#minutaticha v Tobiho podání😇
Vždycky jsem říkala, že tohle fakt není dítě pro začátečníky, ale začínám se přiklánět k tomu, že on je ta nejčernější sjezdovka ze všech černých sjezdovek pro lyžaře. Z tohohle prostě nikdo nemůže vyváznout se zdravým rozumem🙂
Ale můj čas přijde, založím album a budu ho ukazovat každičký holce, kterou mi kdy přivede domů. Prostě KARMA!
Doufám, že bude mít manžel radost, včera jsem kvůli tomu obědvala až v půl třetí 😝
Dokonalý kočárek je něco jako Yetti. Fakt!
Ano, přesně tak. Že nechápete, na co narážím? Dokonalý kočárek a Yetti mají společné to, že o nich slyšeli všichni, ale ještě je nikdy nikdo neviděl🙂
Určitě to znáte - když poprvé očekáváte narození své malé dokonalé kopie (haha – bezdětní prominou, pochopí časem), připadá vám všechno kolem jako periodická soustava prvků v páté třídě. Tak nějak zhruba sice tušíte, o čem je řeč, ale tu pravou podstatu pochopíte až o pár let a mnoho zkušeností později. Jenže vybrat pojízdnou postel pro svého potomka musíte už teď, za pár let vám to totiž bude naprosto k ničemu. Takže vyzvídáte po kamarádkách a známých. Každá z nich vám doporučí samozřejmě něco jiného a přesto svorně jedna přes druhou pronáší hesla typu:
„Lepší kočárek neexistuje.“
„Vyzkoušela jsem už strašně moc kočárků a tenhle je nejlepší.“
„Nechápu, jak si někdo může koupit cokoliv jiného.“
Ze všeho vám jde hlava kolem a po týdnu koukání po kočárkách na internetu se vám v pravém oku začne objevovat tik a ruce se začnou klepat tak, že se musíte po každém napití kávy jít převléknout. Dost, zadržte, jinak se z toho zblázníte.
Holky, plním slib a dávám fotku v šatech 😊 Jen trošku omluvte už opotřebení účesu, jsou 3 ráno 😝
Konikovky, věřím na místní detektivní povědomí 🙂
PROSÍM, neznáte někdo tuhle značku Čaje? Případně, kde se dají koupit?
Miluju černé čaje a tenhle jsme měli k dispozici v hotelu a přísahám, že lepší černý čaj jsem nikdy nepila, takže ho úplně nutně potřebuji sehnat domů. Je s bergamotovym olejem pokud by někomu pomohlo k identifikaci.
Ps: odměna jistá 😁😁😁
Člověk si kolikrát říká, jestli ty své děti vychovává a vede dobře, pochybuje o sobě. A pak přijdou chvíle, kdy si uvědomíte, že to tak fakt asi je.
Dneska v herně po plavání byl takový protivný kluk, který nechtěl pochopit, že si s hračkama tam můžou hrát i ostatní děti. Tobi si vzal z bazénku dva plastové míčky a chtěl si s nimi hrát. Když to kluk uviděl, začal strašně řvát, vztekat se a utíkal za Tobim, že mu je vezme. Jakmile Eli pochopil, že jde po bráchovi, ihned k nim běžel, postavil se před brášku, pořádně se vyprsil jak kulturista, zamračil se na kluka a bylo po problému. Ten s řevem odběhl za rodiči. Eli se otočil na Tobiho, pohladil ho a šel si zase po svých.
Jsem neskutečně pyšná máma a přijde mi úžasné, jak ho sám od sebe brání. Nikdy jsme mu neříkali, že se o bráchu musí starat a chránit ho. Prostě to přišlo úplně samo. A to je nejvíc 💖💖💖
Ta sourozenecka láska mě vážně nikdy nepřestane dojimat 🙂
Správná máma si musí umět poradit v každé situaci. Takže, když dítě řve, že se tě bojí, protože nemáš oko, musíš to holt vymyslet tak, abys to oko měla🤣🤣🤣
Těším se zítra na kliniku, myslím že tam padnou smíchy 🙈🙊🙉
Svět není jen samý slunce a duha. Je to často i drsný místo, pro všechny, a tady jde jen o to, kolik ran uneses a přesto se znovu zvednes a jdeš dál. To je skutečná síla a jenom tak se vítězí. Všichni na světě překonáváme horší dny, kdy si připadáme slabí, křehci a třeba i zlomení. A pak nás ani nenapadne, jak moc důležití a třeba i inspirující pro někoho jsme. A jak se ty nejobyčejnějsi chvíle stávají těmi nejkrásnějšími z celého dne. Chvíle, které si chcete uchovat v paměti na věky. Přestože se nestalo nic důležitého ani zásadního. Prostě jste si jen uvědomily, jak je vám s těmi nejbližšími dobře ❤️
Když jsem otěhotněla, tak mi pořád někdo říkal, co všechno s dětmi nepůjde. Jo, občas to není lehký, občas člověk musí plánovat a vymýšlet o 106, občas je to vážně komplikovaný, ale i tak si stále myslím, že zvládnout se s nimi dá téměř vše. Kluci jsou sice malí, ale navštívili s námi už tolik zajímavých míst a já jsem na ně pyšná, jak skvěle s námi drží krok a tempo ❤️
Rádi píšem na cizí zeď aneb Jedna fotka očima různých lidí
Důležité upozornění:
"Cílem tohoto článku není někoho naštvat. Pokud na vás při čtení následujících řádků přichází vztek, zavřete okno svého prohlížeče a pokračujte v jiné činnosti. Pokud se v následujích řádcích poznáváte, jedná se zajisté jen o shodu náhod. Všechny postavy jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je zcela náhodná."
Pokud i vy patříte mezi lidi, kteří občas obšťastní v podstatě kteroukoliv ze sociálních sítí svým vlastním obrázkem, věřím že budete přesně vědět, o čem mluvím (vlastně teda samozřejmě spíš píšu). Na svůj blog (zeď či jakkoliv jinak svůj vymezený prostor nazýváte) přidáte fotku. Líbí se vám. Máte z ní radost. Chcete se pochlubit. Chcete porozumění. Chcete radu. Chcete si uchovat vzpomínku. Nebo prostě jen tak. Ano, fakt JEN TAK. Po nějakém čase (dle vaší závislosti na internetovém světě) se k fotce vrátíte a jdete se podívat, jak si vede. Hmmm, docela dost lajků a několik komentářů. Zvědavě je rozkliknete a nestačíte se divit. Že to také znáte?
V následujících řádcích si z tohoto tématu snažím dělat legraci a trochu přehánět, i když očekávám, že to někdo vezme jako píchnutí do vosího hnízda. Ne, nechci rýpat do nikoho konkrétního, spíš se jen snažím shrnout své poznatky z doby mé "modrokoníkovské slávy". Když jsem tu začínala, měla jsem pár sledujících a na mém blogu se neděly v podstatě žádné nepřístojnosti, ani nepříjemné sociální interakce. S přibývajícími sledujícími se tohle ale změnilo. A není se čemu divit, když vás sleduje takové množství lidí, je pochopitelné, že mezi nimi fakt nejsou jen samí takoví, kterým jste sympatická a "mají vás rádi".
Občas člověk přidá naprosto neškodnou fotku a strhne se pod ní smršť, kterou vážně nečeká. Ale časem se s tím naučíte pracovat, předvídat a podobným věcem tak většinou předejdete. Všechny níže uvedené komentáře vycházejí ze skutečných událostí - z důvodu špatné paměti či literární stylizace však mohlo dojít (a také došlo!!!) k jejich pozměnění či lehké nadsázce. Ale věřím, že pokud se na Modrém koníkovi už nějakou dobu pohybujete, budou vám některé komentáře více než povědomé. Berte to tedy, prosím , s rezervou, nadhledem a zkuste se nad tím zamyslet🙂
I jedna naprosto obyčejná fotka může být různými lidmi vnímána naprosto odlišně
Tak do třetice tu holčičku...
Jsem máma dvou kluků. Strašně se mi chce dodat, že spokojená máma dvou kluků. Nevím proč to tak je, ale jakmile máte dvě děti stejného pohlaví, vaše okolí nutně získá pocit, že jste pro společnost neudělaly dost a je minimálně vaší morální povinností dát osudu třetí šanci a pokusit se počnout dítě opačného pohlaví. Skoro bych řekla, že jsem na tom o malý chloupek lépe než maminky, které mají dvě dcery. Já jsem aspoň dala rodině mužského potomka, který ponese minimálně do příští generace naše jméno dál. Uf. Kecy. Myslím, že kdo to máte stejně, nesnášíte ty řeči taky tak jako já.
Fakt nechápu, proč by mě měl někdo litovat, že mám dva kluky. Jsou úžasní, jsou moji a jsou zdraví. Co víc sakra člověk může od života chtít? Pro okolí si však stejně nesu cejch, kterého se pravděpodobně nikdy nezbavím.
Když se odprostíte od toho, že vás ty kecy štvou, je to vlastně strašně vtipný, jak vás soudí úplně cizí lidé. Jak vám cizí lidé s naoko vtipným tónem rozkazují, že musíte mít třetí dítě. Vrcholem toho pak je, když vám někdo takový radí, že je potřeba při sexu zmenit pozici. Fakt, holčičky se přece dělají zezadu. Že jste to nevěděly? Chyba, možná právě proto máte dva kluky. Jako já. Možná by tito chytráci zůstali hodně překvapení, kdybych jim na oplátku začala popisovat chvíle, při kterých vzešli naši kluci🙂
Nejsem žádný puritán, opravdu ne, ale fakt nejsem schopná pochopit tu drzost naprosto cizích lidí (nebo lidí, které znáte v podstatě jen od vidění), kteří si myslí, že vám mohou jen tak mezi řečí říct, jakým způsobem to máte dělat, taková intimní záležitost. Kdyby to bylo jen jednou, člověk nad tím mávne rukou, ale když to slyšíte poněkolikáté, máte chuť vystřelit pěstí směrem k jejich nosu. Kdybych byla Saturnin, tak to asi i udělám. Na co se zdržovat s koblihama🙂
Pokud máte 2 (nebo nedejbože více dětí stejného pohlaví), připravte se na tyto fráze:
"Tak aspoň že jsou zdraví."
Tohle je to pravé vánoční kouzlo - když jste ráno smutní, že prší, a během pár hodin se stane tohle. Naše Prachovské jsou v zimě prostě nejkrásnější!
Kdo je ten nejlepší průvodce životem? No přece starší bráška ❤️
Každý rok před Vánoci pořádá manželova práce tematicky vánoční večírek - letos se z nás stali Husákovy děti a musím říct, že minimálně co se pánského stylu oblečení a zastrihovani kniru týče, zaplatpanbuh, že je tahle doba pryč 🙂
Ale byla to fakt pecka a strašně jsme si to užili a ještě jsme si mohli vyzkoušet naše pokroky z tanečních. A tradiční předodchodova fotka nesmí chybět 🙂
Ps: bony máme
Časem všichni zjistíme, že nejkrásnější ze všech dárků je nebýt už na nic nikdy sám ❤️
Moje letošní nejoblíbenější fotka z našeho focení 🙂
Dnešní ranní překvapení bylo umocneno ještě prvním sněhem 💕
Musím říct, že výroba tohohle adventního kalendáře zabrala opravdu hodně času, vyráběla jsem si i obálky, ale za tu dětskou radost to vážně stojí 🙂
Protože láska prochází žaludkem a protože jsem slíbila dojmy z prvního vaření v horkovzdušné fritéze Philips 🙂
.
Takže :
1)marinádu jsem dělala podle jejich kuchařky a musím říct, že luxus - olivový olej, česnek, hořčice, třtinový cukr, sůl, čili
2)v životě bych nevěřila, jak může stejný maso chutnat pokaždy jinak. Takhle šťavnaté kuře jsem nikdy doma neměla. Přitom jde super od kostí!
3)Nevím, jak vy, ale já když doma peču tohle v troubě, trvá to přes hodinu, v té fritéze to bylo hotový za 20 minut!!! Na férovku přiznávám že jsem jim to nevěřila a při své hrůze z požití syrového masa, jsem nejdřív maso pořádně rozpreparovala a ověřila si, že je pořádně hotové. Fakt bylo. Neskutečný!!!
4)do ty trouby se nedalo ani trochu oleje, takže na přípravu tohohle jídla se z tuků použila pouze 1 lžíce olivového oleje na marinádu. A to ještě ten olej stekl dolů do takové přihrádky.
5)moje nadšení fakt nezná mezí a strašně se těším na odzkoušení dalších receptů a funkcí 🙂
.
Ps : jak dlouho pecete stehna a křídla v troubě doma vy? Přemýšlím o tom, jestli je tam nemám normálně zbytečně dlouho 🙂
PS2 : Pak jsem ještě zkoušela kuřecí prsa a ty nic moc. Z grilu chutnají i vypadají mnohem lépe. Ale jíst se to dalo 🙂
Maminko, zabalíš ten dárek pro Vanesku nějak jinak?
Myslím, že úkol splněn, je to docela piplacka, ale strašně se mi to líbí, tak snad potěšíme i oslavenkyni 🙂
Neber si člověka, o kterém si myslíš, že s ním můžeš žít. Vezmi si takového, u kterého jsi přesvědčena že nedokážeš žít bez něj...
S mužem dnes slavíme 16 lete výročí a čím dál víc se o těchto slovech přesvědčuji. Nemůžu říct že nás nikdy nepotkalo nic špatného, nemůžu říct, že nepřišly těžké a náročné chvíle, ale i tak vím, že to stálo a vždycky bude stát za to! Je hodně těžké najít si společné chvíle ve dvou, když doma máme 2 malé děti, a udržet ve vztahu to, co je nejdůležitější, ale snad to společně zvládneme...
Pamatujete, jak jsem si minule posteskla, že si Eliášek nechce vůbec kreslit? No a když si něco přejete, tak se to prostě splní, že jo?
No, tak dneska si Eli sám nachystal papíry a pastelky, donesl si to ke stolu. Moje srdce zaplesalo a už jsem viděla, jak se tahle aktivita stane pravidlem a hezky se u toho zabaví. Po chvilce bylo hotovo, Eli vzal obrázek a s nádherným úsměvem mi ho šel ukázat :
"Maminko, já jsem ti namaloval HOVNO".
PS: Touha po jeho malování už mě přešla 😀
Když si některá místa zamilujete a pořád se tam vracíte, byla by velká škoda toho nevyužít ❤️
U nás se o narozeninách prostě plní sny a přání a tohle je ten nejvíc nejlepší dárek pro milovnici lvů ❤
Teď už zbývá jen někde splašit žirafu🙂
Taky jako spolujezdci hlásíte : "Zprava dobrý"?
Eli to už slušně odkoukal, ale ještě má trošku rezervy🙂
Včera jsme jeli něco zařizovat a manžel stál na křižovatce, já řešila něco v mobilu a trochu jsem se zapomněla.
Eli zezadu zahlasil : Zprava dobrý. Manžel se rozjel (samozřejmě se rozhlídl i sám) a zezadu Eli : "A kde je vůbec to pravo?"
😀
Naše rodinka pračlověků ❤️
Letos naposledy (aspoň doufám) s kočárkem, takže jsme ho museli namaskovat taky 🙂
Náš druhorozený - kdyby se narodil jako první, byl by jedináček! Je to s ním náročný, ale nevyměnila bych ho ani za nic. Prostě lump a rošťák každým coulem, čertíci v očích, kteří svítí na dálku, úsměv od ucha k uchu a křik takový, že jsme slyšet na kilometry daleko , když se zrovna svět netočí směrem, kterým chce on. A jedna momentka, která ho vystihuje naprosto bezvýhradně❤
Tobiášek prostě není dítě pro začátečníky😍
Jeden „obyčejný“den v mateřské škole – pozor, obsahuje pouze pravdivé a dosud nezveřejněné šokující informace🙂
Upozornění: Vše, co je v článku napsáno, je fakt pravda – pouze jsem změnila jména dětí🙂
První den školního roku 2013/2014 – třída nejmenších dětí (od 2 a ¾ roku do 3,5 let)
6:45
Přestože mám dnes směnu až od půl deváté, jsem už v práci, protože s kolegyní očekáváme 25 nových dětí, které ještě nikdy nechodily do školky – mnohým z nich nejsou ještě ani 3 roky. Jsem tu dobrovolně, a to ze 3 důvodů:
- s kolegyní chceme, aby děti od začátku věděly, které paní učitelky k nim budou patřit
- nechci, aby moji kolegyni hned na začátku kleplo
- prostě a jednoduše by to jedna p. uč. neměla šanci zvládnout (a i ve dvou to bude masakr)
Přestože naše třída funguje oficiálně až od 7:00, dobývají se na nás první nedočkavci. Necháváme to být a bereme si dětičky hned – většina rodičů si s námi přeje promluvit, sdělit nám spoustu důležitých informací (a samozřejmě mnohdy i těch nedůležitých) nebo se prostě jen svěřit se svými obavami a strachy. Většina dětí reaguje zprvu moc hezky, ale jakmile zjistí, že máma jde pryč, nastává peklo. Pro ně i pro nás. Jiné děti to zase naopak berou naprosto v pohodě a utíkají poznávat nové hračky a kamarády. V 7:20 už máme 15 dětí a začíná to být děs. Děti kupodivu moc nepláčou, ale jsou prostě zvyklé na nepřetržitou pozornost dospělého, takže na nás střídavě visí a povídají jedno přes druhé. Mezitím stále probíhají rozhovory s rodiči. Od jednoho nepříjemného tatínka přebírám krásnou holčičku, Leničku. Tatínek se na mě tázavě podívá a povídá:
Konečně návod, který funguje na 100%.
Jak uklidnit plačící děťátko?
1. Vezměte ho do rukou.
2. Držte ho přibližně 5 roků a potom ho opatrně položte zpět 🙂
Nejen o tom, jak jsme zvládli zemětřesení na Samosu, je nový článek, ve kterém jsem si dovolila zavzpomínat na jednu z našich nejkrásnějších dovolených a především na tu první společnou ve 4. Spousta lidí říká, že jsme blázni, když cestujeme s malými dětmi, ale my a ani naše děti to tak rozhodně nevnímáme🙂 Baví nás to a rozhodně není, čeho se bát.
Spoustu fotek, dojmů a cestovatelských tipů najdete zde:
https://slaskouapacheee.blogspot.com/2018/08/sa...
Pokud máte někdo ještě nějaký dotaz, moc ráda samozřejmě odpovím i zde🙂
Z Eliáška asi fotograf nebude, ale jeho první fotku si stejně schovame na památku 🙂
S dětmi je času míň, ale radosti víc,
noci jsou nějak kratší, ale láska je silnější,
rozpočet je chudší, ale život je přesto bohatší❤
