• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pobyt v nemocnici. Co si o tom myslíte?

12. července 2009 
Ahojky maminky.Dlouho jsem přemýšlela zda založit tuto diskuzi,ale vzhledem k tomu,že mi nikdo nedokáže pomoc a shodnout se v názorech čím to je,tak bych Vás ráda poprosila o pomoc a radu od maminek,kteří zažili to samé nebo názor všech ostatních.Moc bych potřebovala slyšet co si o tom myslíte.Děkuju

Skončily jsme s našim 14ti měsíčním synem před 14 ti dny v nemocnici,byli jsme tam 4 dny.Skončil na kapačkách,kvůli přes 40 horečky které nešly snížit a špatným krevním testům.Výkony co mu tam prováděli a z kterých by mohl utpět to co říkala naše obvoďačka.U nás v nemocnici mu odebíraly krev.Má buclíkatý ručičky,tak jim to nešlo a daly mu co proto.O dvě hodiny později napíchnutí kapačky,každý den od rána do večera násilím držení hlavičky a rvaní pití stříkačkou(přestal pít) při pobytu,odebírání krve,po propuštění(jsme sledováni kvůli stále vysokým jaterním testům,takže dojíždíme na odběry) rozpíchané ručičky nad dlaní z obou stran a rozpíchaný zbytek......a teď k tomu co se děje:

Od doby co jsme přijeli z nemocnice doma dva tři dny celej den pokňourával,od rána do večera,prostě pořád,ale říkala jsem si,že mu ještě není dobře,že až bude tak to bude dobrý,jenže on začal lítat a už je úplně v poho a začala místo kňourání od rána do večera brečet.Ale jak!Stačí,abych se k němu otočila zády,udělala o krok víc než on,stratil mě z dohledu apod. tak sem si říkala,že je zvykjlej teď z nemocnice na nošení od rána do večera,usínání při hlazení,tak se není čemu divit,doma chce pořád nosit,pořád po mě lízt,nedej bože,když se zvednu např. to je takovej pláč,že těžko uvěřit,že to dělá,že mě chce a né,že ho něco bolí,fakt strašněj pláč.Tak sem si říkala,že ho to časem odnaučíme,jenže on den ode dne přidává a brečí fakt celej den.Tak jsme byli u naší dr. jí donýst papíry z nemocnice a taky se poradit ohledně stravy a odběrů a říkala jsem jí rovnou o tom brečení a že si myslim,že je to tím jak je zvyklej nosit z nemocnice a ona mi řekla?Že utrpěl šok a že mu musíme vyhovět,aby se ještě víc neprohluboval,takže on tady týden brečí a já mu nechci třeba hned vyhovět,pač si myslim,že je roznošenej a on chudák je v šoku z toho pobytu a z toho co s nim dělali,že mě potřebuje.No a tchýně(chtěla jít poprvé se mnou) prej,takový hodný miminko to,ale bylo a teď je takovej too a dr. že se většinou nebo spousty dětí po pobytu v nemocnici a potom co tam prožijí změní tak,že už nikdy nebudou takový jaký byli.Tak říkám,ale,že,když ho budu nosit,že si na to zvykne a pak se toho nezbaví a ona,že z toho vyroste.Takže díky nemocnici se z našeho nejhoděnjšího miminečka stal démonek co bude brečet od rána do večera,kvůli následkům z nemocncie a později z toho,že si zvykne být pořád nošenej,když ho máme nosit kvůli traumatu.Holky já se z toho zbláznim.Od rána zase brečí,jen co se probudil sem ho vzala a jen co sem ho začla pokládat na zem tak strašně začal brečet a je to pořád.Si neuvědomim,že za to chudák nemůže,že je v šoku a já místo toho,abych ho vzala,tak mě už tak strašně štve teďka tím jak pořád brečí.To se nedá vydržet,já si nemůžu napustit ani konvici co s tím mám dělat?Co by jste dělali vy na mým místě,když víte,že brečí protože je v šoku,ale jak by brečel každej den,tak by jste dělali to co říkala dr.?Abych mu neublížila tím,že ho nějak nevezmu např. hned jak bude chtít.Já už vážně nevim.Kdyby jsme nebyli v nemocnici a rozjelo se u něj tohle,tak si budu myslet,že si jasně vyžaduje pozornost a prochází nějakým obdobím.Ale ono to je opravdu od doby co jsme přijeli domů.Musim říct,že Pé´tulka od narození byl strašně moc hodný miminko,nikdy neplakal,pořád se smál,sám usínal a spinkal celou noc,prostě neuvěřitelnej človíček do tý doby než jsme byli v nemocnici.Teď má i problém před každým usnutím.Strašně pláče ,moc a dlouho.Je to strašně náročný pro mě,protože nevim co dělat,tak,aby to bylo správně.jestli má pravdu dr. nebo většina ostatních,kteří si myslí,že to není šokem,pač nikoho takového neznají kdo by utrpěl ujmu po pobytu v nemocnici a že to je tím jak je zvyklej nosit a chovat a že jestli mu budu vyhovoat,tak to dopadne špatně a nebude chtít nic jiného.Musim říct,že jsem z toho strašně špatná,smutná a mám teď několik dnů pocit,že už nemůžu.Poradíte prosím nebo napíšete svoje zkušenosti?Děkuju Zuzka
7. čer 2009 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
boli sme v nemocnici s 3 r. synkom ,len 3 dni,ale stačilo...doma neplakal,ale nonstop bol pri mne,aj na wecku,asi po týždni mojkania a uisťovania,že sme spolu a doma sa to trocha znormalizovalo,myslím,že by si mala v jeho záujme sui zaobstarať babyšatku a mať ho vždy pri sebe,venovať sa mu,hoc budete jesť objednanú pizzu a chleba s maslom a žiť v neporiadku, musí sa drobček uistiť,že je s mamkou a nikto mu neublíži, požiadaj o pomoc manžela,svokru a koho môžeš,aby nakúpili,pomohli...a možno by si sa mala porozprávať s nejakou psychologičkou, a ešte si vygoogluj "hospitalizované dieťa,hospitalizmus" a počítaj si niečo o tom
7. čer 2009 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Zuzko, je mi moc líto, co teď prožíváš ty i Peťulka :cry: Bohuže ti neporadím, vůbec nevím, co bych na tvém místě dělala :confused: Vypadá to, že se Péťa ještě necítí bezpečně a bojí se, aby se to neopakovalo. Myslím, že časem se to bude určitě zlepšovat :wink: Ale co dělat teď vůbec nevím. Snaž se zapojit všechny babičky a dědečky, ať ti pomůžou s domácností a ty se maximálně věnuj Peťulkovi, teď tě opravdu moc potřebuje. Držím palečky, ať se to co nejdříve zlepší a Péťa je zase to sluníčko, co býval :wink:
7. čer 2009 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky xs, chápu tě ve všem, než jsem nastoupila na mateřskou, pracovala jsem v nemocnici jako zdravotní sestra na kojencích-děti do tří let, nebylo to žádný spešl pracoviště, měli jsme tam teplotky, průjmy, laryngytidy, takové ty běžné nemoci co mrňousky trápí. :unamused: Ty odběry jsou naprd, kolikrát se dítko opravdu rozpíchá, o citlivým přístupu taky nemůže být kolikrát řeč, oni jsou i ty sestřičky pod stresem za prvé když je dítko baculatý že jim to nejde a ještě jsou pod dozorem rodiče :confounded: To že je ted chovací se dá pochopit, oni si ětičky všechno pamatujou a že nechceš chovat chápu taky, taky takhle vychovávám svýho synka, pochovám, pomazlim, ale jen když je "hodnej" asi jsem to špatně napsala, ale když se vzteká, mlátí a kope kolem sebe, tak ho nechám a přijdu za pět minut, třeba na něj bafnu, nebo se mu schovám za polštář a většinou se začne na soustředit na blbnutí a je klid, ale u nemocnýho dítěte je to něco jinýho. :cry: Má strach že ho tam necháš samotnýho, nadruhou stranu, že jsi vzteklá? to jsem každý ráno, budíček v půl pátý, malej se začne nudit a knourá a já místo abych jako milující matka vstala a začala se mazlit a hrát si, jsem na něj protivná, přitom vím že je nevrlej že si chce hrát a je akční :grinning: ale to je přece normální, nejsme super ženy,jen mámy, snažíme se jak můžeme a únava a vyčerpáíkolikrát taky dělají svoje. Jak postupovat ti eporadim, svoje dítě znáš nejlíp sama, i když tě ted překvapuje samotnou, když jsi na to nebyla zvyklá. Prostě jen vydrž...v 15 u maminky bulet nebude, to budeš ještě ráda když ho pomazlíš a nezdrhne ti za partou :grinning: :grinning: :grinning:
7. čer 2009 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
moc ti děkuju Jani,strašně moc.Myslíš si tedy to co doktorka,že utrpěl šok,že to není jak byl zvyklej nosti chovat apod?Já si to taky myslim.Jenže už jsme přes týden doma nebo jak dlouho a nelepší se to,ba naopak.Myslíš,že to skončí samo od sebe?Že z něho neudělám závisláčka na mamince z nošení a chování?My ho totiž pořád nosíme chováme a věnujeme se mu,nic jiného nám nezbývá.Jen potřebuju vědět,že je to opravdu tou nemocnicí,tudíž nás moc potřebuje a nezkazím nic ve výchově tím nošením apod. Jestli je to tou nemocnicí,tak je jasné,že mě potřebuje a o špatných následcích nemůže být řeč.Já už fakt nemůžu.Ještě by mě zajímalo co s tím usínáním,spinkal vždycky sám a hned a teď strašně pláče a dlouho před spaním,před každým,odpoledním,večerním.To taky přejde až se ujistí,že už je doma v pořádku a nebude už pořád pak vyžadovat spaní s námi,když ho teď tak budeme supávat?
7. čer 2009 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jé vy jste napsali další zatim co jsem psala:slight_smile:

heli,kale:Moc děkuju za rady a zkušenosti.Je to moc hezké vědět,že se to orpavdu děje a může to být najednou všechno jinak.Je to opravdu moc náročné,protože tohle neznám a když už týden pláče od rána do večera a nemůžu se od něj ani hnout,tak se mi chcet taky brečet,protože se to nedá vydržet :pensive: ale moc děkuju v naději,že se to zlepší
7. čer 2009 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, tak ja som bola s malym tiez uz v nemocnici, ale ziadny sok ked sme sa od tial vratili nemal.. ale ked sme tam prisli 1 den a davali ho na kapacku tak to bol poriadny cirkus co tam stvaral, ale hned ako ho napojili tak pekne lezal a nevyzadoval ani nosenie na rukach. ked som potrebovala ist za dr. alebo ist na wc ci sprchu, len som poziadala sestricku aby nanho nagugla ci neplace ale on tam tichunko na mna vzdy cakal. preco tvoj syncek takto po navrate z nemocnice place neviem, ale nema on strach zeby tam siel znova? ja neviem, len tak rozmyslam co ho moze trapit.. ma nieco cez 1 rocik.. uz ma svoju hlavicku. ja by som to nepodcenovala, ked placka vezmi si ho na ruky, pomojkaj si ho a vysvetli mu ze je vsetko v poriadku a ze si tu a aj budes pre neho stale aj ked ho zrovna nemabudes mat v naruci. on to urcite pochopi, len mu to skus vysvetlit, pretoze stres zaziva aj on, len on si to nevie sam vysvetlit. ale ked pises ze je od narodenia kludnucky a nemal vo zvyku plakavat skus ten pobyt v nemocnici nijako mu nepripominat, urcite casom zabudne. drzim palce, viem co je to mat kludne dietatko a prajem ti a aj tvojmu syncekovi aby sa vsetko vratilo do normalu a hlavne aby bol zdravucky :dizzy_face:
7. čer 2009 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
other:děkuju moc.Já vůbec nevim čím by to mohl mít,jestli se bojí,ale jezdíme do nemocnice pravidelně na doběry,takže se tam vrací:frowning2: jinak my v nemocnici taky neměli problém,tam neplakal až doma:frowning2:
7. čer 2009 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
My v nemocnici nebyly, ale můj názor je ten co má paní doktorka. Prosím vydrž to. Už nevím kde, ale někde tady v diskuzi jsem tohle už četla, že se to opravdu stává.
7. čer 2009 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
já byla s malým v nemocnici s rotavirama když měl 4 měsíce a měl napíchlou kapačku v hlavě,sestry tam i v noci práskali dveřmi,,,takže malej se začal lekat a leká se ve spánku dodnes,prostě kolikrát na tom dětském je to horší než na pitevně.
7. čer 2009 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj moja skusenost je asi takato maly skoncil v nemocnici na jiske na kapackach bol tam 24 hod bezo mna ked som prisla a ostala s nim chodil so mnou aj na zachod sprchovala som sa ked spinkal on mal skorej traumu z postielky nemohla som ho dat do postielky strasny rev spal so mnou doma sme ho postupne naucili dat do postielky a uz je to v pohode. Pravda je aj taka ze on moze byt s hocikym jemu je to jedno ale akonahle ma vidi je na mne stale nalepeny a tazko sa mi nieco pri nom da spravit ono to chce cas a vela trpezlivosti ja som si na dobu ked sme boli chory zohnala cestovnu postielku a tu som mala v kuchyni ked uz som fakt potrebovala spravit nieco a musela som ho tam dat. zvladli sme to a asi po mesiaci je to v pohode ale kazde dieta je ine a inak to zvlada prajem ti vela sil a neboj zvladnete to :wink:
8. čer 2009 v 10:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
děkuju moc maminky za zkušenosti a rady
8. čer 2009 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,my sme sa tiez vratili z nemocnice pred dvoma tyzdnami.mali sme salmonelu,takze infuzku sme mali napichnutu asi na siedmy krat rozpichane rucky,popraskane zily,no hruza.neviem preco robia na detskom ludia,co nemaju vztach k detom,je to hrozne :angry: ked sme sa vratili domov,mala stale bola uplakana a vsetko robila napriek,stale na mne visela,vlastne aj visi viac ako predtym,teraz ma traumu aj z bielej farby,ked sme boli dokine odniest papiere z nemocnice,mala ziapala ako o zivot,myslim,ze ma syndrom bieleho plasta,v nemocnici sa bala a plakala aj ked prisla upratovacka do izby,bala sa,ze ju zas odomna odnesu a bidu ju pichat :frowning2: doktorky sa hnevali,ze nespolupracuje a neda sa vysetrit,preboha to nechapu,ze to chuda male zaziva stres a tazko to znasa???je ubolene a nestastne...stale si to dobre pameta,myslim,ze tak skoro nezabudne :pensive: kiezby nemuseli deticky zazivat ten stres z nemocnice,kiezby boli vsetky stale zdrave :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: p.s.a to som chcela malu odstavit od kojenia,teraz pyta este viac a stale je nacucnuta,zostalo jej to z nemocnice,akoby na tom zavisel jej zivot...suzzi,drzim palceky,ono to prejde,len potrebuju veeeeeeela lasky a nasej trpezlivosti,aj ked je to niekedy nad nase sily...
8. čer 2009 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslím si to čo janinah :wink: :wink: tá babyšatka je dobrý nápad :wink:
pred mesiacom sme boli v nemocnici na štyri dni - tiež infúzie... Keď sme prišli domov, mali sme niečo podobné, ale v menšom. Mirka stále plakala a chcela byť so mnou. Riešila som to tak, že BOLA stále so mnou. Stále som ju isťovala ako veľmi jú ľúbim a že som s ňou, obímala som ju, hladkala som ju (hladkala som ju aj v nemocnici pri infúziach a vtedy bola kľudnejšia). Deti potrebujú cítiť istotu a lásku. Držím ti palce, aby sa malému čo najskôr ulavilo a aby bol zasa taký spokojný a usmievavý ako pred tým :dizzy_face:
8. čer 2009 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ahojky:slight_smile:

tak,že by dneska nastala změna? :dizzy_face:
Péťulka od půl 6 co taťka odjel do práce byl úplně super,poslední dobou když jsem sami celý den třeba,tak jsem byla hotová,dyť víte,ale dnes!!!Péťulka samozřejmě se mnou chtěl být pořád,ale bylo to jiný!!!Třeba sem mu něco říkala a vysvětlila,že musim udělat dva kroky,abych připravila hamání a on né jako vždycky se za mnou rozeběh,ale třeba seděl a koukal na mě a čekal nebo jen tak za mnou šel a neplakal,ani na mě nevisel nic prostě a představte si,jsem s ním hodně chodila a věnovala se mu,ale vůbec nedělal to co poslední dny :dizzy_face: já jsem tak šťastná :dizzy_face: doufám,že už to bude třeba lepší a lepší,kéž by :dizzy_face:
8. čer 2009 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
xsuzzi - super, to veľmi poteší, ak je zmená DOBRÁ :wink: :wink: :wink: tak nech sa to už len zlepšuje :wink: :wink: :wink:
8. čer 2009 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jj je to super:dizzy_face: děkuju:slight_smile:

já jsem teda stejně se mu maximálně věnovala a četla s nim a chodila a pořád s nim,ale,když sem se zvdálila nebo potřebovala něco vzít,udělat,tak neplakal :dizzy_face: miláček můj malinkej :dizzy_face:
8. čer 2009 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zuzko nedá mi to a musím ti napsat,
mám radost že se to dnes zlepšilo a budu ti držet palečky aby bylo už jen líp. I u nás v nemocnici to zažili a opravdu si musí zvyknouz že už je doma a že tě má pořád u sebe. vydřž a držím palce Eva
8. čer 2009 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky suzzi, uvidíš, že to bude dobrý a peťulka bude zase to rozesmáté a hodné miminečko. chce to čas, když chudáček utrpěl takový nepříjemnosti v nemocnici.
my jsme teda v nemocnici nebyly, ale též jsme něco podobného prožili.
a to když si Kačka na roce zlomila klíční kost, zrovna jí hlídala babi a byla s ní na návštěvě u sestry. tam nějak špatně spadla o schod a bylo to. jenže je ani nenapadlo,že by se jí něco mohlo stát, jen tam seděla a brečela,tak usoudily,že má jen bouli a přivezliy mi jí. pořád brečela a naříkala, pak si snědla oběd,tak jsem si říkala,že už měla asi hlad,jenže pak zase spustila ten svůj brekot a tak jsem jí dala vyspat a myslela jsem si,že po spaní už bude o.k. jenže po spaní začala hrozně brečet a naříkat a jen seděla a ani se nehla, já brečela s ní....vůbec mě nenapadlo,že má zlomenou kost,ale bylo mi jasný,že něco s ní je....tak jsme vyrazily k naší doktorce,která usoudila,že je vpořádku,že se ještě napadá a chudinku tam trápila. zajeli jsme raději s manželem ještě do nemocnice na rtg,kde hned potvrdili zlomeninu a na tři týdny jí to stáhli,že nemohla vůbec lozit a jen sedět jí nebavilo,takže se nosila a museli jsme ji stále zabavovat. děsila jsem se těch tří týdnů,který byly hrozně vyčerpávající a náročný a i Kačule toho měla už dost, začla pobrekávat a být protivná, no úplně vyměněná.........měla jsem děsný výčitky,že jsem jí nechala hlídat a že kdyby se jí to stalo doma, byla bych hned s ní a nemusela trpět sama.
naštěstí je to už za náma, a zase máme doma to naše sluníčko co dřív, v co jsem už nedoufala. fakt to chce trpělivost a čas.držím vám pěstičky!
8. čer 2009 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Evičko moje:slight_smile: ty mě provázíš tím celým od počátku.Moc ti za vše děkuju :slight_smile: pohlazeníčko Vám s Lucinkou

Ervi:Děkuju moc.Bohužel jako bych si četla sama sebe.I my jsme měli na roce zlomenou klíční kost a na tři týdny ji zafixovanou v takovým krunýřku.Péťulka to,ale nesl strašně statečně a plakal jen ten první den než se přišlo na to,že jí má zlomenou,další dny už byl jako by mu nic nebylo.tenkrát sem před ním fakt smekala,bral to neuvěřitelně a byl hrozně v pohodě,tak z toho naštěstí nic neměl
8. čer 2009 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
suzzi, tak to byl statečný a jistě i teď to brzičko zvládne a bude zase v pohodičce, díky milovaným rodičům. uvidíš.dobrou
8. čer 2009 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
děkuju,dobrouky:slight_smile: snad zítra budu moc psát o dalším lepším dni :slight_smile:
8. čer 2009 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Zuzko, znám tě ještě z kdysi dávna ze snažilek, ale už si mě asi nepamatuješ. Nevadí.... :wink:
Jen jsem chtěla říct, že naprsto chápu, že těžko neseš, když malej dlouho a vytrvale pláče - on se svojí klidnou povahou. Já mám totiž doma taky ukázkového kliďase, ale jednou za čas má období, kdy už lezu pomalu po stropě, jak mi to leze na mozek. Prostě nejsme zvyklé. :slight_smile:
Ale co jsem ještě chtěla - ještě než jsem dočetla tvůj úvodní článek, tak jsem už z něj měla dojem, že se Peťulka bojí, že se to bude opakovat. A já bych teda postupovala také nadměrnou pozorností, i chováním (ač to právě taky nedělám :wink: ), hodně bych na malého mluvila a pak bych to přesouvala právě do roviny, kdy bych mluvila a u toho se postupně nenápadně vzdalovala. Je fakt, že vy jste už starší a rozumnější. A tam je podle mě důležitý plnit všechny sliby, co jsi dala. Dávat pocit jistoty, bezpečí, ale pak už začít zase dodržovat ta pravidla, co byla dřív víc a víc. I v nich je totiž ta jistota. :sunglasses:
Jsem moc ráda, že už se to ale lepší a ty už takové rady ani nepotřebuješ. :wink: Za chvíli budeš mít doma zase svého pohodáře, co ti jistě každý závidí. :dizzy_face:
8. čer 2009 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
fim:Moc ti děkuju za rady,krásně jsi to napsala a moc si mě potěšila,děkuju.Myslim,že to tak nějak bude ve všem co si napsala.Posílám Toníčkovi pohlazeníčko a ať je to pořád sluníčko vysmáté a vy stále spokojení :dizzy_face:
8. čer 2009 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,já mám s nemocnicí taky špatné zkušenosti.Byla jsem tam s dcerou týden a trvalo nám 3 měs.,než jsem se z pobytu vzpamatovali.Dcera měla podezření na zánět ledvin,měla 40. horečky a celou dobu byla ka kapačkách.Od té doby,co jsem se vrálili domů,tak se ode mě nehla,usínání dopolední i večerní jen hlazením,v noci 100x vzhůru,protože měla noční můry a o půl 6 ráno vstávání.Musela jsem se zatnout a vydržet.Ale už je to naštěstí za náma.Malá je hodná,nechá se pohlídat od babiček.Dopodní a večerní usínání bez problémů..Tak držím palečky..
11. čer 2009 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
xsuzzi, nečítala som celú diskusiu, ale môžem ti napísať našu skúsenosť, my sme boli tiež v nemocnici (keď mala dcérka cca 1 a pol roka) a moja dcérka sa správala tak isto, presne po príchode z nemocnice, určite utrpela šok a potrebovala sa uistiť, že už je všetko ok, každého sa bála, chcela byť len somnou, trvalo to niekoľko dní, vo všetkom som jej vyhovela a prešlo to a všetko bolo ok, takže moja rada znie nepočúvať starkých a riadiť sa potrebami dieťaťa.
12. čer 2009 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
suhlasim s vanish.
My sme boli s Maxikom od narodenia v nemocnici 3x (z toho bol po narodeni mesiac v inkubatore). Po navrate z nemocnice maval vzdy take stavy ako tvoj Petulko. Snazila som sa mu viac venovat a vyhovet mu doslova vo vsetkom. Do dvoch tyzdnom bol opat v poriadku. Postupne som z prehnanej starostlivosti o neho uberala.
Myslim, ze to je urcite zo strachu. A myslim si to preto, pretoze od nasej poslednej hospitalizacie sa Maxik neuveritelne boji lekarov. Staci ked vojdeme do ambulancie a hned spusti plac. Place tak silno, az zacne kaslat a nie a nie prestat. Place aj ked len ideme pre recept.
Velmi ma tesi, ze sa Petko pomaly ukludnuje. Musi to byt pre teba velmi narocne. Ale to zvladnes, neboj. Robis to predsa pre cloviecika, ktoreho nadovsetko lubis :slight_smile: a on bude opat ten usmievavy, kludny a najlepsi chlapcek na svete :wink: Velmi drzim palce, aby ste to cim skor prekonali a hlavne, aby ste to nikdy nemuseli opat absolvovat.
13. čer 2009 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Xsuzzi,s malou jsme díkybohu (ŤUK ŤUK KLEPY KLEP) v nemocnici nebyli. Ale já sama jsem byla někdy ve svých 2 letech v nemocnici, tehdy ještě sama bez mamky (před téměř 30 lety to nebylo možné být s dítětem v nemocnici) a taky jsem pak byla mamky a taťky "ocásek", taky byly šoky a tak. Ještě teď mám občas blbý sny o jedné tamější sestře - a fakt, beze srandy :grinning: Takže opravdu věřím tomu, že tvůj malej je v šoku a že moc potřebuje mít tě u sebe. Ono to časem určo přejde...
13. čer 2009 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
xsuzzi, chcem ti len napisat ze to nie je nic divne, prave naopak, dost bezne tieto stavy uzkosti... s mojim synom som bola v nemocnici tyzden (mal Rotavirus) a ked sme prisli domov ovela tazsie zaspaval a v noci sa zobudil aj niekolkox za noc ale tak, ze spustil priiiserny plac! ako keby ho prave niekto prepadol! :frowning2: taketo stavy mal tusim niekolko tyzdnov a potom to postupne pomalicky preslo. V nemocke sme boli par dni po jeho prvych narodeninach a uz sme doma par mesiacov, ale ako ty pises - bol tak uzasne, vesele a usmiate dietatko a kludnucke a teraz... jeduje sa, vrieska, bije kazdeho, za vsetko reve - proste uuplne ine dieta! Ako keby nam ho tam vymenili! :frowning2: Tiez som ho vzdy ked spustil v noci rev bezala ukludnit, pomojkat a uistit ze uz je vsetko v pohode, uz nie je v nemocnici, ale doma a tak... chce to zvlast velku citlivost, ale potom po case sa treba uz postupne vratit k povodnym zvykom, lebo zasa inak si dieta zvykne na tuto extra starostlivost a pozornost a bude vyzadovat (neopravnene!) aj dalej a vyrastie z neho rozmaznany fracek! Nas si tiez uzil svoje - 3x mu zavadzali kanylu na infuzky, same odbery a kadejake vysetrenia... prisiel domov s dopichanymi rucickami a nohami (ako ked sme prisli z porodnice ked sa predcasne narodil, bol v inkubatore a mal silnu zltacku!) :frowning2: Az mi ho bolo luto ked som to videla a to som zdravotacka a videla som uz vselico, ale ked sa to deje vlastnemu dietatu... Tiez mi inak behal stale za zadkom a vsade ma musel aspon vidiet, ale to chce cas a nadobudne ten pocit istoty a bude sa to postupne zlepsovat! Drzim ti palce nech to vsetko zvladnes! Nech ta stale zenie vpred to, ze to nepotrva dlho, ani vecne a ze je to tvoje dieta, ktore veelmi lubis! Nech sa dari! :slight_smile:
4. črc 2009 v 17:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Xsuzzi ostala som v šoku keď som si prečítala tvoj príspevok, mala som pocit že opisuješ našu situáciu :confused: Pred necelým mesiacom sme boli v nemocnici so žalúdočnou virózou, boli sme tam 3 dni ale odkedy sme sa vrátili domov môj synček sa úplne zmenil, je na mňa stále nalepený, nikomu okrem mňa nechce byť na rukách (dokonca ani tatkovi nie), bože chráň že mu zmiznem z očí :confounded: A ostal hrozný nervák, keď mu nie je po vôli tak sa hádže o zem, dokonca minule sa rozbehol a hodil sa o stenu, proste katastrofa. Tiež sa mi odučil od nočníčku, predtým pekne cikal vždy keď som ho posadila, teraz nič. Je mi z toho hrozne smutno a už ma nebaví každému členovi rodiny čo vyjavene pozerá ako sa zmenil a aký ostal plačko ( keď predtým bol ako anjelik a každý ho chválil) vysvetľovať že je taký odkedy sme prišli z nemocnice :frowning2:
5. črc 2009 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
xsuzzi , to je jasně tou nemocnicí. Takže bych teď opravdu neřešila nějakou výchovu, to je nesmysl. Až se dá psychicky dohromady, tak by ho nějaké věčné nošení jen zdržovalo a samotnému by začalo lézt na nervy. Já myslím, že je docela hotovej z toho, co tam zažil a ty mu buď oporou, potřebuje cítit, že ho máš ráda, že jseš s ním, že se nemusí už bát. Tobě přeju pevné nervy, abys to vydržela - především ten řev. Jestli je to náročné na fyzičku, tak si pořiď nějaké ergonomické nosítko (Ergo, Manduca..) třeba :sweat_smile: :wink: My ho máme taky a používáme místo krosničky u dvouletého dítěte.

Nedávno jsme byli v nemocnici na podezření na zánět ledvin. Malý měl horečky, načůral málo do takového pytlíčku, vyšlo plné pole leukocitů, ale to jen proto, že mu nejde ještě přetáhnout předkožka, bylo to odpoledne, takže nebyl umytý a ten mázek atd. zapříčinil tento výsledek, nciméně nás hospïtalizovali, očistili pindíka a odebrala se moč do čisté zkumavky a byla naprosto v pořádku. Odebrali krev, ta taky byla v pořádku a stejně chtěli, abychom ještě počkali na stěry z krku. Vím, že jsme měli jen lehkou virózu, měli jsme jí současně, jenže malému ještě rostl špičák, tak měl k tomu parádní horečky, já ne. Na patře měl jeden kluk šílené záchvaty chrchle, až se dávil, sdílela jsem společnou chodbu, záchod.. Nechtěla jsem riskovat vážné nakažení, tak jsem po přespání odešla na reverz. Malý to ráno už neměl ani tu teplotu. Byl tam hotový, odběr krve nešel, netekla, mačkali mu ruku nejmíň 5 minut, různě ho prohlíželi, pak čekal nahatý, než začne čůrat, nemohl se 2 hodiny uklidnit, pořád plakal, klepal se. To jsem nikdy nezažila. Pak už byl v pohodě, ráno měl děsnou radost, že tam jsem, skákal a tak. Ale zas vizita, stěry pro jistotu a další stres. Pokojík malý, 2leté dítě se tam děsně nudí, zdravé a bez teploty tam nejde udržet. Chodba i herna zachrchlané, tam jsem nemohla. Oni nás tam chtěli držet další noc, přestože se zánět ledvin vůbec nepotvrdil, chtěli, abychom počkali na výsledky stěrů. Vím, že nám nic nebylo, tak jsem odešla. Bála jsem se toho zánětu ledvin, ale když se nepotvrdil, tak proč tam dál stresovat dítě.. :unamused: Doktorů se bojí, potřebuje ujistit, uklidnit a rozesmát!!! Večer tam byl s námi i manžel, uspávali jsme malého společně, ač manžela už vyhnáněli no a ráno jsme oba museli trochu přitvrdit ohledně toho reverzu, ač jinak byl veškerý personál velice milý a ochotný a citlivý. Jen sloužící doktorku jsme tím nakvasili, ale její přístup i postupy chápu. Lepší vyšetřit než zanedbat :wink: Po pobytu byl přecitlivělý, potřeboval podržet, odvést pozornost, rozesmát, pohladit. Prostě lásku :wink: :slight_smile: Na výchovu bych se vykašlala, on má nějakou povahu a tohle je bolístka, strach a musí se jen překonat. Až se to začne lepšit, pozná se to a může se začít ubírat z té péče.
5. črc 2009 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek