Vím, že pro spoustu z vás tenhle post bude v podstatě nepochopitelný, ale na druhou stranu vím o spoustě z vás, které může povzbudit a nakopnout.

Už jsem tu o tom v minulosti párkrát psala, ale vždycky jsem byla neřidič, přestože řidičák jsem si udělala hned v 18. Sešlo se toho tenkrát hodně špatného a prostě to dopadlo tak, že jsem od zkoušek neridila. No a čím déle to období trvalo, tím menší chuť do řízení jsem měla. Vždycky proběhlo pár období, kdy jsem se do toho snažila dostat, ale bylo to vždycky jen chvilkove a nic moc z toho nebylo. Neměla jsem strach, ale prostě už jsem si natolik zvykla, že neřídím, že jsem to vzala jako fakt. A párkrát tu na MK padaly i slova, že takoví jako já by už ani nikdy řídit neměli.

Jenže pak přišla Eliho škola, která je od nás vzdálená tak, že jsem se prostě musela hecnout a rozjezdit se. Nebylo to úplně jednoduché, hlavně si to prostě přepnout v hlavě, že to dokážu a budu dobrá, ale povedlo se.

A už několik měsíců je ze mě samostatný a snad i dobrý řidič. Vím, že tuhle chvíli většina z vás zažila v čerstvé plnoletosti, já ji zažívám až po 30 a víte co? Vůbec mi to nevadí, jsem na sebe fakt pyšná, že jsem to dala, protože si myslím, že takhle pozdě je to vlastně mnohem těžší.

Ten pocit, že si najednou dojedu, kam chci, kam potřebuju je naprosto skvělý. A můžu na ferovku říct, že řízení miluju a těším se na každou chvíli, kterou strávím za volantem 😍

Hodně z vás mi kdysi psalo, že to máte podobně jako já, takže vás chci povzbudit, že to prostě jde a zvládnete to. Já ještě před několika měsíci nikdy (ale fakt nikdy, ani jednou) neřídila auto sama, vždycky vedle mě někdo seděl a "hlídal". A teď zpětně nechápu, jak je to možný, když je to vlastně tak jednoduchý a hlavně skvělý ❤️❤️❤️