Pobyt v nemocnici. Co si o tom myslíte?

Ahojky maminky.Dlouho jsem přemýšlela zda založit tuto diskuzi,ale vzhledem k tomu,že mi nikdo nedokáže pomoc a shodnout se v názorech čím to je,tak bych Vás ráda poprosila o pomoc a radu od maminek,kteří zažili to samé nebo názor všech ostatních.Moc bych potřebovala slyšet co si o tom myslíte.Děkuju

Skončily jsme s našim 14ti měsíčním synem před 14 ti dny v nemocnici,byli jsme tam 4 dny.Skončil na kapačkách,kvůli přes 40 horečky které nešly snížit a špatným krevním testům.Výkony co mu tam prováděli a z kterých by mohl utpět to co říkala naše obvoďačka.U nás v nemocnici mu odebíraly krev.Má buclíkatý ručičky,tak jim to nešlo a daly mu co proto.O dvě hodiny později napíchnutí kapačky,každý den od rána do večera násilím držení hlavičky a rvaní pití stříkačkou(přestal pít) při pobytu,odebírání krve,po propuštění(jsme sledováni kvůli stále vysokým jaterním testům,takže dojíždíme na odběry) rozpíchané ručičky nad dlaní z obou stran a rozpíchaný zbytek......a teď k tomu co se děje:

Od doby co jsme přijeli z nemocnice doma dva tři dny celej den pokňourával,od rána do večera,prostě pořád,ale říkala jsem si,že mu ještě není dobře,že až bude tak to bude dobrý,jenže on začal lítat a už je úplně v poho a začala místo kňourání od rána do večera brečet.Ale jak!Stačí,abych se k němu otočila zády,udělala o krok víc než on,stratil mě z dohledu apod. tak sem si říkala,že je zvykjlej teď z nemocnice na nošení od rána do večera,usínání při hlazení,tak se není čemu divit,doma chce pořád nosit,pořád po mě lízt,nedej bože,když se zvednu např. to je takovej pláč,že těžko uvěřit,že to dělá,že mě chce a né,že ho něco bolí,fakt strašněj pláč.Tak sem si říkala,že ho to časem odnaučíme,jenže on den ode dne přidává a brečí fakt celej den.Tak jsme byli u naší dr. jí donýst papíry z nemocnice a taky se poradit ohledně stravy a odběrů a říkala jsem jí rovnou o tom brečení a že si myslim,že je to tím jak je zvyklej nosit z nemocnice a ona mi řekla?Že utrpěl šok a že mu musíme vyhovět,aby se ještě víc neprohluboval,takže on tady týden brečí a já mu nechci třeba hned vyhovět,pač si myslim,že je roznošenej a on chudák je v šoku z toho pobytu a z toho co s nim dělali,že mě potřebuje.No a tchýně(chtěla jít poprvé se mnou) prej,takový hodný miminko to,ale bylo a teď je takovej too a dr. že se většinou nebo spousty dětí po pobytu v nemocnici a potom co tam prožijí změní tak,že už nikdy nebudou takový jaký byli.Tak říkám,ale,že,když ho budu nosit,že si na to zvykne a pak se toho nezbaví a ona,že z toho vyroste.Takže díky nemocnici se z našeho nejhoděnjšího miminečka stal démonek co bude brečet od rána do večera,kvůli následkům z nemocncie a později z toho,že si zvykne být pořád nošenej,když ho máme nosit kvůli traumatu.Holky já se z toho zbláznim.Od rána zase brečí,jen co se probudil sem ho vzala a jen co sem ho začla pokládat na zem tak strašně začal brečet a je to pořád.Si neuvědomim,že za to chudák nemůže,že je v šoku a já místo toho,abych ho vzala,tak mě už tak strašně štve teďka tím jak pořád brečí.To se nedá vydržet,já si nemůžu napustit ani konvici co s tím mám dělat?Co by jste dělali vy na mým místě,když víte,že brečí protože je v šoku,ale jak by brečel každej den,tak by jste dělali to co říkala dr.?Abych mu neublížila tím,že ho nějak nevezmu např. hned jak bude chtít.Já už vážně nevim.Kdyby jsme nebyli v nemocnici a rozjelo se u něj tohle,tak si budu myslet,že si jasně vyžaduje pozornost a prochází nějakým obdobím.Ale ono to je opravdu od doby co jsme přijeli domů.Musim říct,že Pé´tulka od narození byl strašně moc hodný miminko,nikdy neplakal,pořád se smál,sám usínal a spinkal celou noc,prostě neuvěřitelnej človíček do tý doby než jsme byli v nemocnici.Teď má i problém před každým usnutím.Strašně pláče ,moc a dlouho.Je to strašně náročný pro mě,protože nevim co dělat,tak,aby to bylo správně.jestli má pravdu dr. nebo většina ostatních,kteří si myslí,že to není šokem,pač nikoho takového neznají kdo by utrpěl ujmu po pobytu v nemocnici a že to je tím jak je zvyklej nosit a chovat a že jestli mu budu vyhovoat,tak to dopadne špatně a nebude chtít nic jiného.Musim říct,že jsem z toho strašně špatná,smutná a mám teď několik dnů pocit,že už nemůžu.Poradíte prosím nebo napíšete svoje zkušenosti?Děkuju Zuzka
yanna.o
5. črc 2009
a hele, to už je měsíc zpět.. tak nic no 😃 😃 tak snad už je to trošku lepší
amadora
5. črc 2009
U nás to bolo podobne, malý má 16 mesiacov, pár mesiacov už behá a najradšej by lietal od rána do večera a tam bol celé tri dni na infúziách. Bolo to hrozne na psychiku pre mňa, vidieť ho na hadičkách, dávať pozor aby si to nechytal ani nezavesil niekde a hlavne ho zabávať a udržať na posteli. Našťastie to celkom dobre zvládol, akoby chápal že musí ležkať. Povedali nám že nás pustia keď bude sám jesť a veľa piť. Keďže nemal pohyb tak mi ani nechcel, doslova som do neho liala čaj na silu. Potom som ho pila aj ja, aj som mu odjedala z jedla, keďže výsledky boli ok a odkedy nás prijali nič mu už nebolo, len aby nás pustili domov. Už to nechcem nikdy zažiť! A strach z doktorov máme obrovský :-|
xsuzziautor
12. črc 2009
Ahojkyx-)

zdravím po dlouhé době a hlásím,že jsme už zase v pořádku!!! x-) x-) x-) už je to zase naše hodňoučký krásňoučký spokojený batolátko co nekňourá a nepláče x-) trvalo to opravdu ani né 14 dní a pohoda x-) akorát je dost akční,tak nestíhám napsat 😃 😃 :-N

Moc moc moc Vám děkuju za příspěvky,poznatky a podporu!!!Moc mi to pomohlo,děkuju x-) x-) x-)
helca76
12. črc 2009
xsuzzi - tak to je super zprávička x-) x-) x-) Ale asi to chtělo pevné nervy, co? Hlavně že už je to zase TEN Peťulka 😉 x-)

Začni psát odpověď...

Odešli