Za mě teda porodnice Bohunice dost hrůza.

První jsem rodila ve Vyškově a myslela jsem si, že nic moc, ale po Bohunicich - zlatýýýý Vyškov. Tam bylo všechno super. Naštěstí pro mě jsem rodila v autě kousek od Bohunic, takže mě přivezli na porodní sál až bylo skoro po všem.

Necitelná paní doktorka me zašila zaživa, žádné umrtvení! Na poporodním dost hrůza - ráno o půl šesté budíček a dveře se tam netrhnou. Zavírat za sebou uměla snad jen jedna sestřička z novorozeneckého, návštěvy vyhazují přesně v šest, nemůže tam být ani o minutu déle. Pokud šlo o jakékoli vyšetření, dítě vzali (kolikrát dost necitelně) a vy čekáte za dveřmi, dovnitř s ním prostě nemůžete a slyšíte jen hrozný pláč (píchání do patičky). Naši malou asi řízli, protože na patě měla cca půl cenťáku čáru, žádný vpich. Pak drastické vystřihávání pupíku, to jsem břečela i já s malou. Mrzi mě, že jsem se na druhý porod resp. poporodní oddělení více nepřipravila. Očekávala jsem totiž stejné možnosti jako ve Vyškově. Tam jsem všude mohla s malou, nikdy ji nikdo nikam beze mě neodvezl.

Za mě Bohunice nikdy více!!!

První porod byl na Obilňáku a byla jsem moc spokojená, jen komfort na šestinedělí. Druhý porod se kvůli komplikacím mého zdravotního stavu odehrál v Bohunicích. A do teď toho lituji.

Lékařská péče (gyn) super, ale doktoři se mění. PA už horší, některá mladá děvčata, která nerodila, by si svoje chování a arogance mohla odpustit. To, co jsem si zažila, docela poznamenalo období šestinedělí.

Vyvolávaný porud kvůli rychlému váhovému přibývání (500 g za týden 37.). Trvalo to dlouho, zažila jsem 3 PA. Bohužel, na porod strašně namyšlenou PA. V porodních bolestech (po indukci, kdy na obilňáku přistupovali k nim hned, že jsou horší a rychle nastupují) už jsem s ní nemohla ani komunikovat, co mě nechala vytrpět. Epidurál opravdu až přišel manžel (najednou to se svědkem šlo). Porod, první krásný, 2 zatlačení. Takže jsem byla v poho, že to bude ok. Jenže tato PA mne odmítla i přes moji žádost nastřihnout (dítě odhad 4 kg), že si miminko udělá cestičku. To co mi prováděla byla hrůza, tak obrovskou silou tlačila hráz a pochvu dolu, že jsem se nemohla soustředit na nic jiného než na to, co dělá. Po porodu samozřejmě poranění a šití (wc skoro celé šestinedělí problém). A pokračovalo to. Mála nám po porodu 2 hodiny probrečela, nedoporučuji nikomu zažít. Protože to bylo naše druhé dítě, a ani Dr, co mě šila, se to nezdálo, jsme opakovaně volali pa, že se nám malá nezdá. Ale prý je normální, že jen brečí. Tyto první 2 hodiny života mé dcery byly pro mne obrovské trauma. Miminko vám brečí a vy nemůžete nic, protože údajně chce k prsu a porod je přece změna.

Pak si jí odvezli na novorozenecké a já šla za chvíli také nahoru. Šestinedělí opravdu luxusní, sestry až na staniční v pohodě. Za chvíli mi přivezli malou. A začalo to. Sice spala, ale pořád vydávala mmm. Měnila se služba, tak jsem se ptala, jestli je to normální. Pokud to nedělá v kuse, prý ano. Dobrá, prso nechtěla a pořád to bylo mmm. Najednou si ublinkla průhledné tekutiny, ok. Sestra byla u toho, že kdyby něco, odsaje ji. Po chvíli opět a ve větším množství. Tak jdu, že odmítá kojení a zvrací, že prosím o odsátí. Ne, to nebude, tím se dráždí. Dobře, tak ok. Za necelou hodinou najednou zvracení s příměsí krve. Hrůza, strach. Naštěstí jsem natrefila na jinou sestru, ta mi malou odsála. A hle, říkala, že toho odsála mnoho, že se velmi nalokala plodové vody i s příměsí krve (co vše, se mohlo stát, kdyby mi ji neodsáli?!). A najednou po téměř 12-ti hodinách od porodu, se dítě přisaje. Jenže to je konečně poprvé, a baby friendly Bohunice dětem do 24 hodin po narození odmítají cokoliv dát (kromě toho, že jim pořád kapou glukózu na uklidnění). Takže občas tam děti pláčou, než mají za sebou první den (podotýkám, že obilňák má poněkud jiný přístup a dítě, které mi odvezli na monitor a mě na oddělení, dostalo najíst). Dobrá tedy, rozkojení vlivem PA a dětských sester opožděně. Takže jsme nuceny do příkrmů stříkačkou (dala jsem jednou, pak mi malá spala v kuse 4 hod a ještě jsem ji musela budit). Dále je odmítám, což dělám největší zlo, protože přece nemůžu jít domů, když nepřibíráme. Takže jsme tam zbytečně o den déle. Ale největším postrachem je cca 70-ti léta MUDr. Muchová. Ta by opravdu už neměla pracovat. Na tuto dětskou lékařku si dejte pozor a její názory doporučuji ignorovat.

Prostě Bohunice zklamání! A nikdy více.

Pro Bohunice jsem byla rozhodnutá hned. Obilňák ani Milouše moc nemusím.

Rodila jsem v prosinci 2015, ale už asi tři týdny před porodem jsem si pět dnů poležela na JIP u porodních sálů (malá nerostla, tak si nás tam hlídali). Všechny sestřičky, uklízečky a doktoři byli strašně fajn. Za celou dobu jsem se tam nesetkala s jedinou protivnou sestrou. Porod jsem nakonec měla sekcí kvůli padajícím ozvům. Spinál. Anestezioložka, doktor i PA bez problému, na JIP nahoře v patrech také milé sestřičky. Malá byla ještě dalších 8 dnů v inkubátoru a ani tam jsme neměly s žádnou ze sester nebo doktorů problém, všechno nám doktorka i sestřičky vysvětlily, ukázaly.

Takže i když už se nechystám rodit znova, tak bych stejně šla znova rodit do Bohunic.

Porodnici, kde jsem chtěla rodit, jsem měla hned vybranou - fn bohunice. Stihla jsem tam jeden monitor v ambulanci a prohlídku s milou paní doktorkou, vše bylo v pořádku a porod v nedohledu.

Týden na to ve 23:15, 10.8.2016, jsem dojela, že mi odtéká plodová voda, malá se měla narodit až za tři týdny podle utz. Přijala mě velice nepříjemná sestra a doktorka na ambulanci. Ptaly se mě, jestli mám vložku od plodovky, když viděla, že to ze mě teče proudem. Naštěstí mě předaly sestřičce na oddělení, kde byly nastávající maminky sledované před porodem a ta byla milá. Mínusem ale bylo, že jsem byla vystrašená a všichni na pokoji spali a vedle mě byl porodní box, ze kterého šlo slyšet hekaní. Bylo mě řečeno, že mám jít spát, že voda bude odcházet, ale rodit zatím nebudu.

Ráno došla jiná sestra - 11.8. Natočila monitor, zeptala se jak se cítím, byla milá a poradila mi, že mám chodit do sprchy, ať se to rozjede a večer došla zase jiná sestra a nadávala mě, že chodím do sprchy, že mám radši ležet, že mě zítra budou vyvolávat porod a že bych se měla šetřit, protože to bude taková bolest, že ani nevím. Takhle mě to vpálila do obličeje a vylekala mě!! Nikdo mě o vyvolání neřekl ani slovo, nevěděla jsem, jestli mám zavolat přítele nebo ne. Pak došel doktor, velice milý a ten mi řekl, že opravdu porod vyvolají zítra po vizitě. Večer mi sestra dělala monitor a něco se jí nezdálo, tak mě břicho mačkala - bylo to nepříjemné. Ráno v 6, 12.8. mě vzbudili a ptali se, jestli mám sbalené věci na box a já vůbec nevěděla, protože říkali, že půjdu až po vizitě.

Takhle vystrašenou mě poslali se žákyňkou na box a mohla jsem si vybrat obyč nebo nadstandart, tak jsem si vybrala obyč a zavolala přítele. Zavedli mě tabletu a PA se žákyňkou - velice milé, měla jsem štěstí, za hodinku mi začala tableta působit. Žákyňka mi nabídla klystýr a poté mé vyšetřovali ve velkých bolestech - to mě bylo nepříjemné. Porod trval 8 hodin, epidurál mi nešel píchnout 5x do mě píchali. Nakonec mi dali možnost nějakých léků na tlumení bolestí, že si je budu moci dávkovat sama do žíly a to jsem ocenila!

Malá nechtěla ven, píchali do mě hrozně moc oxytocinu, pa si nevěděla rady, tak šla pro doktora a ten řekl, že mě odrodí, když to viděl. Udělal mi nástřih, na který jsem byla upozorněna a po 3 zatlačeních byla malá venku.

Dali mi ji na břicho, vyfotili a dali dětské doktorce a sestře. Pak mi ji dali zabalenou - měla jsem poranění, takže mě šili poměrně dlouho a hematom, který museli bez uspání rozříznout a vypustit docela dost bolel!

Vadilo mě, že tam zničeho nic došlo asi 5 doktorů a všichni se dívali! Nakonec to šití doktor předal jinému doktorovi. Dvě hodiny jsem čekala s malou na boxu, tam jsem se najedla a kvůli ztrátě krve jsem nešla ani do sprchy - motala se mi hlava a převezli mě na oddělení šestinedělí na jip, kde vyšla stará protivná sestra a i například o pití jsem si musela požádat. Nikdo by mě ho nedonesl! Pak došla jiná sestra a ta byla super, šla se mnou do sprchy, malou mě nosila na přikládání. Sestra z dětského byla hrozná sestra. Měla jsem z ní strach, malé násilím rvala hlavičku k prsu - vyděsilo mě to jako prvorodičku, ale druhý den jsem mohla na normální pokoj - nadstandart a vzít si malou. Ten pokoj byl super, mohla jsem tam mít pořád návštěvy! :) Musela jsem si chodit pro UM na dětské a kolikrát jsem se tam pro to bála jít, všichni tam byli moc nepříjemní. Jakmile jsem měla jít s malou domů, tak jí zjistili žloutenku, a tak musela být ve fotobuňce na dětském, takže jsem ji tam chodila kojit co 2 hodiny. Měla jsem štěstí na jedinou hodnou sestřičku, co tam snad byla, tak mě pomáhala s kojenin a díky ní jsem se rozkojila.

Už bych tam asi skrz tahle oddělení nešla. Porodní box a asistentka s doktorem super, ale šestinedělí a dětské ne! To bylo pro mě obrovské zklamání!

Bohunice jsem si vybrala pro jejich dostupnost, vybavenost. Porod byl skvělý. Sice vyvolávány, ale PA byla skvělá.

Na šestinedělí jsem měla nadstandart, také spokojenost. Ovšem dětské sestry pro mě byly obrovským zklamáním. Neochotné, nepříjemné. Nakonec jsem se dozvěděla, že já nemám šanci kojit. Domů jsem si pozvala LP a už tři měsíce plně kojím.

Příště buď úplně ignorovat dětské sestry nebo k Milosrdným.

Do Bohunic jsem se přihlásila, protože se mi jevily jako nejmenší zlo mezi brněnskými porodnicemi. Dítko jsem měla otočené koncem pánevním a Bohunice umožňovaly porodit případně i přirozeně. Do porodnice jsem byla odvezena ve 38. týdnu v 16:30 po prasknutí plodové vody.

Abych to zkrátila... Ráno jsem byla otevřená na tři prsty a jelikož se jim to zdálo málo, tak mi vnutili vyvolávací tabletu. Po tabletě to nabralo rychlý spád. Samozřejmě, že to bolelo jako čert a ve slabé chvilce mi vnutili nějaké hnusy na bolest, které vůbec nezabraly. Pořád mě nutili ležet a neustále mě chtěli vyšetřovat a monitorovat. Zhruba před jedenáctou polední mi chtěli dát dolů takovou sondičku na měření dítka, která obvykle v porodních cestách drží, protože dítě naléhá hlavičkou. U mě vypadávala, protože dítko bylo otočené zadečkem. Jelikož mě nemohli změřit další blbou mašinkou, co dělá ,,ping´´, tak mě ve fázi tlačení (ano byla jsem už otevřená na deset + tlačila jsem jak divá) začali nutit na císaře nátlakem ,,Miminku se nedaří..." .Dokonce vyděsili i partnera, který je flegmatik. No ve výsledku v 11:25 provedli císařský řez v celkové narkóze.

Za mě teda opravdu ne. :-( Oddělení šestinedělí raději nebudu probírat, aby mi neprdla cévka, až se doopravdy naštvu. ;-)

Nevěděla jsem jak se rozhodnout, kam jít rodit, ale nakonec jsem se rozhodla pro nejbližší porodnici.

Nebudu se zde rozepisovat. Rodit jsem chtěla přirozeně. Po devíti hodinách první doby porodní na nadstandartním pokoji (doporučuji) jsem musela nakonec na sekci. PA Farmačková byla úžasná. Doktoři i všichni na JIP i na šestinedělí byly úžasní. Na pokoji jsem byla s jednou super mámou. Čtvrtek porod a v pondělí dopoledne domů. Nemám žádné výhrady a půjdu sem zas. Hlavní pro mě bylo šestinedělí! A to bylo úžasné.

Do bohunické nemocnice jsem chodila již od 32. tt a pak zde i porodila.

Co se týče preventivní péče v těhotenství, tak jsem byla velmi spokojená - chodila jsem k MUDr. Vlašínové. Paní doktorka je velmi milá a šetrná a má profesionální přístup. Po porodu jsem měla trochu deprese, a tak se za mnou stavovala i na poporodní a uklidnila mě. Mohu jí jen doporučit.

Co se týče porodu, byla jsem v nemocnici již den předem, kvůli předčasnému odtékání plodové vody. Ráno v 7 hodin jsem šla na vyvolání. Během porodních bolestí se mě zeptali, jestli chci epidurál, souhlasila jsem. Paní anestezioložka byla milá a ani to nebylo tak strašné. Průběžně mě chodila kontrolovat jak porodní asistentka, tak lékař, protože jsem se nemohla otevřít, a to ani po dávce oxytocinu. Ve 12 hodin mi bylo sděleno, že pokud do hodiny nezačnu rodit, budu muset na sál a porod bude proveden císařským řezem v epidurálu. Stalo se tak. Operaci prováděl MUDr. Hruban. Vše proběhlo v pořádku a musím říct, že ránu zašil velmi pěkně. Všichni se ke mě moc pěkně chovali.

Na poporodním to bylo také fajn, s vyjímkou jedné sestřičky, která byla trochu od rány, ale i přes to nebyla nepříjemná. Lékaři byli také fajn a sestřičky na novorozeneckém taky. Taky mi pomohli s kojením.

Na pokoji jsme byli 2, WC s koupelnou bylo společné pro 2 pokoje.

Bohunice mohu doporučit.

Tuto porodnici mohu jen doporučit, byla jsem maximálně spokojená s přístupen skvělého personálu. Rodila jsem zde 9/2014.

Rodila jsem v době, kdy je asi babyboom, protože bylo všude (na sálech i pokojích) přeplněno. Nicméně to vůbec neovlivnilo chování personálu. Jako prvorodička bez předporodního kurzu jsem nevěděla, co mám vůbec dělat. Praskla mi voda, hrozil vyvolaný porod, naštěstí se vše rozjelo, ale neotvírala jsem se. Zabral až epidurál, byť jsem chtěla vše přirozeně, nakonec jsem se nebránila. Chlapeček byl velký a celkem mě potrhal, ztratila jsem dost krve a navíc jsem omdlévala. PA na první pohled velmi mladá, ale byla úžasná, pomáhala, povzbuzovala, komunikovala se mnou i s mým partnerem, radila, co mám dělat atd.
Byť jsem chtěla vše bez dalších léků, bohužel jsem nakonec musela epidurál i oxytocin, včetně glukózy. Další miminko bych rodila určitě tam. :)

Celý personál – od přijímající paní doktorky, porodních asistentek, anesteziologa, sestřičky na poporodním i novorozeneckém byli prostě skvělí, nesetkala jsem se s žádným odmítavým postojem, všichni byli velice ochotní.

Doporučuji nadstandardní pokoj, kde máte sprchu a záchod pro sebe.
Personál: PA K. Rohrerová, MUDr. Petrová

Svůj první porod jsem chtěla zažít jako Nezapomenutelný žážitek. Tak nějak se mi to splnilo, sice jinak než bylo v plánu, ale na porod v Bohunicích v dobrém vzpomínat nebudu. Byla jsem vyděšená prvorodička, zcela důvěřující nemocničnímu personálu.

Měla jsem mít vyvolávaný porod, ale naštěstí se Jiřík rozhodl jít dřív, tak aspoň indukce nemusela být. Do porodnice jsem přijela už otevřená asi na 5 cm, epidurál mi už dát nemohli, že už prý rodíme. První co bylo, bylo to, že jsem musela v bolestech vydolovat veškeré iniciály a monitor, který byl velmi nepříjemný.

Na porodním sále jsem měla otce dítěte a nevlastni babičku, za což jsem byla velmi vděčná, protože jsem měla 100% péči. PA mi praskla vodu s tím, že porod bude probíhat rychleji a odešla. Když už jsem se otevřela a malého začla tlačit ven, tak se otevřely dveře, přišla PA s tím, že budeme rodit v leže, takže přes můj protest, že se mi v kleče rodí dobře a byla to pro mě příjemná poloha, jsem byla položena na záda, nohy dány do třmenů a maminko tlačte, ale porod se zastavil. Po 40 minutách jsem malého za pomocí několika injekcí oxytocinu tlačila až nakonec vytlačila. Byl mi udělán nástřih, aniž by mě někdo informoval. Malého jsem chtěla dát na břicho, což mi bylo odmítnuto, jen mi ho ukázali a vrátili mi zabalenou housenku.

Malej mě hodně potrhal vevnitř, takže jsem si užila asi tak 45 minutové šití, které jsem plně vnímala - analgetika nezabrala. Na moje brečení, že to hrozně bolí, že to chci umrtvit lépe nebo ať mě uspí, přišla nějaká doktorka a natvrdo mí řekla, že mám zavřít hubu, jinak mi to nezašijí a nechají mi to tak jak to je. Vytřeštěně jsem se na ni podívala, co to jako má být? Vyčerpaná, zbavená veškeré důstojnosti a energie se s někým hádat, jsem rezignovaně tiše vzlykala a očekávala vytoužený konec.

Můžu být ráda za to, že porod nebyl komplikovaný a byl rychlý. Na šestinedělí a na dětském oddělení, kde syn ležel kvůli žloutence, jsem měla pocit, že jsem jenom hysterická prvorodička, která nemá právo na své požadavky. Nevím, jestli jsem natrefila na špatné lidi, nebo je to tím, že jsem si porod představovala jako nezapomenutelný zážitek, ale tahle zkušenost mi dala jediné, že v Bohunicíh už znovu rodit nebudu a i po 8 letech jsem nezměnila názor.

I já se připojím se svojí zkušeností.

Na Bohunice nikdy nezapomenu, někdy mám z této nemocnice i noční můry. Doktoři byli CELKEM schopní, ale sestry a ostatní personál (asi jak se kdo vyspal naprosto příšerné). Sanitárky odmítaly převlékat postele (od krve), že nemají dostatek povlečení a vzhledem k tomu, že je tam každý kolem 3 dní, tak by měl vydržet s jedním.
V patře, kde ležely rizikové těhotné, probíhala jakási šikana typu: Všichni mlátí dveřma jako když jsou naultimo naštvané, takže vám nadskakovalo strachy břicho v posteli, nikdo neklepal, všichni vráželi do dveří jak neandrtálci atd. Jedna ze sester mě natolik bolestivě vyšetřila doplerem (nebo jak se tomu říká) břicho - 30 minut! do mě mlátila, tlačila - že jsem po jejím odchodu myslela, že opravdu porodím, protože mě bolelo celé břicho a bylo šíleně podrážděné a celou noc bolelo.

Po porodu (císařem) jsem šla z JIP pokoje se sestrou do sprchy. Odešly ze mně ztuhlé kusy krve (proč to píšu?) byla sobota a ty kusy ve spchovací a záchodové místnosti v úterý ještě ráno byly! Uklidili je až před vizitou, včetně krvavého prkénka a záchodu po pacientkách, které tuto místnost musí využívat z JIPky. Bylo to nechutné, hnusné a v hlavním smyslu i naprosto proti hygieně.
Co musím pochválit, tak operatéry a sestry na JIPce. Měla jsem poporodní komplikace a nechali mě opět ležet do toho úterka v bolestech, než se vrátila doktorka po dovolené, ta si pak na mě udělala večer čas na chirurgický zákrok. Po něm jsem měla zimnici, asi po zánětu, a jedna z nejprotivnějších a zároven nejstarších sester mi tedy milostivě přinesla deku s otázkou: "A z čeho to jako máte?". Nic proti mladým doktorům, ale když na vizitě byli pouze doktoři, kterým teklo mlíko po bradě s nulovýma pravomocema i vůlí vám pomoci dokud se nevrátí hlavní doktorka z dovolené, tak to bylo dost k pláči.

A už ten děs ukončím příběhem, který se stal v této nemocnici paní, které praskla 4. den po císaři jizva, bohužel byla již na hostovském pokoji. Když se vypotácela bledá a krvácející z pokoje a volala na procházejícího doktora, tak jí bylo řečeno, že není jejich pacientka a že si má zajet o patro níže zaplatit poplatek a na příjem.

Myslím, že to jako ukázka stačí, že tato nemocnice je děs běs (to se paní stalo někdy kolem 2. hodiny, když ji vezli na pokoj JIP, kde jsem já byla se svoji maminkou, tak již byla v bezvědomí, na operaci jí vzali kolem 23. hodiny....)

Nejdřív jsem si říkala, že psát o svým porodu nebudu, přece jen je to intimní věc, ale po zkušenosti v Brně Bohunicích jsem se rozhodla, že musím napsat.

Celé těhu bylo bez komplikací a nádherné. Přenášela jsem 10 dní a doktorka na ambulanci porodního mi sdělila, že budu muset jít na vyvolání. Jelikož jsem neměla vůbec připravené porodní cesty, byla zvolena preindukce a poté samotná indukce porodu. Bylo mi to popsáno jako naprosto přirozená věc, která snad ani nemá komplikace. Vnitřně jsem cítila, že tak to být nemá, chtěla jsem spontánní porod, proto už před plánovaným termínem jsem dělal vše pro to, abych rodila přirozeně bez chemikálií.

Nastoupila jsem tedy do porodnice, respektive na oddělení, kde byly rizikové maminky. Sestřička mi zavedla čípek na změkčení cest s tím, že bolesti nebudou. Asi po 5 hodinách, kdy se nic nedělo mi zavedli druhý čípek, to jsem začala cítit bolesti jako když mám své dny. Bylo to pravidelné a bolesti se stupňovaly. Když mě sestřička VELMI necitlivě vyšetřila, sdělila mi, že se nic neděje, cesty nepřipravené, tak ať jdu v klidu spát. V bolestech to samozřejmě nešlo, tak jsem celou noc strávila napojená na monitoru a sestřičky mě chodily pravidelně kontrolovat. Miminko v bříšku spalo, takže ozvy na monitoru byly ne podle jejich představ. Tak mi začaly miminko dost necitlivě budit. I mě to bolelo. Mimi ale pořád spalo, tak jedna ze sester to nevydržela a dost razantně mi s bříškem pohnula. A na monitoru TICHO... To už jsem začala oprávněně plašit, tak mi dali kyslík, zavolaly doktorku mimi jsme rozdýchaly a pak mě hlídaly ještě víc. Zeptala jsem se proč se přestal ozývat, že to muselo být tím necitelným buzením. Doktorka jen konstatovala, že se to stává, že se asi zamotal do pupeční šňůry - sám, že sestřička za to rozhodně nemůže. Pořád jsem měla bolesti a vůbec nespala. Nakonec bylo ráno a poslaly mě se všemi věcmi na porodní sál, kde se mám nahlásit na indukci porodu...

Nevyspaná a pěkně vystrašená jsem tedy sjela s kufrem do 2. patra na porodní sál, nahlásila se a chtěla nadstandart - naštěstí byl volný. Jediné co mě uklidňovalo, byl můj přítel, který byl už na cestě za mnou. Byla mi přidělena porodní asistentka, na první pohled moc milá paní. Přítel dorazil a v 8 ráno mi porodní asistentka zavedla vyvolávací čípek. Po 2 hodinách další, protože se pořád nic nedělo. Pak jsem začala cítit velké bolesti a chtěla jsem epidurál. Por. asistentka mě zrovna necitlivě vyšetřovala a přitom mě přesvědčovala, že nejdřív píchne plodovou vodu a pak bude epidurál. Chtěla jsem se rozhodnout bez bolesti, protože milá porodní asistentka měla pořád své prsty v mých porodních cestách. Na to nereagovala, tak jsem kývla na píchnutí plodovky. Očividně jsem ji tím udělala radost, ovšem moje tělo a miminko to prostě takhle nechtělo. PA se snažila, zkoušela to několikrát, ale bezúspěšně. Už jsem byla vyčerpaná, epidurál mi tedy dali. Bezbolestně a rychle. Moc se mi ulevilo a mohla si odpočnout. To už bylo kolem 3 hodiny odpoledne a PA byla nervozní, že pořád nerodím. Dostala jsem další čípky a nakonec oxitocin do žíly. To už jsem konečně začala cítit, že se miminko blíží.

Naneštěstí se to nelíbilo miminku a na monitoru se ozývalo nepravidelně. PA byla v klidu a na ozvy z monitoru nijak nereagovala. Zvýšila dávky oxitocinu a přišel se na mě podívat doktor. To už jsem si říkala, že něco není v pořádku, ale všichni mě ujišťovali, že je. Jen jestli neporodím do 15 minut, tak bude císařský řez. Miminko se ozývalo dost nepravidelně, chvílemi vůbec. Brečela jsem na porodní asistentku, co se to děje a ona s výrazem "mě je to jedno" tvrdila, že je to normální. Mezitím mi praskla voda a opět byla navýšena dávka oxitocinu. Už jsem přestávala vnímat vše okolo, cítila jsem veliký tlak. Samotný porod začal. Leželi na mě dvě porodní asistentky, aby šlo mimi rychle ven a doktor nakonec vzal vaku pumpu. Oliverek byl venku v 16:30, omotaný 2x pupeční šňůrou, nožičky úplně modré, jen mi ho ukázali a utíkali s Oliverkem pryč. Doktor potom přišel, že je úplně v pořádku a až se budu cítit, že se můžu jít za ním podívat. Ty 2 hodiny strávené ve strachu na porodním sále - bez mimi, byly nejhorší v mým životě.

Oliverek skončil na JIPce, na hadičkách, na práškách. Po porodu totiž dostal křeče, byl celkově ochablý a museli jej tímto uklidnit. Apgar skore 4, 6, 7...Dostala jsem jej do rukou až 3 den. Sestřičky na šestinedělí mi moc psychicky pomohly a výborně se o mě starali. Na JIPce byl taky naprosto úžasný personál včetně doktorů, o miminka je tam úžasně postarané a asi i díky nim vděčíme tomu, že je dnes Oliverek ve svých skoro 5 měsících zdravý. Je u pediatra víc hlídaný, kvůli psychomotorickému vývoji, ale zatím ok.

Díky tomu, že jsem byla prvorodička, jsem měla stoprocentní důvěru k personálu, což se mi vymstilo. Byla jsem tak vyplašená a porodní asistentka toho jen zneužila. Příští porod bude rozhodně jiný, lepší. A pokud na porodním sále uvidím porodní asistentku paní Schořovou, rozhodně budu chtít jinou, lidštější. Vím už co si můžu dovolit a co být rozhodně nemělo a co rozhodně být mělo... Bohunice jako takové jsou dobré, ale bohužel jsem měla velkou smůlu na porodní asistentku, která to velmi zanedbala a myslela si, že jsou všechny porody bez komplikací...

Vybírali jsme s manželem mezi Obilním trhem a Bohunicemi. Nakonec jsme zvolili Bohunice z důvodu dostupnějšího nadstandartního pokoje. Nelitovali jsme. Personál byl skvělý už od přijetí v noci na ambulanci, přes porodní asistentku až k lékařům a personálu na operačním sále. Všichni byli velice milí, vstřícní, o všem informovali a co hlavně, rozhodnutí nechávali čistě na nás. Žádné nátlaky, negativní emoce. Dokonce nás pěkně napínali na sále o tom, copak se nám narodilo :-) Musím dokonce pochválit i sestřičky jak na novorozeneckém, tak na šestinedělí. Takže jestli budeme někdy rodit podruhé, tak za nás Bohunice :-)