Skvělý 👍🏼👍🏼 Sikula! Jak si predtim vše s dětmi dávala bez auta, spolehala ses na chlapa nebo všude dojela busem apod? Mám to teď takové. 🤷🏻♀️
Klobouk dolu před tebou. 🙂
@janinasvecova mám úžasného muže, který mě všude odvozil, hodně chodíme pěšky, na kole,...semtam městská, ale hodně jsme plánovali tak, abychom mohli jet spolu. Moc děkuju, fakt jsem nadšená
Mám to skoro stejně. Řidičák jsem si nedělala v 18 jako všichni kolem, nepotřebovala jsem ho, nebyl čas, chuť, takze až ve 3. Ročníku na VŠ. Řídit jsem pořád ale nepotřebovala. Pak jsme s bráchou měli bouracku (já neridila, nikomu se nic nestalo, ale stejně) a hodně dlouho jsem nebyla schopna sednout za volant. Nepotřebovala jsem to, tak proč to řešit. Pak jsme se ale začali stěhovat a nezbylo mi nic jiného. Byl to boj, ale zvládlo se to. Po druhé nehodě (opět nebyla naše vina a já za volantem nebyla) jsem ale musela velmi krátce sednout za volant a odvézt se na vlak do školy a to byl ten nejlepší lék. Teď si řízení užívám, dokonce i na dálnici...
Mě to čeká za chvilku, platnost řidičáku mi skončila v roce 2015, řekla jsem, že ho měnit nebudu páč v roce 16 jsem se provdala, tak abych nelitala na magos víckrát, no a máme rok 2020 a půjdu si teprve pro výměnu a pak konečně zase začnu jezdit, hrozně mě totiž krka, být pořád na někom závislá a mít 2 děti, buď je to manžel, nebo děda. Nedej bože aby se jim něco stalo, musím být pojízdná, pro všechny případy.
Tak to mame hooodne podobny zivotni pribeh. Ridicak v 18, po tydnu mne tedy na silnici sejmul kamion. Od te doby jsem neridila. Jednak jsem se bala a jednak tedy jsem nemela ani moc oporu v manzelovi (“vsechny nas zabijes” a tak 😂).
Na zacatku prazdnin tu probehla u jedne ambasadorky diskuse ohledne realizace nesplnenych prani a ja si uvedomila, ze to nerizeni je u mne opravdu obrovsky mindrak a touha umet to. Slo i o to, ze se mam vracet po RD do prace, kam dojizdim a pracovni doba je veeelmi pohybliva (nocni i vikendove akce) a manzel mne nebude moci delat taxikare jako v bezdetnem obdobi. Takze manzel dostal nuz na krk - do par tydnu chci vlastni auto (aby se nebal, ze zlikviduji nase jedine rodinne). Do tydne mi pred barakem stala stara Fabka. Zaplatila jsem si tri kondicni jizdy a voila... RIDIM.
Osobne jsem zjistila, ze k rizeni jsem dospela skrz materstvi v tom smyslu, ze jsem se vzdy bala ridit, protoze jsem straslive resila, co si o mne budou myslet ostatni ridici, ze se mi za me ridicke chyby budou vysmivat, ze na mne budou troubit, ze mi bude trapne, ze je zdrzuju... S materstvim je mi to, co si o mne mysli ostatni lidi, uprimne u pr*ele 😂😉
@apacheee měla jsem to stejně. Řidičák na škole a 8 let jsem za volant nesedla, nebylo kam, proč, jak. Pak jsem měla tehdy ještě přítele odvézt do nemocnice a nebyla jsem schopná. Museli jsme volat známého. A to byl pro mě motiv, že takhle to dál nejde. Díky mému muži a jeho obrovské trpělivosti jsem se pomalu rozjezdila na lehkých trasách a začala jezdit po tolika letech. A to jsem v tom nejtěžším - tedy v Praze 🙈 a říkala jsem si, že třeba dálnici nikdy nedám. Že třeba do centra nikdy nedojedu, že třeba přes celou Prahu to nikdy nedám. A víš co? Už jo. Už s přehledem. Sice pořád s respektem, ale už jsem toho schopná bez žaludečních neuróz.
I Ty tu Prahu jednou dáš, to Ti povídám 😉 je jen otázkou času, kdy a podle mě to nebude trvat dlouho.
Super, on kdyz clovek nepozna tu svobodu pohybu, tak predtim netusi, oc prichazi. Je super se nebat a rozjezdit se. Pak si clovek rekne, ze je to jednoduche. Ja byla od 28let pasivni ridit. Treba 2x do mesice. Pak pritelovi vzali ridicak a firemni auto. Takze jsme do tydne koupili auto me a me nastalo obdobi jezdit. Diky babicce, kdy deda skoncil na 2 mesice v nemocnici, jsem denne prejizdela k ni, pro ni. Jezdila s ni na nakupy, do nemocnice. Takze jsem prozrela do denni rutiny. Ted ridim vlastne denne, kamkoliv si umanu. Je to super. Nejlepsi rozhodnuti - aktivne ridit, nebat se.
@malenka3 před první samostatnou jízdou jsem nemohla spát, měla jsem průjem, klepala se jako osika... byla to sranda, jak to s člověkem mávalo. Navíc to teda byla i cesta za takovým stresujícím cílem - na utz prsou, ale každou další jízdou to mizelo a je to úplně fuč. Je to boží. Děkuju. Vím, že jednou jo, ale radši ještě chvilku počkám😔
Mela jsem to uplne stejne. Ridicak v 18, pak jsem jezdila cca dva roky. Prestehovala jsem se a rodit prestala. Opet jsem zacala az se manzel v mych 30 ti nastval a koupil mi k narozeninam Polo v manualu. Odevzdal klicky a uz nebylo zbyti. Jde to, jen je potreba se k tomu dokopat, presne jak rikas. Ted si nedovedu bez rizeni predstavit zivot, je to neskutecna volnost, clovek neni na nikoho v nicem odkazany.
Gratuluji, já jsem byla ,,donucena 😃” udělat si řidičák, když jsem dostala od manžela auto k výročí. Těžce nesl, že on jako řidič z povolání má manželku, co neřídí. Nakonec jsem ráda, že jsem do toho šla. Sice jezdím jen občas, ale když potřebuji jet, tak můžu a nemusím řešit, zda je muž nebo někdo jiný v dosahu
@apacheee no musím, za rok mě čeká návrat z RD do práce, sice zatím nevím kam, ale když bych musela jezdit někde v práci autem, tak většinou mají manuál, takže stejně to jednou musí přijít. A před tebou smekám a doufám, že i já se do toho tak vpravím a nebudu z toho občas tak vystreslá. Sice mě to baví, ale respekt, občas strach mám.
I já jsem to takto měla (teda kvůli školce a tomu, že na maloměstě máme málo spojů a v okolí města hodně kamarádek po vesnicích). Jde to. Naučila jsem se jezdit s dvěma dětma na zadních sedačkách, nejprve jen dvě, tři stejné trasy, později kamkoliv po městě a teď jsem 3 víkendy po sobě jela 70 km tam a zpět bez mrknutí oka. Byla jsem i inspirací pro svoji mamku, která v téměř 60 letech po víc jak 30 letech od autoškoly jezdí právě ty svoje 3-4 naučené trasy. Umět řídit auto je fakt důležité a fandím každému, kdo se sice bojí, ale umí ten strach překonat a učí se řídit!
no já jsem zvědavá, kdy já se odhodlám... řidičák mám od 18, ale nikdy jsem se pořádně nerozjezdila. A vzhledem k tomu, že máme jen manželovo služební auto, tak těch situací, kdy bych mohla a musela sama řídit je málo. Když mám na výběr, tak bohužel většinou couvnu a nechám řídit jiné.
@apacheee přesně stejný názor jako,že jen Černák a konec má i moje máma, která už řídí přes 30let. Pouze po vesnicich. Z větších měst má úplně fobií. Pritom světě div se, za Černakem jsou úplně stejné silnice, stejne značky, stejne semafory😀
Ja jezdila autoškolu v centru Prahy, takže tuto fobii nějak prostě nechápu.
Máma ta je poprdena i třeba z Mladé Boleslavi. 😀Ale fandím ti, že brzy i tu Prahu určitě taky dáš 😉
Přeju hodně šťastných km bez nehod👍😉 Já si to bez auta vůbec neumím představit, i když bydlíme v menším městě. Pravda, na víkendy jezdíme na vesnici. Řízení je jedna z (mála 😂) věcí, o níž si troufnu říct, že ji umím velmi dobře. Je mi jedno zda manuál či automat, osobák či dodávka. Díky mé desetileté éře obchoďačky jsem už dávno za milionem najetých km a taky si troufnu říct, že řídím líp než leckterý chlap 😉 K první firmě jsem nastupovala s mokrýma papírama v roce 2003. 😉
Moji rodice vzdycky tvrdili, ze rizeni auta a umět jezdit na koni patri ke vseobecnemu vzdelani.Jsem tedy poloviční vzdelanec😊jizdu v autě miluju a absolutne si nedovedu představit zivot aniz bych ridila,ale na koni jsem nikdy nejezdila.Na rozdil od dcer vnoucat.A uz to nikdy nedozenu.No v 67 letech asi tezko😂.A mimochodem,cervena barva aut je nejlepší, vsechny nase auta byly,jsou i budou cerveny🤗🤗
A já patřím k těmu, kteří to fakt nechápou 😀 Jinak mám ale podobnou historii 😉 Řidičák v 18, pak jedna jízda na ostro s tátou, kdy na mě coby spolujezdec celou dobu v autě řval, já úplně vyklepaná a zhnusená... Nesedla jsem za volat strašně dlouho, mezi tím jsem měla jako spolujezdec dvě autonehody, jednu teda dost hnusnou, no a až děti mě donutily začít řídit. Jako jo, dojedu si na nákup, dojedu pár desítek kilometrů, ale ráda to teda nemám. Nemám dobrý odhad, blbě se mi parkuje a ani nemám rychlé reakce. Navíc tady je spousty cyklistů, často neosvětlených, tak to prostě není žádný relax, člověk musí být pořád ve střehu. Navíc se bojím toho, že mě zastaví cajti a budou chtít ukázat nějaké žárovičky nebo rezervu, to jsem bez rady na telefonu víš kde 😀
@apacheee já blbka jsem si vybrala na kondicky kravku, která byla totálně nervově nevyrovnaná a díky ní jsem z řízení měla větší hrůzu než před tím. Pak jsem teda přesedlala na jinou autoškolu, kde byla naprosto úžasná instruktorka (moje první byla taky moc fajn) a díky ní jsem se rozjezdila. Ale stopa té šílené ženské už zůstala a ten strach nějak ne a ne překonat. Už jsem jezdila docela hezky samostatně, pak přišel porod neježdění a opět strach, druhý porod, ještě méně ježdění, ještě větší strach 🙈 Po prvním porodu bych možná i jezdila, ale manžel potřeboval auto na dojíždění do práce, takže vše zajišťoval pěšochod.
Dekuju za takovy prispevek ❤ ja s prestavkami neridila od 18, tedy 10 let. Bydlime ve meste, takze vsude dojdu s kocarkem pesky, ale budeme se stehovat na vesnici a to bude zhruba v dobe, kdy maly pujde do skolky, takze ho bude treba vozit a ja z toho mam fakt strach. Celkove mam na silnici strach a predstava, ze budu ridit je hrozna. Ale neustale myslim na to jak me to omezuje a vubec mi nepomahaji poznamky okoli proc neridim a ze je to divne a mela bych zacit atd. Snad to jednou taky prekonam 🙏
@apacheee Já též řidičák od 18 let. A neřídila jsem. A rozhodla jsem se až loni v létě ve 33 letech s roční dcerou, že u je to třeba. Do plavání, na nákup, na výlet. Takže po 15 letech na místě spolujezdce. 🙂 Když jsem pracovala, auto jsem nepotřebovala, teď se situace změnila. Též jsem na sebe pyšná a je pyšný je i manžel. A už mám druhé auto. První jsem měla 20 měsíců takové starší malé na naučení a teď už manžel pořídil pořádný fáro. 🙂
Gratuluju.
Já jsem si řidičák dělala "až" ve 22, když jsem začala chodit s manželem a ten mě posadil za volant (moji rodiče auto nikdy neměli). Řízení mě moc bavilo, ale jezdila jsem jen s manželem (tehdy tedy přítelem), auto bylo jeho a nebydleli jsme spolu. Úplně si vzpomínám, jak jsem se cítila "jako velká holka", když jsem poprvé řídila úplně sama.
Dneska řídím přes 15 let, jsem schopna bez problémů uřídit stovky kilometrů a zaparkovat i s naším velkým autem téměř kamkoli. Řídím opravdu moc ráda a jsem ráda, že nemusím být závislá na muži a taky že můžu třeba někam odvézt mé rodiče, když to potřebují.
Ja Kdyz reknu Americanum, ze v Evrope je spousta lidi, kteri neridi, protoze se boji nebo to nepotrebuji, tak to nechapou. Ja si ale myslim, ze v Evrope je rizeni mnohem tezsi - manual, uzke silnice, mnohem je vic namackanejsi. Tady by se bez auta nikdo nehnul. Nikdy jsem od nikoho neslysela “bojim se ridit”. Gratuluju, ze jsi to takhle krasne prekonala a mas krasne auticko.
@mariegroth mas pravdu s tim automatem - tipla bych, ze 90 % amiku by s manualem ani nevyjeli z garaze 😀. (Vzdy si u toho vzpomenu na Pretty Woman - “standardni hacko” 😂).
@mariegroth no to by mne zajimalo, jak jsou ve statech rozsirene manualy...
Ted na Netflixu a HBO Go rada sleduji ruzne dokumentarni filmy/serialy a dost casto tam lide vypovidaji na kameru, kdyz ridi auto. Fakt se na to schvalne zameruji a jedinkrat jsem nevidela, ze by tam nekdo radil... Takze jsem ziskala dojem, ze manual je tam za exotiku...
@celaskon87 to je úplně stejné, začít na známých trasách a postupně svůj revír rozšiřovat i na neznámá místa, velké silnice,... nemusí být všechno hned. Jsi dobrá!
@daisymaminka super 👏
@mariegroth děkuju Maruško. Jinak to je zajímavý. Ono to možná bude i tím, že tam většina začíná řídit fakt brzo, kdy nemají tolik obav, atd. Co myslíš?
Jinak auto je naprosto boží, věčně si ho i cizí lidi fotí, což mi přijde dooost divný 😂
Gratuluji! Je to super, člověk je pak sobestačnější. 👍
Sama jsem si dělala řidičák, když mi bylo 29. Naši neměli auto, takže dělat si ho v 18, a pak x let nemít kde řídit... Nemělo to smysl. S mužem jsme si pořídili po svatbě naše první auto, chtěli se stěhovat na vesnici, takže bylo jasno. 🙂
Jsem moc ráda za svého učitele, který byl naprosto super, dodal mi odvahu, i za fakt, že jsem se učila jezdit v krajském městě, takže jsem zvládla v ranních hodinách rozdýchat i průjezd Prahou. 😅
Momentálně máme auta dvě, jedno muž do práce a druhé já pro děti. A je to super!
Řízení mám moc ráda, ale už jsem zažila i ty horší věci. Například když nás nabourala taxikářka zezadu a já vzala ještě další dvě auta. Tehdy jsem pochopila, jak člověk jedná, když ho chytne amok. Naštěstí nám jen zrušila auto a mně i dceři se nic nestalo, ale tu taxikářku jsem na místě seřvala takovým způsobem, že jsem sama sebe nepoznávala.
Cyklisti a chodci mi nahánějí hrůzu, ale respektuji je. Bojím se cyklistů důchodců a dětí, protože člověk jejich reakci neodhadne. Už se mi stalo, že mi cyklistka spadla před autem. To jsem měla srdce až v krku.
Nesnáším ale předjížděče.. Kolikrát se mi stalo, že agresivní řidič předjížděl do kopce, neviděl za horizont, a pak najednou jel proti mně. Já musím brzdit, předjížděné auto brzdí jak blázen, jen aby se ten šílenec mohl zařadit... To fakt nepochopím.
Tak hlavně ve zdraví!
@eithelwing děkuju a přeji jen samé dobré zážitky (nejen) na silnicích 😁
@eithelwing já si taky dělala řidičák v 18 a začala jezdit až o 10 let později. Pro mě to smysl mělo ho dělat s vědomím, že zatím jezdit nebudu. Protože jsem ho dělala při škole, stál tehdy 6000. A když jsem chtěla začít jezdit, dělala jsem si jízdy jen s mým mužem.
Nemít řidičák, musím chodit do autoškoly v době, kdy už chodím do práce nebo mám už děti a to by bylo pěkně pitomý. Takže za mě byla tahle kombinace ideál. A hlavně ty peníze, kolik stojí řidičák teď 🤦♀️
Já mám 36 a začala jsem jezdit minulý týden 😂 řidičák od 18, postupně jsem přestala, s dětma na mateřské 5 let ani jednou a 1.10. jsem se vrátila do práce, dojíždim 35 min do Ostravy i po dálnici a už i v klidu předjíždím 🙂 mám tip pro začátečníky - cucam v autě Rescue bonbóny a boží 😛 a automat mě zachránil 😁
Já jsem z rodiny, kde nemít řidičák neexistovalo. Takže to všichni brali jako, že umí člověk psát. Můj muž je ale z rodiny, kde "své ženy" muži všude vozí. Tak ten si u mě prošel fázemi, které bych nazvala:
1) Ty vole, mám holku, co sama řídí... (hrdost)
2) Moje zlá žena mi bere v Německu volant, protože chce jezdit po dálnici neomezenou rychlostí (skutečný strach)...
3) Ještě, že mám ženu co řídí, když jsem teď v bodové tísni (přechodný vděk)
4) Jestli moje žena nepřestane přispívat pokutama na nový policajský uniformy, tak jí hodim klíčky do Vltavy. (obavy o finanční zabezpečení rodiny)
5) Pokuty za ženu rád zaplatím, pokud budou děti a stavební materiál jezdit výhradně v jejím autě. (praktická fáze)
(Nejezdím tak moc čuňácky, jen mi 100 m od domova dali omezení rychlosti na 30 km a já si už pár let na těch proklatých 20 m nemůžu zvyknout)...
Takže přeji spoustu kilometrů a muže dělícího se o volant 😀
Super 👍
Já si řidičák udělala až v 29 🙈 a řídit aktivně jsem začala až 4 roky poté, protože jak jsem otěhotněla, už jsem nedávala cesty busem do práce 🤮😂 takže mě dokopalo dítko a to ještě nebylo ani na světě. Napřed s manuálem, teď s automatem 🚗 😁 Občas se to ve mně ještě pere, cestu si musím naplánovat a v hlavě přehrát 😅 ale je to svoboda 💪
jsem na tom podobně. Řidičák hned po maturitě, ale řídit jsem začala až asi po 15ti letech. Taky jsem dlouho potřebovala někoho kdo bude sedět vedle mě a hlídat (manžela, který už řídí 25 let), ale teď když jedeme spolu, řídím raději já, protože mám pocit, že jezdím líp než on 😀


👍