„Mám holčičku s Downovým syndromem v rodině, teď už jí je 20 a od začátku je to kouzelné dítě. Tyto děti umí rozdávat neskutečnou lásku, mají čisté a otevřené srdce a dělají radost." Děti s Downovým syndromem umí být veselé. Umí být ale také agresivní a v každém případě je život s nimi velmi náročný.

Ne každá maminka má to štěstí, že se při ultrazvukových a jiných vyšetřeních v těhotenství dozví, že čeká zdravé miminko. Jedno z nejčastějších postižení, které se při těchto vyšetřeních zjistí, je Downův syndrom. Dítě nebo dospělého s tímto postižením viděl v životě asi každý a spousta lidí se s nimi setkala, či setkává osobně. Ne všichni Downi jsou povahově stejní, najdete mezi nimi i agresivní jedince, ale převážně se jedná o milující a veselé lidi, kteří vás toho mohou hodně naučit. Často na na ně do smrti nezapomenete.

„V naší kantýně, kam chodím na oběd, pracuje jeden kluk s Downovým syndromem, věk netuším, je to těžké poznat. Pomáhá s úklidem, prostírá, stará se o doplňování salátového baru atd. A je strašně milý, šikovný a moc ho jeho práce baví, je na ni pyšný. Tyhle lidi jsou schopnější než si většina lidí představuje.”

O chromozom navíc

Podle statistik se ročně v České Republice narodí asi 50 dětí s Downovým syndromem. Celosvětově je to přibližně 100 000 dětí. Toto postižení se objevuje napříč všemi národnostmi a postihuje 1 dítě z 800 - 1 000 narozených dětí.

„Nežiji v ČR a v mé 'nové zemi' je trochu jiný všeobecný přístup a systém péče o tyto děti. Nejsou žádným tabu, nikdo je ani jejich rodiče nelituje. Je jasné, že je to v jistých aspektech těžší život než ten se zdravým dítětem. Ale i život s dítětem, které má  Downův syndrom, může být plný, uspokojivý a krásný pro všechny zúčastněné. Můj syn chodí do školky, kam chodí jeden downík a jedno další, tělesně postižené dítě. Jsou to úžasné děti, a já jsem moc ráda, že moje dítě už teď vidí, že ne všichni jsou stejní a že některým se prostě musí víc pomáhat.”

"Mému synovi zjistili zvětšené mandle zhruba, když mu byly 2-3 roky. Začal v noci chrápat, strašně hlasitě, dýchal pouze ústy, budil se nevyspalý a s kruhy pod očima... Dlouho jsem se rozhodovala, zda mu je opravdu nechat vyndat, stále jsem doufala, že se to zlepší. Ale bylo to stále horší," začíná vyprávění o odstranění nosních mandlí jedna z maminek. 

Někdo dědí majetky, někdo nemoci. Občas se to tak nakupí, že máte pocit, že ve vaší rodině platí jen to druhé. Z kýchnutí je rýmička, z rýmičky kašel, z kašle zanícené průdušky. Do toho ten prcek nespí, převaluje se, kňourá, že nemůže dýchat. Chrápe tak, že pokud by to byl manžel, tak ho nevyženete jen na gauč ale až do dílny v garáži. Ale drobečkovi zvlhčujete vzduch, větráte, podkládáte hlavu do vyvýšené polohy a krájíte cibuli k posteli, protože Anička z Modrého koníka psala, že to pomáhá na snadnější dýchání.

Rýmičkové příběhy nejsou ničím výjimečné a není potřeba za tím hledat exotické diagnózy, ale pokud se opakují příliš často a jsou spojeny s jinými příznaky, zvažte návštěvu ORL.

Nosohltanové mandle jsou shluk lymfatické tkáně, který plní významnou imunitní funkci, chrání tělo před bakteriemi a viry. Největší roli hrají do tří let dítěte, pak si tělo vytváří i jiné způsoby obrany.

S nosními mandlemi se narodíme. Rostou přibližně do osmi let dítěte, pak se začnou zmenšovat a v pubertě by měly zcela vymizet.

Jeden z nejčastějších problémů dětského věku

"V tom popraskaném břiše byly tři krásné, zdravé děti, takže asi tak. Je to v hlavě, o našem nastavení, jak o sobě přemýšlíme," říká o svém bříšku s tygřími pruhy jedna z maminek. 

Když už jste přežily ranní nevolnosti a nadstandardně intimní vztah se záchody v širokém okolí. Když jste se už smířily, že vy "skorovegetariánka" se po večerech krmíte tlačenkou a domácí slaninou, či naopak z masožravce se stal fanoušek lehkých salátů. Když si už muž zvykl, že ho v průběhu 5 minut posíláte cvičit a vzápětí po něm hystericky křičíte, že jestli to myslí vážně, že vás chce nechat doma samotnou. Pak přijde úleva, mírumilovný druhý trimestr. Máte pocit, že můžete být těhotná navždy.

A pak se začnou objevovat. Pokožka vás slabě lechtá, svědí, máte ji jemňoučkou, napnutou a vyhlazenou jako dětskou prdelku. Vyjdete ze sprchy a v zapařeném zrcadle spatříte první, téměř neviditelnou čárečku - strii - postrach těhotných žen.

Co jsou to strie a proč vznikají?

Strie nebo i "pajizévky" jsou pruhy atrofické a zvrásněné kůže. Zpočátku se jeví jako lineární růžovobledé ranky, které se postupně vyvíjejí do mírně stažených bílých jizviček.

Vytvářejí se nejčastěji na břiše, bocích, na prsou či v oblasti kloubů. Jejich vznik zůstává neobjasněný. Svou roli v destrukci a úbytku kolagenových a elastických vláken pokožky hraje v první řadě genetika a v případě těhotenství především mechanická námaha při rychlém zvyšování váhy a tedy i zvětšování tělesných proporcí. Ze stejného důvodu se mohou objevit i při prudkém růstu v pubertě, přibírání jako takovém, při intenzivním nabírání svalové hmoty a i při endokrinologických onemocněních.

"Můj starší měl rok, když jsem otěhotněla. Postupně jsme mu řekli, že mamince roste bříško, protože je tam miminko, že to bude jeho sourozenec, že bude maličký a pak až vyroste, budou si spolu hrát. Krémoval mi bříško, dával na něj pusinku a podobně..."

Jak připravit malé dítě, které si ještě vyžaduje většinu vaší pozornosti, na sourozence? Tak zní dnešní otázka. Maminky, ty flegmatické, se chytí za hlavu a řeknou si: "Zase tu dělají z komára velblouda". Maminky v očekávání, kterým běhá doma po kuchyni už jedno malé stvoření, zbystřete pozornost - můžete získat inspiraci, jak se s podobnou situací popraly jiné maminky.

Na věku záleží

Přístup, který zvolíte, záleží samozřejmě na věku staršího sourozence. Pokud máte čapí donášku objednanou ještě před druhými narozeninami vašeho děťátka, bude to náročné především fyzicky. Pro vás. Starat se současně o dvě děti, které vyžadují aktivní účast maminky na každodenních drobnostech, dá zabrat. Na druhou stranu je to pro děti výhodné. Prvotní šok rychleji zmizí a děti se lépe adaptují na novou situaci. Věkový rozdíl se vyrovná "co by dup" a z dětí se stanou parťáci s přibližně stejnými zájmy.

"Můj starší měl rok, když jsem otěhotněla. Postupně jsme mu řekli, že mamince roste bříško, protože je tam miminko, že to bude jeho sourozenec, že bude maličký a pak až vyroste, budou si spolu hrát. Krémoval mi bříško, dával na něj pusinku a podobně. Když se mladší narodil, tak si toho nejdříve nevšímal. Jakože přišel se na něj podívat do nemocnice, ale to bylo všechno. Doma si ho už všímal víc, bral ho hned s láskou, pusinkoval, půjčoval mu hračky. Vůbec nežárlil, díky Bohu. Problémy nastaly až později, když mu začal brát malý jeho hračky, ale nic vážného. Jen občas chtějí právě to stejné autíčko, přestože mají minimálně 150 podobných. Ale jinak se milují, hrají si spolu. Když dám nebo koupím něco jednomu, hned je nutné to zařídit i bratříčkovi," popisuje krásný vztah svých dětí maminka z Modrého koníka.

Aktivně zapojte vaše děti do čekání na sourozence