slight_smile: A že jsem je všechny překvapila, myslely, že ze všech těch porodů, co tam ten den měly, budu někdy poslední, a já všecky předběhla! Najednou se dovalila i ta starší doktorka, že mě mají dát ještě na bok, pak zas všichni odešli a sestra na manžu, že zachvíli přijde juknout, a že aspoň ještě 3 kontrakce na boku a že pak už mě daj na záda a definitivně malá pojede ven. Kontrakce už jsem měla vcelku, takže fakt přišla juknout za minutku, manža že už bylo kontrakcí 5, najednou kolem mě bylo spoustu lidí, mladá doktorka, stará, dvě sestřičky a u okna ještě nějaká ženská. Stará mudra se najednou změnila, chválila mě jak jsem statečná... Tlačila jsem, připadalo mi to aspoň produktivnější než umírání u bolestí, viděla jsem, jak doktorka vzala nůžky, trochu jsem cítila jak stříhla a najednou úleva, a vyjelo ze mě něco kluzkého. čas 15.01 :slight_smile: Všichni se smáli, že většinou mimča řvou, až když jsou venku celá, ale malá sotva měla pusu venku, tak byl ječák :slight_smile: Tatínek střihl šňůru, dali mi malou na břicho, tatínku foťák (manža začal přehrabovat bágl :grinning: ), pak ji změřili a zvážili (3200g, 49 cm), a čekali, až ze mě vyleze placenta. Vylezla, ale něco se jim nezdálo, takže mi stará mudra píchla injekci a udělala mi revizi dělohy. A pak začala šít (a já myslela, že mám už všecko z krku :unamused: ). Říkala že něco je umrtvené, ale něco prý umrtvit nejde. Tudíž něco nebolelo, ale jinde úplně šíleně, cítila jsem dvě píchnutí a když protahovala šňůru, tak jsem řvala na celé kolo. A pak se omlouvala, že dělám takový tyátr, takže to vypadalo zhruba: "Ááááááááááááá!!! Pardon. Áááááááááááá!!! Promiňte... " A ona že ať si zařvu :grinning:
A pak odešli a my ještě dvě hodiny byli s Kristýnkou na sále, obvolali rodiče... Potom mě převezli na šestinedělí, malou odvezli, ať si odpočinu, a manža odešel. Injekce přestala působit, šití mě začalo svinsky bolet a celou noc jsem lítala na sesternu a prosila o ibuprofen. Dostala jsem celkem jen 2 :grinning: Malou mi vozili co 3 hoďky na kojení a v 9 večer dorazila i stará známá mamča z příjmu, které se taky narodila holčička :slight_smile: Do neděle si nás nechali v porodce a pak už všecko lifrovali domů, pač byl nátřesk. Malá byla v pohodě, akorát trochu žloutenka, já si ještě 14 dnů po porodu nesedla, ale jinak taky dobré. :slight_smile:
Tož tak :slight_smile:
10. zář 2008 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pôvodný termín pôrodu bol 26.7.2008 a pocas tohto času som mala lekárku na dovolenke. Chodila som na pásy, moje bobčo bolo ospanlivé a lenivé sa hýbať tak som tam namiesto bežných 20 minút trávila 45 keď ju burcovali k pohybu. Pri kontrolách nezistili nič, skôr sa mi len smiali, že ja sa nieže neotváram ja sa priam zatváram. A tak ma 6.8. (streda) zobrali do preplnenej pôrodnice, lebo to už bolo pridlhé prenášanie. Zo stresu z nemocnice mi vo stvrtok v noci zacali akési sťahy (skôr som si myslela, že to malá len tak kope) takže som sa nič nevyspala ale ráno usúdili, že sa to začalo a že už nemám nič jesť, piť som mohla len doobedu. Pomaličky sa to stupňovalo zatiaľ čo pôrodný sál praskal vo švíkoch, koľko bolo pôrodov. Asi o pol tretej ma zobrali na vzdycháreň, kde urobili čo bolo treba, skonštatovali, že sa stále neotváram a bolesti už boli také, že mi nebolo všetko jedno, ale no čo už. Nato mi pri vyšetrení odtiekla plodová voda a aj som verila, že sa to začne, kedže manžel sedel v čakárni už od jednej, len aby nič nepremeškal. Ale môj stav sa nijako nemenil, a tak mi toho manžela priviedli, len čo "poupratovali" tri rodičky zo sály. Tak so mnou trávil čas až do siedmej, a to mi fakt nebolo všetko jedno, lebo tie bolesti boli dosť intenzívne a po zistení, že som otvorená na jeden prst (epidurálku môžu dať až keď je niekto otvorený aspoň na 4) som bola zúfalá. Pichli mi nejkú injekciu, po ktorej sa mi malo chcieť spať a poslali manžela preč. Po tejto naprvý pohľad spavej injekcii sa to rozbehlo, tie bolesti sa ešte viac zintenzívnili a konečne som sa nejako otvorila a po polhodke prišiel anesteziológ... Bola som strašne hladná, smädná a hlavne unavená, bolo čosi pred jedenástou a oni si uvedomili, že som dnes mala diétu takže mi narýchlo pichli veľký roztok a oxytocín, napojili ma na páasy a skonštatovali, že dátum 08.08.2008 nestihnem. Došel mi manžel asi o 23.20, niečo sme opkecli s tou kopou lekárou a sestričiek okolo mňa (asi enmali čo robiť na nočnej:slight_smile: a zrazu zistili, že to ide o čosi rýchlejšie ako si mysleli a na sálu ma už len odniesli, lebo chodiť som už nevedela. A tak na tretie zatlačenie o 23.45 prišla na svet naša Karin i keď už nikto neveril, že to stihneme. Doteraz si pamútám ako mal môj Maťo nakrivo zaviazané rúško na tvári a keby som nebola v takej situácii (epidurál nezabral, každý tlak som cítila ako keby som sa mala rozpárať a o nástrihu a šití ani nevravím) tak sa smejem. Mala om asi jeden z tých hnusnejších pôrodov, ako som spomenula ten nepodarený epidurál a to šitie..brrr.. Závidím vám, ktoré ste porodili za chvíľku. K tomu a mi rana hjila dva týždne, že som nevedela vyjsť z vane. Ale teraz je to všetko za mnou a ja si cením každú skúsenosť i keď hodnú chvíľu to je priveľmí čerstvé, aby som si to dokázala predtsvaiť znova prežiť. Pozitívne je najmô to, že so mnou bol manžel, celý čas, neviem čo by som robila keby tam nebol (no nejako by som si už poradila, čo iné by mi zostalo?:slight_smile:. Bol pri veľmi dôležitej chvíli v našch životoch a myslím, že odvtedy si ma viac váži, určite to prehlbilo vzťah, dalo nejaký nový rozmer, o emóciách nehovoriac, lebo kto prežil ten vie.
12. zář 2008 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
hojeeec babuchy :grinning:
Tož jak jsem rodila gojgánka:
Sáruš měla termín 12.7 a druhý 19.7 2008. den před porodem jsem prosila doktora ať už mi nějak pomůže , páč už jsem byla oteklá jak školní houba před bitvou...ale byla jsem tak stažená že mi nechtěl tím Hamiltonem ublížit, tak jen zkontroloval podvozek, konstatoval, že se nic neděje ani se neotevírám, a šupajdila jsem domů.
Večer jsme si na radu doktůrka s manžou vrzli a šli nynat :dizzy_face: .
Ráno jsem měla poslíčky, ale takové nepravidelné , jako ostatně poslední týdny každý den a nevěnovala jsem jim pozornost. Jeli jsme na hřbitov za mamuš dát kytičku a už ta jsem se začala pěkně svíjet do paragrafu a drtila Hanymu rameno....asi 4x tak jsme jeli domů dali si obídek a já trávila time na koníkovi a na radu zkušenějších jsem psala kontrakce, ketré byly absolutně mimo mísu...co 8 minut co 4, co 15... a tak pořád dokola.
No kolem 16 hod to začalo být celkem dost bolestivý, tak říkám hanymu jdu do vany a jedem.....řeknu vám holit se ve vaně mezi kontrakcema je síla, ale zmákla jsem to sice nevím jak moc dobře , aůe v porodce nic nenamítali :grinning:
17:00 příjem do špitlu na ctg kontrakce ke 170 celkem tři a otevřená na 3 cm..takže vypsali příjem hany jel pro tašku..radši jsme ji nebrali co kdyby to nebylo ono...a já šupajdila na sál....
při sepisování údajů už kontrakce snad co 3 minuty a svlíkat se přitom byl taky záhul.
Na sále jsem dostala klystýr za 3 minuty jsem šupajdila na záchod a v nejlepším řachu a odéru vešel mangel :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: no toho jsem ho chtěla fakt ušetřit, ale bohužel.....
kontrakce byly snad non stop sotva končila jedna začínala druhá ani nešlo mluvit..strašně rychle se to všechno rozjelo....
v 18 hod jsem chtěla epidurál páč jsem byla na 4-5cm a přišla doktorka se skterou občas sloužím rychlou a povídá, že mi epi nedá kvůli mé alergii a nechce fakt riskovat....tož mi popřála sílu a šupajdila na inspečák.Já myslela že ji zabiju...byla jsem rozhodnutá vydržet epi bez umrtvení, znám to z práce jak se to dělá a myslím že bych to fakt dala, nebýt toho že kontrakce byly nonstop a určo bych neuležela na boku v klubíčku.
šla jsem rajtovat na radu PA do sprchy na balon a drtila tam šňůru od sprchy a drápala kachličky a strášně řvala a hany jen stál a soucitně se na mě díval...tááák moc jsem nechtěla křičet ale mě to pomáhalo....no atím mým rajtovaním a řvaním jsem narvala sprchu teda to těsnění, nevím jak ale voda cákala všude...tož sjem trochu zdiskreditovala fakultku :grinning:
V 19:30 mě doktorka píchla vodu..teda to teplo bylo fajn, ale jak pak při kontrakcích v salvách odcházela voda s krví tak mi hej fakt teda nebylo.
Ve 20 h jsem opět šupajdila na mičudu a do rozbité sprchy...cákalo mi to do ucha fakt lahoda....hany mi říká: Zlato vydrž ješte chvilu a malá je na světe....Ha ha no to určitě myslím si, ale prej viděl jak mistrááášně moc po tom rajtingu na mičudě spadl pupan dolů....
už to nešlo vydržet a musela jsem na mičudě tlačit..oooojaká to úleva smět tlačit, přišla Pa ptá se už, já třepu hlavou jako že jo a rychle šupajdím na postel...uvedá mi pod hlavou , nohy hore...ještě otočit na levý bok párkrát zatlačit a pak zpátky.....a jdem do finále Sáruš vylezla na třetí super mega nejsilnější zatlačení za mohutného povzbuzování Hanyho a asistentky a pak....kliiiiid tichoooo.....tma......dostala jsem průplesk a slyším maminko dáme vám miminko na bříško...no dali mi tu moji fialovou žábu na břušek a to byl tak krásnej pocit že jsem bulela a HAny taky...pak si ji byl zvážit změřit a podepsat :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
Jo gojgy moje měla 3750g a 51 cm a byla 171 miminko narozené v porubě....apgara měla ve všech třech minutách 10, 10, 10 a mohli jsme se po gratulaci doktorky a PA kochat a gojgat...
Finále jsem dostala 2 mini stehy u vchodu prej jak šly ramínka tak mě malá trochu natrhla a jinak vše v pořádku žádný nástřih, ani zranění....celůé dvě hodiny jsem na ni koukala jak je nádherná prostě nejkrásnější gojgy na světě a volali všem...teda hany já měla sílu jen na hovor tady holkám z diskuze..jak bláhově jsem si myslela jak nebudu žhavě esemeskovat, ale byla jsem tak vyflusnutá, že jsem byla ráda že žiju a můžu koukat na ty moje dva poklady....Hany prohlásil že Nelinu má po mě :grinning: (nelina=lulina).
Takže ač jsem se nadřela jako kůň šla bych do toho znova ten pocit je nepopsatelně krásnej, být mámou.... :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
14. zář 2008 v 18:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a děkuju holčinám, co ten den rodily semnou Anky, makak21, aponchie, sistin, janina84, nika70, zolik, mama, georgine...jejich hlášky zpětně a v Ip mě fákt pobavily a povzbudily...PS: doufám, že jsem nezapoměla na nikoho
14. zář 2008 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
babuchy myluju fás :grinning: :dizzy_face: a díííkes
14. zář 2008 v 18:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lucinko at jste šťastní :grinning:
14. zář 2008 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lucinko :dizzy_face: lásko...krásně jsi to napsala, fakt jsi to měla "v pohodě" :wink: užívejte si jeden druhého a těším se na další popis porodu :grinning: Taky tě mylujeme :dizzy_face: :grinning:
14. zář 2008 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
ježiš zabudla som luzza, kuliska, dasule a všecky babky z července :sweat_smile: :zipper_mouth: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
14. zář 2008 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Luci fakt krásnej porod!! :dizzy_face: Jste holky šikovné :dizzy_face:
15. zář 2008 v 00:37  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Trochu romám, ale taky neumím psát krátce :grinning:
Termín jsme měli na 20.7. ale to se nic nedělo. 22.7.2008 jsem se kolem 1 hodiny ráno probudila a cítila jsem, že mi uniká plodová voda... Takže jsem začala budit manžílka, asi na potřetí se to povedlo. Terezka byla už poučená, že když nebudeme ráno doma, že jsme jeli do porodnice a přijede si pro ní děda.
Takže jsem dobalila tašku do porodky, tatínkovi pantofle, pití a něco málo k snědku a vyrazili jsme kolem půl 2 ráno směr roudnická porodnice.
Tam už o nás věděli díky avízu z vrátnice, takže jsem se nejdříve převlékla do košile, dala vzorek moči a šli o 2 patra níž, kde už byl primář a udělal mi vyšetření + ultrazvuk. Dle něj odhad porodní váhy byl 3200-3300g a malá stále váhá, zda už jít na svět nebo ne, protože žádný náznaky porodu nebyly. Na monitoru také žádné kontrakce, takže tatínka nám poslali domů a já dostala poslední volnou postel na pokoji č. 4. Prý se mám snažit usnout a další monitor bude po páté ráno... Ještě jsem dostala nepříjemnou injekci na změkčení čípku a jdu na pokoj.Usnout, lehce se to řekne,ale stejně jsem neusnula...Na dalším monitoru už přeci jen nějaké slabé kontrakce jsou vidět. Dostávám
další injekci na čípek a trochu se ozývají kontrakce.
V jednu odpoledne dostávám první dávku antibiotik v kapačce a předtím mě ještě vyšetřil doktor. Otevřená jsem byla jen na 2cm, tak mi dopomohl aspoň na 3 cm,což jsem tedy dost cítila.
Za další 3 hodiny další penicilin, další monitor, kontrakce ustávaly a teprve od půl 3 se začaly zpravidelňovat. Než končí návštěvní hodiny mě ještě Dr. vyšetřuje, abychom věděli, jestli porod postupuje a jestli má tatínek jezdit domů nebo už ne. Bohužel žádná sláva, otevřená jsem jen na 4 cm za půl dne :frowning2:
Dr. říkal, že mi nějak pomůžou, abych zbytečně netrpěla, ale že za světla rozhodně rodit nebudeme. Manžel odchází na večeři a na návštěvu a vyčkávat, kdy ho ke mně pustí na přípravný pokoj. Na dalším monitoru mám již silnější kontrakce, ale není nic vidět, i když mám veliké bolesti. Měla jsem špatně připevněné sondy :frowning2:
No v každém případě mi kolem 20 hodiny dala sestra klystýr, pak jsem se vysprchovala a mohla zavolat už čekajícího manžela a šli jsme spolu na přípravný pokoj. Tam mi natáčeli další monitor, zatím jsme se ještě oba smáli, další infuze s penicilínem a už jsem měla kontrakce co 5 minut a stále sílily a interval se zkracoval. Napouštím si vanu s teplou vodou, ale stejně jsem 2x musela utéct na záchod a snažila se kontrakce prodýchávat. Už mi moc do smíchu nebylo, kontrakce byly dost bolestivý a byly po 2-3 minutách. Nebyla jsem schopná už sledovat čas, tak mi intervaly sledoval manžel, kterýmu jsem drtila ruku.
Pak jsem se přesunula na míč a snažila se prodýchávat, ale už to trvalo moc dlouho. Od 23 hodiny si toho moc nepamatuju, protože na mě padla děsná únava, byla jsem 22 hodin vzhůru a byla jsem zesláblá. Navíc dostávám další infuzi už nevím s čím a poté jsem měla nepředstavitelné bolesti a už jsem skoro brečela bolestí a prosila sestru o císaře, že se to nedá vydržet. Strašně jsem se motala, usínala, nemohla jsem ani sama chodit, takže mě podpíral manžel (ještě že tam se mnou byl) . Moc si nás tam nevšímali, protože měli ještě druhý porod a u mě to pořád na porod nevypadalo.
A po poslední infuzi jsem na začala krvácet. Řekla jsem to sestře, ta řekla, že se tedy na mě podívá, doplazila jsem se s oporou k porodnímu křeslu a už jsem měla strašnou potřebu tlačit. Kvílela jsem a sestra říkala, že ještě nemůžu, ale zrovna jsem měla kontrakci, takže mi dopomohla s odstraněním toho přebytečného „váčku“, co tam překážel a pak už najednou byl fofr... Volala na porodní asistentku, volala dětskou sestru ať se rychle obléknou, že už rodím. Bohužel veškeré přípravné cviky jak správně dýchat byly k ničemu. Neměla jsem sílu, nevěděla jsem skoro ani jak se jmenuju a tak mi PA říkala jak správně dýchat. Strašně to bolelo, museli mě nastříhnout a pak se zase kontrakce vytratily, takže do mě píchli 2x za sebou něco (asi oxytocin) aby to vyvolalo kontrakce. Doktor zatím jen přihlížel a jen si pamatuju jeho vtípky, že na další kontrakci už to musí být, jinak že spolkne pravítko atd atd. No naštěstí měl pravdu a při další kontrakci už byla malá venku. Takovou úlevu už snad ani nezažiju. Manžel koukal a jediné co si pamatuju, tak říkal, že je nádherná a vůbec není ošklivá:slight_smile: Pak hned bral foťák a šel s dětskou opodál fotit tu naší nádhernou princeznu. Já už ani pak nevím, jak ze mě PA dostala placentu, ale vím, že jsem naštěstí už vůbec nemusela tlačit. Pak slyším dětskou sestru jak volá, že malá má 3800 g a 51 cm, což se mi nezdálo, tak jsem si to nechala zopakovat.. Měla přesně o půl kila víc, než odhadoval primář při příjmu. Pak mi jí přinesli ještě trochu od krve na hlavičce a hned jsem si jí dala k prsu, kam se krásně přisála... byl to nááááádherný pocit i když jsem byla strašně moc unavená. Pak jsem ještě musela přetrpět v dalších bolestech šití, které trvalo doktorovi 40 min. protože jsem pořád krvácela a stále nemohli přijít na to, odkud. Bohužel to prý nešlo na všech místech opíchnout,takže jsem cítila každé píchnutí, ale říkala jsem si, že to už je poslední bolest, co musím vydržet a pak už budu mít klid. Manžela pak slušně vyprovodili ze sálu a malou odnesli na novorozenecké oddělení. Já zůstala ještě hodinu ležet na sále a moc si toho nepamatuju, jen vím, že vedle už byl další porod.. Bylo to bolestivý porod, dlouhý i když jsem si říkala, že u druhého to bude lepší a ještě jsem pila maliník, který zřejmě nepomohl, ale výsledek určitě stál za to... máme doma další nádherné sluníčko.

Mimochodem za 2 dny po porodu ze mě vylezl s očistky i zapomenutý tampon, co tam nechal Dr. při šití. Tak jsem dostala další injekci, aby se mi nerozjel nějaký zánět a ještě jsem šla domů s kapkami na svinutí dělohy....
15. zář 2008 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky :slight_smile:
Tak tohle byl můj druhý porod:
Bylo krásný nedělní odpoledne a my jsme se rozhodli,že když máme ten týden až dva čas,že pojedem na návštěvu se okoupat a slunit :slight_smile: hlavně kvůli malýmu,aby z toho léta taky něco měl :wink: Já jsem jen smočila nohy pro jistotu a vyvalila břuch na sluníčko :wink: jen sem tam trochu tvrdnutí přicha,ale nic hroznýho,říkám si,že to nic nebude,že budu přenášet tak jako u malýho :sweat_smile: Večer jsme jeli dom v klidu jsme šli hajat všichni. Začala bouřka a pršet.Kolem půlnoci nepršelo jen venku ale i u mě v posteli :grinning: praskla mě voda :astonished: ,tak jsem šla vzbudit miláčka a říkám,že mě praskla voda.Ten nevěděl která bije :grinning: jáká a čí voda????? Tak říkám ,že moje voda a stojím v přecíni a kaluž vody s krví :confused: tak jsme volala švagrové u které jsme strávili odpoledne a k´trerá říká,že kdyby něco,tak mám volat,tak říkám,že jedeme a vezem jim malýho,toho jsme nemohli vůbec vzbudit chudáčka,byl z toho koupání unavenej :slight_smile: Tak jsme odevzdali malýho a vyrazili směr Brno-Bohunice,cestou stejnou jako před 3 roky :slight_smile: no ale chyba,uzavírka :angry: taky asi po 30 min objíždění jsme dorazili na místo :wink: Tam nás přijali potvrdili odtok pl. vody a udělali utz. malá odhad 4000g a otevřená na ani né 1 cm.Miláčka poslali dom. ńa monitoru žádné kontra :confounded: ,tak po všech vyšetření mě uložili na JIP nikdy neměli volno,žádnej sál nic. Bylo asi 3.30 ,že mám jít spát.Tak jsem se vysprchovala a uložila.A asi během pár minut jsem začala pocitˇovat bolest jako na MS .Bylo to asi po 10 min ale pravidelný,a dalo se to vydržet. Nikdo si mě nevšímal,nezkontroloval nic i když jsem zazvonila ne sestru,tak mě řekla,že to může být :frowning2: tak jsem si tiše trpěla protože za ptentou byla ještě jedna mamina a do rána do 7 jsme tam byly 4,ale žádná neměla bolesti nic,čelay na císaře atd,tak konečně ráno kolem 6 vizita a monitor,tam skoro nic. Tak kolem 8 se to začalo zesilovat,tak že bych si i zakřičela,ale nemohla jsem,protože tam byly 3 další a tam ticho jak .... :confounded: Tak kolem 8 další monitor tam kontra už nějaký jsou,ale já už měla bolesti jako prase,tak jsem dostala klistýr a mohla jsem zavolat miláčkovi :wink: šla jsem na wc a mezitím už na mě čekal na té JIP. Pořád nebylo místo,jsme myslela,že zdechnu,bylo mě trapně tam řvát :angry: no konečně asi v 9.30 uklidili jeden sál a mohla jsem jít .Další monitor kontra sílí a otevřená na 4 cm,že mám jít do sprchy a na balon. Tam jsem myslela,že to už nevydržím,tlaky na tlačení a už jsme myslela,že na tu postel ani nevylezu. Tak bylo kolem 10 PA mě vyšetřila a říkala,že si můžu zatlačit,že mě pomůže,nebyla jsem ještě na 10. Tak jsem si zatlačila a PA si odešla asi pro nádobíčko a už to málem nestihla,malou jsem si skoro colou porodila sama,jen jí trošku pomohla a položila mě tu našu berušku na břicho,to byla úleva. :dizzy_face: :dizzy_face: potom jsem ještě musela vytlači placentu,taky nic moc, Gábi byla v pohodě,tak ju ošetřila a mil. si ju vzal a nechtěl mě ju ani ukázat :dizzy_face: jak se nemohl na nu vynadívat :slight_smile: Mě přišli ošetřit asi až za hodinu,myslela jsem že zhebnu,jak se ve mě začal štˇourat po takové době :cry: ,naštěstí bez šití a žádný větší poranění se nekonalo :wink: Míry jsme měly 3800g a 53 cm :slight_smile: a v 10.35 :slight_smile: takže druhej porod bylo u nás rychlej od bolestí nějakejch asi 7 h :slight_smile: Takže super,šla bych do toho ještě jednou,ale my už máme vybráno!!!!!! :slight_smile: :slight_smile: Jsme rádi,že nám to tak vyšlo :slight_smile: Gábinka byla o trošišku dřív,asi kvůli datumu 7.7. 2008 :slight_smile: :dizzy_face: se jí zalíbilo!!!
Tak všem přeju taky rychlý a pohodový porody :slight_smile: :slight_smile:
15. zář 2008 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, na porod jsem se moc těšila, zvláště, když všechny kamarádko porodila raz dva :slight_smile: Já týden přenášela kvůli velké porodní váze miminka - dne UTZ 4090 g +- 590g jsem musela nastoupit do nemocnice na vyvolání. Večer jsem měla dostat tablebu, ale asi půl hodinky před tím, jsem šla ještě na WC a něco ze mně vyteklo a za chvíli zase a zase a teklo to pořád - takže voda! Přeložili mně na porodní a čekalo se co se bude dít. Ono se ale nic nedělo a celý druhý den nic. No nervy opravdu pracovaly, všichni v okolí napnutý a já tam jen ležela. Každé tři hodiny mi natáčeli křivku a ještě jsem dostávala kapačku s antibiotiky kvůli infekci, když mi odtekla ta voda. Dít se něco začalo až za dva dny v půl třetí ráno. Začala jsem mít bolesti a to hned po 5 minutách. Navíc i křížové, které byly fakt fakt hnusný. Hodinu jsem čekala, pak zazvonila na sestru, že mi to asi začalo... jelikož ale měli další dvě mamky na příjmu, tak mi řekla ať si chodím, že to ještě potrvá :frowning2: Začalo mi být dost smutno, protože jsem tam celou dobu byla sama a manža doma čekal, až se něco bude dít, že přijede, tak jsem tam statečně pochodovala. V šest, když se měnila služba mně nová PA prohlídla a řekla, že jsem na 4 cm otevřená, že uděláme přípravu a můžu zavolat manžela, že rodím! No to byla zpráva. Kolem sedmé jsem mu napsala, ať se připraví a v půl 9 už byl u mně. Konečně jsem si nepřipadala tak sama. Třetí den v nemocnici a všichni okolo když rodí a vy pořád nic, to je fakt k nevydržení! Takže byl u mně, já funěla jak lokomotiva. Nejhorší bylo, když jsem musela ležet, když mi natáčeli křivku a bralo mně břicho i záda. Kousala jsem polštář a říkala, že už to asi nevydržím. Dobře mi bylo ve sprše na balonu, to se daly bolesti opravdu snést lépe, to doporučuju! Otvírání pokračovalo dobře, bolesti fakt hnusný. Připadalo mi, že už snad ani nepřestávají. Když jsem byla otevřená na 8 cm prohlédl mně pan primář a řekl, že to vypadá, že mimčo bude mít poporodní nádor na hlavičce, abych se nelekla,ale že to mývá hodně dětí a že už to brzy bude. Prý že dostanu kapačku na posílení stahů a on jde zatím na oběd :unamused: Myslela jsem, že ho zavraždím pohledem, posílit stahy jsem už fakt nechtěla! No tak mi jí dali a ještě natáčeli křivku. Najednou se nad ní seběhly dvě PA, doktorka a i doktor a že honem na sál, že malej musí ven! Mně se vůbec nechtělo tlačit a nebyla jsem ještě úplně otevřená. Všechno se seběhlo hrozně rychle, manžel dostal masku s kyslíkem, kterou mi držel na puse a já jen koukala na ten mumraj. Najednou mi dvě sestry držely nohy, doktorka hupsla na břicho, doktor čapl kleště a začal mimi tahat ven. Musím říct, že na ten pocit snad nikdy nezapomenu, fakt nepopsatelně hnusný. Je fakt že když ho vytáhl, byla to hrozná úleva, nejdnou nic nebolelo... Hned ho ale odnesli, podle očekávání se nám narodil chlapeček s váhou 3650 g a 52 cm - náš Honzík :slight_smile: Takže žádné obrovské miminko, jak mně na UTZ strašili. Za chvilku mi ho sestra donesla a hned dala k prsu. No tak krásný pocit jsem nikdy nezažila, ty jeho očička jak korálky a vlásky, no byla jsem z něj úplně vedle. Manžel taky, ještě než mi malého donesli, tak ke mně přišel, hladil mně a říkal, že je malej moc pěknej, že je celej já jen uši má po něm :slight_smile: Pak šel manžel s malým na pokoj, s tím, že já budu ještě tak dvě hodiny na sále. Malý se narodi 27.8.2008l v 14.38 a já kluky viděla až v 18.00. Šití se opravdu protáhlo, byla jsem od těch kleští hodně potrhaná,navíc jsem ztratila hodně krve, takže mi najednou začalo být nějak mdlo a musela jsem dostat transfuzi a už ani nevím co, hadiček ze mně čouhalo požehnaně. Na sále jsem zůstala ležet ještě dvě hodiny. Dostala jsem cévku s tím, že nebudu moct nějakou dobu vstát. Bohužel nebyl volný nadstandart, aby mohl být manžel s námi, ale sestry nám domluvili dvoulůžkový pokoj, s tím, že tam budu sama a manžel tam může zůstat, že jsem po velkém šití. Za to jim opravdu moc moc děkuju, to bylo opravdu pěkné. No ležela jsem jak lazar, mezi nohama led a byla jsem ráda, že nic necítím, protože jsem si nedokázala představit, jak po tom šití budu fungovat... No musím říct, že teď po víc jak třech týdnech už si jakž takž můžu sednou. Byla jsem na kontrole a šití se hojí, takže doufám, že budu brzy v pořádku. První dny v nemocnici ale byly opravdu hrozný, naštěstí jsem dostávala injekce na bolest, žíly teda dostaly za ten týden zabrat. Když jsem odcházela vypadala jsem jak narkomanka :frowning2: Moji kluci mi to ale všechno bohatě vynahrazují, velký Honza pomáhá a je z něj vzorný taťka a malý Jeníček se má čile k světu a je to opravdu hodné miminko. Musím říct, že ještě dneska říkám, že další dítě už mít nechci, no ale uvidíme :wink: Závidím holkám, který píšou, jak to byl krásný zážitek, ale já to fakt říct nemůžu...
20. zář 2008 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
taky přispěju :slight_smile:
Termín porodu podle MS byl 10.9. a podle UTZ 13.9. Na miminko jsme se hrozně těšili a tak jsme doma vyvolávali jak to šlo..pila jsem maliníkový čaj, lněné semínko a chodila na dlouhý procházky.
16.9. v noci ze mě něco vyteklo, ale protože jsem to nechytila do vložky, nebylo s čím jet do porodnice. V noci na 17. znovu, to už jsem chytila a do poradny ráno jsem s vložkou nastoupila. Udělali test na plodovku, zbarvila se do modra a šla jsem na příjem. Měla jsem radost, že se konečně začne něco dít. Zavolala jsem mužovi aby mi přivezl věci, že už v porodnici zůstanu. Na příjmu udělali monitor na kterém nic moc nebylo a doktor zkonstatoval, že si mě tam musí nechat kvůli odtoku vody (jen tak cmrndala..po lžičkách, žádný "protržení hráze přehrady" se nekonalo), ale že to na porod zatim nevypadá..převlíkla jsem se do píža a šla na pokoj. Celý den byl klid a tak jsem manžela uklidnila, že bude i klidná noc..kdyby se to nerozjelo samo, začali by mi porod vyvolávat ráno..celý den byl klídek, až v 23h jsem najednou začala mít stahy po 10ti min..v 00:00 najednou po 3 minutách a otevř. na 3 cm. Šla jsem do sprchy a tam se hodinu spršila. To mi bylo příjemný..ale už v tu chvíli jsem si pomyslela, že to bude síla... V cca 01:20 jsem šla na vyšetřovnu ať mě vyšetří, ale že prý až tak za další hodinu, že je teď ještě brzy. Tak jsem řekla, že mám tlaky na konečník, aby mě laskavě zkontrolovala. Přístup personálu mi v tu chvíli přišel dost laxní, ale to bylo asi tim, že jsem rodila já a ne oni :wink: ..tam to je na denním pořádku, tak co budeme hysterčit :grinning:.. No, byla jsem otevřená na 7cm a že ať zavolám manžela a jdeme na sál..Tam následoval klistýr (spíš neklistýr, bylo mi to hrozně nepříjemný, takže se moc nekonal..) Ale překvapilo mě, že jsem necítila vodu teplou, ale spíš mě chladila...Nevim jak ten čas uběhl, ale na sále jsme byli v cca 03:00..porodní asistentka udělala manžovi kávičku, (:sweat_smile: ..jako by šel někam na biják a ne k porodu!:grinning:) a já se sprchovla horkou vodou. To mi moc pomáhalo, kontrakce jsem prodýchávala jak tělo napovídalo (nikdo mi neřekl jak se dýchá..šlo to samo)..Najednou ale přestala téct v porodnici studená voda, protože praskla trubka a tak jsem musela ze sprchy ven :frowning2: ..Zkusila jsem hopsání na míči, ale hopsat mi nešlo, byla to ukrutná bolest a jak jsem se zhoupla odtýkala voda s krví..takže jsem se přesunula na porodní křeslo. Některá kontrakce byla silnější, jiná šla prodýchat snáz..Při vyšetření zjistili, že Terezka nesestupuje a že to bude ještě chvíli trvat. To už ale byly kontrakce hrozně silné a já si nedokázala představit je ještě jen chvíli snášet :frowning2: . Můj muž byl hrozně statečnej, nevim jak bych se já chovala v jeho kůži..koukat na někoho, kdo si myslí, že má smrt na krajíčku a nemůže mu nijak pomoci :confounded: ..Nejhorší bylo, že tělo samo reagovalo na kontrakce tlačením a já tomu nemohla moc bránit. A proto, že v tu chvíli bránila tlačení branka, tak jsem dostala nějakou kapačku na uvolnění hladkýho svalstva, PA to tam nějak roztahovala a nakonec řekla, ať teda zkusim tlačit, když si o to tělo řiká. Spásný slova, protože už jsem fakt myslela, že to nemůžu přežít :unamused: ..nakonec zjistili, že sestoupení mimča brání plný močák, protože už jsem dlouho nebyla na záchodě..co vim, tak asi od půlnoci..jenže kdo na to v takovouhle chvíli myslí ?:unamused: ..tak mě vycévkovali a mohla jsem tlačit. Tlačení vůbec nebolelo, bylo naopak moc příjemný moct pořádně zatlačit..PA mi několikrát hupsla na břicho, ale vždycky jak to udělala veškerej tlak a síla který jsem do toho stahu dala mi šly nahoru do obličeje a vyfrkla jsem..že prý takhle ne, že musim tlačit dolů, ale bylo to hrozně těžký. Člověk si to představuje jak Hurvínek válku, a pak je to úplně jinak..měla jsem obavu, abych si tim něco nezpůsobila, ale hlavní bylo vytlačit mimčo co nejdřív aby se mu něco nestalo..Nakonec zavolali dětskou doktorku a na asi 5tý zatlačení byla Terka v 6:29, 18.9. na mým břiše :slight_smile: ..takovej modrej dlouhej mokrej uzlíček :slight_smile: Za minutku si ji vzali k ošetření a zavolali tatínka aby si ji nafotil. Mě mezitím doktorka šila. Občas to píchlo a bylo nepříjemný, ale musim říct, že i kdyby dělala nevim co, mě to bylo fuk. Terezka byla zdravá, na světě a já živá, byla to veliká úleva! A vidět tatínka, jak si naši cácorku nese a nemůže z ní oči spustit..byla jsem na nás 3 v tu chvíli hrozně hrdá :slight_smile:
Terezku nám zabalili do zavinky a dali tatínkovi na pochování...Všichni odešli a my 3 byli na sále 2 hodiny sami. Byla to krásná chvíle a mě v tu dobu bylo hej, že jsme to obě zvládly :slight_smile:...podle doktorů byla Terka na 1. dítě až moc veliká..52 cm a 3740 kg :slight_smile: a nešla ven taky proto, že šla ručičkou napřed jako superman :slight_smile:
Taťka byl u porodu skvělej, musim říct, že i když toho moc nenamluvil, byla jsem hrozně šťastná, že ho tam mám, byl mi velikou oporou. Smekám před maminkama, co jsou v tuhle chvíli samy :unamused:
Teď tu koukám na naše zlatíčko a pořád tomu štěstí nemůžu uvěřit :slight_smile:
23. zář 2008 v 15:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
haninka, moc gratuluju!!!mám slzy na krajíčku, moc hezky jsi to popsala!!!!a já tě vyhlížím v diskuzi "pár dní do porodu" a ty nikde, no jo a ty si rodíš :grinning: ještě jednou gratulace k terezce, musíš být hodně šťastná!! a myslím že i porod jsi neměla nejhorší, tak doufám že to budu mít podobně!!
23. zář 2008 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Ia, díky :slight_smile: myslim, že to bylo docela rychlý. Snad mi ten maliník pomohl..lněný semínko asi ne. :unamused: Taky ti přeju (a vůbec každý mamině) abys to měla brzy za sebou a broučka u sebe. Je to fakt nepopsatelný pocit :dizzy_face:
Když jsem to psala, tak jsem bulela, .. je to hromada emocí :slight_smile: a obulela jsem snad všechny porody co jsou tu popsaný :sweat_smile:
23. zář 2008 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
haninka: taky moc gratuluju! tatkové jsou nejlepší, když jsou zticha, co by tak říkali? :grinning: jsem byla ráda, že mlčel, nechal si drtit ruku a podával vodu. Jo a občas mě upozornil, ať dýchám mezi kontrakcema, bo jsem úplně odpadala.
A že si ty mimča vymyslí, že půjdou v noci, že? taky tě nechala Terka mohla nechat trošku prospat, aby se na to šlo až ráno :wink:
24. zář 2008 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja kedze som isla cisarskym tak porod bol super jedine co pre mna bolo strasne tak postavenie sa a skusat chodit lebo rana strasne bolela ale za 6 dni super :slight_smile:
24. zář 2008 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Náš porod byl plánovaný císařským řezem na 5.9.2008 v porodnici v Podolí, z důvodu polohy koncem pánevním.
Den předem jsem nastoupila ráno do porodnice, udělali se mnou příjem na odd. rizikového těhotenství, ale z důvodu toho, že na daném odd. neměli místo, přesunuli mě na odd. pooperační gynekologie. Den ubýhal rychle, i noc byla celkem v klidu, docela jsem se vyspala. V den D mě sestra vzbudila v šest hodin ráno na přípravu - oholení, krystýr, zacévkování, zavedení kanily a první dávka infuze. MM přijel v půl deváté( na sál jsme měli jet v 9:30) , ale protože byl akutní případ, celé se vše posunulo a já se na sál dostala cca ve 12.hodin. S anesteziologem jsme se dohodli na spinální analgezii, celou dobu co jsem jela na sál, jsem si říkala, zda vůbec zvládnu pocit, že jsem při vědomí a někdo mě "za živa" operuje. Naštěstí jsem měla skvělého anesteziologa, který na mě stále mluvil a mluvil. Píchnutí anestezika do zad nebolel, spíše to bylo nepříjemné, cítila jsem velký tlak. Po chvilce jsem začala cítit jako kdybych měla od pasu dolů mravence a nohy mi začli těžknout. Po chvilce jsem je již necítila, ani tou největší silou vůle s nimi nešlo pohnout. Divný pocit. Přišli lékaři, nijak se mnou nekomunikovali, tak se toho ujmul anesteziolog, ptal se na základní věci - co čekáme, jak se bude jmenovat atd. V tu chvíli sestra povídá, že už mě operují, já nic necítila. Až po chvilce, kdy asi vyndavali malého, jsem cítila jako kdyby se mnou někdo škubal pod pasu dolů, a cítila jsem tlak na bříško. Malý se narodil ve 12:17 , hned neplakal, tak jsem se ptala, pro nepláče, ale po chvilce už jsem ho slyšela. Ukázali mi ho na malou chvilku a slíbili, že mi ho zase přinesou. To už mě lékaři šili, opět jsem nic necítila, jen mě zašla bolet klíční kost, tak mi dali injekci. Bylo to vše hrozně rychlé. Malého mi přinesli zabaleného, s tím, že ho nesou MM, aby ho taky viděl.
Po operaci mě převezli na odd. JIP, to se mi začlo dělat špatně, tak mi dali kyslík. V 17. hodin mi přinesli malého na přisátí, pak ještě v 21 hodin. Druhý den ráno mě donutili vstát, dost hrozný, došla jsem si vyčistit zuby a zase jsem byla ráda, že ležím. Odpoledně mě převezli na odd. šestinedělí.
Porod byl krásný, i když byl císařským řezem, a za tu bolest poté to rozhodně stojí za to. Určitě mohu doporučit spinální anestezii, pokud je dobrý anesteziolog, není se čeho bát.
25. zář 2008 v 08:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
tak se pridavam se svym zazitkem :slight_smile:

V patek mi bylo od rana trochu divne, pobolivaly me zada, ale tak jinak nez zbytek tehotenstvi.. asi kolem poledne jsem si vsimla ze bolesti prichazeji v urcitych intervalech a zacala to sledovat, akorat jsem vzdycky zapomnela kdy ta bolest byla naposledy :slight_smile: takze jsem si to zacala psat. Asi ve dve jsem volala manzelovi, ze asi rodime, byla jsme ve 39 tt, takze to nebyl nejaky sok :grinning: manzel prisel z prace domu, a zacali jsme zapisovat kontrakce, ktery byly ale hodne nepravidelny, nekdy po dvou minutach, nekdy po deseti... Zavolala jsem dule, ze rodime, ale ze jeste nemusi chodit. S manzelem jsme se jeste najedli a pustili si film. Prubezne jsem telefonovala s dulou, s rodici, s kamarady, takze vsichni vedeli ze rodim :slight_smile: Asi v osm vecer jsem rekla dule, aby uz radsi prijeli, kontrakce zacaly byt neprijemny, ale porad to byly jenom takovy jakoby menstruacni bolesti, hlavne v zadech. Dula prisla do pul hodiny, sedeli jsme vsichni tri a kecali :grinning: celkem pohoda.. Kdyz jsem mela konktrakci tak jsem se zavesila za manzela a dula me rozmasirovavala zada, kde me to nejvic bolelo.. V 11 vecer rekla dula ze radsi uz pojdeme do porodnice, ikdyz kontrakce nebyly porad jeste pravidelny, byly ale zhruba po5 minutach.. Do porodnice jsme prijeli asi za 10 minut, sla jsem na vysetreni, byla jsem otevrena na 4 cm.. Pak monitor a ultrazvuk.. Vydrzet na monitoru v tech kontrakcich bylo uz teda dost neprijemny.. Doktorce jsem hned dala svuj porodni plan a sestricce jsem jeste v cekarne rekla ze bych chtela rodit do vody, jestli je volny porodni box s vanou, nastesti se zrovna uklizel, volny teda byl.. Doktorka na prijmu se me zeptala jestli souhlasim s protrzenim plodove vody, to jsem odmitla. Tak si nastudovala muj porodni plan, kde jsem mela ze chci ambulantni porod, opet jsem se nevyhla tomu z jakyho duvodu to chci apod.. Kdyz jsem byla na monitoru tak prisla porodni asistentka, ktera nam byla pridelena, a sepsala se mnou potrebne papiry.. Pak mi dali nocni kosili a sli jsme na porodni box. PA mi dala klystyr, ale mela jsem predtim celou noc prujem, takze nebyl nejak potrebny.. Ale vzhledem k tomu ze jsem chtela rodit do vody tak se to jinak nedalo, a ani mi to nebylo nejak neprijemny.. Akorat pokyn "udrzte to v sobe aspon 10 minut".. nechapu, neudrzela jsem to ani 10 vterin :grinning: Pak jsem sla do sprchy, pri kontracki jsem si teplou vodou masirovala bricho a dula me rozmasirovala zada, mimo kontrakci me sprchoval manzel :slight_smile:
Potom mi napustili vanu, dula zhasla, jenom na vane nechala svicky a aromalampu.. Predtim me jeste dr. vysetrila, rekla ze jsem na 5 cm porad a ze to je uz nepostupujici porod, a ze protrhneme plodovou vodu, coz jsem opet odmitla. Pak prisla PA a udelala mi asi hamiltona, rekla ze jestli se nezacnu otevirat tak bude dr. trvat na protrzeni plodove vody.. po tom jsem najednou byla uz na 7 cm. Sla jsme do vany, kontrakce byly porad horsi, dokonce jsem zacala zvracet. Za chvilku se mi chtelo na zachod, tak jsem vylezla z vany, sla na zachod, pak me PA zase vysetrila, rekla ze jsem uz uplne otevrena ale mala nesestupuje.. takze jsem si klekla k posteli, rukama se o ni oprela, a v kontrakcch jsem se mela dostat co nejvic do vertikalni polohy.. To uz jsem ale u kontrakci rvala jak tur, do vertikalni polohy me musel tahat manzel s dulou, uz jsem nemela silu..Pak najednou praskla plodova voda a ja jsem uplne citila jak se mala pusunula niz.. PA rekla at jdu do vany, ze uz budeme tlacit, ja jsem ale nemela silu uz tam dojit, porad se me ptali jestli teda chci tlacit na ctyrech jak jsem byla, ja jsem v tu chvili ale nevedela nic.. takze me manzel s dulou odtahli do vany, kde jsem v polosede zacala tlacit.. delalo se mi spatne z te horke vody, manzel namocil rucnik do studene a omotal mi ho kolem hlavy.. zacala jsme tlacit, PA mi rikala jak a uvolnovala mi hraz.. mala byla ale porad hodne nahore, takze jsem ji nejdriv musela dostat dolu, to bylo asi nejhorsi.. asi na 10 kontrakci. Potom mi PA vzala ruku a polozila mi ji male na hlavicku :slight_smile: byla uplne sestoupla, takze jsem zacala tlacit malou ven.. byla venku na dve kontrakce a asi 5 zatlaceni.. manzel klecel celou dobu za mnou, drzela jsem se ho pri kontrakcich, dula mi drzela kolena.. malou mi hned dali, takovy maly fialovy uzlicek, divala jsem se na ni a poradne nechapala co se to stalo :slight_smile: Za chvilku mi ji vzali, manzel sel s ni, detska sestra ji osetrila.. Ve vane zacali vypoustet vodu, jen co se vypustila tak ze me vysla placenta.. pak jsem vylezla z vany, hned mi doslo ze asi jsem potrhana, sice hned po tom co mala vysla ustoupila ta nejvetsi bolest ale porad jsem celkem neprijemnou rezavou bolest citila.. Prisla dr. me zkontrolovat, rekla ze jsem uvnitr potrhana a musime sit.. sice mi to lokalne umtrvila, anestetikum na me ale vubec nezabralo.. takze siti byla fakt chutovka, rvala jsem u toho asi nejvic z celyho porodu.. a to byly "jenom" 4 vnitrni stehy a jeden vnejsi.. Manzel se na to nemohl divat, mel malou v naruci a drzel me za rameno, z druhe strany me drzela za rameno dula.. kdyz to konecne skoncilo tak me malou dali aby se prisala a manzel s ni sel na novorezenecke, kde ji zvazili a zmerili.. pak se vratil, lehli jsme si vsichni tri do postele a usnuli jsme :slight_smile: mala celou dobu vubec neplakala, jenom na nas koukala :slight_smile: porodila jsem ji ve tri hodiny rano, usnuli jsme na porodnim boxu asi v 5 rano.. Kolem osme nas prisli vzbudit ze by uz porodni box potrebovali uvolnit.. tak jsem se oblikla, manzel sel jeste vyridit nejake formality.. dosla doktorka z novorozeneckeho, ktera nas poucila ze ceska neonatologicka spolecnost nesouhlasi s ambulantnima porodama apod.. Pak nam jeste vyplnovali propousteci zpravu, a kolem desate jsme uz byli doma..

Kazdy den nas chodil kontrolovat pediatr a dula nebo PA, vsechno je v poradku a my jsme v klidu a bez stresu vsichni tri doma..

takze ambulantni porod nam vysel a bylo to doopravdy super, ale musim uznat ze bez obrovske podopory manzela a site, kterou jsem si kolem sebe vytvorila (pediatr, dula, PA, moji rodice, kteri nas zasobovali jidlem :slight_smile: ) bych to nezvladla
25. zář 2008 v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek