Kouzlo těchto krekrů spočívá ve dvou ingrediencích. Díky máslu se samy rozpadají na jazyku a bohatá chuť sýra jim zase dodá na vláčnosti. Milují je dospělí, a především děti, které se rády zapojí do jejich jednoduché přípravy. Už po první várce rovnou zaděláte na dvojnásobnou dávku. Tak jsou dobré!

Uvedenými gramážemi se nemusíte řídit. Klidně požijte jen testovací vzorek se 100 gramy. Vtip je v tom, že hmotnost všech surovin je vždy stejná. Z vlastní zkušenosti mám odzkoušeno, že jedno vajíčko vystačí až do 500 gramů. Poté použijte vejce dvě. Ano, u nás doma zadělávám těsto rovnou z půl kila. 

Suroviny

    250 g másla pokojové teploty, nakrájeného na plátky (nebo Hery)

    250 g hladké mouky

    250 g strouhaného tvrdého sýra (pro děti je výborná jemná dobrá je Gouda, pro dospělé výraznější Cheddar)

Těsto:

• 250 g hladké mouky
• 1 čajová lžička prášku do pečiva
• špetka soli
• citronová kůra/nemusí být/
• 2 lžíce cukru krupice
• 1 vanilkový cukr
• 1 vejce celé
• 60 g másla
• podle potřeby přidat mléko (bilý jogurt nebo zakysanou smetanu)

Tvarohová náplň:

• 250 g měkkého tvarohu
• 1 celé vejce
• 1/2 sáčku vanilkového pudinku
• 80 g krupicového cukru
• citronová kůra

Ovoce podle chuti

Drobenka:

Zeleninové odřezky, slupky, tuhé stonky a nať. Podle druhu tvoří až třetinu hmotnosti celé rostliny. Nejčastěji končí v koši nebo v lepším případě na kompostu. Pokud ale víte, jak je zpracovat, můžete skutečný odpad smrsknout na minimum. Následující tipy berte spíše jako zpestření nebo motivaci k tomu, jak pracovat v kuchyni efektivně. Připraveni? Začínáme!

Šupito p(r)esto

Pěknou nať z mrkve, petržele, červené řepy či celeru můžete v klidu dále zpracovat. U té mrkvové si pohlídejte, aby nebyla hořká. U celeru zase nepoužívejte nať, která je zažloutlá nebo má hnědé flíčky. Takovou nať opravdu raději vyhoďte. Špatně skladovaný celer totiž tvoří dráždivé. Natě se asi nejlépe upotřebíte v jednoduchém pestu. Můžete jím ochutit nejen těstoviny, ale také oživíte chuť polévek.

K očištěné a nahrubo nasekané nati přidejte česnek, olivový olej, ocet a sůl. Poté všechno důkladně rozmixujte, až se jednotlivé ingredience spojí. Hotové pesto můžete ihned použít nebo ho rozdělte na menší dávky a zmrazte.

Budete překvapení, jak tohle jednoduché pesto v polévkách funguje. Svou vůní a rozjasní i fádnější luštěninové nebo zeleninové polévky.

Stále dokola

Odběru plodové vody se některé maminky obávají. Právě tak ale lze odhalit určité genetické odchylky. Místo tohoto invazivního vyšetření však lze absolvovat vyšetření, které se provádí z krve a tudíž při něm nic nehrozí, jde o Prenascan, který má jen o trochu menší pravděpodobnost. Jde však o test placený.

Prenascan nebolí

Zatímco odběr plodové vody může nastávající maminku bolet (podle toho, kudy se vede vpich jehly) a znamená určité, byť nepatrné riziko zanesení infekce, Prenascan nebolí, provádí se při něm jen a pouze odběr krve. Tato krev se následně testuje, zjišťují se v ní úlomky DNA miminka, ta se pak vyšetřuje, zda nejsou přítomny chromozomální vady. Takto lze odhalit s 99% jistotou Downův syndrom, kterého se obávají zejména maminky nad 35 let, dále pak Edwardsův a Patauův syndrom. A pokud chcete, můžete si nechat s jistotou zjistit pohlaví. Tento test se provádí od desátého týdne těhotenství, kdy ještě není možné zjistit pohlaví ultrazvukem, takže se můžete dozvědět oproti jiným maminkám o mnoho dříve, zda čekáte holčičku, nebo chlapečka. Spolehlivost tohoto zjištění se udává 98%.

Dozvíte se velmi brzy pohlaví

„Test mi dělali ve dvanáctém týdnu. Výsledky jsem dostala již za týden, takže jsem věděla, že čekám kluka již tehdy, když na mě těhotenství nebylo zdaleka vidět,“ říká maminka Lucka, která pomocí testu vyvrátila nedobré výsledky z triple testu. Prenascan se doporučuje u maminek nad 35 let, při asistované reprodukci, při zhoršených výsledcích u biochemického testu. „Odběru plodovky jsem se bála, tak jsem si zaplatila tohle, a to kvůli špatným výsledkům triple testů. Ty předpověděly pravděpodobnost 1:150 pro riziko Downova syndromu, a tak jsem se musela rozhodnout, kterého testu využiji,“ uvedla maminka Martina.

Výsledky se posílají přes moře

Jako všichni, tak i já, moc děkuji Modrému koníku, za možnost testovat výrobky sebamed. Nevěřila jsem svým očím, když jsem viděla zprávu že mě vybrali pro testování 🙂. Testovala moje 3 letá dcerka Sofinka a 8 měsíční Eminka. Holky jsou obě světlé blondýnečky, jejich pokožka je o to víc náchylnější na spálení ale to se naštěstí nestalo. 

Co jsme testovali?

• sebamed opalovací mléko
• sebamed opalovací sprej
• sebamed opalovací krém

  sebamed opalovací mléko

U nás číslo jedna, využívali jsme pomaly každý den, nevím jak jinde ale na Moravě jsme měli sluníčka dostatečně.

Nádherně voní miminkem, to mě mile překvapilo.Dobře se roztírá, nezanechává bílé stopy na těle, hustota mléka je také ideální a ihned se vstřebá do pokožky.

Zdravím všechny snažilky 🙂

Vždy jsem si sem chodila pro radu a svým způsobem i podporu, proto bych se s Vámi ráda podělila i o svůj příběh....

Celé to začalo zhruba před rokem touto dobou. Bylo léto, krásné prázdninové dny a přítel přišel s myšlenkou, že by chtěl miminko. Hrozně mile mě to překvapilo....přece jen mi bylo "pouze" 22let (v dnešní době prý mladý věk na prvni dítě 🙂 ) a vlastně jsem to od něj vůbec nečekala....nikdy jsme se to moc nerozebirali. Ale byla jsem si jistá, že miminko právě s tímto partnerem chci a že se již cítím na to být maminkou 🙂

Již v té době jsem byla cca rok bez antikoncepce, využívali jsme s partnerem standardni ochranu formou kondomu a později méně spolehlivou ochranu tzv. Dávání si poroz (takže jsme vlastně mimco mohli očekávat dřív).

Domluvili jsme se tedy, že si přestaneme dávat pozor a necháme tomu volný průběh.....

Ale znáte to, najednou hrozně chcete....Hrozně se na to soustředíte.... Psychika je, ale právě ten problem.

„O tom, že jsem adoptovaná, mi rodiče neplánovali nikdy říci. Odstěhovali se proto na druhý konec republiky. Já nic netušila, jen jako malé holčičce mi vrtalo hlavou, proč nemají fotky od mého narození, jako tomu bylo u mé mladší sestry?  V té době mi ale stačilo prosté vysvětlení, že ještě neměli foťák, a proto mě nemohli vyfotit.“

Jak se asi cítí člověk, který část svého raného dětství strávil v ústavní péči? Je vůbec možné, aby události, které se staly v době, kdy mozek ještě nezaznamenává a neuchovává vzpomínky, zanechaly na člověku nějaký následek? A může to být následek zásadní, takový, který ovlivní vnímání sebe sama a světa kolem nás na celý následující život?

Na všechny tyto otázky Vám, myslím, odpoví následující příběh, za který děkuji dnes už dospělé ženě, kterou její náhradní rodina přijala z kojeneckého ústavu v pouhých osmi měsících života…

Jak začal můj příběh?

Narodila jsem se na velikonoční pondělí před mnoha lety. Na svět jsem tenkrát nepřišla sama. S mým bratrem – dvojčetem jsme se narodili velmi předčasně, což se mu bohužel stalo osudným. Moje biologická matka pak zemřela jen několik málo měsíců poté.   

Prvních osm měsíců svého života jsem tak strávila sama v kojeneckém ústavě. Když mě poprvé uviděli moji adoptivní rodiče, neuměla jsem vůbec nic z toho, co takhle velká miminka mají umět. Jen jsem tak ležela v postýlce, aniž bych se usmála nebo zaplakala.

Když má vaše dítě horečku, je to pro vás nepříjemná věc, vyvolávající obavy. Běžně však není čeho se obávat, horečka sama o sobě není nemoc, ale příznak nemoci, lépe řečeno znak toho, že tělo samo se snaží s nějakou infekcí vypořádat. Proto je dobré si uvědomit, že není dobré teplotu ihned srážet, protože jde o přirozený mechanismus lidského těla, který by se tlumením přerušil a tělo by přišlo o možnost se s nemocí vypořádat rychle a samo.

Co si představit pod pojmem horečka

Za horečku se považuje teplota nad 38°C měřenou v podpaží. Teplota mezi  37°C – 38°C je pouze zvýšená.  U nejmenších dětí je však lehce zvýšená teplota normální.  Také je dobré vědět, že tělesná teplota se v průběhu dne mění a nejvyšších hodnot dosahuje večer.

V případě, že se vyšší teploty u dítěte objeví, určitě je dobré stav dítěte sledovat. Pokud se neobjevují žádné jiné potíže, únava, bolesti, nevolnost atd., obvykle není nutné teplotu srážet nebo hned běžet k lékaři, postačí průběžné sledovaní stavu. V případě, že se vám cokoli nezdá, dítě má i jiné potíže nebo teplota přetrvává více dní, je dobré lékaře navštívit.

Srážet horečku se doporučuje až od 38°C výše, to aby mělo tělo šanci se za její pomocí samo s nemocí vypořádat. Jakékoli snížení potlačí horečku, ale nepotlačí nemoc, proti které tělo horečku vyvinulo.  Samotné snižování teploty lze dvěma způsoby – za pomoci léků nebo za pomoci tzv. fyzikálních metod. Pokud tedy ke snižování horečky přistoupíte, nejdříve můžete vyzkoušet metody bez léků, tedy metody fyzikální.

Přehled postupů bez použití léků

    S nadcházejícími horkými dny člověk touží po pořádném osvěžení, a tak si užívá osvěžující radovánky, které léto nabízí. Koupání, zmrzlinu, domácí limonády a melouny - to vše patří k létu. Pokud byste se zeptali svých známých, čeho v horkých dnech zkonzumují nejvíce, vsadím se, že většina z nich vám odpoví, že je to právě meloun.

    Meloun je mylně považován většinou lidí za ovoce - jenže chyba lávky, meloun je totiž ZELENINA. Překvapilo vás to? Tak vězte, že následující informace vás překvapí možná ještě víc. Meloun patří do čeledi tykvovitých. Kromě toho, že je jeho chuť prostě božská, má meloun spoustu jiných výhod. Jelikož obsahuje kolem 90 % vody, je skvělý při hubnutí a detoxikačních kúrách. Kromě toho také obsahuje spoustu vitamínu C, vitamíny skupiny B či kyseliny listové. A když k tomu připočítáme to, jak skvěle chutná, uznejte, že se vyplatí dopřát si ho v pořádném množství. 

    A nyní už se se mnou pojďte podívat na ty nejlepší melounové recepty, které frčí u nás doma.

Melounové mojito - krok za krokem

    Jeden z nejoblíbenějších receptů je pro nás stoprocentně melounové mojito. Je možné ho připravit tradičně v alkoholové verzi či ve virgin podobě, kterou si mohou užít děti, těhotné či kojící maminky nebo prostě jen ti, kteří nemají na alkohol z jakéhokoliv důvodu chuť.

Potřebujeme:

Byla jsem moc zvědavá jaké jsou opalovací krémy od značky Sebamed. První věc, po rozbalení balíčku byla, že jsem si k nim přivoněla. Voní krásně! První pozitivum 🙂

Byla jsem vybrána k testování hned tří produktů na opalování a za tuto možnost moc děkuji.

Všichni uspěli a syn není spálený. Druhé a nejzásadnější pozitivum. Naštěstí, protože opalovací mléko dostalo opravdu zabrat. Syn miluje vodu a co jiného dělat v teplých dnech než být v bazénu. Když už se mi ho podařilo dostat z vody hned pádil na písek, který jako jediný je naštěstí ve stínu.

V příbalovém letáku je uvedeno, že je vodě odolný a také odolný proti písku > to mě dost překvapilo, ale text je pravdivý. Písek jsem ze syna lehce otřela. Nepřilepil se.

Třetí pozitivum > nezůstal obalený pískem a zároveň se za celé odpoledne nespálil.

Na celou naší zahradu svítí téměž celý den sluníčko a my býváme se  synem venku hodně. Hodinu dopoledne a pak i tři hodiny odpoledne.

Nedávno jsem se nachomítla k situaci, která mi utkvěla v hlavě a nemůžu přestat na ni myslet. Situace: malé dítě běží, zakopne a začne plakat. Reakce maminky: "Ježiši, to chvíli nemůžeš zůstat čistý?" Co jsi prosím dělal? Kam jsi koukal? Ukaž...to je dobrý. Pojď, ať stihneme ten autobus!" A malému chlapečkovi zatím tekly slzy a chytal se za kolínko. Přiznám se, že mi ho bylo neskutečně líto.. Vůbec nechci soudit jednání maminky - nevím jaký měla den, jak moc spěchali a vůbec.. Každopádně mě to motivovalo k zamyšlení, co si ten chlapeček asi z tohohle jednání vezme do budoucna. A druhá věc - proč si dospělí myslí, že vůbec jen tuší jak co malé dítě může bolet. Slýchávali jste doma taky někdy věty: Nebreč, nebo ti dám na zadek, abys měl/a důvod brečet. To už přeci nebolí. Bulí jenom ženský. Neplakej, to už je dobrý...apod.? Je zajímavé, že když dospělý řekne, že jej něco bolí nebo že mu není dobře - většinou se strhne vlna solidarity. Politují ho, pošlou ho k lékaři, nabídnou pomoc. Tak proč je to u dětí jinak? Proč maminky / tatínkové často nutí děti přestat plakat za každou cenu a učí je potlačovat jejich bolest a emoce? Napadá mě, že kdybych já byla tím chlapečkem - asi by mi spíš pomohlo, kdyby mi moje maminka řekla něco jako: " vidím, že jsi spadl a že pláčeš a držíš se za kolínko. To asi hodně bolí, co? To mi je líto. Víš, ale že moc spěcháme a potřebujeme stihnout autobus. Zvládneš teď k němu dojít a potom se na kolínko podíváme? A ideálně bych asi ještě chtěla pusu a obejmutí.. Při své práce terapeutky se často potkávám s tím, že lidé neumí vyjadřovat své pocity a emoce. Že se jich často bojí. To pak však má často za následek to, že lidé necítí naplnění ve svých vztazích, mají problém najít si toho "pravého partnera" nebo neumí komunikovat. Možná si řeknete, že komunikovat umí každý..ALE, já myslím komunikovat partnersky - bez manipulace, citového vydírání, nátlaku, asertivně..tak, aby jste se cítili dobře sami se sebou i s druhými. Maminky, tatínkové - jestli můžu poprosit - až zase ten Váš malý brouček spadne nebo prostě jen bude plakat - zastavte se a zkuste to s ním třeba trochu jinak. Dejte mu obejmutí, lásku a prostor se vyplakat a dát najevo svoje emoce. Řekněte mu, že je v pořádku plakat, když ho něco bolí a ať se klidně vypláče, že jste tu s ním a pro něj. Jen si sami vzpomeňte jak je někdy úlevné se vyplakat. 

Krásné a láskyplné dny s Vašimi dětmi Vám přeje Jana 🙂

Vše začalo tím, že jsem zašla za svou doktorou se žádostí, jeslti se podívá na malou, protože ji poměrně dost málo cítím. Tam mi řekla, že mám málo plodové vody, tím pádem má omezený pohyb a není tolik co cítit. Dobře. Další týden jsem šla na kontrolu znovu, protože jsme měli před dovolenou, tak abych věděla, jak je na tom. Opět málo plodové vody, tak tedy už žádanka na podrobnější vyšetření průtoků. Dobře. Než jsme odejeli na dovolenou, měla jsem termín. 5.6. jsme šli na průtoky, vše bylo v pořádku, malá na ultrazvuku krásná, vody málo, ale dobrý. Pak přišel pan doktor a řekl, že to tak moc dobrý není, protože vůbec nevyrostla. No a tak to začalo. Domluva na genetickou konzultaci, strach, otázky, co to může být, kde je problém...

Další den konzultace, žádná genetická zátěž v rodině mé ani partnera není, všechny screeningy byly v pořádku, žádné známky postižení, do 24. týdne rostla ukázkově a pak ...prostě konec. Takže jediné co, poslali mě na odběr plodové vody. Dobře.

Vynervovaná se strachem v očích sem podstoupila odběr a teď - čekání na výsledky. Do třech dnů měly být výsledky na Downa, Edwardsův a Pattauů syndrom. Do 14 dní další. Uběhlo pár dní a volala jsem genetičce, jak výsledky. Díky kontaminaci moji krví nebylo možní výsledky vyhodnotit. Dobře. Mám si zavolat za týden to budou ty další včetně těchto syndromů. Během čekacího týdne jsem šla na kontrolu na ultravuk. Tam se tedy domluvilo, že se nebude čekat ještě tak dlouho a že mi vezmou pupečníkou krev a z ní jsou výsledky rychleji. Malá opět vůbec nevyrostla, už je opožděná o tři týdny. Profesor nám vysvětloval, co to znamená, takže padaly slova jako postižená, odumře v děloze, přerušení těhotenství už není možné, jedině že by byla prokázaná vada neslučitelná se životem....což ona nemá, protože je uplně celá v pořádku, pije, čůrá, ledivny jsou prokrvené, to kontrolují pro malé množství vody, má vše, co má mít, jen neroste....a my jen seděli a poslouchali a nevěděli, co dělat.  Dobře. Ten den o pár minut později jsem opět ležela na lehátku, psychicky tedy uplně vyčerpaná a ubrečená a opět mi píchali jehlu k malé do břicha. O tom, jak mi tento záktok přijde odporný se rozepisovat nebudu  ! Jdu domů a brečim. Pořád. Bojim se co bude. Vždyť to je moje malá holčička. Není možné, aby to nedopadlo dobře. Brečim a brečim. Čekáme na výsledky genetického vyšetření malé a modlíme se, aby to bylo v pořádku. Protože ale co když nebude ? Postižená ? Ale přerušit už nemůžeme. A chtěli bychom to přerušení ? a tolik otázek co se v hlavě rodí....Jdu na kontrolu ke své gynekoložce. Spolupracuje se všema doktorama, který mě doposud kontrolovali a starali se o mě. Takže ! Řekla nám, že genetika malé holčičky je v pořádku !! Celá, nemá žádný vadný chromozom ! Jupí. Nejlepší zpráva za posledních 14 dní. Jenže ono to tím nekončí, jak jsme si bláhově mysleli. Je to sice fajn, ale pořád neroste.hmmmm..... dobře, jsem 28. týden a malá stále 24. týden. Dobře. 

Jsem hospitalizovaná u Apolináře. Aby se zjistilo co nejvíce jde, kde se stala chyba a já a malá byla sledována. Šla jsem na kontrolu průtoků, kde paní doktorka vyhodnotila, že si zásobuje víc mozek a že se průtoky horší. Pan doktor mi řekl, že to vidí tak na dny maximalně týden a že půjde ven. Nejspíš ve čtvrtek. Bylo úterý. Odešla jsem na pokoj. Představovala jsem si, jak bude děsně maličkatá, hadičky, nemocnice, inkubátor, strach a nevědomost co bude, bylo mi z toho špatně . Další den jsem opět šla na kontrolu a to byly průtoky změřeny jako normální. Hmm. Dobře. Víte co, placenta funguje, pupečník funguje, miminko je v pořádku a vy jste v pořádku, bude se čekat. Kontroly co týden, ale my nevíme co se děje a moderní diagnostika už nemá jak co zjistit. Genetika je tak obsáhlá, že nejde zjistit vše. Může odumřít, nemusí, může být postižená, ale nemusí....a takhle to je pořád dokola . AaaaAAAaaaaaa !!!! Moje gynekoložka nám řekla, jak to vše je a že kdyby ji měli vyndat císařem, museli by mi rozříznout dělohu celou a ne jen jako u klasického císaře, protože je na ná moc naplácnutá, z důvodu málo vody. BUM. a že zřejmě nevydrží a nedožije se do 30. týdne, protože ji nebude stačit zásobení, proto, aby mohla růst, musí jíst. BUM. Budu ji muset porodit mrtvou. BUM. Konec jako. Oba hotový s přítelem. Tři dny jsem probrečela a dva dny z toho mi na mysl přicházely myšlenky, že to nedopadne, že budeme muset začít od znovu, až tohle všechno skončí, že budu vyklízet skříň a všechny věci co jsou pro Míšu najednou pro ni nebudou. Strašný. Vůbec jsem nevěděla, jak se k tomu postavit, jaký postoj zaujmout. Jestli na ni mám mluvit nebo ne, jak na ni mám mluvit. ....a pak jsem si řekla NE. Takhle to neskončí. Takhle to být nemá ! Moje holčička to zvládne a já s ní a budeme spolu ! Mluvila jsem na ni dál a dávala ji motivaci, že to zvládneme, že na to není sama, že my tady jsme pro ni a že ji tu umoc chceme ! .... a udělalo se mi lépe. Věděla jsem jak se k té věci stavět. A nikdo mi nebude řikat, že to nebude dobrý. ! Tak .

Kontrola po týdnu. Nový doktor. Už těch doktorů bylo tolik a co doktor, to názor, že už se toho bojíme. Ovšem tento to doladil k dokonalosti. Dělá ultrazvuk a povídá, tak já sem asi jediný, kdo vás tady ještě neviděl, jinak už se na vás vystřídali všichni specialisti. To má pravdu. Sleduje, kontroluje a měří a povídá : neuvažovali jste o ukončení těhotenství ? Zůstanu zírat a i se jako pousměju a říkám : ne a popravdě tuto možnost nám nikdo neřekl, že prý to jde jen do 24. týdne a pak už ne a on : to se běžně dělá, jde to vždycky. Říkam a to byste ji jako píchli něco do srdce a já ji pak porodila ? a to sem to řikala s úsměvem na rtech, protože nechápu, NECHÁPU, jak mi může někdo říct, že mám zabít vlastní, zdravé dítě !!! a on povídá : no. a dělal dál ultrzvuk, na kterém viděl, že ta holčička má vše co má mít a je zásobená a následně ještě povídá, že něco málo přibrala a něco málo povyrostla !!!! OH ! odcházím uplně v šoku, jak si může tohle dovolit doktor, který mě vidí poprvé a vůbec nevím, jak na tom třeba jsem s psychikou. Dobře. Pan doktor ošetřující mě zahrnul do studie a tak mi řikal výsledky. Jsem zdravá jako řípa 😀 zjistili u mě, že jsem se setkala až v těhotenství poprvé za svůj život s herpes virem. Opar. To znamená, že mám aktivní viry v těle. Pane doktore, může to mít souvislost s tím, že neroste ?? Víte jak, může a nemusí. Jste první žena v tom výzkumu, která má tyto látky aktivní. Aha. Dobře. Klasika. Takže další týden kontrola. Další týden utekl a je kontrola. U toho ,,hodného " pana doktora. Tak za prvé, se omluvil !! a za druhé to byla nejpříjmenější kontrola za poslední měsíc, protože nám nikdo neřekl nic negativního a hnusného. Prostě průtoky jsou v pořádku, mimču je tam dobře, plodové vody přibylo, takže už je to střední oligo a ne těžký,  prostě se bude čekat a kdo ví, třeba si ji i donosím do termínu 😀 při další kontrole ji budou zase vážit a meřit. Já mám pupek, který mi roste, Michalka se v bříšku neustále hýbe, což mě děsně uklidňuje a já věřím, že to vše dobře dopadne. Jsem 30. týden ! Uf. 

Přímo uprostřed čisté přírody, tam, v zemi tisíce jezer a ostrovů, v nespoutané divočině blízko divokého oceánu, jehož slanost je cítit díky mocným větrům na kilometry daleko, blízko severního polárního kruhu v místech, která často osvětluje polární záře, se nachází malá firma s názvem Ole Hyvä.

Pro nás je to neuchopitelné jméno, volně přeloženo znamená něco jako Buď zdráv. Přesný překlad není možný. V této rodinné firmě pracují celkem 4 lidé. Jsou to Finové tělem a duší a za roky své práce vybudovali silnou značku veganské kosmetiky, respektující přírodu ve všech fázích vývoje a výroby.

Ole Hyvä:

• má pouze rostlinné složení,
• používá pouze suroviny s Ecocert certifikací,
• používá místní suroviny v maximální možné míře,
• neobsahuje palmový olej,
• není testovaná na zvířatech,
• všechny suroviny jsou v přírodě plně rozložitelné, nezatěžují ekosystém,
• využívá při výrobě geotermální teplo.

Představte si finskou drsnost, která je nám známá hlavně z hokeje, stejně jako slušnost, ochota a ohleduplnost. Představte si hrubou sílu, která vychází z drsných podmínek severské krajiny, představte si účinnost, kterou tato kosmetika čerpá ze síly finské přírody, představte si přímočarost, která vychází z mentality zdejších lidí. A dostanete výsledek, který Vás může jen uchvátit.

Spojení lokálních bylin, mořské soli a jemných čistících složek dává vzniknout minimalistické kosmetice, ve které naleznete jen účinné složky, nic navíc. Tato kosmetika Vás nebude rozmazlovat, nebude Vás svádět omamnými vůněmi, nabídne Vám to nejlepší z Finska a toto buď akceptujete, nebo ... druhá možnost vlastně ani není.

V červnu jsme s Mikuláškem měli možnost testovat cestovní postýlku Joie Illusion Chromium. Jelikož Mikuláš spává s námi, v postýlce nespal, ale nemusíte se bát, otestoval ji opravdu důkladně 🙂.

Základní parametry:

Cestovní postýlka pro náročné nadchne zasunovatelným přebalovacím pultem a spoustou dalších luxusních doplňků. Vysoce praktická a dobře vybavená postýlka si klade za cíl co nejvíce usnadnit život novopečeným rodičům.

• chytrá a vybavená - illusion je vybavena vším, co dítě potřebuje pro spánek a hraní
• přebalovák co nepřekáží - přebalovací pult je vybaven mechanismem, který umožňuje jeho jednoduché uschování v případě, že jej právě nevyužíváte, je to tak snadné, že to zvládnete jednou rukou
• vše máte při ruce - kompaktní rozměry a úložné prostory postýlky zajistí, že během každodenní péče o miminko nebudete shánět nezbytnosti všude okolo, ale naleznete je skutečně na dosah ruky v přihrádkách postýlky
• klíčové vlastnosti:
• jednou rukou zasunovatelný přebalovací pult
• úložný prostor pro rodiče s chytrým řešením jednotlivých přihrádek
• závěsné lůžko s příjemným polstrováním
• snadné odnímání a přichycování závěsného lůžka
• velmi bezpečná konstrukce se zvýrazněnou konstrukcí
• integrovaná kolečka
• síťové výplně všech čtyř stran pro zajištění ventilace
• jednoduché skládání pomocí tlačítka
• postýlku lze složit s i bez závěsného lůžka
• kompaktní rozměry po složení
• součástí balení je taška pro přenos složené postýlky

Opravdu mohu souhlasit s tím, že postýlka je pro náročné uživatele. Dříve jsem jezdila jako instruktorka na pobyty rodičů s dětmi a díky tomu se mi dostalo do rukou několik typů cestovních postýlek. Nemám srovnání se současnými postýlkami, kvalita šla určitě nahoru, ale když srovnám cestovní postýlky, které jsem viděla a postýlku Illusion, je to opravdu znatelný rozdíl.

Je vyrobena z velmi příjemných kvalitních materiálů a je opravdu pevná a stabilní. Skládání postýlky je jednoduché, není to žádná věda, měli jsme složeno během chvíle.

S Adélkou sme měli možnost vyzkoušet si kartáček a lžičky od MAM. Po zjištění, že jsme testování vyhráli, jsem byla moc nadšená. Zkoušela jsem různá testování a konečně toto vyšlo. A ještě takové skvělé produkty.

Testovala hlavně naše roční dcera Adélka. Když přišel balíček, tak ihned zabavila lžičky. Od te doby jsou plně využívané. V obalu jako super hrkačka, bez obalu jako nástroj k jídlu, ale také paličky k bubínku a kousátko. Kartáček se ji líbil moc a vydržela si s nim nekonečně dlouho rejdit v pusince.

Já jako maminka jsem ocenila, že náš nejedlík a závisláček na prsu se za dobu testování rozjedl natolik, že kojení bylo odsunuto ma druhou kolej. Dokonce snědla i kaši, kterou mi odmítala cca 2 měsíce jíst. Takže téměř zázračné lžičky. 

Kartáček jsem hlavně srovnávala s naším od nejmenované firmy. A musím říct, že ani k němu nemám výhrady. Malá hlavička se dostane všude do malé pusinky (na všech 8 zubů Adelky určitě), štětinky jsou úžasně měkké (pokud by byly tvrdé, test netest- nepoužili by jsme ho), a malé se dobře držel.

Děkujeme za možnost tyto produkty vyzkoušet. 

Malé shrnutí: 

Úvodem bych ráda poděkovala za možnost testovat, opravdu mě potěšilo, že jsem byla mezi vybranými a mohla testovat tak praktické věcičky.

Nejdéle se asi pověnuji lžičkám, přeci jen je u nás používáme několikrát denně. První půl rok se totiž nesl v duchu "pořád jen kojím", druhý půl rok   "pořád jen krmím".😀

Bez jakéhokoli přehánění jsou lžičky od MAM nejlepší, které doma máme a když si mám vybrat a nejsou např. zrovna v myčce, sáhnu jen po nich. Nekloužou v ruce, jsou z příjemného měkkého materiálu, takže maminka nemusí mít strach, že prckovi odere pusinku když stírá zbytky. 

Oceňuji prodlouženou verzi lžičky, někdy kupuji vyšší skleničky a s většinou lžiček jsem nedosáhla na jejich dno a umazala si prsty. Naprosto skvělá vychytávka je plastové pouzdro na lžičku, ale uvítala bych, kdyby nebylo průhledné, jsem si jistá, že jej kvůli tomu časem ztratíme. Tady se tedy přimlouvám např. za potisk logem v barvě.

Co se týče toho, že jsou lžičky termosenzitivní – já mám velký strach z toho, že bych prcka opařila, a proto vždy jídlo ochutnávám, ale uznávám, že někdy může být člověk zamyšlený, a pak jej změna barvy upozorní na nebezpečí opaření dítěte.

Závěrem ke lžičkám:

Ahoj, jmenuji se Mirka a jsem maminkou dvou chlapečeků. Staršímu Tomíkovi byly v květnu 4 roky a mladšímu Davídkovi bylo nedávno 9 měsíců. Tomášek promine, ale tentokrát budu svou pozornost věnovat Dádovi a jeho zkušenostem s testovanými produkty, konkrétně s MAM lžičkami Feeding Spoons & Cover a MAM zubním kartáčkem FIRST BRUSH.

MAM lžičky Feeding Spoons & Cover

Součástí tohoto balení byly:

1. Dlouhá a úzká lžíčka, která snadno dosáhne na dno velkých skleniček a lze ji držet společně s dítětem
2. Krátká a široká lžička, která je idelání pro malé dětské ručičky
3. Ochranné pouzdro se dvěma komorami pro hygienické ukládání lžiček na cestách

A teď k samotnému testování. S Davídkem jsme nejdříve vyzkoušeli delší ze lžiček. Jak jsem  v úvodu zmínila, Dádovi bylo nedávno teprve 9 měsíců a s jídlem mu musím pomáhat - krmím ho. Tato delší lžička je ideální pro krmení z větších skleniček, krásně dosáhne na dno, aniž by se část za kterou lžičku držíte "upatlala" od jídla. Kladně oceňuji oválný tvar lžičky, který je vhodný i pro malé pusinky těch nejmenších dětí. Líbí se mi také materiál ze kterého jsou lžičky vyrobeny. Lžičky jsou lehce pružné a díky tomu je krmení příjemné, lžička se snadno přizpůsobí úhlu a záklonu pusinky dítěte.

Jako druhou jsme vyzkoušeli kratší ze lžiček. Lžička je trošku větší a my jí převážně používali na masozeleninové příkrmy a na polévky. Překvapilo mě, že se při prvním použití lžička obarvila od příkrmu (pravděpodobně od mrkve). Toto obarvení, bohužel, nepustilo ani po důkladném umytí lžičky v myčce na nádobí. 

Kdyz se pomalu blizil termin porodu, zacinala jsem nervoznet, ne kvuli samotnemu porodu, ale jak to vse skloubit se synem 2,5roku, jak to zvladne beze me, zda budu muset na vyvolani jako v prosinci 2014 s nim, to jsem stravila v nemocnici 7dni, jake budou noci, je zvykly chodit spat ke mne, ale nakonec jsem si rekla, ze stresovat uz se s tim nebudu, ze to urcite s tatkou a prarodici zvladnou.  

K prvnimu porodu, Honzik se narodil v 41+5tt, celkem rychly porod, jen ve finale za pouziti klesti, nastrih i siti.

Termin druheho porodu byl 21.6.2017, prala jsem si, at vyrazim z domova uz treba s bolestmi, at tam jedu opravdu jen k porodu 🙂 21. se nic nedelo, jeli jsme jeste se synem na cely den na navstevu k mym rodicum, vse probehlo jako vzdy.

22.6. rano asi v 5h jsem se vzbudila a rikala si, ze se asi neco zacina dit, takove mini bolesti,no od 6 jsem zacla zkoumat intervaly, ale nic pravidelneho, se synem jsme normalne vstali, nasnidali se a zacla jsem varit obed, ven jsme uz radsi nesli, jeste jsem poklidila, kdyby nahodou musela prijit hlidat tchyne,mezitim jsem stale pozorovala bolesti, asi v 11jsem si dala sprchu, bolesti se zhorsily, to uz jsem pro jistotu povolala tchyni na hlidani, v pul12 prisel manzel na obed, s tim ze uz radsi vynda auto a pojedem, ja kontrakce stale nepravidelne, ale radsi at mi zkontroluji.cesta byla uz hruza, bolesti asi po 2-3min,tech 15min cesty do porodnice byly muka. Pri prijmu v 12:20 mi natocili monitor, uzasna PA, urgovala Dr. at mi prohlidne, ze se boji abych tam neporodila. Otevrena na 5cm, premisteni na porodni sal, tam jsem se jen oprela o vanu(bazenek) a prodychavala kontrakce, v tom rikam ze uz se mi chce tlacit, PA at delam co potrebuji, tak jsem zatlacila a prdla voda,PA zkontrolovala ozvy miminka, ale ty se ji vubec nelibily, klidne by mi nechala odrodit ve stoje, bylo mi tak nejlip, ale musela jsem do kresla, povolan Dr. i primar, ale maly nejak ne a ne ven, tak mu pomohli "zvonem",(bez nastrihu, ale male siti) pak uz jen obrovska uleva.Prijmuli me v 12:20 a Ondrasek se narodil v 13:23.

V tu chvili mi doslo, jak si oba porody byly podobne, ale jak rozdilne tim, kde jsem rodila. Prvne Kladno, ted Rakovnik, Rakovnik fakt super, ale s Kladnem taky nemam problem, jen Rakovnik ten pristup mel fakt klidnejsi.

Oba to byly silne zazitky, na ktere budu vzdy rada vzpominat.

Moc děkujeme koníkovi že jsme se mohli opět účastnit testování. Bylo to trošku složitější jelikož jsem byla zrovna v době testování na operaci, ale snad to nějak zvládneme sepsat a zhodnotit. 

hned jak balíček přišel bylo zabaveno 😀 

MAM lžičky Feeding Spoons & Cover 

U lžiček mě překvapilo že mají zajímavý obal na cesty, ten jsme ale nevyužili, jelikož mám zrovna dobu rekonvalescence. Lžička mění barvy podle teploty.

 Jinak ve srovnání s lžičkou, kterou jsme doteď používali je měkčí, hlubší, ale zůstává na ni zbytek jídla, takže by to asi chtělo trošku zúžit přední část lžičky

Krmilo se pěkně, akorát ty zbytky.

Přejeme všem maminkám krásný den 🙂 

12.6.2017 nám přišla krásná zpráva, že jsme byly vybrány k testování od firmy MAM, radost byla samozřejmě veliká a čekaly jsme, až krásný balíček dorazí 🙂 

20.6.2017 nám dorazil balíček. Kristýnka si ho sama převzala od doručovatele a doma si na něm nejprve poseděla na schodech, potom si ho odnesla na sedačku a za mírné pomoci maminky si ho rozbalila. Reakce byla krásná: "Mamko, jůůůů, kartáček, vyčistíme zoubky. Jůůů, mamko žičky."

A jak jsme začaly testovat. První jsme vyzkoušely lžičky, samozřejmě nejlépe se s nima baští jogurt a přesnídávka. Kristýnka ocenila, že jsou lžičky růžové, a že se jí líbí 🙂 

Maminka nejvíce oceňuje obalový kalíšek, takže jsou lžičky úžasné na cestování, nemusím pořád myslet na to, že u sebe musím mít sáček, který je pokaždé opatlaný a ulepený, takhle zavřu do praktického víčka hodím do tašky a doma všechno umyju. 

Určitě lžičky moc doporučuju, dobře se mi s nima krmí, malá s nima krásně baší sama, a jak už jsem zmiňovala, super víčko na cestování. Takže za mě lžičky dostávají jedničku s hvězdičkou 🙂 

To bylo ale překvapení, když jsem si v poště na koníku přečetla, že jsme s Bělinkou vybrány na testování zubního kartáčku a lžičky od MAM 🙂 Tak jsme převzali balíček a hurá na testování 🙂

MAM zubní kartáček FIRST BRUSH

MAM lžičky Feeding Spoons & Cover 

V balíčku jsme objevili dvě zelené lžičky s ochranný krytem. Jedna lžička je s dlouhou rukujetí, u které jsem ocenila použití u skleniček, které se mi podařili krásně dobrat do prázdna a se lžičkou se mi i dobře manipulovalo při krmení a Bělince se z ní i hezky papalo. Druhou lžičku s krátkou rukojetí zatím vyzkoušenou nemáme, Bělinka jí používala jako hračku se kterou házela jak se dalo, ale věřím že časem se jí bude lžičkou hezky papat. U lžiček oceňuji ukazatel zbarvení při teplotě jídla ( i když jsem vždy na záčtku jezení i tak kontrolovala, ale to spíše ze zvyku). Perfektní je ochranný kryt na obě lžičky současně (perfektní při dvou dětech, každá venku měla svojí lžičky), takže jsem vždy jen lžičky při výletech šoupla do baťohu a šlo se 🙂

Jediné co mě u lžiček zklamalo, bylo zabarvení po určité době použití, takže už ze zelené máme skoro červenou. Ale je fakt, že jsem zatím neobjevila lžičku která by to něudělala při dlouhodobém použití. Lžičky mě velmi zaujaly svým designem a praktičnností. Rozhodně je můžu jen doporučit.

Moc děkujeme MK za testování a opět jsem se přesvědčila, že značka MAM je ta, kterou si budu i nadále vybírat 🙂

Hrníčky a lahve od MAM používáme a jsme s nimi velice spokojení,  proto jsme byli moc rádi, že jsme dostali možnost otestovat další z řady produktů MAM - konkrétně dvoufázové lžičky s krytem a zubní kartáček. Jestli a zda prošly naším testováním se dočtete níže 🙂

1. MAM lžičky Feeding Spoons & Cover 

Jedná se o dvoufázové lžičky s krytem.

• První fáze - dlouhá lžička s užší špičkou se kterou se opravdu, i díky protiskluzovým plochám, dobře krmí a manipuluje. Musím říct, že i manžel ji pri krmení prcka preferuje.
• Druhá fáze - kratší široká lžička, která je ideální do malé dětské ručky a se kterou by se dítě mělo naučit jíst samo. Přiznám se, že zatím jsem nenašla odvahu, abych Theovi dala spolu se lžičkou i jídlo. Zatím mu jí sem tam půjčím, aby si ji prozkoumal, ohmatal a jídlo přidáme až bude připravený - krmit se zatím nechá celkem hezky 🙂

• Celkově bych to shrnula asi tak, že mají krásný design a funkčně nám moc vyhovují, obzvláště ta delší, kterou využíváme na obědy. Kratší ale také našla své uplatnění a stala se z ní lžička přesnídávková. Myslím, že i na níže uvedené fotce je patrné, kterou z těch dvou jsme využívali více.
• Tepelný senzor" nijak zvlášť nevyzdvihuji, protože všechny lžičky, které doma máme, jej obsahují. Podle mé zkušenosti se jimi nelze tak úplně řídit a teplotu jídla stejně kontroluji svými rty.
• Co bych jim vytkla je materiál, který se již po prvním použití zabarvil a to natrvalo. Je to sice pouze estetická "vada", která na funkci nemá vliv, ale takových krasavic je to celkem škoda, nemyslíte?
• Abych ale byla upřímná, skvělých dětských lžiček bychom na trhnu našli určitě spousty, ale  MAMkovský praktický ochranný dvoukomorový kryt, je tak geniální, že bych si tyto lžičky koupila už jen kvůli němu!
• Je to produkt, který oceníte hlavně na cestách a i my máme lžičky neustále v přebalovací tašce. 

2. MAM zubní kartáček FIRST BRUSH

Na našem oblíbením webu modrykonik.cz (a pokud to čteš, vracíš se sem ráda 🙂 ) bývají celkem často nabídky na „testovačky“ produktů různých značek. Nikdy se do těchto akcí nezapojuju, protože jsem strašně líná psát a vymýšlet příspěvky proč si vybrat právě mě… (ty tři tečky používám ráda… 🙂 )

Poprvé jsem se zkusila zapojit u testování značky MAM a po týdnu od mého příspěvku mi koník poslal mailík, že vybrali našeho Domču, aby otestoval first brush (zubní kartáček) a „první příbor“ (chápej dvě lžičky) a tím si uvědomil spolu s maminkou, že už není to její novorozeně, co se mu jen míchá „hvězdný prach“ – tak manžel říká UM, ale že je nejvyšší čas začít jíst jako pořádný chlap!

Pár týdnů zpět tedy Dominik obdržel velký balík a uvnitř na něj čekaly dvě záhadné věcičky. Jako velký obdivovatel dudlíků MAM (a že se k nim musel dopracovat – vyřvat si je, zatím co máma kupovala pořad jen podle designu tj. jiné značky…) se hned pustil do rozbalování dárků.

MAM lžičky Feeding Spoons & Cover

V první řadě musím moc pochválit vzhled MAMkovských lžiček a i barevnost v jaké se nabízejí. Jelikož je Dominik naše první dítě, jako většina maminek, tak i já vybírám veškeré věcičky hlavně podle designu (jelikož nám přišla růžová sada, vyměnila jsem s kamarádkou za nové modré). Tím se vysvětluje, proč mám na jedné fotce lžičky růžové a na dalších už modré. Zpět k testování.

Balíček obsahoval dva typy lžiček a super kryt, který si moc pochvaluju. První lžička byla užší a delší, na vyškrabávání ze dna skleniček super, na krmení pro nás už horší. Domča má asi velkou pusinku, takže z praktických důvodů nám více vyhovovala ta menší širší. Každopádně tak jako tak jsme využily obě. Tu první na sladké příkrmy a tu druhou na oběd. Co je ale vážně super, je ten kryt. Maximálně praktická věc. Má dvě samostatné „komory“ a tím udržuje lžičky odděleny, což oceníte hlavně na cestách. 🙂

Máme za sebou první tropické dny. Když se teploty přehoupnou přes třicítku, na knedlo zelo vepřo nebo smetanovou omáčku má chuť jen málokdo. Přinášíme vám doporučení, čemu se vyvarovat, na co si dát pozor a po čem naopak sáhnout všemi deseti. Takže vychlazené smoothie do ruky, začínáme.

Hlavně hydratace

Znáte to, v létě by většina z nás mohla být živa klidně jenom z melounů, okurek a jahod. A není divu. Právě tyto potraviny mají svoji sezónu, v obchodech je seženete za pár korun a hlavně: obsahují značné množství vody a tím skvěle ochlazují organismus. Naše tělo je chytré a instinktivně ví, po čem máte sáhnout. Jednoduše proto přidejte do košíku potraviny, které kromě toho, že osvěží a jsou téměř bez kalorií obsahují právě značné množství vody.

Rekordmanem je salátová okurka, u které voda tvoří až 96%. Jen o procento méně má ledový salát, cuketa a ředkvičky. Sympatickými 94% vody se mohou pochlubit zelené papriky či květák. Oblíbený vodní meloun ji obsahuje až 91% a brokolice, jahody či grep se dostaly na kulatých 90% . Za nimi pak stojí například rajčata, lilky, veškeré bobulovité ovoce, meruňky, broskve či nektarinky.

Kromě potravin s vysokým obsahem vody doplňujte pitný režim o čisté nebo lehce minerální vody bez příchuti, chlazené ovocné čaje, ředěné džusy nebo domácí limonády s bylinkami. Konkrétní čísla říkají toto:

Dospělý: by měl přijmout 1,5 litru tekutiny pitím a pak 800 až 900 ml v rámci stravy.

Zrovna před nedávnem jsme se rozhodovali, kdy bude ten správný čas vyrazit s dítětem do kina. Je mu 2,5 roku. V kině zrovna dávají pokračování jeho milovaných Cars. A tak jsme šli. Kdy je ta správná chvíle? A dá se nějaká chvíle označit za správnou?

Jaké otázky si položit?

Samozřejmě, každé dítě je naprosto jiné. Některé děti se vydrží dívat na celou pohádku ve 2 letech, některé to nevydrží ani ve 4. Je ale pravděpodobnější, že pokud zvládne celou pohádku doma, v kině to také nebude problém. Podobným pravidlem se řídila také uživatelka @smuffynka: "Já brala malého ve skoro 2,5letech na Cars 2. Cars miluje a doma mi vydržel sedět a koukat na celou pohádku Cars 1 tudíž jsme zkusili kino. Dopadlo to výborně."

Rozhodně stojí za přemýšlení také to, jestli o vybraný film bude dítě stát. Mám podobnou zkušenost jako @smuffynka - vím, že Cars má rád, je to jeho nejoblíbenější pohádka, hrdiny zná, sbírá autíčka (hračky) a stále si s nimi hraje. Okamžitě tedy pozná, o jakou jde pohádku a je téměř vyloučené, že by ho nezajímala. A nejsme jediné. Například @hehena v internetové diskuzi píše: "My byli včera. Prckovi jsou 2r a 4m, ale vsadila jsem na tutovku, neb Dobu ledovou miluje, takže jsme to prubli. v sobotu zkusíme Madagaskar, to je taky jeho další závislost.

Dětský zrak se vyvíjí do 6ti let věku a do té doby se nedoporučuje sledovat filmy ve 3D. Pokud jste tedy zvažovaly návštěvu 3D pohádky, raději se jí vzdejte a volte 2D verzi. 3D efekty nejsou pro děti přirozené, protože svět kolem sebe vidí normálně 2D. V některých případech může vyvolat nejen bolesti hlavy, motání, zrakové potíže, ale až epileptické záchvaty, jak varuje jedna francouzská studie.

Příprava