O tom, že si s manželem pořídíme miminko, jsme začali uvažovat skoro po 8 letech vztahu. Nějak jsme k tomu potřebovali dospět. Nic jsme nelámali přes koleno, až to přijde, tak to bude, nemá smysl se tím stresovat. Mezi tím nás čekala ještě dlouho plánovaná svatba, tak nebyl ani moc čas to řešit. A tak jsem v naprostém klidu cca měsíc po svatbě zjistila, že jsem těhotná. O tom, jaká hrůza mě popadla, jsem někde už psala. Bylo to v den, kdy jsme si jeli pro štěně, které bylo v plánu už několik let, ale hledali jsme toho správného člena rodiny. Při představě pubertálního psa, jejichž chování kolísá mezi totální retardací a šílenstvím a novorozence jsem chytala záchvaty paniky. Ale co už. Chtěli jsme to, tak to máme, i když nikdo nepočítal s tím, že by se to stalo tak rychle.

Asi tak od 7 týdne mi začalo být neskutečně špatně. Z počátku ranní nevolnosti přešli v celodenní nevolnosti a ty mi vydrželi až skoro do 7 měsíce. Nebyl den, abych nepřemýšlela nad tím, kde je to jedno z nejkrásnějších období v životě ženy.😅  Nicméně jsem se rozhodla pracovat co nejdéle to půjde, jelikož jsem zjistila, že když nedělám nic, je mi ještě hůř, než když dělám. K nelibosti mého manžela, který by byl nejraději, kdybych celé těhotenství seděla doma s nohama na stole, jsem odcházela z práce až 6 týdnů před porodem, hrdá, že jsem to přežila. Když už mi konečně přestalo být špatně, vyměnilo se zvracení za bolesti zad a moje zoufalství, kdy jsem si začala připadat jako nemotorná velryba. 

Moje představa, že před porodem udělám generální úklid celého domu, všechno nachystám, sbalím si tašku a budu jenom sedět a čekat vzala za své, když jsem pochopila že s tímhle pupkem okna asi neumyju. Rozplánovala jsem si tedy všechny úkoly až do porodu, s přihlédnutím k mým momentálním možnostem. 

18 dní před TP jsem vyrazila do porodnice na klasickou poradnu, po které jsem měla v plánu jeste nějaké nákupy. Tentokrát se mnou jel i manžel. Všechno probíhalo báječně, se sestřičkami jsme si báječné popovídali a pak jsem šla na monitor. Po 10 minutách v křesle napojena na monitor mě z relaxace vytrhl zvuk monitoru, který nepříjemně oznamoval, že něco není ok. V tu chvíli se ke mě seběhla půlka oddělení. Malé začaly padat ozvy. V tom fofru jsem ani nestihla zaznamenat, co se vlastně děje. Do minuty jsem ležela na porodním boxe napojena na kyslík, kolem mě plno lidí se zoufalým výrazem v obličeji. V tu chvíli mi došlo, že manžel si akorát chvilku předtím odskočil pro něco k pití do kantýny a neví, co se stalo. Naštěstí to po chvíli někomu došlo a poslali pro něj. Moje doktorka se mě celou dobu snažila uklidnit, ale i tak pořád vysela ve vzduchu možnost akutního císaře, když se to do chvíle nezlepší. Bylo mi to jedno. Jak jsem celou dobu věděla, že chci rodit přirozeně, v tu chvíli jsem byla vděčná za to, že je tu možnost malou dostat během několika minut ven. 

Naštěstí se vše do několika málo minut ustálilo a nejpravděpodobnější verze toho co se stalo byla, že si malá v polosedu na monitoru přimáčkla pupečník. 

Pro jistotu si mě tam ještě nechali do oběda a pak nás pustili domů, s tím, že druhý den ráno pro jistotu uděláme monitor znovu, tentokrát už v leže. 

Když mi do interní pošty přišla zpráva, že jsme vybráni do testování produktů značky Lovi, byla jsem nesmírně nadšená.. Jako malá holka jsem se těšila, když jsem slyšela zvonek a držela jsem balíček v ruce. 

První zklamání přišlo, když jsem viděla barvu dudlíku. Nechápala jsem proč máme dudlíky barvou pro holčičku a ne pro chlapečka. Situace byla během chvilky objasněna. Hold i mistr tesař se občas utne. A tak zase maminka, co má holčičku testovala produkty v barvě pro chlapečka. 

Jako první jsme testovali dudlík Lovi kolekce Botanic velikost 3-6 měsíců

Syn dudlíky Lovi používá od chvíle, co jsme přijeli z porodnice. Tuto značku jsem volila proto, že by dudlíky neměly narušovat sací reflex miminka. Vzhledem k tomu, že synovi bylo 6 měsíců a kojím stále, tak mé obavy byly zbytečné. Jediné, co nám dělá problémy, je přechod z menší velikosti 0-3 měsíce na velikost větší 3-6 měsíců. Syn větší dudlík nevezme a pouze si s nimi hraje. 

Kolekce Botanic pro holčičky je krásná. Jen postrádám svítící kroužek. Hledat dudlík ve tmě je občas náročné. 

Shrnutí