Alzheimerova choroba

Alzheimerova nemoc ( nebo také morbus Alzheimer, Alzheimer nebo Alzheimer´s diesease) je dlouhodobé onemocnění nervové soustavy, kdy dochází k postupnému zániku nervových buněk. Postihuje především starší osoby, jako milník se udává 65. rok života. To znamená, že trvá dlouho (více než 6 týdnů) a postupem času se zhoršuje. Tato choroba je v současné době nejčastějším důvodem mozkové nemoci - demence, udává se, že až z 70 % všech případů. Pro zajímavost, na druhé příčce je alkoholismus a na třetí choroby mozkových cév jako je například mrtvice.

Alzheimerova choroba

Jak funguje nervová soustava

Nervová soustava se skládá z centrální části (mozek a mícha) a z periferní části (všechny ostatní části nervové soustavy mimo mozek a míchu). Hlavní buňky se nazývají neurony. Jejích hlavním úkolem je zachytit, zpracovat a převádět signály mezi jednotlivými neurony přes jejich spojení tzv. synapse a tím zareagovat na podnět, který na ně působí a následně na něj odpovědět. Na spojení mezi jednotlivými neurony se vyskytuje velké množství chemických látek, které mají různé funkce, buď přenos podporují nebo ho naopak mohou tlumit, aby nedošlo k přetížení buněk. Musí tady fungovat rovnováha.

Jakmile se rovnovážný stav mezi těmito látkami poruší, mohou vznikat různá poškození nervové soustavy a to buď psychiatrického nebo neurologického charakteru, kam právě můžeme zařadit Alzheimerovu chorobu.

Proč Alzheimerova choroba vzniká

Konkrétně Alzheimerova choroba vzniká kvůli tomu, že se v nervových buňkách hromadí proteiny beta-amyloid a tau-protein.

Beta-amyloid se vytváří v mozku za běžné situace, je naprosto neškodný našemu organismu, normálně je naše tělo schopné ho rozkládat na menší části (40 aminokyselin) a následně odstraňovat. Zajímavé je, že takto působí pro naší nervovou soustavu jako ochrana. Pokud ale není schopný se rozkládat a dělá to pomaleji (na části o 42 aminokyselinách), než by měl, není schopen se úplně zlikvidovat, aminokyseliny se shlukují a vytváří tělíska, kterým se říká Alzheimerovy plaky. Ty potom jednotlivé neurony ničí, takže dochází k postupnému odumírání nervových buněk.

Metabolismus tau-proteinu je také poškozený, tam dochází k tvorbě uzlíčků uvnitř jednotlivých buněk, které narušují normální strukturu buňky a tím také vyvolají její smrt. Nejsou to ale jediné důvody, někdy může stačit pouhá nerovnováha mezi budivými a tlumícícmi účinky chemických látek v neuronech, kdy dojde k samostatnému usmrcení buňky dějem zvaným apoptóza - v podstatě buněčná sebevražda. Jednou z možností nerovnováhy je postupné hromadění jedné látky mezi buňkami, která se nestíhá odstraňovat a tím dochází k jejich poškození až zániku.

Také významný je úbytek acetylcholinu, který je jeden z nejdůležitějších chemických látek při přenosu informací mezi jednotlivými nervovými spojeními.

Vším výše zmíněným dochází k úbytku neuronů, tím je tedy menší prostor k přijímání a vyhodnocování příchozích signálů na jednotlivé buňky. Ubývá vzájemných spojení neuronů a kvůli tomu se přenos zpomaluje. Právě proto se nemoc navenek projevuje jako demence. Mozek se kvůli úbytku buněk celý zmenší, někdy až na polovinu původní velikosti a prostory mezi jednotlivými mozkovými závity se značně rozšíří.

Proč vzniká Alzheimerova choroba?
Popis obrázku: Tau-protein ve zdravém neuronu a nemocném neuronu.

U koho Alzheimerova choroba vzniká?

Nemocí trpí asi 1 % populace. Ovšem demence ve starší populaci je daleko frekventovanější, jen není vždy přesně určený její původ.

Mezi rizikové faktory patří věk pacientů, s věkem roste i pravděpodobnost výskytu, po 65. roce jsou nemocní asi ze 3 %, po 85. roce už 50 %. Mladší lidé jsou postiženi velmi vzácně. Náchylnější jsou k této nemoci ženy, onemocní častěji než muži, soudí se tak právě kvůli delšímu věku dožití a kvůli hormonům, které mohou nemoci pomoci v rozvoji.

Další důvod, proč se soudí, že Alzheimer vzniká, je přítomnosti zvýšeného množství proteinu apolipoprotein E4. Ten se podílí na zpracování a odbourávání tuků2 tím, že je přenáší mezi jednotlivými buňkami. Proto převládá přesvědčení, že při nadměrné potřebě organismus zpracovávat tuky, se produkuje nadměrné množství tohoto apolipoproteinu a tím pádem má “prostor” se ukládat do buněk a narušovat tak jejich funkci. Také má podíl na tvorbě proteinu beta-amyloidu.

Výskyt Alzheimerovy choroby je zvýšený i u jiných nemocí, jako je například Downův syndrom, metabolický syndrom, nebo jiná systémová onemocnění. Například u nemocných Downovým syndromem nad 60 let je výskyt Alzheimerovy nemoci až 75 %.

Genetika zde také hraje roli, Alzheimerova nemoc se dědí. Ale výskyt v rodině je mnohem vzácnější, než náhodný výskyt v populaci.

Formy

Dělení podle dědičnosti

  • Forma sporadická - náhodně se vyskytující
  • Forma dědičná - daleko vzácnější, asi jen 5-10 % případů, ta se pak ještě může rozdělovat na spoustu dalších možností podle toho, na jakém konkrétním genu se nachází mutace, která tuto nemoc způsobí

Dělení podle projevu příznaků

  • Forma s časným počátkem - kdy první projevy jsou znatelné už před 65.rokem života
  • Forma s pozdním počátkem - nastupuje v 65.roce nebo později

Jak se Alzheimerova choroba v běžném životě
Popis obrázku: V počátečním stádiu je pacient stále ještě schopen například trefit domů z procházky.

Jak se Alzheimerova choroba projevuje v praxi

Nemoc se projevuje postupně, pomalu, nenápadně a plíživě. Onemocnění se dá rozčlenit do tří stadií.

Jako první, počáteční stadium, se označuje zapomínání, špatné učení se novým věcem, špatné rozpomínání například na to, kde pacient zaparkoval, kde nechal klíče nebo brýle. Což se stává starším lidem docela běžně. V tuto chvíli je pacient ale pořád soběstačný, je schopen se o sebe sám postarat, najíst se, vykoupat se nebo třeba trefit domů z nákupu. Poruchy paměti by měly být prvním varovným signálem.

Ve středním stádiu se porucha paměti a učení prohlubuje. Pacient si v tuhle chvíli vybavuje jen informace, které má vštípené už hodně dlouhou dobu, například vzpomíná na to, jak byl mladý a žije v tom okamžiku a není si schopen vzpomenout, co měl k obědu, nebo co dělal před chvilkou. Už bohužel není tak samostatný, je hodně dezorientovaný, neví, kde bydlí, co je za den, neví, jestli je leden nebo srpen, jak se jmenuje, jak se jmenují jeho blízcí a podobně.

V posledním stádiu, které se projevuje přibližně 10 let po prvním projevu nemoci, si pacient už nepamatuje vůbec nic, není schopen sI vybavit informace, jména, není schopen se naučit nic nového, neumí pojmenovat věci. Ze vštípených informací si vybavuje jen slabé útržky. Mohou ho trápit halucinace nebo bludy, může být přesvědčen, že se proti němu jeho blízcí spikli. Není samostatný a je odkázaný na péči blízkých nebo lékařského personálu.

Ovšem nejen paměť je u Alzheimerovy nemoci porušena. Pacient je dezorientovaný časově i prostorově, těžko drží rovnováhu, někdy není schopen ani mluvit. Během postupu nemoci se mění celá jeho osobnost, charakter i chování, změnu podstupuje i jeho reakce na emotivní podněty. Například na úsměvný podnět může reagovat pláčem, atd. Často má pacient problém se spánkem6, pomočuje se a jako přidružené nemoci se mohou připojit psychiatrické poruchy nebo Parkinsonovský syndrom.

Nemocný nesmí nikdy zůstávat sám, jelikož může zapomenout vypnout vodu, žehličku, sporák nebo může jen tak odejít a ztratit se. Alzheimerova nemoc je zátěž pro celé tělo a snižuje imunitu1, tím pádem je nemocný náchylnější k chorobám všeho druhu spíše než zdravý člověk.

Bohužel nemoc končí smrtí. V průměru od diagnózy pacient přežije přibližně 5-8 let, ale jsou známé i případy, kdy ke smrti došlo už po 3 letech nebo naopak, kdy pacient žil i 15 let od určení nemoci.

Diagnostika Alzheimera

Diagnostikovat Alzheimera není pro lékaře jednoduchá záležitost. Musí probíhat per exclusionem, což znamená, že se musí vyloučit všechny jiné možné příčiny demence, aby se potvrdila právě tato. Většinou se lékař drží anamnézy od pacienta a jeho blízkých, tedy informací o prodělaných nemocech pacienta i jeho rodiny, zajímá se hlavně o funkci paměti, o schopnost učení, řeči a orientace. Pacient také podstupuje psychiatrické vyšetření, zda původ jeho obtíží není právě tam.

Vyšetření, která pacient podstupuje, jsou krevní, endokrinologická (hladina hormonů a velikost žláz s vnitřní sekrecí) a biochemická (množství chemických látek v organismu, funkce vnitřních orgánů). Sleduje se hlavně hladina proteinů beta-amyloidu a tau-proteinu. Jako pomocná vyšetření se využívá EKG, rentgen, EEG nebo například vyšetření metabolismu vitaminu B12 a kyseliny listové37, které jsou nezbytné pro správnou funkci nervové soustavy a jejich nedostatek se může projevovat jako demence.

I tak lékař většinou není schopný určit, zda je to přesně Alzheimerova choroba. Jistě se tato choroba dá určit až po pacientově smrti, na mikroskopickém sklíčku podle přítomnosti Alzheimerových plaků a uzlíčků tau-proteinu.

Pokud máte podezření, vyhledejte okamžitě lékaře. Ten provede vyšetření a pokud se podezření potvrdí, pošle pacienta na neurologické a na psychiatrické oddělení. Lékaře pak budete navštěvovat řadu let, takže vybírejte pečlivě. Měl by pro vás být oporou.

Léčba Alzheimerovy choroby

Nemoc je bohužel neléčitelná. Jediné, co se dá léky ovlivnit, je rychlost jejího průběhu. Proto platí, že čím dříve se diagnostikuje, tím rychleji začne léčba a tím pomalejší bude její průběh.

Léčba zahrnuje biologickou a nebiologickou složku. Ta nebiologická je vlastně každodenní péče o pacienta, který se o sebe neumí postarat sám a je nesoběstačný. Pečovat o něj mohou buď rodinní příslušníci, ti ale většinou nemají dostatek času, který by mohli nemocnému věnovat. Proto existují pečovatelské domy pro nemocné s Alzheimerem nebo různé společnosti, které tuto péči poskytují například přímo v domově pacienta.

Používají se kognitiva - látky a léky, na zlepšení kognitivních funkcí, kam patří paměť, učení a myšlení nebo orientace. Mají za cíl zkoordinovat nerovnováhu chemických látek, které přenášejí informace mezi neurony, v tomto případě hlavně snížit produkci acetylcholinu.

Na další pacientovy problémy se využívají léky hypnotika - pro poruchy spánku, neuroleptika - na zklidnění a odstranění agresivity a neklidu, antidepresiva - na depresi a anxiolytika - na útlum úzkostných projevů, tedy mírného neklidu až po stav paniky.

Do léčby je pak třeba zahrnout i rodinu a blízké nemocného, jelikož i je nemoc zasáhne.

Prevence?

Jak už to tak bývá, některým nemocem se dá předcházet správnými preventivními opatřeními. Propuknutí samotné Alzheimerovy nemoci sice nejde zabránit a pokud má nemocný předpoklady, onemocní tak jako tak. Je ale dokázané, že pokud pacient žije zdravým životním stylem, má dostatek pohybu, konzumuje převážně zdravé potraviny a cvičí svůj mozek například různými křížovkami a kvízy, tak pak dokáže nemoci déle odolávat.

Video: Demence u Alzheimerovy choroby

Související články

Více o Alzheimerově chorobě na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. https://www.wikiskripta.eu/w/Alzheimerova_choroba
  2. http://www.alzheimerhome.cz/alzheimerova-choroba/
  3. https://en.wikipedia.org/wiki/Apolipoprotein_E#Alzheimer's_disease

Použité zdroje obrázků

  1. https://cdn.pixabay.com/photo/2014/09/19/22/53/grandmother-453131_960_720.jpg
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti s Alzheimerovou chorobou

Máš zkušenost s Alzheimerovou chorobou?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost