• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

V 17ti a maminkou. Komu to mám říct? Chci si ho nechat

20. března 2013 
no ono je to určitě na každém a hlavně záleží na okolí, ale to víme všichni, tak se mějte
13. kvě 2008 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
miruska a proč mimi tak brzy? :stuck_out_tongue_closed_eyes:
13. kvě 2008 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky minulý Pondělí sme s mámou byly u Dr. a se nás Ptal jaxme se teda rozhodly.
Tak máma mu jasně řekla že si to necháme vzít Protože ta o to fakt nestála kuli těm Podmínkám okolo a taky řikala že takle mladá bych to ani nemusela zvládnout.

Takže sem s tim taky musela souhlasit, cháPu že ty Podmínky k tomu oPravdu nejsou tak ideální ... ale ono kdyby máma asPoň chtěla taxi myslim že bysme to zvládli ...

Když sem to mámě řekla že sem v tom ... tak mi řekla že se mnou Pude si to nechat vzít .... já sem to čekala a i sem to cháPala, ale bylo mi to líto, i když sem věděla že to je lePší řešení, a i sem se kuli tomu rozbrečela a máma mi řekla ať nebrečim že se mnou nebude mít žádnej soucit.

Pak mě teda objednali na interuPci a minulou středu sem tam šla.
A teď když o tom začnu Přemejšlet tak je mi smutno tatínkovi miminka je taky z toho smutno ... ale asi to bylo to nejlePší i Pro to miminko ...
:frowning2:
14. kvě 2008 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
pajulda: určitě tě ta bolest aspoň trošku přejde, a až budeš starší a budeš mít u sebe své mimčo, přejde tě skoro úplně..., takhle by to asi byla komplikace, kterou bys možná tomu dítku dlouho vyčítala a ono by to cítilo celý život. Každý jsme jiný, ale já si v téhle situaci myslím, žes asi udělala dobře.
15. kvě 2008 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
makelka to nebylo planovane jestli to myslis tak
15. kvě 2008 v 17:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pajulda, myslím, že tohle je to nejlepší řešení pro Tebe a i pro ato miminko. Teď by jsi mu nebyla schopná dát vše co potřebuje a za pár let se na to budeš dívat trošku jinak. Zase je fajn, že tam s Tebou šla mamka a zvládli jste to spolu, není to jednoduchý. Nějaký čas Ti bude smutno, ale pak budeš ráda.

Miruskaaa, možná Tě obdivuji, že jsi si rozhodla miminko nechat, já bych si to v té době asi netroufla. Teď je mi 25 a stále se cítím docela mladá. Hlavně aby Ti byl přítel oporou a vzládli jste to společně. Přeji hodně štěstí:slight_smile:
15. kvě 2008 v 18:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jsem také příklad teho, že žádná antikoncepce není 100%. Otěhotněla jsem za pravidelného užívání hormonální antikoncepce. Přecházela jsem z vysokohormonální na nízkohormonální a hormony to zřejmě pobouřilo.
(nevyhovovala mi antiko kvůli nevolnosti a malátnosti, tak se tak rozhodl dr, že mi předepíše nízkohormonovou)
To byl potom pro mě šok když jsem viděla pozitivní těhu test. Naštěstí mám rodiče, kteří jsou proti potratu i v tom nejhorším a hned jak jsem jim vylíčila o tom, co se stalo... se spíše radovali. Přítel je na rozdíl od Pajuldineho starší a výdělečně činný... naštěstí je i hodný a na malého se těší a pořizuje veškterou výbavičku. Bydlíme u našich rodičů, opět štěstí velkého RD. Školu studuji dálkově, takže jsem doma a mám více pohodlí.... Hodně záleží jaké jsou k miminku podmínky, teda zda by to Pajulda vzládla...
Je mi 17 ( v srpnu 18 ) a myslím, že pokud to opravdu bylo jeji rozhodnutí, tak opravdu "Pajuldo čas to zahojí a jednou budeš chovat miminko v náručí a budeš ta nejšťastnější, že mu můžeš dát více, než teď v 15 či 16".
16. kvě 2008 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pajuldo, nerekla bych, ze jsi souhlasit "musela", ale asi jsi dosla k zaveru, ze to je pro vas to nejlepsi reseni v momentalni situaci. Preji hodne kuraze. Nemyslim, ze bys potrebovala soucit, jen podporu, tu potrebujes. Takze estli ti to je lito, brec, triskej do polstare, dostan to ze sebe nebo te to bude uzirat celej zivot.

Dite je krasna radost, ale i starost a zodpovednost. Tvoje mamka o tom vi svoje. Tak se drz :slight_smile:
22. kvě 2008 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pajuldo, tak preji hodne sil! za svym rozhodnutim si stuj. hlavne si nedelej hlavu z nekoho, kdo te odsuzuje. jen ty vis, co je pro tebe nejlepsi. bolest brzy prejde...

ze nekdo otehotni neplanovane a nekdo deti mit nemuze-to je sice smutne, ale je to zivot. a zivot je nekdy pekna kur..stejne, jako je nekdo zdravy a nekdo tezce nemocny. asi bysme si meli vsichni vice vazit toho, co mame :pensive:
23. kvě 2008 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem brala antioncepci 11 let a otěhotněla jsem hned
31. pro 2012 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj je mi 17 a před pár týdny jsem zjistila, že jsem těhotná. S rodiči se nestýkám, školu také nemám a chci ji dodělat. Vím přesně jak se cítíš. Brala jsem antikoncepci poctivě a i přes to. Psala jsem zde maminkám. které mě podpořili a to mi dodalo plno odvahy. Řekli jsme to partnerovým rodičům a ti mě také plně podporují. Moji rodiče to neví. Táta nedávno umřel a s matkou se nestýkáme. Přítel nejprve chtěl potrat ale poté jsme si promluvili a rozhodli se si ho nechat. jsem v 8 týdnu a zatím jde vše v pořádku. Držím ti palce a klidně můžeš napsat :slight_smile:
1. led 2013 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já poprvé otěhotněla v 16ti, na dětské gyndě mi řekla, že jsem ve 2. měsíci. Řekla jsem, že mimi si nechat nemůžu, že teprve studuji, atd. Rozmouvala mi to...Pro jistotu jsem šla k jinému gynekologovi a bum: jste ve 4. měsíci. Přesvědčovala jsem jej, že to není možné, že dr říkala, že jsem ve 2. Řekl, ať si zajdu na UTZ a uvidím, že má pravdu on...a taky měl. Takže žádný potrat. Má tehdejší polovička to vzala celkem v poho, akorát mě naštval, že to šel našim oznámit sám. Nejdřív bylo v rodině velké haló, ale potom se již všichni těšili....na gymplu jsem měla domluvený individuální studijní plán(docházela bych jen na zkoušky, učila bych se doma)...mimi se ale nenarodilo...přišla jsem o něj ve 29.tt. Byl to chlapeček s mírami 41cm a cca 1.2kg...dnes si říkám, že díky bohu za to(důvod tu nechci psát,ale rozhodně si myslím, že bych potom byla nešťastná, jelikož se má "drahá polovička" k tomu postavila děsně)....vzpamatovávala jsem se psychicky docela dlouho, ale bolavé srdíčko se zhojilo...příšli další partneři a se současným mám krásnou, pomalu 3.5 letou dcerku a čekáme další....Takže nemylsím, že i ve velmi nízkém věku se maminka nedokáže postarat, pokud drží rodina při sobě a nejbližší jsou mamince oporou-což naši rodiče mi byli :slight_smile:
20. bře 2013 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
A to, že tu některé z vás vyjádřily pochybnosti o pravdivosti příběhu Pajulinky(a jiných věcech okolo ní)..Na pochybnosti máte právo, nebyla by první..ale jak tu někdo psal: i kdyby nic z toho nebyla pravda, tak je to pomoc pro jiné, s takovou situací, aby viděly, že se hned nemají poddávat černým myšlenkám...že jsou možnosti, jak to zvládnout i v tak nízkém věku, atd...Já se tehdy taky strašně bála reakcí doma, atd...tajila jsem to dlouho i ve škole...teda spíš jsem si myslela, že to nikdo neví. Ale ve škole byli diskrétní a nemluvili o tom. Až potom v době, kdy už to fakt přehlídnout nešlo...a první s tím začala rodilá mluvčí, co jsme ji měli z němčiny, když jsme na hodině byly se spolužačkou samotné....a po tom tragickém konci jsem s ní taky mluvila...nikdo jí o tom neřekl, tak když jsem potom šla do školy po prázdninách, vyptávala se a byla smutná, když se dozvěděla, co se stalo. Byla to skvělá paní profesorka...přísná, naučila, ale také se s ní dalo popovídat :slight_smile:
20. bře 2013 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jako někdy nejsou ty podmínky pro narození miminka nejlepší (mladá maminky bez prostředků, znásilnění nebo tak) ale pokud v tom holka nezustane sama a lidi okolo ji třeba podporují a snaží se jí pomoct, tak to vždycky dopadne v rámci možností docela dobře..:slight_smile: i když to třeba není ze začátku příjemný a okolí je šokováno..pokud je aspon malá šance na to, že by se mamča o miminko zvládla postarat, tak je to jen o tom bojovat, nějak se s tím poprat a odměnou bude ten nejkrásnější dárek :slight_smile: ale chápu, že ne všude to tak jde, takže eodsuzuju nikoho kdo to vzdá/vzdal ...
20. bře 2013 v 17:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek