Zvládání domácnosti v šestinedělí. Jak vám to šlo?

@mannon chlapa nekomentuju, bohuzel hodne je takovych, ale porid si satek na noseni, malyho navaz a udelas vse s nim 😉

Ja tedy nectu vsechny komenty, ale priznam, ze cele.sestinedeli jsem stravila s malym v posteli, pekne telo na telo, prevazne jsem jen kojila a stihala jsem superrychlou sprchu a wc. Chtela jsem, a chci, kojit, tak i proto.
Mimo to verim tomu, ze miminko si v tom sestinedeli na vse zvyka. Vse je jine, nove, cizi, zna jenom me, moji vuni. Tak prece ho neflaknu do postylky a nazdar. Miminko patri mame do naruce. Proto jsem si pak poridila satek a mei tai a vse zvladame bez odkladani mimca.
Ted je mu sedm mesicu. Leze, stoupa si, seda. Vyzaduje prostor, tak ho mam na dece, ale stale u sebe.

@mannon to je smutný, že partner nechápe, jak je to náročný ☹ jako jsou děti, které převážně spí, ale o těch vím jen z doslechu 😀 U starší jsem bojovala s kojením, málo spala, rehabilitovaly jsme, když byla vzhůru, tak řvala. Ani jsem nesměla chodit ven, protože se narodila na podzim a s nízkou porodní váhou. Manžel doma neuklízel, ale že je doma bordel neřešil, nosil mi obědy a nakupoval. Ty večery doma mu stačily, aby viděl, že to není lehký.
Zkus to s ním v klidu probrat, jak se cítíš, když je dopoledne doma, tak by tě naopak měl nechat v klidu vyspat a o malýho se postarat.

Partner by pro nějaký válení v posteli taky neměl pochopení, takže doufám, že já to zvládnu s šátkem...jinak by byl asi bugr doma docela 😝

pisu jen za sebe a jo,mam pohodovy miminko. Sestinedeli uplně v pohodě. Malá dost spala,takže jsem měla hromadu času. i tak jsem rano vyspavala,driv jak v 9 z postele nemam potrebu lezt. Hele vem si,zes zvladala domacnost a pritom chodit do prace,takze to samozrejme zvladnes i s miminem. Mne uz ted mala zdaleka tolik pres den nespi a porad je to v klidu-kdyz varim dam si ji do kuchyne v postylce,na luxovani si hraje na dece a ja jezdim kolem a vykladam ji. Pradlo pere pracka,susi susicka,nadobi myje mycka - to jsou ukony v radu minut. vecer muze hlidat tatinek a ja si sjedu treba na vetsi nakup.

Muj partner pro valeni v posteli pochopeni mel. Zachranovala jsem kojeni a mela jsem novorozence.. 🙂

@tria002 no ja budu muset se starsim do skoly atd, uvarit, postarat se o vse atd, pro nej je to lenost, bohuzel. Ono jinak se to dela s jednim ditetem a jinak se dvema 🙂

@mannon až tak jo? tak to mas promin, ale sobeckeho blba vedle sebe, to je mi lito, toto obdobi by si meli vsichni v ramci moznosti uzivat a ne tohle. Neboj to se casem srovna a casu budes mit vic, chce to jen vydrzet. Mimiko za to stoji, zij pro nej 🙂

Ja neznam moc chlapu, kteri by meli nejaky pochopeni pro tohle, oni vydelavaj a my musime makat doma. je fajn, ze nekteri jsou i jini 🙂

@sisstin tak to ja jich znam docela dost 🙂, nastesti

@evcann bud rada 🙂 zavidim tyhle pomahajici a ucastnici se tatinky 🙂 ja s tim nepocitam radsi dopredu, chlapa znam a vim, ze jinej nebude 🙂

Hlavně se nestresuj a užívej si to, že budeš brzo maminka. Mě to také v listopadu čeká poprvé 😉 . Snažím se připravit předem, příští týden chci sklidit mangold, uvařit si ho na protlak a ten nastrkat do mrazáku, chutná jako špenát, pak se chystám taky na zavaření domácího leča, nadělám vývaru do mražáku a tak, ať něco mám připravené 🙂 . Jenom mě mrzí, že máme tak malý mrazák, ale na velký nejsou momentálně penízky 😒 ...Mno a od tchýně a mamky dostávám kompoty, zavařenou zeleninu, džemy, to se taky počítá. Syslím jak kdyby měla přijít krutá zima 🙂 . A nepořádku se nebojím, máme poloprázdný dům, tak to málo co tu máme jsem schopná uklidit raz dva a manžel se snaží pomáhat od té doby co spolu bydlíme. Chce to prostě klid, stejně to teď nevyřešíme 😉 a vlastní dítě za to nepohodlí stojí...

Ahojky, to nejlepší, co můžeš udělat, je spát, když to jde. Kdykoli a bez ohledu na to, co někdo "chytrý" radí. Já jsem v porodnici naspala tak 8 hodin za těch 5 dnů, bez přehánění a samozřejmě ne najednou. Když jsem byla konečně propuštěna domů, to jediné, co jsem opravdu bytostně potřebovala, bylo spát. JENŽE moje mamka si usmyslela, že mi bude "pomáhat" a nastalo pravé peklo. "Zavolej mi ráno, hned jak se vzbudíš". Jenže co bylo to ráno? Vstávala jsem v jednu ráno, v pět ráno, v osm ráno. Vždy na hodinu. Jakmile jsem si dovolila spát ještě jeden cyklus, a vstávat tedy až okolo oběda, byl oheň na střeše. "Vždyť už je přece bílý den. Chudáček miminko, když jeho máma jenom spí." Tak jsem spala každou noc 4 - 5 hodin s hodinovými přestávkami a ten deficit z porodnice jsem nedospala nikdy. Po čtrnácti dnech po propuštění z porodnice jsme se stěhovali, musela jsem komplet balit, manžel makal na novém bytě a nebyl u nás, aby mi pomohl. Nejhorší období mého života. Když mi přišly matka nebo tchýně "pomoct", obvykle se jen rozplývaly nad vnoučkem a komentovaly mé břicho. Jak jsem jela od začátku na 1000 %, nikomu ani nedocházelo, že jsem po porodu a měla bych jen ležet a přijímat gratulace. Prckovi je 16 měsíců a ještě teď, když mi někdo hlídá, abych mohla spát, se jen klepu a spát nedokážu. Nebudu kvůli tomu mít už ani druhé dítě. Kdybych mohla vrátit čas, na všechno bych se vykašlala, na úklid, žehlení, vaření, návštěvy, ťuťání..... A jen spala, spala a spala.

Já jsem neměla klasické šestinedělí jako, že jsem miminko neměla u sebe na pokoji ani doma malou pouštěli domů po 23 dnech. Rodila jsem v neděli ve středu jsem šla já domů (měla jsem císaře) ještě čtvrtek pátek jsem byla doma a jela za malou až s manželem odpol a navečer autem od pondělí jsem již jezdila za ní sama. Jela jsem hned ráno a vracela jsem se až večer okolo 21-22hod. Takže jsem i chodila spát pozdě ještě jsem musela i pro nás vařit nakoupit někdy jsem to stíhala mezi krmeníma u malé. Cestování takhle brzo po císaři bylo trochu náročné, ale dalo se to.
Ještě jsme neměla doma nic nachystaného takže se vše dodělávalo za pochodu o víkendech večerech.
Když nám ji pustili manžel byl snámi doma týden.
V sobotu ji teď bude 5 měsíců je hodná krásně v noci spinká, ale já stejně chodím spát okolo po půlnoci někdy i později a vstavám okolo půl 7, Již ji přes noc nebudíme a nekrmíme. Ale i když předtím jsem budila každé 3 hod tak se to dalo zvládnout. Musím říct, že nemám takovou potřebu spánku ještě jsem nešla spát během dne. Doma vše zvládám naopak jsou i chvíle kdy si říkám co budu dělat. Teď jak jsou ty horka tak nikam nechodíme jen večer.

@mysicka_lb já jsem také po porodu neležela a neodpočívala. Ty si fakt nebudeš kvůli tomu pořizovat druhé dítě?

@sisstin tak já jsem našla asi užasného chlapa v tomhle naopak když je doma chce vše dělat s malou on pereme se o krmení přebalování chodvání hraní kdo pojede s kočárkem. Vždy ráno semnou vstává i když už nekmíme v noci přebaluje já chystám jídlo. Večer uspává .

u nas sestinedeli probihalo tak ze tolik serialu, filmu a knih jsem precetla a videla asi za pet let kolik v sestinedeli - mala se jen kojila a spala, nic jiného nedělala, byl prosinec, nemela ani tri kila, takze ven se moc nedalo... takze jsem koukala na telku, cetla, dělala teple vecere, pekla buchty atd..... ani ve snu by me nenapadlo ze to bude tak v pohode a krasne 🙂

@1miska mám a měla jsem to stejně.) Já si myslím, že to je i o organizaci.

@lucykal
@mysicka_lb tak ona ta spankova deprivace je desna, syn se budil do skoro tri let snad 50x za noc a byl to masakr, do ted blbe spim. Druhe dite jsem se odhodlala az skoro po sedmi letech 😉

Teda po osmi 😉 A nevim, jestli o organizaci, nekteri chlapi proste nesnesou, aby se zenska valela v posteli, kdyz oni nemuzou, chtej full servis, do toho dalsi dite. Ja te zivim a ty drz hubu a krok, ne kazdy ma super chlapa a na vyber no. Tem co maji nelze nez zavidet 😉

@sisstin asi je to hodně o tom jaké dítě , jaktože se tolikrát budil?

@sisstin téééda tak to bych nedokázala tohle teda být s takovým chlapem. Ty takového máš doma?

@lucykal nevyzrala CNS, pak najednou slus a od ty doby spi celou noc, ale proste tri roky jsem spala max tri hodiny denne a jeste rozkouskovane, takze mysicku docela chapu 😉 pro me predstava druhyho ditete byla jeste pred rokem naprosto nerealna 😉 jinak jo, exmanzel takovej byl, drzet hubu, obcas pres ni dostat atd. Pritel takovej neni, ale rozhodne nejaky polehavani atd. mi taky tolerovat nebude 😉

@sisstin jde o to jestli uvidí že se v noci nevyspíš tak tak přece musí pochopit, že si přes den asi lehneš nebo si přispíš.
Z jakého důvodu mu dělal ata nezralá CNS takový problém?

@lucykal vyvojova dysfazie 😉 celkove nezrala soustava, do peti let jsem se od nej nemohla pohnout, aniz by se nevzbudik atd. Nektery deti jsou uplne jina liga, ja v zivote zadne dalsi dite nechtela uz 😉 ted, kdz je relativne v pohode uz, tak jsem se odhodlala, ale bojim se desne - nespani, nejezeniv nemluveni a milion dalsich problemu 😉

@lucykal promiň, ale takový řeči mě vždycky nadzvednou, že je to o organizaci. tohle může říct ženská, která má doma dítě, které jenom spí a jí. Ono to pak někdy druhé, třetí dítko vynahradí.
Říkala mi známá, která má dvě dcery a už i vnoučata, že jedna měla dvě děti, které jí krásně spaly. Pořád radila té druhé sestře, které dítko nespalo, co má dělat, co dělá špatně, jak ona by nikdy dítě po nocích nenosila, nespala s ním atd. Pak se jí narodilo třetí uřvaný a nejednou radit přestala 😀

s prvním mimčem se to celkem ještě dá🙂 a hlavně vždycky záleží na povaze mimča jak bude spavé. Moje první Nelča moc spavá nebyla, byla hodně kontaktní takže když jsem potřebovala něco udělat dala jsem jí do manducy a aspoň chvíli mě nechala. Každopádně s tím prvním nemusíš řešit jestli budeš mít uvařeno ve 12 nebo v 16h,jestli stihneš uklidit ráno nebo večer, navíc teda malé mimčo ti tam moc bordel neudělá🙂 zbytečně se nestresuj a uvidíš podle situace, každopádně v šestinedělí je dobré se aspoň trochu šetřit a nepřepínat se takže se snaž co nejvíc odpočívat a spát klidně i přes den, pro mě byl právě nejhorší ten spánkový deficit. U druhého a třetího už jsem prostě fungovat musela, ale zase Vítek třeba hodně spal takže s ním byla pohoda a Ema pak byla skoro pořád v šátku

@molicova hlavně mě ani nenapadlo to řešit ještě před tím, než to nastalo. Uvidíš jak budete kojit, spát, jak se rychle přizpůsobíš režimu

Šlo mi to asi tak, že bez pomoci manžela, mých rodičů a babičky, kteří s námi bydlí, bych to zvládala asi těžko. V tomto jsem docela rozmazlenec a nutno podotknout, že každý doma nemá takový luxus, jaký jsem měla já. Manžel mi s domácností pomáhal (jestli to spíš dokonce nebylo tak, že to komplet převzal), tzn. uklízel i vařil, když si moji rodiče vzali miminko na chvilku k sobě, měli jsme čas i sami na sebe, a moje babička mi vařívala obědy. Mohla jsem se opravdu plně věnovat miminku, a co víc, měla jsem čas i sama na sebe. Všichni jsme byli v naprosté pohodě a klidu, což ostatně platí doteď. Doporučuju určitě nebát se požádat o pomoc. 🙂