KočárkopedieDomácí práce pro děti
Mnoho rodičů často tápe v otázce, kdy zapojit děti do domácích prací. Podle odborníků čím dříve, tím lépe - samozřejmě v přímé úměře věku a schopnostech konkrétního dítěte.
Vést děťátko k domácím pracím je vhodné již od batolecího2 věku. I batolata již mohou doma pomáhat, samozřejmě formou hry a s podporou a dozorem rodičů. Zkraje by se mělo jednat o drobné úkoly, na které batolátko stačí a nemohou jej nějak přetížit, např. sbírání kostek či úklid autíček.
V předškolním věku by již dítko mělo dostávat pravidelné drobné úkoly, které hravě zvládne - například úklid hraček9 ve svém pokojíčku.
Povinností s domácností s věkem následně přibývá, ale měly by být voleny tak, aby dítěti nesebraly veškerý volný čas. Celkové osvobození od domácích prací však také není dobrá cesta. Ideální je najít správnou míru povinností tak, aby vyhovovala oběma stranám - dítěti i rodičům.
Proč není vhodné dětem za domácí práce platit
Zapojit děti do domácích prací je naprosto v pořádku, samozřejmě s ohledem na jejich věk. Co ale odborníci nedoporučují je dětem za domácí práce platit1. Průzkumy ukázaly, že za drobné domácí práce v ČR platí svým dětem každý osmý rodič a svým ratolestem tím rozhodně neprospěje. Nejen, že dítě nebude následně dobře připraveno na budoucí život, ale ještě se může stát, že bez úplaty pak bude odmítat vykonávat jakoukoli povinnost, která by měla být samozřejmostí.
Odměna ano, ale s mírou
Správná cesta je jít dítěti příkladem, ukázat, že každý člověk má doma nějakou povinnost. Někdo vaří, jiný uklízí, myje nádobí, okna, stará se o zahradu a to vše ne proto, aby dostal peníze, ale proto, že o domácnost je zapotřebí se starat. Odměňování není zcela nevhodné, ale mělo by být důsledkem jen za větší a výraznější činnosti navíc. Vhodnou odměnou může být oblíbené jídlo, malý výlet nebo společně strávený víkend.
Příklady drobných domácích prací pro předškoláky a malé školáky
- plnění či vyklízení myčky na nádobí,
- utírání prachu,
- samostatné uklízení hraček,
- poskládání a uklizení oblečení,
- úklid špinavého oblečení do koše (pračky),
- zajištění potravy a vody domácímu mazlíčkovi,
- sklizení použitého nádobí ze stolu,
- utírání nádobí,
- pomoc při vaření,
- vynést odpadkový koš,
- zalévání květin,
- stlaní postele, popřípadě pomoc při převlékání peřin,
- zamést nebo vyluxovat,
- vyndat prádlo z pračky,
- pověsit prádlo, popřípadě podávat kolíčky,
- pomáhat s drobnostmi na zahradě (sbírání ovoce, hrabání trávy či listí atp.).
Dítě je samozřejmě vhodné vést nejen k domácím pracím, ale také k samoobslužnosti jako je:
- osobní hygiena (samostatné čištění zoubků, česání, u malých školáčků i sprchování),
- oblékání bez nebo s minimální pomocí rodičů,
- zvolení vhodného oblečení spolu s jeho přichystáním,
- zodpovědnost za plnění domácích úkolů (u malých školáčků),
- zodpovědnost za své věci atp..
Video: Vánoční úklid s dětmi
Více o domácích pracích pro děti na modrykonik.cz
- Diskuze: Povinnosti dětí v domácnosti-od kdy a jaké?
- Diskuze: Jak přimět tříleťáka, aby si po sobě uklízel své hračky?
- Diskuze: Jak nenásilně přimět děti podílet se na domácích pracech?
Použité zdroje
Hodnocení a zkušenosti s domácími prácemi pro děti
Máš zkušenost s domácími prácemi pro děti?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
Pomáhání
Malý má teď jeden rok a chce "pomáhat" pořád. Skládáme spolu ponožky (já skládám, on je vyhazuje z košíku), rád zametá velkým koštětem (a my se klidíme z dosahu, abychom neschytali ránu :D ), má svůj vlastní hadřík, kterým utírá - skříňky v kuchyni, podlahu, jak se mu zrovna chce. Největší hit je ale vysavač, když ho vytahuju ze skříně, tak malý úplně ječí radostí :) , takže vysáváme zásadně spolu.
Od malička zapřažen do práce :-D
Od malička jsme se snažila malého začlenit do "domácích prací". Měla jsem odstrašující příklad ve švagrové, která své holky nenechá v ničem pomáhat a ony třeba v 6-ti letech neví, kde mají pračku :-D nebo kam patří hrnky.
Malej se nejvíce zajímal právě o pračku a moc ho baví do ní prádlo dávat. Vždy (když nespí) ho k této práci zavolám a pomáhá mi (musím ještě korigovat barevnost prádla) a umí i pračku zapnout (v 19-ti měsících pračku zavře a srávnou naučenou posloupností knoflíků zvolí program a zapne). Také je jeho práce vytáhnout prádlo ze sušičky a donést ho na gauč, kde já ho skládám. Poslední třetí jeho domácí prací je poklízet z myčky Avent Kelímky od přesnídávek (protože je šuplík s kelímky v jeho výšce a rád je štosuje).
Snažím se být důsledná a nevynechávat ho z těchto tří povinností i když je to časově náročné a ne vždy se mu chce. Tato výchova má spoustu odpůrců (převážně tchýně a švagrová), ale mají smůlu. :-D Myslím si, že dokud ho to baví a nebere to jako povinnost nebo nedejbože trest, tak ho to nějak nepoškozuje a má aspoň malý základ, aby věděl, že v domácnosti se musí přičinit všichni. :-)
Malej se nejvíce zajímal právě o pračku a moc ho baví do ní prádlo dávat. Vždy (když nespí) ho k této práci zavolám a pomáhá mi (musím ještě korigovat barevnost prádla) a umí i pračku zapnout (v 19-ti měsících pračku zavře a srávnou naučenou posloupností knoflíků zvolí program a zapne). Také je jeho práce vytáhnout prádlo ze sušičky a donést ho na gauč, kde já ho skládám. Poslední třetí jeho domácí prací je poklízet z myčky Avent Kelímky od přesnídávek (protože je šuplík s kelímky v jeho výšce a rád je štosuje).
Snažím se být důsledná a nevynechávat ho z těchto tří povinností i když je to časově náročné a ne vždy se mu chce. Tato výchova má spoustu odpůrců (převážně tchýně a švagrová), ale mají smůlu. :-D Myslím si, že dokud ho to baví a nebere to jako povinnost nebo nedejbože trest, tak ho to nějak nepoškozuje a má aspoň malý základ, aby věděl, že v domácnosti se musí přičinit všichni. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Chce pomáhat úplně se vším
Od asi roku a půl věku mi dcera chce asistovat opravdu u všech domácích prací. Od vyndávání prádla z pračky a sušičky, vysávání, vytírání, obsluhu myčky, vaření, praní na zahradě atd... Někdy je z její pomoci více škody než užitku. :-D Z ruky mi nadšeně vytrhává vysavač se kterým pak 10 minut vysává plochu 1x1m (vysavač pak hlásí plný pytlík, protože je přehřátý :-p ). Při vytírání má svoji sadu pro "paní uklízečky", nadšeně kropí vodu po celém domě a pak v tom ťape v ponožkách. Při vaření jsou suroviny po celé kuchyni. Listí, co pohrabu na hromadu, mi dětskými hráběmi odhrabuje z hromady pryč. Ale je při tom šťastná a dělá vše dobrovolně, tak se snažím ji v aktivitě nebránit.
S přibývajícím věkem si už ale některé věci nechá vysvětlit a její pomoc začíná být i "užitečná". Doufám, že ji tohle nadšení vydrží minimálně do tehdy, dokud u nás bude bydlet. :-D
S přibývajícím věkem si už ale některé věci nechá vysvětlit a její pomoc začíná být i "užitečná". Doufám, že ji tohle nadšení vydrží minimálně do tehdy, dokud u nás bude bydlet. :-D
Pomáhá rád
Náš syn nám pomáhá rád, a sám od sebe. ;-) Je hrozně rád s manželem na dvoře a pomáhá mu se dřevem. Má své kolečko, na kterém to dřevo vozí do kotelny. :-) Když je teplo a roste tráva, tak s nadšením jezdí se sekačkou a seká. :-)
Mně doma pomáhá s loupáním brambor, nakrájí cibuli, vysává. Je to náš pomocník, a já doufám, že mu to co nejdýl vydrží. :-)
Mně doma pomáhá s loupáním brambor, nakrájí cibuli, vysává. Je to náš pomocník, a já doufám, že mu to co nejdýl vydrží. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Každý je jiný
Když to tu čtu, tak blednu závistí. Mám dceru 7,5 roku a kluka 2,5. Holka je líná jak vandrák v červenci, když po ní něco chci, odpoví jooo, za chvilku... a pak je z chvilky půl dne. Muž mi vyčítal, že jsem nedůsledná, že je to mnou, ale třeba náš syn, to je jinej kanón. Ze všeho nejvíc na světě miluje, když může s tátou venku dělat cokoli. Nemá problém s žádnou prací, všechno dělá s obrovským zápalem. A to nemusím používat žádnou psychologii: postavím před něj kýbl, řeknu tohle sbírej a on jede. K tomu oběhne celý dvůr, aby někde něco nezapomněl.
S holkou to vůbec neumím, nemám na ni páky. Až když vytočí tátu a ten se nakonec uklidní, tak na ni vymyslí taktiku. Teď má seznam prací a ten si odškrtává. Zrovna je v náladě, že je celkem ochotná pomáhat, ale jindy se její oblečení válí po bytě celý den, a když ji upozorním, že je třeba to uklidit, že to bude mít od chlupů, že jí v tom spí kočka, tak se začne vztekat, nebo se začne vymlouvat. Zase třeba ochotně cvičí na flétnu, krásně kreslí, má jiné přednosti. Prostě zatímco je její brácha dříč, ona je bohém. Pokud něco dělat nechce, tak prostě nebude. Podobný případ má doma kamarádka: prostřední z dětí je jako naše holka: když jde o práci, tak je najednou hrozně unavená, zrovna potřebuje kakat, musí se napřed najíst atd. Až bude chodit do školy, vzpomene si nejspíš jako ta naše, že musí jít ještě číst, nebo že zapomněla na nějaký úkol.
U nás je největším problémem vysvětlit dceři, že když po ní chceme něco, co kluk nedělá, tak to je dané jejich věkem a není to nespravedlnost. Že když chci večer, aby společně uklidili hračky poté, co ona byla ve škole, tak je to hlavně pomoc bráškovi, aby to bylo rychleji a měli jsme to tu hezké.
U ní mi asi unikl ten věk, kdy děti dělají cokoli ochotně, ale popravdě, ona se nikdy k žádné práci nehnala, ani ty hračky si dobrovolně neuklidila, prostě jsme měli být asi tvrdší. Ale do jaké míry to jde, to nevím. Na ni nezabíral ani zákaz večerníčku, dřepla si nafouklá na postel a nehla se. :-( A teď na ni musíme s vojenskou taktikou, což u kluka není vůbec třeba.
Možná to souvisí i s tím, že za ni občas něco udělám, i když jsem před tím tvrdila, že se toho nedotknu. Třeba morče. Měla by každý víkend vynýst bedničku, nachystat si tašku sena, aby měla čím krmit. Ale to můžu celou sobotu připomínat různými způsoby, že morče čeká, vždycky má něco důležitějšího, obvykle to končí křikem, jejím. A následuje můj. A nakonec to zvíře obstarávám já v pondělí. Zatímco kluk si denně vzpomene, že je třeba nasypat pejskovi granule, strčit morčeti do klece mrkev a jít pustit koko. Dělá to sám, bez tabulek s úkoly, které asi jediné budou na dceru trošku fungovat... :-( :-( :-( Jenže nechte to zvíře o hladu ve smradlavé bedýnce... to taky nejde.
Snažíme se ji chválit, chválit a zase chválit za všechno, co udělá. Ona dostane za úkol zamést chodbu a koupelnu, za chvíli nahlásí, že to má hotové. Tak ji pochválím a poděkuju jí a ona mi oznámí, že tu koupelnu teda nezametla a že to není nutné. Když ji pošlu, že to musí dodělat, zase špatně. Občas se neubráníme srovnání s bráškou, s jeho ochotou pomáhat, s jeho radostí z práce, že by jí bylo líp na světě, kdyby se pokaždé, když má splnit úkol, nenafoukla. Jsem zvědavá, co jednou zabere...
S holkou to vůbec neumím, nemám na ni páky. Až když vytočí tátu a ten se nakonec uklidní, tak na ni vymyslí taktiku. Teď má seznam prací a ten si odškrtává. Zrovna je v náladě, že je celkem ochotná pomáhat, ale jindy se její oblečení válí po bytě celý den, a když ji upozorním, že je třeba to uklidit, že to bude mít od chlupů, že jí v tom spí kočka, tak se začne vztekat, nebo se začne vymlouvat. Zase třeba ochotně cvičí na flétnu, krásně kreslí, má jiné přednosti. Prostě zatímco je její brácha dříč, ona je bohém. Pokud něco dělat nechce, tak prostě nebude. Podobný případ má doma kamarádka: prostřední z dětí je jako naše holka: když jde o práci, tak je najednou hrozně unavená, zrovna potřebuje kakat, musí se napřed najíst atd. Až bude chodit do školy, vzpomene si nejspíš jako ta naše, že musí jít ještě číst, nebo že zapomněla na nějaký úkol.
U nás je největším problémem vysvětlit dceři, že když po ní chceme něco, co kluk nedělá, tak to je dané jejich věkem a není to nespravedlnost. Že když chci večer, aby společně uklidili hračky poté, co ona byla ve škole, tak je to hlavně pomoc bráškovi, aby to bylo rychleji a měli jsme to tu hezké.
U ní mi asi unikl ten věk, kdy děti dělají cokoli ochotně, ale popravdě, ona se nikdy k žádné práci nehnala, ani ty hračky si dobrovolně neuklidila, prostě jsme měli být asi tvrdší. Ale do jaké míry to jde, to nevím. Na ni nezabíral ani zákaz večerníčku, dřepla si nafouklá na postel a nehla se. :-( A teď na ni musíme s vojenskou taktikou, což u kluka není vůbec třeba.
Možná to souvisí i s tím, že za ni občas něco udělám, i když jsem před tím tvrdila, že se toho nedotknu. Třeba morče. Měla by každý víkend vynýst bedničku, nachystat si tašku sena, aby měla čím krmit. Ale to můžu celou sobotu připomínat různými způsoby, že morče čeká, vždycky má něco důležitějšího, obvykle to končí křikem, jejím. A následuje můj. A nakonec to zvíře obstarávám já v pondělí. Zatímco kluk si denně vzpomene, že je třeba nasypat pejskovi granule, strčit morčeti do klece mrkev a jít pustit koko. Dělá to sám, bez tabulek s úkoly, které asi jediné budou na dceru trošku fungovat... :-( :-( :-( Jenže nechte to zvíře o hladu ve smradlavé bedýnce... to taky nejde.
Snažíme se ji chválit, chválit a zase chválit za všechno, co udělá. Ona dostane za úkol zamést chodbu a koupelnu, za chvíli nahlásí, že to má hotové. Tak ji pochválím a poděkuju jí a ona mi oznámí, že tu koupelnu teda nezametla a že to není nutné. Když ji pošlu, že to musí dodělat, zase špatně. Občas se neubráníme srovnání s bráškou, s jeho ochotou pomáhat, s jeho radostí z práce, že by jí bylo líp na světě, kdyby se pokaždé, když má splnit úkol, nenafoukla. Jsem zvědavá, co jednou zabere...
Máme rozvrh
Naše děti pomáhají hodně. Máme na ledničce rozvrh prací, kdo má který den co dělat, každý den tři činnosti, o víkendu volněji.
Každý den, když jsme s mužem u zvířat (máme hospodářství), tak hlídají nejmladší.
Abychom mohli žít takovým způsobem, který jsme si vybrali, musí všichni přiložit ruku k dílu :-).
Nejmladší Adélku už také zapojujeme - leští stolek a pomáhá vyndavat nádobí z myčky, případně utírat prach na TV stolku :-).
Každý den, když jsme s mužem u zvířat (máme hospodářství), tak hlídají nejmladší.
Abychom mohli žít takovým způsobem, který jsme si vybrali, musí všichni přiložit ruku k dílu :-).
Nejmladší Adélku už také zapojujeme - leští stolek a pomáhá vyndavat nádobí z myčky, případně utírat prach na TV stolku :-).
2 lidé považují za užitečné
Každý musí něco
Musím přiznat, že množstvím dětí se sice výchova stává mnohonásobně náročnější, ale v některých věcech je to opravdu výhoda. Například v rozdělení povinností. I když každý dělá jenom málo, celá domácnost je uklizená. Každý u nás vyprazdňuje myčku, nejstarší syn vysává, mladší myje umyvadlo a vanu, starší dcera uklízí po večeři a mladší utírá prach. Pak je spousta činností, které dávám v průběhu týdne. Snažím se oslovit každého. A samozřejmě pomáhají i s hlídáním nejmladšího. Zatím jenom opravdu pár minutek, ale i to je pomoc. Snažím se je pak ocenit a slovně jim poděkovat a říct, že si to moc vážím.
3 lidé považují za užitečné
Práce je u nás zábava
Našeho syna jsme začali zapojovat do společné práce velice brzo. Jelikož máme babičky na venkově, tak pomáhání na statku bylo pro nás i pro syna naprosto přirozené. Ještě před druhými narozeninami s náma sázel brambory, a pak už to jelo. :) Hrabe s náma seno, listí, sázíme a sbíráme brambory, chodíme do lesa, kde sbírá větve, seká s tatínkem trávu sekačkou, přibíjí hřebíky, pleje s náma záhonky, krmí zvířata, zametá. Ale pomáhá mi i doma - krájí jablíčka, brambory, houby, zaděláváme těsto, věšíme prádlo, vysáváme a utíráme prach, prostě někdy si připadáme jako otrokáři dětí, ale on to skutečně miluje.
Samozřejmě, vždy na něj dohlížíme, pokud manipulujeme s něčím, co by ho mohlo zranit. Myslím, že vést děti k práci a zodpovědnosti je jedna z nejdůležitějších věcí, které jim můžeme předat.
Samozřejmě, vždy na něj dohlížíme, pokud manipulujeme s něčím, co by ho mohlo zranit. Myslím, že vést děti k práci a zodpovědnosti je jedna z nejdůležitějších věcí, které jim můžeme předat.
3 lidé považují za užitečné
Pomáhá
Musím říct, že náš syn zatím pomáhá, tak snad mu to vydrží. S tátou rád dělá dříví, nosí mu polínka do přepravky a je při tom takový pyšný. Doma si uklízí hračky, pomáhá při vaření a rád utírá prach. Nejraději má, když uloupí velké koště a může zametat. Do ničeho nenutím, nechám ho vyzkoušet, a buď se mu to líbí nebo jde pryč. Jen hračky po sobě musí uklidit, to jsem tvrdá. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Pomůžu mamince
Moje dcera by nejraději pomáhala se všemi činnostmi. Ne vždy to ale jde, avšak jakmile je to jen trochu možné, nechávám ji mýt oloupané brambory, než je nakrájím, trhat bylinky z květináče, sypat čočku do polívky, michat těsto, vyklízet příbory z myčky, zalévat květiny na balkóně její malou konvičkou, zametat malým smetačkem... U všeho je nesmírně pyšná, že může pomáhat. :-)
1 člověk považuje za užitečné
