U druhého těhotenství ve 40+5 jsem měla lehké stahy večer co 10 minut. Ráno co 5 minut a jela jsem teda do porodnice. Tam mi v 8h natočili monitor, ale sestra nic neviděla. Byla jsem na 6 cm, řekli, že tam už zůstanu a protrhnou mi vak. V 9:05 mi protrhla vak ( nebolelo to) hned na to došly silné kontrakce co minutu a v 9:25 se dcera narodila. Trochu byla modrá. Asi to bylo moc rychle.

U druhého porodu jsem s tím nakonec souhlasila, i když jsem původně byla proti. Porodní asistentka mi to navrhla s tím, že "už to visí jenom na té vodě", ale že ještě tedy ale půl hoďky počkáme, jestli se to nakonec nevyřeší samo. Což se nestalo, takže se přistoupilo k amniotomii a za chvilinku byla malá venku. Ale kdyby mi to chtěli dělat dřív než takhle těsně před koncem, asi bych byla proti.

Jak to bylo s vodou u prvního porodu netuším, rodila jsem neplánovaně doma a dost na rychlo a těsně před porodem jsem celkem dlouho seděla na WC, tož netuším, co tam ze mě všechno vyteklo. :-D

U prvního porodu mi porodní asistentka oznámila, že pustíme vodu. Vše proběhlo bez problémů, bez bolesti při výkonu. Ale za to po odtoku plodové vody se velice rychle zhoršily bolesti - řekla bych, že snad okamžitě a začala jsem se lépe otvírat. Zákrok v 17:00 hod a dcera se narodila ve 23:49. Zda to urychlilo porod netuším.

A u druhého porodu jsem šla z nemocničního pokoje ve 12 hod - otevřena na 8 cm, voda mi praskla sama po příchodu na porodní sál při příjmové kontrole. A dcera se narodila ve 13:19. Po prasknutí vody na sále už šlo vše rychle, včetně zhoršení bolestí.

Napíšu to velmi stručně a heslovitě.
4:10 voláme sanitku, stahy po 3min
4:15 přijíždí sanitka
5:00 příjem v porodnici, otevřená na 3cm
7:00 otevřená na 10cm, velice silné kontrakce, v jejichž nejvyšší síle pokaždé zvracím bolestí (první porod byl proti tomuhle škrábnutí špendlíkem)
7:10 porodní asistentka se se mnou domlouvá, otáčím se na bok, při kontrakci POUŠTÍ VODU, aby mě ty bolesti už tak netrápily a malá byla brzo venku

Šíleně mě to pálilo, brečela jsem, kroutila se a nejradši bych jí utekla nebo ji kopla pryč. Po prasknutí vody se ve mě ještě asi minutu dloubala a skutečně to neuvěřitelně pálilo, jako by mi tam něco hořelo.

7:25 je malá na světě

Takže za mě - radši krátký porod s prasknutím vody a šílenými bolestmi, při kterých se mi vážně dělalo špatně, než porod dlouhý a vyčerpávající. Tento porod jsem měla sine vulnere = bez poranění a ještě ten den jsem normálně chodila po oddělení, když přišla návštěva, tak nechápali, jak jsem mohla ten den ráno rodit, že vypadám naprosto v pohodě. Ostatní maminy po normálním porodu bez amniotomie byly totálně vyřízený a jen ležely. Já se užírala nudou.

První porod, dle mého názoru, skončil díky propíchnutí plodových blan akutním císařem. Do té doby rychle postupující porod (otevřena na 8 cm během 2 hodin snesitelných bolestí) se zastavil, syn se vzpříčil v pánvi a nedokázal klesnout a dostat se do porodních cest (dalším velmi významným faktorem byla nevhodná poloha na zádech s monitorem na břiše... :-/).

Pro druhý porod jsem změnila porodnici a prosadila nepropichování plodových obalů. Porod šel tentokrát výrazně pomaleji, ovšem vzhledem k tomu, že jsem byla jen 17 měsíců po císařském řezu, jsem musela souhlasit s větším monitoringem a nakonec i po otevření na amniotomii (v podstatě až těsně před vypuzovací fází), nicméně i tak se, dle mého názoru, porod trochu utlumil, dcera nechtěla dorotovat a nebýt velmi zkušené porodní asistentky, pohodového lékaře a vstřícné porodnice, už bych asi jela znovu na sál. Nicméně se podařilo. ;-)

Třetí porod nabral grády - otevření na 2 cm za 4 hodiny, lážoplážo bolesti, takže všichni čekali, že to bude na dlouho. Dcera se rozhodla jinak a za dalších 50 minut měla otevřeno a tlačila se ven. Díky tomu nestihl nikdo řešit propichování vody, děťátko v pohodě dorotovalo, sestoupilo a na jednu kontrakci vylezlo ven. ;-)
Takže za mě určitě ne (pokud k tomu není nějaký závažný důvod).

Amniotonii jsem odmítla v porodním plánu a bylo to dodrženo. Nelituju. Voda mi pravděpodobně prasknula až sama těsně před tlačením. Odteklo jí ale jen trochu a zbytek udělal velký a slyšitelný šplouch poté, co vyklouzla malá. Možná právě proto sice porod postupoval pomaleji, ale dal se zvládat, malá pak nebyla skoro vůbec pomačkaná.

A kdyby mě dr. nenastřihla (pravděpodpbně zbytečně, jako důsledek předchozího zasahování do porodu, nejspíš stačilo, jen abych změnila polohu), neměla bych ani žádná poranění (možná kromě té hráze, ale po těch zkušenostech, co mám s hojením nástřihu, raději se natrhnout), vnitřní žádná, čípek naprosto v pořádku.