Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
Přihlas seZaregistruj se zde!
Modrý koník - Stránka pro maminky a budoucí maminky
  Napiš zkušenost
kristyn.g • 22. dub 2019

Těžké šestinedělí

Aby nebylo vše jen pozitivní, pro mě byly první dva měsíce jedno z nejhorších období v životě. Problémy už v porodnici. Byla jsem šťastná, ale zmáhala mě úzkost a deprivace. Miminko brečelo neustále, kolika, žádný režim, nespavost, rozpraskané bradavky. Po šestinedělí to vygradovalo. Hrůza děs. Postupně se to lepší. Ale nečekala jsem takový mazec.
1 poděkování
leniczka23 • 4. pro 2015

Moje šestinedělí byla největší pohoda

Tak jo, porod mám za sebou, co přijde teď? Bála jsem se poplašených hormonů, řvoucího dítěte, jak nebudu zvládat, propadat panice... A výsledek? Bylo to (zatím) to nejpohodovější období za celou mateřskou. :-)

Moje dítě jen spalo (což mu v podstatě vydrželo dodnes), když nespal, tak jsem kojila, nic mezi tím, žádný řev po nocích, dnes mu jsou dva roky a já řev v noci zažila tolikrát, že bych to spočítala na prstech jedné ruky.

Spal tak moc, že jsem šestinedělí trávila na gauči s ním v náručí, protože jsem měla pocit, že si ho vůbec neužiji. Těšila jsem se až se vzbudí. Měla jsem naklizeno, navaříno a v košíku spokojené dítě. Věděla jsem, že právě prožívám ten nejúžasnější pocit, co kdy zažiju a stále na tom trvám. Šestinedělí pro mě rovná se jedním slovem nádhera.
8 poděkování
rituska88 • 25. únor 2015

Moje šestinedělí

Po fyzické stránce jsem se v šestinedělí cítila kupodivu skvěle. Byla jsem po císařském řezu, ale jizva se hojila ukázkově, bolesti jsem prakticky žádné neměla, pokud nepočítám občasné píchnutí v jizvě, ale to je maličkost.

Cítila jsem se dokonce tak dobře, že jsem si troufla hned pár dní po příchodu z porodnice domů zvedat 15-ti kilový kočár a tahat ho ze sklepa do schodů (a abych ulevila břichu, tak jsem si odrovnala záda :-) ). Vůbec jsem se necítila, že bych byla po nějaké operaci, bylo mi opravdu skvěle, takže jsem se nehodlala v ničem omezovat a okolí mě spíš muselo krotit. :-)

Že bych v šestinedělí pociťovala nějakou větší únavu si taky nepamatuji, asi to bylo proto, že mi hodně pomáhal partner a taky bylo léto, sluníčko a to mě nabíjelo energií. :-) Krvácela jsem přesně na den 6 týdnů. :-) Ale protože jsem byla po sekci, tak to bylo celkově hodně slaboučké. Takže po fyzické stránce jsem měla šestinedělí opravdu pohádkové.

Co se týče psychiky, to bylo trošku horší. Měla jsem problémy s kojením, tím jsem se ze začátku hodně trápila. Syn hodně trpěl na bolení bříška, takže to bylo první dny a týdny dost náročné, pořád plakal a my si nevěděli rady. Taky mě trápilo, že nic nestíhám - bývala jsme zvyklá mít za všech okolností doma uklizeno, všechno v pořádku a najednou doma panoval hrozný chaos.

Měla jsem pocit, že dny utíkají najednou nějak rychleji a že celý den jenom kojím a přebaluju a nic jiného není šance stihnout. Naštěstí partner mi byl velkou oporou, nebyl pro něho problém uvařit, pověsit prádlo nebo povysávat. A když byl v práci, jezdili k nám mí rodiče, chodili jsme společně na procházky a mamka mi třeba pomohla vyžehlit prádlo. To mi hodně pomáhalo - že jsem na všechno nebyla úplně sama. Ale i tak jsem občas propadala pocitům beznaděje, že nic nestíhám, dítě pořád brečí a já nevím, co mu je.

Byla jsem hodně citlivá, všechno se mě hned dotklo, všechno mě hned rozbrečelo, při každé hlouposti už jsem cítila křivdu, brečela, chtěla se rozcházet, stěhovat nebo utíkat od všeho, litovala se.

Postupně se to ale všechno srovnalo, syn ještě před koncem šestinedělí začal krásně spinkat celou noc, přes den byl taky hodný a já najednou měla spoustu času na domácnost. Taky jsem se postupně naučila rozeznávat jeho pláč, takže už jsem věděla, kdy brečí, protože má hlad a kdy proto, že potřebuje přebalit nebo chce spinkat a nejde mu to.

Kojení jsme taky začínali zvládat, takže už jsem netrávila kojením 3/4 dne, ale podstatně se ta doba zkrátila a navíc jsem si byla den ode dne jistější. Najednou jsem si mateřství začala víc užívat a pochopila jsem, k čemu vlastně to šestinedělí je - že za tu dobu se maminka s miminkem postupně poznávají, vytváří si k sobě hlubší vztah a maminka se učí reagovat na potřeby dítěte, že je to období hrozně důležité a že by to tak mělo vnímat i okolí, což se bohužel často neděje.
0 poděkování
apacheee • 4. pro 2014

Moje šestinedělí byla procházka růžovou zahradou

Díky krásnému porodu bez zranění jsem měla pěkný start do nového života. Jediné co mě negativně překvapilo, bylo zavinování dělohy :), nikdy jsem neslyšela o tom, že to bolí. To však trvalo naštěstí jen pár dní. Očistky jsem měla velmi slabé a rychle skončily. Od 3. týdne po porodu jsem se dokonce i koupala a další týden jsem se vrátila i k sexuálnímu životu. Miminko bylo pořád spokojené a hodné. Každý pořád strašil, jak je šestinedělí hrozným obdobím, ale za sebe mohu říct, že u mě to tak vůbec nebylo. Naopak, pro mě bylo jedním z nejkrásnějších období vůbec. :)
4 poděkování
beyun • 4. pro 2014

Pohádka pokračovala...

Porodu jsem se nebála, spíše právě naopak - moc jsem se těšila! I když samozřejmě respekt a pokora vůči tomu všemu u mne byla. Spíše jsem se bála šestinedělí. Chvíli přede mnou rodily dvě mé kamarádky a během těchto šesti týdnů byly doslova chodící mrtvoly. :-( Příchod z porodnice domů byl krásný, všechno bylo nové. A miminko spalo a spalo.

Já jsem mohla v klidu odpočívat a zároveň bylo doma vždy naklizeno, uvařeno, vypráno, vyžehleno a vše jsem zvládala. Naše šestinedělí bylo krásné, hormonální výkyvy jsem nepozorovala, kojení šlo hned od druheho dne narození krásně. Maličká se budila s přesností na minutu co 3 hodiny, přebalila jsem ji, nakojila, pomazlila a zase spinkala. Byla to naprostá pohádka a moc jsem si ty chvíle užívala. Možná mi bylo trochu líto, že spinká až moc, že jsem se na ní tak těšila a "ona teď pořád jen spí ". :-D Takhle to trvalo asi 2 měsíce, pak začala vnímat svět a být vzhůru více a více. Jsem moc ráda, že malou netrápilo bříško, spánek, hlad ani nic jiného. :-)
3 poděkování
dora13 • 3. pro 2014

Horší jak porod

Celé těhotenství jsem řešila porod, nebála jsem se, ale měla z něj velký respekt. Vůbec mi jaksi nedocházelo, co bude potom a v šestinedělí to na mě dolehlo v plné síle -- malinký chlapeček, který poté, co se vyzdravil z žloutenky, přestal přes den zcela spát a plakal -- bolavé bradavky -- boje s kojením -- šílená hormonální smršť -- spánková deprivace. Navíc jsem nějak necítila tu šílenou mateřskou lásku, o které se pořád někde píše, spíš jen pocit zodpovědnosti, že se musím o Honzíka starat. Byla jsem rozhodnutá, že druhé dítě už nikdy, že jedno mi stačí.

Bylo to těžké období, jedno z nejtěžích v životě. Naštěstí to rychle uteklo a od té doby je každý den líp a líp. A druhé dítko určitě bude, jen ještě nevím kdy. :-)
2 poděkování
pablinka • 1. pro 2014

Šestinedělí - možná stejně náročné jako porod sám

U každého z dětí jsem prožívala šestinedělí trochu jinak. V každém případě to však bylo období poměrně náročné.

U prvního dítěte jsem měla po náročném porodu docela dost fyzických problémů, ať už se to týkalo chození na malou či na velkou. Nemohla jsem pořádně chodit, procházka kolem domu s kočárkem byla pomalu nadlidský výkon. Navíc jsem měla problémy s kojením, ze začátku nám (mně i malému) to vůbec nešlo. Nakonec to jednou ve 2:00 h ráno vyřešily předem připravené silikonové kloboučky. S nimi se syn konečně přisál. Jinak celkově dlouho pil. Přišlo mi, že jen přebaluji, kojím, pak si malý chvilku odpočine a zase všechno znovu.

U druhého dítěte už to bylo po té stránce fyzické i seznamování s miminkem a péčí o něho o dost lepší. Po dobrém porodu jsem se hned cítila dobře, dcera byla hodná, krásně sála, kojení šlo velmi pěkně hned od začátku. S péčí o dítě jsem už měla dost zkušeností, takže šlo všechno rychle a svižně. Ale pro změnu se řešily vztahy se starším sourozencem, hlavně jsem se snažila, aby nebyl odstrčený a také jsem chtěla hned od začátku všechno skloubit. Takže ve chvílích, kdy miminko spalo, jsem si hrála se starším.

Každopádně bylo první šestinedělí určitě náročnější. Druhé bylo také náročné, ale už méně a tak trochu jinak. Ty zkušenosti získané s prvním dítětem byly prostě znát.
1 poděkování
katyxq • 9. lis 2014

Šestinedělí - tohle období bych si odpustila

Moje šestinedělí nebylo zrovna skvělé. Nástřih (dodnes si myslím, že byl zbytečný, že stačilo, aby mě PA a lékařka podpořily ve změně polohy při tlačení) mi nebyl sešit zrovna úžasně, nakonec ale pomohl Hemagel. Očistky jsem měla prakticky celé šestinedělí, i když ke konci to bylo jen špinění.

Nejhorší ale byly moje nervy, malá byla hodně plačtivá (dnes už vím, že problém byl nejspíš už tehdy v její alergii na bílkovinu kravského mléka a sóju, jak jsem po jejím 2. měsíci najela na dietu, tohle se výrazně zlepšilo), byla a je dodnes velmi kontaktní (škoda, že jsem si šátek nekoupila už před porodem, ty první týdny by mi velmi usnadnil), noci byly lepší, co spala s námi, ale ve dne jsem neudělala skoro nic, často jsem odpoledne zjistila, že mám na sobě noční košili a nevyčištěné zuby (vím, fuj). Hodně jsem brečela ... Ale pak se to postupně zlepšilo.

Až se podaří druhátko, tak snad tohle období budu zvládat lépe. Rozhodně začnu šátkovat co nejdříve a miminko si vezmu do postele hned, nebudu trápit jeho ani sebe.
1 poděkování
dandellaii • 8. lis 2014

Šestinedělí

Nejhorší to bylo v porodnici, strašně moc se mi stýskalo po manželovi. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Měla jsem pocit, že nezvládnu, postarat se o tak malý a křehký stvoření. Šíleným způsobem jsem se o E. bála, v hlavě mi běželo, že ji nemůžu úplně před vším ochránit, cítila jsem se bezmocná. A taky mi jí bylo hrozně líto, atd. Hormony se mi plašily. Po příchodu domů se to všechno srovnalo, svěřila jsem se manželovi, vybrečela se a bylo lépe.

Po fyzické stránce to bylo celkem dobré už v porodnici, všechno se krásně hojilo (dubová mast a sedavé koupele - doporučuji!). Po třech týdnech jsem měla pocit, že šestinedělí máme zdárně za sebou. :-)
1 poděkování
uci • 13. lis 2013

Šestonedelie po cisárskom reze

Poznatok, na ktorý som prišla po mojich dvoch cisárskych rezoch bol ten, že jedna z mála výhod cisárskeho rezu je asi viac-menej bezproblémové šestonedelie - aspoň čo sa týka tých klasických problémov. Tam dole to bolo prakticky hneď v poriadku - ako pred tehotenstvom ;-)

Jediné, na čo som si musela dávať pozor, bola jazva po cisárskom. Vrele odporúčam si dávať na jazvu čo najčastejšie obklady z vlažného repíkového čaju a čo najviac jazvu potom vetrať.

Tiež odporúčam po cisárskom reze hneď nabehnúť na podporu dojčenia pomocou odsávania mlieka elektrickou odsávačkou - mne to veľmi pomohlo rozbehnúť dojčenie. Takže nečakať, ale hneď ako sa bude dať, tak začať odsávať, lebo prvé pokusy s dojčením bábätka po cisárskom reze budú pravdepodobne nie veľmi úspešné :-S

A ešte jedna moja skúsenosť, ktorá síce na prvý pohľad súvisí skôr s pôrodom, ale koniec-koncov podľa môjho názoru vplýva následne aj na rekonvalescenciu v šestonedelí je, že ak máte možnosť sa rozhodnúť pri cisárskom reze, či budete mať celkovú anestézu alebo spinálnu, tak odporúčam spinálnu. Ja som mala možnosť vyskúšať obe a rekonvalescencia po spinálke bola neporovnateľne jednoduchšia a rýchlejšia.
1 poděkování
•
Stáhni z Google Play
•