Také se občas přistihnete, jak stojíte před otevřenou lednicí a v hlavě jako puzzle skládáte možné varianty toho, co by se z jejího obsahu mohlo použít jako přijatelná večeře? Jenže k kečupu, sklenice kyselých okurek a jahodového jogurtu by nevykouzlila nic ani Magdalena Dobromila Rettigová. V nouzi pak objednáte pizzu nebo namažete chleba máslem. Jenže takovéto večeře lezou jednat do peněz a jednak zavání rodinnou vzpourou. Předejít těmto situacím je tak snadné…

Ani drobek nazmar

Udělejte si večer chvíli času, klidně se sklenkou vína v ruce, a sepište seznam jídel, která budete v týdnu vařit. Má to hned několik výhod: jednak se nestane, že budete neustále opakovat stejná jídla. Také lépe a efektivněji využijete nakoupené potraviny a ušetříte si práci s dalším vyvařováním. A v neposlední řadě výrazně ušetříte peníze. 

Jedno kuře, prosím

Až budete mít příště chuť na kuřecí řízky, nekupujte drahá prsa ale cenově přijatelnější kuře celé. Z jater vykouzlíte báječnou paštiku se smetanou nebo je podávejte s pikantní omáčkou a rýží. Stehna patří k nešťavnatějším částem kuřete a výborně se tak  hodí na soté, do rizota, na obalování i k rychlému zapečení. Křídla můžete použít do vývaru a pak z nich obrat maso do polévky.

Všechno,  co nám z kuřete zůstane, využijte na přípravu silného  vývaru. Když přidáte i kousek mrkve, celeru, petržele a cibuli, získáte další vděčné jídlo. Pokud jej rovna nepotřebujete, vyvařte vodu co nejvíce, aby vám zbylo minimum vývaru a ten pak vlijte do nádoby na led. Jakmile je vývar zmrzlý, kostky vyjměte a vložte do sáčku. Zásoby vývaru se budou v budoucnu hodit. A co s prsíčky? Ty se hodí úplně všude, ale nejlépe si rozumí s bramborovou kaší v podobě dozlatova osmaženého řízku.

    Víte, že v Bretani můžete zvýšit svou plodnost a najdete tu hněd několik elixírů mládí? Pojďme tedy v dnešním článku zjistit, kde je najít a jak je využít. A společně s tím získáme i zajímavé typy na výlety ve formě krátkého videa s bretonskou hudbou...

Kameny v Carnac a k čemu slouží? 

     Kde jinde byste mohli najít větší seskupení megalitických památek, než právě v Bretani? Pravděpodobně k náboženským obřadům, možná i proto, že jsou v Bretani, v zemi plné tajemství, mystiky a legend se o nich vypráví spousta nejrůznějších příběhů. 

    Ženy jsou dodnes přesvědčeny, že kameny mohou zvýšit plodnost a tak se posadí na kámen, nebo se po něm jen tak skouznou a vstřebají jeho magickou moc. Nejefektivnější však je vykasat si sukni, aby energie měla volný průběh. Na jejich kouzlu něco musí být, protože každá žena, byť podle lékařů neplodná, poté do půl roku otěhotní. Náhoda?!

    Podle nejnovějších poznatků, postavili stavitelé menhiry tak, aby s jejich pomocí studovali pohyb měsíce a dalších nebeských těles a určovali tak čas. Tato teorie vypadá celkem věrohodně, v každém případě asi nebudeme nikdy  schopni s jistotou říci, co ty tajemné kameny vlastně znamenají. 

Údolí bez návratu

Nevím jak Vám, ale mně se nekdy zdá,

že mít svůj > jiný názor než jiná matka je až trestné.

Je to smutné, že v této vyspělé době, kde má každý člověk právo na vlastní názor, je zároveň tak odsuzován.

Jsem horší matka, když dítě očkuji/neočkuji ?

Jsem horší matka když dám dítěti kotníčkvou obuv/barefoot?

Jsem horší matka, když dávám dítě spát pozdě/brzo?

Zaskočila mě nepřipravenou,jako vždycky,ale tentokrát mi asi něco došlo, konečně?

Že mám epilepsii,jsem zjistila v roce 2008, bylo mi 23 let,studovala jsem vysokou a byla úplně normální, až do toho dne,kdy začal nový semestr. Seděla jsem ve třídě a blikala tam zářivka, to je poslední, co si pamatuju před záchvatem. Pak už jsem jen ležela na zemi a někdo mluvil o Hance a ať jsem v klidu a že už jdou. Nechápala jsem. Bolela mě hlava,ale bylo mi krásně,tak dětsky roztomile šťastně. A pak přišli, saniťáci. Řekli mi, co se stalo. Odvezli, vyšetřili,odkázali na epi poradnu. Tam jsem dostala léky a zjistili jsme,že jsem měla epi už jako dítě. Ve formě absencí. Tenkrát nikoho nenapadlo,že by to mohla být nějaká nemoc. 

Brala jsem léky, dodržovala režim a měla strach. Pak přišla znovu, tentokrát večer. Tehdejší přítel seděl vedle gauče a já cítila,jak ho strašně miluju a jsem zase strašlivě šťastná. Než mi řekl, že jsem měla záchvat.

Další navýšení léků a další záchvat. Vběhla jsem pod auto na přechodu. Probrala jsem se na křižovatce má zemi a zase strašně šťastná,než přijela sanitka a mě došlo, proč se valím na zemi.

Další navýšení léků a poslední záchvat v práci,spadla jsem do skříně na šanony. Hned mi řekli, co se stalo a odvezli mě domů. Cítila jsem se tak trapně!

No a tak jak šel čas,tak jsem začala řešit děti. S přítelem jsme spolu byli asi 3 měsíce,když jsem mu oznámila,že začnu dělat kroky proto,abych v budoucnu mohla mít zdravé děti. Dařilo se mi moc dobře, jeden lék jsme odstranili úplně a druhý snížili na polovinu. Otěhotněla jsem bez problémů a porodila také v pohodě. Bez záchvatu. A za 5 měsíců na novo, druhé těhotenství i porod opět bez problémů. Dnes mám dvě zdravé děti a do minulého týdne jsem neměla záchvat. Bylo to 6 let od posledního.

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný… Asi nejčastěji odříkávaná velikonoční koleda doprovázející chlapce/děti, kteří drží pomlázku a těší se na vykoledované vajíčko, sladkost, drobný peníz, ti dříve narození na panáka. Ne všude jsou však Velikonoce stejné. Víte, jak to chodí ve světě?

Austrálie

Není lepší místo kde začít, než u protinožců. Austrálie je země mnoha národností a tak vypadají i velikonoční svátky. Nezřídka se stává, že v jednom domě dodržují jiné zvyklosti než sousedé. Přesto je možné najít několik styčných bodů. Jedná se o nejdůležitější svátky v zemi. Tomu pak odpovídá okázalost výzdoby a to, že regály v obchodech se doslova prohýbají pod velikonočním zbožím (dekorace, barevná vajíčka, zajíčci). Australané tyto svátky vnímají jako prázdniny – mají volno stejně jako my, na Velký pátek i Velikonoční pondělí. Celé rodiny se v tomto období scházejí a společně navštěvují mše. Také se peče tradiční pečivo – podobně jako u nás mazance. To má podobu kříže a nazývá se hot cross buns. Z Austrálie se přesuneme trochu severněji, konkrétně na Filipíny.

Filipíny

Jako bývalá španělská kolonie (ještě později americká) jsou téměř výhradně křesťanské. Z toho vychází i velmi nábožensky pojaté oslavy na Velký pátek.

V ulicích hlavního města Manily se v tento den objevují průvody, které napodobují poslední cestu Ježíše Krista. Účastníci nesou na svých ramenou kříže, nechávají se bičovat (případně se bičují sami) a na konci této cesty dochází k ukřižování, a to zcela reálnému. Filipínci si tak připomínají utrpení Ježíše a vykupují své minulé hříchy. V kontextu této zvyklosti se najednou naše šupání pomlázkou už nezdá tak barbarské.

Policie bije na poplach. V Česku se prý rozšířila nebezpečná hra Modrá Velryba, která se šíří po sociálních sítích a přišla z Ruska, kde pod jejím vlivem spáchalo 150 dětí sebevraždu. Máme se čeho bát?

Podle původních zpráv děti vysílají po Instagramu, nebo Facebooku zprávu o tom, že se chtějí do hry zapojit. Na základě toho se jim prý ozve „kurátor“, který jim pošle seznam 50 úkolů, na každý den jeden. Mezi úkoly jsou třeba takové záležitosti, jako chození na střechu, poslouchání depresivní hudby, řezání se do ruky, nebo vstávání každý den kolem půl páté (čas 4:28 je dalším z kódů pro zasvěcené). Vše má vyvrcholit tím, že bude dítěti oznámen datum a čas, kdy má jít na střechu vysoké budovy a vzít si život…

Název hry pochází od zvířete, které v sebevražedné misi migruje na pobřeží, odkud se již nedostane a zde umírá. Hra má původ v Rusku, což je jeden z základních faktů důležitých pro pochopení celého problému. Rusko je totiž značně problematická země, alkoholismus, špatné sociální podmínky si vybírají svou daň, bohužel velmi často i na dětech. A právě pro to je v tomto státě opravdu vysoká míra sebevražednosti dětí. Pro srovnání, zatímco u nás páchá sebevraždu půl dítěte na 100 000 obyvatel, v sibiřské části Ruska je to ale až 20 dětí na 100 000 obyvatel, tedy čtyřicetkrát více než u nás!

V takových podmínkách v Rusku na ruské sociální síti Vkontakt vzniklo několik skupin, které měly Modrou velrybu v názvu a kde děti sdíleli příšerný obsah, který se právě sebevražd týkal. A zde se také hra Modrá velryba začala původně hrát. Její úkoly byly nejdříve neškodné, správci skupin ale postupně přitvrdili. Je faktem, že je zdokumentovaných hned několik sebevražd dětí kolem patnácti let (šlo o dívky), které byly s danými internetovými skupinami spojené, posléze se ale ukázalo, že dívky přišly do skupin už rozhodnuté k sebevraždě a spíše zde zjišťovaly informace, jak ji „úspěšně“ dokonat, což se jim také podařilo.

Policie České republiky vydala nedávno varování s tím, že se tato hra rozšířila i u nás a že by si rodiče měli dát pozor na zvláštní chování svých dětí, ke kterému patří také sebepoškozování. Proti tomu se nedá nic namítat, je určitě dobré s dětmi o nebezpečích mluvit.

Varování Policie a to, že zprávu přebralo mnoho médií ale mělo zatím jeden velký efekt. A to sice značnou publicitu této hry. Pokud se podíváte třeba na Instagram, vepíšete heslo „curatorfindme“, zjistíte, že se zde nachází obrovské množství dětí, které se chtějí do hry zapojit a to asi není dobrá zpráva, i když většina dětí tak činí z nudy, nebo z touhy po něčem zakázaném. Kolik z nich asi čelí skutečným problémům, takže uvažují třeba i sebevraždě?