Při zjištění, že bude probíhat testování na kapičky na bříško, jsem měla velkou radost, jelikož nás bříško velmi trápí. Něco o nás - mojí holčičce je 9 týdnů. Vlastně skoro od začátku, co jsem se vrátily z porodnice, ji bolelo bříško, ale tak nějak že se zachrula, zaplakala (pláč je úplně jiný, okamžitě poznám, že jde o bolest) a ztvrdlo ji bříško. Začaly jsme infacolem, který zprvu zabíral, ale po čase jak kdyby si na něj zvykla. Potom jsme zkusily kombinaci espumisanu s babycalmem, ktera se zdála nejpřijatelnější - když jsem nekombinovala, mělo to stejný účinek, jako infacol, chvilku super a pak nanovo. Tři týdny také dáváme na doporučení biogaiu. 

Balíček přišel místo v úterý až v pátek, takže trošku nervy, aby vše dobře dopadlo. Dopadlo 🙂

Po obdržení balíčku mě překvapilo, že jsou rovnou dva kusy, tedy měsíční kůra - děkujeme 🙂.

Měla jsem trošku problém pochopit, co že to musím udělat, když je lahvička plná, než jsem objevila malý pytlíček, který se musí vsypat dovnitř - nic divného, nic složitého, jen mlíko na mozku a zkušenost s babycalmem, kde je pulka lahvičky, která se doplní vodou. Zde je lahvička plná a jen se dosype prášek.

Po rozdělání první příjemné zjištění - kapičky nádherně voní. Chuťově také nejsou nejhorší, malé vysloveně chutnají. Jediné, co mi rozhodně nevyhovuje, co mě zklamalo a co by se mělo nějakým způsobem vychytat, je podávání dítěti a kapání požadovaného množství. Za celou dobu jsem nebyla schopná nabrat do kapátka odpovídající množství tak, abych jej mohla podat malé přímo do pusinky. Většinou jsem nabrala cca 13kapek, někdy jedenáct, prostě jsem si to musela odkapávat na lžičku a podávat tak. U babycalmu vím, že naberu plné kapátko a odpovídá to jedné dávce, tedy 10 kapiček. Tady bohužel. Nakonec jsem se dozveděla z telefonického rozhovoru s pánem, který se výrobou kapiček zabývá (myslím teda), že je mám dávat cca 10kapek 2x denně před jídlem, na příbaláku jsem však četla a do té doby dávala 20kapek 2x denně po jídle. Nellinka mi ale po jídle většinou blinká, tak se to před opravdu hodí líp.. Dávám tedy jedno plné kapátko a množství příliš neřeším.

Malá mi od začátku po kapičkách krásně prdí a smrdí, jednoduššeji se vykaká, ovšem bolestem bříška ani tyto kapičky nezabrání a každý večer mě čekají dvě proplakané a prochozené hodiny. Také mi trošku vadilo, že jsem na internetu nenašla moc informací ohledně těchto kapiček, jestli je vhodné je užívat samostnatně, nebo kombinovat atd.. Ale díky telefonátu vím, jaké dávkování zvolit, jak často a s čím kombinovat a s čím ne.

Pro začátek nastíním jak vypadal můj první porod.
V těhotenství jsem přibrala skoro 30 kilo, takže poslední týdny byly muka a každý den po termínu ještě horší. Bylo mi zle psychicky i fyzicky. Na jedné kontrole mi pak doktorka nabídla hamiltnův hmat a já souhlasila. Ten večer mi odešla zátka a ráno kolem 4 začaly slabé bolesti po 20 minutách. Celý den se pomalinku stupňovaly, ale interval zůstával těch 20 minut. 
Večer jsme si ještě s manželem stihli zahrát Age of Empires - mezi kontrakcemi to byla sranda 😀 Pak šel manžel spát a já už prodýchávala a rozcházela kontrakce.
Kolem druhé jsem si dala, za ten den už x-tou, vanu a kontrakce začaly být po 5 minutách a ve 3 ráno jsme jeli do porodnice.
Naneštěstí pro mě, bylo v mnou vybrané porodnici plno a musela jsem tam, kam jsem nechtěla... Byla jsem z toho dost ve stresu, což ovlivnilo následný průběh porodu.
- Porod nepostupoval a personál začal naléhat s zásahy jako protržení vaku blan. Později injekci proti bolesti, protože to akorát zhoršilo bolesti ale stejně se nic nedělo. Následoval oxytocin. Prostě vše pod nátlakem což mě přivádělo ještě do většího stresu.
Nakonec jsem po 9 hodinách porodila zdravou dcerku - s nástřihem a tlačením na břicho a následným taháním placenty... Dceru mi ani neukázali a odnesli. Donesli mi ji asi po čtvrt hodině zabalenou jako housenku i přes mé přání o bonding.

...

Tenhle porod ve mě zanechal velkou díru, ohromný strach z dalšího porodu a velkou fixaci na dceru...

...

Když bylo dceři 7 měsíců, zjistila jsem, že jsem znova těhotná. První co mě zavalilo byl strach z porodu a až pak radost a pak zase strach...
Asi ve 3. měsíci jsem vyhledala porodní asistentku, která by mě doprovodila k porodu.
Našla jsem opravdu ženu na svém místě! A už jen vědomí, že se mnou bude u porodu mi dodávalo odvahu. Byla mi k dispozici celé těhotenství a kdykoli jsem se potřebovala na něco zeptat, tak mi poradila.

...

Dle utz jsem měla termín 20.5., podle ovulace 24.5.

Asi 3 týdny před porodem, mě začali zlobit poslíčci, kolikrát jsem si říkala, že už! a ono NIC 😀
21.5. v neděli jsem byla dopoledne na kontrole v porodnici. Na monitoru se objevilo pár kopečků a jinak jsem se cítila skvěle (když pominu bolesti mezinoží). 
Den jsme pak strávili s dcerkou a ještě jsme chtěli naě procházku k přehradě, ale došli jsme akorát do města. Nic se nedělo, byl to den jako jiný.
Večer mi opět začali poslíčci, ale po předchozích dnech jsem jim nevěnovala pozornost. Jen dvěma, kteří byli o něco silnější než ostatní, ale v 10 večer jsem se sebrala a šla normálně spát.