Mámy nosí své děti už hodně dlouho. Dá se říct, že je tato záležitost stará jako lidstvo samo. S vynálezem a rozšířením kočárku se nošení dětí vytratilo kamsi na okraj zájmu společnosti. V posledních letech však nošení dětí zažívá obrovský boom a maminek, které nosí své děti ve speciálních šátcích či nosítkách, stále přibývá.

Bohužel však ne každé nošení dětí je pro ně prospěšné. Pro správný (nejen motorický) vývoj dětí a jejich zdraví je bezpodmínečně nutné nosit děti pouze v takových pomůckách, které umožňují nošení v ergonomické poloze - tedy v ergonomických nosítkách a šátcích. Každý výrobce nosítek sice tvrdí, že jejich výrobek je skvělý a naprosto ergonomický, ale ne všichni mluví pravdu. Pojďte se tedy společně se mnou podívat na to, jak má vypadat nosítko, které je opravdu ergonomické a nemá tuto klauzuli pouze v popisu výrobku jako marketingový tah.

Jak vypadá ergonomická poloha?

Ergonomická poloha je při nošení dětí bezpodmínečně nutná, aby nebyl ohrožen jejich správný motorický vývoj a naopak byl vývoj opěrné a pohybové soustavy podporován.  Nošení čelem ven od nosiče není NIKDY správné, i když se nám někteří výrobci snaží vnutit opak. V dřívějších dobách se u malých miminek doporučovalo nošení v tzv. "kolébce", z pohledu dnešních poznatků už se však doporučuje jako nejpřirozenější a nejvhodnější nošení dětí vertikálně čelem k sobě. 

Správná ergonomická poloha je tedy vždy čelem k nosiči, dítě má mít podsazený zadeček, čímž se docílí potřebného zakulacení zádíček a toho, že kolínka jsou výše než zadeček - nohy dítěte tedy tvoří vzhledově písmeno M. Poloha vhodná pro nošení musí dítěti také umožňovat dobře dýchat, hlavičku malých miminek je třeba pootočit a zajistit tak, aby byl před pusinkou a nosíkem volný prostor a aby hlavička nepřepadávala směrem k hrudníčku a nedocházelo tak ke stlačování dýchacích cest.

Proč nosit své dítě?

Znáte hopsadla a skákadla? Že ne? Tak se podívejte na videa na internetu, ten je doslova nacpaný skákajícími miminky. Když se k takovému videu přidá pasující hudba, případně se trochu zrychlí, je o zábavu postaráno.

Vypadá to legračně, že? A miminkům se to, zdá se, také líbí. „Náš malý hopsá ve skákadle od 6 měsíců, a jak se mu to líbí. Taky je dost aktivní a pořád chce něco dělat, tohle je super zábava - ne sice na dlouho, necháváme ho tam chvilku, ale unaví se a líbí se mu to,“ píše ve fóru jedna z uživatelek Modrého koníka. A zdaleka není jediná. Bohužel.

Hopsadla dětem neprospívají!

Hopsadla, nebo chcete-li skákadla, totiž patří do stejné kategorie jako kojenecká chodítka, klokanky a jiná neergonomická nosítka – v žádném případě se jejich použití nedá doporučit! Jedná se o pomůcky, které slouží k předčasné vertikalizaci dítěte, na což jeho pohybový aparát není připraven. Česká pediatrická společnost i Unie fyzioterapeutů mají jednoznačný postoj: Nepoužívat!

Každé dítě si totiž musí samo projít tou obtížnou cestou z lehu do stoje. Pokud mu budeme jakkoli pomáhat, nedojde k žádoucímu vybudování svalových souher. Takové dítě, kterému svaly nepracují správně, může dříve nebo později očekávat problémy s pohybovým aparátem. U hopsadel je navíc přitěžující právě skákavý pohyb, který je pro zatím nedostatečně zpevněné kojenecké tělíčko naprosto devastující. A pak, zkuste si někde viset za rozkrok a skákat!

Naštěstí se zdá, že i mezi maminkami se již šíří informace o těchto škodítkách: „Je to nezdravé, nebezpečné a dle mého naprosto, ale naprosto zbytečný krám. Mám druhé dítě a to první nic takového nemělo a druhé taky mít nebude,“ říká koníkovka yerry.

Z hodiny na hodinu přichází velká bolest a pláč. Dítě má rýmu a tahá se za ucho a vy víte, že je to tu zas. Obávaný zánět středního ucha, nepříjemný a velmi bolestivý společník, který se rád vrací. Přečtěte si, co o něm říkají naše koníkovky!

Jak poznat zánět středního ucha?

Zánět středního ucha může vznikat při infekcích horních cest dýchacích (jedná se především o nachlazení provázené rýmou a kašlem, zánět nosohltanu a angínu), ale i z plného zdraví. Většinou v noci se dostavuje prudká bolest ucha, dítě pláče, tahá se za ucho nebo si stěžuje na jeho bolest. Na prohmatání ucha a jeho okolí reaguje bolestivě. To doprovází zvýšená teplota nebo horečka. Nicméně, šedá je teorie, zelený strom života, a tak ne vždy se dá na první pohled uhádnout, co dítko trápí.

Také koníkovka bajushh dlouho nevěděla, co se se synem děje: „Začalo to rýmou, kašlem a lehce zvýšenou teplotou. To jsme sami léčili 3 dny, potom kontrola u pediatričky, předepsán Prospan a Sinecod (na kašel) kontrola za 3 dny. Během týdne jsme byli bez teplot a bez rýmy (to bylo v pondělí). Od čtvrtka horečky přes 38, každý den kontrola u doktorky, CRP se drželo kolem 25-30 (stále bez rýmy). Noci byly krásné, až na občasné buzení kašlem, prý viróza, uvidíme do středy. Ve středu kontrola krve, moči a doporučení na ORL, to jediné doktorku napadalo, i přes nebolestivé prohmatání za ušima, bez mnutí si uší nebo nočního buzení. A tak jsme jeli. A verdikt? Oboustranný zánět středního ucha, obojí na píchnutí!“

U collette to zase bylo jak z učebnice: „První příznaky problému se u syna objevily, když mu bylo 2,5 roku a začal chodit do školky. Nenápadná virózka s nenápadnou ale dlouho se táhnoucí rýmou. Pak se zdálo, že rýma ustupuje, ale byl to klid před bouří. Jednou večer jsem syna uložila, usnul bez problémů, ale za hodinu a půl se probudil s pláčem, že ho bolí ouško. To je prý běžné, protože jak dítě ulehne, nateče hnis do středouší. Klasické projevy, teplota, nenechal si na ouško sáhnout. Jeli jsme na pohotovost, tam zánět středouší potvrdili.“

„Zánět středního ucha se u nás projevil v noci pláčem, myslela jsem si, že dcerka má hlad, ale kojit nechtěla (asi jí to bolelo), tak mi asi po 2 hodinách chození po bytě usnula v náručí. Ráno jí nic nebylo, teplotu neměla. Po obědě spala až nezvykle dlouho asi 3 hodiny, a pak už měla teplotu, zavolala jsem tedy dětskou doktorku, a ta mi doporučila jí promačkat uši a pokud zareaguje, jet na ORL. Z pěti promnutí uší zareagovala asi 3x, tak jsme pro jistotu jeli. Na ORL nám řekli, že máme hnisavý zánět středního ucha,“ píše maminka olcab.

Bojkot kojení je strašákem mnoha maminek. Může přijít znenadání i v případě, že do té doby vaše miminko nemělo s přisátím a kojením sebemenší problém. O tom, jak si poradila s bojkotem kojení hned třikrát, nám vyprávěla jedna z maminek na Modrém koníku. 

Co je to vlastně bojkot kojení?

To je stav, kdy dítě mladší dvou až tří let začne odmítat kojení. Odtrhává se od prsu, pláče, jen zahlédne bradavku a pít nechce. Většinou nastává jako reakce na snížený tok mléka. A řešení? Navýšit produkci. Nejlepším impulsem k navýšení laktace je miminko samo. Čím více bude sát, tím více se mléka bude tvořit. Problémem je, že při bojkotu je těžké donutit dítě se přisát.

Každý ze tří bojkotů měl jiné řešení

"Každé dítě je jiné a stejně tak každý bojkot. Prožili jsme již tři bojkoty a při každém jsem musela používat jiné triky. Jak tedy podpořit neochotného kojence v přisátí? Při prvním bojkotu nám pomáhalo měnit podmínky při kojení. Kojila jsem ve stoje i za chůze, při houpání na gymnastickém míči. Jednou jsem dokonce kojila i stojíc v koupelně u zrcadla. Prso jsem malému nabízela každou chvíli. Když nechtěl, nenutila jsem ho, ale nabídla jsem mu opět za chviličku. Nejvíce se nakrmil v polospánku, často pil během celé noci – někdy se ani za několik hodin neodpojil od prsu! Věřím, že společné spaní nám s kojením hodně pomohlo a stále pomáhá.

Při druhém bojkotu dosáhla hysterie u kojení kritické hodnoty – překvapivě pomohlo mírné násilí. Syn se přisál, až když na jazyku ucítil mléko, které jsem mu do pusy vstříkla sama. Toku mléka jsem pomáhala i stlačováním prsu a nahříváním. Naštěstí tento velice intenzivní bojkot trval jen pár dní. Poté jsme měli období, kdy jsem mohla kojit pouze vleže na pravém boku na našem gauči, ale to již byla pohodička, prostě jsme se na delší dobu nevzdalovali z domu."