Dneska mě napadlo, co asi budu dělat, až děti budou velký, ke spokojenosti jim bude stačit wifina a počítač, kde si budou v horším případě sjíždět nějaké kvalitní jůťůb zpravodajské hvězdy a v lepším případě pařit hry. Napadlo mě, jestli budu mít čím vyplnit čas. Jasně že jo, to je blbá otázka. Normální matka nestíhá aktivity přes děti, ale já nestíhám děti skrz všechny svoje aktivity. V tomhle to nebude, myslím, problém.

Ale bude mě to ještě bavit?! Rozumějte, teď je to adrenalin! Tiše sublimuju do své pracovny, abych mohla tu napsat kus knihy, tu si pocvičit na kytáru, tu jen tak zbůhdarma vejrat na fejsbůk a shánět inspiraci... Vždycky ale čekám na ten adrenalinový moment objevení, kdy přicupitají malé nožičky a s neřešitelným problémem, jako je třeba to, že do náklaďáku se nevejdou všichni panáčci z lega (z lega všech dětí v okruhu pěti kilometrů, abych byla přesná). Co sakra bude, až nikdo nepřiběhne?

Mám sklon být na sebe příliš tvrdá.  Co jsi dokázala? Ještě nemáš ten domek u moře a žádnej milionek se na kontě taky neobjevil. Co se flákáš?! Chci výsledky a hned! Nikomu nepřeju tak drsného šéfa, který sídlí u mě v hlavě. Tenhle tvrdý bachař mě pak navede, abych se podívala na internet, kolik lidí v mém věku už je celosvětově slavných, prospěšných nebo alespoň medializovaných. Později zmírní a já se nachytám, jak projíždím fotky mých vrstevníků na fejsbůku, kde se kochám tím, jak cestují po světě, studují na druhé vysoké škole, získávají prestižní zaměstnání či umělecká ocenění.

Ale pak naštěstí jednou za uherák přijde to prozření. Jakože já prostě nemůžu dokázat to, co někdo jiný v mém věku. Vždyť už jsem dokázala jiné věci a žiju jiný život než mí vrstevníci. Mám dvě zdravé, chytré děti a to je sakramentský dar a dřina. Jasně, neumí se moc chovat, jsou poněkud hlučnější a tak nějak celkově máme problémy s kázní, ale to se poddá. Nakonec, kdo ví, možná z mé dcery jednou vyroste pro její vzpupnost druhá Lady Gaga nebo tak někdo.

Žít jinak to je prostě disciplína. Je to těžký, zvlášť pro někoho s nulovým sebevědomím. Ale z nějakého důvodu si už nějaký ten pátek vybírám vždy a ve všem netradiční cestu.

Tahle úvaha na mě moc nesedí, ale nemůžu si pomoct. Asi stárnu...

Do testu opalovacích přípravků Baby sebamed jsem přihlásila své dvě starší děti, protože mají opravdu světlou a citlivou kůži. Každodenní mazání krémem s SPF 50 je u nás proto v létě nutností. A protože jsou šestiletá Sofie i tříletý Štěpán od přírody rádi "důležití", testování si moc užili. 

Dorazily nám hned tři verze opalovacího mléka Baby sebamed: velké s pumpičkou, ideální třeba k moři, kde je vše od písku, menší tuba, kterou si Sofinka hned odnesla do školky a dávala dětem přivonět, a velké balení, které nám vydrží ještě opravdu dlouho.

Vůně je první věc, které jsem si na krému všimla - jemná, nevtíravá, "miminkovská". Všechny tři verze se dobře používají: pumpička spreje je pro dospělou ruku velká tak akorát, z tub se krém jednoduše dostává, hlavně menší tuba je praktická tím, že stojí na víčku, a proto je krém vždycky připravený hned po otevření.

Konzistence krémů je na tak vysoký faktor překvapivě tekutá, u jiných krémů s SPF 50 jsem zvyklá na težší roztírání. Takže i když používám termín "krém", jde spíš o mléko. Celkem rychle se vstřebává, nenechává výrazné bílé stopy na kůži, takže i při použití většího množství neběhaly děti po venku jako z vápenky.  

Jedinou výhradu mám k mazání krému na oblečené děti - dost textil obarví na žluto, hlavně světlý. Dělají to ale všechny krémy, které jsme kdy vyzkoušeli, vyřešili jsme to včasným namazáním dětí za nahata, a obléct až po úplném vstřebání.

Obrovské plus ale musím krémům přičíst za výdrž na kůži a voděodolnost. V galerii níž jsem se snažila vystihnout všchny divočiny, které děti po namazání podnikaly, a přitom je nebylo nutné přemazávat. Kromě koupání v bazénu stačilo prostě ráno namazat a večer byly stále stejně bílé.  Podruhé jsem je mazala právě jen po koupání, ale spíš pro jistotu, než že bych viděla nějaké začervenání.

Během června moje hladové těhotenské oko padlo na soutěž o testování sušenek Emco Biskiti. To byla voda na můj mlýn. Jestli byl můj komentář tak vtipný aby si zasloužil vybrat to nevím, ale těm na druhé straně se zdál, a tak jsme si poslední červnový pátek, po zdlouhavém domlouvání se s doručovatelem, kdy jsem v době doručení nejdříve jela na kontrolu do gennetu a následně jsme trčeli v zácpě, místo v počernicích převzala krabici na půl cesty kdesi za Prosekem. 

Krabice ležela následně celý víkend nerozbalené na stole v kuchyni a čekalo se na to, až se dcera vrátí z víkendu od otce.

Byla nadšená, stejně jako já moc často něco nevyhrává a když jsem jí po obdržení zprávy o testování oznámila, jaká bude důležitá, nemohla se, stejně jako já, dočkat. Ona kvůli té důležitosti, já na ty sušenky.

Testování probíhalo za různých situací. Dvě hodiny strávené na VZP, čekárna u doktora, přírodní koupaliště, cesty vlakem, snídaně. A upřímně, ještě že jsme jich dostali tolik. celkem 10 balíčků na jeden týden a jednu krabičku jsem musela hned na začátku schovat, aby nám zbyla na víkend. Ano, je to tak, po těch kakaových se doslova zaprážilo.

A jak nám sušenky chutnali? Velmi! Jak jsem psala, po kakaových se doslova zaprášilo. Jsou méně sladké než ty medové a jak prohlásila moje dcera: "míň v nich křupe". Což je pravda, v těch medových mi příjde, že jsou krystalky cukru a jsou velmi sladké. 

Ani jedna příchuť neni ničím plněná ani politá, což oceňuji hlavně teď v létě. Všechny známe upatlané prsty od čokolády z polomáčenek a nebo roztolmile sladké pusinky okolo kterých se vznášejí vosy. Tyto sušenky nemají ani jedno, ale ani nejsou příliš suché. Nedrobí tolik kolik byse si mysleli, pokud se vám zrovna cestou někde nerozmašýrují, což ale ani tak neni moc možné. Šest sušenek je totiž prakticky uloženo po třech ve dvou komůrkách a tak pokud si je správně otevřete, můžete obal používat jako zašupovací krabičku dokud sušenky nesníte. Což ale není na moc dlouhou dobu.

Úvod

Do testování jsem se přihlásila úplně poprvé a upřímně jsem ani nedoufala, že by nás se synem někdo vybral. Na přípravky sebamed jsem dlouhodobě koukala, takže radost, že budeme testovat byla obrovská.

Vždycky, když přijede pošťák, skáče se u nás metr vysoko, když je dovoleno balíček rozbalit a obsah zabavit, tak i metry dva. Kosmetika přišla velmi pěkně zabalena, ale před dětmi neobstála a byla velmi rychle rozbalena 🙂

Hlavním testujícím se stal syn Lukášek, ale i mamka s tatkou museli zkusit, jestli platí "Kdo maže, ten jede..." 😀

Průběh testování

K testování byl určen začátek letních prázdnin, člověk by řekl, že nemůže být idealnější období... Ale takhle ošklivé počasí jsem opravdu dlouho v červenci nezažila, takže možnosti k otestování bylo velmi málo. Nebo tedy rozumějte, ono treba sluníčko svitilo, ale v 18°C prostě nemažu, pokud opravdu nesvítí a nehreje, zastávám názor, že všeho s mírou a s kosmetikou na dětech šetřim a to rozhodně nemyslím, kvůli penězům.