"Dostala jsem chuť na Chia pudink 😂 Dávám si svou dnešní denní dávku Chia a proč? Pojďte si o tom přečíst s přídavkem receptu na mojí poslední Mango verzi ...😂 " 

Chia semínko … v poslední době skloňované ve všech pádech.  Co je to chia semínko a proč je tak dobré ho pravidelně konzumovat?

Chia neboli šalvěj španělská má drobná semínka, jemné, lehce oříškové chuti.  Jsou hydrofilní, což znamená, že velmi dobře absorbují vodu.

Když se semínko namočí, vnější slupka nabobtná (zvětší 9x svůj objem) a vytvoří želatinový obal. Díky této vlastnosti (a také tomu, že je tvořeno 38% vlákninou) chia rychle vyvolává pocit sytosti, drží pod kontrolou chuť k jídlu, zabraňuje kolísání hladiny cukru v krvi a zklidňuje trávení.

6 důvodů proč pravidelně konzumovat chia semínko:

• Obsahuje 8 krát víc omega-3 mastných kyselin, jež mají na tělo antioxidační a protizánětlivé účinky, než maso lososa.
• Z 20% je tvořené kompletní bílkovinou (obsahuje tedy všech 8 esenciálních aminokyselin, které lidské tělo potřebuje).  1 polévková lžíce = 2 gr bílkovin.
• Má vysoký obsah vlákniny. 1 polévková lžíce = 5 gr vlákniny.
• Jsou plná vitamínů a minerálů, z nichž nejvyšší hodnoty dosahují vápník, fosfor, hořčík a draslík.
• Není GMO (geneticky modifikovaná potravina).
• Neobsahuje lepek a je nealergenní.

Nakonec jsem se rozhodla pro nepečený cheesecake s čerstvým ovocem. Příprava je rychlá a dort je výborný! Dorty dělám ráda sama, protože mi to za a) přijde takové hezčí, od srdíčka (je mi jasné, že s věkem budou narůstat i nároky, tak uvidíme, co ještě zvládnu ;)) a za b) mám kontrolu nad složením.

Dětský nepečený cheesecake:

Korpus

• 180-200g cereálních sušenek (např. Emco Originals)
• 80g másla

Náplň

• 2 lučina (kostka 100g)
• 250g (vanička) polotučného tvarohu
• smetana na šlehání 33%
• třtinový cukr dle uvážení

      Myslím si, že hodně lidí o ní nic neví, dokud je sama osobně nenavštíví.

Řeč je o Alopecii. Nemoci která sice fyzicky nebolí, ale psychicky dá velmi zabrat.

    Myslím si,  že každý mi dá za pravdu,že když uvidíte na ulici člověka-spíše ženu protože u mužů se to tak neřeší, která nemá vlasy  a nosí šátek, čepici, tak vás to zarazí a neodtrhnete od ní oči. Vaše první myšlenka je "ta má asi rakovinu". Možná vám to příjde líto, možná nad ní hned přestanete přemýšlet a budete si dál řešit své věci..

    Nepíšu tento článek protože by mi šlo o soucit, spíše se chci vypsat a taky trochu vysvětlit Světu, že to, že někdo nemá bohužel vlasy, hned neznamená, že má rakovinu a umírá. Tak jako už se mě pár lidí "bez obalu" zeptalo. A vždy to člověka zabolí.

   Můj příběh začal v mých 16ti letech kdy jsem na hlavě oběvila první kolečko pleši bez vlasů. Nebylo nijak extra velké a dalo se skrýt pod ostatní vlasy takže sem to nijak neřešila. Měla jsem.

    Protože nezůstalo jen u kolečka.. Začaly mi padat vlasy více, pak jsem si všimla i postupného vypadavání chlupů. Začla jsem to řešit s doktory, diagnoza:

Otěhotněla jsem po více než roce snažení a na miminko jsme se tedy s partnerem velmi těšili. Těhotenství jsem měla krásné, ukázkové, bezproblémové. Všechny screeningy a ultrazvuky jsme radostí oplakali, zvlášť ten ve 13tt, při kterém nám oznámili, že čekáme syna. Až na několik blijících epizod v 1. trimestru a bolesti SI skloubení těsně před vánoci (špatně jsem cvičila jeden cvik na gravid józe), jsem měla opravdu ukázkových 9 měsíců. Chodila jsem do poslední chvíle do práce, denně na procházky se psem, v 5. měsíci jsme se stěhovali do nového domova, těsně před porodem jsme celý byt malovali, já uklízela, prostě byla jsem aktivní a chovala jsem se jako bych těhotná ani nebyla. Za celé těhotenství jsem přibrala ani ne 10kg. 

Jeden mráček se nám na nebíčku přeci jen objevil a to když ve 33tt mi doktorka řekla, že prcek je v poloze příčné koncem pánevním. Ujistila mě, že se může ještě otočit. Dál jsem chodila na předporodní kurzy, prohlídky porodnic, kurzy látkování a šátkování a těšila se na přirozený porod. Tedy těšila v rámci možností, strach jsem samozřejmě měla, ale věřila jsem, že my s prckem to zvládneme.

No a pak mi v 36tt doktorka řekla, že malej se neotočil a odkázala mě do porodnice. Tam mi nabídli obrat zevními hmaty, porod KP nebo císaře. Zvolila jsem obrat, ovšem na ten nedošlo, při další kontrole mi doktor rovnou nabídl císařský řez, pokud se nerozhodnu pro porod KP. Pro mě to byla Sofiina volba, neboť jsem nechtěla riskovat takový porod a ani jsem nechtěla mít rozřezané břicho a jizvu na doživotí. V poradně se mnou byly další maminky ve stejné situaci a v podstatě všechny jsme se nakonec rozhodli pro císaře, ten nám koneckonců doporučili i lékaři včetně primáře. Smířila jsem se tedy s touto možností, i když červík ve mně pořád hlodal. Partner mi ale tehdy řekl: celé těhotenství máš krásné, bezproblémové, drobek tě šetří, nijak nezatěžuje...dělá všechno proto, abyste se spolu měli dobře. Určitě ví, proč sedí na prdelce a nechce se otočit. Třeba ví, že by porod byl bolestivý, že by se vám oběma mohlo něco stát, a tak raději volí tento příchod na svět.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že má pravdu a že já a moje děťátko jsme prostě tým a jako tým to zvládneme, ať už si tu cestu na svět vybral jakoukoli.

Umělé přerušení těhotenství, umělé ukončení těhonství, interrupce, ,,jít na potrat", ,,nechat si to vzít"...mnoho pojmenování pro jeden čin.

Jelikož jsme my, jakožto lidé, byli obdarováni slastnými pocity doprovázejícími pářící akt, tak se z aktu páření stal primárně akt příjemný a zábavný. Z toho ovšem vyplývají rizika nechtěných těhotenství.  Naštěstí se v poslední době díky osvětě a antikoncepci množství iterrupcí snížilo. Nicméně  stále je to jeden z nejčastěji vykonávaných gynekologických zákroků. Nechci tady rozebírat, zda potraty ano či ne...osobně si ale myslím, že postavení interrupcí mimo zákon je kontraproduktivní. Známe z dob minulých děsivé případy tajně dělaných potratů a zmrzačených žen. Tak tam bysme se určitě vracet neměli... Nicméně pravda je, že mnoho žen, nebo spíš dívek, má pocit, že interrupce je takové neškodné nic a vlastně je to pohoda.... Nezřídka se v ambulanci setkávám s větou... ,,No a co, tak kdyžtak půjdu na potrat..." A to je o tom, že ty holčičky často vůbec neví, co to vlastně obnáší... Při tom máme v současné době k dispozici nespočet druhů antikoncepce.  

Inu pojďme si tedy říct, jak  a kdy si ,,to" můžeme nechat vzít.

Instrumentální UPT, ECUI - do 12 +0

Evakuace dutiny děložní. Do 8.týdne mluvíme o tzv. miniUPT, ale postup při vlastním zákroku je stejný. Po zavedení gynekologických zrcadel do pochvy se uchopí děložní hrdlo do tzv. Amerických kleští a začne se dilatovat - roztahovat děložní hrdlo - tak, aby bylo možné vsunout do dělohy odsávací kanylu. Samozřejmě čím starší gravidita, tím větší průměr kanyly je nutné použít a tím logicky i nutnost větší dilatace... Po odsátí se děloha ještě dočistí tupou kyretou. 

Komplikace:

Jak to všechno začalo? Vlastně už v době kdy jsem měla 3 roky a neměla jsem o tom ani tušení. Mojí dětský doktorce se zdálo že sestra má krátké ruce, tak naše rodiče poslala na genetiku. A genetici dělali testy. A znovu. A ještě jednou. Rozpíchali celou naši rodinu jak jehelníčky a nemohli na nic přijít. A když chtěli aby na krev přišli i mamčini příbuzní z Čech (jsme Moraváci), mamka se naštvala a stopla to. Tak mě to aspoň bylo řečeno. Ve skutečnosti genetici něco našli, jenom asi v ty době tak úplně nevěděli co to je. Zkrácený chromozom X s přívěskem chromozomu Y. Nějak se nám ty geny pomíchaly. Já a sestra jsme to zdědily po mamce, ta po babi a dál nikdo neví. Faktem zůstává, že mamce prý tenkrát řekli, že je divný že má 2 děti, že by děti mít nikdy neměla. A babi taky ne. To všechno jsem se, ale dozvěděla až moc pozdě. Z porodnice jsme se synem odcházeli s tím, že nemá sestouplé jedno varlátko, ale to je prý normální a může se to samo upravit. Fajn. Čekali jsme. Až do půl roku když nám náš pediatr vypsal žádanku na dětskou endokrinologii. Nesestouplá testes, mikropenis a příliš malý vzrůst. Endokrinoložka ho tenkrát vyšetřila, prohmatala, poslala na ultrazvuk a na krev. Výsledek byl, že jedno varlátko je nesetlouplý a druhý se posunulo do tříselnýho kanálu. Jak já jsem ji tenkrát nenáviděla. Na testy nás chtěla hnát nejlíp hned, vlastně už teď je pozdě, a protože bylo pár dnů před Vánocema, na odběry krve po cca půl hodinách na růstový hormon (takže hospitalizace na půl dne) nás chtěla hnát na Štědrý den. Jasně, celá žhavá budu se synem dobrovolně trávit první Vánoce v nemocnici. No zatrhla jsem to jak doktorce tak tomu mýmu chlapovi. Chudák se bál aby pak už nebylo pozdě jak ho dohukala. A nic neuteklo když nástup měl 3. ledna.  A pak začal kolotoč s krátkýma ručkama. Nutno říct že v půl roce byl náš malej pěknej puclík, takže to mu ručky ještě opticky zkracovalo. Takže když nám vypsala žádanku na genetiku říkala jsem si, že snad bude všechno v pořádku. Genetik nás vyzpovídal, vyfotil, vzali nám všem krev a čekalo se na výsledky. Byl leden, prý tak za půl roku. V červnu mě už endokrinoložka uháněla co teda ty výsledky, takže jsem volala genetikovi co a jak (hlavně že oba dělají v jedný nemocnici). Prý v srpnu by už měli být. Poslední týden v srpnu a pořád nic. Opět telefon. A že výsledky už nějaký jsou ale potřebujou to ještě upřesnit. Čekali na ně nejen na endokrinologii, už i na urologii - operace nás nemine. Přišli na konci listopadu, 3 popsané listy genetickou hatmatilkou, které nerozumí ani endokrinolog, ani pediatr a ani urolog. Závěry byly 4 , rozuměla jsem asi tak jednomu. Jen tak pro ukázku: U probanda byl potvrzen mužský karyotyp s derivovaným chromozem X s translokací Y (X;Y). Vyšetření FISH tuto nebalancovanou chromozom.aberaci potvrdilo. A doporučení mě jenom vyděsilo. Doporučený zvýšený dohled PLDD nad vývojem velmi rizikového dítěte, nadále všestranná intenzivní stimulace rozvoje PM funkcí a sledování somatického vývoje. A na poslední straně vypsáno hromada genetických onemocnění přiřazeným ke konkrétním genům. Pediatr když to viděl řekl, že nechápe proč tohle posílali poštou, že rovnou měli poslat pozvánku a vysvětlit nám to osobně. Takže já jakmile jsem tu šílenost uviděla jsem zvedla telefon, zavolala na genetiku, protože jsme se měli objednat na vyšetření, a rovnou jsem si vyžádala doktora ať mě aspoň část vysvětlí. Něco vysvětlil, nic moc to nebylo že až osobně. Takže jsme čekali 14 dní až nám někdo vysvětlí proč je ve zprávě našeho syna gen ten a ten kóduje to a to a hraje klíčovou roli v tom a tom, mutace genu jsou spojeny s Kallmanovým syndromem typu 1, závažnou oligozoospermií, mentální retardací, sklonem k projevům pozorovaných u Aspergerova syndromu, autistického chování, Chondrodysplasií, autozomálně recesivní spinocerebellární ataxií typu 18. Tehdy jsem začala špatně spát. A kontrola za 14 dní byla jak v nejhorší noční můře. Nikdy nezapomenu jak genetik řekl: Projel jsem DNA vašeho syna celosvětovou databází a nenašel jsem nikoho kdo by měl stejně pomíchaný geny. Nevíme jak se bude vyvíjet. Bylo to jak rána do břicha. Pro mě o to horší že teď už vím že ten špatnej gen má po mě. Každý moje dítě má 50% šanci že ho bude mít. Rozdíl mezi mnou, sestrou, mamkou, babi a mým synem je ten že on je muž. On má to pitomý x-ko jenom jedno, zatímco u nás to co chybí doplní to druhý. Ale u něj co chybí, to prostě chybí. A aby toho nebylo málo některý geny z Y má zas 2x. Může být malinkej, může v dospělosti měřit přes 2 metry. Může mít Kallmannův syndrom a nebo Aspergerův. Nevíme. To je horší než kdyby nám řekli přímo jak to bude. Je tolik alternativ, na který se musíme nějak připravit, že můžou a taky nemusí přijít. To se uvidí časem. Zatím vypadá jako normální zravý kluk. Snad to tak zůstane.

Krásný den!

Mám velkou radost, že se vám ode dneška mohu představit jako nová ambasadorka pro značku Joie! Jmenuji se Marcela a momentálně jsem na mateřské dovolené se svým čtyřměsíčním synem Mikuláškem. Předtím jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole, takže mít nyní na starost jen jedno dítě, které navíc zatím většinu dne prospí, je pro mě příjemné zpestření a opravdová dovolená, kterou si užívám. 🙂

O projektech ambasadorek jsem samozřejmě věděla, ale až když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a přemýšlela, v čem bych se mohla mimo péči o syna ještě realizovat, začalo mě to opravdu lákat! Být ambasadorkou ale není jen tak. Aby to člověka hlavně bavilo, je potřeba reprezentovat značku, se kterou má opravdu dobrou zkušenost, a které věří. Číhala jsem a číhala a když se vypsal konkurz na Joie, zaplálo mi u srdce a věděla jsem, že za touto značkou chci opravdu stát! Okamžitě jsem odeslala přání do Vesmíru a pro jistotu plánovala odeslat i přihlášku do konkurzu. 🙂 Nějak se vše ale sešlo, byly tu poslední dny do ukončení konkurzu a mě skolila chřipka. Z posledních sil a za psychické podpory manžela a @pipetulaaa (tímto oběma děkuji) jsem na poslední chvíli odeslala přihlášku do konkurzu a pevně věřila, že to prostě klapne a mě se za pár týdnu objeví pod nickem logo firmy Joie. A ono to prostě klaplo. 🙂

Firma Joie byla založena v roce 2011 a již nyní je jednou z nejprodávanějších značek ve Velké Británii. Já jsem se s jejími produkty poprvé setkala, když jsme vybírali autosedačku pro syna. Prioritou pro nás byla hlavně bezpečnost a jelikož autosedačka Joie dopadla v testech nejlépe a navíc byla za rozumnou cenu, byla pro nás jasnou volbou a nyní po čtyřech měsících se stále řadíme ke spokojeným uživatelům. Začala jsem se o značku více zajímat a zjistila, že jejich nabídka je daleko širší, ale bohužel značka u nás v České republice prozatím ne příliš známá a to bych jako její ambasadorka chtěla nyní napravit.

Moc se mi líbí filozofie a styl Joie. Vytváří dle mého názoru kvalitní, funkční a praktické produkty v jednoduchém designu a z velmi příjemných a kvalitních materiálů, které se prodávají za rozumné ceny a jsou tak dostupné širokým vrstvám spotřebitelů.

Mým cílem je vás se společností Joie a jejími produkty postupně seznámit. Budeme mít se synem možnost vyzkoušet širokou nabídku jejich produktů, takže se můžete těšit na podrobné recenze lehátek, autosedaček, kočárků aj. Na svém blogu bych chtěla otevřít k diskusi témata týkající se autosedaček, kočárků, lehátek a dalších pomocníků v péči o děti. Chybět nebudou samozřejmě ani soutěže o srdíčka a hodnotné ceny, fotosoutěže a snad se letos podaří zrealizovat i historicky první videosoutěž na Modrém Koníkovi! Máte se na co těšit 🙂.