Každá dívka či žena určitě někdy během svého života pocítila při myšlence na porod strach. Ovšem není strach jako strach. Některé ženy se bojí porodu tolik, že jim to brání v otěhotnění, to už se nejedná o běžný strach, ale psychickou nemoc, která se musí léčit.

Co to je?

Tokofobie je panická hrůza a strach z porodu. Tuto úzkostnou poruchu můžeme rozdělit na tři základní typy a to na:

• primární,
• sekundární a
• terciární tokofobii.

Příčinou primární tokofobie, která se vyvíjí už od adolescence ženy, bývá nejčastěji traumatický zážitek, jakým může být například znásilnění. Někdy ovšem impulsem může být zhlédnutí reálného porodního videa, případně vyslechnutí drastického zážitku z porodu jiné ženy.

Sekundární tokofobie se může rozvinout v případě, že žena v předcházejícím těhotenství potratila ve vysokém stadiu těhotenství, nebo dokonce porodila mrtvé dítě. Případně si prodělala komplikovaný porod a má strach, že by se tyto komplikace mohly opakovat.

    V minulém článku jste se mohli dočíst především o možnosti, kdy rodiče mohou příspěvek z Fondu prevence přenechat svým dětem. Pokud jste článek nezaznamenaly a zajímá vás, můžete si ho přečíst zde. Benefitů, které Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra svým klientům nabízí, je však mnohem víc. Jelikož se nacházíme na stránkách, které se týkají především dětí a maminek, ráda bych zmínila další možnosti čerpání výhod, o kterých mnoho lidí neví.

Pro ženy

    Pro každou ženu (pojištěnou u 211) je ve Fondu prevence primárně určen Program pro dospělé, kde je možné čerpat příspěvek až do výše 500 Kč. Kromě toho je ale také možnost po splnění podmínek čerpat i příspěvek z programu Těhotné a ženy po porodu. Pojišťovna vám tak může přispět například na předporodní kurz, ultrazvukové vyšetření, pomůcky pro kojení dětí či na návštěvu laktační poradkyně. Celkový příspěvek od pojišťovny pak může být díky kombinaci obou těchto programů až 1000 Kč. Pokud vás tato možnost zaujala, určitě se podívejte na kompletní specifikaci programu Těhotné a ženy po porodu, kde se dozvíte nejen, na co vše vám pojišťovna může přispět, ale také, jaké konkrétní podmínky musíte splnit. Já osobně jsem tento program využila v minulém roce, kdy nám pojišťovna přispěla na 4D ultrazvukové vyšetření, ze kterého nám zůstala nádherná památka - video s naším Tobiáškem (tehdy ve 24. týdnu těhotenství).

Pro děti

    Program pro děti je určen dětem od narození až do 18 let. Možností, jak využít příspěvek z tohoto programu, je velké množství, například příspěvek na monitor dechu, plavecké kurzy (i jiné pohybové aktivity) či na nácvik dentální hygieny u dentálního hygienisty, atd. I tento program je pak možné kombinovat a získat tak od pojišťovny ještě vyšší příspěvek – k výše uvedenému mohou rodiče pro své děti čerpat třeba ještě příspěvek do výše 500 Kč na očkování nehrazené ze zdravotního pojištění.

S pojišťovnou do Tater

Montessori princip by se dal přirovnat k čínskému přísloví: Dej člověku rybu - nasytíš ho na jeden den; nauč ho chytat ryby - nasytíš jej na celý život. Na první pohled se děti, které navštěvují tento druh školek a škol, zdají být neukázněné a nevychované. Ale zdání klame. Je to jedna velká škola hrou, kde se nepíší písemky a rozhodně zde nenajdete plyšové medvídky a panenky Barbie.

Žena s velkým Ž

Na začátku stála žena. Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 v malém italském městečku. Díky podpoře své vzdělané, politicky angažované a liberální matky se i Maria dala na studia medicíny. Po jejich úspěšném absolvování pracovala na psychiatrické klinice, kde se starala hlavně o duševně postižené děti. Právě zde začala studovat antropologii, pedagogiku a experimentální psychologii.

Tato aktivní činnost jí pomohla proniknout do problematiky postižených dětí, poznat jejich potřebu hry, což ji přivedlo k myšlence, že i duševně postižené děti jsou vychovatelné. Zaznamenala úspěchy v posilování vývoje takových dětí až do té míry, že některé dosáhly srovnatelných výsledků při státních zkouškách, jako děti z běžných škol.

A tak v roce 1907 založila Dům dětí (Casa dei Bambini), kde vedla a vzdělávala děti podle svých principů. S prvními úspěchy se přidávali další školy, které přešly na její styl výuky a Maria dokonce o své metodě přednášela na vysokých školách.

„Já s malou chodím do Montessori školičky od 2 let (ale je možné ji navštěvovat i dříve). Do 3 let je to takový kroužek na 2 hodiny a jsem tam celou dobu s ní. Hračky tam jsou jenom výukové, edukační. Žádné panenky, autíčka nebo tanečky s učitelkami tam nenajdete,“  píše Kalo v diskuzním fóru Montessori školka: máte zkušenosti?