Jak řešit opakovanou šikanu syna ve škole?
Potřebovala bych poradit.
Mám 14 letého syna, chodí do 8. třídy.
Do té 8. třídy šel do jiné ZŠ, z toho důvodu, že na předchozí škole zažíval celkem šikanu ze strany spolužáků.
Teď je tedy na nové škole, v posledních 2 měsících mu bylo často nevolno. Má zažívací potíže, průjem a nechutenství. Ale u lékaře nebylo nic prokázáno. Když na něj lékařka udeřila, jestli je vše v pořádku v jeho životě, tak řekl, že ne. Otevřel se a je to opět tady. 😢
Ve třídě mají WA skupinu, kde si z něj dělají srandu, nadávají mu, natáčí ho..
Ale syn se přiznal, že ze začátku ze sebe dělal schválně “blbce” nechával se natáčet, hrál si na hloupého. Ty děcka to bavilo, smáli se. Pak dělal i kraviny, co mu řekli. Třeba na sebe něco vylil, předváděl se na povel. Po čase už nechtěl, ale spolužáci to neakceptovali. Takže ho natáčeli i když nechtěl. Oslovují ho “retarde”
Další věc, on si ty spolužáky získával i tím, že jim pravidelně něco nosil a kupoval.
Neumí říct ne, neumí se bránit. A je zároveň i hodně citlivý, takže se i stalo, že se rozbrečel, což bylo hned natočeno a různě graficky upraveno. Tím jak mu často nebylo dobře, tak se jednou i pozvracel ve škole, tak i kvůli tomu si ho dobírají.
Také mu různě mizí věci, a nebo je najde poničené. Třeba mikina pokreslená fixou, voda na židli..
Nejhorší je, že se za to tak styděl, takže to dlouhodobě tajil. Ale včera mi všechno řekl, plakal i se mi přiznal, že si začal ubližovat. (Má jehlou rozrejpané předloktí)
Chce ať ho přihlásím na novou školu. Řešit to nechce.
Já jsem si vyfotila ty konverzace a našla některá videa. Řešit to rozhodně budu.
Ale chtěla bych poradit, co s tím dál? Proč se mu to děje? Proč ho ty děcka nepříjmají?
On je vzhledem naprosto standardní, jen je hubenější, ale to je kde kdo.
Přestal hrát fotbal, kvůli klukům z týmu, kde se s ním nebavili, ignorovali ho a nebyli na něj moc přátelští. To je tak rok a půl. Přitom ho měl rád.
Tohle je jeho 3. ZŠ, protože na prvním stupni ho také šikanovali a nenašel si kamaráda.
Přitom on není introvert, chce mít přátele a zapadnout.
Platím mu psycholožku už skoro rok. Vůbec nevím, jak mu pomoc. On je přitom fakt hodný, rozdal by se pro druhé. Není to žádný sígr, oblečení má kvalitní, vybavení také. Bydlíme normálně, jezdíme na hory i k moři, na výlety.
Jediné v čem se lišíme, že jsem už 6. rokem vdova. A jsem na něj sama.
Když byl malej, tak si kamarády získával tím způsobem, že za nimi neustále jak ocásek chodil. Později se právě různě předváděl, poutal na sebe pozornost a nosil jim hračky, věci, cokoliv.
O tom jsme mluvili mockrát, sby to nedělal, i sám to pochopil. Nebylo mu v tom pak dobře.
Co je horší, že on je hodně citlivý, takže stačilo, aby učitelka použila důraznější tón a brečel. To už se zlepšilo, ale je to něco co moc ovládat nedokáže. To se projevovalo dost na tom fotbale, tam ten trenér byl důrazný pořád a syn brečel. Proto si z něj dělali legraci a nepřijali ho.
Povahově je takový, že se neustále ujišťuje, že je okolím příjmaný. Mění názory, tak aby se zalíbil. Ještě v tom nenašel míru, takže to pak sklouzne k tomu předvádění, dělání nesmyslů a plnění každého požadavku. 😔
A tenhle model se opakuje v každém kolektivu vrstevníků.
Moc mě nrzí, co se vám děje. Je to strašné a úplně mám knedík v krku :( Moc vám přeji, ať se z toho dostanete.
Ten rok u psycholožky mu něco dal? Řeší se tam jak si vybudovat sebevědomí a vědomí vlastní hodnoty? Jak si určit hranice? Jak pracovat s obtížnými a krizovými situacemi (a vyhnout se sebepoškozování)? Jak neházet srač* y druhých lidí ba sebe a nevynit se z nich ( a neřezat si kvůli nim ruce?)
Pokud se synův stav nelepší, jako první krok bych změnila psychologa!!!
Jinak ráda bych vám sem napsala, co mi vytane na mysli, když se na to celé necítím a rozvedla to ( chybějící mužský vzor, umět se za sebe postavit, znát svou cenu, chybí přijetí do mužské skupiny, pomohl by sport, třeba kolektivní, ale i individuální, posílí tělo, utuží ducha, zvedne sebevědomí, výkonnost, odolnost, sklidní mysl i psychiku, chce li psychiku zahnat bolestí, neřezat se, ale dát si obtížný trénink atp), ale tohle chce odborníka, a to já nejsem.
Řešení není před problémy utíkat. Chce to psychologa a pracovat se synem, že se to opakuje není náhoda. Ale prostě neumí vycházet s ostatními, je vidět, že je proti nim slabší a oni toho rádi využijí.
Na školách je preventista šikany, výchovný poradce, rozeberou to s celou třídou, zaměří se na ta riziková chování, určitě to řeš s třídním, potažmo s vedením školy. Psycholožku taky informuj, i o tom sebepoškozování. Jak často chodí? To chce týdně, aby ta péče byla intenzivní..
Ty jo. Já mám asi podobného kluka ve školce. Řešíme chování s rodiči, ale úplně takhle ho vidím za několik let.
Chování určitě řeš se školou, to je jasné, ale pokud by to šlo a skola má psychologa, jestli by se nemohl on zeptat (nejlépe jednotlivě) těch kluků, co si o tvém synovi myslí, proč se k němu takhle chovají. Jestli je provokuje a jim se to líbí, nebo co. A zda by ti z toho pak psycholog nedal výstup, abys věděla, na co se doma zaměřit.
Každopádně nutně potřebuje kamaráda. Když mu nevyhovuje fotbal, dej ho do skauta, křesťanské mládeže, turisťáku. Kamkoliv, kde nebudou nabušení kreténi, ale bude čas si povídat.
Ahoj, za prvé mě moc mrzí situace, ve které jste. Oba. Není to jednoduché. A chápu to. V tomto věku si podle mě kluci tak nějak hledají místo ve světě - a někdy ne právě šťastným způsobem. Snaží se, ale asi to nedělá úplně dobře (s respektem, dělá, co může a co si myslí, že je správně). Nebránila bych se změně psychologa - který by nabídnul jiný pohled, jiný způsob řešení. Je to zlomové období (vím, že to víš), byla by velká škoda, kdyby to sklouzlo k sebepoškozování. Má před sebou ještě devítku, náročný ročník, já bych byla pro nějakou velkou změnu... je strašně moc dobře, že se dokázal svěřit, povědět ti všechno.....u nás na škole fungovala výborně preventistka - psycholožka - výchovná poradkyně, máte něco takového?
Zdá se, že je submisivní. - víš co, podřídí se, nechá se sebou "vorat", a to by bylo třeba změnit. Chybí mu možná mužský svět, vzor, sebevědomí.
Začala bych novým psychologem. I pro děti funguje kognitivně behaviorální terapie - práce se svými myšlenkami, zvládají to, naučí se, že to, co si myslí, může být špatně a najdou řešení - jak to udělat jinak. Blbě se to píše, ale gunguje to. Poholedám ti dětskou psycholožku, která se přesně tomuto věnuje. Je z Prahy, ale mám dojem, že dnes už to všechno jde online. Napíšu. Moc držím palce.
Dva kamarádi zažívali něco podobného a dost jim pomohlo chodit na nějaké bojové umění (např. karate), které jim dost pomohlo zvýšit seběvědomí a naučilo je, že bránit se je správně (není nutné ani vysloveně fyzicky)
Nechtěl by syn dělat nějaký individuální sport? Aby mu to zvedlo sebevědomí; ideálně najít vlídného trenéra, který umí povzbudit, syn by měl zároveň vedle sebe mužský vzor.
A taky bych změnila psycholožku.
Nezačalo to celé po tom, co jste zůstali sami?
Jako dítě jsem taky byla divnej brouk a až po mnoha letech dokážu vidět, že problém nebyl ve mně, ale lidech kolem - každý má právo, aby byl přijímaný takový, jaký je, i když je trochu jiný. A je přirozené, že o to dítě usiluje. Je snadné vidět příčinu v tom, že je divný, chová se divně, není jako ostatní – ale nic z toho nijak neodůvodňuje šikanu, ta je nepřijatelná. A není útěk, když se jí přestane vystavovat.
Takže já bych dítě okamžitě stáhla ze školy, ve škole řešila šikanu, s dítětem vyřešila domácí vzdělávání. Dala bych mu čas se uzdravit a pak ho podpořila v hledání kolektivu, který ho přijme, jaký je. Klasická základka není kolektiv pro každého.
já bych se taky přikláněla k tomu, ho ze školy stáhnout domů, vzhledem k tomu, jak moc je to u něj rozjeté
a plus bych se soustředila na hledání terapeuta, protože se dá předpokládat, že na další škole se šikana bude opakovat, vzhledem k celku, kdy dítě přichází do zajetého kolektivu, není to jednoduchý a proto bych volila raději terapie, než psychologa, i když se to nevylučuje.
a jako matka bych doufala, že se té "nálepky" zbaví příchodem na střední školu.
přeji hodně sil, klidu a lásky.
Co je dobrá zpráva, tak tobě důvěřuje a umí se svěřit. Svým způsobem mu sama můžeš být terapeutem. Co si spolu vytyčit nějaký cíl a jít si za tím? V rámci časových a finančních možností, ale napadá mě lezení na stěně, cyklistika, vaření, turistika...prostě se na něco vrhnout, být u toho spolu, mít zážitky a prostor si povídat. A dostat ho tak třeba i do nějakého nového kolektivu, kde si bude budovat vztahy s tvým jemným korigováním jeho nešvarů.
Je mi moc lito, cim si prochazite, nocni mura kazdeho rodice :(
Asi bych tu otazku polozila jinak. Jaka je skola, do ktere ted chodi? Jaky je pristup tridniho, co ostatni ucitele, pusobi na skole psycholog? Jak vubec vychazi syn s nimi a jak se k situaci stavi oni?
Deti jsou nakonec vsude trochu stejne, podle me je zasadni jak se s tim rozhodne pracovat skola.
Jedna moznost je, ze reknou, ze si za to muze sam, nic desneho se nedeje a budou delat, ze nic. Pak bych hledala novou skolu, nechala syna chvili doma, pracovala na sebevedomi a hledala muzsky vzor. Cimz nerikam, ze si ma rychle nekoho "nabrnknout", muzsky vzor muze byt klidne trener, ucitel...
Druha moznost je, ze se k tomu skola postavi celem a situaci budou opravdu rozebirat. Mozna jsem naivka, ale jsem presvedcena, ze deti nejsou zle. Ani kdyz takhle ublizuji. Spis si to poradne neuvedomuji, ze uz je mu to neprijemne... Kolektivne to vnimaji jako zabehnute chovani, ktere preci vetsine pripada zabavne a je v pohode.
Kdyz si ve tride udelaji opakovane "projektovy den", kde se tema otevre, deti si uvedomi jak by se treba citily ony na miste tveho syna, projdou se emoce, chovani co vlastne delaji a jde se na dren toho co delaji, aby si uvedomily jake je to svinstvo,,tak se chytnou a muzete se z toho dostat. Samozrejme asi ne ve vsech lokalitach, ale pokud vetsina osattnich deti jsou "slusni lide", tak to ma sanci. Ale musi byt 100% spoluprace skoly a dobry postup reseni..
Drzim palce, at se podari potize s kolektivem vyresit, pro syna to musi byt hrozne tezke
Tyjo, to je hodně náročná situace. A je mi to moc líto. K tomu, co už je uvedeno výš, bych ještě uvedla jednu věc. Ve většině kolektivů, ve kterých syn byl, tak nezapadnul, byl stranou nebo šikanovaný. Teď chce do nové školy, to je pro něj řešení situace. Je to těžké, protože je to snadný únik. Jenže jen tak ho v té současné nechat nemůžeš. Zdravotní problémy z psychiky, sebepoškozování, to není žádná legrace. Zajímalo by mě, jak to vidí syn. Proč si myslí, že v nové škole to bude jiné. Nebo jen doufá, že tam prostě "budou hodnější děti". Nebo co chce, případně zvládne dělat jinak. Je to těžká situace. Určitě bych to minimálně řešila se školou, velmi důrazně. Třeba ty děti opravdu poleví, když jim někdo řekne, že ze začátku pro ně šaškoval dobrovolně, ale teď už ho trápí. Pak také co ta psycholožka, co ona o tom ví. O šikaně, sebepoškozování. Ono by měla být hlavní podpora syna, ale nezdá se. Též bych se syna ptala, jestli nemá zájem o nějaký kroužek, třeba i individuální. Nebo jaké má zájmy, má něco, v čem je dobrý a může se v tom realizovat (ideálně ne jen schovaný sám doma). Je skvělé, že se Ti syn svěřil, máte bezva vztah. Jenže už jste v tom asi zacyklení a někdy člověk sám si neví rady, zvlášť, když jde o jeho vlastní dítě. Našla bych si vlastní pomoc, psychologa nebo nějakou jinou profi pomoc, se kterou bych konzultovala vlastní situaci. Podaří se Ti získat trochu jiný pohled, nadhled, nějaká další řešení. Držím pěsti.
Dobré ráno,
Moc všem děkuji za odpovědi, včera jsem už jen neměla sílu odepsat. A moc si vážím podpory.
Škola má psychologa i nějakého preventistu. Zatím doporučili takové opatření, že se Max odhlásil z WA skupiny. Budou mít besedu na téma kyberšikana. A po prázdninách máme zajít do školy a promluvit si společně.
Třídní mi napsala, že chápe, že je to nepříjemné, ať si Max odpočine.. Ale, že si za to trochu může sám, protože je na pubertálního kluka přecitlivělý. A ten kolektiv to těžko chápe. A já bych ho měla vést k sebedůvěře a rozhodnosti. I přesto, ale s tou třídou bude teď víc pracovat a dávat pozor, co se děje i o přestávce. Ačkoliv mám vědět, že neuhlídá všechno (odpoledky, apod)
Vztah s učitelkami nemá úplně nejhorší. AJ učitelku má hodně rád, ta ho i chválí a je celkově sympatická asi každému. Ostatní vnímá tak neutrálně, ale bojuje s učitelem na F/TV tam mi říkal, že má často takové rejpavé poznámky. Třeba, že by se měl najíst, a když neměl cvičit, protože mu bylo nevolno, tak mu řekl, že je princezna, aby zachvíli nezačal menstruovat. Před spolužáky, takže se všichni smáli.
Co se týče psycholožky, tak tu má rád. Chodí tak 2x za měsíc. Ale děkuji za doporučení, přidat k tomu ještě terapii by nemuselo být od věci.
A co se týče sportu, tak fotbal už nehraje. Máme menší zahrádku s brankou, tam si celkem často chodí kopat. Ale už to není týmový sport. Jezdí na kole, koloběžce. A je to tak měsíc, co chodí do posilovny. Bohužel je to tím, že nesnáší, jak vypadá, chce být objemnější.
V zimě si rád zalyžuje.
Teď je ve věku, kdy se mu moc semnou nikam nechce. Občas kolo, když si zajedeme na zmrzku. Dá si říct na ty hory.
Domácí vzdělávání by si teď přál, říkal mi, že mu v té škole není dobře. Je tam ve stresu, v pátek odpoledne se trochu uklidní a od neděle už se bojí, co bude 😔 Navíc teď skoro nechce nic jíst. Nemá vůbec chuť k jídlu.
Ovšem domácí vzdělávání nejde. Já nejsem učitelka, a navíc musím chodit do práce. To by se nic nenaučil.
Nové školy se bojí, ale jen doufá, že to bude lepší. Chce se změnit a nedělat ty chyby, co udělal. Už by chtěl být sám sebou. Na druhou stranu taky řrkl, že vlastně neví kdo je. Že se v sobě moc nevyzná.
Škola toho za mě dělá dost, staví se k problému čelem. Ještě bych zkontrolovala jeho aktivitu na mobilu - kolik času tráví v jaké aplikaci, co sleduje na YT apod. Do 15 let je to tvoje zodpovědnost a tvoje právo na to dohlédnout. Někdy se ty děti nechají snadno ovlivnit něčím negativním.
K tomu telefonu. On na mě moc času netráví. Může za to ten WA, teď zkouší takové ty offline výzvy. Spíš hraje hodně hry na PC.
Co mě znervózňuje je, že vím, že si povídá s ChatGPT jako s nějakým kamarádem. To jsem objevila náhodou, i jsem byla zvědavá, tak jsem si to přečetla. Na Youtube si pouští hlavně hudbu.
Po tech reakcich skoly bych ho tam uz neposlala. Muze si za to sam, protoze je precitlively?! Je princezna, co co chvili zacne menstruovat?! Proboha svateho kde to jsme?!
Skola ma vzdelavat, ale taky dohlednout na to, aby tam dite bylo v bezpeci. Tady toho nejsou schopni a jeste si na nej prikladaji i ucitele, vzdyt ho tam posilas jako na porazku. Ja bych ho opravdu stahla pryc, i za cenu studovani osnov a chystani mu vyuky, dneska uz je tolik publikaci i online programu, ze se zvladne veci naucit i sam.
Po vete, co rekla ucitelka telaku, by zeme nebyla matka, ale bejk s rudejma ocima. Uz tak je rozpolozeny dost. Urcite bych resila ve skole, co to ma znamenat, kluka zatim stahla a venovala se skole po praci. Ale myslim, ze se tam uz vratit nebude chtit, protoze decka sou svine, muze se stat, ze mu to daji sezrat, ze k nim chodi nejaky mentor a musi spolupracovat. Co se tyce chatu, to bych teda nebyla rada, ze ma imaginarniho kamarada a radce.
Pokud nejí, trpí takto nechutenstvím, asi už bych šla i cestou psychiatra, kvůli poruchám příjmu potravy. Posilovna mu nepomůže, pokud k tomu dostatečně nejí (kvalitně, s bílkovinám i) , svaly neporostou.
Já bych ho opravdu přihlásila na nějaký sport. V trenérovi bude mít mužský vzor, podporu. Zvýší se sebevědomí, pročistí hlava, posilní tělo i psychika...
Není něco co by ho bavilo? Co by mu případně i šlo?
Z individuálních třeba horolezectví, běhání, plavání, běžky, cyklistika, cross, nebo prostě i obyč posilování by stačilo..
Něco kde bude muset jít přes své limity a zjistí časem, že je borec!! 🥰💪
Plus psychoterapie to je naprostý základ.
Kopat si sám na zahradě s balónem to fakt nepomůže!! ..🤷♀️
Ty komentáře toho učitele byly přes čáru. Mě to dost zasáhlo, ale tohle nechtěl ať řeším. I když mám v plánu se o tom také zmínit ve škole.
Domácí výuka fakt nevím. To by nedopadlo dobře, mám celkem náročnou pracovní dobu. (Jsem HIP na velký zakázce). A máme podstav.
Navíc se teď potřebuje i hodně naučit, aby se dostal na školu, ideálně na gympl, tam ty kolektivy jsou lepší. Prospěch šel bohužel taky dost dolu. Ale to se snad zlepší, má doučování.
O psychiatrovi nechce ani slyšet, zatím mi slíbil, že už si neublíží. Jinak bych om to řešili. To jídlo je špatný, už teď má podváhu, ale vím, že to nejezení není proto, protože by si připadal tlustý. Ale proto, protože má staženej žaludek. Pije celkem ochotně nutridrinky, jí banány, dělá si proteinové koltejly. Zejména teplé jídlo je problém, krom polévek, ty zvládne.
Byt to muj syn a vedela bych, ze to nebude flakat - zaridila bych mu domaci vyuku.
Dceru tak mam taky. Jsme v ZS Brezova (je jedno jak je daleko), jsou tam online hodiny, tak netreba mit strach, ze by ho uplne nikdo neucil. Maji pak i lyceum dalkove.
Staci, aby jste sehnala kohokoliv s VS diplomem - jen ho poskytne, kopii...jakoze bude dohlizet na vyuku, ale je to na vas - na synovi. Jednou za pul roku pratelske prezkouseni.
Kdyby jste chtela vedet vic, ptejte se
Nemůže mít strach svěřit se s hledáním orientace, sexuální identity? Tyhle potíže na to často naskakují... obecně bych se po dětském psychiatrovi poohlédla a zmapovala terén. Protože čekačky jsou hodně dlouhé a pokud by se stav zhoršil, je potřeba vědět, kam jít.
To, co řeknu asi bude dost hnusný, ale vyřešit to můžete jen vy dva, protože on má nějaký problém v sobě, kdy jak přijde do kolektivu nechová se přirozeně, sama si psala, že ostatním dělal kašpárka a kupoval si jejich náklonost. Tohle není správná cesta, bála bych se toho, že kamkoliv ho dáš bude to problém. Jsi ted pod tlakem, protože je v 8 třídě a potřebuje být v pohodě na přijímačky. No s tím kolektivem na gymplu a středních školách si nedělej iluze, je to stejný. Určitě bych řešila psychologa a odbornou pomoc. Protože musíte zjistit v čem je zakopaný pes.
Evidentně má problém se sebevědomím, a proto má potřebu se ostatním podbízet a dělat jim kašpara, aby ho přijali. Což samozřejmě neomlouvá reakci okolí. Jedna věc je nepřijmout ho, druhá šikanovat ho. Souhlasím s ostatními - hledat nějaký kroužek, kde se víc pracuje s osobností, určitě bych zkusila skauty nebo nějaký turisťák. A terapeuta, co se zaměří na jeho sebevědomí a asertivitu.
Do školy bych vlítla a rozhodně to řešila a řešila bych i učitele. Učitelka, co řekne, že si za to může sám, protože je přecitlivělý, je kráva. Že syna nemůžeš dlouhodobě nechat doma je pochopitelné, zkusila bych najít jinou školu a rovnou je informovala o současných problémech a zajímala se, jak by se oni k tomu stavěli.
Jo a co se posilovny týče, aby si nezadělal na to, že už neporoste - to není v tomhle věku úplně ideál.
pokud si přeje domácí výuku, zvládl by si udělat nějaký plán na den týden a dodržet to? chápu, že v devítce, kdy je to sakra důležité, máš strach, ale pokud do té školy tak nechce a škola nedělá nic moc, aby se to nedělo, zkusilas bych to, ale ne s tou vaší tedy. zkus si najít školu, která domškolákům poskytne i konzultace či online hodiny, tudíž by měl pomoc při přípravě na přijímačky, jemu by se ulevilo a ten prospěch by se též zlepšil ;)
Prvne, mrzi me co se vam doma prihodilo.
Ty jo to je tezke radit. Je divne, ze byl sikanovanej na jedne skole a tedka i na druhe. Opravdu ti rekl vsechno? Je i divny, ze v tymu to bylo taky na prd. Jen tak? Ze dne na den? Zda mas videa a konverzaci tak urcite resit, ale nemuzete takhle stale dokola menit skolu. Je dobre, ze chodi k odbornikovi. Zkusila bych se zeptat i psycholozky, zda by nenaznacila aspon neco co spolu resi.