KISS2 je populárna autosedačka od fínskeho výrobcu Klippan. Kompaktná a zároveň flexibilná sedačka, ktorá bude vaše dieťa sprevádzať počas celého obdobia, kedy je najzraniteľnejšie - od narodenia až do 4 rokov. Umožňuje upevnenie pomocou pásov aj cez ISOFIX. Vysokú bezpečnosť zaručuje oceľová konštrukcia sedačky. Autosedačka pozostáva z integrovaného vajíčka (od narodenia do 9 kg), ktoré sa vkladá do pevnej konštrukcie.

U novorodenca sa používa sedačka s priloženou oporou pre krk. Keď dieťa podrastie, k sedačke pripevníte podporu pre hlavu. S rastom dieťaťa je na sedačke možné prispôsobovať aj jej sklon od vodorovnej do zvislej polohy. Sedačka má aj ďalšiu jedinečnú vlastnosť - umožňuje jednoduchý presun mimo auta tým, že ju môžete použiť ako sedačku na kolieskach, čo ocenia najmä mamičky, ktoré by inak museli sedačku, spolu s dieťaťom namáhavo prenášať.

KISS2 je jedna z troch autosedačiek na svete, ktoré úspešne prešli švédskym "Plus testom", ktorý zisťuje dopad kolízie na krk a hlavu dieťaťa. Výborné výsledky bezpečnosti pri čelnom a bočnom náraze potvrdil aj test nemeckého časopisu dTest. 

V autosedačke otočenej dopredu je telo dieťaťa pevne pripútané, avšak v prípade kolízie nie je podpora hlavičky dostatočná.

Zatiaľ čo zadné nárazy bývajú spravidla menej intenzívne, najvážnejšie zranenia spôsobujú čelné kolízie. Hlavička dieťaťa je pri nich vymrštená smerom vpred a následne narazí veľkou silou vzad do sedačky. Hlava dieťaťa je v pomere k telu veľmi ťažká a chrbtica ešte nie je dostatočne vyvinutá. Kombinácia týchto faktorov vedie u detí k ťažkým poraneniam krku, hlavy, trupu a brucha.

Odborníci sa zhodujú, že týmto rizikám možno predísť protismerovou autosedačkou, ktorá aj v prípade čelných a kombinovaných nárazov hlavičku fixuje a chráni. Výskum aj prax dokazujú, že takéto sedačky rovnako dobre chránia aj dolnú časť tela dieťaťa.

Dnes ráno jsem u FB plakala... A myslím, že to nebyly nadarmo prolité slzy - snad si to budu dlouho pamatovat...

.....................

Z práce se žena vrátila pozdě, unavená podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
MÁMA: "Jistě, na copak?"
SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?"
......MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?"

Odpověděla žena nazlobeně.
SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu."
SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
"Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal.
Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
"Už spíš, synku?" Zeptala se.
"Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.
"Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.
"Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec
spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
"Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka.
"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.
"Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času?
Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.