Používáme cookies. Více informací zde. OK

Zamlklé těhotenství

9 zkušeností

Zamlklé těhotenství, někdy také zamlklý potrat, je strašák mnoha žen. Nenápadný a skrytý. Miminko se v děloze z ničeho nic přestane vyvíjet a odumírá. Tělo ovšem tuto skutečnost ihned nepozná a mrtvý plod nevyloučí jako u „klasického samovolného potratu“. Dále tedy dochází k vylučování těhotenských hormonů a žena má stále těhotenské příznaky.

A v tom je právě ta záludnost zamlklého těhotenství. Tuto smutnou zprávu těhotné ženě obvykle sdělí až lékař na běžné kontrole. Velikost plodu neodpovídá stáří těhotenství24, není přítomná srdeční akce nebo jsou v děloze jen prázdné plodové obaly. Pro nastávající maminku taková zpráva znamená obrovský psychický tlak a stres. Rodička1 se těší, až na ultrazvuku uvidí své miminko, ale místo toho se dozví tak zdrcující zprávu. Bohužel to tím obvykle nekončí, protože odumřelý plod je často nutné odstranit pomocí chirurgického zákroku.

Zamlklé těhotenství

Jak poznat zamlklé těhotenství

Sama doma ho žena pozná jen těžko. Obvykle má dál běžné těhotenské potíže, i když už se miminko v děloze nevyvíjí. Některé ženy ale uvádí náhlé vymizení těhotenských příznaků105 nebo zvláštní pocit, že se děje něco špatného. Později může dojít ke špinění či silnému krvácení, bolestem v podbřišku1. Tím se tělo snaží vypudit odumřelý zárodek.

Spolehlivě určí zamlklé těhotenství až gynekolog, který udělá ultrazvukové vyšetření. Tam se zjistí, že miminku nebije srdíčko, je /velikost-plodu-behem-tehotenstvi/menší, než by v daném týdnu mělo být. Také se může odebrat mamince krev, aby se změřila hladina hormonu hCG1 (lidský choriový gonadotropin). Tento hormon vylučuje plod v těhotenství a podle počtu jednotek v krvi se dá zjistit přibližné stáří těhotenství i zda jde o těhotenství prosperující či nikoliv. Vyšetření se několikrát opakuje.

Hodnoty hCG při zamlklém těhotenství
Popis obrázku: Zamlklé těhotenství se dá zjistit podle počtu jednotek v krvi hormonu hCG, který vylučuje plod v těhotenství.

Příčiny zamlklého těhotenství

Lékaři nedokáží určit přesnou příčinu, proč dochází k zamlklým těhotenstvím nebo celkově k samovolným potratům13. Možných důvodů je spousty od věku maminky až po různá skrytá onemocnění. V některých případech se tato smutná událost může i opakovat. O opakovaném potratu mluví odborníci v okamžiku, kdy dojde k minimálně třem takovým událostem. Tato situace naštěstí nastává jen u minimálního počtu žen. A i ty, co zamlklé těhotenství prodělaly více než jednou, mají velkou šanci, že se jim nakonec podaří donosit zdravé miminko.

Chromozomální odchylky

Odborníci vidí jako hlavní příčinu potratů špatně spárované chromozomy. Ve zkratce se 23 párů chromozomů matky a otce, kteří jsou naprosto zdraví a nemají žádnou genetickou zátěž, špatně nakombinují. Proti tomu nejde dělat vůbec nic a platí to pro všechny bez rozdílu.

Jsou lidé, kteří si s sebou nesou nějaké mutace genů způsobujících potrat nebo vážné postižení. Když se jedná o velmi vážné riziko a je prokázané genetickým vyšetřením, doporučuje se počít dítě za pomoci umělého oplodnění s tzv. PGD. Zárodky ve zkumavce se nejdříve geneticky otestují a do dělohy se zavedou jen ty zdravé, bez genetické vady.

DNA řetězec
Popis obrázku: Potrat může zapříčinit špatné spárování chromozomů jinak zdravých rodičů.

Abnormality dělohy

Asi za deset procent všech spontánních potratů mohou abnormality dělohy. Nejčastěji jsou to různé vrozené nebo získané deformity, tedy tvar dělohy je odlišný od přirozeného tvaru (naznačená přepážka, úplné rozdělení, deformace tvaru apod.). Další mohou být myomy3 (nezhoubné nádory, které rostou na děložní stěně). Dalším rizikem jsou srůsty v děloze, problém s růstem a kvalitou děložní sliznice. Srůsty a přepážky lze většinou řešit operativně.

Nedostatečnosti děložního čípku

Děložní čípek v podstatě drží dítě uvnitř dělohy a zároveň i zabraňuje, aby se k němu dostala nějaká infekce. Musí být tedy během těhotenství uzavřený. U některých žen se s postupujícím těhotenstvím ale může začít objevovat zkracování a otevírání děložního hrdla z důvodu stahů děložní svaloviny. Obvykle se taková situace řeší klidem na lůžku, magnéziem6 a podáváním látek, které tlumí děložní stahy. Pokud dochází k otevírání děložního hrdla bez kontrakcí32, je to obvykle kvůli nedostatečnosti, zkrácení děložního čípku. V takovém případě se pacientce doporučí, aby ležela v tzv. Trendelenburhově poloze. Musí ležet tak, aby měla pánev do kopce. Tím se sníží tlak plodu na děložní hrdlo. V některých případech pak lékaři přistupují k sešití děložního hrdla1, ale tento postup se už používá spíše výjimečně.

Imunologie

Některé ženy mohou mít přehnané imunitní reakce na mužské sperma a tyto reakce mohou vzniknout i vůči oplodněnému vajíčku. Za nepřítele imunita považuje zevní část - plodové lůžko, která se nazývá trofoblast a zajišťuje zahnízdění vajíčka v děloze a později z ní vzniká velká část placenty.

Problémy se štítnou žlázou

Zvýšená i snížená funkce štítné žlázy je častým důvodem problémů s otěhotněním i samotným těhotenstvím. Hormony, které štítná žláza produkuje, mají ve velkém nebo naopak moc malém množství vliv na rovnováhu pohlavních hormonů a tím i na rozmnožovací soustavu vašeho těla. Mohou vyvolat i předčasný porod20. Někdy žena o špatně fungující štítné žláze ani neví. Proto se doporučuje nechat se vyšetřit ještě před plánovaným otěhotněním, a to zejména tehdy, když se toto onemocnění v rodině projevilo nebo máte za sebou dva a více potratů. Pokud už se léčíte se štítnou žlázou, léčbu nepřerušujte a proberte vše se svým endokrinologem i gynekologem.

Cukrovka

Neléčená cukrovka2 může být překážkou v otěhotnění. Rozhozené hormony v těle diabetičky příliš vhodným prostředím pro oplodněné vajíčko nejsou. Pokud už se ženě podaří takto otěhotnět, hrozí velké riziko, že vzniknou komplikace (zamlklé těhotenství, narození mrtvého miminka, vrozené vady).

Syndrom polycystických vaječníků

Syndrom polycystických vaječníků (PCO4) znamená, že v těle ženy je narušena rovnováha hormonů a dochází ke zvýšené tvorbě mužských pohlavních hormonů. Dochází k nepravidelné menstruaci nebo vůbec není přítomna. Ženy mívají velké problémy s otěhotněním, protože vaječníky jsou pokryty drobnými cystami a vajíčka se z nich neuvolňují a nedozrávají. Také děložní sliznice nebývá dostatečně silná, aby udržela oplodněné vajíčko.

Tato situace se dá vyřešit nasazením hormonální antikoncepce15 s antiandrogenním účinkem. Díky ní se sníží hladina mužských pohlavních hormonů a vymizí drobné cysty1. Po vysazení antikoncepce mají ženy mnohem větší šanci na úspěšné otěhotnění. Některým ženám také pomáhá léčba pomocí přípravků s inositolem (např. Inofolic) - ten pozitivně ovlivňuje růst a dozrávání vajíček či s obsahem fytoestrogenů (Sarapis mensis) - které zase nastolují rovnováhu mezi ženskými hormony estrogenem a progestronem.

Infekce

Bakteriální infekce, pokud se začnou hned léčit, nemusí znamenat žádný problém. Může jít o chlamydie2, salmonelózu6, boreliózu2, toxoplazmózu1, spalničky, zarděnky1, syfilis, kapavku a herpes4. K plodu se infekce nedostane díky plodovým obalům, kterými je chráněn. Jakmile se však infekce rozvine, může vyvolat dráždění děložní svaloviny a stahy či oslabit stěny vaku blan a způsobit jejich prasknutí a odtok plodové vody.

Věk ženy, životní styl a prostředí

Na miminko a úspěšné těhotenství má vliv i prostředí, ve kterém žena žije a její životní styl. Určitě není vhodné pít alkohol1, kouřit4 nebo brát drogy. Rizikové je radioaktivní záření (např. rentgen). Gynekolog Pavel Turčan doplňuje také názor na konzumaci kofeinu v těhotenství: „Určitý rozumný příjem dle mého názoru nevadí. Maminky by se měly spíše zaměřit na vyváženou stravu1 s menším množstvím nasycených mastných kyselin ve prospěch těch nenasycených, přijímat více zeleniny a minimálně 3 až 6 měsíců před otěhotněním a v prvních třech měsících věnovat pozornost i zvýšenému příjmu kyseliny listové37. Chce to tedy ve stravě zařazení mimo jiné více ryb, hlavně mořských, v čerstvém či mraženém stavu (ne z konzervy), či vyhýbání se konzumaci syrového masa (tataráky) či plísňových sýrů (větší riziko listeriózy).“ Riziko zamlklého těhotenství se zvyšuje také s věkem rodičky, zvlášť, když se jedná o první dítě.

Toto samozřejmě nejsou jediné důvody, které mohou vést k zamlklému potratu. I proto se nedá jeho příčina příliš dobře odhalit. Mezi další může patřit i neobjevená celiakie1, špatná krevní srážlivost, užívání léků2 nevhodných pro těhotné ženy apod.

Zamlklé těhotenství a revize dělohy

Jakmile lékař potvrdí, že miminko se přestalo vyvíjet, musí žena učinit další rozhodnutí – zda podstoupit revizi dělohy neboli chirurgické odstranění sliznice a vyčištění dělohy nebo počkat na spontánní potrat. Rozhodnutí je jen na ženě a oboje má svá pro a proti.

Revize dělohy je gynekologický zákrok trvající asi 20 minut. Jedná se o kyretáž (lidově výškrab)16. Provádí se v celkové anestezii. Žena se musí dostavit do nemocnice nalačno, po uspání jí gynekolog vydesinfikuje dělohu a děložní hrdlo, zavede do pochvy trubičku, kterou při zákroku procházejí nástroje. Ty se používají k odsání nebo vyškrábnutí obsahu z dělohy. Po zákroku jde žena obvykle ještě ten samý den domů nebo hned druhý den ráno. Samozřejmě za předpokladu, že je vše v naprostém pořádku.

Komplikace se u tohoto zákroku většinou nevyskytují. To ale neznamená, že neexistují. Ve vzácných případech může dojít k infekci dělohy, poranění děložního hrdla a dělohy, přílišnému zasažení děložní sliznice a vzniku srůstů, poranění sousedních orgánů, nervů, cév, trombózy, embolie atd.

Po revizi děložní dutiny žena asi 14 dní slabě krvácí či špiní s občasnými mírnými bolestmi podbřišku. V případě, že by se objevilo silné krvácení, velké bolesti či horečka1, neotálejte s návštěvou lékaře.

Při spontánním potratu se čeká, až si tělo poradí s odumřelým plodem samo a vyloučí ho. Ohlašuje se bolestmi z děložních stahů a krvácením, někdy dokonce s plodem ve formě krevní sraženiny. Některé ženy bolesti popisují jako velmi silné a jiné jen jako o něco silnější menstruační bolesti. Po čase se plodové vejce posune z dělohy do porodních cest, a nakonec vyjde ven. I zde dochází ještě nějakou dobu k mírnému krvácení, jak se děloha čistí a během několika týdnů přijde menstruace2.

Šestinedělí po zamlklém potratu

Po zamlklém potratu je vždy potřeba dodržet klasické šestinedělí10. Nechat tělo i duši odpočinout a nabrat nové síly. Po fyzické stránce je žena během pár týdnů obvykle v pořádku. Psychika se může dávat do pořádku déle. Každá maminka takové zklamání prožívá jinak. Mohou se objevit změny nálad, výbuchy vzteku střídá smutek a beznaděj. Určitě není dobré skrývat své emoce. Je povoleno brečet, smutnit, křičet. Postupně bude každý den lépe a lépe. Důležitá je pomoc a péče partnera a celé rodiny nebo přátel.

Více se dočtete v samostatném článku na téma: Jak pomoci a podpořit ženu po spontánním potratu?

Kdy se může žena pokusit znovu otěhotnět?

Názory odborníků na nové těhotenství po zamlklém potratu se liší. Někdo doporučuje vyčkat tři měsíce a někdo i šest měsíců. Po revizi dělohy je obvykle nutné počkat delší časové období než po spontánním potratu. Tělo se musí po zákroku pořádně uzdravit a děložní sliznice narůst. Jestliže kyretáž neproběhla, stačí vyčkat jednu menstruaci, která přichází obvykle po šestinedělí. Samozřejmě je důležité myslet i na psychický stav ženy. Neměla by se snažit za každou cenu otěhotnět, dokud necítí, že je se ztrátou předchozího těhotenství už smířená.

Rozhodně ale není dobré příliš spěchat, i když je tak těžké vydržet. Právě myšlenka na další miminko většinu žen drží nad vodou. Je ale lepší se také věnovat svému tělu. Jíst zdravě, cvičit, brát kyselinu listovou a těšit se na tu chvíli, kdy se na těhotenském testu opět objeví pozitivní výsledek.

Video: Čekala jsem miminko, ale... Lucie Lebdušková

Související články

Více o zamlklém těhotenství na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. https://www.priznaky-projevy.cz/gynekologie-porodnictvi/tehotenstvi-porod/48-potrat-priznaky-proj...
  2. https://zena.aktualne.cz/rodina/co-je-to-zamlkle-tehotenstvi/r~i:article:768957/?redirected=15328...
  3. https://ona.idnes.cz/zamlkle-tehotenstvi-0rf-/zdravi.aspx?c=A140403_101702_zdravi_pet
  4. https://www.maminka.cz/clanek/diagnoza-zamlkle-tehotenstvi-jak-se-s-tim-vyrovnat
  5. http://jsemtehotna.eu/vse-o-zamlklem-tehotenstvi-a-samovolnem-potratu/
  6. http://www.naseporodnice.cz/zamlkly-potrat.php

Použité zdroje obrázků

  1. https://pixabay.com/cs/dna-genetika-věda-výzkum-gene-1020670/
  2. https://pixabay.com/cs/odběru-krve-krev-stříkačka-lékařské-2722940/
  3. https://pixabay.com/cs/děvče-žena-pocity-zrada-smutek-3047297/
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti se zamlklým těhotenstvím

Máš zkušenost se zamlklým těhotenstvím?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
hribek
7. srp 2018

ZT 6x

První těhotenství bylo téměř bezproblémové, až ke konci mi ho vyvolávali kvůli vysokému tlaku a narodila se nám zdravá dcerka, to byl rok 2011.

Po mateřské jsem nastoupila do práce a v r.2015 jsem po 2 letech v práci otěhotněla. Vše bylo ok až do 10tt, kdy nebilo srdíčko. Strašný šok. Brečela jsem a nevěděla jsem proč se to stalo. V nemocnici jsem poležela do druhého dne a pak šla domů. Začala jsem sportovat, soustředit se na něco jiného. V r. 2016 jsem zase otěhotněla a zase ZT v obdobném týdnů. Poté jsem změnila gynekoložku, protože jsem nevěřila, že je to náhoda a že se to může stát. Chtěla jsem odpovědi. Po změně jsem opět otěhotněla cca po půl roce od revize, ale opakovalo se to samé.... Už jsem si připadala v nemocnici jako robot, nebrečela jsem, prostě jsem to vytěsnila z hlavy. To stejné se opakovalo ještě v roce 2017. Mezitím jsme prošli genetikou, hematologií, všemi různými vystřeními a všude jsme s manželem vyšli jako zdraví a bezproblémoví.

Poté nás poslala moje dr ke kamarádovi do CAR, kde jsme se dohodli na vyšetření a poté IVF. Vše probíhalo ok. Měli jsme 2 životaschopná embrya. Jedno zavedeno v prosinci. V lednu vytoužený pozitivní test. V březnu opět ZT. I přesto, že embrya byla geneticky vyšetřena.

V květnu jsem byla odeslána na imuno do Iscare k Dr. Maličkové, našla mi deficit nějakého proteinu. Nasadila mi injekce od transferu. Nyní jsem po transferu a za 2 dny jdu na utz, zda se vše vyvíjí jak má. Pevně věřím, že vše dobře dopadne.

4x jsem byla na revizi, 2x to odešlo samo. Je to nepříjemný zážitek, nepřála bych to nikomu, bohužel i přes péči lékařů se to stává a ne vždy se najde příčina.

Buďte silné! Mě k tomu pomáhá, že mám doma dcerku a manžela.


0 poděkování
elis16
31. črc 2018

Pár hodin po revizi :-( Konec v 10 tt

Včera jsem šla na běžnou kontrolu a jako vždy jsem doufala, že uvidím srdíčko. Doktor se díval dlouze a zachmuřeně na monitor ultrazvuku, ale to nebylo nic divného, takový výraz má vždy a v tom řekl, že bohužel nevidí bít srdíčko. :-( Ještě chvíli zkoumal monitor, ale bohužel to byla pravda. Byla jsem v šoku, vždyt naposled ještě byl prcek v pořádku.

Než doktor vypsal papíry už mi tekly slzy, ale ještě jsem se držela až když mě objala sestra, jsem se téměř zhroutila. Během cesty do nemocnice jsem volala příteli, že miminko už nežije, taky ho to dost zasáhlo.

V nemocnici jsem se domluvila na revizi na dnešek, jak k vůli tomu, že je třeba být na lačno, tak i skrz odvoz. Dnes v 7 ráno nástup a v 9 jsem šla na zákrok a kolem 13. už si mě přítel vezl domů.
Celou dobu v nemocnici jsem psychicky byla celkem v pohodě, ale jak jsme jeli domů, úplně to na mě dolehlo a já jen brečela a brečela.

Nevím jak rychle se dokážu vzpamatovat. Až jsem překvapená jak bolestivé to na duši a srdci je.
Mám doma dvouletou dcerku a věrím, že díky ní se z toho rychle vzpamatuju.
7 poděkování
rituska88
26. pro 2017

Moje zkušenost se zamlklým těhotenstvím

Početí druhého děťátka se nám zadařilo na první pokus, přestože předtím jsem po vysazení HA neměla 4 měsíce vůbec menstruaci - doktor mi píchnul agolutin, ale ani potom se nic nedělo, testy vycházely pozitivně a po potvrzení těhotenství na ultrazvuku jsme se začali radovat.

Svěřila jsem se rodičům a kolegyni v práci, jinak jsem to nechtěla zatím nikomu říkat, ale manžel měl velikou radost, tak to řekl i svým rodičům a v práci se také pochlubil - říkala jsem si: “A vlastně proč ne, první těhotenství bylo bez potíží a není snad důvod, proč tentokrát by to mělo být jinak..”. Měla jsem malý hematom, mám i rizikovou práci, tak mě doktor raději nechal doma na neschopence. Ale cítila jsem se dobře a postupně se i hematom zmenšoval.

Jednoho dne však jako mávnutím kouzelného proutku vymizely těhotenské chutě a nevolnosti - říkala jsem si, že je to divné, ale doufala, že si pouze tělo zvyklo a že se neděje nic vážného. Na kontrole v 10. týdnu však nebilo srdíčko, podle ultrazvuku se plod přestal vyvíjet cca týden předtím (7+6tt) - přesně v době, kdy jsem se začala cítit ,,netěhotně".

Chtěla jsem počkat, až potratím sama, což mi doktor nedoporučil a objednal mě na revizi. Pořád jsem měla takové podivné bolesti v podbřišku, ale nekrvácela jsem a vůbec to nevypadalo, že by se děťátko chystalo odejít z těla samo. Tak jsem nakonec byla za revizi vděčná. Protože pracuji jako zdr. sestra na ARO, vybrala jsem si pro tenhle zákrok jinou nemocnici, kde mě nikdo nezná. Vše proběhlo bez komplikací, jen jsem ze začátku skoro vůbec nekrvácela a začalo mě silně bolet břicho. Asi 4 dny po zákroku jsem začala pociťovat něco jako kontrakce a začala jsem silně krvácet. Celý večer jsem strávila ve vaně, postupně ze mě odešlo všechno, co tam po zákroku zůstalo a pak už mi bylo dobře. Krvácela jsem pak asi ještě týden.

Teď je to 5 týdnů od revize a já čekám na vytouženou menstruaci - takhle moc jsem se na ni netěšila za celý svůj život :-) protože to pro mě bude znamení, že jsem v pořádku a že jsme zase o krok blíž k miminku.

S manželem jsme se s děťátkem rozloučili a doma máme svícínek v podobě andělských křídel, kam mu zapalujeme svíčku. Mluvíme o něm, víme, že jednou se sejdeme, a to nám pomáhá se s tím vyrovnat. Vlastně hlavně díky manželovi a tomu, že o tom můžu otevřeně mluvit, jsem se s tím vyrovnala docela rychle a dokážu o téhle své zkušenosti už mluvit bez slz. Dokonce mi ani nedělá problém vidět těhotnou ženu nebo maminku s kočárkem - vím, že s mou ztrátou nemají nic společného, přeji jim to a věřím, že i já se zase dočkám...dřív nebo později určitě ano! :-)
7 poděkování
petulejan
7. lis 2017

Zamlklé těhotenství v 11. týdnu

Ahoj holky,

i já jsem si prošla touhle nehezkou zkušeností. S přítelem jsme se snažili o miminko asi tak tři měsíce. Měla jsem tou dobou dost rozhozenou menstruaci, takže jsem popravdě ani nevěřila, že se to povede a spíš řešila s doktorem to jak se dostat do normálu. Ale podle mých výpočtů už jsem v tu chvíli těhotná byla.

Začaly mě bolet prsa, menstruace se také nedostavila a mohla jsem se radovat ze dvou čárek na testu. Vycházelo to tak krásně, že jsem to mohla dát i mamce k narozeninám. Neměla jsem žádné příznaky jako zvracení atd. Přímo ukázkové. Jenže...

V jedenáctém týdnu jsem začala špinit. Hnědý výtok. Sice slabší, ale celý den. Večer jsme tedy jeli do nemocnice, jelikož byla sobota. Doktorka mě vyšetřila a řekla, že nevidí srdíčko. Zavolala raději ještě doktora a ten vše potvrdil. Plod odpovídal devátému týdnu a ne jedenáctému.

V tu chvíli se mi zhroutil svět. Nedokázala jsem si představit zůstat v nemocnici sama přes noc, ale bylo mi to doporučeno. I přes prášek na spaní jsem neusnula.

Ráno jsem šla na sál. Je pravda, že jsem potom cítila úlevu. Už to není něco mezi, ale už prostě nejste těhotná. Psychika na bodě nula.

Bylo mi doporučeno zůstat do pondělí, ale já už bych to nezvládla být tam. Šla jsem domů. V pondělí jsem ležela. V úterý mě ale začalo hrozně bolet v levém boku. Bolest neustávala ani ve středu, tak jsem ve čtvrtek jela do nemocnice. Tam koloběh vyšetření a nic se nezjistilo. Jen crp dost vysoké, tak jsem dostala antibiotika. A doporučeno jen ležet a mít klid.

Není opravdu nic horšího, než po tom všem být jako lazar sama se svýma myšlenkama. Až skoro po týdnu je mi lépe kromě toho, že jsem si z nemocnice dovezla bacila. Takže zase musím jen ležet.

Už jen těžko vidím něco pozitivně.
2 poděkování
cervenejablko
12. únor 2015

Dvě zamlklá těhotenství - náhoda?

Prodělala jsem ZT dvakrát, po prvním jsme vydrželi ty 3 měsíce a pak se snažili, ale opět se nezadařilo. Podle západní medicíny bylo se mnou vše v pořádku, svedlo se to na blbou náhodu. Před třetím pokusem jsem zašla na kliniku tradiční čínské medicíny, kde vyšlo najevo, že až tak v pořádku mé tělo nebylo. Dali mě dokupy a na potřetí už to vyšlo. :-)

Ani u jednoho ZT jsem to do poslední chvíle nevěděla, nekrvácela jsem ani mi nebylo nijak výrazně špatně. Že něco není v pořádku se zjistilo až podle utz, když se dr na další kontrole podívala, tak nebyl vidět žádný vývoj, ani srdíčko nebilo. :-(
S tím, že ve mně začal klíčit život, ale tak záhy zanikl, jsem se vyrovnala až teď, po narození dcerky.
1 poděkování
vlajka1
3. lis 2014

Zamlklý potrat bez krvácení

Otěhotněla jsem po hormonální léčbě. Už od začátku se těhotenství nevyvíjelo "tabulkově". Byla jsem i hospitalizovaná s podezřením na mimoděložní, což se naštěstí vyloučilo nálezem gestačního váčku v děloze. Bohužel se v 7tt vývoj zastavil a na radu lékaře jsem čekala, až "to" odejde samo. Bohužel se tak nestalo a v 9tt jsem podstoupila revizi. Za celou dobu těhotenství jsem ani nešpinila, ani nekrvácela.
1 poděkování
teteka
16. čer 2014

Dnešní zjištění zamlklého těhotenství

Dnešní den měl být dnem, kdy domu přinesu první snímek z ultrazvukového vyšetření, už i se srdíčkem. Bohužel příroda rozhodla za mne.Dnešní den byl můj 8+0 tt. Čekala jsem v čekárněu své gynekoložky, než na mě přijde řada. Mezi tím jsem si četla časopis pro nastávajicí maminky, okukovala bříška jiných maminek a přemýšlela nad tím jak vymaluju pokojíček a jak budeme skvělí rodiče.

V ordinaci jsem ještě zažertovala jak se cítím skvěle, že nezvracím a že je to bájo. Bohužel po třech minutách, co do mně paní doktorka zavedla ultrazvuk mi úsměv zamrznul. Hned jak jsem se podívala na monitor mi bylo jasné, že vše, nad čím jsem dumala, je pryč. Nebylo tam nic. Moje reakce ? Pláč. Pláč a zas jen pláč.

Doktorka mi předala papír na další vyšetření v nemocnici u Apolináře. Dokonce jsem si mohla vybrat jestli tam a nebo Podolí. Bylo mi to úplně jedno. Chtěla jsem pryč. Druhá nejhorší věc po tomto rozsudku byla věta "nezapomeňte prosím zaplatit sestřičce regulační poplatek", bože, to nepočká? Třetí nejhorší věc: projít kolem maminek s vyčnívajícími bříšky a udržet tu bolest a pláč.

A pak následovalo volání manželovi, kterýmu jsem jen dokázala říct, je to špatný, přijeď a kde jsem. Pak volání do práce, že už dnes nepřijdu. Čtvrtá nejhorší věc: zvedla to moje kolegyně, která právě ukončila 3.měsíc. Co jí jako mám vyprávět? Jsem v háji, sotva mluvím a mám sto chutí na ni zařvat PROČ JÁ A NÉ TY!!! TY SE NECHOVÁŠ TAK JAK MÁŠ,TAK PROČ JÁÁÁÁ??? Jenže ona prostě za to nemůže. A kdo teda?? Já?

Než přijel manžel, tak jsem stála před poliklinikou, brečela, volala mámě a mlela dokola, že jsem vadný kus a proč my. Lidi na ulici na mě koukali a já měla podruhé sto chutí na ně ječet a být sprostá, jen aby se mi ulevilo.

Manžel přijel a my se z Karláku přesunuli k Apolináři. Vcelku už jsem byla klidná. Cestou jsem jen vykřikovala, že už nikdy nechci být těhotná, že jsem to neměla nikomu říkat a že jsem v návalu euforie neměla kupovat tak roztomilý hadříky. Kdybych věděla co mě čeká dál, nechala bych si v zásobě o pár slz více.

To že jdu do porodnice mi bylo jasné od začátku, ale že vlezu do hnízda, kde na mě z každé strany vystrkují svoje bříška budoucí maminky, tak to mě položilo. Sakra to tu neni jiný vchod ? Tajný vchod, kde vyťukám tajný kod, dveře se otevřou a v tu chvíli přijde sestřička, která mě obejme, usadí mě do křesla a řekne pár slov, jen aby mi neteklo po tváři Labe. Jen by stačilo JÁ VÍM.

Realita je hrozná. Nejdříve kartotéka, kde se vás neosobně bez citu vyptávají na věci, na který nechci a ani nemůžu odpovědět. Chci křičet, mám v sobě mrtvý plod, prosím rychle a bez průtahů!!! Pak znovu ultrazvuk a znovu potvrzení zamlklého těhotenství. Naděje ve mě však byla. Co když se moje doktorka spletla,t ady mají silnější přístroje. Ne, ne a zase ne. Nespletla.

A všude potkávám samá velké břicha. Manžel má málo k slzám, ale drží se. Je to chlap s velkým CH.

Celkové čekání třech hodin před ambulancí mě vcelku hodilo do letargie. Nastala však situace , kdy před ambulancí přivezli maminku ve stavu polovnímání jen v košilce asi s kontrakcemi. Odhaduji 7.měsíc těhotenství. Nechali ji na vozíku stát uprostřed chodby, s bolestma a stavem, kdy skoro nevnímala. Personál okolo chodil a nikdo se jí nezeptal, jestli nepotřebuje pomoc. Nikdo ji nenabídnul pomocnou ruku nebo jen pár slov. Prostě nic.

Já jsem to nevydržela a šla jsem do kartotéky, kde v tu chvíli byly tři sestry a předávaly si recepty na meruňkový koláč. Odpověďí mi bylo, že paní čeká na odvoz na ultrazvuk. Po oční výměně k ní sestra vyběhla. V ten samý okamžik pro sténající paní přišel bratr a odvezl ji na ultrazvuk.

Uběhla nějaká doba a paní přivezli na zpátek a zas ji nechali na chodbě v bolestech a samotnou. Mohlo uběhnout 10 minut a z ordinace vyšla sestra a zavolala moje jméno. Nabídla jsem se, že počkám, ať vezmou tu paní. Odpověď: "vezmeme vás, paní už tu chvilku počká"- tak to už jsem neměla slov.

V ordinaci mě čekalo už jen potvrzení, že se věc má jak se má a že mě čeká revize a to až v pátek z důvodu toho, že mám opar. Vysvětlení zákroku, šestinedělí a ujištění, že káždé čtvrté těhotenství bohužel takto dopadne. Smířená se vším, odcházím z ordinace a slyším sestřičku, jak se baví o té paní. Ta paní, co tam takhle celou dobu trpěla sama na chodbě, tak ta paní měla vyvolaný porod z toho samého důvodu, kvůli kterému jsem tam byla já. Rozdíl mezi náma ona cca 7.měsíc, já 8+00tt.

Dnešní den byl pro nás hrozným dnem, ale i uvědoměním si, že příroda je mocná. Měla jsem neštěstí v štěstí. Co kdybych na tom vozíku na té chodbě seděla já s bříškem, kde ještě ráno byly pohyby. Za mě to příroda rozhodla včas. Já se z toho vzpamatuju. Ale co ona, ta neznámá. Ta musí udělat tu nejhorší věc z dnešního dne a to přivést na svět své mrtvé miminko.

S manželem jsme si koupili Nutelu, zmrzlinu a lehli si spolu do postele. A já v tu chvíli věděla, že náš čas stát se rodiči ještě přijde.

Mě to však nedalo a musela jsem už jen z úcty k té paní napsat pár těchto řádků. Pár řádků pro nás všechny, u kterých ještě nenastal ten právý okamžik se stát maminkami.
Vzkazuji všem, pokud vás toto potká, udělejte cokoliv co vám pomůže. Snězte na co přijdete, napište si dopis do šuplíku a nebo jen sem :) Ale hlavně bojujte.

S úctou a bolestí v srdci Vám.
23 poděkování
werunka21
6. pro 2013

12tt jsem žila v domění, že čekáme druhé miminko.

12 týdnů jsem žila v domnění, že čekáme druhé miminko.

Moje druhé těhotenství bylo od začátku "divné". Snažili-nesnažili jsme se o miminko asi rok. Chtěli jsme navázat na první mateřskou, stejně jsem neměla práci, do které bych se vrátila.
Byl červenec a už jsem si začla zvykat, že syn půjde od září do školky a já holt budu hledat práci. Když v tom jsem zjistila, že to asi bude jinak. Ale nějak to přišlo asi v nevhodnou dobu. Od začátku jsem se z toho zjištění nějak "neradovala". Rozhodla jsem se, po předchozí zkušenosti, kdy mi nedělalo dobře v prvním těhotenství jak všichni kolem to řešili, radovali se a já vlastně "vůbec nic nevěděla", že to do konce rizikového 3.měsíce neřekneme. Asi nějaká intuice :-N .

Na prvním ultrazvuku v 8.tt bylo vše v pořádku. Odcházela jsem "poučena" lékařem, že 20% těhotenství do konce prvního trimestru končí (velmi povzbuzující :-N ). A s tímhle vědomím jsme čekali, až se přehoupneme do té druhé třetiny. Těhotenství probíhalo velmi dobře, tak jako to první, bez nevolností. Jen s tím rozdílem, že to nikdo nevěděl. Ale pořád tady byla ta myšlenka, zda je vše v pořádku.

Na první velký ultrazvuk ve 12.tt šel manžel se mnou. Ještě v čekárně si pamatuji, že jsem mu říkala, že nic není jisté. A já to čekala. Koukám na doktora a "čekám", kdy to řekne. Stačilo jen jeho letmé zakroucení hlavou. Plod se přestal vyvíjet v 9.tt. Celou dobu jsem to tušila. "Byla jsem na to připravená". Byla jsem připravená a nebo v šoku? Byla jsem prostě v pohodě. Celý den. Prostě se stalo a já to "očekávala".

Následovala návštěva nemocnice, druhý den nástup na revizi dělohy. Všichni tam na mě byli tak strašně hodní. Že se nám jistě podaří brzy otěhotnět znovu, že nemám být smutná - až teď se dostavily první slzy. Po zákroku to byla taková bolest, takový ten pocit, že se mi tam "hrabou". A ta prázdnota! Ale musela jsem se hned uklidnit, abych se fyzicky po zákroku dostala do "formy". Jinak by mohlo být zle. A bylo to těžké se udržet :-|
Ale s bolestí "dole" odešlo vše, i ten smutek. Tři dny se mi žilo "krásně". Žádná bolest, skoro žádné krvácení. Odpočívala jsem a šetřila se doma.

Čtvrtý den jsem už měla vyřizování. Ten den jsem měla hrozné bolesti. A s tím se mi začla otevírat i jizva na srdíčku. Pomalu se všechno připomínalo. Kam jsem vkročila předtím těhotná a teď netěhotná, nezaměstnaná, pouhá fotka, která mi připomínala těhotenství, každá myšlenka. Bolelo to. Bolelo to dlouho. A to jsem si původně myslela, jak jsem silná. Nejsem. Tohle nikoho nemůže nechat chladným, i když to nějakým způsobem "čekal".

Z těch velkých bolestí , čtvrtý den po zákroku, se vyklubal zánět dělohy. Antibiotika, odpočinek, teplo, šetřit se. Za týden jsem prozměnu lehla s nachlazením, 4dny zdravá a znovu jsem lehla a tak se to táhlo opravdu dva a půl měsíce. Do toho záchvaty smutku a spousta otázek "proč". Věčně na hromadě se nedá ani hledat práce naplno. Byla jsem chvílemi "vyřízená".
Dva a půl měsíce trvalo, než jsem se dostala z nemocí i z toho špatného psychického rozpoložení.

Vím, že se to stalo z nějakého důvodu. Nic není jen tak. Možná bylo "miminko" nemocné a nebylo by mu tady dobře. Možná to měl být nový začátek našeho manželství. Dát mu zcela jiný směr. Nevím. Dnes to vidím pozitivně. Prostě se to mělo stát. Byla to Boží vůle. Ale nikdy nezapomenu. Vždycky tady bude vzpomínka - myšlenka na to, co se stalo. Někde "tam nahoře" JE a kouká na nás dolů :-)

Co se týká nových pokusů o otěhotnění, není třeba čekat. Jsou to pouze "doporučení". Dva lékaři tvrdili to samé. Vyčkat šestinedělí do první menstruace. Pak dalšímu pokusu nic nebrání, ba právě naopak se to doporučuje. Po revizi jako "pohnojeno" ;-) :-)
4 poděkování
ee.liska
5. pro 2013

Zamlklý potrat v šestém měsíci

I mě bohužel potkala tato ohavná věc. Missed abbort.

Byla jsem v šestém měsíci, 24tt. Doma už skoro všechno, protože jsem od začátku ležela a miminko se na svět chystalo dřív.
V pátek jsem se ráno vzbudila s divným pocitem, celou noc mi tvrdl pupík. Jen tak pro jistotu jsem si dojela ke svému gynekologovi a tam mě, nic netušící, zasáhla věta, která se stala mou noční můrou při následujících těhotenstvích. Miminku nebije srdíčko!

V nemocnici ultrazvuk jen potvrdil slova gynekologa. V hlavě mi znělo milion otázek a já jsem se zmohla na jedinou: Co bude teď!?
Následovala hospitalizace a začal se vyvolávat porod. Lékař, který měl právě službu mě vyděsil, když mi dával čas do neděle večer. Že když se vše povede do sobotního večera, půjde to rychle. V tu chvíli se mé tělo nastavilo na autopilota. Emoce se vytratily. Kolem osmé jsem se přestěhovala na porodní pokojík a poslouchala šťastné maminky, jak se vítají se svými právě narozenými dětmi. A v jedenáct večer jsem se stala maminkou i já. Maminkou andílka, který odletěl do nebe ještě dřív, než se vůbec stihl podívat na tento svět. Porod trval osm hodin a já si až s odstupem času uvědomila, že to bylo vlastně rychlé.

Následovalo šestinedělí a my se hned pustili do snažení. Po zdravotní stránce bylo fyzično v pořádku, psychika jakž takž také.

Po půl roce bez MS a bez pozitivního testu jsem podstoupila hysterografii a hysteroskopii, při níž mi rozrušili srůsty v děloze. Dostala jsem agulotin na půl roku, abych si ho vždy 28.DC nechala píchnout. Za tři měsíce přišly Vánoce a já jsem se rozhodla, že si užijeme Ježíška, hory a Silvestra a v lednu se vydáme do CARu pro pomoc.

Té už však nebylo potřeba. Otěhotněla jsem na Štědrý den a 3.1. o sobě miminko dalo vědět pozitivním testem a narodil se Matyášek. Rok a půl po něm pak Štěpánka. I když jsem obě těhotenství proležela na střídačku doma a v nemocnici, děti jsou narozené obě 38+0tt. Zdravé, krásné a naše :-)
Na první holčičku často vzpomínám, v srdíčku mám pořád kousek prázdného místa.
7 poděkování