Ženy prý řeší spíše opačný problém - jak rozjet laktaci. Ale i kdyby nás byla menšina, určitě jsem v tom nebyla sama, komu se laktace rozjela až přespříliš, doma brečel, jak to bolí, že nemůže ani zvednout ruce, pochovat miminko, protože prsa okamžitě spustila mlíko a marně hledal na googlu jak laktaci snížit, ale nezastavit.

Sama nechápu, kde se to všechno mlíko ve mně vzalo (ale buď za to mohly ty poporodní hormony nebo homeopatika na podporu laktace, kdo ví). V porodnici měli přetlak, takže jsem první dva dny ani nebyla s miminkem na pokoji, jenom za ním docházela na kojení. A i tak se mi druhý den prsa nalila do neskutečných rozměrů. V noci jsem se budila, když jsem si lehla na bok, převlíknout si košilku za čistou bylo pro mě hodně bolestivé (nateklá prsa mě dost omezovala v pohybu), hrbila jsem se (bolest tak byla snesitelnější), prsa tvrdá jako kámen, vypadala jsem, jak po nepovedené plastice, kdy si člověk nechá nalepit prsa o 5 čísel větší než k němu sedí. Můj režim v porodnici byl: nahřát prsa ve sprše, nakojit, odstříkat, opakovat (občas bez jakékoliv pauzy na odpočinek, atd.)

Po příchodu domů jsem hledala, co by se dalo udělat, protože z jsem už byla na pokraji šílenství a nezdálo se, že by se hormony dávaly do kupy a bolest prsou ustupovala. Mluvila jsem i s laktační poradkyní (dále jen LP), některé rady jsou od ní, některé od strýčka googla:

1. Hlídat si pitný režim - vypít max. 2 - 2,5l za den. Hodně tekutin podporuje tvorbu mléka, tak zbytečně nepodporovat. Nepít žádný čaje pro kojící matky nebo podporující laktaci.
2. Preventivně brát paralen - předejde se tak případnému zánětu. Lze paralen 500 1x za 6 hodin (já brala jeden ráno a jeden večer před spaním). Paralen je dle LP pro miminko bezpečný a neublížímu (a mě přišlo, že mi dost ulevil od bolesti).
3. Nosit (pevnou) podprsenku - stahování prsou obinadlem se dříve dělalo, aby se zastavila ženám laktace. Navíc člověku to uleví při nošení těch nezvykle velkých těžkých prsou.
4. Před kojením prsa nahřát a promasírovat - aby se miminku lépe sálo. LP doporučují nahřát v teplé sprše a masírovat krouživými pohyby ve směru hodinových ručiček směrem od těla k bradavce. Mě víc vyhovovalo uvařit horkou vodu v rychlovarné konvici, nalít do hrnce (přikrýt pokličkou) a během kojení namáčet žínku a přikládat na prso. Masírovala jsem od těla k bradavce, ale spíše jsem "ťapala" prsty/žínkou po prsu. Pokud narazíte na tvrdší místo rozmasírovat více.
   1. side note: pokud ztvrdlá místa začnou červenat, tak LP mi radila dát na to tvaroh. Naštěstí využít tuto radu nebylo třeba.
5. Kojit...
   1. dle potřeb miminka. Při nadměrné laktaci není nutné dodržovat pravidlo kojit 15-20 minut a pak dost. Kojte, dokud mimčo bere. Lepší je, když odsaje miminko než odsávačka.
   2. z jednoho prsu, druhý prs odstříkat. Při dalším kojení vystřídat. - Jak všude tvrdí poptávka určuje nabídku. Kojením pouze z jednoho prsu dá člověk tělu najevo, kolik je třeba v tomhle prsu příště vytvořit. Ale sama mám zkušenost, že ne vždy to jde. Ze začátku mimčo nevypilo tolik, aby mi ulevilo, takže jsem odstříkávala i z kojeného prsu.
6. Odsát/odstříkat...
   1. do úlevy - aby prso nebylo jako kámen, ale měkké na dotek, nebolestivé. Zatvrdlá místa při odsávání více masírovat. Neodsávat víc než je nutné, aby se mléko ještě nevytvářelo. Pokud si nejste jisté, že tohle je ta správná míra, řekněte partnerovi, ať vám sáhne na prsa jako obvykle. Pokud vyjeknete bolestí nebo cítíte bolest, tak pokračujte v odsávání.
   2. hned po kojení, ideálně s miminkem v blízkosti - s mimčem vedle sebe např. v posteli laktace jela mnohem líp a odsátí mi trvalo třeba jenom 15 minut a ne hodinu. Občas se mi povedlo kojit a odsávat z druhého současně, což bylo z hlediska času nejúspornější.
   3. Snažit se pokaždé odstříkat/odsát míň a míň - dávat tím tělu najevo, že může tvořit mléka míň a míň (poptávka určuje nabídku a tělo nepozná, co vypilo mimčo a co bylo odstříkáno. Všechno bere jako vysáté mléko, jehož stejné množství musí příště zase vytvořit). Postupně jsem se dostala např. na odsávání 15 minut, pak jenom 10, pak 5, pak jenom pár minutek a pak vůbec.
   4. V noci neodstříkávat/neodsávat - v noci se nejvíce tvoří hormon prolaktin, který je zodpovědný za tvorbu mléka. Takže proč ho podporovat ještě více. Opět pokud je bolest nesnesitelné, tak (trochu) odstříkejte.
   5. Pořiďte si elektrickou odsávačku. S manuální jsem odstříkala sotva 20 ml a prsa stále bolela. S elektrickou jsem odsála 2x 125 ml a konečně jsem pocítila úlevu. Půjčit lze např. na mladatko.cz, měla jsem Avent i Medelu. Oboje můžu doporučit. O něco šetrnější k bradavkám mi přišla Medela.
7. Po odstříkání prsa ledovat - chlazení by mělo opět zastavovat laktaci. Můžete samozřejmě ledovat i vícekrát mezi kojeními např. vždy, když cítíte tlak v prsou, jak se tvoří mléko.
8. Čaj z máty nebo šalvěje - tyto bylinky snižují laktaci. Vzhledem k tomu, že na mě všechny bylinky mají velký účinek, jsem byla s čaji opatrná. Čaj z máty jsem měla jenom dvakrát, malý hrníček a to před spaním, abych trochu snížila noční laktaci a nemusela v noci odsávat.
9. Omezit mazlení s miminkem - asi nejtěžší věc, ale pokaždé když jsem miminko vzala do ruky, spustila se mi automaticky laktace. Zkuste kontakt alespoň trochu omezit.
10. Obrňte se trpělivostí - trvalo týden než se laktace relativně ustálila a já přestala odstříkávat (a pak ještě pár dní, než jsem mohla říct, že je všechno ok a mlíka mám tolik, kolik mimčo potřebuje).

Existují i homeopatika na zastavení laktace, ale ty jsem se bála použít.

Hodně z vás mě bude asi odsuzovat za to, že tohle píšu veřejně, ale mě to nevadí. Nestydím se o tomhle mluvit, ale chci to napsat pro podporu ostatních.

Jmenuji se Lucie a je mi 26 let.

Odjakživa jsem vyrůstala v rodině, kde se rodiče nenáviděli a i přesto spolu dál žili. Ta atmosféra pro vyvíjející se dítě byla katastrofální - vidím to teprve teď, co se na to dívám s trochu ozdravenou psychikou.

Na ZŠ jsem zažívala od 12 let denno denně šikanu a to i o víkendu formou hlasových zpráv a emailů.

Na SŠ pokračovala šikana do nějakých 17 let. Šikana téměř denně po dobu 5 let včetně prázdnin. Totálně mě to zničilo psychiku a byla jsem úplně v háji. Nikdo to neřešil, moje matka mě odmítla dovést k psychologovi, i když jsem ji o to téměř na kolenou prosila, protože mi bylo psychicky hrozně špatně.

Začala jsem se sebepoškozovat, protože to byly jediné situace, kdy jsem něco cítila. Emočně jsem byla absolutně prázdná. Matka to věděla. Nepomohla, nezeptala se, nezajímaly ji mé pocity. Zvládnout jsem to musela sama.

Myslím, že většina maminek mi dá za pravdu s tím, že jedna z nejkrásnějších činností v těhotenství je nakupování výbavičky pro miminko – především oblečení. Maminky se těší, jaké to bude, až bude miminko konečně na světě, jak se budou mazlit a také to, jak budou své miminko šňořit. Je totiž samozřejmě jasné, že zrovna to vaše miminko bude nejkrásnější na celém světě, ale to je ještě potřeba podtrhnout krásným oblečením.

Nicméně nákupy pro malé miminko jsou poměrně ošemetné, protože vůbec netušíte, jaké vaše miminko bude. Díky lékařským kontrolám většinou maminky zhruba tak nějak tuší, jak velké miminko mohou očekávat, ale co nelze odhadnout dopředu je například to, jak moc bude miminko zvracet – a s hodně zvracejícím miminkem je samozřejmě potřeba také mnohem více kousků oblečení.

Pro spoustu maminek (především prvorodiček) je velmi náročné zvolit pro miminko oblečení vhodně podle konkrétního počasí, takže zpočátku třeba i tápou. To, zda je miminko vhodně oblečené, poznáte perfektně podle toho, že mu sáhnete na zátylek – ten by neměl být ani horký ani chladný. Pokud je krček horký, svlékněte miminku jednu vrstvu oblečení, pokud studený, naopak ho přioblékněte. A nebojte se, za chvilku budete mít oblékání miminka v malíku a budete se třeba i smát tomu, jakou vědu jste v tom zpočátku hledala.

Když vyrážíte s miminkem ven, zvolíte pravděpodobně „lepší“ oblečení, což je naprosto pochopitelné – chcete se pochlubit tím, jak nádherného potomka máte. Zatímco doma je prioritou především to, aby bylo oblečení funkční a miminku pohodlné, nikde ho nic netlačilo, nemačkalo a bylo v něm tedy co nejspokojenější. Tyto parametry splňují stoprocentně různá bodýčka, overálky, tepláčky a dupačky. Jelikož miminko zpočátku roste velmi rychle, tak mnoho maminek nakupuje v bazárcích. Můžete nakouknout třeba do zdejšího modrokoníkovského bazárku, kde je tato sekce oblečení zastoupena velmi početně.

Jak už to tak bývá, tak i v tématu oblékání miminka existuje spousta názorů. Nakonec vám stejně nezbyde než se řídit svým zdravým selským rozumem a najít si systém, který bude vyhovovat vám a hlavně také vašemu miminku, protože každé miminko je jiné a zatímco jednomu bude v bodýčku a tepláčcích zima, tak druhému v tom může být naopak teplo.

Na spaní pro miminko z vlastní zkušenosti doporučuji overálky - rychle a pohodlně se vám bude přebalovat, což oceníte především v noci. A to nejen vy, ale i vaše miminko, které už se moc těší, až si konečně dá svoji vytouženou dávku mlíčka.

V minulém díle jsem vám dala tip na několik filmů které vám zpříjemní rozjímací večer bez chlapa a dnes na revanž nabízím několik děl, které jsou koukatelné pro obě strany.

Drive (2011)

To je na první pohled klasický film pro chlapy a vlastně mne kdysi přivedl na nápad kategorizovat takové filmy jako genderově divácky neutrální pro sobotní večer.

Týpek, kterým je Ryan Gosling, se živí jako kaskadér a sem tam po nocích jako řidič pro lidi, co potřebují rychle odjet (z místa činu) a prakticky nemluví.

Do sousedství se však přistěhuje Carey Mulligan a její syn, kteří potřebují jeho pomoc, což je ta dějová linka která uspokojí zase vás.

Poměrně velkou eskalaci násilí a gangsterskou zápletku vám vynahradí dlouhé všeříkající pohledy beze slov, velmi příjemná kamera a neotřelý soundtrack znějící jako pěkné léto v osmdesátkách.