Obľúbená téma všetkých rodičov – detský spánok  Existuje? Videl ho už niekto? A sú na svete bábätká, ktoré prespia celú noc?

Keď som v minulosti rozmýšľala o tejto epizóde, chcela som ju strašne vtipne nazvať: Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom. Pretože ako čerstvá mamička som si svätosväte sľubovala, že ja budem iná. Mne sa to nestane. Moje dieťa sa naučí zaspávať samo od seba, samozrejme bez dojčenia.

Haha. Smejem sa. A najvtipnejšie na tom je, že ani neviem, kde som urobila chybu. Ako som si mohla nevšimnúť, že sa rútim do stanice: Naspäť cesta nemožná?

Počúvajte novú epizódu podcastu Jedna Mama všade, kde odoberáte podcasty, alebo aj priamo na mojom podcastovom blogu - link v mojom profile 

V minulém článku (můžete si přečíst ZDE) jsem nastínila základy kontaktního rodičovství a jak jsme si to zavedli u nás doma s Maximkem. Dnes bych se ráda věnovala více těm trablům v prvních měsících, které nám kontaktní přístup vnesl do života 😉

Společné spaní

Začneme tedy od podlahy, respektive od postele 🙂 Jak jsem již psala, Maximek s námi od začátku spal ve společné posteli. Prvních pár týdnů v hnízdě, potom už bez hnízda. Co se týká praktické stránky, tak dokud to byl jen nehybný uzlíček, tak to bylo velmi jednoduché, jakmile se začal trochu vrtět a zkoušet se přetočit, museli jsme zabránit možnosti pádu z postele. Bohužel postel nemáme ani na jedné straně přiraženou ke zdi, takže jsme museli zabezpečit obě strany postele. Zvolili jsme zábrany z Lidlu, které se vloží pod matraci a tím na posteli drží a jsme s nimi spokojeni. My máme sice pocit, že spíme v ohradě, ale hlavně, že dítě se nám v noci neodkulí z postele 🙂 Jinak tedy my máme postel širokou 160 cm, vždy nám to připadalo jako dost, no teď je to tak akorát, pro nás tři 😉 Ostatně, pro mě bylo díky společnému spaní velikou výhodou kojení v noci vleže, člověk se nemusí zvedat, nikam chodit, matka i miminko mohou být tak nějak v polospánku. Takže i když jsem kojila několikrát za noc, byla jsem ráno celkem odpočatá 😉

V posteli jsem v prvních týdnech a měsících trávila s Maximkem hodně času, dopoledne spal vždy na mě, ležel mi na břiše, občas se nakojil a takhle byl nejspokojenější. Já si jen ráno musela odskočit a dopředu k posteli připravit pití a nějakou sušenku, abych dopoledne neměla hlad a měla veškeré pohodlí, když jsem nechtěla malého ze sebe dávat dolů. Možná to zní tak, že mě malý nějak omezoval, ale já si to hrozně užívala, jak na mě spokojeně oddechodval. A ke všemu jsem za ty první měsíce viděla na tabletu v posteli víc seriálů, než za poslední roky dohromady. Což vlastně byla trochu trable, protože už jsem nevěděla, co sledovat 😀 Každý den jsem skoukla několik dílů seriálu, miminko bylo spokojené, já odpočatá, byla to skvělá doba 💕 Miminko si ale samozřejmě rychle a rádo zvykne na to, co je mu příjemné, a tak si Maxim zvykl, že při spánku jsem u něj. Ani spánek během dne se tedy neobešel bez mojí přítomnosti v posteli (pro mě o důvod víc, dát si také šlofíka 😉 ). Nemohla jsem tedy dobu, kdy dítě spí, využít na cokoliv jiného, přestože jako těhotné mi přišlo automatické, že v době spánku miminka může maminka doma třeba uklidit nebo pracovat. Zkoušela jsem si vzít notebook do postele a pracovat při jeho spánku, ale rušila ho nejen klávesnice, ale i touchpad (nechápu, ale je to tak 😀 ), no ještě že filmy a seriály jej neruší vůbec 🙂 Takže když jsem chtěla čas na práci, šlo to jen tehdy, když se o malého staral muž nebo babička a vlastně je to tak stále.

(Ne) odkládání miminka

Když se vrátil odpoledne muž z práce, tak jsme se s malým přesunuli na sedačku v  obýváku a čas jsme trávili všichni tři společně. Většinou jsem malého měla na kojicím polštáři u sebe, někdy si jej vzal na sebe muž, koukali jsme na filmy, povídali si, dívali se spolu nevěřícně na malého, jak je dokonalý. Maximkovi nevadil běžný hluk v domácnosti, takže muž klidně pouštěl mlýnek na kávu nebo mlel maso a vařil a malý u toho spokojeně spinkal. Jak jsem psala v minulém článku, měli jsme pro malého veliký proutěný koš, ve které jsme si původně mysleli, že bude spinkat buď u postele, nebo potom v obývacím pokoji, ale upřímně v něm byl jen po dobu štědrovečerní večeře, když mu byl týden a potom jsem jej tam odkládala, když jsem šla na WC 😀 Víc jsme koš nevyužili, protože malého jsme měli neustále u sebe. Vyslechla jsem si samozřejmě poznámky od příbuzných i známých, že si ho moc rozmazlíme a že přece může spát v tom košíku, ale víte co? Asi by tam během dne spát mohl, ale já jsem to tak nechtěla, chtěla jsem jej mít u sebe, protože jsem prostě cítila, že tak je to správné a nám oběma (vlastně všem třem) příjemné. Když usnul v mé náruči po kojení, tak mě nikdy nenapadlo, že bych jej odložila. Neměla jsem důvod. Matky více dětí možná namítnou, že to ony nemohly, že se musely starat o starší dítě a nemohly vylehávat celé dny s miminem v posteli a na sedačce... No jo, ale já prostě mohla, tak proč bych nám to nedopřála? Takže co se týče odkládání, byl prostě malý pořád u jednoho z nás a je pravdou, že si prostě zvykl na v podstatě neustálý kontakt s námi, takže jej absolutně nebavilo třeba ležet pod hrazdičkou nebo s hračkami na dece, on chtěl pořád někoho u sebe, ať mu něco povídáme, ukazujeme atd. Takže opravdu neznám situaci, že bych jej (dříve než ve 3/4 roce) položila na zem a třeba 5 minut něco dělala bez něj. Tím pádem jsem sice prvního 3/4 roku na rodičovské třeba nevařila (kdybych musela, tak bych i vařila), ale všechno ostatní jako prádlo, nádobí, trochu úklid, jsem doma dělala prostě s malým v šátku 😉 

Neviem, či to nie je zbytočné vysvetľovať, čo je to podcast, možno to už dávno viete 🙂. Podcast je vlastne niečo ako rozhlasová relácia, ktorá nie je vysielaná naživo, ale poslucháč si ju vypočuje kedy chce. Tvorcovia väčšinou vydávajú nové epizódy raz za týždeň, alebo aj častejšie. Podobne ako v rádiu, aj podcasty môžu mať rôzne štýly: od konverzačno-uvoľnených, cez zábavno-vzdelávacie až po seriózno-informačné.

Ak už podcasty počúvate, napíšte mi do komentára, ktoré odporúčate.

Pýtate sa prečo (a kedy vlastne?) by ste mali počúvať podcasty? Ja počúvam podcasty napríklad pri kočíkovaní, kým dieťa spí. Prechádzam sa a namiesto toho, aby som len bezcieľne blúdila parkom, počúvam ľudí, ktorí hovoria o rôznych zaujímavých veciach. Síce sa do ich konverzácie priamo nezapájam, ale aj tak sa s nimi často smejem  Mne osobne totiž na materskej veľmi chýba každodenný kontakt s dospelými ľuďmi, postrehy zo života a každodenné vtipy. Po týždňoch počúvania už niektorých podcasterov vnímam takmer ako svojich kamošov a som vždy zvedavá, čo majú nové.

A kde tieto podcasty nájdete? Ak vlastníte smartfón, máte ich doslova nadosah. Možností je viacero.

Majiteľky iphonov - stačí zadať do vyhľadávača slovo Podcasts, objaví sa fialová ikonka (je v základnej výbave všetkých iZariadení  Na tú stačí kliknúť a vybrať si z množstva podcastov.

Majiteľky androidov - mali by ste mať v telefóne apku s názvom Google Podcasts. Alebo si môžete na počúvanie stiahnuť aplikáciu z Play Store (zdarma). Apiek je veľa odporúčam napr. Pocket Casts, Podcast Go, alebo SoundCloud.

Dlouho jsem se odhodlavala, zda tu clanek napsat, ale bude to clanek hlavne pro me, at mam tuto moji etapu nekde sepsanou,  a pak pro vas, treba i na vas zapusobi preventivne jako na me kamaradky 😉 Clanek neni o nicem pozitivnim, neni o radosti z deticek, je o jedne odporne nemoci, ktera se muze tykat kazde z nas...i maminek...kojicich maminek...

Bude to trosku delsi...

Na zacatek musim napsat, ze moje maminka onemocnela rakovinou prsu v 45 letech, moje babicka taky, proto se vyskytlo podezreni na dedicny rakovinovy gen BRCA, ten u me i meho brachy byl bohuzel v 24letech potvrzen, coz od te doby znamenalo vyssi prevenci 2x rocne gynda, 2x rocne sono prsu, magneticka rezonance,krev,mamologicka poradna, od 30 let mamograf. Vzorne jsem tyto kontroly podstupovala, byt mi to bralo cas v praci a ne malo..

Po svatbe se nam nedarilo otehotnet, tak nas jeste potkalo 2x komplet IVF, kde si me mudr hlidali nejnizsimi davkami hormonu, aby bylo riziko na rakovinu co nejmensi. Mame diky ivf 2 krasne chlapecky a absolutne toho nelituji!

Presne pred rokem jsem byla na sve klasicke pulrocni kontrole,kde byla prsa cista a v poradku, ale na dalsi kontrole ted v srpnu uz se mudr na utz dival na me leve prso nejak podezrele dlouho. Polil me pot, tusila jsem co prijde... "Neco v tom prsu mate, ma to 2cm a budu delat biopsii". Rikal, ze kvuli kojeni jsou prsa neprehledna, ze jeste dodelaji vystreni..Podepsala jsem papiry se souhlasem biopsie, kterou mudr hned provedl. Rychle poslala sms muzi a nasim, jejich odpovedi "to nic nebude" me v ten moment vytocily, vedela jsem sve, podle vyrazu doktora a s mym genem to nic jineho byt nemuze.. Za tyden jsme odjeli na dovolenou, kam mi doktor zavolal verdikt, sli jsme zrovna na turu s prateli a detmi, kdyz mi zavolal, ze nador je pozitivni, at prestanu co nejdrive kojit a at se rychle vratim.. Nakonec naopak-domluvili jsme se,ze hory nerusime,ze si uziju "posledni"poradnou dovolenou. Jakmile jsem se totiz za 4 dny vratila, zacal mi kolotoc vysetreni, rtg, ct, mamograf, krev, uzasny primar, co mi nador nasel, me prevelel chirurgum a ti mi doporucili,at si me prevezme Masar.onkologicky ustav Brno.Byla jsem rada, je to vyhlasena nemocnice, a ja moc mlada na nejake hokusy pokusy. Doma jsem v tu dobu mela 2 chlapecky 4 roky a 1 rok. Kojeni se podarilo behem tydne ukoncit, maly krasne presel na UM a uz mel krasne zajete i prikrmy, to slo hladce 😉

30.8.2018 jsem jela poprve do Brna, kde me prevzala primarka, a rovnou dalsi den jsem zahajili 1.chemoterapii, mam typ nadoru, na ktery ucinkuje jen chemo, tak jdeme na to. Plan je xy chemo (podle vysledku) a pak operace. 10 dni po prvni chemo mi vypadaly vlasy, tak to muz vzal strojkem. Nosim od te doby satky. Prvni 3 nejsilnejsi chemy byly po 3 tydnech. Jedna se o ambulantni zalezitost-ve stacionari na kapackach cca 1,5 hodiny do vas pumpuji srajdu, pro me jediny mozny lek, po kterem je vam dalsi dny zatracene zle!!! Diky Bohu za moji fantastickou rodinu-tchyne hlidala mladsiho, starsiho zatim muz vozil do skolky,ja totiz vyjizdela v 5h rano s mym tatinkem smer Brno (1,5h cesty). Takhleto funguje uz od srpna skvele, zadna nemoc, zadne zdrzeni, nic co by nam skvele zajety harmonogram narusil. Jen fakt, ze po 2 mesicich mi primarka zmenila chemo a musela jsem od rijna do vcerejska jezdit kazdy tyden!!krome Vanoc, to mi dali 14 dni pauzu🙂 a kapani bylo delsi, 2,5 hodiny. Vcera jsem absolvovala svou posledni 12tou!!!!chemu, 12tou cestu smer Brno, asi se stestim zblaznim, ale skoncilo mi pulrocni peklo!! Po kazde chemo mi je 2-3dny zle, takze kazdou stredu smer Brno, kazdy CT si uzasna tchyne bere mladsiho na cely den, navari nam, napece, patek tak nejak zvladam, a vikend uz pomaha muz..