Ahoj holky,

jelikož můj přítel je na noční směně a já stále ne a ne usnout, tak Vám napíšu takový menší článek o tom, co se mi zrovna honí hlavou.🙂
A protože se tato stránka točí kolem miminek, těhotenství a snažení se, tak je jasné, že to bude o mé princezně a o mě. 🙂
Začnu od začátku. Je mi 19 let a mám osmi měsíční holčičku Danielku, která se narodila ve 32+5tt to je sedmý měsíc těhotenství. Přišla na svět tak brzy a strašně malinká. Na svět přišla 9. ledna 2018 v 11:35, Danielka měla 40 cm a 1600g, také si chvilku pobyla v inkubátoru, je to moje malá bojovnice <3 .
Jsem strašně moc ráda, že je úplně zdravá a čilá jako každé miminko ač trochu pozadu, ale to vše dožene. Porodila jsem v 18cti letech, bývala bych porodila v 19cti, termín jsem měla v den mých narozenin, ale hold chtěla být ve znamení KOZOROH jako tatínek 🙂.
A největší překvapení? Bylo to, že mi celé těhotenství všude, každý doktor či doktorka potvrdili, že čekám chlapečka. S přítelem jsme už vybrali jméno (Daniel), kupovali jsme jen klučičí bodýčka, na štěstí jsem koupila černý kočárek, ale jak se říká lepší holčička v modrém než chlapeček v růžovém. Takové pěkné překvapení na porodním sále, když slyšíte plakat poprvé své miminko a vy už si říkáte "Můj chlapeček pláče, už je na světě" ale nakonec slyšíte pana doktora "Gratuluji maminko a tatínku, máte krásnou holčičku", koukla jsem se na přítele a ten koukl stejně na mě, jako by jsme si oba řekli "Nevadí, my už máme miminko", viděla jsem v jeho očích slzy. 🙂
Od 9.1. do 8.2. jsme byli v porodnici, čekali jsme všichni na to až Danielka nabere váhu, při propouštění měla 2200g 🙂. Byla jsem tak ráda, že nás pustili domů. <3
Postupně jsme chodili na kontroly, očkování a malá přibírala rostla jako z vody. A teď už ji je 8 měsíců, nemůžu tomu uvěřit z takové malinké, drobounké holčičky už je veliká, krásná a šikovná princezna. Přetáčí se na bříško, povídá si, usmívá se jako sluníčko, papá pribináčky, polévky atd..skoro už sedí, stačí málo a už skoro leze po čtyřech. 

Ten čas tak moc rychle utíká, vždy když se koukám na fotky, kde byla prťavá, tak se rozpláču. Má holčička roste a ještě povyroste. Než řeknu švec, tak bude chodit do školky, do školy. Bude v pubertě. Myslím už takhle dopředu a snad nejsem jediná. :D 
Mateřská láska je silná, nejde slovy popsat jako moc milujeme naše děti, i to slovo "Miluji" je slabé, je to láska na celý život. Nechápu dnešní případy, kdy své děti týrají jak psychicky tak i fyzicky. Dnešní holky co spí bez ochrany a pak zjistí, že jsou v jiném stavu tak jdou na interupci. Co by za to dali ženy, které se snaží o miminko už delší dobu a nebo mít děti nemůžou. Je spoustu špatných maminek a lituji těch dětí. Je mi jich moc líto, co si některé musí prožít nebo zrovna prožívají. Až je mi z toho smutno.

No, to jsem trochu odbočila tak zpět ke mě. Nejvíc mě štvou kecy typu "Ty jsi byla těhotná? Kde si měla malou, vůbec jsem neviděla bříško. A kolik ti je? Není ti líto, že si neužíváš ? Vy jste to plánovali? ...." atd atd..Snažím se být v klidu a odpovídat.
Ano byla jsem těhotná a bříško jste vidět nemohli, páč v létě jsem skoro žádné neměla a v zímě bylo schované. Vůbec toho nelituji, že si neužívám po diskotékách jako dnešní holky v mém věku, jsem ráda, že mám zodpovědnost a jsem hrdá na to, že jsem máma!! Danielku jsme opravdu nelánovali, ale když už to přišlo, tak v žádném případě bych nešla na interupci, jsem proti nim !! Ráda vzpomínám i na to, jak jsem měla bříško.Aspoň na chvíli jsem měla pár kilo nahoře. :D Je mi strašně líto, že jsem zapomněla jaké to je, když miminko v bříšku kope, ale jedno vím jjistě, že je to nejkrásnější pocit. Po porodu jsem si pořád hladila bříško aniž bych si to uvědomila. Klidně bych si to zopakovala znovu celé těhotenství i porod, ty bolesti za to stály ! 

A na závěr?
Bych chtěla strašně poděkovat vám všem, za to jak jste mi tu radili, uklidňovali...atd 🙂
Snad se Vám článek líbí i když je o ničem, alespoň jsem se rozepsala a zabila čas, když Danielka spokojeně spinká v postýlce.
Mimochodem článek dopisuji v 1:43 ráno. :D 
Tak se s Vámi pro dnešek loučím, no pro dnešek ne, ale aspoň na těch 5-6 hodinek..
S pozdravem Miška H. <3

„Nechovej ho pořád, zvykne si na to.“ „Nech ho taky trochu pobrečet, ať trénuje plíce!“ „Cože, ona spí s vámi v posteli?!“ Také posloucháte takové a další podobné věty ohledně výchovy vašich ratolestí?

Někdy je postoj starší generace k dětem přísný, skoro až odtažitý. Naproti tomu z moderních knih o výchově i z internetových stránek na vás křičí palcové titulky o nutnosti citlivého přístupu, budování láskyplného vztahu a pochopení. Zajímá vás, proč je takový rozpor mezi rodičovstvím minulého století a tím dnešním? 

Je třeba budovat socialismus!

Kořeny „studeného odchovu“, tedy méně citlivého přístupu k dětem, můžeme hledat pravděpodobně v období socialismu. V té době bylo žádoucí, aby se matka časně vracela do zaměstnání a pomáhala „budovat socialismus“. Ženám bylo podsouváno, že o dítě se lépe postará odborný personál jeslí, než vlastní rodina. Již v porodnici byly děti od matek separovány na novorozenecká oddělení a umělé mléko bylo doporučováno jako stejně dobrá, ne-li lepší, varianta výživy miminka, než to mateřské. Miminko patřilo do své postýlky a nechávalo se vyplakat, ač by maminka nejraději tišila děťátko ve své náruči. Ve výchově větších dětí pak platilo známé „Škoda rány, které padne vedle.“

I když, samozřejmě, nelze paušalizovat, tak dozvuky socialistické výchovy k nám často přicházejí dodnes, od babiček a dědečků, kteří se hroutí při pohledu na vnouče spící s rodiči v jedné posteli.

„Líbí se mi myšlenka KR. I když s tím termínem a s tím, co to všechno znamená, jsem se seznámil až postupně, Už před porodem jsem si představoval, že budu dítě venku nosit, mít ho doma u sebe, později že s ním budeme i spát a pod.

Nejhorší není mít doma chlapa pedanta. Nejhorší je mít doma ženu pedantku. Nechoď tam, zvykne si na to, až tu nebudeš, bude to po mě vyžadovat, co si pak počnu! Nejlíp je malý, když může ležet v klidu v postýlce, netahej ji se sebou do kuchyně/obýváku! Nosit v šátku/nosítku nebudeš, zkřivila by se ji páteř! Společné spaní je úchylný, jsi pedofil! Malý to nevadí, takhle malé dítě ještě nemá mozek!

Naší malý jsou 2,5 měsíce a já trpím z toho chladu a z nemožnosti dělat to, co cítím. Taková zatím moje (ne)zkušenost s KR,“ přidá svůj pohled na věc i jeden z mála tatínků na Modrém koníku.

Jsou to skoro 3 roky, kdy jsem řešila, zda nechat dcerku ve školce nebo doma.

Naštěstí jsem byla doma s jejím mladším bráškou, a tak jsem si mohla vybírat.

Dcerka již během 3. roku byla několikrát ve školce a líbilo se jí tam. A tak po prázdninách nastoupila na celý týden dopoledne (když chtěla, tak jsme se domluvily i na odpoledne). Chodila spokojeně necelý měsíc. A pak se začala měnit. Ráno plakala a nebo se vztekala, dělala naschvály.... Ale ve školce byla spokojená. Doma se jako "stáhla do sebe" a moc nechtěla komunikovat. Ráda byla v zahradě. Ale najednou jsem ji tam nacházela, jak třeba v tričku sedí na jednom místě až do večera... Často pak byla nastydlá...

Z vypravování do školky se stávaly ranní boje. Jenže já chtěla, aby do školky (a později i do školy) chodila ráda a měla zájem se sama i připravovat. A tak jsem se rozhodla školku dočasně přerušit.

Často a velice jsem o správnosti svého rozhodnutí pochybovala (přiživováno hláškama okolí):

- a kdy se jako naučí řádu a povinnostem, když ne teď? 

Rozhodla jsem se napsat recenzi na autosedačku Doona plus. Když jsem ji před třemi měsíci kupovala, hledala jsem recenze, zkušenosti a nic extra jsem nenašla, snad jen jednu diskuzi na emimino.cz, kde se především řešila bezpečnost. A u autosedačky za 10 000 bych právě nějakou fundovanou recenzi tehdy ocenila. Takže...

Proč jsem nad ní začala přemýšlet? 

Máme dvě auta - Citroen Grand Picasso a Škoda Fabia. Do prvního auta strčíme i dva celé kočárky, ale do Fabie nemáme šanci strčit ani podvozek kočárku, takže při nějaké rychlonávštěvě obchodu bych musela tahat klasické vajíčko v ruce a to se u půlročního už hodně pronese. Doona má integrovaná kolečka, která se při stisknutí jednoho tlačítka vysunou a je z toho vajíčko na podvozku. Znamená to, že kolečka při jízdě zůstávají sklopená pod vajíčkem a nezabírají v kufru auta žádné místo. A tohle byl vlastně jediný důvod, proč jsem nad ní přemýšlela a proč jsme ji nakonec koupili. Máme totiž ještěe starší dceru, která v době narození mladší slavila 20 měsíců. A občas si prostě chtěla ještě pohovět v golfkách.

Kde jsme ji koupili?

Takže - koupili jsme ji na spuntik.cz. Chtěla jsem vyloženě šedou barvu, protože ač máme dvě princezny, doufáme ještě v prince a tak nějak mám u těch drahých věcí raději neutrální barvy. Paní ze spuntik.cz byla velmi ochotná, dokonce nám vyšla i vstříc tím, že si autosedačku vzala domů (blíž k nám) a my si ji vyzvedli u ní. 

Sedačku paní přinesla v obrovské krabici, kterou jsme jí nechali, protože do auta bychom ji nestrčili. Mladší dceru (Diana) jsme tedy přendali z klasického vajíčka do Doony a vajíčko jsme dali do kufru.