Ještě před pár lety by to asi nikoho nenapadlo, dnes ale s porodem přichází i otázka: „Co s placentou?“ Jestli si myslíte, že si ji kladou jen doma rodící ženy v batikovaném pytli od brambor, jste na omylu. Placenta zažívá svůj boom napříč společenskými vrstvami.

Pro západní kultury byla do nedávna placenta biologickým odpadem, který se po porodu spaloval. Ve východních filozofiích je ovšem placenta již tisíce let využívaná v systému Tradiční čínské medicíny jako lék. Primitivní kultury ji zase uctívaly jako dárkyni života nebo duchovní dvojče dítěte a rituálně ji pohřbívaly. Ve zvířecí říši bývá placenta po porodu zkonzumována matkou, kterou k tomu nutí silný pud. Není na čase, abychom se zamysleli, co s našimi placentami děláme my?

Placenta a porod v porodnici

Při porodu doma je jasné, že se o placentu budete muset nějakým způsobem postarat. Obvykle ženy volí některý z níže uvedených způsobů zpracování, případně placentu pohřbí do země. Do té doby placenta počká v lednici či mrazničce. Co ale v porodnici? Ve většině z nich vám nabídnou, zda se chcete na placentu podívat. Pokud si ji chcete odnést domů (třeba proto, že vás náš článek inspiruje k jejímu dalšímu využití), musíte personál včas upozornit. V některých porodnicích jsou již na tyto požadavky připraveni, někde se ovšem dočkáte povytaženého obočí ve tvářích zdravotníků.

Pravděpodobně budete potřebovat vlastní nádobu s víkem, v které doma uložíte placentu do ledničky (pokud ji budete zpracovávat nebo pohřbívat do 48 hodin) či mrazničky pro delší skladování. Informujte se o tom v konkrétním zařízení. Pokud vám nebude personál chtít placentu vydat (což se také může stát), trvejte na svém. Vydání placenty zatím není zakotveno v žádném dokumentu, ale z principu neodpovídá definici nebezpečného odpadu a jedná se o součást vašeho těla, na kterou máte nárok. Pouze pokud byste s placentou budila veřejné pohoršení či ji chtěla prodávat, dopouštíte se přestupku.

Je libo sváču po porodu?

"To jste si teda na sebe ušili bič, když necháte malou spát s vámi v posteli. Nikdy se jí už nezbavíte, bude z ní rozmazlenec a vaše manželství nebude fungovat." Slyšeli jste od vaší rodiny nebo blízkých něco podobného? 

I přesto, že společné spaní rodičů s dětmi je praktikováno již po staletí národy na celém světě, názory na něj jsou velmi protichůdné. Jedni ho bezmezně opěvují a neumí si to ani jinak představit, druzí naopak tvrdě kritizují.

Jedna z maminek na koníkovi to nádherně shrnula ve svém komentáři: "Super je kniha Naše děti, naše světy, ve které se srovnává péče o děti po celém světě. Je tam i kapitola o spánku. Vylézá z toho, že západní kultury jsou jediné, ve kterých děti spí nejčastěji odděleně od rodičů a rodiče jsou přesvědčeni o tom, že separací vychovají samostatné jedince (dovedeno do extrému právě v Americe, kde už novorozenci spí ve vlastním pokojíku). V ostatním světě je naopak tato separace často vnímaná jako selhání rodičovských kompetencí. Spánek je kulturní záležitost a otázka svobodné volby. Obojí může mít pro i proti. Za nás převládla PRO při společném spaní, přestože syn neměl problém v postýlce spát. Prostě jsme se v tom spokojeně našli."

Lepší spánek dítěte

Kojenci a malé děti mají jiný spánkový rytmus než dospělí, mezi hlubokými fázemi spánku se nacházejí mnohokrát za noc, jdou tedy během noci vícekrát v lehké, REM fázi spánku, kdy je pravděpodobnější, že se probudí, zároveň je pro děti složitější znovu usnout. V přítomnosti rodičů je dítě klidnější, cítí se bezpečněji, nemusí se úplně probudit nebo mu kojení pomůže znovu rychle usnout.

"Od té doby, co spíme s Tomáškem společně, se vůbec nebudí. Občas v noci začne kňourat, ale než se stihne probudit, já se k němu přetočím a pohladím ho a hned spíme dál. Když byl ve svém pokojíčku, vždy se probudil a to následné uspávání trvalo skoro hodinu," říká ve facebookové diskuzi maminka ročního chlapečka.

"Moje Sophi se narodila po velmi náročném porodu s natřikrát omotaným pupečníkem okolo krku, skoro mrtvá a museli ji oživovat. Přitom mi těsně před porodem dělali ultrazvuk, copak to neviděli?"

"Když jsem byla těhotná, věděla jsem o pupeční šňůře jen to, že je důležitá, protože přes ni k mému drobečkovi proudí všechny důležité živiny a krev a že až se mimčo narodí, pupeční šňůra se přestřihne. Vůbec jsem si s ní nespojovala žádné negativní pocity. Až do samotného porodu. Moje Sophi se narodila po velmi náročném porodu s natřikrát omotaným pupečníkem okolo krku, skoro mrtvá a museli ji oživovat. Přitom mi těsně před porodem dělali ultrazvuk, copak to neviděli?

Vzhledem k tomu, že porod pro mě byl ( i přesto, že nakonec vše dobře dopadlo) velmi traumatickým zážitkem, snažila jsem se k němu v myšlenkách dlouho nevracet. Navzdory tomu se mi, ale v hlavě objevoval obrázek tmavě fialové Sophinky, která po narození nedýchala. Jak je možné, že doktor na ultrazvuku, který mi dělal těsně před vyvoláním porodu a i během něj, neviděl, že ji má několikrát omotanou kolem krku? Nebo viděl a neřekl mi to? Začala jsem tedy pátrat na internetu a zjistila, že podobnou zkušenost jako já mají i ostatní maminky," svěřuje se jedna z našich koníkovek.

"Hmm. Taky jsem přemýšlela, jestli to u mého porodu věděli předem nebo ne. Přišlo mi, že ne, protože byli sami překvapeni, že to jde tak špatně a pak řekli, že to asi bylo tím, že měl 2krát omotanou šňůru, ale vypadá v pořádku, takže snad ok," píše v jedné diskuzi uživatelka kinirka.

Pupeční šňůra základní informace

Pupeční šňůra je tuba spojující vyvíjející se plod s placentou matky a zajišťuje tak výživu vašeho miminka. Pupečník také přivádí okysličenou krev a zároveň odvádí přebytečné odpadní látky. Za minutu proteče šňůrou okolo půl litru krve.

Je skvělé být těhotná. Že po týdnech strávených nad záchodovou mísou se tomu jen těžko věří? Uvidíte, že na to špatné hodně rychle zapomenete a budete vzpomínat jen na to hezké. Na všem se dá najít něco hezkého a hlavně, na konci nás všechny čeká vytoužená a nenahraditelná odměna. Takže proč je skvělé být těhotná?

Důvody, které dělají těhotenství krásným:

• Je krásné mít tajemství, o kterém víte jen vy a váš partner. Užíváte si novou radost, první ultrazvuk i pozitivní těhotenský test. A toto tajemství můžete prozradit jen a jen vy, alespoň do té doby, než už to na vás každý pozná.
• Máte před sebou krásných devět měsíců na plánování, chystání a vymýšlení, jak krásně to vašemu miminku doma zařídit. A také je to dost dlouhá doba na to, abyste kompletně přestavěli bydlení, vymalovali i přesto, že jste malovali před půl rokem. Miminko přeci potřebuje jen to nejlepší.
• Nemusíte vypadat jako velryba v neforemném a vytahaném oblečení. Dnes je nabídka dost veliká a těhotné ženy mohou být velmi sexy a krásné. A vy máte důvod, proč jít na nákupy.
• Rozmazlujte se. Nebo se spíš nechte rozmazlovat. Kdy jindy si můžete dopřát večeři o půlnoci, snídani do postele nebo různé dobroty, na které máte prostě v tu chvíli neuvěřitelnou chuť. Nechte se rozmazlovat od partnera. Dovolte mu hladit často vaše bříško a mluvit na něj.
• Žádná práce, žádný šéf, spěte, odpočívejte, válejte se. Toto je reálné maximálně u maminek prvorodiček. Ženy, které už doma nějaké to dítko mají, si o tomto mohou nechat jen zdát.
• Váha? To je nejlepší kamarádka. Alespoň jednou v životě. Konečně můžete mít břicho i zadek a nemusí vás to vůbec trápit. To přijde až po porodu.
• Konečně nastal čas na super sexy výstřihy. Vaše ňadra mají tu správnou velikost a navíc jsou pěkně kulatá a pevná. Kdy jindy, když ne teď se s nimi máte pochlubit? Užijte si to, protože tento dekolt je bohužel jen půjčený. S tím souvisí i nákup nového a krásného prádla o jakém se vám dřív ani nesnilo.
• Najednou vám budou lidé věnovat více pozornosti. Ne vždy to bude úplně příjemné, ale když vám nabídne maminka, že za vás umyje okna, proč byste odmítala, že?
• Najednou zjistíte, kolik tvůrčího talentu se ve vás skrývá. Umíte šít, vyšívat, stavět dětský nábytek, vymalovat pokoj. Hurá do toho.
• Užívejte si pohyby miminka, hlaďte ho, povídejte si. Ono vás slyší a velmi dobře.
• Užívejte si i své chutě. Vždyť je to normální, tak dejte svému tělu, o co si říká.
• Choďte na dlouhé procházky. Je to zdravé, zvyknete si na budoucí cesty s kočárkem, a když vezmete svého partnera, uvidíte, jak si společně vychutnáte romantické chvilky.
• Těhotné ženy mívají různé „vizionářské“ sny. Jestli jsou pravdivé nebo ne, uvidíte sama.
• Užívejte si nákupy výbavičky. Je tolik krásných dupaček, overálků, bodýček, deček a mnoho dalšího. Proč si neudělat radost a nekoupit něco pěkného. Vaše miminko i vy si to zasloužíte.
• Pište si těhotenský deníček. Jednou ráda zavzpomínáte na těhotenské chvíle. Velmi rychle na spoustu věcí zapomenete, a takto vám zůstanou vzpomínky navždy.
• Nechte se vyfotit s bříškem. Uvidíte, jaká krasavice jste jako těhotná byla.
• Užívejte si ještě chvíli života bez dítěte a rozhodně choďte mimo domov. S miminkem to nějaký čas nepůjde. Užívejte si i nudu. Za pár měsíců skončí, a to napořád. Jako nastávající maminka se budete ráda družit a snadno si najdete kamarádku třeba v obchodě s dětským zbožím.
• Podívejte se, jak vaše miminko vypadá. Jde to. Zaplaťte si 3D nebo 4D ultrazvuk. Každý den si můžete užívat ten zázrak, že uvnitř vašeho těla roste nový člověk. Je to zázrak nad zázraky.
• I přípravy na porod si můžete užívat. Choďte na kurzy, poslouchejte uklidňující hudbu a nechte se od partnera masírovat.

I s porodními bolestmi se můžete dobře poprat. Buď správným dýcháním, teplou koupelí, relaxací či medikací od lékařů. Nestyďte se za žádné své rozhodnutí.

I ty nejhorší bolesti jednou skončí a vy budete mít své miminko konečně v náručí.

Bavte se tím, jak váš obvykle tvrdý partner najednou slzí a třepe rukou všem okolo.

Pravděpodobně jste ve vašem čerpání znalostí během těhotenství skončila u porodu, maximálně u nějaké péče o novorozence. Vyplývá to i ze zdravotní péče u nás ve většině porodnic - porodem skončí veškerá péče o vás. Pokud nemáte komplikace, pak vám sestřičky věnují pár chvil, aby vás naučily miminko koupat a přebalovat, laktační sestry vám pomáhají kojit.

Angličtina má pro období po porodu krásný výraz postpartum, řada porodních dul toto období označuje za čtvrtý trimestr. Toto období samozřejmě intenzivně prožívá i naše miminko a my mu věnujeme náležitou péči. Naše děloha se zavinuje, tělo se hormonálně snaží vyrovnat s ukončením těhotenství, porodem a péčí o miminko, hledáme pohodlnou polohu pro kojení, denně nosíme náš malý uzlíček.

Poporodní péče o tělo a duši 

Je to velmi citlivé období, kdy ženy nedostávají žádnou péči - ani fyzickou, ani psychickou. První poporodní kontrola u lékaře, pokud je vše v pořádku, je až po šestinedělí, a to pouze rutinní gynekologická. Také pokud hledáte informace na internetu, většina věcí, které vám v článcích radí, se týká hlavně miminka. Na maminku, která prožívá velkou životní změnu, se zapomíná.  

Péče o novorozenou maminku

Některé porodní zážitky by byly vstřebány lépe, kdyby měla maminka možnost si o nich popovídat s nějakou porodní asistentkou. O psychickou pohodu maminky je pečováno velmi málo, což je ovšem v naší kultuře všeobecná norma, která se naštěstí rychle zlepšuje.

Menstruační cyklus, který nás provází od puberty do zralého věku, je bezesporu dar, který nám nejen umožňuje stát se matkami, ale také přináší očistu těla i ducha. Hlavně ta část cyklu, která předchází menstruaci samotné, je ale pro mnoho žen nejnáročnější částí měsíce. 

Pokud máte i vy problém s prudkou změnou nálad, bolestmi břicha či depresemi, s premenstruačním syndromem začněte bojovat.

Proč trpíme PMS?

Premenstruační syndrom vzniká kolísáním hormonů estrogenu a progesteronu, lékařská věda tento proces dokáže přesně popsat ve všech fázích ženského cyklu. Dostavuje se kolem desátého dne před menstruací a jeho příznaky trápí většinu žen. Kolem 10 % z nich pociťuje obtíže tak silně, že to ovlivňuje jejich pracovní a osobní život.

Mezi fyzické příznaky se počítají otoky na těle a v obličeji v důsledku zadržování vody, nafouklé břicho a jeho bolestivost, bolestivé zduření prsou. Ženy často trápí také bolesti hlavy a velká chuť k jídlu, hlavně na sladké.

Přichází únava, nechuť k jakékoli činnosti a k tomu to, co nás na PMS trápí nejvíc – výkyvy nálad, návaly vzteku, plačtivost. Ženy popisují pocity deprese, podrážděnost, vznikající bujaré hádky s partnery i dětmi, neschopnost fungovat v zaměstnání. Často se stáváme agresivními i vůči  sobě - negativně hodnotíme vše, co vytvoříme, nadáváme si. Po hádce vyvolané návalem vzteku máme ještě větší vztek - na sebe. Úleva přichází obvykle hned s prvním odtokem menstruační krve.

Každá dívka či žena určitě někdy během svého života pocítila při myšlence na porod strach. Ovšem není strach jako strach. Některé ženy se bojí porodu tolik, že jim to brání v otěhotnění, to už se nejedná o běžný strach, ale psychickou nemoc, která se musí léčit.

Co to je?

Tokofobie je panická hrůza a strach z porodu. Tuto úzkostnou poruchu můžeme rozdělit na tři základní typy a to na:

• primární,
• sekundární a
• terciární tokofobii.

Příčinou primární tokofobie, která se vyvíjí už od adolescence ženy, bývá nejčastěji traumatický zážitek, jakým může být například znásilnění. Někdy ovšem impulsem může být zhlédnutí reálného porodního videa, případně vyslechnutí drastického zážitku z porodu jiné ženy.

Sekundární tokofobie se může rozvinout v případě, že žena v předcházejícím těhotenství potratila ve vysokém stadiu těhotenství, nebo dokonce porodila mrtvé dítě. Případně si prodělala komplikovaný porod a má strach, že by se tyto komplikace mohly opakovat.

Montessori princip by se dal přirovnat k čínskému přísloví: Dej člověku rybu - nasytíš ho na jeden den; nauč ho chytat ryby - nasytíš jej na celý život. Na první pohled se děti, které navštěvují tento druh školek a škol, zdají být neukázněné a nevychované. Ale zdání klame. Je to jedna velká škola hrou, kde se nepíší písemky a rozhodně zde nenajdete plyšové medvídky a panenky Barbie.

Žena s velkým Ž

Na začátku stála žena. Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 v malém italském městečku. Díky podpoře své vzdělané, politicky angažované a liberální matky se i Maria dala na studia medicíny. Po jejich úspěšném absolvování pracovala na psychiatrické klinice, kde se starala hlavně o duševně postižené děti. Právě zde začala studovat antropologii, pedagogiku a experimentální psychologii.

Tato aktivní činnost jí pomohla proniknout do problematiky postižených dětí, poznat jejich potřebu hry, což ji přivedlo k myšlence, že i duševně postižené děti jsou vychovatelné. Zaznamenala úspěchy v posilování vývoje takových dětí až do té míry, že některé dosáhly srovnatelných výsledků při státních zkouškách, jako děti z běžných škol.

A tak v roce 1907 založila Dům dětí (Casa dei Bambini), kde vedla a vzdělávala děti podle svých principů. S prvními úspěchy se přidávali další školy, které přešly na její styl výuky a Maria dokonce o své metodě přednášela na vysokých školách.

„Já s malou chodím do Montessori školičky od 2 let (ale je možné ji navštěvovat i dříve). Do 3 let je to takový kroužek na 2 hodiny a jsem tam celou dobu s ní. Hračky tam jsou jenom výukové, edukační. Žádné panenky, autíčka nebo tanečky s učitelkami tam nenajdete,“  píše Kalo v diskuzním fóru Montessori školka: máte zkušenosti?

Bolesti zad, neboli odborně vertebrogenní bolesti, jsou nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti v ČR. Pro zdravý vývoj pohybového aparátu včetně držení těla je přitom klíčový dobrý start. Co můžeme jako rodiče pro naše děti udělat? O tom bude dnešní článek.

Miminko v prvním roce života prochází bouřlivým obdobím rozvoje. Často se mluví o motorickém vývoji – to znamená, že dítě si osvojuje dovednosti týkající se pohybu. Ty jsou částečně vrozené – jako motorické vzory, částečně jsou ovlivněné okolním prostředím. Pokud motorický vývoj proběhne dobře, má dítě dobrý základ do budoucího života. V opačném případě dochází k zafixování chybných pohybových stereotypů.

Takové chybné stereotypy nadměrně zatěžují pohybový aparát, který musí vyvíjet zvýšené úsilí při jejich kompenzaci. Jednotlivé chyby ve vývoji se mohou řetězit, negativně ovlivňovat růst a při překročení kritické hranice působit různé bolestivé poruchy – bolesti kloubů a zad, bolesti hlavy, blokády páteře a žeber, vadné držení těla. Dlouhodobým přetěžováním vznikají degenerativní onemocnění pohybového aparátu – např. artrózy, záněty šlach, tenisové lokte, syndromy karpálních tunelů, výhřezy meziobratlových plotének aj.

Prevence poruch motorického vývoje

To, zda motorický vývoj probíhá tak, jak má, by měl kontrolovat pediatr v rámci preventivních prohlídek. Pokud je zjištěna odchylka, měli by být rodiče odeslání na oddělení dětské rehabilitace, kde budou potíže řešeny dále. Jako rodiče máte však v rukou především prevenci. Níže uvádím pár zásad, které by měly být samozřejmostí pro všechny, kteří pečují o malé děti:

• Dítěti nepomáháme a vývoj neurychlujeme – všechny dovednosti musí získat samo svojí aktivitou. Pouze tak budou zapojeny ty správné svalové souhry. Dítě tedy nikdy neposazujeme, nepostavujeme, nechodíme s dítětem, pokud to nejprve nezvládne samo.
• Umožníme volný pohyb na pevné podložce (pěnové puzzle apod., gauč nebo postel nejsou vhodné) – od narození dáváme miminko v bdělém stavu několikrát denně na bříško. Později dbáme, aby mělo dostatek prostoru a času pro nácvik otáčení, plazení, lezení. Ohrádkám se snažíme vyhýbat. Necháváme dítě pohybovat se nahé.
• S miminkem se naučíme správně manipulovat – nejčastěji se používá poloha klubíčka či tygříka. Vyhýbáme se svislé poloze. 
• V žádném případě nepoužíváme chodítka či skákadla. 
• Stejně tak omezujeme čas, který dítě tráví v autosedačkách, lehátkách a houpátkách
• Pokud chceme dítě nosit, vybíráme nosítka, která podporují ergonomickou polohu dítěte (kdy látka sahá od kolínka ke kolínku, nožičky jsou do tvaru písmene M a zádíčka jsou zakulacena do C) nebo vážeme do šátku.
• Jestliže navštěvujeme lekce kojeneckého cvičení či plavání, dobře si ověřujeme erudici instruktora. Pokud jsou některé cviky v rozporu se zásadami správné manipulace s dítětem, neděláme je.
• U lezoucích a chodících dětí je dobré poskytnout jim dostatečnou rozmanitost prostředí, v kterém se pohybují. Různé překážky, nerovnosti povrchu, slalomy apod. budou pro ně další výzvou, která jim pomůže v pohybovém rozvoji.
• V případě, že máme doma již jistého chodce, nezanedbáme výběr obuvi. Osobně se kloním k obuvi typu barefoot (u zdravých dětí). Botičky nasazujeme až tehdy, když dítě samo chodí v prostoru a leze méně. V naší wiky naleznete pěkný článek o výběru dětských botiček.

Přišla chvíle, na kterou jste se pravděpodobně těšila celé těhotenství a hlavně po celou dobu, kterou jste trávila s miminkem v porodnici. Konečně jste doma. Máte čas na to, začít se sžívat s novou situací. I v těchto prvních dnech doma je potřeba zařídit některé záležitosti. Jednou z nich je i první prohlídka miminka jeho ošetřujícím lékařem - pediatrem.

Kdy je vhodný čas na to vybrat pediatra?

Lékaře pro své miminko by si měla nastávající maminka zařídit již v těhotenství. Dnes už neexistuje pojem "obvodní lékař", to znamená, že si můžete vybrat jakéhokoliv lékaře si přejete a nemusíte tedy navštěvovat toho, kterého máte nejblíže. Pediatra je dobré vybírat pečlivě. Zajímejte se o reference od ostatních rodičů, googlujte a naplno využijte svou možnost výběru. I mezi pediatry jsou totiž velké rozdíly - někteří to s dětmi umí mnohem lépe než jiní, nepředepisují  hned antibiotika nebo třeba jsou přístupní s odložením očkování.

Volbu pediatra si pochvaluje i uživatelka akankeo: "Naše dětská je třeba rozumnější, ATB nedá, dokud neudělá CRP, očkuje, ale domluvit se s ní dá, nezdravé děti mi nikdy neočkovala a vždy vysvětlí, kdy mám dítě udržet v klidu. U každého očkování je to jinak, některé vakcíny potřebují, aby dítě mělo klidový režim ještě před, jiné třeba až týden - 10 dní po. A ordinační hodiny má rozdělené pro nemocné a pro zdravé, aby se nepotkávali, ale to má pro tebe význam tak maximálně u prvorozeného, pak už je to jedno."

Když už jste dospěly k rozhodnutí, jakého pediatra si pro svůj malý poklad přejete, je potřeba ho navštívit a domluvit se s ním o převzetí dítěte do péče. U těch nejžádanějších lékařů je vhodné tuto návštěvu zbytečně neoddalovat, protože se volná místa pro daný rok mohou rychle zaplnit a na vás už se tak nemusí dostat.

Tato slova potvrzuje i maminka ireniq: "Pediatři mívají kvóty, kolik nových dětí každý měsíc přijmou, takže jakmile si vybereš, neváhej prckovi rezervovat místo, zvlášť pokud to bude někdo žádanější."

Miminko se právě narodilo a čeká ho možná nejtěžší rok jeho života. Za 12 měsíců se z ležícího ukřičeného uzlíčku stane dítě, které toho najednou umí už hodně. Některé děti na konci tohoto období už dokonce samy chodí. Nepředbíhejme však - než dojde k samostatné chůzi, čeká každé miminko velká spousta milníků, kterými musí projít. 

Postupně. A jaké mezníky to jsou? První otočení na bok, první přetočení na bříško, první vědomé přetočení na záda, první sed, první klek, první stoj, první krok... Těch "poprvé" vás čeká opravdu hodně. 

Každé dítě je jiné. Dejte tedy dítěti čas na to, aby si na všechno přišlo vlastním tempem a samo. Ano, klidně ho motivujte, ale nešilte, pokud vše nejde tak rychle, jak si představujete. Spousta rodičů získává mylný dojem, že vývoj dítěte je soutěž a závod. 

Zatímco sousedovic Mařenka se na bříško začala otáčet ve 4 měsících, vaše Pavlínka bude mít příští týden už 6 měsíců a přetočení se jí nepovedlo ještě ani jednou. No a co? Klid, naučí se to také a Mařenku dožene. A klidně ji může ještě i předehnat.

Miminka si prostě jedou podle svého tempa a nějaké tabulky je nezajímají. Pokud máte jakékoliv obavy ohledně tělesného a motorického vývoje vašich dětí, konzultujte tuto situaci s vaším pediatrem, který má zajisté spoustu zkušeností a dovede vám tak popravdě říci, zda opravdu máte důvod k obavám.

Proč je otočení na bříško pro miminko tak důležité?

Je to tu, 9 měsíců uteklo jako voda, porod máte zdárně za sebou a nyní sedíte v porodnici na pokoji a čekáte na propuštění domů. Jako každá maminka jste určitě šťastná. Kromě pocitů štěstí, radosti a lásky se ve vás ale také zmítá strach. Jaké to bude doma? Zvládnu to? Budu se umět o miminko postarat? Nezmění se můj vztah s partnerem?

Nebojte, všechny tyhle pocity a obavy jsou naprosto normální. Ve větší či menší míře je prožívá každá maminka. Takto zodpovědné postavení by zamávalo s každým, natož se ženou v šestinedělí, která má lehce poplašené hormony. Uklidněte se, pořádně se nadechněte a věřte, že to zvládly tisíce žen před vámi a vy to zvládnete také. I když to třeba bude zprvu těžké. Neděste se zbytečně dopředu a pojďte si přečíst pár slov o tom, na co se máte připravit.

Po příchodu domů

Pokud ještě nemáte připraveno vše pro miminko, je načase se na to vrhnout. Miminko toho zpočátku opravdu moc nepotřebuje, stačí mu místo, kde bude spinkat, místo, kde ho budete přebalovat a pak také místo, kde ho budete koupat. A hlavně místo, kde ho budete milovat - a to je to nejdůležitější a nepotřebujete k tomu vlastně vůbec nic speciálního - jen svou náruč a otevřené srdce.

První měsíc života miminka

Pro miminko je narození se na svět obrovskou změnou, je to vlastně ta největší změna, kterou člověk za svůj život zažije. Z poklidného a bezpečného prostředí, kde mělo děťátko všechno, co ke svému životu a pohodlí potřebovalo, je najednou vrženo do světa, který nezná. Je vystaveno novým vjemům, vlivům a potřebuje mít u sebe stále svoji maminku. To je totiž jeho jediná jistota, která mu zůstala.

Je to tu. V ruce držíte těhotenský test, na kterém jasně září dvě čárky.  Jste těhotná. Pro některé nastávající maminky je to šok, pro jiné zase splněné přání. Jedno je však jisté - všechny těhotné ženy čeká období velkých změn a nových skutečností.

Jako těhotná nyní začnete poměrně často navštěvovat svého gynekologa, který vás bude sledovat v rámci těhotenské poradny. Ptáte se, jak bude vše probíhat, jaká vyšetření vás čekají? V klidu se posaďte a přečtěte si, co vás čeká a nemine.

Na začátku je třeba podotknout, že přístup každého gynekologa může být lehce jiný. Zatímco některé maminky se dočkají ultrazvuku během každé návštěvy, jiné maminky jej zase zažijí pouze 3krát. Zde jsme shrnuli, jaké prohlídky vás čekají stoprocentně. Ve skutečnosti jich však můžete absolvovat klidně více. Vše už záleží na zvyklostech lékaře,  vašem zdravotním stavu atd.

1. trimestr

Jako první vás čeká vstupní prohlídka, kdy by mělo dojít k potvrzení těhotenství. Zde pozor. Většina lékařů doporučuje objednávat se až na 7. těhotenský týden, kdy by už mělo být vidět tlukoucí srdíčko. Chodit dříve je ve většině případů (pokud nemáte problémy) zbytečné, takže se opravdu vyplatí chvilku vydržet a pak už se jen kochat tím nádherným pohledem na pulzující srdíčko.

Koníkovka andreaandrejka tato slova jen potvrzuje:

Doby, kdy musela být žena u porodu sama, už  naštěstí dávno minuly. Většina žen tak využívá možnosti mít s sebou u porodu jako podporu a oporu blízkého člověka. V některých porodnicích je dokonce možné mít u porodu těchto osob více, jinde je to zase striktně omezeno pouze na jednu osobu.

Pokud o tuto možnost stojíte, nezapomeňte si dopředu zjistit, jak to je ve vaší porodnici, abyste pak nebyli vy i váš doprovod nepříjemně překvapeni. A koho si můžete k porodu vzít? Odpověď je jednoduchá. Může to být v podstatě kdokoliv - záleží jen na vás - nicméně by to měl být člověk, který vás u porodu podrží a pomůže vám. Nezapomínejte také na to, že porod rozhodně není procházka růžovou zahradou a svůj doprovod tak vybírejte opravdu pečlivě.

K vaginálnímu porodu je možné v České republice přizvat doprovod ve všech porodnicích, u sekcí tuto možnost bohužel nabízí jen některé porodnice. Ale i takové se už naštěstí najdou. 

A koho si rodičky berou k porodu nejčastěji? No přece partnery, kamarádky, maminky, sestry, duly či porodní asistentky. Výjimkou není ani fotograf, který celý proces citlivě zdokumentuje. My si teď společně projdeme jednotlivé kategorie a také se podíváme na konkrétní zkušenosti našich koníkovek.

Partner u porodu

Zaručeně nejčastější osobou, která doprovází budoucí maminky k porodu, je partner. Maminka katy28 vyjádřila naprosto přesně, proč by muž u porodu rozhodně neměl chybět: "U plození jsme byli oba, oba jsme byli i u zrodu! ". 

Snažíte se o miminko více než rok a stále se vám nedaří otěhotnět? Absolvovali jste jako pár spoustu vyšetření a stále nevíte, co za tím vězí? V takovém případě se může jednat o takzvanou funkční sterilitu. Co to je, jakým způsobem se dá léčit a kdo vlastně byla Ludmila Mojžíšová, vám vysvětlí dnešní článek.

Neplodnost (mužskou i ženskou) můžeme rozlišovat podle její příčiny. Ta může být organického rázu – tu prokážou lékařská vyšetření (např. hormonální poruchy, neprůchodnost vejcovodů, imunologické problémy, nízká kvalita ejakulátu apod.). Pokud lékaři nenajdou žádný důvod, proč se otěhotnění nedaří, hovoříme o takzvané funkční sterilitě. Její příčinou jsou poruchy pohybového aparátu a také vlivy psychické.

Jak souvisí držení těla s neplodností?

Ptáte se, jak může pohybový aparát (kam patří svaly, šlachy, vazy, povázky a klouby), ovlivňovat početí dítěte? V lidském těle je vše propojeno. Pokud se na některém místě vyskytne porucha, často dochází k takzvanému řetězení funkčních poruch - to znamená, že první porucha způsobuje další na jiném místě a ta zase další a další. Tělo se vychyluje z harmonie, která je základem zdraví. Proto může souviset například bolest hlavy s plochýma nohama nebo třeba bolestivá ramena se špatnou funkcí břišních svalů. A nejen to. Tyto poruchy se mohou přenášet i na naše vnitřní orgány. Odborně se tomu říká vertebro-viscerální vztahy.

Příčinou může být špatné držení těla a pohybové návyky. To je poměrně časté. V takových případech tělo používá k pohybu a držení těla svaly jinak, než jak by mělo. Někdy to ani nemusíte zpozorovat, dokud vás odborník neupozorní. Jindy se takové špatné návyky projevují různými "běžnými bolístkami" - bolesti zad, nohou, hlavy nebo kloubů. Někdy na samém počátku stojí nenápadný úraz (typicky pád na kostrč).

Nerovnováha v pohybovém systému se tedy v případě funkční neplodnosti přenáší i na naše reprodukční orgány (vaječníky, vejcovody, děloha). Může docházet k narušení pohyblivosti vejcovodů (nebo i chámovodů, protože funkční neplodnost se týká i mužů) a poruchám prokrvení tkání. V takovém terénu pak může být početí nebo donošení dítěte problém.

"Děti ve waldorfské školce mi přijdou nejen šťastnější, protože vlastně převážně dělají co chtějí, ale také mnohem vyspělejší než jejich vrstevníci z klasických školek. Myslím si, že by dětem nemělo být diktováno, co mají a nemají dělat. Měly by svou osobnost (určitě do jisté míry řízenou rodiči) vytvářet samy," píše jedna z maminek na našem diskuzním fóru. I to může být jeden z důvodů, proč dát své dítě do tohoto typu alternativního vzělávání. Pojďte se na něj podívat o něco podrobněji.

O co tady jde?

První škola waldorfského typu vznikla v roce 1919 ve Stuttgartu na popud Emila Molta. Ano, toho spolumajitele hotelové sítě Waldorf Astoria. Původním cílem byla revoluční myšlenka založit školu a školku pro děti svých zaměstnanců. Pověřil tím rakouského filozofa a pedagoga v jedné osobě Rudolfa Steinera.

Jeho styl výuky a stavební kameny waldorfské pedagogiky podporují osobnost dítěte v celé šíři, nikoli jen jednostrannost a úzkou specializaci. Cílem je pak renesanční člověk, který se orientuje ve všech sférách života.

V praxi to probíhá tak, že všechny vyučované předměty jsou si rovny. Není to tedy například jako na jazykové škole, kde se klade mnohem větší důraz na angličtinu, němčinu, francouzštinu a podobně. Ve waldorfské škole se sice děti učí hned dva jazyky už od první třídy, ale mají stejnou váhu jako třeba malování nebo tělocvik. Také se nerozlišují striktně mužské a ženské práce a předměty. Pamatujete na to, jak dříve měla děvčata výuku vaření nebo domácích prací a chlapci měli „dílny“? To zde odpadá a tak se můžete setkat s tím, jak kluci i holky háčkují, pletou, kovají nebo brousí dřevo.

„Mám ještě dvě starší děti, mají za sebou klasiku (tedy běžný psací dril v první a druhé třídě), ale malý začal psát daleko čitelněji, než ti dva v tom věku. Píše sice zatím trochu pomaleji a musela jsem ho odnaučit jeden špatný návyk (chybné napojení malého "z" a dalšího písmene, to ve škole nepostřehl), ale jenom zírám. I ta rychlost se prý časem srovná, děti ve waldorsfké škole hodně píšou. Fakt pěkné a přehledné písmo. O Vánocích se najednou rozečetl. Nejprve Čtyřlístky, pak si vybral sám knížku Poseroutky (někde ji viděl ve škole a ztropil přemlouvací scénu v obchodě) a tu čte doma. Už bude na konci knihy (čte mi ji každý večer nahlas a je to děsná legrace, snaží se dramaticky přednášet). V družině má prý rozečtenou další knihu ze školní knihovny a každý den vidím pokrok. Takové nadšení jsem u starších dětí nikdy nezažila.“ Majaw z diskuzního fóra.

 Vstup do školky je pro děti opravdu ohromný a také důležitý životní mezník, který v nich do velké míry formuje vztah ke vzdělávacím institucím vůbec. Jak tento velký životní krok dítě zvládne, samozřejmě hodně záleží na povaze konkrétního jedince, ale také na rodičích.

"Mám za sebou pár let praxe jako učitelka v mateřské školce, a proto bych se vám ráda pokusila poradit, co rozhodně nedělat. Všechny body vychází z mých zkušeností a rozhodně je nechci prohlašovat za nějaké dogma, pod které by se podepsala každá paní učitelka. Jedná se však o zkušenosti, které jsem vypozorovala právě při praxi s dětmi a doufám, že pro vás budou přínosné a pomohou vám v klidu prožít první týdny docházky do MŠ," říká jedna z koníkovek - enapay.

My rodiče občas - samozřejmě nevědomky - děláme chyby. To je naprosto normální a určitě na našich dětech nenapáchají nezvratitelné škody, nicméně pojďte se společně se mnou podívat na školkovské desatero chyb, které občas dělá spousta rodičů. 

Desatero hříchů 

1. Vyhrožují svým dětem školkou

Určitě to znáte - dítě vás doma neposlouchá, dělá si z vás legrácky a v nestřežené chvíli pronesete některou z těchto vět (samozřejmě v nesčetném množství variací, kombinací a s hrozivou intonací):

Když se řekne malé miminko, většina bezdětných lidí si představí roztomilý malý, růžový a hlavně sladce spící uzlíček. Většina maminek, které se už s malými miminky setkaly, si však určitě vybaví zoufalé miminko, které trápí bolavé bříško a nemůže proto usnout.

Bolavá bříška jsou jednou z nejčastějších příčin pláče malých dětí a občas také i nás, maminek. Spousty maminek se u kolik natrápí skoro stejně jako jejich děti, protože jsou zoufalé z toho, že nemohou svému potomkovi pomoct od bolesti.

Bolavým bříškem si projdou téměř všichni drobečci, jen někteří mají tu smůlu, že je bříško potrápí více než jiná miminka. Tyto problémy se velmi často označují jako tříměsíční koliky - největší problémy totiž činí právě během prvních 3 měsíců života malých človíčků. Na nás, maminkách, pak leží velká zodpovědnost toho, zkusit jim co nejvíce pomoct. Bohužel neexistují žádné zázračné kapičky, které by pomohly všem dětem.

Boj proti kolikám je velice individuální záležitostí a hledání účinné pomoci není vůbec jednoduché. Co téměř zázračně pomohlo jednomu miminku, může tomu druhému naopak klidně jeho trápení zhoršit. Je tedy proto potřeba zkoušet různé způsoby úlevy. A které to jsou? Pojďte se společně se mnou podívat na 10 různých metod a způsobů v boji proti kolikám a bolestem bříška.

1) Nahřívání bříška - na většinu bolestí pomáhá teplo. Na bolavé bříško miminka můžete položit teplou plenku či speciální polštářek s peckami, který stačí nahřát v mikrovlnce, na topení či v troubě. Opakovat můžete několikrát denně. Jediné, nač musíte dát v tomto případě pozor, je to, abyste miminko nespálili.

Nahřívání bříška si pochvaluje například maminka melissska, která v diskusi Prdíky, co na ně pomáhá píše: "My jsme měli taky problém s prdíky, začali ale až po třetím měsíci. Vyzkoušeli jsme masáže, kapičky i laktobacily, a nakonec se nám nejvíc osvědčil zahřívací polštářek s pecičkami (za půl minuty zahřátý v mikrovlnce) v kombinaci se skrčenými nožičkami."

„Miluji sport a pohyb a nemůžu bez toho být. Před otěhotněním jsem běhala a chodila 4x týdně na aerobik. Od začátku, co jsem zjistila, že jsem těhotná (3.týden), tak jsem necvičila. A ani teď ještě necvičím a to jsem v 11+5tt. Je to kvůli tomu, že je mi od začátku špatně a jsem dost unavená, takže to zatím ani nešlo. Ale určitě bych na nějaké cvičení chtěla najet, ať se hýbu, neztratím kondici, jsem fit a cítím se fajn.”

Cvičení v těhotenství je v dnešní době velmi populární. Na své si přijdou nastávající maminky, které byly zvyklé intenzivně cvičit již před otěhotněním, ale i ty, které třeba cvičily jen trochu. Proč je vlastně cvičení v těhotenství dobré? A jaká pravidla je nutné dodržovat? Cvičení v těhotenství se nebojte, ale vždy raději konzultujte svůj záměr se svým gynekologem, který vám řekne, zda je pro vás vhodné nebo ne. Nevhodně zvolenou aktivitou byste mohla sobě nebo svému miminku ublížit a za to žádné cvičení nestojí.

Pokud se rozhodnete, že byste chtěla v období těhotenství cvičit, máte na výběr z různých možností. Samozřejmě se vše odvíjí od toho, kde bydlíte. Ve velkém městě bude výběr daleko větší, zatímco na vesnici se budete muset spokojit třeba jen s jednou aktivitou v dojezdné vzdálenosti. Stejně tak se bude lišit i cena.

„Bydlím v malém městě a nabídka těhotenského cvičení zde bohužel nebyla příliš široká. Nakonec jsem chodila 1x týdně na cvičení, které pořádala přímo porodnice a cvičení vedla vždy některá z porodních asistentek. Cvičit jsem začala na konci 1. trimestru. Cvičení trvalo vždy hodinku a ke cvičení jsme používaly velké gymnastické míče, podložky a overbaly. Cvičení bylo fajn, sice nebylo vůbec fyzicky náročné, ale ke konci těhotenství už dalo zabrat podstatně více než na jeho začátku. Jako příjemný bonus bych uvedla i to, že se člověk potkal s dalšími těhotnými ženami z okolí.”

Pokud jste nic vhodného ve vašem okolí nenašla, stačí jít denně na delší procházku, i to je fyzická aktivita, která se počítá. S chůzí má velmi dobrou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „A hlavně chodit, chodit a chodit. Nějaké cvičení je určitě fajn na protáhnutí a tak dále, ale svižnější procházky jsou podle mě nejlepší, je to nejpřirozenější a nejúčinnější druh pohybu. Já chodím od začátku těhotenství asi 5x týdně dle času 5 - 10 km denně, jím docela dost, přibrala jsem 8 kg a včera mě doktorka pochválila, že nemám na břiše ani gram tuku. A to nejsem teda úplně hubená, spíš tak normální.”

Kde můžete absolvovat cvičení pro těhotné?

První rok školky - období, které je nejen rodiči označováno za nejnáročnější, co se nemocnosti dítěte týče. Dítě začne pravidelně chodit do kolektivu a tím začíná (zdánlivě) nekončící kolotoč rýmy, kašle a teplot. Pojďte se podívat, co můžete už nyní udělat pro maximální posílení imunity vašeho kojence. Oceníte to nejen v prvním roce školky. 

Vyvážená strava

Není potřeba rozepisovat se o tom, že kojení je pro děti to nejprospěšnější, co jim můžete dát. Pokud nekojíte, jistě podáváte miminku kvalitní kojenecké mléko. Výrobci se v tuto chvíli velmi snaží, aby se co nejvíce podobalo mateřskému mléku. 

Zhruba od 6. měsíce (u někoho dříve, u někoho později) jsou k mléku zaváděny první příkrmy. A v rámci této aktivity už můžete děti programovat (učit je) stravovat se vyváženě a zdravě. 

Dostatek spánku

Potřeby spánku dětí se v  prvním roce velmi rychle mění. Některé děti spí ještě 3krát denně, některé už jen 2krát. Podstatnější než to, kolikrát denně váš drobek spí, je to, kolik naspí hodin. Ideálně by to mělo být okolo 14 - 15 hodin, samozřejmě včetně nočního spánku.

Na ten den, kdy se miminko poprvé přetočí na bříško, čeká každá maminka s napětím. Nejenže to znamená velký posun k novému a mnohem pohyblivějšímu životu, ale většina dětí se pak mnohem více i zabaví, než když jen leží na zádech. Kdy se obvykle děti začnou samy přetáčet a jak jim můžete pomoci tohoto okamžiku dosáhnout?

Kdy se miminko začne převalovat?

Ze zad na bříško se může začít převalovat klidně už ve třech měsících, ale může s tím začít i v šesti měsících. Obojí je z hlediska motorického vývoje naprosto normální. Pokud ještě s převalováním dítě nezačalo, věnujte pozornost určitým znakům, které naznačují, že by mohlo brzy začít:

• pomáhá si pažemi a prohýbá záda
• zvedá hrudník
• houpe se na bříšku a kope nožičkama
• pažemi může dělat tempa jako při plavání

K převalování dochází nejčastěji kolem pátého měsíce, protože v této době jsou již svaly zad a šíje natolik silné, že dítě dokáže vleže na bříšku sahat na hračku rukama a dokonce si s ní i hrát. Svaly mu pomáhají udržovat zdviženou hlavu a hrudník. Posílené svaly navíc umožňují dítěti, aby se aktivně otočilo z lehu na zádech do lehu na bříško.

V tomto měsíci si už také miminko chytá nohu rukama a strká si ji do pusy. V lehu na bříšku si dokáže přitáhnout jednu nožičku pod bříško.

Rýma dokáže potrápit a znepříjemnit den nejednomu z nás. Obvykle sáhneme po horkém nápoji z lékárny nebo účinném spreji do nosu. Jenže co dělat, když rýma zlobí naše miminko?

Jak vzniká

Rýmu chytnete, ani nevíte jak. Počká si na vás v autobuse, tramvaji, obchodě nebo v čekárně u lékaře.  Řadíme ji mezi tzv. respirační onemocnění (tedy ty, která postihuje dýchací cesty). V drtivé většině to jsou sezónní nemoci jako například kašel, zánět průdušek, nosohltanu, mandlí či právě rýma.  Stačí, aby si (bezohledný) nakažený v kině nebo nákupním středisku nedal při kýchání a pšíkání ruku před pusu. Nebo sdíleným stejné sklenice, ručníku či příboru. Právě v uzavřených a nevětraných prostorech, kde se soustřeďuje větší množství lidí, se rýmě a dalším virovým nemocem velice líbí.

Zdravý nos je takový lapač nejrůznějších nečistot z ovzduší. Pokud (například v období chřipek a nachlazení) dojde k oslabení imunity, nosní sliznice se vysuší a viry snadněji pronikají do těla, kde dojde k zánětu. V tomto okamžiku se zaktivují osobní strážci našeho zdraví v podobě bílých krvinek. Ty rozšíří cévky, a ty zase zapříčiní otok sliznice a ta začne ve velkém produkovat hlen.

Je to jako obrovský dominový efekt, sled situací a akcí, které mají jeden jasný cíl: zvlhčit opět sliznici nosu. Hlen je ze za částku spíše bezbarvý a tekutý. Později se zabaví do bílo-zelena až žluta a konzistence je mnohem hustší.

Průběh rýmy mohou doprovázet i další onemocnění:

 „Já rodit první dceru doma, tak jsme to pravděpodobně nepřežily ani jedna. Navíc jí druhý den objevili v krvi infekci. To by asi doma taky nikdo nezjistil.“ denyzuza06 z diskuzního fóra Také vás tak vytáčí domácí porody?

Možná je to o štěstí, možná o dispozicích a duševním a tělesném stavu. Každá z nás, ať si sáhne do svědomí, jestli zvládne rodit doma. Klobouk dolů před ženami, které to daly. Myslím, že si s tou myšlenkou pohrává každá z nás. 

Jak to je

Současný zdravotnický systém uznává dva druhy porodů. Lékařsky vedený nabízí medikamenty k tlumení bolesti a zajištění bezpečnosti rodičky i dítěte. Druhou možností je tzv. přirozený porod. Tedy takový, který samovolně začne, samovolně probíhá a také tak skončí. Není vyvoláván ani urychlován. Musí být u něho přítomna porodní asistentka, která podle zákona může vykonávat svou práci v jakémkoliv prostředí, takže i v domácím prostředí a je uznávaná jako zodpovědný zdravotní pracovník.

Porod doma není určený pro každého. Jsou určité stavy, při kterých žena už během těhotenství ví, že nemůže rodit doma:

• cukrovka, vysoký krevní tlak, křečové stavy, různá chronická onemocnění
• císařský řez u předcházejícího porodu
• těhotenské komplikace jako např. preeklampsie
• porod nastane dříve než před 37. týdnem těhotenství nebo těhotenství trvá déle než 41 týdnů

Šíří se u vás ve školce, nebo škole neštovice? Pak je vysoká pravděpodobnost, že je chytne i vaše dítko. Pokud máte doma i kojence, může být nemocí ohrožen i on. Nač se připravit?

Riziko nákazy je vysoké

Neštovice neboli varicella je vysoce infekční onemocnění. Pokud je některé dítě v kolektivu infekční, je vysoce pravděpodobné, že se nakazí i další děti. Pokud chytne nemoc například sourozenec, je skoro jisté, že za určitou dobu onemocní i jeho sestra či bratr.

Neštovice se projevují pupínky s výsevem po celém těle, hodně jich bývá na hrudníku, na pažích, na obličeji. Hlavička pupínku mokvá, pupínky dítě svědí. Svědivost pokračuje zhruba dva až šest dnů a je dětmi vnímána různě. Některé se může uškrábat, jiné dítě pupínky ani nezaznamená. Na zmírnění svědění se používá tekutý pudr, někteří lékaři doporučují koupel v hypermanganu. Jiní lékaři radí pro změnu nekoupat vůbec do té doby, než neštovice zaschnou. Poté by už neměly být infekční.

Pokud jdete s neštovicemi k lékaři, zavolejte mu předem a zeptejte se, kde se máte s dítětem zdržovat. Lékaři mají k dispozici speciální místnosti, kde vyšetřují nakažlivé děti, aby nepřišly do styku se zdravými. Nakazit se může i malé miminko. To, že kojené dítě neonemocní, není takúplně pravda. Pokud má maminka v těle protilátky proti neštovicím, přejdou skrze mateřské mléko i na miminko. Pokud je ale nemá, miminko chráněné není.

„Syn je chytil od chlapečka, se kterým jsme se jenom potkali ve výtahu, a který je zrovna měl. Vůbec se nedotýkali, jen jsme vyjeli 3 patra,“ píše maminka Helena.

Fyzioterapeuté se shodují, že správná manipulace je u novorozenců a kojenců velmi důležitá a podstatně ovlivňuje jejich motorický vývoj. A také v tom, že dost často bohužel s miminkem manipulujeme nesprávně.

Čím je dítě mladší, tím větší vliv na něho naše manipulace má. Především u novorozenců musíme dbát zvýšené opatrnosti. Při zvedání, pokládání i přebalování bychom měly s miminkem pohybovat pomalu a klidně. Trhavé, rychlé a necitlivé pohyby u něho vyvolají tzv. Moroův neboli úlekový reflex, který přetrvává zhruba do 4. měsíce. Při něm miminko rozhodí rukama do stran a zároveň se spustí stresová reakce, kterou často doprovází pláč.

Jak správně s miminkem zacházet?

Dokud děťátko samo a jistě nedrží hlavičku, měly bychom ji vždy jistit my. Jeho hlava je oproti zbytku těla velice těžká a při jejím nekontrolovaném záklonu může velice snadno dojít k poškození jemných struktur dětské páteře, při intenzivnějším pohybu pak i třeba k otřesu mozku. S miminkem v žádném případě netřeseme, viz Syndrom třeseného dítěte.

Co se týká nošení a chování dětí, nejčastěji asi využijeme polohu „Klubíčko“ a „Tygřík“. Dokud není dítě dostatečně zpevněno v zádech, nenosíme ho ve svislé poloze. I na odříhnutí je lepší volit jednu ze zmíněných poloh. Nebojte, fungují stejně dobře jako známé (a nevhodné) přehazování přes rameno. Je nutné naučit se miminko chovat na obě ruce a pravidelně je střídat, abychom podporovali jeho symetrický rozvoj. Podívejte se na videa, kde obě polohy dobře uvidíte.

        Klubíčko

Chcete si přivydělat na mateřské či rodičovské dovolené nějakou tu korunu, ale přitom nemáte k dispozici hlídání a nechcete pracovat jen z domova? U některých profesí lze využít tzv. coworking, čili sdílenou kancelář, kde vám dokonce pohlídají děti a vy můžete v klidu pracovat! 

Stačí vám počítač a internet

Je celá řada prací, které můžete vykonávat odkudkoliv, pouze prostřednictvím počítače a připojení k internetu. Potřebujete k tomu pouze jeden základní předpoklad, klid na práci. A té je s prckem velmi málo. Pokud nemáte k dispozici hlídání v podobě babičky, či kamarádky a je-li váš prcek ještě příliš malý na to, aby byl třeba ve školce, můžete pracovat v coworkingu. Sdílená kancelář vám nabídne pracovní místo, připojení k internetu, někdy i počítač nebo notebook, pokud byste náhodou neměli vlastní.

"V roce malého jsem se vrátila na svou původní pozici na 0,6 úvazek. Nutno ale podotknout, že mi zaměstnavatel vyšel maximálně vstříc, takže většinou pracuji z domova a 2krát týdně chodím na dopoledne nebo odpoledne do kanceláře. Na tu dobu je malý v soukromé školičce," takto řeší práci na rodičovské maminka z Rakovníka.

via GIPHY

Nepracujete sama

Možná už máte doma dětí dost, možná vám ke štěstí stačilo jedno. Na otázku, zda chcete mít další dítě, jste si s partnerem řekli ne. Kariéra vaší dělohy je u konce a zřejmě hledáte antikoncepci, která vám dodá klid a jistotu. 

Přirozená antikoncepce

Přirozená antikoncepce nebo taky symptotermální metoda již svým názvem napovídá, že je založena na sledování tělesných symptomů, hlavně tělesné teploty a hustoty poševního hlenu.

Jako zkušená žena jistě víte, jak vaše tělo funguje. Při sledování vašeho těla, za pomoci zapisování menstruačního cyklu, teploty a hustoty hlenu, eventuálně i stavu děložního čípku, dosáhnete určení plodných dnů a tím se můžete před otěhotněním chránit zcela přirozeně.

V plodných dnech se tak můžete před otěhotněním chránit buď  bariérovou antikoncepční metodou – kondomem či pesarem, či sexuálně abstinovat. Sexuální abstinence během plodných dnů je ovšem největší nevýhoda celé této metody, jelikož chuť a sexuální vášeň je v těchto dnech nejvyšší.

Přirozená antikoncepce za pomoci výpočtu či vysledování plodných dnů je metoda nevědecká a spolu s metodou přerušované soulože je často lékaři považována za nejméně bezpečnou možnost. Ti upozorňují na škálu možností, při kterých může selhat. 

Odběr plodové vody je pro některé maminky strašákem, některé ho vyloženě vyžadují. V praxi se ale nařizuje méně často než dříve. Proč? Existují totiž metody, které o zdraví miminka vypovídají stále přesněji.

Odhalí odchylky chromozomů

Odběr plodové vody se budoucí mamince doporučuje (nikoliv nařizuje, vždy jde o dobrovolné rozhodnutí na základě předložených faktů) při určitých indikacích. Může jít o špatné výsledky biochemického testu, dále pak z ultrazvuku, zejména pokud jsou hodnoty tzv. šíjového projasnění jiné než obvyklé a pokud není vidět nosní kůstka. To jsou příznaky, které mohou svědčit o tom, že děťátko může, nikoliv musí mít nějaké postižení.

Indikací je také věk maminky, po třicátém pátém roce věku výrazně vzrůstá riziko chromozomální aberace (tedy mutace chromozomu): zejména Downova syndromu, Patauova syndromu a Edwardsova syndromu. Zatímco s Downovým syndromem žít lze a míra postižení může být různé, další dva syndromy jsou většinou s životem neslučitelné, nebo jen po krátkou dobu. Díky odběru plodové vody je možné prozkoumat, zda miminko některou chromozomální odchylkou netrpí.

Bolet může a nemusí

Odběr plodové vody (ještě dříve se provádí odběr choriových klků, jehož postup je velmi podobný) se provádí na odborném pracovišti, a to zhruba od 16. týdne těhotenství. Provádí se při plném vědomí. Žena si lehne na lůžko a odhalí břicho. Lékař sleduje neustále na velmi podrobném ultrazvuku ženinu dělohu a zároveň tenkou dlouhou jehlou propíchne břišní stěnu a poté odsaje malé množství tekutiny.

Málokteré dítě je „tabulkové“ a začíná s plazením, sezením, či chozením tehdy, kdy se v chytrých knihách píše, že je to obvyklé. Speciálně chůze maminky dost trápí. Co dělat, když se vaše děťátko ne a ne rozeběhnout?

Rozdíly jsou obrovské

Čím jsou miminka starší, tím mezi nimi najdeme větší rozdíly. Začíná to pasením koníčků a přetáčením na bříško. Dále má jít vývoj přes stavění se na kolínka, lezení po čtyřech, sezení, chůzi kolem nábytku až po vlastní samostatnou chůzi. Měl by jít, ale mnohdy to tak prostě není, což ale nemusí naprosto nic znamenat. Vývoj dítěte je totiž naprosto individuální, což vám řeknou hlavně maminky, které mají více dětí. Žádný vývoj nebyl jako přes kopírák a přes stejnou nebo podobnou výchovu děti začínají lézt, sedět, stát a chodit v jinou dobu.

Nepanikařte!

Mnohé maminky tak začínají v určitých obdobích panikařit, a to není dobře. Mějte totiž na paměti, že zdravý vývoj vašeho dítěte střeží ze všeho nejlépe váš pediatr, který by měl získat vaši plnou důvěru. Slouží k tomu naplánované prohlídky dítěte, během kterých pediatr překontroluje, zda se miminko vyvíjí správně, zda dostatečně zapojuje svalové skupiny, zda roste souměrně. Pokud najde jakoukoliv nesrovnalost, včas vás na ni upozorní a navrhne řešení. Tím může být na začátku jen cvičení, nebo rovnou specializované vyšetření, třeba na neurologii. Věřte tedy, že pakliže chodíte pravidelně k lékaři a ten nesezná na dítěti nějakou nesrovnalost, vše by mělo být v pořádku.

Okolí si nevšímejte

Návrat po rodičovské dovolené může být pro mnoho maminek poněkud šokující. O to více, pokud se vrací po tzv. řetězené rodičovské dovolené, která trvala hodně let. Není se ale čeho bát, stačí na návrat do práce myslet s mírným předstihem a zvládnete ho levou zadní. Vždyť co je to návrat do práce proti zvládnutí povykujícího batolete!

"Dnes jsem byla na akci z práce, kde jsem před 3 lety pracovala. Osazenstvo je tam nové, sice milé, ale prostě ten pocit outsidera ve mně to vyvolalo. Je to malá firma, byli jsme tam 3 zaměstnanci, vše jsme tam dávali dohromady, aby fungovalo, vše jsme zpřehlednily v tom chaosu, který tam byl před námi a najednou tam jsou mladé holky, je jich tam mnohem více, bezdětné, akční. Kolegyně taky totiž šla na mateřskou po mně. Čekají mě ještě 2 roky doma, připadá mi, že budu naprosto mimo při návratu nebo hledání práce nové," píše jedna z maminek v našem fóru, máte to také tak? 

Připravujte si terén dopředu

Pokud chcete, aby byl návrat do zaměstnání co nejpohodovější, snažte se s vaším bývalým pracovním kolektivem nepřerušit styky. Určitě není dobré odejít před porodem na mateřskou a ozvat se až po několika letech s tím, kdy nastupuji. Zajímejte se o své bývalé kolegy a o svou firmu. Pokud na to máte síly a povaha vaší práce to dovoluje, domluvte si, že budete něco pro svou firmu stále dělat, byť třeba jen maličkost, za drobné peníze a jen občas. Zajímejte se o život firmy, co je tam nového, koho nového přijali a co se děje s vaší pozicí.

Zkuste si domluvit kratší úvazek

Pracovat celý den, tedy osm a půl hodiny představuje značnou zátěž. Počítá se pochopitelně také s cestou do a z práce a tak se lehce stane, že je žena z domova kolem deseti hodin a to už je poměrně dost. Pokud to vaše práce dovoluje, zajímejte se o možnost zkráceného úvazku na čtyři nebo šest hodin denně, či pouze na několik dnů v týdnu. Ptejte se také na to, zda by vám zaměstnavatel neumožnil tzv. home office, tedy práci z domova, kdy vám odpadne dojíždění.