Hračky Fisher-Price jsem objevila před třemi lety, když se mi narodila dcera Alenka. Všemi doporučované, všemi oblíbené, takže jsem poslechla doporučení a na první Vánoce Ježíšek Alence přinesl Mluvící pejskovu sestřičku. Přesvědčila jsem se, že jsou to opravdu hračky kvalitní a přínosné. Proto postupně přibývaly další hračky této značky. A také proto jsem nás přihlásila do testování a byla jsem moc ráda, když nás, respektive moje děti, vybrali jako testery.

Původně byl balíček plánovaný spíše pro Ondráška, ale nakonec testovali oba dva. 

Alenka jako první chytila Pejskovu sestřičku, Ondráška zajímaly hlavně krabice a obrázky na nich.

Co jsme testovali?

Dostali jsme balíček tří hraček. Motýlkův kamarád pro klidné sny, Hrací motýlkový  kolotoč  nad postýlku a  Mluvící psí holčičku. Chvíli mi trvalo zprovoznění hraček - sestavení a nákup baterií do kolotoče a usínáčka.  Pejsek už má baterie v sobě.

Jako první bych zmínila Nový motýlkový kolotoč nad postýlku. 

Naše dětičky milují Fisher-Price hračky a měla jsem velkou radost když jsem se dozvěděla, že  jsme se díky koníku stali součástí testování právě hraček této značky.

Co jsme testovali:

1)Fisher-Price kolotoč nad postýlku  motýlci

2)Fisher-Price motýlův  kamarád pro klidné sny 

3) Fisher-Price mluvící pejsek

A tak mohlo testování začít... 🙂

"První syn se narodil 41+5. Měla jsme bezproblémové těhotenství, jen mě trápily poměrně dlouho nevolnosti. Termín se přehoupl a u nás se stále nic neměnilo, občas dorazili poslíčci a já manžela strašila, že už se to určitě chystá a pojedeme. Vyráželi jsme každý druhý den do porodnice na kontrolu..."

"41+0 si mě v nemocnice nechali s tím, že jsem po termínu a abych nemusela každý den dojíždět na monitor. Pět dní jsem si lebedila v nemocnici. Každý den dva monitory, všichni se ptali, jak se cítím a mně už bylo fakt hloupý odpovídat, že fajn a že mi nic není. Nic se nechystalo, malý pořád vysoko, nepomohlo ani vyvolávání. Ten den ráno se mi primář po vyšetření omluvil, že bohužel bude muset udělat sekci, dál že už čekat nebudou. Předoperační vyšetření jsem měla za sebou, šla jsem na poslední monitor a ten nebyl vůbec pěkný. Začalo to lítat a během čtvrt hodiny byl malý venku. Zdravý, krásných 3200 g a 52 cm a celý se loupal, jako když se had svléká z kůže, jak byl nacucaný vodou. A já už myslela, že se nikdy nenarodí.

Dcera je taky potermínová, i když jen o tři dny, a to díky mé tvrdohlavosti. Byla jsem přesvědčená, že tentokrát se narodí hezky sama. Dostala jsem k dobru nějaký ten den, jinak by byla venku dřív, díky první sekci. Na přenášení je hrozné, že se to prostě vleče, neutíká to už poslední měsíc a když ty dny pak ještě přibývají... Prostě už chcete mít toho drobečka u sebe a vůbec vše za sebou. Všechno už člověku vadí a možná je i nepříjemný občas - já teda jo. Ale nejsem odborník, tak jsem těm odborníkům, co se starali, věřila, že se postarají a zasáhnou včas, kdyby bylo něco v nepořádku. Mají na to přístrojů a metod dost a dost jak miminko zkontrolovat.

Myslím, že tohle se nedá ovlivnit, každá jsme jiná, každé těhotenství je jiné. Zkoušela jsme všechny ty babské rady jako vytírání na čtyřech, schody, dlouhé svižné procházky, víno, sex... Nepomohlo nic z toho."

Netrpělivě počítáte dny do termínu porodu. Čtyřicet týdnů je akorát tak dost! Celé tělo vás bolí, lidé z okolí se každý den ptají, kdy konečně porodíte. A vy si skutečně nepřejete nic jiného, než již celý proces konečně absolvovat a nejlépe přirozenou cestou. Váš čas podle těhotenské průkazky konečně nadešel, ale děťátko se zatím na svět jaksi nechystá. Nebojte, zdaleka nejste jediná budoucí maminka, která přenáší.

Kalendář vs. instinkty

O přenášení či potermínové graviditě oficiálně mluvíme až ve 42. týdnu těhotenství. Častokrát se však mezi maminkami používá termín "přenáším" už po tom, když "prošvihnou" svůj oficiální termín porodu. Ten je vypočítáván na základě vašeho menstruačního cyklu, ovulace a výsledků ultrazvuku a nemusí jít vždy o jednoznačně přesné datum. Rovněž váš organismus (a děťátko v něm) nezná kalendář a řídí se vlastními instinkty.

Maximálně 2 týdny

„Naše malá taky vykazuje už od malička preferenci levé ruky, babičky to naštěstí akceptují, jinak bych je hnala. Ve školce je to trochu problém. Je to tak, že jim říkají, ve které ruce se co drží (pastelky, příbor) a aplikují to na praváky. Několikrát už jsem jim to musela připomínat, že je dcera levák a myslím, že to stejně nerozlišují. Občas mi doma drží naopak příbor, protože tak je to prý učili ve školce. Myslím, že aspoň učitelky by měly být rozumné, vím minimálně o dalších dvou dětech ve třídě, co jsou taky leváci,” popisuje maminka v diskuzi Máme doma leváka.

Nastala chvíle, kdy vaše děťátko začíná samo jíst lžičkou a později čmárat pastelkami. Všímáte si, do jaké ručičky bere hračky, lžičku nebo pastelku? Devadesát procent lidí do pravé ruky, každý desátý člověk do levé. Dnes už je známo, že se nemá lateralita přeučovat, přesto se najdou tací, kteří vám budou říkat, ať dáváte dítěti věci do pravé ruky, protože leváctví jim přijde jako něco nenormálního. Dávejte si na to pozor, protože takové umělé přeučování může vyvolat spoustu problémů, které si s sebou ponese dítě až do dospělosti.

Přeučování může vést například ke koktání

Zatím není úplně jasné, proč je někdo pravák a někdo levák. Za leváctvím podle odborníků mohou stát komplikace v těhotenství a při porodu, předčasný porod, stres matky nebo vyšší hladina testosteronu matky během těhotenství. Dále se mluví o vlivu dědičnosti. Jasné ale je, že leváci mají dominantní pravou mozkovou hemisféru a praváci levou. Z toho plyne, že když je dítě přeučované na nedominantní ruku, je to velký zásah do mozkových hemisfér. A z toho vznikají mnohdy celoživotní potíže.

Svou zkušenost z rodiny přidává další z uživatelek koníka: „Přeučování je nesmysl. Můj táta je levák, v dětství ho přeučovali na praváka a zůstalo mu koktání. Takže rozhodně nepřeučovat. Horší je, jak to vysvětlit okolí, protože to to často nechce chápat…”

Přeučováním leváctví můžete způsobit například neurotické potíže jako jsou úzkosti, pocity napětí, méněcennosti, okusování nehtů, ale také problémy v oblasti řeči (koktavost), zvýšenou dráždivost, hyperaktivní chování nebo problémy v myšlení (obrazová představivost, srovnávání). Přeučení leváci mívají problémy s orientací v prostoru a určováním levé a pravé strany. V dospělosti může být přeučené leváctví příčinou deprese, přílišné pasivity nebo ztráty chuti a motivace k práci.

Dnes bych ráda napsala více o tom, proč jsem se pustila do kreslení omalovánek, a zároveň promluvila o tom, jak jsem toto téma vnímala já jako dítě.

Popravdě řečeno, jsem nechtěla být holčičkou a v budoucnu ženou. Těch důvodů bylo více. Holčičími zájmy počínaje odporem k nošení sukní šatů a kabelek konče.

Ale jeden z důvodů byl fakt, že žena má děti. Pečuje o ně, kojí a hlavně rodí. Jako dítě jsem se o to moc nezajímala, akorát jsem se jednou s kamarádkou dohadovala, zda miminko vytáhnou z bříška nebo z…. no… všichni víme, odkud 😀. Já byla zastánce bříška a kupodivu, měly jsme pravdu vlastně obě. Ale jinak nám to nikdo moc nevysvětlil. Možná teoreticky bez obrázků ve škole, ale tam jsem obligátně nedávala pozor. Navíc nás nikdo nevaroval, že se to děje v leže na zádech v pozici nemohoucí želvy a všichni na vás budou koukat.

První vizuální vzpomínku jsem měla, jako většina z mé generace, z televize z dokumentárního filmu o porodech. Mohlo mi být tak 11. (Věk těsně před pubertou, naprosto ideální věk na strašení o porodech) V tom dokumentu byla rodící nahá žena, která měla nohy do praku, přidělané v madlech, se zadkem do kopce a děsně tam řvala. Mezi jejíma nohama byl pochopitelně zástup doktorů a sester v rouškách. Vytáhli řvoucí dítě a někdo ho nesl pryč. Pak se v dokumentu vyjadřoval ještě její muž, který mě šokoval poznámkou: "Ona je teď hrozně neatraktivní, protože má tmavé bradavky, ale chtěl jsem to, no..." Bohužel tento vizuální vjem byl prvním, který se ke mně dostal a který toto ovlivnil. Až tehdy jsem začala mít z porodu strach (a myslet si svoje o chlapech).

Co mi tehdy jako dospívající dívce, která teprve hledá svou identitu, vadilo? Vždyť tento obraz pokládáme za naprosto běžný. V knížkách, pohádkách tento obraz +/- je podobný, akorát tam místo řevu jsou usměvavé maminky a doktoři, ale v principu jde o to samé. Někteří dokonce berou tento obraz jako krásný. Šmankote. Co je na tom krásného? Dítě řve, žena řve, otec omdlévá. Ano, přichází nový život… Ale jak?

Tehdy jako teenager jsem byla velmi citlivá na narušení mé intimní zóny. A představa, že jsem (v jakékoli životní situaci) v této poloze, kde na mě koukají cizí lidé, se mi dvakrát nelíbila... Proč já? Proč nejsem chlap?

Předem této recenze bych chtěla poděkovat Modrému koníku za další možnost testování. Moc mne těší, že jsem byla opět vybrána. A co si budeme nalhávat, nejkrásnější jsou na tom ty dárečky 😀 ♥. A teď k věci 😉. Na testování dostala každá vybraná maminka 3 produkty od společnosti Fisher- Price a to:

- Kolotoč nad postýlku s motýlky

 -Projektor s motýlím kamarádem pro klidné spaní

- Mluvící pejskovu sestřičku

Každý jeden výrobek jsme řádně otestovali. I přes Eliščin pobyt v nemocnici a zahraniční dovolenou, jsme vše stihli otestovat a vyzkoušet (dokonce i zamatlat, zašpinit a několikrát švihnout na zem 😀).

KOLOTOČ MOTÝLCI