Ahoj všichni, konečně jsem usnul, aby mohla maminka napsat, co jsem jí pošeptal.

    Teď jsme to moc nestíhali, protože babička říká, že moje maminka bude nevěsta. Viděl jsem velké bílé šaty, co se třpytily, ale je to tajemství, nesmím to říct hlavně tatínkovi. Jenže my chlapi držíme spolu, tak jsem mu aspoň řekl, že to mamce bude moc slušet. Ale táta mi stejně nerozuměl. Já už mám taky oblečení na svatbu. Maminka říká, že mi ho koupila, když jsem byl ještě v břiše. Tomu teda vůbec nerozumím. Stejně mám v plánu se hned pokakat až na ramena. Jsem v tom dobrej a všichni se pak smějou, tak mě to moc baví. Směje se i maminka, tak to dělám skoro každý den, abych jí udělal radost.

    Slavili jsme tři měsíce a taky mi prý byl rok. Sice neumím počítat, ale vím, že to nedává smysl. Mamka říkala něco jako že „se to povedlo hned napoprvé“, tak ví přesné datum. Ptal jsem se pak tatínka, co to znamená, ale ten dělal, že mi nerozumí.

    Občas jdeme k paní doktorce, tu mám moc rád. Sice mě vždycky zkouší, ale já se snažím a ona mě pak vždycky chválí. Minule jsem dostal první očkování. Maminka mi dávala něco papat lžičkou, říkala tomu medicínka a vysvětlovala mi, co je to očkování. Já jsem pochopil, že to nic není a tak jsem byl moc statečnej a ani jsem nezaplakal. Paní doktorka mi dala náplast s obrázkama a zase mě moc chválila, že jsem nebrečel. Brečel muj tatínek, tak jsem mu pak doma vysvětlil, co je to to očkování a že to nic není. Maminka mu to asi zapomněla říct, jinak by taky nebrečel.

    Umím spoustu nových zvuků a slovíček.  A taky mám hodně hraček. Maminka mi chtěla koupit ten Oball, protože ho prej mají všechny miminka a já bych ho měl mít taky. Jenže měli jenom oranžovej a ten se mi moc nelíbí, tak si s ním moc nehraju. Ale babička mi koupila volant a to pak děláme, že řídíme a to je lepší klučičí zábava. Taky mám opravdický pianko, na který hraju. Je tam jedna písnička, na kterou s maminkou vždycky tančíme. To mám moc rád.

    Kámoš Jáchym nám půjčil šátek na nošení miminek. Moc jsem tomu nevěřil, ale Jáchym říkal, že je to fajn. Tak jsme to s maminkou zkusili a líbilo se nám to tak moc, že maminka sehnala další šátek jenom pro nás. Akorát je mi v něm horko a mám pak zpocený vlasy a nohy.

Léto je období, kdy většinu času trávíme venku a tak nějak navyklí z dětských let si ho chceme pořádně užít. Vysoké teploty, slunce, větší pohyb a sportování včetně vodního však přináší i riziko úrazů. 

Bezprostředně po porodu císařským řezem bude každý pohyb bolestivý. Nevzdávejte se, snažte se rozpohybovat a v prvních dnech se dobře starejte nejen o miminko, ale i o vaši jizvu.

I když se hodně snažíme, často nějakému pádu či jinému letnímu bonusu nezabráníme.
Jak zranění ošetřovat a jak si poradit s běžnými letními potížemi u našich maličkých, shrnuji v následujícím článku.

Silniční lišej

Pády na rovině, terénu, z kola či z výšky a následné odřeniny jsou alespoň u nás poměrně běžný denní chléb.

Odřeninu je dobré omýt, případně vydezinfikovat, osušit a následně je možné ji hojit pomocí nějakého preparátu dle zvyklosti rodiny - od bepanthenu po domácí hojivé mastičky z konopí nebo třeba propolysu. Koupit se dají i gely a spreje na rychlejší hojení takových ran.

Problém s odřeninami nastává hlavně ve spojení s koupáním- děti rány pálí a často se rozmáčí, mokvají a špatně se hojí. Zvláště v cizích vodách je dobré ránu čistit a udržovat, na druhou stranu ale odřeninám nesvědčí přílišné sucho, které strupy láme i s novou kůží a jizva se opakuje stále dokola.

„Nechceš jet s námi?“ optala se Lucka svého muže, když do auta rvala tři děti a šestinásobný počet kufrů sytě růžové barvy. Tomu však naskočila husí kůže velikosti tenisáků: „Na ten váš sabat? To by mě zabilo!“

Je pátek 4.8.2017 a v Moravci na Vysočině právě začíná historicky první víkendový sraz naší soukromé skupinky srpnovek 2014. Očekáváno bylo deset matek a 21 dětí. Dorazili všichni.

První eruptivní výkřiky o společném víkendu padaly u nás ve skupince, která už funguje téměř 4 roky, mnohokrát. Až letos jsme to dotáhly do zdárného konce nebo vlastně začátku?

Přijíždím do Moravce kolem 17.hodiny a už z dálky vidím krásný penzion, vše je nové a upravené, místy ještě nedodělané. „Tak to není vhodné místo pro 21 dětí,“ prolítlo mi hlavou jako první. Měly jsem jet někam do squatu, tam by se pár šrámů na zařízení ztratilo. Objímám se s prvními členkami naší „sekty“. To je zase výraz mého manžela. Nevidíme se poprvé, už jsme měly tu čest, s některými i opakovaně, ovšem v takovém počtu a na celý víkend se setkáváme poprvé.

Začínáme se nesměle okukovat a seznamovat své děti. Některé jsou tu okamžitě jako doma, některé se tváří, že tu vlastně nejsou. Vybírám si pokoj, házím si kufry k nohám postele, vybalování oddaluji. Přináším svůj proviant a příspěvek do společné hodovny-koňakové bábovky. Přestože jsme tu zatím jen tři, stoly se začínají prohýbat. Čeká nás vlastně takový víkend s celou mateřskou školkou a krapet větším dozorem.

Přijíždí další. Známe se vlastně strašně dlouho. Se všemi už osobně, ale přeci jen stále vede virtuální kontakt v denním vydání. Víme o sobě téměř vše, někdy býváme hodně osobní, pomáháme si, ale dokážeme si napsat pravdu do očí. Celkem nám to zatím klapalo a jsem napjaté, co s námi udělá těch pár dní pohromadě.