Proč dnešní babičky nechtějí hlídat vnoučata?

Za sebe v tom chci najít nějaký kompromis. Teď jsem v roli toho uštvaného rodiče s občasnou pomocí, když už se nedá jinak. Moji rodiče bydlí daleko a mají už zdravotní problémy. Jsem spíše takový ,,sendvič".
Doufám, že najdu mezi rodičovstvím a prarodičovstvím ještě nějakou skulinu na to, abych našla zpět svoji osobnost. A pak mohla být milující babičkou a sama si budovat vztah s vnoučaty, dětmi. Vztah je oboustranná záležitost. Není úplně moc toho, co bych ještě v životě chtěla, určitě vztahy jsou prioritou, než se třeba podívat na nějaké místo, apod.

Také hlasuji za kompromis. Počítám, že babičkou se stanu kolem 60, takže ještě budu chodit do práce, takže určitě celé prázdniny hlídat nebudu. Ale týden, dva si snad na vnoučata vyšetřím, plus nějaké víkendy i během roku. Samozřejmě záleží na vzdálenosti. ten čas strávený spolu je důležitý, vidím, jaký vztah mají holky k manželovým rodičům, pro které nebyl nikdy problém je pohlídat a k mojí mamce, která upřednosňovala svoje zájmy.

Asi nebudu extrém ani u jednoho. Hezký čas s vnoučky pro mě bude hodně naplňující. Na druhou stranu se nenechám využívat. Bude záležet jak často se po mě bude chtít abych je hlídala. Ale určitě doufám že budu mít dost energie a peněz i na občasné cestování, koníčky atp.

Tak já už tu roli mám, a přiznám se, že hlídám ráda a pomáhám, protože i mě moje mamka jako babička dost pomáhala hlídáním a péči o holky. Máme to tak nastavené asi rodově. Protože dcera bydlí 150 km daleko vždy jeden víkend v měsíci si vnuka beru a pokud potřebuje pomoct tak to taky nějak skloubíme, Druhá strana taky pomáhá a hlídá. Já sama moc ráda vzpomínám na babičky, které nás měli v létě, nebo jezdili nás hlídat, jsou to krásné vzpomínky. Vůbec si nedovedu představit, že bych si žila jen svůj život a těším se až si toho malýho vezmu na dovolenou.

Jééé, to je ještě hodně daleko. Ale určitě bych nechtěla být taková babička, ke které „odklidí“ vnoučata, jen aby měli rodiče klid. Neříkám, že je nepohlídám, nebo že nemůžou přijet na prázdniny. Ale chci mít i svůj čas, své záliby. Konečně jsem pochopila, že myslet i na sebe není žádná věda.

U mě to bude asi dost složitější , ale už teď vím že chci pomáhat, ne tak jako to bylo dřív , ale třeba jednou měsíčně víkend , v létě týden, když občas požádají a nebude to pravidlo... A ono i záleží jaky by měli požadavky, občas když tady něco čtu ,co se chce vše po prarodicich a když to nebudou dodržovat tak je zle . No uvidí se časem .

No kdo vi… ale moji mamce je 66, chodi do prace, jeden vecer v tydnu mi hlida deti, obcas si jedno vezmou na vikend, a syna na 14 dni na chatu a prijde mi to v pohode, deti i babicka jsou uspokojeni a ja taky. Deti jsou to moje a tedy i moje starost, proc by je mela mit babicka porad na krku pokud nechce nebo nemuze? To neni jeji povinnost…ale dobra vule…

Urcite bych chtela mit s vnoucaty blizsi vztah nez moji prarodice se mnou. Tyden ci dva o prazdninach a pak vikendova navsteva 2x za rok bylo fakt malo. Moje mama take neni hlidaci, ale tim ze je bliz, tak neni problem se stavit treba jen na odpoledne. Ale take to urcite neni casteji nez 1x za mesic. Na tyden mela kazde moje dite jednou, kdyz jim bylo asi 7 let. Buhvi jak to budu mit ja....

Jeee, ja se na to těším 🤩 budu určitě akční babča... ja mam skoro plnouletou dceru a druhou dceru v bříšku, tak uvidim, kdy me to potká... vezmu vnoučata na hory, k moři, na chatu... ne celé léto nebo každý víkend... mam rada svůj čas, ale treba 1 víkend v měsíci a dva-tri tydny o prázdninách.

chtěla bych být hlídací babička, budovat vztah a zážitky, aby, až tu jednou nebudu, na mě vzpomínali, jaká jsem byla super babka, tak jako vzpomínám já na tu svoji.. nechci teda sloužit jako odkladiště a doufám, že budu mít obě děti a jejich děti nablízku.. celkově jsem zůstala sama z rodiny, vztahy šílený, tak to chci mít jinak ... dokážu svůj volný čas kloubit se svýma dětma, tak si fandím, že to zvládnu i s vnoučaty.. jaká bude realita se uvidí 🤣🤣🤣

Ted reknu neco a az ta doba prijde bude to treba jinak...Vezmu to dle sebe,sama nechci aby moje rodice hlidaly,protoze nechci nikoho obtezovat a zase na druhou stranu,oni nechteji hlidat,i kdyz cas maji.Takze pokud budou deti chtit,abych hlidala,rada pohlidam,pokud mi je sveri 🙂

Ta nejlepší, doufám. Ať už pro děti, vnoučata, nebo pro sebe 😀

Rozhodně hlídací, když mi bude zdraví sloužit a deti mi vnoučata svěří 😍 Už teď se těším na dětičky ktere budu moc vracet 😁

@dashyyy to se mi líbí 🙂

Vůbec netuším, protože nevím, kdy (a jestli) se stanu babičkou. Doufám, že to budu mít vyvážené. Dceru jsem měla ve 30, syna ještě později. Syn už teď v 8 letech má jadný názor, že děti nebude chtít, protože "děti jsou strašně moc starostí a odpovědnost"😀 Jako jasně, někde to slyšel (kde asi? Ale spíš bych mu to i věřila, on je hodně pohodlnej a je dost "svůj" (ADHD s podezřením na hraniční AS), takž u něj bude možná otázka, zda či kdy si najde partnerku.
Teoreticky, kdybych měla děti alespoň od dcery a ta kdyby je měla cca jak já, ne později, tak budu babička v 60 ccA. První roky budeme ještě makat jak divý a snad v době odchodu do důchodu budou potenciální vnoučata na babku ještě zvědavý 🙂 Ale obecně děti mám docela ráda a pokud budu moct zdravotně a finančně (a vzhledem k vzdálenosti), určitě budu chtít být součástí jejich života, co to půjde. Vidím to na tchánech, jak se angažují, chtějí, mají zájem. Pro nás fakt obrovská pomoc. Sama jsem měla babičky spíš nehlídací, akorát babička s dědou z máminy strany hlídali 2 týdny v létě a týden o jarňákách, ale něbyli nějka extra hrací nebo že by se starali. Druhá babička nejevila o nás, nejmladší vnučky zýájem vůbec, svoje babičkovství si užila s bratrancema a pak už měla větší zdravotní problémy a dělala jí problém i naše půldenní návštěva u ní. Zpětně mě mrzí, že jsem nikdy nezažila typické "prázdniny u babičky na venkově", lítání po venku, dělání blbin, volnost, zábavu...to, co mají částečně moje děti a co bych chtěla pro svoje vnoučata.

@mabs děkuju ❤
právě doma v živém přenosu sleduju jak to vypadá, když si s dětma babi ten vztah buduje - tchýně a když na ně z vysoka 💩 - moje máma a pak se diví, že k ní nechtěj ani na víkend (to je stejně jen alibismus z její strany), když je za celý jejich život nevzala nikam, navíc jsou ve věku, kdy se to už těžko změní a já to chci pro svoje děti a vnoučata jinak 🙂 sama jsem měla babi úplně boží, cestovala se mnou úplně od malička po celé republice, věnovala se a měla mě na krku teda skoro pořád, ale byla ráda, užívala si to, měla jsem s ní krásný vztah

@ninive211 to je sranda, co kus to originál.. můj synátor by jeho dg. mohl přehazovat vidlema a doma schováváme sešity pro jeho budoucího syna, jsme z něj úplně paf.. tuhle si z něj dělal kámoš srandu, že někde na ulici šla starší babča a prej tuhle bys nechtěl? A ten náš týpek říká, ta by mi děti už nedala.. normálně fakt ve skoro 13letech už přemýšlí jak bude mít svýho malýho synátora a ještě mu schovává sešity ze kterých nepřečte nikdo nic, ani on sám 🤣🤣🙈🙈

Netuším, ale v současné době na to zatím vůbec nemám náladu🙂 Nejmladšímu dítku je 11 a zatím si připadám dost vytížená. Děti od partnera jsou starší než moje a vlastní děti plánují cca za 2 roky, to mi přijde celkem brzy. Tak doufám, že jejich maminka se na vnoučata těší🙂 Mě děti nehlídal nikdo, takže já si umím představit, třeba jeden den v týdnu pravidelně vnoučatům věnovat, ráda bych tedy víc, než bylo dopřáno mě a mým dětem. Ale taková ta natěšená babička, která bude chtít mít prcky co nejvíc u sebe, to asi nebudu. Ovšem uvidíme, jaká bude realita. Taky záleží na tom, kolik péče budeme muset tou dobou věnovat i našim stárnoucím rodičům...

Ja se moc tesim. Miluju male deti,chtela jsem treti nemam. Nejsem hraci typ,ale ruzne vylety,zoo,jeskyne,vareni,malovani,rozmazlovani - nemuzu se vazne dockat. Jen vim,ze to bude jeste trvat(teda doufam).

Těším se na vnoučata už teď a chci s nima trávit co nejvíce času.S vnoučatama a se svýma dětma a jejich partnerma.

Tak já jsem bohužel prarodiče téměř nezažila a trápí mě to celý život. Mám pocit, že jsem byla o něco ochuzená... Vzpomínky mám matně jen na jednu babičku. I to je možná důvod proč jsem si děti pořídila hned po VŠ a vrátili jsme se zpět do rodného kraje, aby moje děti měly prarodiče a měly je poblíž... pro svoje děti bych tady chtěla být ta hlídací babička, vidím v tom smyslu

No, my máme dohromady 4 dětí. 3 holky máme věkově blízko, pevně věřím, že začnou rodit nejdřív ve 26 :D to me bude kolem 55. Se svou prací, bych pak už mohla byt s rentou někde na nějaký zkrácený úvazek. Určitě se budu snažit pohlídat, kdykoli bídě potřeba. Ale taky jsem pevně rozhodnuta, ze budu žít. Ale vždy se vše nějak utrepe a udělá

Já už se těším na děti, které si užiju (hraní, blbnutí , výlety...) a pak hezky vrátím. 😅 Teoreticky, kdyby se starší stal otcem v 26, jako můj muž, tak mi bude rovných padesát. To bych byla pracující, ale ještě "zdravotně způsobilá" babča. Takže třeba jedno odpoledne v týdnu a jsem víkend v měsíci. Plus třeba týden dva o prázdninách... Doufám, že nebudou moc otálet, ale na druhou stranu doufám, že si to T. s těmi deseti vysněnými dětmi ještě rozmyslí.🤣🤣🤣

Obě babičky a oba dědové jsou nedílnou součástí života našich dětí a chtěla bych, aby to pokračovalo i v další generaci. Takže se určitě chystám, že s vnoučaty budu trávit čas, když o to budou stát. Můžu říct, že pro oboje naše rodiče jsou vnoučata smysl a náplň jejich života, dýchali by za ně. Nejde primárně o hlídání (to je skvělý bonus navíc), ale o to, že stojí o to s nimi trávit čas. Kdyby měl nejstarší syn první dítě v 26 letech, jako jsme měli my jeho, tak za 10 let tu máme první vnouče 😀 . A to asi zároveň bude i doba, kdy naši rodiče budou pravděpodobně potřebovat naši pomoc. Uvidíme, jak se to všechno utřepe.

Me je 48,dceri 27 a dite uz je blízkém planu,takze je reálna šance,ze babičkou budu brzo. Vnouče budu určitě zbožňovat, bude to další člen rodiny o kterého budu mít starost, bude mi ležet na srdci jeho blaho… Ale určitě nebudu žít jen tím, že jsem babička. Mam práci která mě baví, 11 letou dceru, pejska, manžela,chodilm běhat,na jógu,rádi cestujeme.. My jsou soudruzna rodina,hodne casu trávíme společně,tak proste do toho přibude další člověk.Kdyz bude potreba, urcite se budu snažit dceri pomáhat 😊

Já se stala babičkou letos, téměř každý týden se vidíme,když potřebují a zavolají, nemáme problém si malého vzít.... Jen u nás mají výhodu,jsme babičky tři (já ta nevlastní), takže hlídání vlastně nikdy není problém 😆 a nejmladší syn má 4roky,takže bude mít vlastně pak ještě chvíli i parťáka na hraní

Moje mamka je skvělá babička, aktivní, pečující. Od 18 učila v MŠ až do důchodu, děti ji provází celým životem. Vnoučata má jen ode mě, teď mají 6,13,15 let,vždycky mi hodně pomáhala a děti ji milují. Tchyně nehlídala donedávna vůbec, ale co je větší tak už jo, i přes noc. Na dyl jak den a noc babičkám malého nedáváme. Ale i to moc pomůže a potěší.
My s mužem máme 42, a jeho dceři bude 20. Takže teoreticky.. ale spíše ne, ještě studuje, a vídáme se párkrát za rok. A kdy budou mít děti naši kluci, bůh suď. Možná až skoro za 20 let ( ale i to ještě nebudeme v důchodu). Ale to bychom si užili, půjčit si prcka a zas ho vrátit. Myslím, že nás to bude bavit, hlavně když budeme co nejdéle spolu a zdraví. Tchán zemřel když malému bylo sotva 5 let. Obě babičky hlídají samy.

Budu vděčná, jestli ze mě bude babička.
Zatím mám školkové děti. Je fajn když babičky pomohou a pohlídají, ale primárně by se o děti měli starat rodiče, popřípadě instituce. Babičky by měli být v první řadě pro oboustrannou radost. Byť samozřejmě že se nám s pomocí prarodičů lépe a snáz funguje.
Takže asi tak. Vnoučatům bych se jednoho dne věnovala ráda. Nicméně s určitou mírou. Náhradní mámou bych svým vnoučatům být nechtěla kdyby to z nějakých vážných okolností nebylo zrovna nezbytné.

Tak pred bitvou je kazdy general a uvidime, jak to dopadne, az se odkryjou karty, ze 🤣. Jestli se toho nekdy doziju a zdravi mi bude slouzit, budu se snazit jak jen to pujde svym holcickam pomahat tak, jak moje mamca v ramci svych moznosti pomaha mne. V duchu se tesim, ze jednou bude cas, kdy nebudu nic muset a budu moct trochu vydechnout, ale realne si nemyslim, ze k tomu nekdy dojde. Beru to tak, ze dluhy se maji splacet a kazdou sluzbu, kterou mi kdy kdo nezistne poskytl, je treba predat dal.
To me naucilo nezavisle cestovani. Nekdo u koho jsme prespavali nebo nas vzal na stopu, prisel s takovym moudrem: my se totiz osivali, ze nechceme jeho laskavost prijmout, protoze mu ji nebudeme mit jak oplatit. A on nam tehdy vysvetlil, ze jemu nic oplacet nemusime, ze to jen on splaci svuj dluh z minulosti a my ho zase splatime tak, ze nekdy v budoucnu pomuzeme nekomu jinemu, kdo to bude potrebovat. Tak jsme se naucili pomoc prijimatba rozdavat - at uz se jedna o to nekoho kousek svezt v aute, nechat ho prespat u sebe na gauci nebo prave pohlidat deti.
Chci podekovat svoji sendvicove mame, ktera pri praci na manazerske pozici a peci o babicku zvlada obcas hlidat i moje deti a radovat se z toho. Chci podekovat svym holcickam, ze jsou tak uzasne. Tak jim rada pohlidam deti, abych jim aspon trochu eliminovala bezvychodne situace kdy potrebuji byt na 5 mistech najednou a nestihaji noc, natoz spat.
Tak jen doufam, ze to dokazu, az dojde na lamani chleba 🙂