Denýsek už od včerejška dýchá sám:o)))
Sedmý zub,dupy dup:o)))
Kuba už má za sebou dvě návštěvy u zubaře. Jednu prevenčku před necelými 2 týdny a jednu "akutní" dnes - urazil si při tom svém řádění kus zoubku. Takže vrtačkovou premiéru máme za sebou: ohlazeno, teď ještě aby zoubek nezačal tmavnout:o(
Tak jsem se právě byla podívat na Kubu, protože má spát, ale pořád tam řádí. Vůbec si nevšiml, že jsem přišla do pokojíčku, protože byl zaneprázdněn tím, že se stavěl na hlavu. Doslova: zadeček vystrčený nohoru, nohy napnuté, hlava dole, ruce hore:oD
Tak Kubík asi začíná dávat najevo, že by rád přebalit. Už jsem psala, že po přebalení nese zabalenou plenku ke koši. Teď jde ke koši a naznačuje, že by jí tam rád dal. A pak zjistíme, že má v plence čerstvý ranec:o)
Tak kromě plic Denýska trápí vrozená infekce:o( Chjo...
Kubíčkův nový kamarád Denýsek se na svět dral tak, že mamince nestačili dát surfaktant, takže má nedovyvinuté plíce. Tak brouček leží na DAKu na JIP:o(, ale je to bojovník a pere se s tím jako správný chlap:o) Ale raději jsme ho důkladně "zalili":oD
Kubíčkovi se dnes předčasně (32+4) narodil kamarád. Pevně věříme, že vše bude ok, protože už teď je to kus chlapa (2260 g). Přejeme hlavně hodně zdraví a těšíme se, až ho budeme moci uvítat doma:o)))
Zcela náhodou jsme přišli na to, že Kuba má svůj první uklízecí rituál. Vezme do balíčku zabalenou špinavou plenku a nese ji ke koši:o))) Doufám, že to následně přenese i na ponožky a trenky:oD
Kuba má novou lásku... Boby... Sedí na nich uprostřed obyváku a zkoumá všechny fičury:o)))
Vím, že se říká, že se dětem při růstu zubů "narovnají" střeva. Kuba průjem nemá. Naštěstí. Ale i tak - pětkrát denně ranec? Chtěla bych mít jeho zažívání:oD
Kdy se konečně přestanu bát?
Nejsem strašpytel. Mám za sebou celou řadu nočních bojovek na dětských táborech. I když tedy tu poslední jsem podstoupila už jako vedoucí a celou jsem ji absolvovala hystericky uchechtaná. Pravda, můj smích nebyl její směšnosti adekvátní. Smála jsem se, abych neřvala strachy. Vůbec jsem nechápala, jak to ve zdraví přežily ty děti. Naštěstí to nikdo nepoznal a většina strážců stanovišť mě posílala rychle dál, abych jim nezkazila překvapení pro ty, co šli těsně zamnou. Tato příhoda sice nekoresponduje s mým prohlášením, že nejsem strašpytel, ale kdbyste slyšeli tu "motivační" historku od velmi zdatného vypravěče, určitě byste pochopili:o) Skočila jsem z 10metrové věže. Potopila jsem se na jeden nádech do jeskyně. Když jsme se s kamarádkami vracely z rajzu, doprovodila jsem všechny ostatní a domů šla sama. Jednou na mě "bafl" chlap a nakonec to byl on, kdo utíkal.
Tak proč se teď tak bojím? Není to strach příliš racionální a prošel celou řadou podob. Začalo to tehdy, když jsme se rozhodli, že bychom rádi cvrčka. Nemá cenu se příliš rozepisovat, takže to vezmu z větší části jen bodově. V otázkách a odpovědích to vypadalo to asi takhle:
1) Podaří se nám to vůbec? Ano...
2) Menses nikde, test slabě pozitivní. Je to biochemické, nebo se zahnizďuje? Zahnízdilo...
3) Co mi řekne lékař na první kontrole? Zahnízdilo se tam, kde má? Ano...
4) Co když to budu špatně zvládat a budu muset na rizikové? Nemusela jsem...
5) Jak dopadnou prvotrimestrální genetické testy? Dopadly výborně...
6) Překonáme úspěšně I. trimestr? Ano...
7) Blbé tripple testy... Doporučena konzultace na genetice... Riziko oproti výsledkům testu sníženo, ale přesto doporučeno amnio...
Tak, a co teď... Vždycky jsem si říkala, že pokud mi bude amnio doporučeno, půjdu. A pokud bude výsledek špatný, nebudeme v těhotenství pokračovat. Jenže když dojde na lámání chleba, je to všechno jiné. Už jsem nebyla tak rezolutní. Vždyť už ho cítím, jak kope. Na amnio jsem šla, i když úplně nadšená jsem tedy samozřejmě nebyla. Nejhorší zážitek mého života. Dnes bych to už s ohledem na prvotrimestrální testy neudělala. Jen ty, které to mají za sebou, vědí, co to obnáší. Nevím, jak to dělají jinde, ale na Vinohradech vás uloží na sálek a zapnou monitor UTZ, na který vidíte. Odběr provádějí dva lékaři. Jeden manipuluje se sondou UTZ, druhý píchá. Fakt, že se nad vámi dohadují, kdo to píchne, protože ani jednomu se nechce, vám na klidu moc nepřidá. V mém případě byl odběr komplikován umístěním placenty vpředu a její velikostí. Takže museli skrz ni a na dvakrát. Injekce s anestetikem moc nepomohla. Sondou UTZ zmáčknou dělohu a "naženou" mimi do jedné bubliny a z druhé odeberou vzorek. Paráda. Jen kdyby ten malý skříteček neprostrčil ručičku tím zúžením a nemával s ní kolem jehly. No, hotovo, tady vidíte srdíčko, jak bliká. Teď si tu 4 hodiny poležíte a pak půjdete domů, týden v naprostém klidu, tři týdny si dávat pozor, NIC nezvedat, ani tašku s věcmi, co máte sebou. Hlídejte si tvrdnutí dělohy, je odběrem podrážděná. Kdyby to tvrdlo moc nebo jste měla pocit, že vám odtéká plodová voda, ihned do nemocnice. A mám brát magnézko? No, to není špatný nápad... Mě to přišlo spíš jako špatný vtip, čekala bych, že mi to řeknou sami...
8) Druhý den po odběru kolem druhé mají volat s "rychlými" výsledky základních trizomií. To čekání je nekonečné. Konečně volají. Bere to manžel. Výsledky trizomií vám neřekneme, vzorek byl kontaminován matčinou krví, ale vypadá to na chlapečka. Paráda, to, co jsme vědět toužili, jsme se nedověděli, to co jsme vědět nechtěli, ano. Takže tři týdny čekání. Nejhorší to bylo zase ten den, co měli volat. Konečně. Normální karyotyp, chlapeček potvrzen. Ufff... Jsem extatická, ale ne na dlouho...
9) Ve 22. týdnu podezření na únik plodové vody. Naštěstí nepotvrzen...
10) Statisticky mají děti narozené po 24. týdnu velkou šanci na přežití. Ale pochybuju, že to nějakou maminku uklidní. Takže se všechny modlíme, ať to vydrží alespoň do toho 34... Nastupuji na mateřskou, stále 2in1, děj se vůle boží...
11) Týden před porodem malý řádí jako černá ruka, v sobotu 4 dny před termínem plánovaný monitor, ale od pátku večer po extra perném odpoledni i s kontrakcemi necítím žádné pohyby, malý nereaguje ani na šťouchance. Na monitoru naštěstí vše ok, malý chrní, asi naspává ten týden v akci... Ať už se narodí. Mám pocit, že když už ho budu mít v náručí, tak snad budu schopná udělat alespoň něco. Když je v bříšku, nevím, co se tam děje nebo neděje...
12) Těsně před půlnocí den před termínem si začínám uvědomovat, že se asi něco děje. To, co jsem celou tu dobu odsouvala jako něco, s čím stejně nic neudělám, protože malé ven prostě musí, najednou udeřilo v plné síle. Mám strach z porodu, přesněji řečeno z bolesti... Zbytečný, malý mě "trápil" jen hodinku...
Tak moc jsem se o něj pokaždé bála. A přitom moje těhotenství bylo lepší než ukázkové. Co by daly jiné maminky jen za tyhle strachy. Už je tu se mnou, už se nemusím bát, už to zvládnem, už to mám pod kontrolou...
Ach bože, v životě se nikdo nemýlil víc. A už to asi neskončí. Přála bych si, abych nebyla pracovně postižená, abych už rutinně nepřemýšlela o všech možných rizicích a nebyla tak dobrá v krizových scénářích. Abych neměla tak živou představivost. Aby zprávy nebyly plné smutných příběhů o dětech...
Mám o své dítě strach. Ne takový, abych ho držela ve skleněné krychli, ale dost velký na to, aby mě to připravilo o podstatnou část nervů a taky na to, abych si zhruba za patnáct sedmnáct let mohla vyslechnout něco jako "matko, nešil, jsem v pohodě, ne?"
Nemáte někdo zkušenosti s dlouhodobým užíváním diazepamu? Možná ho jednou budu potřebovat... Jen doufám, že neskončím s nápisem "hysterka" na zádech...
Tak jsme se vrátili z procházky. Tomu, kdo navrhl kočárek Herqules Razor4, klidně políbím obě ruce. Kdybych na něj nasadila radlici, tak bychom úspěšně vypomohli uštvaným silničářům:o)))
Vytáhla jsem zimní kabátek s kapucou, co jsem mu vloni v zimě neodolala v M&S. Prý 12-18 měsíců. Kubovi je akorát. Tak nevím, kam to dítě poroste...
Tak máme za sebou další "neřízenou zátěžovku", tentokrát si Kuba zahrál berany s futrem. Ještě že je kulaté:o/
Náš mladý pán má za sebou své první avokádo. Jsem pyšná na něj i na sebe. Na něj protože ho zblajznul, ani nemrkl, a na sebe, protože nepoznal, že já avokádo teda ne...
Dle všech dosavadních projevů bude Kuba jedlík typu "nejlepší zákusek je řízek":oD
Řízené zátěžové situace
Moje nejlepší kamarádka mi kdysi s nadsázkou řekla, že ona svým dospělým dětem (a ony na oplátku zase jí) připravuje tzv. "řízené zátěžové situace". Spočívají v tom, že plánovitě navodí nějakou situaci, která jim zvedne tep i adrenalin i hlas a předpokládám, že jí občas i ruku, a tím je připraví na podobné, neočekávané situace v budoucnosti, které tím pádem s nadhledem zvládnou:oD A zároveň trénují kardiovaskulární systém, který je odolnější vůči kornatění cév:o)
Mám ročního syna. Zatím ho nepovažuji za dostatečně starého na to, aby ocenil finesy těchto praktik, proto jsem se (zatím) k tomuto kroku neodhodlala. Ne tak můj synáček. Infarktových situací mi připravuje každý den nespočet. Momentálně například vypadá, jako by dostal jednu za ucho (má na něm modřinu a stroupek - důsledek ztráty rovnováhy, který vyústil v pád na hranu plastové krabice na knížky) a druhou chytil o roh nějakého kusu nábytku (důsledek zde již zmiňovaného "blízkého setkání zásuvkového druhu"). Jsem moc ráda, že roční prohlídku jsme absolvovali minulý týden, taky bych se z ní mohla vrátit bez syna, který by skončil v péči sociálky. A takové lahůdky tu máme každou chvíli.
Takže zátěžových situací jako máku, jen tak nějak postrádám to důležité slůvko "řízené"...
Kuba dnes zažil blízké setkání zásuvkového druhu - má na čele krvavý flíček... Být to výš a víc doleva, budu ho podezírat, že raší růžek:oD
Nejlepší učení je příkladem. Pokud tedy máte broučka, který nebere šidítko, nejlépe na šňůře, mohu Vám zapůjčit "učitele". Jen se pak nesmíte divit, že si Váš poklad zamiluje šidítko tak, že mu z pusinky bude koukat jen ta šňůra:oD
Kuba chodí "tečovanou" chůzí - jde sám, bez opory, jen občas se něčoho dotkne (futer, dveří, nábytku) a tak přejde celý byt:o)))
Přejeme všem Nikolám, Nikolkám a Nikouškům vše nejlepší k svátku. Doufám, že dostanou minimálně tak sladkou svátkovou pusu, jako jsem dostala já dnes ráno od Kubíčka:o)))
V pondělí jdeme s Kubíkem na první zubní prohlídku:o/ Tak jsem zvědavá, nevím, co od toho čekat...
Máme další identifikovatelné výrazy: pes, haf haf (Kuba štěká jako malé štěně:oD), koukej, svítí a vem (ve významu zvedni mě) :o)))) Začíná být pěkně ukecaný:oD
Všem jménem Kubíčka děkuji za přání k prvním narozeninám. Za přání považuji i vaše "To se mi líbí":o) Doufám, že až přijde čas, budeme to moci oplatit:o)
Máme doma lékařem potvrzené batole:o) Dnešní roční prohlídka: váha 10,07 kg, výška 79 cm, hlavička 48 cm. Vše tak jak má být a můžeme jíst vše, jen mléko doporučováno stále sušené a přidaná sůl a koření nedoporučovány vůbec...
Potřebujeme větší byt - Kuba dostal: stan a tunel a míčky, velký náklaďák, houpacího koně a pak nějaké maličkosti... Se sem nevejdem:oD
Oslavenec se probudil, jde se slavit:o)))
Kubík má dnes první narozeniny:o) A máma je od samého rána naměko a občas zamáčkne slzičku. Všechno nejlepší, zlatíčko!
