• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
emko, proč jsi souhlasila s vyvoláním, když bylo všechno v pořádku a do termínu zbývalo tolik dnů?? :confused:
31. led 2009 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Emko - smutné, přeju ti, aby radost z dítěte tvoje otřesné zážitky nakonec přebila a abys příště už na porod mohla vzpomínat jen s radostí!
31. led 2009 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
parybka
nikto sa ma nepýtal či súhlasím či nesúhlasím,tak rozhodla pani doktorka pri ktorej som rodila,aj môj gynekolog nebol z toho nadšený,ale čo už.a to som mala zajednaný aj epidurál,ale doktorka povedala že už je neskoro,popritom som sa otvárala ukážkovo.anesteziolog chcel,doktorka nie!!!!!jednoducho som mala asi smolu ta pani doktorku,ktorá mala v tú nedelu službu.ale už je po tom,maličká je zdravúčka,robí mi samú radosť :slight_smile:
1. únor 2009 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
emka17: ja bych se asi branila, kdyby mi chteli 10 dni pred terminem vyvolat porod bez zjevnych komplikaci a potizi. Myslim ze kazdy mimi ma tak trochu na vyber kdy se narodi, pokud je vse v poradku a asi by me mrzelo, ze mi datum narozeni ditete vlastne urcila doktorka, ne priroda...ale co hlavne ze je vsechno v poradku. Ja doufam ze jednou az to bude aktualni se mimi prodere samo bez vetsich zasahu a prirozene...kazdopadne preju obema hodne zdravi a sily :slight_smile:
1. únor 2009 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
lucitee:dakujem,dufam,že ma to po čase prejde a malá bude mať bud bračeka alebo sestričku,ale najbližšie 2 roky určite nie :stuck_out_tongue_closed_eyes: a ja ti prajem hodne zdravíčka :wink:
1. únor 2009 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
bůh doktorka! :angry: přístup hrozný... Dobře, že jsi tady napsala, ono i ty špatné zkušenosti je třeba přečíst, abychom případně i my se dovedli bránit, že fakt toto ne.
Hlavně, že je malá a ty v pořádku. Ať příští porod vyjde už normálně.. bylo by škoda ten zázračný moment kazit plánovaným císařem :slight_smile: hodně štěstí
1. únor 2009 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky ja sem prave chodim a ctu kazdej pribeh a jsem za ne strasne rada, at jsou pozitivni nebo negativni. Od detstvi mam paniku z porodu a diky konikovi a pribehum ostatnich holek jsem mnohem vic v obraze a mnohem min se bojim. Obcas me to az dojme, a to nas snazeni teprve ceka :slight_smile:
Takze vsem hodne sily, pohody a hlavne zdravi. Piste dal at mam co studovat :grinning:
1. únor 2009 v 18:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, rodila jsem před třemi dny, tehdy jsem už lehce přenášela. Večer jsem cítila stahy, ale to mě nijak neznepokojovalo, protože jsem poslíčkovala posledních zhruba čtrnáct dní. Ještě jsem na koníkovi řešila, že jsem na ranním monitoru měla stahy kolem 40 a kolikže je ta hodnota při porodu (já ji měla kolem 80 max.), když čtyřicítku nijak bolestivě necítím.
Kolem půlnoci jsme šli spát, přišlo mi divné, že poslíčky neodchází, zkoušela jsem je i stopovat, ale na tohle jsem levá, nějak jsem nedokázala odhadnout kdy přesně to začíná a kdy končí, takže jsem seznala, že nějakým stopováním nebudu ztrácet čas a jdu spát, protože tajně ve spánku stejně rozhodně neporodím:slight_smile:.
Usnula jsem bez problémů, ony ty poslíčky totiž bolestivé nebyly, jen intenzivní. Probudila jsem se o půl třetí a šla na záchod. Stahy pokračovaly, ale stále mě nic nebolelo. Vykonala jsem velkou potřebu (co se konzistence týká, klidně by se dala zaměnit s potřebou malou:slight_smile: a stahy začaly nabírat na síle, bolest opět žádná, ale už jsem věděla, že je to ono a že se to nezastaví. Z nedostatku lepšího čtiva jsem ještě listovala Rytmem života, odloženým na wc matkou, a stačila se dozvědět leccos zajímavého ze života českých celebrit:slight_smile:.
Ve tři jsem vzbudila manžela, že odjíždíme. Staršího syna přebrala máti, byla překvapivě klidná a přála mi hodně sil. Do porodnice jsme se dostali před čtvrtou, přebírala mě mladičká PA, přesvědčená, že je burcuju zbytečně, protože vypadám celkem v pohodě, po prohlídce byla překvapená stejně jako já, protože jsem byla otevřená už na 8 cm.
Před porodem jsem marnotratně přemýšlela, zda si v porodnici zvolíme spíš ten sál s vanou nebo raději ten s novou porodní židlí, ale měli jsme smůlu, všude bylo plno, tak na nás zbyl sálek využívaný hlavně jako operační, samý kachlík, tradiční koza, deprese:slight_smile:. PA mě připojila na monitor, to moc příjemné nebylo, navíc jsem měla problémy pořád vylézat a slézat z té kozy, poslední týdny jsem byla ráda, že slezu z postele a teď toto:slight_smile:.
Sál mi zkazil náladu a porod se trochu zastavil, otvírala jsem se sice dál, ale nechtěl zajít lem. PA pořád čekala, až budu mít pocity na tlačení, ale ono nic. Přišla doktorka a že mi píchne něco od bolesti, co porod zároveň urychlí, což jsem s díky odmítla, což ji trochu urazilo a prohlásila, že je jen na mně, jak dlouho chci zbytečně trpět.
Já jsem šla raději do sprchy, začínala jsem být unavená a stahy se stávaly trochu nepříjemné. Po sprše jsem se opřela hlavou o stůl a kroužila jsem pánví s rozkročenýma nohama, abych prcka poslala dolů, navíc mi ty krouživé pohyby dělaly moc dobře. Občas jsem mezi kontrakcemi už vážně zápasila s nápory spánku, takže jsem uvítala, že konečně cítím tlak na konečník. Nabudil mě pocit, že brzy bude po všem.
Ukázalo se však, že je mi koza strašně nepohodlná a při tlačení mi vadí skoro ležet a držet si nohy pod koleny. PA tedy přinesla porodní stoličku (normální stolička s dírou vevnitř:slight_smile: a instruovala manžela, kam si má stoupnout, aby mi mohl podpírat záda. Já jsem si sedla obkročmo na stoličku a začala tlačit. Na několik kontrakcí už jsem cítila, jak prochází hlavička, tak jsem zabrala a už byla venku, ta úleva, že nejhorší je za mnou! Pak už jsem rychle dotlačila ramínko a měla kloučkav náručí!
Okamžitě jsem se na něj vrhla a celéhoho olíbala navzdory krvi a mázku, přítomný personál koukal jako blázen, ani se nedivím, protože jsem měla pusu jak upír Nosferatu, navíc mě upozornili, že dítě láskou zardousím:slight_smile:.
Malého prohlédli, pak tatínek po dotepání šmikl pupečník a oni navážili neuvěřitelných 3 960 g a zjistili, že je zcela v pořádku.
Když to shrnu, porod trval čtyři hodiny, nepříjemné kontrakce jsem měla až ke konci, ale ani tak nemůžu říct, že bych šílela bolestí, tlačení mě nebolelo vůbec. Myslím, že to bylo i díky tomu, že jsem se na porod psychicky dobře připravila, jako druhorodička jsem se nebála (strach vážně svazuje a vše se pak prožívá intenzivněji) a pokud bychom dali na babské pověry, tak jsem poslední měsíc popíjela maliník a jedla lněné semínko, tak to třeba taky pomohlo.
Jediná stinná chvilka nastala, když se mi nechtěla odloučit placenta, takže mi ji museli vybavit ručně v narokóze, ale to už jsem věděla, že je prcek na světě a vpořádku, takže se to dalo vydržet.
Přeju všem tak příjemné porody a zdravá miminka :dizzy_face:
1. únor 2009 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
hani, super, takhle by se mi to taky jednou líbilo, až na ty následné peripetie....
1. únor 2009 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hanko moc gratuluju k Tobiáškovi :dizzy_face:
1. únor 2009 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
hanko moc hezký :dizzy_face:
1. únor 2009 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
hani, moc krásný. gratuluju k prckovi :slight_smile:
1. únor 2009 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Maminečky strašně ráda jsem za toto téma :slight_smile: Moc krásně to tady popisujete a díky Vám se porodu zatím nebojím a moc se na našeho kloučka těším :slight_smile:
Už to máme také za pár dnů a věřím,že budu mít stejně pohodový porod jako třeba Hankka :wink:
A souhlasím,že strach zužuje a pokud je člověk v pohodě tak to zvládne levou zadní :stuck_out_tongue_closed_eyes: Já se vždy porodu strašně bála,ale když tři roky čekáte na prcka a nedaří se, tak už je porod to nejmenší zlo a nemůžete se dočkat až děťátko budete držet v náručí.
Těším se až Vám tu popíši svůj bezproblémový porod(doufám)Hi hi
A všem maminkám velká gratulace
1. únor 2009 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
hanko, nestiham chodit na AP, tak aspon takto:
bezva ze to tak pekne islo... hadam tretie do dalsieho roka (pojde este hladsie)??? :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
drzte sa.
1. únor 2009 ve 23:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
vinkula, máš velikou pravdu, když jste na to miminko čekali tak dlouho, tak ten porod už je jen takovou tečkou k tomu nejkrásnějšímu :slight_smile:
Takže přejeme hodně štěstí a pohodový porod.
2. únor 2009 v 00:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Simi děkuji moc :slight_smile:
2. únor 2009 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hani, pěkně popsané, takhle to vypadá opravdu jako pohodička :slight_smile: .
2. únor 2009 v 15:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte...aj ja sa podalim so svojim nie velmi prijemnym zazitkom z porodu:

Kedze porodne bolesti neprichadzali, isla som 10.11. v pondelok na kramare ako poterminova (8 dni po termine) a na moje vyziadanie si ma tam uz nechali...neviem, ci ma chceli este raz poslat domov, ale ja som ani necakala, co povedia na moj uzavrety krcok, ale hned som povedala doktorovi, ze ja domov nejdem a chcem nastupit do nemocnice.

pytala som si nadstandard...ale povedali, ze oni nadstandard nemaju, ten je az po porode, ked je volny...

po zhliadnuti do izby na 8. poschodi (este pred tym, ako ma tam "ubytovali") som povedala, ze ja urcite chcem nejaky nadstandard, lebo kedze neviem, kedy pride porod, teda neviem, kolko dni by som tam musela stravit a bolo to priserne!!!!!! (aj zienka, ktora po porode tam musela 2 noci byt, povedala, ze strach a hroza!!!)

a tak ma dali na "opacnu" stranu na 8. poschodie, na gynekologicko-pooperacne...nadstandard...dve na izbe a pohodicka...ako na sestonedeli nadstandarde...

povedali mi, ze to vraj za normalnych okolnosti nerobia...neviem preco to umoznili mne, nemam tam ziadne konexie ani lekara som nemala zazmluvneneho...

info standard-nadstandard nie je velmi zaujimave...ale:

to, co nasledovalao potom, nechcem ani velmi rozpisovat...pointa ja v tom, ze vobec neskumali, preco som 8 dni po termine, ale sa ma opýtali,zi som si dobre vypocitala termin porodu...az na druhy den poobede mi urobili UTZ a tam zistili, ze babätko je take velke, ako v 33. az 35. tt, hoci ja som bola v 42.tt.

vraj ma na druhy den "predstavia" prednostovi kliniky a primarke, ktori rozhodnu, co so mnou dalej...pripadny cisarsky musia schvalit oni, pretoze poistovne ho nechcu platit v neodovodnenych pripadoch, kedze je ovela drahsi ako klasicky porod...

v stredu rano mi opät robili sono, aby si potvrdili to hrozne zistenie z predchadzajuceho dna, ze moja malinka nerastie...

poslali ma na izbu, ze nemam jest..

ked som vsetko povedala mojej sesternici, ktora je primarkou detskeho oddelenia v nemocnici mimo BA, ona hned volala primarke na kramaroch, ktora mimochodom stale o mne nic nevedela (este neprisiel cas "predstavovania"), a obe sa zhodli na okamzitej sekcii...

potom sa konecne kramare rozhybali...opätovne sono, priprava na sekciu a odporny pocit na operacnej sale pri cievkovani...(ani bolest celeho tela po celkovej narkoze pocas sekcie nebola taka hrozna ako zavadzanie trubicky do cikacej dierky...brrrr!)...ktovie, ako by to cele dopadlo, keby som "nemala v rodine lekara"...

Natalka sa narodila o 10:11 s vahou nastastie prevysujucou 2500g (presne 2730g a 49 cm), hoci prognozy boli menej ako 2500g a sam prednosta poobede priznal, ze mi ju vybrali v poslednej chvili, lebo inak by nastali patologicke zmeny...radsej som si to nezistovala, co tie patologicke zmeny su, lebo by som to asi neprezila...

ale moje zhrnutie: moje druhe dieta na kramare urcite rodit nepojdem!!!

tymto som nechcela odradit vas, ktore ste si vybrali tuto porodnicu v centre samotneho diania ohladom zdravotnej starostlivosti v SR, ved v pripade komplikacii s babätkom je hned vedla detska poliklinika, ale ja mam s kramarmi zlu skusenost...hoci cele tehu bolo bezproblemove, nakoniec mohlo skoncit katastrofou... :confounded: :confounded:
3. únor 2009 v 00:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ty vadoooo :angry: .To si nebyla na žádný UZ před porodem? aby poznali, že je malá menší a začali s tím něco dělat!!! já jsem chodila na UZ každý týden, když jsem byla tak 7 týdnů před porodem. Je to teda strašný a ještě Tě nechali přenášet, radši nemyslet co se mohlo stát... Hlavně ale, že to všechno dobře dopadlo!!!. Máš krásnou holčičku, tak si jí užívej :slight_smile:
3. únor 2009 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ty blaho to je des co vsechno se muselo stat....Moje sestra prenasela asi 10 dni, furt ji rikali ze je vse oka, kdyz mela uz kontrakce 2x ji poslali domu, ze je jeste brzo. Kdyz ji pri vysetreni praskla voda a zjistili ze je zkazena, zacal cirkus...Najednou zjistili ze je mala dolu nohama ne hlavou, ze ma omotanej pupecnik a nejspis ma pres 4 kila...takze rychlej cisar a byli radi ze obe zachranili...bylo furt dost casu a pak najedou sup sup. Ja doted nechapu ze nezjistili polohu ditete...celou dobu stala na nozickach a pak je mela zkrouceny, nevyvinuty a musela nosit postroj kvuli kyclim...prozila si 25 hodin bolesti a pak nakonec stejne operaci. Myslim ze neni nad to porodit prirozene a v terminu a bez zasahu doktoru, proste prirozene.
Vsem hodne sily a Sonik28 vyhlidni si jinou porodnici a urcite poridte sourozence :grinning:
3. únor 2009 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak jsem to tady pročítala v průběhu těhu a konečně se dostávám napsat i já svůj zážitek z třetíhího porodu...
kde začít....Když jsem rodila prvního klučíka trvalo to 12 hodin, s velkými komplikacemi, narodilse se zástavou srdíčka kleštěmi, musel okamžitě ven a já byla otevřená sotva na 6 cm (Šimonek měl míry 4kg a 50cm, tak si umíte představit co to udělalo), naštěstí se chytl hned a dnes je to velký čipera a není na něm vůbec nic znát že takto dramaticky přišel na svět. Šitá jsem byla až až (40 vevnitř a 35 ven), ale celkem rychle se zapomělo, ovšem o dalším dítěti jsem nechtěla ani slyšet..a co čert nechtěl do půl roku jem byla těhotná a když bylo prvnímu raráškovi 14 měsíců upalovala jsem do porodnice znova...musím říci že bolesti jsem snášela lépe a byla jsem taková celkově více v pohodě, malý se narodil po 11 hodinách (na druhorodičku katastrofa)...
Po několika letech (klukům bude 8 a 7 let letos) jsem se nechala ukecat a polechtali jsem štěstíčko o holčičku. Musím říci že od půlky těhu to bylo hodně náročné byla jsem riziková a ne jednou jsem byla v nemocnici (zkracoval se čípek a otvírala jsem se), ovšem ke konci se kočičce u mě tak zalíbilo že to stále nevypadalo na porod, i když už jsem ani nedoufala že se tohoto týdne dočkám....ovšem během těhu se objevovolo neskutečné brnění rukou a hrozné bolesti rukou, nikdo si to nedokázal vysvětlit a dával to za vinu těhu. Byla jsem už zoufalá, v noci nespávala, bála se vzít cokoliv do ruky aby mi to nevypadlo, jelikož se to stupňovalo a ztrácela jsem cit v rukách. Na neurologii nebylo nalezeno nic zvláštního, těhu se vyvýjelo v poho tak co...maminko trpte :confounded: ....nicméně dne 2.1. 2009 jsem se ráno vzbudila a zjistila že levou ruku necítím...a byla hnusně promodralá, začala jsem hysterčit a volala do porodnice kde jsem chtěli rodit, ovšem tam mi bylo sděleno že mi bohužel nepomohou že nemají k dispozici neurologa a nezbývá mi nic jiného než jet do FN v Brně (kde jsem rodila prvního syna a nechtěla jsem se tam za žádných okolností vracet, zážitek nebyl příliš pěkný), upalovala jsem ke svému neurologovi, ten mne prohlédl a zkonstatoval že musíme porodit, byla jsem neukončený 37tt, na jednu stranu jsem to brala jako vysvobození, ale taky se bála (termín byl až 27.1,) celá nešťatsná jsem dobalila věci do prodnice a s MM jsem mazali na příjem, tam už o nás věděli, a hned nás brali (čekárna byla tedy pěkně narvaná) připadala jsem si jak exot, každý na mou ruku koukal jak na zjevení a nevěděli si s tím rady, co to zapříčinilo, co s tím...přijmuli nás na porodnickou JIP přímo na porodním oddělení, hned ten den se začalo s vyšetřeními..miminko mělo odhadem 2900g, a u mě se nenašly žádné anomálie co by zapříčinilo necitlivost ruky. Takže se lékaři usmesli že bychom mohli rodit přirozeně (v což jsem straně doufala) takže se druhý den začalo s preindukcí na porod (po těch trablech co jsem měla během těhu všichni valily oči jak mám ukázkové porodní cesty, jakoby se jim ani rodit nechtělo, čípek byl nadstandartní a porodní cetsy zabetonované :sweat_smile:prostě jako naschvál ), během preindukce jsem cítila slabší kontrakce, což prý mělo vliv jen na porodní cesty a čípek, nikoliv na samotný porod...takto jsem byly 2 dny, člověk toho moc nenaspal ale věděl že se něco děje a bude po všem...během pobytu na porodním jsem měla možnost poznat tamní PA a na náš den "D" byla přítomna i jedna moooc milá PA (Maruška) a tak jsem se s ní domluvila že nás odrodí (během pobytu se pomale vytrácel strech z toho být v té oné nemocnici, personál mne mile překvapil, a přístup po těch osmi letech se velmi změnil, všichni byly velice milý ochotní a úžasní), zamluvila jsem si nadstandartní porodní box na pondělí 5.1., kdy jsem věděla že jdeme na ostro....

Ráno 5.1. si pro mne PA přišla že jdeme na to, byla velmi veselá a já vlastně taky, bylo fajn, začíná se s indukcí...první tableta byla zavedena v 7:30...volám MM aby se nachystal že jdeme na to...PA byla úžasná vše jsem společně rozebírali, epi (který jsem ovšem nechtěla, zvládla jsem dva porody zvládnu i třetí), možné komplikace, a vše možné...kontrakce se pomalinku dostavovali, ale nic hrozného, jen vrnění a byly nepravidelné..mezitím dojel manžel...vybaven Red Bullem (po zkušenostech s prvními... :grinning: ), jelikož se nic moc nedělo zavedena druhá tableta v 9:30, kontrakce se dostavují silnější a hned po 2 minutách a trvaly tak cca 30s, už začínaly být nepříjemné,ale zatím pohodíčka, nález na 3cm, pročistily jsem střívka, spršily se atd...(stále,ale panovala pohodová nálada) V 10:50 jsme se s PA domluvily že mi píchne vodu, nález totiž stále na 3cm, po píchnutí vody se rozjely neskutečné bolesti, které jsem nemohla ani udejchat, nezkončila ani jedna kontrakce a byla tu další, představa že jsem teprve na 3cm a mám tady trpět několik hodit byla strašná...u kluků se bolesti stupňovali, ale toto byl prostě děs...ovšem i přesto jsem zachovávala klidnou hlavu a ještě se i dokázala zasmát vtípku atd....ale začínala jsem uvažovat o epi, ač jsem ho nechětěla...( a trochu si vyčítala že jsem posera, ale ty bolesti byly neskutečné a kdyby mi někdo nabídl lopatou do hlavy beru všemi deseti), PA mě zkontrolovala a stále na 3 cm..jelikož jsem od píchnutí vody měla ještě ležet, poradila abychom se prošli, posadili se na záchod a že když nález nepopostoupí dáváme epi, že to nemá cenu se takto trápit a pak bych neměla sílu na samotný porod...po 10 minutách chůze mě zkontrolovala a říká noooo jdeme na to,epi si vyzkoušíte jindy..hahaha prostě za těch 10 minut jsem byla z 3 cm hned na 10cm...nevěřila jsem vlastním uším očím...na třetí zatlačení byla Beátka na světě, přesně v 11:30 s mírami 3300g a 49cm (byly jsem překvapeni jelikož odhad byl daleko menší :wink: ), v 37+0, takže kdyby byla v termínu opět bychom rodily 4kg cvalíka jako byly bráchové....
nemuseli mne ani šít, nemuseli totiž nastříhávat ani jsem neměl poraněné porodní cesty.to bylo něco úžasného... Manžel z toho taky byl dost vydivočený, nechápal jak to šlo tak rychle :grinning: :grinning: :grinning: , malá se od nástupu pravidelnách kontrakcí narodila za 2 hodiny. A to jsem ráno s PA žertovala že doufám že budu mít protekční dvouhodinový porod :sweat_smile: ...v poporodní zprávě máme klasifikaci překotný porod...

Když to tak shrnu tak třetí (a poslední) porod byl nejrychlejší a nejvíc ready takou tou super atmosférou, ale co se týče bolestí tak jsem myslela že to nezvládnu a nedám...buď jsem tak rychle zapoměla jaké to bylo u kluků, nebo nevím...ale přísahala bych že tak strašné to opravdu nebylo :sweat_smile: .... ovšem tato kočička mi dala fest zabrat :sweat_smile: . I přesto na porod naší holčičky budu moooc ráda vzpomínat a nikdy jsem nechápala jak toto někdo může říci...že by na porod vzpomínal rád..teď už taky mohu :dizzy_face: .....

Ruka se popostupně dávala dokupy během pobytu v nemocnici...po strašně moc vyšetřeních, které jsem ještě potom prodělala se zjistilo že mám v háji karpální tunely a během těhu jak jsem otíkala tak vnitřní otoky je ucpaly úplně a tímto se zapříčinila má necitlivá ruka, čeká mne ještě po zotavení z těhu operace, ale tak to zatím moc neřešíme...ruky sice občas ještě zlobí,ale díky bohu cítím ji...

A na závěr mě velmi mile překvalipa porodnice ve FN v Brně, za těch pár let se změnilo opravdu velmi mnoho, jak pokoje, které jsou nově zrekonsrtuované a je to balada...tak opravdu milý lidský a vstřícný přístup, nic nebyl problém a vše bylo super, kdybych se rozhodla pro ještě jedno dítě, jako že se už opravdu nerozhodnu a ani se MM nenechám přemluvit, šla bych opět sem :wink: :wink: :wink:
3. únor 2009 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
5. únor 2009 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
luca gratulace k holčičce :dizzy_face:
je to zvláštní, ale to posazení na záchod fakt zabírá. PA mi řekla: pokud si sednete na záchod, roztáhnete nohy a budete tlačit při kontrakci dolů, zkrátíte si porod, pokud budete chodit a ulevovat si, budete rodit i 12 hod....řeknu vám sedět na záchodě bylo peklo, hrozně to bolelo, ale přijela jsem do porodky na 3cm otevřená v 1.30hod a ve 4 hod jsem byla na 10cm. Takže na prvorodičku dobrý.
6. únor 2009 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky tak jsem slíbila,že až porodím tak to sem také napíšu,protože mě toto téma pomáhalo se nebát a také mohu říct,že je to strašně důležié.

Od šesti hodin od rána začaly slabé kontra které trvaly celý den.Opakovaly se cca po 8...12...5...3...min.Tak to velice nepravidelně :unamused: Ale opravdu se to dalo vydržet jak to rychle přišlo tak to zase odešlo :slight_smile:
V deset večer jsem se rozhodla dát si vanu a že se teda uvidí.Kontra se po koupely opravdu rozjely a byly po4min.
Tak jsem zavelela,že tedy pojedeme.Než jsem se připravila tak v porodnici jsme byli o půl jedné :grinning: Upřesním:
Bolesti byly trochu silnější,ale pořád pohoda.Jen jsem měla křížové bolesti a to je opravdu pak dost nepříjemné.
Po vyšetření jsem byla otevřená,ale PA říkala,jen,že nález tam je ,ale malej :confounded: Pak natočili monitor a to už kontra byly opravdu docela silné.Pak opět vyšetření od Dr. a tam už jsem byla na 3 prstíky.Udělal hamiltona a hned jsem byla na 4-5prstíků a rupla voda :stuck_out_tongue_closed_eyes: To bylo cca půl druhé.
Dostala jsem kapačku na streptokoka tak jsme tam tak 40min jen seděli a pak jsem šla na přípravnu a tam to po klistýru začalo :astonished:
Za deset min jsem dostala šílené bolesti a nucení tlačit a to už jsme letěli na sál.Malej byl asi za 40min venku.
Tak můj porod trval se silnýma bolestma asi hodinu a půl :grinning:
KAŽDÉ MAMINCE BYCH Z CELÉHO SRDCE PŘÁLA TAKOVÝ POROD JAKO JSEM MĚLA JÁ
Moje porodní asistentka nechápala jak se to rychle rozjelo,protože když jsme tam přijeli tak mi skoro nic nebylo :grinning:
Dnes už bych rodila zase :wink: Bolí to,ale opravdu je to zážitek, který se nedá popsat.Stručně řečeno NÁDHERA :slight_smile:
18. únor 2009 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
JO A JEŠTĚ ČAS:V PORODNICI V PUL JEDNÉ A VE 3,07HOD. BYL KRYŠTŮFEK NA SVĚTĚ :slight_smile:
18. únor 2009 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
vikul, hezky napsaný :slight_smile:
18. únor 2009 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teď (po roce) jsem sepsala, jak vypadal můj porod - neporod.
Termín porodu jsem měla 8. 3. 08. 13. ledna jsme byli u našich v Praze, pak měl muž koncert s kapelou, kam se mi už s břichem nechtělo, tak jsem ho jen doprovodila a pak jela vlakem domů na Kladno. Ve vlaku jsem měla jednu chvíli hrozný bolesti v břiše, že jsem si říkala, že jestli to nepřejde půjdu k doktorovi...
Asi po 11. v noci jsem dostala křeče do břicha a do nohou a k tomu průjem, pak jsem si lehla do postele, kde ty křeče trochu povolily, ale pak jsem musela znovu na záchod a zjistila jsem, že ze mě teče krev. Jako kurzem poučená prvorodička jsem věděla, že krvácení = okamžitý odjezd do porodnice, tak jsem zavolala muži, který byl na cestě z koncertu (bylo cca 0.10), že si zavolám sanitku a že on by místo vlakem mohl jet s tchýní autem za mnou.
Zavolala jsem na pohotovost, že jsem v 32. týdnu a krvacím, paní mi jen sdělila, že je tam hrozná mlha, takže ať se nedivim, že to bude trvat... Zabalila jsem si (opět poučeně) doklady, vyndala jsem si čočky, pro případ, že by mě operovali, a až pak jsem začla být trošku nesvá - poprvé mě napadlo, že by to miminko nemuselo zvládnout, zbylých asi 15 minut jsem chodila po bytě a hladila bříško, zpívala mu jeho písničky a říkala mu, ať hlavně vydrží. K sanitce jsem sešla 2 patra po schodech a saniťáci na mě koukali jak na simulanta - ale ja měla jen křeče podobný menstruačním a jinak mi bylo ok.
V porodnici to už bylo rychlý - řekla jsem, co mi je, a sestry říkaly, hmm to bude placenta, pak mě prohlídla paní doktorka - otevřená jsem nebyla vůbec a podle ultrazvuku řekla, že teda bude sekce. Pak mi dali narkózovou kapačku (teda předpokládam - nikdo se se mnou moc nebavil) a ještě přišel pan doktor, který taky koukl na UZV a řekl, že to je placenta a že tyhle případy bývají tristní a jelo se na sál. Pak už mi jen dávali na obličej umělohmotný dýchák a já jsem si říkala, že to v něm bude hrozně smrdět a že se mě nikdo neptal, jestli to chci... (nevim, v kolik přesně to bylo, ale Šimon má jako hodinu narození 1.25, tj. necelou hodinu po té, co přijela sanitka).
Vzbudila jsem se nachvilinku při cestě ze sálu, viděla jsem muže a tchýni, a pak až ráno, když mi sestra dávala teploměr. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se jí odvážila zeptat, co je s miminkem (břicho už jsem neměla) - bylo to zbytečný - sestra nic nevěděla. Pak přišla znovu a říkala, že miminko je v inkubátoru. Dost jsem si oddechla a ptala se, jestli ví, co to je? Nevěděla. Pak přišla doktorka, co mě rodila a říkala, že je to kluk a že blbě dýchá. Pak byla velká vizita, kdy mi doktor, co mě rodil říkal, že bych měla poděkovat těm z dětskýho, že mu zachránili život. (Kromě toho, že se narodil s nedovyvinutýma plícema, měl ještě omotanou pupečníkovou šnůru.)
Šimona mi přivezli ukázat asi v 11 dopo, když ho převáželi v inkubátoru do Prahy Na Karlov. Byl malinkatý (1800 g, 44 cm) a měl černý nožičky od nedokrvení.
Já jsem pak byla ještě 6 dní na Kladně a manžel pendloval mezi mnou a miminkem. Na Šimona jsem si poprvé sáhla, když mu byl týden. Ve 14 dnech ho přivezli zpátky na Kladno, když mu byl asi měsíc, začala jsem ho kojit, pak jsem s ním byla ještě 14 dní na nedonošeneckym, než měl ke 2,5 kg. Domů jsme si ho přinesli na konci šestinedělí.
18. únor 2009 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
To bylo drama,ještě že to dobře dopadlo :wink:
19. únor 2009 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
taky přidávám svůj porod

5.2.2009 v 5 ráno mě probudili mírné bolesti v podbříšku.Šla jsem na WC a na papíře krev a hlen – zátka!Hrklo ve mě a šla jsem si ještě lehnout s pocitem,že to zaspím  Asi za hodinku to bylo častější a bolest se zvyšovala.Tak jsem si to začala zapisovat a ejhle..kontra po 5ti minutách!Šla jsem do sprchy,oholila se,umyla vlasy ( aby se mě malej nelekl :grinning: ) Ještě jsem si udělala maliník – když už,tak už . V tom jsem začala krvácet..takže jsem šla vzbudit manžu,kterej nevěřícně koukal co se děje  uvařila jsem mu ještě kafčo a udělala mu snídani a furt jsem se jako ještě tlemila,že asi fakt rodim!No ale pak jsem začala krvácet fakt dost a bolest pěkně rostla,tak jsem dobalila tašku a vyrazili jsme směr Podolí!Na příjmu mě vyšteřili a to už jsem se kroutila bolestí – ale ještě se dalo v pohodě!Při vyšetření se ale DR něco nezdálo,takže přivolala další 2 DR které se vě mě prohrábli a že UTZ..že to vypadá,že placenta je dole pod hlavičkou..tak na UTZ se nic nepotvrdilo,ale že co hodinu UTZ,že se jim to nelíbí a popřípadě CS.Takže v 11,30 jsem byla přijatá na sál s nálezem otevřená na 3 cm…převlékla jsem se a přišla PA a že do hodiny musí být příprava..takže klystýrek…já že ne,že mám yal gel sebou..moc se jí to nelíbilo,začala tam na mě,že zda se chci jako vyprazdňovat při porodu a že mi yal nedá.Takže jsem zvýšila hlas i já,že yal mi dá,že na to mám právo.Tak odešla a přišla jiná PA..moc milá,mladá a dala mi yal…vyprázdnila jsem se krásně…vlastně já už ráno byla asi 3 krát sama takže pohoda!Dala jsem si spršku,kde mi prdla voda.Pak mě napíchli na monitor a že musím být stále na monitoru,kvůli té placentě!No ležet už se nedalo..kontra fakt už byli silný,ale pomáhal míč ( na kterém jsem byla neustále) a vydýchat se dali!Na kolik a kdy jsem byla otevřená si už nepamatuju,ale otevřela jsem se rychle..nějak kolem 14,30 už jsem byla otevřená úplně,ale hlavička nechtěla sestoupit..na monitru se jim malej ztrácel,takže mu napíchli sondu do hlavičky..jenže špatně,takže se snažili ho nahnat na monitoru.To už jsem ale měla šílené bolesti,tak sama PA zda nechci EPI..já teda nakonec že ano..tak mi nabrali krev rychle na rozbor,jenže jsem měla peška..migrény a bolesti zad a měla jsem po EPI.Tak že mi aspoň dají nějaké oblbovačky..já souhlasila,už jsem fakt nemohla,mezi kontra jsem usínala a to byli už po 1-2 minutách!Manža mě stále povzbuzoval a hecoval…PA taky super…stále na mě jak jsem šikovná a jak mám dýchat atd!Došla DR a koukla na mě a že už mi nedá ani oblbováky,že už jdem do finále a že bych pak nespolupracovala.Takže nakonec jsem nedostala nic!To už jsem měla šílený tlaky na konečník a neskutečný bolesti,že už to ani nešlo vydýchat…takže mám jít do sprchy,jenže tam jsem se složila už bolestí..už to nešlo…tak zpět na balon..zas mě vyšetřili a že prostě není hlavička sestouplá!Tak mě hodili na bok,jednu nohu nohoru,aby se malej natočil..no to se nedalo prostě vydržet v těch kontra….už jsem tam brečela a ječela fakt bolestí!Pak mi dovolili zas na míč,kde už jsem totálně nemohla.Měla jsem pocit,že mi malej musí vylézt zadkem a už jsem fakt nemohla.Už to trvalo dlouho a přišla DR a já už prosila o CS..ona že se na to teda podívá…takže na kozu a DR na mě,že sekce už rozhodně ne,že buď spontálně a nebo kleště!Takže když jsem slyšela slovo kleště,tak jsem se v tu ránu probudila a zaječela na ní,že jako to fakt ne!A ona,že ok a že to zkusíme,že na kontra mám zkusit zatlačit a ona šáhne dovnitř a uvidí,zda malej vyleze!Tak jsem tlačila a ona,že OK,že to půjde!Takže jsme začali tlačit..jenže mě ustávali kontra a hlavička se furt nemohla dostat ven,vylezla a hned zalezla..neměla jsem sílu víc zatlačit aby malému hlavičku zafixovali.DR už byla taky zoufalá,že to tak trvá..tak po asi hodině tlačení,že musím to zkusit ve stoje,abych malému pomohla!Manža celou dobu stál u mě a držel mě za ruku a neskutečně mi pomáhal!Dokonce jsem mu ani nenadávala,což byl překvapenej :grinning: ale já fakt neměla sílu!Tak jsem slezla dolů.opřela se o kozu a začala tlačit..musela jsem hodě roztáhnout nohy a při tlačení dělat dřepy…což bylo fakt už maso…už jsem nevnímala vůbec…po asi 30 minutách,že honem nahoru,že hlavička už jde!tak jsem vylezla zas nahoru a začala tlačit.najednou se tam vše rozsvítilo,DR a PA na sebe naházeli pláště a došli asi další 3 PA nebo co to bylo.po několika zatlačení a skákání PA na břiše vykoukla hlavička..( já si to vůbec nepamatuju,pač mězi kontra už jsem byla na kyslíku,pač jsem omdlévala!Nástřih samozřejmně byl.A Dr na mě,že teď musím tlačit už furt i mimo kontrakce aby malého vytáhli!Jenže já už prostě nemohla a řvala jsem na ní,že fakt už nemůžu,že to nedám,že ona je až moc chytrá :grinning: No a najednou mi PA skočila na břicho a já cítila neskutečnou úlevu.V 17,15 se nám narodil Kubíček .Malej byl přidušenejtak mu rychle sundali šňuru kolem krku a v tom začal ječet a já si uvědomila,že jsem porodila.Tom byl tak v šoku,že ani nestříhl pupečník,pač mě držel a ještě mi dával kyslík.Tak jsem sundala masku a zařvala na něj,zda nechce jít aspoň fotit. :grinning: já si to nějak nepamatuju,to mi říkala DR a manža… Tak malého očistili a přinesli mi ho.byl krásnej,tak čistej,prostě mazlík  Tak ho vzali zpět a vážení a měření…51cm a 3850g  při té váze jsem šla málem do kolen znova :grinning: Dr hned na mě,já Vám říkala,že bude na Vás velkej  Tak ho dali manžovi do ruky,kterej si sednul vedle mě a já odrodila placentu a začalo se šít! Můžu říct,že šití jsem vůbec necítila a to že mám šité hrdlo,čípek,vnitřní stěny a pak hráz…ale při pohledu na malého jsem to nevnímala a jen jsem brečela  šili mě hodinku.Pak malého odnesli a já čekala 2 hodinky na sále..přišli mě zkontrolovat,donesli jídlo a že musím na WC a do sprchy.tak jsem seskočila,cítila jsem se dobře..došla jsem do sprchy a tam jsem omdlela,probudila jsem se posazená na WC a manža seděl u mě a prej : miláčku,ty jsi omdlela. Tak pro mě dojeli s křeslem.převezli na postel – tlak byl katastofa,velká ztráta krve a vysílení z toho skoro 3 hodinového tlačení.na posteli se mi udělalo už dobře,ale dolů jsem nesměla.Tak mě převezli na OD 6ti nedělí.Tam mě přehodili na postel a že budu muset za chvíli zkusit jít na WC a do sprchy zas..hohoho opět jsem omdlela,takže nic.Tak celou noc mi nosili mísu.Vstala jsem až ráno,když mi donesli Kubíčka na přisátí 
Tak to byl můj porod.celkem jsem rodila cca 12 hodin.Konec byl neskutečnej,ale stál za to,za ten poklad .
19. únor 2009 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to je maso! Gratuluju...tomu rikam narocnej porod
19. únor 2009 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek